Články a komentáře

PRAHA: Jste-li náruživými čtenáři, ale do Městské knihovny v Praze nebo do některé z jejích čtyřiceti stálých poboček máte daleko, pak jistě uvítáte zprávu, že se do pražských ulic vrací pojízdné knihovny, takzvané bibliobusy, Tato speciálně upravená vozidla jsou součástí sítě pražské Městské knihovny.

Historie této služby sahá až do roku 1939, kdy pražským čtenářům vyjel v ústrety první bibliobus. Z jeho služeb se ale netěšili moc dlouho. Hned v následujícím roce jej totiž německá armáda zabavila pro potřeby polního lazaretu a tato činnost byla obnovena až po roce 1949. Zlaté období bibliobusů pak nastalo v průběhu padesátých a šedesátých let, kdy tři vozidla působila nejen ve starších okrajových čtvrtích, ale také na nově budovaných sídlištích. Během následujících dvaceti let nastala z nedostatku finančních prostředků krize a obrat k lepšímu začal až počátkem devadesátých let. Vedle obnovy vozového parku byla také rozšířena oblast působení pojízdných knihoven o lokality, kde by vybudování stálé knihovny bylo neekonomické.

V současnosti jsou v provozu tři bibliobusy. První od roku 1995, druhý byl pořízen v roce 2004 za finanční prostředky uvolněné k nápravě škod způsobených povodní a obsluhoval zejména čtenáře v nejpostiženější části Prahy – v Karlíně. Zatím nejnovější pojízdná knihovna funguje od října 2008, kdy nahradila bibliobus zprovozněný počátkem 90. let minulého století. Nákup a vybavení, které přišlo na cca 8 milionů Kč, bylo financováno z evropských peněz, a to v rámci projektu JPD 2 (Jednotný programový dokument pro Cíl 2 regionu soudržnosti Praha) nazvaného Bibliobus do sídlišť. Dále se finančně podílel Magistrát hl. m. Prahy a stát.

A co mohou čtenáři od tohoto typu knihovny očekávat? Bibliobusy obsluhují zhruba tisícovku čtenářů, „na palubě“ vozí cca 2 tisíce svazků a dalších 18 tisíc je k dispozici ve skladu. Jde o normální knihovnické služby včetně internetu a bezbariérového přístupu, půjčuje se zejména beletrie a co čtenář nenajde přímo na regále, to mu knihovna příští týden přiveze ze skladu. Bibliobus do stanic zajíždí podle platného jízdního řádu(http://www.mlp.cz/bibus.htm), vracet výpůjčky lze na všech těchto stanicích i v ústřední knihovně na Mariánském náměstí 1, Praha 1. Od října 2008 jsou služby automatizované, a tak v nich můžete použít kartičku knihovny s čárovým kódem nebo Opencard. Tím vším se pojízdné knihovny staly další prostupnou součástí sítě knihoven MKP.

Eva Veselá

BUDIŠOV NAD BUDIŠOVKOU: Město dnes sice patří do té chudší části Opavska, ale má velice zajímavou a bohatou historii. To byl nejspíš jeden z předpokladů a impulsů k tomu, aby se začalo pracovat na encyklopedii Budišovska. Město Budišov nad Budišovkou si v roce 2011 připomene 710. výročí vzniku. Právě na tento rok je naplánováno její vydání, ale píše se už dnes. Více se dozvíte v článku níže,  který vyšel v internetovém nezávislém listu ČAS, odkud jsme jej se svolením autora a vydavatele Petra Andrleho, otiskli.   

Opravdovou dominantou města je místní kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl vysvěcen již v dubnu roku 1756. Konstrukcí i interiérem patří k unikátům naší oblasti, což tradičně opomíjejí krajské rádoby turistické prospekty, neboť co by mohlo být na Bruntálsku či v této části Opavska zajímavého. Děkanský budišovský kostel kdysi řídil činnost 23 farností a v jeho stínu jsou i další významné budovy na Halaškově náměstí. Místní rodák Halaška svým významem a pozicemi, které zastával, patří k nejvýznamnějším osobnostem Evropy. O něm pochopitelně propagační materiály kraje také mlčí.

Nicméně naštěstí zde zůstalo vše zachováno tak, jak to má být. Prvním domem (i dle čísla popisného) na Halaškově náměstí je budova farního úřadu, nedávno rekonstruovaná díky spolupráci s původními budišovskými obyvateli, žijícími nyní v Německu. Moc světskou zastupuje budova číslo 2 patřící městské samosprávě, dále zde nalezneme školu i Městské kulturní a informační středisko.

