Články a komentáře

SOBĚSLAV: V historickém centru se nachází Kulturní dům města Soběslavi, příspěvková organizace zřizovaná městem. Jeho činnost je opravdu pestrá; kromě toho, že působí jako klasický kulturní dům, spadá pod něj i galerie v kostele sv. Marka, kino a městská knihovna. Historie města Soběslavi je úzce svázána s významným jihočeským rodem Rožmberků (viz související článek).

Kulturní dům sídlí v jižní části bývalého hradního areálu, v objektu, v němž původně sídlila rožmberská škola. Tehdejší mocní měli ambici, aby se stala univerzitou, a konkurovala tak starobylé pražské, avšak tato myšlenka zapadla se smrtí Petra Voka.

Poté byla část hradu přestavěna a sloužila k hospodářským účelům (mj. také jako pivovar). Ppozději tu vznikl tzv. Národní hostinec, k němuž bylo přistavěno dokonce i jeviště. V druhé polovině minulého století zde sídlil Sdružený klub pracujících zřizovaný soběslavskými firmami a podniky. Od nich pak v devadesátých letech město objekt koupilo a v roce 1999 založilo příspěvkovou organizaci – Kulturní dům města Soběslavi (KDMS). V roce 2001 následovala rekonstrukce za 40 milionů Kč.

Letošní příspěvek zřizovatele je ve výši 4 miliony 290 tisíc Kč, obrat činí 7 milionů Kč. Další příjmy má KD z pronájmu restaurace, která je jeho součástí, a dále z krátkodobých pronájmů, například plesů nebo firemních, prezentačních či prodejních akcí.

Zdarma KD nabízí zázemí souborům, které mají podobu občanského sdružení a které se pak prezentují na akcích pořádaných městem. Jde o folklorní soubor Soběslavská chasa mladá a o soubor Fast Fingers hrající keltskou a irskou hudbu.

Kulturní dům také spolupracuje s Rolničkou, což je středisko pro handicapované, s Blatským muzeem – pobočkou Husitského muzea v Táboře, a s místním domovem důchodců či se školami. Tato kooperace se pak prezentuje v bohatém celoročním dramaturgickém plánu. O tom, že si vedení KD i zaměstnanci vedou úspěšně, svědčí fakt, že v minulém roce jejich „branami“ prošlo na 21 tisíc návštěvníků.

Ovšem největší zájem diváků se soustředí na divadelní představení, která KD dováží a v nichž se představují naše přední herecké osobnosti.

Nedělní dopoledne (především v zimním období) obvykle patří dětským představením a pohádkám, které hrají divadelní ochotníci z okolí, sporadicky sem zavítají i profesionální soubory. Škoda, že zdejší divadelní ochotnický spolek, jehož činnost ustala s opravami KD, se zatím nepodařilo obnovit.

Na tancechtivé návštěvníky čeká až kolem dvanácti plesů za rok. Nejvěhlasnější a nejznámější je však Mezinárodní festival dechových hudeb Kubešova Soběslav. Koná se vždy třetí červencový víkend a v loňském roce ho navštívilo téměř 5 tisíc osob. Pro letošní rok se na jeho pořádání podařilo získat dotace z Ministerstva kultury ČR i z Jihočeského  kraje.

Kostel sv. Marka patří církvi, ale je odsvěcen a město ho má ve výpůjčce, financuje jeho údržbu a každoročně se zde v letní sezoně uskuteční přibližně čtyři výstavy.

Společenské centrum Soběslavska

Na projekt přestavby budovy kina a přilehlého parku na Společenské centrum Soběslavska se městu podařilo získat finanční prostředky z EU. Rekonstrukce byla zahájena na podzim 2008 a její ukončení je plánováno na podzim letošního roku. Nově vzniklé víceúčelové zařízení nabídne kromě promítání filmů (digitální vybavení, kapacita sálu je 105 míst) i další aktivity. Možnost prezentace zde dostanou občanská sdružení působící na Soběslavsku směrem k veřejnosti, místo se najde také pro nejrůznější odborné přednášky.

