Články a komentáře

PLZEŇ: Nedávno se k nám dostala informace o časopise, který nás zaujal, a to nejen obsahovou blízkosti s Místní kulturou, ale i grafickou dokonalostí a těsnou vazbou na "rodný" kraj. Poprosili jsme proto vydavatelku a šéfredaktorku Hanu Voděrovou, aby představila vydavatelství i časopis, který vydává. Ptali jsme se na jeho začátky a cíle, na to, komu je určen a kde je možné jej získat. Zajímala nás také otázka finanční.

Všechny podstatné informace včetně toho, že časopisu i vydavatelce se dostalo ocenění, a že toho času vycházejí již časopisy dva, se dozvíte z odpovědi H. Voděrové níže:

Vydavatelství „Regionall“ se již řadu let zabývá tvorbou tiskovin, zaměřených na propagaci Plzeňského kraje, který je naším domovem. Z naší produkce jsou velmi dobře známy pohlednice, kalendáře nástěnné i stolní, a rovněž propagační materiály měst a obcí Plzeňského kraje. Vzhledem k tomu, že se touto prací zabýváme cca 15 let, podařilo se nám nashromáždit neuvěřitelné množství nejen fotografií, ale zejména informací o historii a současnosti kraje, vyprávění, pověstí a legend, které nám bylo líto nevyužít. Proto se v březnu 2006 zrodil časopis „Vítaný host“ – čtvrtletník příznivců Plzeňského kraje, který se o tyto sesbírané informace rád dělí se svými čtenáři.

Na jeho stránkách ožívají střípky z dávné historie, příběhy, pověsti a legendy. Časopis navštěvuje a popisuje kulturní i přírodní památky, muzea, galerie, objevuje studánky, památné stromy, rozhledny i zajímavé rodáky, kteří svou činností kraj ovlivnili nebo proslavili. Snaží se čtenářsky poutavou a výtvarně vkusnou formou, doplněnou řadou atraktivních fotografií, inspirovat čtenáře k návštěvě a pobytu u nás. Čtenářský zájem je opravdu pozoruhodný, snad i proto, že na našich stránkách nenarazíte na inzerci, ale pouze na to, co slibujeme – laskavé vyprávění se spoustou krásných snímků.

Zmiňuji-li absenci inzerce, je Vám jistě jasné, že financování je dosti náročné. Naštěstí naši práci velmi pozitivně vnímají zejména města a obce našeho kraje, jejichž představitelé pochopili jedinečnou příležitost společné propagace, na kterou zejména malé obce jiným způsobem nedosáhnou. Od počátku se na práci podíleli tím, že po částech nakupovali časopis pro místní informační centra (kde jej prodávali a investice se jim vrátila), nebo jako pozornost návštěvám, a pomohli postupně rozšiřovat čtenářskou obec.

Samozřejmě nejvýznamnějším partnerem bylo od počátků město Plzeň, které našemu projektu projevovalo a stále projevuje přízeň. Za krátký čas pak Odbor cestovního ruchu a Odbor životního prostředí Krajského úřadu Plzeňského kraje převzaly „patronát“ nad některými stránkami a finančně časopis podpořily. V letním a podzimním vydání 2008 se připojil i Odbor kultury a památkové péče. Nejedná se o žádné závratné částky, ale pomáhají existenci časopisu, který by dnes již tisícům čtenářů chyběl, a jsou pro nás především projevem důvěry a přízně.

Po roce práce jsme obdrželi v novinářské soutěži o Non prix pereant – Média na pomoc památkám ve Valdštejnském paláci v Praze mimořádnou cenu, a v roce dalším pak ceny čtyři: tři za jednotlivé tematické celky (církevní památky Pošumaví, technické památky Plzeňského kraje a drobné kamenné stavby Českého lesa) a já, jako vydavatelka, hlavní cenu v kategorii „publicistika“. Soutěž každoročně pořádá Syndikát novinářů České republiky a Nadace Pro Bohemia pod záštitou ministra kultury ČR.

Jako novinka se v letošním roce objevily na stránkách časopisu „Pozvánky k sousedům“. Je to prostor, který jsme nabídli sousedním krajům, aby mohly pozvat nás, Plzeňáky, na návštěvu k sobě. Tyto stránky využil kraj Jihočeský, Karlovarský a Středočeský a dle ohlasu čtenářů byly vnímány jako příjemné zpestření a inspirace. Podzimní změny ve vedení krajských úřadů samozřejmě přinesly změny v navázaných vztazích, ale domnívám se, že spolupráci úspěšně navážeme i v roce příštím. Stránky sousedů jsou také finančně podporovány.

Zapomenout bych rozhodně neměla na časopis „Vítaný host na Šumavě a v Českém lese“, který je určen příznivcům právě tohoto území a na trhu se objevil o rok později, v březnu 2007. Zájem o Šumavu je samozřejmě nesmírný a dokonce jsme díky tomuto titulu byli osloveni redakcí bavorského časopisu „Schöner Bayerischer Wald“, která projevila zájem o spolupráci a výměnu informací. Zahájili jsme neprodleně, a tak dnes již s námi mohou čtenáři obou zemí bez obav nahlédnout k sousedům a seznámit se s jejich turisticky zajímavými místy, ale také s tradicemi, kuchyní apod.

Časopis Vítaný host – Plzeňský kraj vychází v nákladu 5000 kusů, Šumava a Český les v nákladu 8000 kusů. K dostání jsou v prodejnách tisku (prostřednictvím PNS), v Plzeňském kraji také v řadě prodejen knih a informačních centrech. A samozřejmě je lze zajistit předplatitelsky na naší adrese. Dnes se již předplatitelská obec blíží dvěma tisícům abonentů.

V časopisech Vítaný host se vždy snažíme najít příjemně vypravěčský styl prezentace, který je dostupný a srozumitelný široké čtenářské obci, doplnit jej atraktivní fotografií a celkově kvalitně výtvarně zpracovat. Příjemné je, že nám často svá vyprávění zcela nezištně nabízejí sami čtenáři a přiznávám, že mnohdy velmi kvalitně zpracované. Časopisy se tak postupně vydaly vlastní cestou, jsou prostorem, ve kterém si vyprávíme navzájem a jen mám společně dobře.