Budišov nad Budišovkou bylo město kdysi královské, podílelo se na vytváření Pražských grošů Václava II, což v té době bylo něco jako dnešní euro. Nu a dalo by se toho nejen z historie vyprávět více. Právě nesmírně bohatá minulost oblasti Budišovska a neméně zajímavá přítomnost – v Budišově je například jediné a unikátní Muzeum břidlice ve střední Evropě – vedla městské radní k rozhodnutí o tom, že v roce 2011 vyjde rozsáhlá ENCYKLOPEDIE BUDIŠOVSKA, publikace, která zřejmě nebude mít v naší zemi obdoby. Na 450 stranách formátu A4 by se měly objevit tisíce encyklopedických hesel a fotografií. Jejichž zpracování se ujímá tým odborníků, historiků, archivářů i zástupců neziskového sektoru tak, aby kniha, která by se měla napříště v rodinách dědit z pokolení na pokolení, vyšla v roce, kdy si Budišov nad Budišovkou bude připomínat 710 výročí vzniku. Město je pochopitelně o hodně starší, leč písemné památky jaksi nejsou.

Co je ještě zajímavé na projektu budišovské encyklopedie? Na výběru hesel by se měli podílet především občané. Od ledna roku 2009 budou na třech místech ve městě umístěny sběrné schránky, do nichž mohou občané přispívat náměty na encyklopedická hesla, aby se na nic nezapomnělo. Zvlášť budou osloveni žáci místních škol, příznivci města, rodáci a další osobnosti, které mají k oblasti vztah. Nejzajímavější hesla zamyšlené encyklopedie budou uvedena i v jazyce německém (plus rešerše v jazyce anglickém a polském), takže se zmíněná publikace může stát turistickým bestsellerem. Zajímavou součástí encyklopedie se jistě stane i obrazová část, jejíž podklady jsou vlastně díky dlouhodobé sběratelské činnosti místního kulturního centra, již shromážděny.

Budišovsko, podobně jako Bruntálsko a Moravskoberounsko, patřilo kdysi k významným ekonomickým a společenským centrům Moravy a Slezska. Počátkem minulého století odtud do celé Evropy například putovaly miliony doutníků vyrobených ve zdejší tabákové továrně, v jejíchž prostorách dnes slibně pokračuje bruntálsko-budišovská firma Linaset.

Budišov nad Budišovkou má řadu krajanů a příznivců ve všech zemích světa. S mnohými udržuje styky s mnohými je spojen například unikátní Cestou česko-německého porozumění, která začala vznikat na území města v roce 1998, a dodnes patří mezi významné mezinárodní evropské projekty. O ní bohužel dosavadní krajské turistické prospekty také cudně mlčí, protože co by se, dle ostravských, mohlo v tak chudičké zemi budišovské dít.

Připravovaná encyklopedie Budišovska se může pro mnohé „stratégy“ turistického ruchu Moravskoslezského kraje stát sprchou, která je navrátí do reálu.

Od 15. ledna 2009 do 31. května bude probíhat již tradiční putovní filmová přehlídka Projekt 100. V začátcích organizátoři plánovali 10 let jejího trvání, ale akce je každým rokem úspěšnější, a tak se na letošek připravuje už patnáctý ročník.  Zatímco v miulých letech mohli diváci během jedné přehlídky vidět vždy deset zásadních snímků z tzv. Zlatého fondu, pro letošek se jejich počet snížil na osm.  

Jedinečné autorské zpracování vizuálního stylu Projektu 100 pochází z dílny osobitého ilustrátora a autodidaktického grafika Bohdana Heblíka, známějšího spíše pod přezdívkou Kofila. Svůj koncept nazval zcela jednoduše "Světlo", a s vášní pro ruční typografii do projektu vnesl několik jednoduchých atributů kinosálů: paprsek světla, tma, schody, které pro něj představují výchozí koncepční prvky. Vznikla tak ojedinělá autorská série filmových plakátů.

Projekt 100 pronikl i za hranice

Přehlídku bude od 15. ledna do 31. května hostit kolem stovky kin v České republice. Jde o kinosály ve velkých městech, jako jsou Praha, Brno, Ostrava, Olomouc, Plzeň, Liberec atd., ale i ve městech s menším počtem obyvatel – např. Janské Lázně (977 obyv.), Volyně (3,2 tis. obyv.), Přibyslav (4 tis. obyv.), Dobruška (7,4 tis. obyv.), Bystřice pod Hostýnem (8,9 tis. obyv.), Choceň (9,3 tis. obyv.).

Projekt 100 proběhne i na Slovensku, pořadatelem této části je Asociace slovenských filmových klubů.

Partneři

Hlavním pořadatelem projektu je u nás tradičně Asociace českých filmových klubů, hlavním partnerem letošního ročníku se stalo Vinařství Mutěnice.

Celkově přijde Projekt 100 na 3 miliony 656 tisíc Kč, z toho finanční podporu ve výši 1 milion 800 tisíc poskytlo Ministerstvo kultury a Fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie.