Městská knihovna

Bývalá gotická radnice s barokními štíty, později soudní budova, je nyní královstvím knih. V přízemí najdeme Knihkupectví sv. Víta nazvané podle kostela zasvěceného sv. Vítu, který se nalézá v těsné blízkosti, a v prvním patře Městskou knihovnu. Knihovní fond čítal ke konci roku 2008 celkem 31 604 svazků, využívalo ho 1106 čtenářů, z toho 359 dětí. Výpůjček se vloni zaevidovalo 56 042 a za rok přibylo 903 nových svazků. Počet návštěvníků, kteří mohou využívat také šest stanic internetu, již překročil 23 tisíce. Knihovnice se svým přístupem snaží získávat i ty nejmenší čtenáře, takže pro ně pořádají nejrůznější akce, například informační besedy či setkání se spisovateli. Nezapomínají však ani na dospělé, kteří mohou přijmout pozvání na autorská čtení, prezentaci jednotlivých nakladatelství apod.

Eva Veselá

MORAVSKÝ KRUMLOV (6 tis. obyvatel): Ve městě  je pouze jeden kulturní dům, a to v místní části Moravský Krumlov - Rokytná, ale ke kulturním účelům je využívaný minimálně. Kultuře slouží hlavně sál v místní části Moravský Krumlov - Polánka pod taktovkou Tělovýchovné jednoty Polánka.

Kulturní dům v místní části Moravský Krumlov - Rokytná

V tomto případě se jedná pouze o budovu - prostor, kde mají občané možnost se scházet. Provoz této dřevěné montované stavby  (tzv. linkusáku) je financován z rozpočtu zřizovatele - města Moravský Krumlov. Provozuje jej Městské kulturní středisko jako příspěvková organizace města. Zařízení je pouze základní: stoly, židle, bez počítačového vybavení a nemá ani žádného zaměstnance. Vzhledem ke své poloze mimo město jsou prostory KD v současné době využívány sporadicky. Jedná se zejména o akce pořádané zájmovými skupinami občanů místní části, např. tradiční pouti, rodinné oslavy, sjezdy rodáků. Zcela výjimečně se zde koná taneční zábava. V době voleb slouží jako volební místnost a část prostor je v současné době pronajata jako prodejna smíšeného zboží.

Zřizovatel v minulosti zvažoval různé varianty pronájmu či prodeje, ale nedospěl k žádnému  konečnému rozhodnutí.

Historie

Objekt v Rokytné s kapacitou 250 osob byl postaven v roce 1973 v akci „Z“. V té době se totiž v V Moravském Krumlově nenacházela společenská budova ani sál. Jeho původním vlastníkem a investorem byl Městský národní výbor. Dříve se zde konaly ve větší míře taneční zábavy, silvestrovsks oslavy, velikonoční zábavy, svatební hostiny, taneční kurzy studentů Gymnázia v Mor. Krumlově.

Objekt nebyl zásadně rekonstruován, pouze v polovině 80. let musela být opravena střecha po následcích vichřice. O rekonstrukci objektu se neuvažuje ani nyní.

Prostory (sál, sociální zázemí, šatna a dvě místnosti: kuchyňka a společenská místnost sloužící pro schůzovní činnost)  jsou pronajímány pro akce za úhradu režijních nákladů (spotřeba elektřiny, plynu, úklidové práce).

Radou města byl v dubnu 2009 schválen pronájem části prostor v objektu kulturního domu za účelem provozování prodejny smíšeného zboží.

Návštěvnost nelze spolehlivě určit, většinou akce navštěvují místní občané Rokytné, kterých je 184.

Plány, vize a koncepce jsou výrazy v tomto případě nadnesené. Objekt bude dál sloužit jako dosud, tedy pro setkávání místních obyvatel.