(K nahlédnutí na www.vitanyhost.cz)

VSETÍN: Ve zdejší Masarykově veřejné knihovně na Dolním náměstí si čtenáři mohou vybírat nejen mezi knižními regály, ale také z bohatého doprovodného programu. Například na pravidelných čtvrtečních besedách se zájemci o literaturu seznamují se současnou prózou i poezií nebo s významnými vsetínskými osobnostmi, v rámci vzdělávání probíhá Akademický rok pro seniory, počítačové kurzy a za dětmi do knihovny přicházejí divadelní soubory s pohádkami.

Větší děti si pak mohou protáhnout tělo při zábavné hře Twister nebo se zúčastnit dětské literární soutěže O poklad strýca Juráša, letos na téma Kamarádství.

Posledním počinem na poli publikačním pak je v říjnu vydaná kniha k 700. výročí první písemné zmínky o Vsetíně nazvaná Vsetín – město a čas.

Aktivity knihovny ani tímto výčtem zdaleka nekončí. Ve třetím patře budovy, v moderním otevřeném prostoru, prezentuje nové trendy v knihovnictví Komunitní klub (K klub), který splňuje náročné požadavky propojení klasických knihovnických služeb a komunitních aktivit. Jeho součástí je hudební oddělení, čítárna, studovna a příjemně působící prostor pro děti a mládež.

Klub slouží jako místo k setkávání nejen jednotlivců, ale i zájmových skupin. Například v dopoledních hodinách sem chodí zejména školy na besedy s lektory na témata jako je prevence negativních jevů, občanská společnost, literatura nebo společenské vědy. Probíhají zde workshopy, společná veřejná čtení, Akademický rok pro seniory atd. Klub poskytuje služby všem návštěvníkům a trvale se orientuje na individuální i kolektivní práci s mladými lidmi. Je zde také možnost číst si nebo hrát nejrůznější stolní společenské hry, které si lze zapůjčit přímo u výpůjčního pultu. Odpoledne patří studentům, maminkám s dětmi či seniorům pro jejich volnočasové aktivity.

Ředitelku knihovny PhDr. Helenu Gajduškovou jsem požádala o doplňující informace:

Od kdy K klub funguje?

Komunitní klub jsme otevřeli v září 2006, kdy jsme se přestěhovali do nových prostor.

Spolupracujete s návštěvníky klubu při výběru témat na besedy?

Ano, téměř vždy je součástí vzdělávací nebo komunitní akce dotazník, který zajišťuje zpětnou vazbu. Někdy v něm najdeme i podněty k rozšíření programu, protože mládež se svěřuje s tím, co v našem K klubu ještě chybí. Velmi dobře funguje individuální kontakt knihovníka jak s mládeží, tak také s pedagogy, kteří přivádějí do knihovny školní třídy na exkurze a programy s literární, psychologickou či jinou tematikou.

Kterou skupinu čtenářů klub oslovil nejvíce?

Cíleně se K klub snaží oslovovat náctiletou mládež, pro niž je vyhovující jak prostředí, tj. volné prostory se sedacím i lehacím nábytkem, společenské hry, časopisy, tak také pocit svobody. Nejsou k ničemu nuceni, ale mohou využít širokou nabídku knihovny. Na druhé straně však přicházejí také senioři, maminky s malými dětmi – zejména na tvořivé workshopy, při nichž tak dochází k neformální mezigenerační komunikaci a k navazování vztahů.

Přijde-li do klubu více lidí najednou, neruší se navzájem?

V klubu je zvýšený ruch povolen. Na něj však navazuje klidnější čítárna a pak i uzavřená studovna, takže k četbě nebo studiu je možno využít jejího tichého a klidného zázemí.

Jak z předešlého textu vyplývá, je záběr aktivit opravdu široký. K tomu je třeba dokonalé zajištění jak po stránce personální, tak finanční…

Zřizovatelem knihovny je město Vsetín, takže financování je zajištěno z městských zdrojů. Spolupráce s městem je výborná, zástupci knihovny jsou také členy různých komisí (kulturní, cestovního ruchu, místní agendy 21), účastní se procesu komunitního plánování a všech celoměstských akcí. Z tohoto pohledu lze říci, že knihovna se stala pro město vítaným partnerem jak při organizaci nejrůznějších akcí, tak také například při podávání grantů do strukturálních fondů EU.

Knihovna sama je také velmi aktivní při získávání financí z nejrůznějších zdrojů, například jde o Ministerstvo kultury ČR, Nadaci Lívie a Václava Klausových, Open society fund, Krajský fond kultury atd. Nejedná se sice vždy o vysoké částky, ale granty nám umožňují realizovat aktivity, které bychom jinak dělat nemohli. Za všechny zmíním například projekty jako Aktivizace seniorů v komunitní knihovně, Prázdninová knihovna, Cesta knihovny ke komunitnímu centru nebo projekt Mluvící kniha.

Eva Horníčková

ZLÍN: Už několik let působí ve všech krajských městech informační centra, na něž se občané mohou obracet se svými dotazy týkajícími se Evropské unie. S nadcházejícím půlrokem, kdy se ČR stane předsedajícím členem EU, zaměřují tato Eurocentra svoji činnost právě na předsednictví. Při návštěvě jihovýchodní Moravy jsme zjišťovali, jak funguje Eurocentrum Zlín a jakými aktivitami rozšiřuje kulturní nabídku města a kraje.

Nabídka podnikatelům, školám i veřejnosti

Eurocentrum Zlín je součástí sítě třinácti regionálních informačních míst, která spadají pod Odbor informování o evropských záležitostech Vlády ČR. Jeho sídlem se stal jeden z opravených pavilonů bývalého areálu závodu Svit. Základním posláním centrra je rozšiřování hlubšího poznání o Evropské unii jako takové, o různých aspektech členství České republiky v EU i o jinakosti národních kultur států „sedmadvacítky“.