Mediálními partnery jsou Student Agency, respekt, Cinema, Český rozhlas, Vltava, Radio 1, Týdeník A2, Houser, Kult a 25 fps.

Na co se mohou diváci těšit

Asociace českých filmových klubů zveřejnila definitivní seznam filmů, z nichž nejstarší je z roku 1922, ten nejnovější vznikl vloni. Klasický němý horor Upír Nosferatu (Německo) je právě tím nejstarším, pozdějšího data – z roku 1954 − jsou filmy Sedm samurajů (Japonsko) a animovaná Farma zvířat (Velká Británie). Z roku 1960 je Hitchcockovo Psycho (USA), snímek Nosferatu – fantom noci (Německo a Francie) natočil Werner Herzog s Klausem Kinským v hlavní roli v roce 1979. Domácí tvorbu zastoupí Švankmajerovo Něco z Alenky (1987). Zásadní film pojednávající o drogových závislostech Rekviem za sen byl natočen v USA v roce 2000. Nejnovějším snímkem, který však vzdává hold filmu němému, je argentinské dílko Anténa z roku 2007.

První zmíněný snímek Upír Nosferatu nebyl bohužel dodán v původní kopii, a tak pro něj vytvořil nový hudební doprovod člen kultovní jesenické kapely Priessnitz − kytarista Petr Kružík. S filmem se již mohli seznámit účastníci letošní 34. Letní filmové školy v Uherském Hradišti.

Eva Veselá

KROMĚŘÍŽ: Komplex zahrad a Acibiskupský zámek Kroměříž se v roce 1995 staly Národní kulturní památkou a v roce 1998 byly zapsány na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Připravovaný projekt „Národní centrum zahradní kultury v Kroměříži“ patří spolu s dalšími osmnácti do takzvaného Indikativního seznamu projektů, který byl vytvořen na základě jednání Ministerstva kultury (MK) s hejtmany a ve spolupráci s radami a zastupitelstvy příslušných krajů.

Dnešní Arcibiskupský zámek se z původně středověkého hradu, poté renesančního zámku během let změnil v barokní rezidenci. V té době sloužil většinou jako letní sídlo olomouckých biskupů, od roku 1777 pak arcibiskupů.

Také k zámku přiléhající Podzámecká zahrada prošla řadou proměn. Z komorní renesanční zahrady se nakonec v první polovině 19. století stala přírodně krajinářským parkem. V současné době se rozkládá na ploše kolem 70 hektarů a její duch i dnes vychází z nábožensko-filozofického učení o všudypřítomnosti boží, které bylo nastoleno v období 18. a 19. století. V roce 1997 ji však vážně poškodila povodeň a o dva roky později ještě vichřice. Zahrada tak přišla o několik set stromů a další jsou na hranici své životnosti.

Další zahrada, nazývaná Květná nebo dříve Libosad, která vznikla v letech 1665 ž 1675, v sobě spojuje prvky pozdně renesanční a zaalpské zahrady se zahradou francouzského barokně klasicistního typu. Její plocha je 15 hektarů a odráží se v ní dobově populární směřování k matematizaci a geometrizaci světa. Plánovaná rekonstrukce má park co nejvíce přiblížit podobě z konce 17. století.

Nositel a partneři projektu

Zámek i zahrady, které jsou v majetku státu, spravuje  Národní památkový ústav (příspěvková organizace zřizovaná ministerstvem kultury), který je také nositelem projektu. Partnery jsou Muzeum umění Olomouc – Arcidiecézní muzeum Kroměříž (MUO), Česká zemědělská univerzita v Praze, Zlínský kraj a město Kroměříž. Koordinátorem projektu se stal Mgr. Ondřej Zatloukal z MUO, a o přiblížení nejširší veřejnosti se snaží Klub UNESCO Kroměříž.

Vlastníkem uměleckých sbírek je  Arcibiskupství olomoucké, ale spravuje je MUO (také příspěvková organizace zřizovaná MK). Spolupráce mezi těmito dvěma subjekty, které mají původně celistvý arcibiskupský majetek v současné době ve správě, představuje ideální spojení teorie s praxí.

Zaměření a poslání projektu

Cílem projektu je zachovat a následně rozvíjet historické a kulturní dědictví v rámci světových památek a dále vytvořit národní metodické centrum pro oblast zahradní kultury. Dnes státní Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži v sobě spojují více jak půltisíciletí údržby a kultivace evropské zahradní kultury. Připravované centrum má být svého druhu jedinečné minimálně pro území střední Evropy. „Ukončení projektu plánujeme na rok 2012, poté by měl být po pět let finančně udržitelný, nikoli prodělečný," doplňuje jeho koordinátor Mgr. O. Zatloukal.