Místní část Moravský Krumlov – Polánka

Zdejší frenkventovanější sál využívaný TJ Polánka, byl zrekonstruovaný v roce 2004. Financovaný je  z prostředků vlastníka - města Moravský Krumlov a TJ Polánka.

Sál patří mezi prvky  občanské vybavenosti, sloužící sportu, kultuře a  zábavě, přičemž „dovážená“ kultura se zde nezajišťuje. Sál se základním vybavení bez počítačové techniky nemá právní statut, jedná se o nebytové prostory využívané TJ Polánka na základě smlouvy o výpůjčce.

Jeho využití je sportovní – TJ Polánka a kulturní – tradiční Rozmarýnové hody, koná se zde např. dětský maškarní ples a taneční zábavy zejména pro občany místní části Moravský Krumlova-Polánka

Historie objektu

Původně sál přináležel k místnímu pohostinství. V r. 1960 byla provedena přístavba jeviště a šaten, kterou investovala TJ Sokol Polánka. V r. 1988 opět na náklady TJ byla provedena další rekonstrukce, díky níž se sál oddělil od pohostinství a vybudovalo se sociální zázemí.  Později – v letech 2003 až 2004 – prošel dalšími rozsáhlejšími úpravami (plynofikace, vnitřní opravy, vybudování zádveří, rozšíření sálu o navýšený prostor /jeviště/, sklad TJ), které zainvestovalo město Moravský Krumlov částkou cca 850 000 Kč. Sál má nyní jeviště, šatny, sociální zařízení, sklad a zádveří. Kapacita prostoru je 150 osob.

V současnosti je tedy od provozu pohostinství funkčně a technicky oddělen, pohostinství je provozováno samostatně.

Návštěvnost nelze spolehlivě určit, sál využívají především místnímí občané. (Počet obyvatel místní části Mor. Krumlov – Polánka je 428 k datu 20. 1. 2009.)

Sál nemá žádné stálé zaměstnance a plány s jeho využíváním se nemění; bude sloužit jako dosud ke kulturní, sportovní a společenské činnosti v místní části Moravského  Krumlova – Polánce.

Za informace děkuji  Ing. Marii Brückové z odboru školství a kultury MěÚ Moravský Krumlov.

Ludmila Kučerová

Hliněná architektura s tradičním jihomoravským rázem, přírodní rezervace, nenáročné cyklotrasy a hippostezky – to je SO Větrník sdružující v okresu Vyškov sedm obcí za účelem společného přispívání k rozvoji regionu. Patří sem Rostěnice - Zvonovice, Bohdalice - Pavlovice, Dražovice, Kučerov, Lysovice, Hlubočany, Tučapy a od letošního roku i Letonice. Mikroregion Větrník se rozkládá na necelých 30 ha a název získal od stejnojmenného kopce nad obcí Lysovice.

Po 2. světové válce zde převážně německé obyvatelstvo nahradili čeští přistěhovalci, ale řada původních stavení zůstala zachována. A tak je typickou zdejší architekturou obytný dům s tzv. žudrovým vchodem. Žudro je jednopatrový přístavek před průčelím obytné budovy, v jehož přízemí je prostorná předsíň s lavicemi podél stěny, podlahu tvoří udusaná hlína, v patře je sýpka nebo komora s malými okny. Na Vyškovsku se žudro objevuje hned v několika typech – podle tvaru a velikosti vstupních a osvětlovacích okének, která sloužila k větrání obytných i skladovacích prostor. Ve výklencích pak byly umístěny sošky svatých. Některá žudra byla vystavěna už v 17. století a díky pečlivosti místních obyvatel jsou téměř v původní podobě k vidění i dnes.

Všech osm obcí má svou dlouhou historii, například první zmínka o Rostěnicích pochází už z roku 1141. V dalších stoletích tvořila tato ves samostatný církevní statek, po třicetileté válce téměř polovina zanikla, ale následně ji začali osídlovat němečtí kolonisté. Ostatně expozici o dějinách tohoto regionu je možno zhlédnout právě ve zdejším obecním domě.