Informace o evropské problematice jsou zde poskytovány široké laické i odborné veřejnosti stejně jako služby vedoucí k praktickým východiskům. Zlínský tým v rámci dvouleté existence zodpověděl přes 9000 dotazů (na místě, telefonicky nebo e-mailem), uspořádal řadu seminářů a akcí pro školy i podnikatele. Jejich tématem byly například: Europass, Program Grundtvig, Schengen, Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost, Životní a pracovní podmínky v EU/EHP a ve Švýcarsku, Instituce EU, Debata k 50. výročí podpisu Římských smluv, Evropský den jazyků atd.

Zlínská kancelář disponuje prezenční knihovnou, nabízí volný přístup na internetové stránky o Evropské unii, spoluvytváří znalostní databázi, vydává vlastní informační materiály a měsíčník aktualit.

Jak nám sdělila vedoucí Eurocentra Zlín Mgr. Angelika Gergelová, měsíčně navštíví jejich kancelář 300 až 400 lidí. Potvrdila také, že velmi dobře probíhá spolupráce se Zastoupením Zlínského kraje v Bruselu a se Zlínským krajem ( ZK), s nimiž Eurocentrum pořádá společné akce.

Nejen pravidla, ale i kultura EU

Kromě obecné legislativně-právní a vzdělávací problematiky se eurocentrum zabývá i organizováním kulturních programů. V rámci Evropského roku mezikulturního dialogu je to pořádání výtvarných, literárních a vědomostních soutěží pro děti, středoškoláky i studenty vysokých škol. Ty byly i součástí květnových oslav Dne Evropy, což už patří k evropským tradicím. Dalším celounijním projektem s ambicí přibližovat evropskou integraci mladé generaci, do něhož jsou zapojeny i školy Zlínského kraje, je Jaro Evropy.

Stěžejní kulturně-vzdělávací akcí posledního období byl Evropský den jazyků vztahující se každoročně k datu 26. září. Na hlavním zlínském náměstí jej letos 18. 9. slavilo kolem 3000 účastníků. Eurocentrum Zlín i spoluorganizátoři – město Zlín a Zlínský kraj – chtějí tuto prezentaci jazykové výuky organizovat pravidelně. Akce nasměrovaná hlavně na školy nabízí výměnné jazykové pobyty, umělecká cizojazyčná vystoupení, hry a soutěže pro děti, mládež i dospělé. Za dobu trvání zlínské kanceláře se již uskutečnilo kolem 15 soutěží, o které je velký zájem jak v městských školách, tak i mezi dětmi na venkově. „Vždy záleží na aktivitě a invenci konkrétních učitelů. O tematickou soutěž Cizinci, mí kamarádi byl obrovský zájem, stejně tak i o nově vyhlášenou výtvarnou a literární soutěž Srdcem i hlavou Evropy, která je tematicky nasměrovaná na předsednictví ČR a organizujeme ji ve spolupráci se Zastoupením Zlínského kraje v Bruselu," řekla A. Gergelová.

Vítězná díla budou představena ve výstavních prostorách ZK i v místnostech zastoupení ZK v Bruselu a oceněné práce budou rovněž zveřejněny ve sborníku. „V nejbližší době vyhlásíme u příležitosti českého předsednictví soutěž pro mladé regionální umělce. Proběhne ve spolupráci se zastoupeními v Bruselu ve všech českých krajích, vítěz z každého regionu bude mít možnost prezentovat své dílo v Bruselu a zviditelnit svoji tvorbu u čelných představitelů Evropské unie,“ dodala Gergelová.

Ke zvýšení povědomí o činnosti Eurocenter probíhá nyní  na webových stránkách http://www.euroskop.cz/662/sekce/eurocentrum-zlin kvíz.

Ve Zlíně teď věnují pozornost poslední kulturní akci letošního roku: v týdnu od 15. do 19. 12. se pod názvem Evropské vánoční pohoštění uskuteční setkávání pracovníků EZ s dětmi. Popovídají si o tom, co Vánoce v jednotlivých zemích znamenají, jak a kdy přesně se v různých evropských státech slaví, jaké typické tradice a pokrmy tyto svátky provázejí a kdo v cizině dětem nosí dárky.

Evropa nám, my Evropě

V souvislosti s připravovaným předsednictvím ČR v Evropě chystá vláda a jednotlivé odpovědné orgány mnoho akcí, v rámci kterých se budou prezentovat i české regiony. Na různých místech Čech a Moravy jsou naplánována výjezdní zasedání ministrů EU.  Doprovodným programem těchto diplomatických setkání budou tzv. Eurofestivaly, jejichž přípravu zajišťuje Úřad vlády ČR spolu se Zastoupením Evropské komise a jednotlivými kraji. Jedno z prvních zasedání tzv. Ministeriády – setkání rady ministrů práce a sociálních věcí – se uskuteční v moravských lázních Luhačovice. Jak nám sdělila vedoucí Eurocentra Zlín Mgr. Angelika Gergelová, Zlínský kraj při této příležitosti plánuje celou řadu kulturních akcí, v rámci kterých četní regionální umělci představí své vize o Evropě.

Foto, archiv Eurocentrum Zlín.

Mária Uhrinová

KROMĚŘÍŽ: Většina turistů má Kroměříž spojenou hlavně s arcibiskupským zámkem a barokními zahradami, ale ani zdejší Muzeum Kroměřížska nemá o návštěvníky nouzi. Ročně jich sem zavítá více než 30 tisíc, aby se seznámili s dějinami tohoto středověkého města. Nově připravovaná stála muzeální expozice "Historie ukrytá pod dlažbou města", která se má realizovat kromě jiného z dotací Finančního mechanismu EHP a finančního mechanismu Norska, chce dávný život a kulturu „hanáckých Athén“ představit moderním multimediálním způsobem.