Národní centrum zahradní kultury v Kroměříži (dále jen Centrum) má sloužit jako metodická, odborná a vzdělávací platforma pro péči a obnovu historických zahrad a parků. Plán zahrnuje dvě roviny, a to ideovou a praktickou.

Ideová má navázat souvztažnost mezi historií a budoucností, řešit a rehabilitovat téma zahradní kultury. To souvisí s aktualizací tématu Člověk a příroda pro období 21. století. Realizaci této části má především zajišťovat MUO ve spolupráci s dalšími partnery projektu.

Praktická rovina souvisí s příslušným vzděláním širokých vrstev obyvatel a pracovníků působících v této oblasti. Nabídne teoretické studium oboru i ryze praktickou výuku. V rámci tohoto záměru, jejož hlavním garantem bude NPÚ, mají vzniknout tři centra, a to metodické, odborné a vzdělávací, tzv. centrum celoživotního vzdělávání:

Metodické centrum má soustředit odborníky zabývající se zahradní architekturou a stát se pomocnou rukou MK, NPÚ i soukromých subjektů v oblasti, které se zatím nikdo soustavně nevěnoval. Půjde o vytváření odborné metodiky pro obnovu a péči o historické zahrady a parky v ČR, o zastávání funkce garanta a poradce.

Odborné centrum zajistí studium zámeckých historických sbírek a správu odborné knihovny, vytvoří stálou expozici o kroměřížských zahradách, zaměří se i na pořádání krátkodobých výstav ve spolupráci s dalšími partnery projektu či na publikační činnost a pořádání konferencí a besed. Za tímto účelem buduje MUO oddělení zaměřené na téma zahradní kultura.

Vzdělávací centrum bude založeno zejména na spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou v Praze. Jednou z jeho priorit je rozšiřovat povědomí o hodnotách a kvalitách vysoké zahradní kultury, tj. zprostředkovávat vzdělávání pro odborníky i laiky. Odborné vzdělávání se zaměří na pracovníky NPÚ působící v teoretické i praktické oblasti (v ČR existuje několik stovek historických zahrad a parků chráněných jako Kulturní nebo Národní kulturní památky), dále na odborníky věnující se problematice městských parků i na soukromé subjekty. Vzdělávání pro laiky se soustředí na celoživotní vzdělávání formou kurzů, návštěvníci zahrad budou mít možnost objednávat si komentované prohlídky. Vrchol a nedílnou součást druhé roviny představuje vzorová rekonstrukce zahrad, která poslouží jako model pro další historické zahrady a parky v ČR. Počítá se i s obnovou vodního režimu jako základního prvku zahrad a s obnovou drobných staveb. Zde se uplatní nové pohledy – např. výsledky zahradnické archeologie.

V zahradách, jejichž některé plochy poslouží geofondu k vědeckým účelům, budou současně probíhat vzdělávací aktivity. Zájemci dostanou možnost seznámit se se zahradnickým provozem nebo si zakoupit zdejší výpěstky.

Idea projektu

Zahradní kultura v sobě nese tři základní pilíře evropské vzdělanosti a kultury. První má duchovní rozměr, představovaný duchovenstvem a církví. Tato složka také uchovávala tradici víry a morálky. Druhý pilíř – politickosprávní – tvořila aristokracie, která spolu s duchovenstvem a církví reprezentovala i tradici kulturního mecenášství. Třetí pilíř – věda – intelektuál – umělec uchovávala a rozvíjela kontinuitu intelektuálního nazírání. Projekt Centra se snaží o rehabilitaci výše zmíněných pilířů evropské civilizace a o naplnění dochované formy památky obsahem vycházejícím z její historické funkce.

Způsob financování

Projekt Národní centrum zahradní architektury je řešen v rámci Integrovaného operačního programu (IOP) připravovaného ČR pro čerpání prostředků z fondů Evropské unie v letech 2007 až 2013. Odhadované náklady činí cca 500 milionů, z toho by měl IOP poskytnout 85 % a zbývajících 15 % MK. V rámci 1. vypsané výzvy se výše požadovaných financí z IOP pohybuje kolem 300 milionů Kč. Renovace Květné zahrady za 197 865 000 Kč obsáhne například obnovu vodního režimu, modernizaci zahradnického provozu, rekonstrukci cestní sítě, opravu vstupní budovy se zřízením kavárny, obchodu se zahradními výpěstky. Dále se počítá s obnovou Ptačince obehnaného vodním příkopem, který se stane domovem exotického ptactva. K životu se probudí dnes nepřístupná Holandská zahrada. Na obnovu vodního režimu parku spolu s modernizací zahradnictví získá Podzámecká zahrada 131 440 000 Kč.

Z budov, které projdou rozsáhlejší rekonstrukcí, uveďme např. Paví dvůr, Maxmiliánovu kolonádu nebo Čínský pavilon. Na zámek je určeno 17 500 000 Kč, které půjdou např. na opravu sala terreny − stálé expozice zahradní kultury.

