Články a komentáře

<p>LIBERECKÝ KRAJ: Sotva by kdo uvěřil, jak stále ještě dnes mohou lidé žít s takovým nadšením pro český jazyk, vlastenectví a pro odkaz našich obrozenců. A navíc v nedávné minulosti v sousedství silných germánských vlivů a nakonec i rusismů.</p> <p>Obraz projevu prostých lidí, kteří své životní postoje prezentovali a prezentují ve formě ochotnického divadelnictví podal v knize Ochotnické divadlo v Podještědí Milan Pavlů.<br />
Podivuhodný je zájem o kulturu na vesnicích v Podještědí. Kniha Milana Pavlů o ochotnickém divadelnictví v Podještědí sahá až do doby národního obrození a zachycuje stále až podnes vášnivé zanícení občanů pro ochotnické divadlo, i když devadesátá léta zaznamenala výrazný pokles zájmu.<br />
Bohatě ilustrovaná kniha se spoustou detailů je jakoby účetnickým soupisem života ochotnických divadel v Podještědí v obcích Světlá pod Ještědem, Hořeních Pasekách, Rozstání, Javorníku, Starém Dubu, Českém Dubu, Smržově, Vlčetíně, Bílé, Proseči pod Ještědem a Hodkovicích nad Mohelkou. Když si představíme počty obyvatel v těchto venkovských sídlech, pak zůstáváme udiveni, že divadelnictvím žila tehdy celá komunita.<br /> Určitě obrozeneckému hnutí v dřívějších staletích předcházela období, kdy v projevech jejich obyvatel se zračily pouze lidové zvyky a na druhé straně pak silný vliv křesťanství. Prostí lidé účinkovali při náboženských obřadech, v době obrození se však přesouvá po pádu Bachova absolutismu idea projevů náboženských do idejí civilních. Ale ani tady nemohli v devatenáctém století chybět katoličtí, ale především čeští demonstrátoři, kteří stáli v čele duchovní obrody vlastenectví a především češství. Chudí venkovští faráři, kaplani.<br />
Milan Pavlů zmiňuje v úvodní části kněze Antonína Marka a Josefa Buriánka. Zakládali knihovny a jejich přičiněním vznikaly ochotnické spolky. V Podještědí navíc měla silný vliv vynikající spisovatelka Karolina Světlá. Ta sem přinášela knížky, noviny a četla z nich lidem.<br />
Vedle popisu jednotlivých ochotnických spolků nashromáždil autor obdivuhodné množství ilustrací a to nejen fotografií, ale také dokumentačního materiálu ve formě plakátů, ba dokonce i vyúčtování nákladů na představení. S podivem může čtenář sledovat kolik lidí v ochotnických spolcích účinkovalo. Je reálné, že reagovali naši obrozenci i na iniciativu emigrantů v nedaleké Lužici. Zde například přítel Blahoslava Balbína, původem po matce Čech Christian Weise zinscenoval drama o Václavu II. Rovněž tak měly výrazný vliv potulné divadelní společnosti.<br />
Podještědští ochotníci nejenže hráli, ale také sami dramatizovali, inscenovali a režírovali představení. Sám autor začínal sice jako herec, ale vytvořil insenace celé řady ochotnických představení. I tak malé spolky dávaly na scéně Dítě od F. X. Šaldy nebo Čapkova Loupežníka, sami pak dramatizovali Lesní pannu Karoliny Světlé nebo její další díla Kříž u potoka, Frantinu a Nemodlence. V poslední době je v Českém Dubě velice aktivní spolek Horačky, který dramatizuje především lidové zvyklosti.<br />
Milan Pavlů se věnuje ochotnickému divadlu dodnes v Českém Dubě, kde působí spolek Vojan. V knize Ochotnické divadlo v Podještědí ocenil iniciativu a aktivitu především kolektivů venkovských hasičů a sokolských jednot. Jeho kniha je doplněna citáty různých osobností, které hodnotily činnost ochotníků v podještědských obcích. V libereckém kraji se ochotničení věnuje stále hodně příznivců, zájem o jejich projevy ani podpora nejsou však nikde příliš viditelnými.</p>