Regionální muzeum s dlouhou tradicí

První muzeum v Kroměříži bylo založeno v roce 1933 a již od počátku plnilo a dodnes plní funkci regionálního centra pro soustřeďování, konzervaci a výzkum sbírkových předmětů vzešlých z archeologického, etnografického a historického zkoumání na Hané a Valašsku. Dnešní Muzeum Kroměřížska je příspěvkovou organizací Zlínského kraje a ve své hlavní budově, v tzv. Kapitulním domě na Velkém náměstí v Kroměříži, představuje dvě stálé expozice - archeologickou a přírodovědní výstavu „Příroda a člověk“ a pamětní síň kroměřížského rodáka malíře Maxe Švabinského.

Kromě toho v Rymicích u Holešova spravuje areál památek lidového stavitelství východní Hané a zámek v Chropyni. V něm jsou představeny dějiny Chropyně, lidová kultura a donedávna zde sídlil i památník dalšího místního rodáka, malíře Emila Filly, který je však v důsledku reinstalace malířova díla v Národní galerii dočasně uzavřen. V chropyňském zámeckém areálu pořádá muzeum každý druhý rok populární Hanácké slavnosti, akci zaměřenou k uchování a obnově folklorních tradic regionu. Kromě sbírkotvorné, vzdělávací a publikační činnosti připravují pracovníci muzea ročně několik krátkodobých výtvarných a didakticko-osvětových výstav. V program nezapomínají ani na školní děti a na aktivity místních kulturních aktérů. Každoročně se prezentují děti kroměřížské ZUŠ i místní fotoamatéři.

Historie ukrytá pod městskou dlažbou

Záměr prezentovat historii Kroměříže novou ucelenou expozicí je starý už sedm let, ale cesta k jeho realizaci byla náročná. Barokní Kapitulní dům už svou kapacitou nestačil a snahy muzea získat vedlejší dům skončily bohužel také nezdarem. Proto bylo nutné přistoupit ke zcela jinému řešení, a to sestoupit do středověkého sklepení pod muzeální budovu čp. 38. Zde, na ploše 161,15 m2, v podzemí s „historickou pamětí" a jedinečnou atmosférou, chtějí autoři výše zmíněné nové expozice nazvané „Historie ukrytá pod dlažbou města" představit komplexní obraz Kroměříže. Nově koncipovaná výstava nabídne návštěvníkům historické děje i každodenní život jejích obyvatel od středověku až po raný novověk, tedy do poloviny 17. století.

Autorka scénáře a libreta, kroměřížská archeoložka Mgr. Helena Chybová, navrhla do zrekonstruovaných sklepů zcela jiný druh muzeální prezentace. Její podstatou je flexibilní expozice, kterou bude možné obměňovat a doplňovat. Základem se stane multimediální prostor s minimem psaného textu. Dispozice sklepení umožní rozdělení výstavy do několika tematických celků, které povedou diváka od pravěku přes dobu, kdy v místě byla pouhá tržní osada s několika řemeslníky, až k období budování opevněného města s vlastními výsadami a následně k jeho vrcholnému rozkvětu. O tom všem promluví předměty nalezeny při archeologickém výzkumu různých městských částí, které léta spočívaly v depozitářích. Trojrozměrné exponáty doplní audiovizuální programy na počítačích s dotykovými obrazovkami a velkoplošná projekce. Centrem a průsečíkem všeho je model Kroměříže zachycující jeho podobu z poloviny 19. století. V počítačovém programu, který nabízí „virtuální" procházku ulicemi, se divák může dovědět vše o stavebním vývoji, památkových objektech a o kulturních dějinách města. Součástí expozice bude také středověká hrnčířská pec, černá kuchyně měšťanského domu, odpadní jímka a více než tři století starý dřevěný vodovod, objevený pod dlažbou jedné z kroměřížských ulic. K „pokladům" nalezeným pod městskou dlažbou patří také doklady středověké gramotnosti, písemnosti, drobné užité umění, dekorativní kamnové kachle, mince, šperky a jiné cennosti, ukryté obyvateli města v dobách nebezpečí. Každodenní život kroměřížských měšťanů poodkryjí záznamy o jejich jídelníčku, hygieně, ale také nálezy mučicích nástrojů, dokládajících útrpné právo ve středověkém městě.

Tvůrci expozice věří, že výstava určená široké veřejnosti nabídne interaktivní využití zejména školám a mládeži a rozšíří jejich představu o životě ve středověku, kterou získali na hodinách dějepisu. Novou stálou expozici Muzea Kroměřížska „ Historie ukrytá pod dlažbou města“ doplní tištěný průvodce a publikace pojednávající o dějinách města z hlediska archeologického poznání.

Expozici pomohly peníze z fondů Islandu, Lichtenštejnska a Norska

Projekt na zbudování muzejních prostor a na vytvoření nové expozice Muzea Kroměřížska počítá s celkovým nutným objemem investičních i neinvestičních nákladů ve výši 9,2 mil. Kč. Proměna historického sklepení je hrazena z prostředků Muzea Kroměřížska, Zlínského kraje a z Programu uchování, obnovy a zpřístupnění hmotného kulturního dědictví ve Zlínském kraji, který je podpořen Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem v rámci Finančního mechanismu EHP a finančního mechanismu Norska.

Vnější podobu expozici vtiskl zlínský architekt Jiří Jílek. Jeho návrhy se začaly realizovat na jaře tohoto roku a k datu naší návštěvy Kroměříže již byly provedeny potřebné stavební úpravy jako vyčištění a konzervování původního zdiva, snížení stávajících podlah, úpravy k zamezení vlhkosti, položení elektroinstalace, klimatizace, vzduchotechniky a elektronického zabezpečení. Jak nám řekla Mgr. Helena Chybová, ke konci října bylo proinvestováno již 3, 5 milionu korun. V další fázi by měly být dořešeny vstupní prostory a upraveno schodiště pro vozíčkáře. Po prostorovém uspořádání interiéru bude již následovat instalace samotné výstavy jako je montáž vitrín s exponáty a osvětlením, rozmístění informačních panelů, dioramat s kuchyní a pecí, modelu města a počítačového interaktivního vybavení. Práce se konají za plného provozu muzea a s jejich ukončením se počítá v září roku 2009.