Zvýší se pestrost nabídky

Projekt Centrum nabídne, kromě klasické zámecké prohlídky a návštěvy obrazárny s řadou významných děl, informace vztahující se k zahradní architektuře. Historii zahrad v expozici doplní pro lepší představivost různé modely (po zrušení expozice Národního zemědělského muzea na Janohradě v Lednicko-valtickém areálu tato možnost chybí). Zájemci si  budou moci vybírat z celé řady aktivit. Zatímco jedni si vychutnají projížďku v lodičkách na Dlouhém rybníku, v zimních měsících pak bruslení, při prohlídce Podzámecké zahrady se setkají se zvěří, absolvují komentovanou prohlídku nebo navštíví skleníky, druzí využijí služeb badatelny či se zúčastní kurzů. Na všechny pak bude čekat nezbytné občerstvení.

Eva Veselá

HRANICE: Pokud si lidé ještě lámou hlavu s tím, jaký dárek obstarat pod stromeček, nabízí jim Městské kulturní zařízení poukázku, jejíž hodnotu si určí sami. Obdarovaný si pak sám vybere z nabídky programů. Na zadní straně poukázek, které budou mít platnost půl roku, se vyčerpané částky postupně odepíší. Poukázka má rozměr papírové bankovky, takže se pohodlně vejde do peněženky....

Ještě nyní můžete poukázky zakoupit v kanceláři MKZ v přízemí zámku - ve dvoraně, pondělí - pátek 8.00 - 15.00 hod.

Městské kulturní zařízení Hranice, p.o. 

Nám. 8. května 368, 753 01 Hranice

tel.: 581 828 170, 733 510 141

CHANOVICE: Myšlenka na zrození Chanovického betléma vznikla během V. ročníku Dne řemesel, tedy přesně v sobotu 7. července 2007. Tehdy jeho pozdější spolutvůrce a autor Ivan Šmíd přijel poprvé na krajskou přehlídku řemeslných dovedností nejen se záměrem prezentace řezbářské výroby velkých dřevěných plastik, ale také s úmyslem zhotovení sochy sv. Josefa, patrona dřevořemeslníků a v případě skanzenu také ochránce Expozice lidové architektury.

Ivan Šmíd na plastice sv. Josefa pracoval několik dní před sobotním Dnem řemesel a při tomto svátku řemeslných dovedností se mu ji podařilo během dne dokončit. Zbyl ještě jeden dvoumetrový dubový špalek a něco času: ... v tom okamžiku ožila opět touha po vzniku originálního, zvláštního, obdivovatelného regionálního betléma..., možná krůček k realizaci snu..., nutno ale rychle přesvědčit autora - sochaře, že nejde o práci jen na dnešek a několik dalších dnů, ale že se bude muset do Chanovic také vracet.

Ivan Šmíd jezdil do Chanovic několikrát během kalendářního roku 2007 a 2008, a to vždy při příležitosti konání akcí, kdy jsou veřejnosti prezentovány některé projevy tradiční lidové kultury (třetí květnová sobota – den zaměřený na propagaci některého řemeslného druhu nebo dovednosti; první červencová sobota – Den řemesel, přehlídka řemeslných dovedností Plzeňského kraje; první říjnová sobota – den pokrmů tradiční české kuchyně).

Při těchto příležitostech jsou vystavovány již hotové figury betléma a Ivan Šmíd pracuje na dalších dle předem konzultovaného záměru. Předpokládáme, že „Chanovický betlém“ bude mít kolem 30 figur a jeho definitivním expozičním umístěním se stane stodola Expozice lidové architektury, která se do skanzenu přemístí z Příkosic na Rokycansku.

Sv. Rodina a jeden z králů byl navíc již vystavován ve vstupní hale hlavní budovy klatovského muzea o Vánocích 2007 a je velmi pravděpodobné, že se celý betlém v Klatovech představí ještě jednou – o Vánocích 2009, než získá své definitivní místo v chanovickém skanzenu.

V období letošních předvánočních dnů bude v chanovickém skanzenu slavnostně zpřístupněno dosavadní dílo „Chanovický betlém“ Ivana Šmída, které čítá již devatenáct figurálních plastik v životní velikosti: kromě sv. Rodiny zde uvidíme trojici králů, dále dvojici andělů, nezbytného pastýře s ovcemi a zatím osm darovníků, často řemeslníků nebo muzikantů. Výstavu popsaného betléma doplňují tři ukázky dobového zdobení vánočního stromku na české vesnici od poloviny 19. století.