<p>BRNO: Metro music bar je známý jako nejstarší hudební klub v Brně. V průběhu své existence prošel několika<br /> změnami a v momentální podobě funguje již pátým rokem. 2. září letošního roku to bude přesně pět let, kdy<br /> se dveře současně známého „Metra“ poprvé otevřely.</p> <p>Provozovatelé klubu se snaží získávat finanční podporu od města Brna, Jihomoravského kraje i od soukromých subjektů, ale vzhledem k náročnosti provozu a intenzitě hudebních produkcí se však jedná spíše o podporu symbolickou. Klub ročně realizuje přes 250 koncertů zahrnujících velmi široké spektrum hudebních stylů od jazzu (pravidelné Jazzové pondělky) přes blues, funky, soul, rock až po hip hop, punk a trvdší hudební žánry.<br />
V minulosti zde vystoupili například Living Colour, Victor Bailey, Ernie Watts, Delinquent Habits, Ashley Slater, United Flavour, Toxique, Sunshine, Visací zámek, Monkey Business, Charlie Straight, Dan Bárta, Peter Lipa, Laco Deczi a mnoho dalších. Pravidelně se zde konají večery one man show Na stojáka.<br />
Metro music bar dává rovněž příležitost i začínajícím kapelám a hýčká si české hudební legendy, jako například Michal Pavlíček, Folk team, Michal Prokop, Jaromír Hnilička, Milan Kašuba, Mojmír Bártek a nespočet dalších. </p> <p> Návštěvníci jsou takřka ze všech generací</p> <p> „Osobně nejsem příznivcem označování věcí předponou multi-, ale faktem je, že Metro music bar je<br /> opravdu hodně multi- snad ve všem. Multižánrový, multikulturní, multigenerační… Téměř každý den je u nás<br /> koncert. Jeden den pohodový jazz, druhý den totální punk a další zase třeba indie-rock. Chodí k nám hodně<br /> cizinců, ať už žijících, studujících nebo třeba jen náhodně zavítajících do Brna. Tak stejně u nás potkáte<br /> mladé studenstvo, střední generaci nebo starší hudební příznivce. A toho si ceníme.“ mluví o klubu<br /> Pavel Řehoř, jeden ze dvou provozovatelů.</p> <p>Mimoklubové aktivity</p> <p> Klub se angažuje i na akcích mimo své prostory. Podílí se například na oblíbeném „vypečeném“ festivalu<br /> Čarodějáles, který každoročně otevírá sezonu open-air festivalů. V letošním roce cestoval s Vojtěchem Dykem & B-Side Bandem na jejich premiérové open-air tour. Rovněž je rezidenčním klubem pro festivaly jako například Moravia Music Fest, dvouměsíční mezinárodní hudební maraton plný jazzu, swingu a příbuzných žánrů.<br />
Vedle toho produkuje festivaly vlastní – mezinárodní hudební festival Metro Music Fest, mezinárodní jazzový festival Metro Jazz Festival. </p> <p>Oslava</p> <p> Metro music bar byl ve své nové podobě otevřen před pěti lety, a za tuto dobu se stal nejnavštěvovanějším klubem v jihomoravské metropoli. To si zaslouží řádnou oslavu. Proto při příležitosti 5. narozenin vystoupí jeden z nejúspěšnějších hudebních projektů současné české scény – Vojtěch Dyk & B-Side Band s bandleaderem Josefem Buchtou, který je zároveň jedním z provozovatelů tohoto úspěšného klubu. </p> <p>Koncert se koná 2. září 2013 ve 20:30 v Metro music baru. </p> <p>„Jsem moc rád, že nám vyšly termíny a po všech letních koncertech s několikatisícovou náštěvností Vojta<br /> i všichni členové kapely s radostí a bez váhání souhlasili s menším klubovým koncertem při této – pro mě až neuvěřitelné – události. Když jsme klub zakládali, měli jsme samozřejmě velké plány a vysoké cíle. Že se nám je skutečně podaří naplňovat a Metro Music Bar bude úspěšný, to byl jen sen. A teď už je to pět<br /> krásných společných let a já stále nevěřím vlastním očím, když procházím v pátek večer kolem dlouhých<br /> zástupů lidí ve frontě, kteří čekají, až se uvolní místo a budou moct jít dovnitř,“ hovoří s nadšením<br /> Josef Buchta, bandleader B-Side Bandu a jeden ze dvou provozovatelů klubu. </p> <p>Vstupenky na narozeninový koncert byli již před prázdninami beznadějně vyprodané! Návštěvníci, kteří si<br /> je zavčas pořídili, se mohou těšit na skutečně jedinečný zážitek a vyhlášenou domáckou atmosféru, která je<br /> pro „Metro“ tolik typická. </p> <p>Více na oficiálních webových stránkách klubu: www.metromusic.cz</p>

<p>TÁBOR: Ten, kdo využívá a pozorně po léta sleduje kulturní nabídku, kterou zprostředkovává Divadlo Oskara Nedbala v Táboře, nemůže než konstatovat, že je nad obyčej pestrá a kvalitní. Netýká se to jen divadelního umění, ale i koncertní a výstavní činnosti, stejně tak dalších rozmanitých pořadů. V nejrůznějším slova smyslu lze o tomto kulturním stánku říci, že je příkladný – výstavní.</p> <p>Divadlo Oskara Nedbala v Táboře je architektonicky originálním komplexem původní pseudorenesanční divadelní budovy z roku 1887 a nápadité přestavby bývalého sousedícího empírového domu ‒ s využitím jeho přilehlých prostor ‒ uskutečněné roku 1965. Vznikl tak jedinečný divadelní stánek s dvěma hledišti pro 350 a 650 diváků, která jsou postavena v pravém úhlu proti společnému jevišti.<br />
Rok 1965 je také rokem zahájení činnosti stálé divadelní scény bez vlastního souboru s cílevědomou dramaturgickou koncepcí, vychází především ze záměru průběžně přibližovat divácké obci města Tábora a jeho okolí co nejúplněji nejkvalitnější obraz českého divadelního dění.<br />
Na obou jevištích tak pravidelně hostuje na tři desítky pražských a většiny oblastních divadelních souborů, jejichž produkce je uváděna převážně v předplatném rozčleněném do několika řad, specifikovaných jednak dle žánrů, jednak poměrem v zastoupení klasiky či novinek. To pro diváka představuje mimořádnou možnost porovnávat během každé sezóny výsledky různorodé režijní a herecké práce, a to v jejich špičkové inscenační podobě.<br />
Oba divadelní sály jsou zároveň využívány jako koncertní síně pro vážnou hudbu a v neposlední řadě dávají prostor pořadům hudebně-zábavných skupin všech druhů. Nedílnou součástí divadla je i komorní síň, divadelní klub a kavárna. Pořadům konaným v červenci a srpnu v rámci Táborského kulturního léta slouží kromě toho ještě přilehlý terasovitý divadelní park.<br />
Divadlo ve svých prostorách pečuje také o permanentní výstavní činnost. Nabízí profesionálním i neprofesionálním výtvarníkům a fotografům hned tři divadelní prostory k prezentaci jejich prací. Výstavní síní a foyery projdou ročně tisícovky návštěvníků.<br />
V současnosti v divadle probíhají či se připravují čtyři výstavy. V galerii Evárium výstava Hory na exlibris ze sbírky Jiřího Hlinovského, ve foyer Malého divadla vystaví své fotografie pod názvem Yachting ‒ Sailforfun chýnovský fotograf a příznivec cestování Lukáš Rešl (1983), ve foyer Malého divadla je umístěna 2. repríza expozice Oskar Nedbal ‒ Život a dílo a ve Výstavní síni bude od 10. 9. otevřena výstava Sport v grafice, na níž budou prezentovány grafiky od tvůrců nejen z Česka, ale také z Belgie, Běloruska, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Itálie, Maďarska, Německa, Nizozemí, Polska, Rakouska, Ruska, Slovenska, Srbska, Španělska a Ukrajiny.</p> <p> Zřizovatelem divadla jako své příspěvkové organizace je Jihočeský kraj.</p> <p> Informace o nejbližším programu, výstavách, předplatném aj.