Foto budovy Muzea Kroměřížska, archiv muzea.

Fotografie vizualizace architektonického návrhu zveřejňujeme se souhlasem Ing. Arch. Jiřího Jílka.

Mária Uhrinová

JIČÍN: V době, kdy někteří občané ztrácejí víru ve své politiky, byť demokraticky zvolené, jsou povzbuzující všechny zprávy o občanských aktivitách. Jejich vznik je spontánní, cílený pro dobrou věc a prost vedlejších zištných či populistických cílů. V návaznosti na někdejší jičínské tradice vznikla Jičínská beseda, nikoli z proklamací, velkorysého vyhlašování plánů a cílů. Vznikla z práce. Z iniciativy skupiny lidí, kteří cítili potřebu scházet se, a při tom setkání se ledacos dozvědět.

Bez velkých plakátů, propagace a mimo oficiální struktury. Jičínská beseda začala setkáním – přednáškou. Jeden z iniciátorů, arecheolog Pavel Kracík si připravil studii o jičínském posvícení. O posvícenských tradicích vůbec, o historii vzniku. O návaznosti na posvěcení chrámu, i o problémech, které souvisejí se stanovením data. Do Rumcajsovy ševcovny , kde se přednáška konala, přišlo tolik lidí, že se téměř nedostávalo židlí.

Druhá přednáška o objevu Pražské bible vznikla ve spolupráci s Regionálním muzeem a galerií. Proběhla v jeho prostorách, kam se dostavilo se cca padesát Jičíňáků se zájmem o problematiku. Pořadatelům, kteří přednášky připravili z vlastní iniciativy a dokonce na vlastní náklady, se tak potvrdilo, že vykročili správným směrem.

Řekli: „Byli bychom rádi, kdyby v okamžiku podání žádosti o peníze již byla za naším sdružením vidět nějaká práce. Proto se žádostí o peníze čekáme až po novém roce, abychom mohli říci, ano, proběhly už čtyři přednášky a lidi mají zájem.“

Město má propracovaný systém grantů na kulturu, a na akce může žadatel dostat až 70 %.

Jičínská beseda má zatím sídlo v bytě pořadatelů, nemá pevnou strukturu ani soupis členů. Zkrátka formální věci se teprve chystají, ale o to více se pracuje.

Důležitá je spolupráce s kulturními institucemi. S muzeem, OS Baševi, které se stará o židovské památky, ale i dalšími. Pokud to bude možné, chtějí pořadatelé střídat místa přednášek a přivést tak posluchače do rozličných kulturních budov. Za důležité považují, aby slovo beseda, obsažené v názvu, se naplnilo i v reálu. Chtějí, aby se po přednášce lidé nerozešli, ale u kávy či čaje opravdu besedovali. O slyšeném, ale i o svém městě, jeho kultuře a životě v něm. Prostě, aby byli chvíli v dobrém spolu. Dosavadní dění slibuje, že se to povede.

Na prosinec je totiž do synagogy naplánována další přednáška na téma „Chanuka“.

proChor

PRAHA: V prosinci 2002,  kdy se Činoherní klub (Čk) transformoval z příspěvkové organizace na obecně prospěšnou společnost, vznikl projekt „Činoherní klub uvádí:“, který  dal šanci amatérským a poloprofesionálním souborům prezentovat se na pražské renomované scéně. Nejdříve nepravidelně, ale v roce 2007 vznikla ofiáciální přehlídka amatérských divadelních souborů.

V letošním roce je to již pět let, co Činoherní klub zve amatérské soubory z celé republiky. V loňském roce přijal dokonce pozvání soubor z Holandska (Ti Na Ni Na Ni, Alkmar).

Během sezony tak na prknech Činoherního klubu hostuje devět amatérských souborů (například: V.A.D. Kladno, Černí šviháci z Kostelce nad Orlicí, Vosto 5, Divadelní klub Českokrumlovská scéna, DS Jana Honsy Karolinka, Rádobydivadlo Klapý, Spolek Divadelních nadšenců Plzeň, Ořechovské divadlo Ořechov u Brna, Divadelní soubor Antonín D.S. a jiné).

"Některé soubory u nás hrály již víc jak jednou. Do konce roku 2008 to bude celkem padesát dva amatérských inscenací  (viz seznam v příloze, pon. redakce), které se prezentovaly v rámci cyklu Činoherní klub uvádí:", říká  dramaturg cyklu Radvan Pácl a dodává:"Snažíme se zvát kvalitní amatérské soubory, které lze vidět na národních přehlídkách a pochopitelně na Jiráskově Hronově. Druhý okruh vychází z oblasti sousedského divadla (Nadějkov, Řevnice u Prahy, Líšnice u Mníšku pod Brdy), jejichž smysl není v účasti na pořádaných přehlídkách ARTAMy, ale v hraní divadla pro radost kamarádů."  

Výběr je také někdy je dílem náhody, obecně je ale při výběru inscenací kladen důraz na postavení herce v inscenaci, jeho schopnostech a dovednostech. Za zmínku určitě stojí, že byli osloveni mladí amatérští herci, zda by se nechtěli stát součástí inscenace Milana Kundery Ptákovina. Samozřejmě, že si tuto nabídku nenechali uniknout, přijali a „zapadli“.

Organizačně není projekt náročný, protože jej zvládne jedna osoba. Využívá propagaci Činoherního klubu, spolupracuje s NIPOS-Artama, s odbornými lektory a přáteli českého amatérského divadla.

Po finanční stránce byla přehlídka zajištěna v letech  2003 až 2007 z prostředků  pražského čtyřletého grantu, od roku 2007 přispívá MK ČR.