Mgr. Luboš Smolík

Nezisková organizace Divadlo stačila během tří let od svého založení rozvířit na poli kulturním nejedny stojaté vody. Myšlenku povznést morálku českého národa zprostředkováním kultury tam, kde se jí momentálně nedostává, uvedl v život ředitel a spoluzakladatel organizace Tomáš Langr. Jeho strategie je jednoduchá:

„Najdeme-li kulturní dům nebo hospodu s jevištěm, kde se takzvaně nic neděje, nabídneme panu starostovi, že mu tam pravidelně budeme ze všech koutů republiky zvát kvalitní amatérské soubory, které znám přímo z Jiráskova Hronova a mám na ně kontakty, navíc sám jsem členem amatérského souboru,"  vysvětluje Langr a dodává: „Někdy zahrajeme na zkoušku, a když lidé přijdou a starostovi se to líbí, máme vystaráno."

Není divadlo jako divadlo

Sdružení Divadlo má v současnosti stálou divadelní scénu v Hradci Králové, Opočně, Letohradě, v Havlovicích a v létě hraje na hradě Potštejně. Přáním jeho zakladatele je, aby sál byl vždy plný rozesmátých lidí. To se mu skutečně daří, a to nejen díky kvalitnímu programu, ale i díky nadstandardní péči o diváky, kterých zatím uvítal na jedenáct tisíc.

„Diváka se snažíme na úvod moc neunavovat co se náročnosti textu týče, chceme ho spíše pobavit. Až když nám zcela důvěřuje, můžeme si troufnout na závažnější tematiku," vysvětluje dramaturgický postup ředitel sdružení, jehož programy navštěvují lidé bez ohledu na vzdělání i věk, stálí i nově příchozí. Všem bez rozdílu pak vyhovuje netradiční stolová úprava hlediště s možností občerstvení během představení i po něm, individuální přístup a celková domácí, přívětivá atmosféra.

A ještě jedna zásadní věc je tu navíc – zpětná vazba mezi zprostředkovatelem kulturního programu a divákem. Ten před rozloučením obdrží dotazník, do něhož může napsat své dojmy, komentáře, připomínky, a na připojenou e-mailovou adresu pak dostane pozvánku na nejbližší představení.

Hradecká, opočenská, letohradská a havlovická scéna v době bezpočtu televizních programů, videa a počítačů předkládá své pořady jako alternativu pro volný čas, a záleží už jen na jednotlivcích, zda ji přijmou či ne. Jak je to s výběrem programů pro "náctileté", přibližuje Tomáš Langr slovy: „Hrát pro pubertální mládež je velmi náročné a sebekriticky přiznávám, že této skupině mladých lidí se zatím zvlášť nevěnujeme. Pokud nás však osloví nějaká střední škola, tak můžeme nabídnout například soubor Veselé skoky, který na posledním vystoupení v Hradci zaujal úplně každého."

Sytit ducha však také něco stojí

Divadlo zajišťuje kvalitní programy, propagaci, pečuje o diváky i o umělce a to vše stojí peníze: „Na magistráty moc nespoléháme, peníze spíše dostáváme od sponzorů. Naším stěžejním finančním zdrojem jsou soukromé firmy, na druhém místě je vstupné a zrnkem v rozpočtu jsou granty. Ministerstvo kultury ani Královéhradecký kraj nám nic nedávají, Pardubický kraj spíše symbolicky a město Hradec Králové 9000 Kč na rok. Nyní žádáme hradecký magistrát o 40 000 Kč na nájem sálu a necháme se překvapit," zní nepříliš optimistická slova pana ředitele.

S tím, jak soubor při získávání finančních prostředků uspěje, souvisí i jeho programová nabídka v příštím roce. Určitě se však bude hrát například hvězdářská komedie Asteroid Bejček, kterou skvělým textem opatřil a současně zrežíroval královéhradecký autor Josef Tejkl, nebo komedie souboru Veselé skoky a několik her z posledního Jiráskova Hronova. Podrobný program bude samozřejmě k dispozici na www.dobredivadlo.cz.

P.S. Jedna z domovských scén Divadla byla v Hradci Králové, v sále CC Lucie. Tyto prostory patří podnikateli P. Šonkovi, který ale Novohradeckéckému divadlu neprodloužil nájemní smlouvu.  Novohradecké divadlo se tím pádem ocitlo na dlažbě, ale naštěstí ne nadlouho. Soubor hraje od prosince v komfortnějším A studiu hradeckého Adalu, dříve PH studio, zrenovoval si i název: Hradecké.

Eva Horníčková

BECHYNĚ/HVOŽĎANY: Letos jsou zde již potřinácté vystaveny betlémy ze soukromé sbírky manželů Pokorných. Na samém počátku byl zájem Luďka Pokorného o výtvarné umění, ale i jeho vlastní tvorba jako olejomalby, akvarely a tempery či dřevořezba. První krok ke svému pozdějšímu vyhraněnému zájmu učinil, když se pustil do opravy a doplňování kralických figurek, které spolu s řezbářským náčiním zdědil po dědečkovi.