<p>MIKULOV: Svatý kopeček se svou křížovou cestou a kaplí sv. Šebestiána je dominantou města Mikulova. Čas, klimatické podmínky i mnohdy bezohledný přístup návštěvníků se však na kapličkách podepsal. Trvalo roky, než se začaly opravovat a v nejbližší době se dočká rekonstrukce i kaple svatého Šebestiána se zvonicí na samém<br /> vrcholu Svatého kopečku.</p> <p>Mikulovu se podařilo získat skoro sedmimilionovou dotaci z ROP Jihovýchod, díky níž může být realizován projekt Obnova a využití kulturně-historické krajiny v lokalitě Svatý kopeček v Mikulově.<br />
„Jsem moc rád, že se nám podařilo dotaci získat. O podporu jsme žádali už dvakrát a neúspěšně. Takže na potřetí to vyšlo a my se můžeme pustit do opravy křížové cesty, vybudovat naučnou stezku v přírodní rezervaci Svatý kopeček a obnovit kapli svatého Šebestiána i zvonici,“ řekl s potěšením starosta města Rostislav Koštial.<br />
Celá křížová cesta je součástí komponované kulturní krajiny, která byla v Mikulově a okolí budována již od 1. čtvrtiny 17. století. V roce 1946 byl Svatý kopeček vyhlášen botanickou rezervací a od roku 1992 je přírodní rezervací.<br />
„Poslední celkovou stavební obnovou prošla křížová cesta v devadesátých letech minulého století a už si opravdu zasloužila větší opravu. Bohužel peníze na tak rozsáhlou rekonstrukci město ani církev neměly, a tak jsme žádali o podporu z fondů Evropské unie,“ vzpomíná manažerka projektu Kateřina Korandová z odboru rozvoje a živnostenského podnikání Městského úřadu v Mikulově.<br />
Projekt, který mikulovská radnice společně s církví v roce 2009 podaly, však nebyl finančně podpořen a tehdy se zrodila myšlenka adopce jednotlivých kapliček křížové cesty, kdy se o ně jejich donátoři starají a rekonstruují je. „Díky patriotům a příznivcům našeho krásného města se ke konci roku 2012 podařilo opravit většinu kapliček. A obnovu Kaple božího hrobu církev dokončila již v květnu roku 2010,“ řekl starosta města, nositel myšlenky adopce kapliček.<br />
Prostředky na obnovu největších dominant – kaple svatého Šebestiána a kampanily však stále chyběly. „V současné době je velmi těžké získat dotaci na opravu památek. A tak jsme se ve spolupráci se Správou chráněné krajinné oblasti Pálava rozhodli propojit dva záměry, a to vybudovat naučnou stezku na Svatý kopeček a technicky zhodnocení významné kulturní památky. A dotaci se nám podařilo získat,“ říká nadšeně Kateřina Korandová. „O tom, že projekt byl kvalitně a velmi pečlivě připravený, svědčí skutečnost, že jsme v rámci výzvy dostali nejvyšší bodové hodnocení ze všech příjemců dotací,“ řekl starosta města<br /> Rostislava Koštial.<br />
V rámci projektu bude do konce roku 2014 zbudována naučná stezka v přírodní rezervaci Svatý kopeček, na níž vyroste jedenáct informačních panelů. Návštěvníci si budou moci sednout na dvacet nových laviček. Kaple svatého Šebestiána i zvonice se dočkají opravy střech, oken i dveří, nových fasád i vnitřních omítek. Opraveny budou i vstupní schody do kaple.<br />
Na projekt v celkové hodnotě 7,7 milionů korun město Mikulov získalo 85% dotaci ve výši 6,4 milionů korun. „Zbytek bude hrazen z daru velkorysého dárce, který poskytl městu účelovou dotaci ve výši jeden milion korun, a z rozpočtu města,“ upřesnil starosta Rostislav Koštial.<br /> Po celkové rekonstrukci křížové cesty na Svatý kopeček vyjde také propagační brožura, která bude české i zahraniční návštěvníky a poutníky informovat o této jedinečné kulturně-přírodní památce a dominantě Mikulova. </p> <p>Více informací podá:<br />
Ing. Kateřina Korandová<br />
manažerka projektu<br />
Tel: 519 444 516<br />
e-mail: korandova@mikulov.cz</p>