Ludmila Kučerová

CHANOVICE: Městečko (0,8 tis. obyv.) leží v místě, kde se setkávají hned tři okresy – Klatovy, Plzeň-jih a Strakonice. Postupně se zde buduje skanzen, jehož hlavním posláním

je záchrana ohrožených staveb lidové architektury jihozápadních Čech, jejich uchování a následné představení široké veřejnosti. Po organizační stránce je součástí Vlastivědného muzea dr. Hostaše v Klatovech, příspěvkové organizace zřizované Plzeňským krajem.

Nelehká cesta

První myšlenky na vybudování skanzenu na Klatovsku spadají do roku 1895 a souvisejí s Národopisnou výstavou Českoslovanskou konanou v Praze. Dvacáté století proběhlo ve znamení hledání vhodné lokality. Uvažovalo se o umístění v zahradách nedaleko klatovského muzea a vzorem se mělo stát Dřevěné městečko v rožnovském skanzenu. Později se byly ve hře jiné lokality – Annina-Mouřenec, Poleňka, Jesení a Běšiny. Obrat nastal v roce 1988, kdy klatovské muzeum získalo barokní špýchar v Chanovicích a o pět let později ještě pozemek pro výstavbu Expozice lidové architektury (ELA), jak zní oficiální název zdejšího skanzenu.

Spolupráce muzea a obce

V Chanovicích se muzeu a obci podařilo najít společnou řeč, jejímž výsledkem jsou úzce propojené aktivity. Obec vlastní zámek, v němž je umístěn obecní úřad a základní škola. Návštěvníci se mohou podívat do části původního zámeckého interiéru připomínající posledního majitele panství. Ve sklepení se nalézá expozice lidových řemesel Pošumaví, kterou muzeum připravilo ze svých sbírek. V době letních prázdnin se zdejší školní prostory změní ve výstavní galerii;  letos např. nabídla v rámci 14. ročníku "Kulturního léta v Chanovicích" výstavu fotografií a obrazů.

V těsném sousedství zámku, jehož současná podoba vznikla v letech 1811 – 1838, se nacházejí bývalé provozní budovy. V nich je umístěno informační středisko, galerie Nositelů tradice lidových řemesel a víceúčelový sál k pořádání koncertů, besed či výstav, v nějž se proměnila bývalá konírna. Zámecký areál, včetně anglického parku, je kulturní památkou. V obci byla vyhlášena vesnická památková zóna, kterou tvoří nejen kulturní památky, ale také další hodnotné, významné objekty.

Lidová architektura na zelené louce

Skanzen je situován na okraji obce Chanovice a nyní zabírá plochu 1,5 ha. Výhledově by však mohlo klatovské muzeum získat dalších 9 ha.

Na podzim roku 1994 se sem jako první přesunuly špýchar z usedlosti v Petrovicích a kolna se stodůlkou ze statku v Měčíně. Právě měčínská kolna patří mezi nejstarší dochované dřevěné stavby v Čechách. Dřevo jejích vchodových zárubní pochází z roku 1560. Dalších 15 objektů z lokalit v okresech Klatovy, Plzeň-jih, Rokycany a Domažlice muselo být nejprve rozebráno a poté uloženo do muzejních depozitářů. Jejich postupná instalace bude následovat. Naopak zděná chalupa a zděná stodola, které slouží jako návštěvnický servis, jsou kopiemi postavenými v letech 2006 – 2007.

Spolupráce s mládeží

Kromě depozitáře slouží okolní prostor právě pro zmíněné pracovní pobyty mládeže a právě barokní panský špýchar pomohli opravit studenti středních a vysokých škol. „Spíše než muzeum v přírodě s plnohodnotným návštěvnickým provozem a servisem je výstižnější pojmenování Záchranný projekt pro ohrožené objekty lidového stavitelství v terénu jihozápadních Čech. Areál totiž vzniká díky svépomocné a dobrovolnické práci mladých lidí z Plzeňského kraje,“ vysvětluje ředitel klatovského muzea Mgr. Miloš Smolík a dodává: „pracovněnaučné pobyty mládeže probíhají v předem určených termínech vždy od dubna do listopadu. Muzeum je organizuje se svým muzejním spolkem – Vlastivědnou společností REGIO. V letošním roce jde zejména o očistu a konzervaci sbírkových předmětů, v rámci realizace ELA se zejména odvodňuje vstupní usedlost a obslužná cesta, dokončuje se znovupostavený roubený čeledník z Otěšic, výklenková kaple a upravuje se okolí.“

Skanzen musí žít

V letošním roce se v areálu uskutečnila řada akcí. Například květnový „Dřevěný svět“ ukázal tradiční dřevařskou výrobu spojenou s ukázkami vyřezávání betlému, který se veřejnosti představí v rámci akce „Vánoce ve skanzenu“ 20. prosince. Na 5. července byl připraven „Den řemesel – výroční řemeslnický jarmark“ a od 7. do 11. července se v klatovském muzeu uskutečnil „Týden rukodělných seminářů“, pořádaných ve spolupráci s chanovickým občanským sdružením Panorama. Čtvrtý říjen proběhl ve znamení podniku „Nejen chlebem živ je člověk – vaříme, pečeme a smažíme z mouky“.

Kromě jednorázových akcí je možné se projít naučnou stezkou „Příroda a lesy Pošumaví“, vedoucí od zámku kolem rozhledny do Expozice lidové architektury.

Eva Veselá

ZNOJMO: Pokud přijíždíte do Znojma směrem od Vídně, nemůžete minout výraznou dominantu - loucký klášter, který původně patřil řádu premonstrátů. Rozsáhlý areál nedaleko centra města leží na levém břehu řeky Dyje. Malá část  interiérů je sice opravená, ale na zásadní rekonstrukci a návrat ke slávě stále čeká.