Svazek obcí se snaží především probudit zájem zdejších obyvatel o historii a znovu obrodit to, co kdysi do této krajiny patřilo. S tímto záměrem se  v loňském roce realizoval projekt nazvaný "Péče o významné krajinné prvky". Zahájil v květnu 2008 a dokončen byl v prosinci téhož roku. Nositelem projektu je SO Větrník, který také do projektu ivestoval 91 000 Kč. Částkou 210 000 Kč jej spolufinancoval kraj z Programu rozvoje venkova Jihomoravského kraje. Na celkových nákladech, které se vyšplhaly na 301 000 Kč, se finančně podílely také obce, které se do projektu zapojily.

Protože Větrník je svazek několika obcí a každá z nich má svá specifika a požadavky, zeptala jsem se poradkyně SO Větrník a současně pracovnice jeho turistického informačního centra – Ireny Dvořákové mj. na to, jaký byl postup při vytipovávání objektů určených k obnově:

SO Větrník disponuje seznamem projektových záměrů sdružených obcí, který je doplňován a aktualizován na základě jejich požadavků a potřeb. Rada svazku jim zadala úkol vytipovat z něho za svou obec objekty vhodné k obnově v rámci realizace svazkového projektu. Jako minimální výše na projekt na jednu obec byla stanovena částka 43 000 Kč. Všechny obce pak musely zvážit vlastní možnosti dalšího krytí, které by již musely financovat ze svých rozpočtů. Zapojilo se jich všech sedm, ale některé zrealizovaly projekt třeba jen za udanou nejnižší částku, jiné ho profinancovaly v celkové hodnotě 80 až 100 000 Kč.

Žádají samostatně jednotlivé obce o další dotace, například ministerstvo kultury nebo česko-německý fond budoucnosti?

Ano, pokud to obcím „dovolí“ rozpočet – jelikož každá dotace je podmíněna spolufinancováním. Žádají si buď samy, jedná-li se o jednoduché dotační tituly, nebo prostřednictvím poradce svazku (pozn. red.: poradce pomáhá při realizaci projektů a řídí jejich jednotlivé fáze) či prostřednictvím agentury. Každá obec má zpracovaný dokument Plán rozvoje obce, který schválilo jejich zastupitelstvo v průběhu roku 2008. Obsahuje přehled projektových záměrů a současně jejich finanční dostupnost. Přestože jej zastupitelstvo již schválilo, jsou možné dodatečné dílčí aktualizace.

Jednotlivé obce mají zkušenosti například s dotačními zdroji od ministerstva kultury, ministerstva financí, ministerstva vnitra, ministerstva pro místní rozvoj - POV (Program obnovy venkova), ministerstva zemědělství – SZIF (Státní zemědělský intervenční fond), krajskými zdroji či nadacemi.

Co se v jednotlivých obcích již podařilo obnovit ?

V Tučapech je zrestaurovaná památka místního významu. Jedná se o hlavní kříž stojící na návsi.

V obci Rostěnice-Zvonovice byla obnovena taktéž památka místního významu, a to boží muka.

Hlubočany v části Terešov se pyšní opravenou kapličkou, která je jako kulturní památka zapsaná v seznamu.

Nové stromořadí dnes lemuje cestu k významnému krajinnému prvku v obci Dražovice a v Kučerově je opraven památník osvobození, což je také kulturní památka zapsaná v seznamu.

Sakrální památky místního významu byly renovovány v Lysovicích (kříž) a v obci Bohdalice-Pavlovice (kapličky).

Na jakých dalších projektech SO Větrník pracuje?

V letošním roce je to například projekt na podporu cestovního ruchu, který se týká dovybavení Turistického informačního centra Větrník projekční technikou a také výroby propagačních materiálů svazku, dále projekt nazvaný Zachování a obnova kulturního dědictví a přírodních hodnot nebo projekt vztahující se ke zpracování a aktualizaci rozvojové strategie SO Větrník.