<p>PRAHA: Dne 4. srpna 2013 na scéně pražského Divadla Komedie poprvé vystoupili účastníci mezinárodního dětského projektu Nuclear Kids-2013, který sdružuje děti z rodin, jejichž rodiče pracují v jaderném průmyslu.<br /> 80 dětí ze 36 měst, nacházejících se v 8 různých zemích světa, napsaly a zrežírovaly vlastní muzikál nazvaný My.</p> <p>Na přípravu měly v rámci projektu čtyři týdny. Časové omezení motivovalo účastníky k týmové spolupráci a překonávání kulturních a jazykových bariér. Dvouhodinová podívaná, v níž se představily děti z Bulharska, Maďarska, Ruska, Turecka, Ukrajiny, Francie, Estonska a Jižní Koreji, nadchlo diváky. </p> <p>„Začali jsme s tímto projektem v roce 2009, letos to tedy byla už pátá inscenace, kterou ´jaderné děti´ vymyslely a zrežírovaly. Za tu dobu se k nám připojila celá řada zemí, u některých jsou dokonce Nuclear Kids fakticky jedinou formou vzájemné spolupráce. Tak je to dobře: právě společná práce v oblasti kultury a umění plodí důvěru a větší vzájemné porozumění, které mohou následně vyústit i v nové obchodní a byznys projekty,“ uvádí Sergej Novikov, šéf oddělení pro komunikaci ruské státní jaderné korporace Rosatom, která projekt financuje. „Hlavním úkolem projektu je ukázat širší veřejnosti, že děti, které se narodily a vyrostly blízko jaderných elektráren nebo jiných jaderných objektů, jsou naprosto zdravé, talentované, a že se dokážou výrazně projevit i v kultuře a zvládnout náročný tvůrčí úkol. Neméně důležité je, že v rámci Nuclear Kids dáváme těmto dětem možnost najít nové kamarády a získat více poznatků nejen z vlastní země, ale i z celého světa. Navíc tato činnost dává dětem obrovské podněty k osobnímu rozvoji.“<br />
Zkoušky muzikálu letos probíhaly v Maďarsku. „Nyní jednáme hned s několika partnerskými zeměmi o tom, kde se bude zkoušet v roce 2014, zájem projevilo mnoho našich spolupracovníků v Turecku, Spojeném království a Jižní Koreji,“ uvádí ředitelka projektu Anna Trapezniková.<br />
V roce 2014 by se Nuclear Kids měly rozrůst o několik dalších zemí, šanci zúčastnit se budou mít i děti z Česka. „Podmínkou je, aby to byly tvůrčí a talentované děti zaměstnanců v jaderných oborech, pracovníků jaderných elektráren, výzkumných ústavů, strojírenských podniků a tak dále,“ upozorňuje Sergej Novikov.</p> <p>Po vystoupeních v Maďarsku a České republice zamířili mladí umělci do Ruska, kde představí své dílo divákům v sibiřském městě Tomsk a v obou ruských metropolích, Petrohradu a Moskvě. V divadle Et Cetera v Moskvě vystoupí 14. srpna. Poté se děti rozjedou do svých rodných míst a budou se těšit na vyhlášení nové soutěže o účast v týmu Nuclear Kids-2014. </p> <p>V příloze najdete recenzi představení.</p>

<p>VLAŠIM: Po celý srpen bude vlašimské Muzeum Podblanicka patřit třem výtvarníkům. Své fotografie zde představí Pravoslav Flak a Václav Sadílek, malby pak Martin Kitzberger. Vernisáž proběhne 1. srpna v 17 hodin a hrát a zpívat na ní bude dramaturg, scénárista, režisér, spisovatel a písničkář Bedřich Ludvík.</p> <p>Ten nám ochotně odpověděl na několik otázek.</p> <p>Jaký máte vztah k výtvarníkům, kteří budou ve Vlašimi vystavovat?</p> <p> Nejdéle znám kameramana a uměleckého fotografa Pravoslava Flaka. Je to spolužák z FAMU a krajan ze Šumperka. Já se v Šumperku narodil a on tam jezdil k babičce. Ale tehdy jsme se neznali. Taky si vzal za ženu naši spolužačku z FAMU, Věrku, na kterou jsem si já taky myslel. Ale když ji má on, tak je Věrka v dobrých rukou. Martina Kitzbergera jsem poznal přes Pravoslava. Oba se zabývají železničním modelářstvím – Martin tak, že vedle svých nádherných barevných obrazů vytváří krajinu našeho největšího modelového kolejiště, Království železnic, které vyrůstá U Anděla v Praze na Smíchově. Václava Sadílka znám nejmíň, vídáme se jen na vernisážích spolku FOTOLEJ. Ale to neznamená, že neobdivuji jeho fotky, obzvlášť když znám svéráznou technologii jejich vzniku! Jakou ale neprozradím.</p> <p>Co se vám vybaví při vyslovení názvu Vlašim?</p> <p> Cesta podél zámecké zahrady, pak v té zahradě nějaká slavná stavba (čínský pavilon – pozn. redakce), kterou jsem měl točit a pak netočil. Dále se mi vybavuje věž továrny na střelivo Salier and Bellot, ve které se „volným pádem“ vyrábějí kule do loveckých nábojů. Vlašimské svazarmovské letiště, kam bych měl jet až dostavím své rádiem řízené letadlo a pan Plos z Vlašimi mi ho laskavě pomůže zalétat. A nakonec hvězdárna, kde jsem pro FEBIO natočil podstatnou část dokumentu Jak se žije na amatérských hvězdárnách. </p> <p>Budete na vernisáži jen hrát a zpívat nebo dojde i na vyprávění?</p> <p> Je to vernisáž. Jsem tam proto, abych upoutal na díla svých přátel a ne na sebe. Takže zahraju pár písní a pak už je to všechno o jejich obrazech, fotografiích a o nich. Abych mohl hrát a vyprávět, to by si musela, třeba vlašimská knihovna, objednat některý můj pořad. Pak hraju a vyprávím do roztrhání těla.<br /> Teď budu pracovat pro slávu jiných.</p> <p>Kolik písniček stihnete? </p> <p> Obyčejně hraji tři písně, pro každého výtvarníka jednu. Ono taky záleží na akustice prostoru. Ve výstavních síních bývá akustika s tak velkou ozvěnou, že se tam dají hrát jenom pomalé písně. </p> <p>Na čem nyní pracujete?</p> <p> Byl jsem dlouhá léta dramaturgem hrané tvorby České televize a jako takový jsem pomáhal na svět desítkám televizních i distribučních filmů. Seriály o rozhlednách, památných stromech, pramenech či pražských věžích, které měly u diváků takový úspěch, jsem vždy točil mimo svou práci, o dovolené. Když jsem se to všechno naučil a měl připravenu řadu dalších projektů, tak mě Česká televize propustila. Jen tak, ze dne na den. Pomohly mi odbory, které se mě zastaly, a režisér Petr Koliha. Ten mi nabídl práci na vznikajícím dětském kanále ČT:D. Takže tři roky před důchodem se podílím, s o generaci mladší partou lidí, na vzniku dětského kanálu, což je úžasné a já za to České televizi děkuji! </p> <p>A vaše další aktivity?</p> <p>Musel jsem slíbit, že po dobu zaměstnání v televizi nebudu v ČT točit žádné své projekty. To ale neznamená, že nedělám nic. V Království železnic na Smíchově mají mé a Flakovo DVD o vzniku toho kolejiště. V New Yorku na Ground Zero brzy najdete DVD o nahrávání Requiem Juraje Filase za oběti útoku na „dvojčata“, které jsem točil minulý týden v Rudolfinu. V Motolské nemocnici točím Libora Škrlíka, jak maluje své hravé obrázky na zdi šesti pater dětského oddělení. A samozřejmě jezdím po republice, nejraději se spisovatelkou Terezou Boučkovou, a v klubech, kavárnách či knihovnách hrajeme a zpíváme mé písně.</p>