Počátky kláštera spadají do roku 1190. U jeho zrodu stál kníže Konrád Ota, syn údělného knížete Konráda II. Znojemského, a jeho matka Marie. Po dalších šest století byl jedním z předních klášterních komplexů ve střední Evropě. Jeho dějiny jsou svázány se jménem opata Šebestiána Treytaga z Čepiroh, jemuž se připisuje počátek pěstování okurek na Znojemsku, či vynálezce bleskosvodu Prokopa Diviše, který v době zdejšího působení vytvořil elektrický hudební nástroj "Denis d´Or".

V období kláštera se střídaly špatné i dobré časy - po vyplenění husitskými vojsky v roce 1425 následovala přestavba areálu. Dnešní barokní podobu získaly objekty stavebními úpravami koncem 17. století. Byly rozděleny do tří epat, ale kvůli reformám Josefa II.  zůstaly nedokončené. 

Poté stihl klášter nevlídný osud -  v roce 1784 byl zrušen až do počátku 90. let 20. století sloužil vojenským účelům. Překrásné knihovní regály a část knihovního fondu získali premonstráti pro klášter na pražském Strahově.

V současné době spravuje areál  Úřad pro zastupování ve věcech majektových. Návštěvníci mohou vidět expozice vztahující se k vinařství, výstavní prostory, informační středisko i vinotéku. To vše v režii vinařské firmy Znovín.

Město Znojmo se řadu let snažilo získat areál do svého majetku. "V současné době je jednání na mrtvém době. Město nebylo ochotno přistoupit na podmínky státu ohledně bezúplatného převodu, který stanovil nutnost opravit objekt do deseti let a nemožnost jeho komerčního využívání. Přitom potřebné opravy jsou odhadovány na 2 miliardy Kč", říká místostarosta města Znojma Marian Keremidský.

Před časem proběhla v tisku zpráva o tom, že o loucký klášter projevil zájem Památník národního písemnictví, který se nachází v premonstrátském klášteře na Strahově a nové prostory hledá od počátku 90. let minulého století. Původně zvažoval do znojemské Louky sestěhovat depozitáře roztroušené na osmi místech ČR. Od svého úmyslu však vzhledem k velké vzdálenosti od Prahy ustoupil a nyní uvažuje o prostorách v Terezíně.

ev

KARLOVY VARY: Krajská knihovna Karlovy Vary (KVV) vešla ve známost nejen unikátní rekonstrukcí původního vojenského objektu, ale také doprovodnými akcemi zaměřenými na široké spektrum návštěvníků. Toto nejmodernější multifunkční kulturní centrum u nás bylo otevřeno po sedmiměsíční přestavbě vojenské kuchyně. O náklady ve výši 88,5 milionu se podělila Evropská unie (fond Phare), státní rozpočet a Karlovarský kraj (z prostředků programu SROP).

Čtenáři s handicapem mají své oddělení

Knihovna nabízí kromě klasických knihovnických služeb také pomocnou ruku handicapovaným lidem. Ve speciálním oddělení mají registrovaní nevidomí čtenáři bezplatný přístup jak na internet, tak ke zvukovým knihám na magnetofonových kazetách nebo ve formátu MP3. Díky špičkovému technickému vybavení mohou dále využívat specifické zařízení k převodu tištěných materiálů na obrazovku počítače (Recognita Plus 5.0) s hlasovým doprovodem (OutSpoken) a program pro zvětšení textu speciální lupou ZoomText.

Počítačovým začátečníkům vychází KVV vstříc spoluprací s Tyfloservisem a TyfloCentrem, o.p.s., jejichž pracovníci docházejí každý čtvrtek do oddělení pro nevidomé a seznamují je se základy práce na počítači a internetu. Oddělení navíc nabízí bohatý výběr z časopisů jako Zora, Oblastník (i ve zvukové podobě), Zpravodaj FRPSP, Gong (pro neslyšící), Vozíčkář, Senior revue, Abilympijský zpravodaj, Nejsi sám a Skok do reality.

Knihovna má otevřené dveře i neslyšícím, pro něž jsou připraveny tlumočené přednášky, exkurze a kurzy. Bez problémů mohou také zavítat do Společenského sálu vybaveného indukční smyčkou.

KVV je pro handicapované snadno přístupná – na parkovišti jsou pro ně vyhrazená místa, signální hlasový majáček naviguje nevidomé, hlavní vchod je opatřen nájezdovou rampou a celá budova je bezbariérová (včetně toalet, výtahu a vstupních dveří s automatickým otevíráním).

Knihovna 21. století

Knihovnická práce dnes již nespočívá jen ve shromažďování, katalogizaci a půjčování knih. Je mnohem rozmanitější. Současné knihovny často fungují i jako společensko-kulturní centra, která svým čtenářům zprostředkovávají nejrůznější kulturní vyžití. Ani KVV nezůstává pozadu.

Například nejen pro lidi s handicapem pořádá pravidelná setkání spojená s výstavami a praktickými ukázkami kompenzačních pomůcek, kulturním programem a občerstvením. Jedno z nich proběhlo na jaře letošního roku. Ve spolupráci s Klubem přátel červenobílé hole přiblížilo svět hluchoslepých lidí.

Unikátní výstava nazvaná Nevidíme, neslyšíme, ale cítíme... představila výrobky lidí s postižením zraku a sluchu, zasloužený ohlas sklidily také hmatové knížky pro nevidomé děti. V říjnu pak proběhlo již 15. setkání nazvané Svět nevidomých aneb Život bez bariér určené nevidomým čtenářům, klientům TyfloCentra i veřejnosti.

Dopoledne byly pro studenty středních škol připraveny dvě odborné přednášky o odstraňování bariér pro nevidomé a o světě hluchoslepých, odpoledne mezi hudbou a tancem čaroval nevidomý kouzelník Ivo Ouřada.

Karlovarská knihovna, povzbuzená obrovským zájmem, chce jít ještě dál. Například v oddělení pro nevidomé nyní vzniká podle vzoru pražské Botanické zahrady hmatová sbírka přírodnin.