Avšak nejen dřevo je základním materiálem. U Pokorných je dnes k vidění více než osm desítek betlémů plošně vyřezávaných z papíru, keramických, cínových, raritou je betlém vytvořený z vaječných výfuků a papíru – vajíčkový betlém nebo specialita Jany Pokorné – pletený betlém s drobnými figurkami s tělíčky vyplněnými vatou a dozdobenými výšivkou.

Zručnost českých betlémářů tu lze porovnat s lidovými umělci například z Francie, Německa nebo Vatikánu, a dokonce i z Peru, kde ovšem nad Ježíškem bdí místo volka a oslíka lama.

Ale proč se hvožďanská výstava jmenuje právě „Betlémy ve stodůlce“? Vezmeme to pěkně po pořádku. Na chalupě Pokorných se o adventu scházely sousedky, aby se naučily vít adventní věnce. To se samozřejmě neobešlo bez zpěvu koled a pro umocnění vánoční nálady byly v sednici vystaveny dva betlémy. Později někoho napadlo uspořádat alespoň na jeden víkend větší výstavu v dřívější škole, nynější hospodě. Nápad měl úspěch, a v dalších letech přibyly k adventním věncům výrobky hvožďanských hospodyněk, předhánějících se v tom, která bude mít hezčí a voňavější cukroví, nechyběly ani vánočky.

Na vernisážích tradičně vystupovaly děti, počet betlémů i návštěvníků se zvyšoval. Po sedmi úspěšných letech pořádání výstav ve „Staré škole“, jejichž výtěžek vždy putoval na dobročinné účely, ale radost kazily časté výtky obdivovatelů, že dva dny je na takovou oblíbenou akci opravdu málo. A tak si manželé Pokorní svépomocí zrekonstruovali stodolu u svého soukromého objektu a výstavy se od roku 2003 pořádají zde pod příznačným názvem „Betlémy ve stodůlce“.

Letos proběhla slavnostní vernisáž 6. prosince a zahájily ji již tradičně pásmem koled a básniček hvožďanské děti. Otevřeno bude tentokrát  až do 4. ledna příštího roku, a to každý den od 10 do 17 hodin. Na Štědrý den a na Silvestra se ale zavře už ve 13 hodin.

Tato výstava je v pořadí již třináctá, tak držme palce, ať je to třináctka šťastná.

Budete-li si chtít udělat do Hvožďan výlet, hledejte číslo popisné 2, budete-li se chtít dozvědět bližší informace, můžete napsat na e-mail ludekajana@seznam.cz nebo volat na telefon 381 212 065.

(Na přiložené pozvánce je kresba z roku 1957 od L. Pokorného)

Eva Horníčková

JIČÍN: Krásná historická stavba na konci lipové aleje vedoucí z Jičína na severovýchod má své novodobé osudy. Ty podstatné se začaly psát v době, kdy se z německé strany objevil návrh na vybudování „Valdštejnlandu“, monstra, které by zcela zničilo ducha místa a komponovanou barokní krajinu. Proti návrhu se vzedmula vlna protestů obyvatel a jičínská radnice brzy pochopila, že tudy cesta nevede.

Tyto události měly inakonec pozitivní dopad – z odpůrců záměru vzniklo Občanské sdružení Lodžie, o stavbu se začalo více pečovat po stránce stavební a vznikly plány na její další využití. (Web o.s.: www.valdstejnska-lodzie.cz/index.htm).

Stavba s přilehlým parkem není bez problémů ani nyní. Týkají se jejího dalšího využití. Myšlenek a plánů je hodně, jsou dokonce zformulovány a sepsány,  jen prostředky na realizaci se nehrnou. Ne, že by se město Jičín, kterému stavba patří, nestaralo. Za posledních sedm let bylo do rozličných úprav a údržby stavby a parku investováno celkem 34 milionů, z toho město poskytlo 19 milionů.

Radnice ustavila skupinu, která dostala  úkol zpracovat koncepci Jičína jako města Valdštejnova a v  těchto plánech má Lodžii připadnout  významné místo. V první fázi by se měl opravit přilehlý Čestný dvůr jako zázemí pro návštěvníky a vybudovat víceúčelové prostory pro možné semináře a dílny. Dále výstavní síň, informační středisko, drobné občerstvení a zázemí pro kastelána, včetně bytu. V další etapě by přímo ve stavbě vlastní lodžie po jejich úpravách byla instalována astronomicko astrologická expozice, jako upomínka na vévodu, který k těmto vědám měl blízko.