<p>ČEPERKA: Pro paní kronikářku Jar. Hlaváčkovou z obce Čeperka na Opatovicku jsem kvůli její veliké životní a společenské aktivitě použil snad výstižného atributu Čiperka. Je kronikářkou, píše do občasníku Čeperák i do regionálního tisku o událostech, které se týkají nejen obyvatel Čeperky.</p> <p>Několika články vstoupila do vlastivědně historického sborníku s názvem obce, který byl vydán k 225. výročí. Většinu své životní dráhy věnovala mateřské škole, z toho více jak dvacet let jako ředitelka.<br />
30. výročí výstavby (1945 – 2010) uctila sborníkem.</p> <p>Nejdřív kronika</p> <p>Píše ji deset let do knihy o rozměrech 43×31 centimetrů. Roční zápis je tvořen 16 – 20 stranami. Někdy obsahuje i fotografii, ale musí zachycovat událost, a jak říká paní kronikářka – poprvé, zajímavě a vzácně. Snímky do přílohy pořizují a vkládají spolupracovníci. Nepoužívá počítač. Jeho výhody jí však donedávna zprostředkovával vnuk L. Černohorský. Když se však oženil a přestěhoval, píše rukou.<br />
Je členkou Ochrany životního prostředí a vyjadřovala se za své spoluobčany proti plánované spalovně nebezpečného odpadu, která měla stát u elektrárny v Opatovicích n. L., tedy v těsné blízkosti obce. V této souvislosti sbírala podpisy a v počtu 6000 je předala na KÚ v Pardubicích. Zapojila se i do dalších aktivit, např. proti velkokapacitní papírně.<br />
Účastní se téměř všech seminářů pro kronikáře každoročně pořádaných v Pardubicích, naposledy letos v březnu na téma Obecní kronika 21. století.</p> <p>Životní okolnosti</p> <p>Paní Hlaváčková pochází z muzikální rodiny a její prababička byla dcerou jednoho z bratranců Veverkových – vynálezců ruchadla. Ze strany otce jsou to zaměstnanci ČSD a lékaři. Narodila se na Rumbursku v české vlastenecké rodině, která se v souvislosti s událostmi v roce 1938 přestěhovala do rodné obce tatínka, tedy do Čeperky. Smutné dny 30. 9. 1938 a 15. 3. 1939 sledovala poslechem rádia. Dodnes vzpomíná na dojemně recitované Halasovy verše Zpěv úzkosti v podání Zdeňka Štěpánka.<br />
Současnou radostí paní Jar. Hlaváčkové je návštěva univerzit 3. věku. Vlastní osvědčení o absolvování Pedagogické fakulty KU, Lékařské fakulty v Motole, Tělovýchovné a Filozofické fakulty KU, na které pokračuje v 6. semestru studiem psychologie. Splnil se jí sen – studovat v Praze.<br />
Má ráda přírodu, poznávací zájezdy, práci na zahradě, koncerty a hudbu vůbec. Řídí se moudrostí socioložky J. Šinkorové, že „Život bez perspektiv je pouhé přežívání“.</p> <p>Nahlédnutí do sborníku s názvem Čeperka</p> <p>Celkem 105 stran tisku, desítky fotografií, 14 kapitol, dokladový materiál, vyčerpávajícím způsobem a čtivě prezentován. Např. na stranách 57 – 59 najdete příspěvek včetně fotografií z nejrůznějších archivů s vypovídajícím názvem – Železniční neštěstí ve Stéblové.<br />
Úryvky:<br />
„Stalo se 14. listopadu 1960. Výpravčí ze Stéblové se snažil všemožně zastavit vlak, který vyjel v 17,22 z Pardubic. Jenomže ten plný lidí vracejících se z práce právě projel. U Stéblové se oba vlaky, každý jedoucí šedesátikilometrovou rychlostí srazily… V nastalém pekle zemřelo 110 lidí (dalších 8 v nemocnici) a 110 bylo raněno. Nastal obrovský zmatek… Tatínka jsem našla až pátý den po srážce. Identifikovala jsem ho pouze podle pitevního protokolu a jedné hnědé boty… Z naší rodiny zahynula ještě sestřenice… a strýc…“<br />
Na str. 70 vložila půlstránkovou informaci o mateřské škole.</p>