Eva Horníčková

Před třiceti lety vzniklo v kanadském Vancouveru české Divadlo Za rohem. Jeho členové si tak chtěli zachovat znalost českého jazyka a sounáležitosti se starou vlastí. Letos se stali nositeli ceny "Gratias agit", kterou uděluje ministr zahraničí za šíření dobrého jména České republiky ve světě. Na začátku bylo setkání několika krajanů žijících na západním pobřeží Kanady, kteří se v duchu hesla „Co Čech to muzikant!“ (popřípadě divadelník) rozhodli setkávat za účelem jevištního vystupování v českém jazyce.

Na této myšlence se aktivně podílel hlavně pražský divadelník Otta Löwy, který jako jediný ze své židovské rodiny přežil holocaust. V padesátých letech minulého století odešel do Kanady, usadil se ve Vancouveru, hrál divadlo, režíroval a učil herectví, později kromě divadla připravoval pro celoplošnou kanadskou rozhlasovou stanici CBS pořady o české hudbě.

Mnozí jeho žáci pocházeli z řad českých emigrantů a právě oni založili v červenci 1977 český ochotnický soubor, tzv. Český divadelní klub (ČDK). První představení se konalo 4. listopadu 1977 z iniciativy českého herce žijícího v New Yorku – Járy Kohouta, který spolu s amatérskými exulantskými divadelníky vystoupil v populární komedii „Na tý louce zelený“.

Za rok následovala první samostatná produkce, uvedená na oslavu šedesátého výročí založení Československa. Nadšenci, kteří stáli u zrodu ČDK, se rozhodli začít oslavy uvedením „národního kusu“ – Jiráskovy Lucerny.

Jak se médiím svěřil jeden ze zakládajících členů divadla a jeho letitý režisér, profesí dětský onkolog, MUDr. Josef Skála, pojetí tohoto klasického titulu nebylo všem divákům po chuti: „Naši dva vodníci měli na sobě šnorchly, ploutve a na zádech bomby, občas vykoukli i mimo svůj výstup a komentovali dění na jevišti. Bylo to trošku kontroverzní, nicméně se rozkřiklo, že je to jiná Lucerna, a tak na druhé představení přišli i ti, co by normálně nepřišli.“

Od klasiků až ke hrám disidentů

V roce 1980 se skupina přejmenovala na Divadlo Za rohem (DZR) a právně formalizovala svou existenci. Uměleckým šéfem se stal MUDr. Skála, který se staral o široký výběr titulů od Jiráska přes Wericha až po Havla. Za třicet let existence se pod hlavičkou divadla uskutečnilo šedesát divadelních akcí a na 150 představení, která vidělo více než dvacet tisíc diváků. Divadlo, které je tč. třetím nejstarším systematicky hrajícím souborem ve Vancouveru, uvádí dramatický repertoár (J. K. Tyl, V. K. Klicpera, V & W, Bratři Čapkové, M. Kundera, O. Pavel, M. Horníček, B. Hrabal a další), za který by se nemusela stydět žádná velká profesionální scéna.

Kanadští divadelníci udělali mnohé i pro prezentování a šíření her českých zakázaných autorů. Pod naprostou většinou představení je jako režisér podepsán právě MUDr. Josef Skála, který je velkým příznivcem dramatika V. Havla: „V sedmdesátých letech se v Československu psaly velice dobré divadelní hry, ale jejich autoři – disidenti, je neměli možnost vidět na jevišti. K nám se tyto texty dostávaly, a některé světové premiéry Havlových titulů se uskutečnily právě ve Vancouveru.“

Dá se říci, že to platí i o nejznámější Havlově hře – Žebrácké opeře, jejíž zakázanou premiéru v roce 1975 v Horních Počernicích StB rozprášila. Plnohodnotnou světovou premiéru v češtině uvedlo DZR Vancouver, a autor s ní byl velmi spokojen. Právě toto představení upoutalo pozornost kanadských profesionálních divadelníků, kteří pak uvedli Havlovu hru ve Skálově překladu v angličtině.

Čeští amatéři z Vancouveru nedisponují vlastními prostory, ale i tak je jejich činnost obdivuhodná. Během let uskutečňují dvě až tři premiéry do roka. Po měsících zkoušení, kdy se ochotníci po práci setkávají v improvizovaných zkušebnách, se nově nastudované představení uvede v premiéře, a pak se několik dní reprízuje. To vše v pronajatém divadle. (Soubor je spřízněn s Českým a slovenským sdružením v Kanadě, pobočka Vancouver, které v letech 2006 – 2008  v rámci programu Odboru kulturních a krajanských vztahů obdrželo od Ministerstva zahraničních věcí ČR peněžní dar ve výši 15 tisíc Kč ročně.)

V posledním desetiletí si Divadlo Za rohem zve k pohostinským vystoupením přední české herce např. Jiřího Pechu, Viktora Preisse, Jiřího Lábuse. V listopadovém programu je ohlášeno hostování Aleny Vránové, Stanislava Zindulky a Jaromíra Dulavy v inscenaci pražského divadla Ungelt „Řidič paní Daisy“.

Cena Gratias agit exilovým divadelníkům

Od roku 1997 každoročně uděluje ministr zahraničních věcí za mimořádné zásluhy v propagaci dobrého jména České republiky v cizině, jednotlivcům a společnostem cenu Gratias Agit, což je jedno z nejvýznamnějších vládních vyznamenání. A právě to bylo uděleno kanadskému Divadlu Za rohem. Ministr Karel Schwarzenberg v odůvodnění vyzdvihl, že DZR ve své činnosti kloubí funkce propagátora českého divadla a kultury a současně také udržovatele českého jazyka. DZR je kromě Nového divadla v Torontu jedinou dlouhodobě působící českou scénou v zahraničí, a její ohlas je jak u diváků, tak u odborné kritiky značný. Jak se zmínili zástupci vencouverských divadelníků kvalita představení a zájem obecenstva láká do řad Divadla Za rohem nové,  zejména mladé členy. Proto všichni věří, že tradice českého divadla ve Vancouveru se bude rozvíjet i nadále.

Mária Uhrinová