Pokud vše proběhne podle plánů, projekt skončí v roce 2009 a radnice v této fázi  počítá s nákladem 300 000 korun. V roce 2010 by se začalo s rekonstrukcí, jejíž cena se zatím odhaduje na 25 milionů korun. Hlavním zdrojem pro pokrytí této částky by měly být Norské fondy.

Nyní je ale důležité, že Lodžie žije. Konají se tu programy všeho druhu od koncertů, přes divadla až po výstavy. Letos posloužila dokonce jako letní kino. K tradičním akcím patří výroba a pálení čarodějnic, vánoční zpívání koled. Lodžie bývá jedním ze zastavení při rozličných akcích, kupříkladu při Putování za Rumcajsem si tu děti vyrobily celkem 800 větrníků.

Jičíňáci i přespolní rádi chodí do přilehlého parku Libosadu na procházky. Navštíví poustevníka v umělé jeskyni, vystoupí na terasu Lodžie a nechají se uchvátit duchem místa.

Dne 1. 11. 2008 se zde otevřela výstava Václava Kořínka, která je jedním z mnoha příkladů využití úžasného místa zvaného Valdštejnská Lodžie nedaleko Jičína. Výstava potrvá až do zpívání koled 19. 12. 2008.

proChor

Náš seriál o problematice kronik, kronikářů a jejich spolupráce s muzei v Ústeckém kraji končí nahlédnutím do okresů Chomutov a Ústí nad Labem.

Okres Chomutov

Spolupráci s kronikáři přerušilo Oblastní muzeum v Chomutově počátkem 90. let minulého století. Tuto agendu ale zcela převzal Státní okresní archiv (SOkA) Chomutov se sídlem v Kadani. „Naše spolupráce s kronikáři pokračuje. I nadále vychází z jejich potřeb a zaměřuje se především na odborné otázky. Jde zejména o konzultace ve věcech paleografie, diplomatiky, historických reálií, vývoje státní správy v minulosti té které obce. Klasické semináře nepořádáme," sděluje ředitel SOkA PaedDr. Petr Rak a dodává: „snažíme se posilovat a utužovat vazby mezi obyvateli obce a archivem, pečujícím o historické fondy v obcích."

V okrese Chomutov se nachází pět městských úřadů a 39 obecních úřadů. Tento okres je velice specifický tím, že jde o horskou oblast, která byla navíc po roce 1945 vysídlena, a počet obyvatel zde stále klesá. Kroniku by měla vést každá obec, ale tak tomu není a pracovníkům SOkA se bohužel také nedaří přesvědčit obce a města o výhodnosti odevzdání dopsaných svazků kronik do jejich péče.

Okres Ústí nad Labem

V tomto okrese je specifická situace. „Vzhledem k tomu, že zřizovatelem muzea se stalo město Ústí nad Labem, byla svého času agenda a funkce okresního metodika pro kronikářství předána na Okresní úřad v Ústí nad Labem. Předání proběhlo v roce 1991,“ říká Mgr. Václav Houfek, vědecký tajemník Muzea města Ústí nad Labem. Muzeum pomáhá kronikářům při jejich osvětové práci tak, že jim poskytuje konzultace, obrazové materiály, popřípadě nabídne technickou pomoc při přípravě publikací či výstav.

Archiv města Ústí nad Labem (Archiv) nemá žádnou zákonnou povinnost při vedení současných kronik obcí okresu Ústí nad Labem (je součástí Magistrátu města Ústí n. L. – poznámka redakce). Kronikářům i zástupcům obcí, kteří mají zájem badatelsky studovat historické prameny, vychází Archiv vstříc, a to často i nadstandardním způsobem. Jde např. o pořádání krátkodobých výstav archiválií v jednotlivých obcích, na nichž si občané mohou „osahat“ originály. „Archiv se podílí pouze na přípravě kroniky města Ústí nad Labem, která od roku 2001 vychází v tištěné podobě pod názvem Ústecké kalendárium. Pravidelně ji sestavují studenti zdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Kronika se vydává v nákladu 300 výtisků a zájemcům je zdarma k dispozici na magistrátu a v městském informačním středisku. Deset výtisků je od roku 2007 v souladu se zákonem o kronikách tištěno na papíru s prodlouženou trvanlivostí,“ sděluje ředitel Archivu města Ústí n. L. PhDr. Vladimír Kaiser.

Kronikáři mohou využívat také individuálních konzultací. Pro ně a další zájemce jsou nejdůležitější prameny k historii obcí na:  http://www.usti-nad-labem.cz/dejiny/obce _off/mapa.htm.

Archiv nemá přesný přehled o tom, které obce v současné době kroniku vedou. Například v obci Habroviny se vede více kronik, v obci Tisá kroniku píše soukromá osoba bez souhlasu a kontroly obce.

Archivářům se častokrát podaří obce přesvědčit o výhodnosti uložení kroniky do Archivu, protože se o ni může lépe postarat.

Eva Veselá