<p>DOUDLEBY: Renesanční zámek v Doudlebách nad Orlicí patří neoddiskutovatelně ke skvostům kraje pod Orlickými horami. Už na první pohled zaujme návštěvníky unikátní sgrafitová výzdoba, která pokrývá všechna průčelí zámku a působí naprosto pohádkovým dojmem. Zámek je dílem italských renesančních umělců a dal ho v roce 1588 postavit Mikuláš starší z Bubna.</p> <p>Původně sloužil jako letní sídlo, které bylo později využíváno jako lovecký zámek. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že rod Bubnů stavbu vlastní (s výjimkou let 1948 – 1993) nepřetržitě.<br />
Po prohlídce vzácných interiérů je možná i procházka zámeckým parkem a přilehlou oborou. Především dětem je určen tzv. Babiččin dvoreček, kde se chovají koně, krávy, ovce, kozy, kachny a další domácí zvířectvo.<br />
V letošní turistické sezóně byla výrazně rozšířena nabídka, kterou chtějí majitelé zámku „zasáhnout“ mnohem větší spektrum potencionálních návštěvníků. V krásných prostorách zrekonstruované sýpky, která se nachází vlevo od zámeckého parku, byly na přelomu června a července tzv. pod jednou střechou zpřístupněny Galerie výtvarného umění, přírodovědné muzeum a expozice kočárků a panenek.<br />
V jedné části prvního nadzemního podlaží sýpky jsou vystaveny kočárky a panenky a druhá se stane rájem, kde najdou poučení milovníci přírody – ryby, ptáci, savci, ale i hmyz, láčkovci nebo minerály jsou zde v opravdu velkém množství. Petr Dujka (majitel zámku) o přírodovědném muzeu říká: „Samozřejmě bych chtěl tuto sbírku postupně rozšiřovat, počítám s tím, že to jednou bude největší soukromé přírodovědné muzeum v naší zemi.“ I pro něj samotného jsou některé části sbírky, kterou zakoupil před dvěma lety zdrojem vědomostí – přiznal totiž: „V současné chvíli vůbec nerozumím láčkovcům, členovcům atd. Budu se muset všechno naučit, protože když už jsem zakoupil přírodovědnou sbírku, tak bych měl všechno znát.“ Věří zároveň, že přírodovědné muzeum přiláká do Doudleb nad Orlicí také školy a jejich žáky.<br />
O patro výš se mohou cítit jako doma příznivci výtvarného umění. Nová galerie výtvarného umění se postupně zaplňuje obrazy, fotografiemi, ale i sochami a plastikami. Mezi vystavovateli je skupina dvanácti výtvarníků pocházejících z Čech, Moravy i Slovenska, už podruhé vystavuje v Doudlebách nad Orlicí také fotograf Robert Rohál, který o své nejnovější kolekci Romance o Krásce a Zvířeti, jež ve stylových prostorách nové galerie působí velice zajímavě, řekl: „Ve svých fotkách mám rád příběhy, a proto jsem si i pro letošek vymyslel novou kolekci. Nechal jsem se inspirovat francouzským filmem z roku 1946 režiséra Jeana Cocteaua. Hrál v něm Jean Marais, moje velká ikona. Také jsem využil přátelství jak s režisérem Petrem Gáborem, který mi ono Zvíře „zahrál“, tak s modelkou Karolínou Bubelovou. To je kráska, jak se patří. Fotilo se asi měsíc na několika zámcích. Finální verze obsahuje dvaadvacet černobílých fotografických obrazů na plátně, v nichž jsem se snažil převyprávět onu starou pohádku.“<br />
Mnozí z vystavujících výtvarníků se ve dnech 29. srpna až 1. září zúčastní Doudlebského plenéru, jehož vrcholem bude slavnostní vernisáž s kulturním programem, spojená s prezentací děl vytvořených během této akce. </p> <p>Zámek v Doudlebách nad Orlicí je otevřen od června do konce září denně, a to od úterý do neděle od 9 do 18 hodin.<br />
Více info: http://www.zamek-doudleby.cz/</p> <p>MAJITELÉ ZÁMKU V DOUDLEBÁCH NAD ORLÍCÍ<br /> ZPŘÍSTUPNILI GALERII VÝTVARNÉHO UMĚNÍ A PŘÍRODOVĚDNÉ MUZEUM</p>

Milí přátelé, příznivci ochotnického divadla a našeho divadelního souboru zvláště, dovolte nám popřát vám s mírným zpožděním pěkné léto, spoustu pohody, slunce a odpočinku. Protože v současné době už u nás v souboru hledíme vpřed do brzké budoucnosti, nebylo vůbec jednoduché se otočit, zavzpomínat a napsat vám něco o uplynulé divadelní sezóně 2012/2013. Takže toho nebude mnoho, ale přeci jen na pár řádků to dalo.

Uplynulou sezónu jsme začali už v září 2012, kdy jsme odehráli hned dvě reprízy pohádkového představení Co takhle svatba, princi?, kterých jsme pak během podzimu a zimy odehráli ještě několik.

V říjnu jsme znovu uvedli i představení Přelet nad kukaččím hnízdem ,a tím jsme z letního spánku probudili obě naše nastudované inscenace. Na podzim pak nechyběl ani oblíbený  koncert rockové skupiny Suffering Souls  nebo třeba Halloweenská diskotéka pro děti.

Od listopadu jsme nejen začali intenzivně zkoušet hned dvě nové divadelní hry, ale také jsme si k nám do Slané začali zvát sousední divadelní soubory s jejich repertoárem, takže přes zimu jste u nás mohli vidět soubory ze Semil, Lomnice, Tanvaldu a Nové Vsi.

Před Vánocemi nechyběl ani tradiční zájezd do Prahy na vánoční trhy na Staroměstském náměstí a na muzikál Vánoční koleda s vynikajícím Karlem Rodenem v hlavní roli. Silvestr jsme tentokrát oslavili na jevišti, kde jsme pro všechny lidi dobré vůle a veselé povahy uvedli speciální silvestrovskou úpravu představení Přelet nad kukaččím hnízdem.

V lednu proběhly volby nového výboru Divadelního souboru Tyl Slaná. Nakonec bylo zvoleno pět kandidátů s největším počtem odevzdaných hlasů, kteří se mezi sebou vzápětí domluvili na rozdělení odpovědností za jednotlivé úkoly a činnosti, které jsou pro fungování ochotnického souboru nezbytné.

Během ledna také následovaly dvě poslední reprízy pohádky Co takhle svatba, princi? a pak už následovala její derniéra, kterou jsme odehráli v Poniklé. Celkem bylo odehráno osmnáct repríz tohoto představení a pohádka režisérky Katky Schovánkové sklízela opravdu zaslouženou chválu a ovace.

Největší úspěch sezóny na nás ale teprve čekal. Stalo se jím totiž únorové vystoupení na soutěžní divadelní přehlídce Modrý kocour v Turnově, kde náš soubor s představením Přelet nad kukaččím hnízdem zvítězil a postoupil na celorepublikovou přehlídku v jihočeské Volyni.

Předsednictvo Jizerské oblasti celostátního Svazu českých divadelních ochotníků v únoru udělilo své nejvyšší ocenění paní Heleně Šlaisové. Hela tak získává Zlatý odznak SČDO za zásluhy na znovuobnovení činnosti a za obětavou práci v Divadelním souboru Tyl Slaná.

První jarní měsíc březen byl ve znamení příprav a pořádání prvního Divadelního plesu, kterým jsme se rozhodli nahradit předchozí ročníky maškarních Divadelních tancovaček. Veliký zájem diváků nám ukázal, že jsme se rozhodli správně. Ples byl opravdu povedený, tombola bohatá, návštěvníci spokojení a hudební doprovod v podání skupiny Futrál vskutku znamenitý.

Březnová repríza představení Přelet nad kukaččím hnízdem v Jilemnici byla výjimečná tím, že místo Standy Bittengla, který byl ze zdravotních důvodů několik týdnů mimo jeviště, vystoupil v roli Dr. Spiveyho pan Jaroslav Křapka. Jarka nám, jako dřívější dlouholetý člen souboru, opravdu pomohl a my pořád tak nějak doufáme, že si třeba opět najde cestu zpět do souboru.

Příchod léta byl u nás v souboru doprovázen vznikem nové aktivity, ze které bychom velice rádi udělali pravidelnou akci. Jednalo se o promítání skvělého filmu Vesničko má středisková na původním promítacím zařízení z osmdesátých let, z původního filmového materiálu. Diváků, kteří si chtěli připomenout nostalgický retrozvuk klapání staré promítačky se sešlo tolik, že jsme se hned rozhodli co nedříve promítání zopakovat. A tak se také stalo a tentokrát dokonce ve formě letního kina na sportovním hřišti ve Slané, kde si diváci mohli užít film Trhák.

Vrcholem celé čtrnácté sezóny působení našeho Divadelního souboru Tyl Slaná ale bezpochyby byla účast na divadelní přehlídce Divadelní Piknik Volyně 2013, které jsme se účastnili jako jeden ze 17 nejlepších ochotnických souborů v republice. Celá parta, která se do téměř 300 kilometrů vzdálené Volyně vydala, tak zažila jeden ze skutečně nezapomenutelných víkendů.

Nic z toho, co jsme v uplynulé sezóně dokázali - tu s většími, tu s menšími úspěchy a diváckou odezvou - by samozřejmě nebylo možné bez obětavosti všech členů našeho souboru. V současné době si tito členové užívají divadelní prázdniny a tak se do dalších společných činností a aktivit budeme moci vrhnout s obnovenou energií a chutí. Souběžně s tímto volnem ale probíhají organizační přípravy a domlouvání hostování divadelních souborů ve Slané a hostování našeho souboru na jiných štacích.

V případě jakýchkoliv vašich dotazů, námětů a připomínek se na nás kdykoliv a jakkoliv obraťte. Užijte si krásné léto a budeme moc doufat, že se v září opět všichni ve zdraví sejdeme v našem divadélku ve Slané.

        

Radek Šmíd, principál DS Tyl Slaná

<p>PARDUBICE: Program Divadla 29 je zaměřen na projevy současného živého umění v co možná nejširším spektru prakticky všech druhů soudobého uměleckého vyjádření. Divadlo 29 se ale soustřeďuje také na podporu vzniku nových uměleckých děl, vytváří prostor pro komunikaci a navazování kontaktů v rámci regionu i mimo něj. Je dnes jediným takto zaměřeným kulturním centrem v Pardubickém kraji.</p> <p>Své aktivity orientuje na kulturu, která není jen produktem sloužícím k pobavení a takzvanému příjemnému trávení volného času. Sleduje takový typ kultury, která přináší nové pohledy na svět kolem nás, která se nebojí experimentovat, provokuje a inspiruje k přemýšlení, a nabízí divákům a posluchačům možnost společného sdílení kreativního procesu.</p> <p>Za vším jsou konkrétní lidé</p> <p> Původně měl v prostoru Divadla 29 ateliér malíř Jiří Lacina, který stál u zrodu myšlenky přeměny prostoru na klub, kde by se mohla „dělat muzika a divadlo“. Tato myšlenka nalezla pochopení u tehdejšího vedení města a díky němu se podařilo v průběhu rekonstrukce domu č.p. 29 prosadit vybudování multifunkčního kulturního sálu. Od začátku se programové náplně a její realizace ujali zkušený organizátor akcí a performer Jiří Dobeš a pozdější programový ředitel Zdeněk Závodný. Během necelých jedenácti let dokázali spolu se svým týmem vytvořit a především udržet jakousi mekku alternativní scény, kde nejde jen o zábavu, ale také o místo setkávání, komunikace a tříbení postojů a názorů.</p> <p>Tři prostory nabízejí specifický program</p> <p>V současné době Divadlo 29 disponuje třemi různými prostory. V divadelním sále se realizuje většina projektů se zaměřením na aktuální projevy současného umění z oblasti hudby, divadla, tance, filmového umění a nových médií. Pořádají se zde koncerty, divadelní a taneční představení, festivaly, filmové projekce a semináře. Klub 29 funguje jako kavárna a bar, ale i jako galerie a druhá scéna Divadla 29. Je místem určeným pro výstavy, komorní koncerty a představení, autorská čtení, přednášky a semináře. Dokonce i prostor bývalé kanceláře byl proměněn na příležitostnou divadelní zkušebnu a zázemí pro účastníky rezidenčních pobytů.</p> <p>Progresivní program Divadla 29 </p> <p>Hlavní programové tendence Divadla 29 se realizují v projektech. Nekomerční tvorbu v Čechách trvale žijících cizinců prezentuje, mapuje a podporuje projekt Cizinci v Čechách. Dramaturgie projektu Jazzconnexion usiluje o představování co nejširšího spektra jazzové hudby. Kontinuitu od roku 2003 udržují Ostrovy v pohybu, které každoročně představují 25 – 30 představení z oblasti tzv. nezávislého divadla a tance.<br />
Aktuální možnosti tvůrčího využití digitálních médií a technologií zkoumá projekt Electroconnexion. Jeho cílem je prezentace hudebníků navazujících na odkaz lidové hudby a čerpajících z nejrůznějších hudebních žánrů. V malém výstavním prostoru Klubu 29 jsou prezentovány výstavy zkoumající okrajové umělecké žánry a žánrové přesahy. Projekt Filmfuse seznamuje diváky se specifickými proudy současné české audiovizuální produkce. S uměním ve veřejném prostoru města pracují účastníci projektu Offcity.<br />
Děti ve věku 10 – 15 let jsou účastníky projektu AniLAB zaměřeného na oblast současné audiovizuální tvorby.<br />
Vedle celoročních programových cyklů je Divadlo 29 pořadatelem nebo spolupořadatelem několika akcí celorepublikového významu, jako jsou Jeden svět, Tanec Praha, Týden pro duševní zdraví nebo open air festival Ostrovy/Islands v Tyršových sadech.</p> <p>Podmínkou úspěchu je dobře zvládnuté financování </p> <p>Divadlo 29 je programově a organizačně nezávislé kulturní zařízení spadající pod městskou příspěvkovou organizaci Kulturní centrum Pardubice. Provozní náklady jsou z větší části financované z městského rozpočtu, program převážně z grantů. Z celkového rozpočtu Kulturního centra Pardubice je pro Divadlo 29 určeno 1 800 000 Kč, pokrývajících hlavně náklady na provoz. Bez celoroční provozní dotace z magistrátu, která zajišťuje základní náklady na fungování, by byl provoz scény jako je tato nemožný. Kromě této částky může scéna počítat s pravidelným příspěvkem 300 000 Kč na projekty, které se během let osvědčily a zaujaly pardubické publikum. Tuto podporu je v jistém smyslu možné vnímat jako ocenění letité práce tvůrčího týmu Divadla 29 a doklad jeho seriózních vztahů s magistrátem. Realizátoři projektů žádají pravidelně o grantovou podporu na Ministerstvu kultury, v Pardubickém kraji a příležitostně u nejrůznějších nadačních fondů a zahraničních ambasád. Získávat finanční podporu se jim daří. „V roce 2012 získalo Divadlo 29 grant od Evropské komise na realizaci mezinárodního workshopu v rámci programu Grundtvig ve výši 337 000 Kč.<br />
Na firemní fundraising mnoho času a energie nezbývá, ale občas se podaří získat podporu i ze soukromé sféry, letos to byly například Opatovické elektrárny, které podpořily festival Automatické kulturní mlýny,“ uvádí programový ředitel Zdeněk Závodný.<br />
Divadlo 29 sídlí v budově patřící městské akciové společnosti Městský rozvojový fond. Této akciové společnosti odvádí KC Pardubice z provozní dotace na Divadlo 29 nájem ve výši 420 000 Kč za rok.<br />
Na úspěšném fungování má zásluhu celý tvůrčí tým.<br />
Divadlo 29 je otevřený prostor, živý organismus, na jehož činnosti se podílí řada jednotlivců, skupin, občanských sdružení, dobrovolníků. Tvůrčí tým tvoří čtyři stálí zaměstnanci společně s celou řadou dalších jednotlivců. V divadle se pravidelně objevuje pět až deset lidí, kteří dobrovolně pomáhají na pokladně a při dalších každodenních činnostech. V době konání největších akcí se zapojují až desítky nadšenců z řad dobrovolníků.</p> <p>Divadlo 29 obohacuje i další oblasti života </p> <p>V divadle je realizována celá řada projektů, které zasahují do dalších oblastí života města. V nedávné době vznikla na jeho půdě například iniciativa snažící se o záchranu objektu Gočárových automatických mlýnů, jejíž součástí a zatím i vyvrcholením byl čtrnáctidenní festival Automatické kulturní mlýny, který Divadlo 29 pořádalo. Neobvyklým přínosem jsou zdejší rezidenční pobyty, při kterých tuzemští i zahraniční umělci – tanečníci, divadelníci či hudebníci – dostávají prostor a podmínky pro soustředěnou práci na projektech. Divadlo 29 tak hraje i roli jakéhosi komunitně sociálního centra, které je v životě města jen těžko zastupitelné. „Já osobně si už nejen kulturní život našeho města bez Divadla 29 nedokážu představit, a myslím si, že nejsem vůbec sám… Kulturní prostor s podobnou náplní a funkcí by měl být součástí každého většího, a nejspíše i menšího, města,“ říká Jiří Dobeš, jeden ze zakladatelů Divadla 29.</p>