Eva Horníčková

ŠTOKY: Je to už nějaký ten pátek ode dne, kdy proběhlo vyhlášení výsledků ankety kraje Vysočina, a vítězové se mohli těšit z ocenění. Byli mezi nimi i organizátoři festivalu Trampský širák, který se umístil na prvním místě v kategorii Kulturní aktivita. Je to již tradiční festival folk, country a trampské hudby, který se vloni uskutečnil již popáté. Ankety Zlatá jeřabina se zúčastnil poprvé a hned se stal vítězem.

Pátý ročník tohoto festivalu proběhl první víkend vvloni v září na stejném místě jako veškeré ročníky – na louce u Hanesova Mlýna ve Štokách. Skvělou atmosféru si tu vychutnalo téměř pět a půl tisíce milovníků tohoto stylu hudby.

Pořadatel akce Pavel „Sampaj“ Solar nám odpověděl na několik otázek:

Co pro Vás znamená toto ocenění?

Moc pěkný pocit. Myslím si, že je to velmi příjemné ohodnocení naší takřka roční práce a našeho snažení. Taky to je pro mě určitá satisfakce. Když jsme na onen zmiňovaný ročník požádali kraj Vysočina o finanční podporu - grant, nic nám nedali. Nechci si stěžovat, na to mají samozřejmě právo, ale odůvodnění, proč jsme nic nedostali, bylo poněkud zarážející. Oznámili nám, že Trampský širák není pro kraj Vysočina zajímavou akcí, na které by se mohl kraj zviditelnit. Dneska mi to připadá jako „dobrý vtip“. O tom, co všechno nám nasliboval bývalý hejtman a nakonec skutek utek, asi nemá cenu se ani zmiňovat.

Toto ocenění a vítězství ve Zlaté jeřabině pro mě rovněž znamená určitý závazek pro ty, co nám poslali svůj hlas. Ještě jednou jím tímto děkuji.

Máte vysvětlení pro to, že se právě Vaše akce stala vítězem?

Možná to bude tím, že Trampský širák je opravdu dobře připravenou a dobře provedenou akcí. Takovou, která je dělaná pro lidi naprosto poctivě, z nezištných důvodů, s velkou chutí a s nadšením pro danou věc. Ono se něco podobného ani pro peníze dělat nedá. To zkrátka nejde. Kdyby tomu tak mělo být, tak to na tom festivalu bude znát a dle mého názoru by to šlo celé „do kytek“. Na širáku panuje naprosto jedinečná atmosféra, kterou umocňuje i překrásné prostředí Hanesova mlýna. Lidé se tu mohou osobně setkat se svojí muzikantskou hvězdou, popovídat si s ní anebo třeba po skončení oficiálních koncertů si v noci u stánku společně i zazpívat. To se prostě musí zažít. Snažíme se pamatovat i na ty nejmenší, pro které je vždycky připravena spousta atrakcí, včetně projížděk na koních. Rodiče si zase libují v tom, že mohou v klidu sledovat muziku, protože se jim o jejich ratolesti stará vyškolený personál. Prostě taková pohoda.

To, že jste vyhráli, nejspíš znamená, že máte spoustu příznivců a fanoušků, připravujete pro ně nějakou odměnu za jejich věrnost? Nějakou novinku nebo něco podobného?

Samozřejmě, že naše fanoušky a diváky nechceme zklamat. Jako každý rok máme pro ně připravené nejenom nové hvězdné kapely, které na širáku doposud ještě nevystupovaly, ale i novinky, které jistě každého příjemně potěší. Ale o tom teď nemohu mluvit, protože by to už nebylo překvapení.

Jak Vás napadlo uspořádat tuto akci? A proč jste si vybral jako místo konání právě Štoky?

Asi řízením osudu. Před sedmi lety jsem se s přáteli zašel podívat do jihlavského Letního kina, kde tou dobou probíhal festival Porta. Při poslechu písniček kapely Hop trop jsem z hecu prohlásil, že se s Hoptropákama půjdu seznámit. Jejich písničky jsem poslouchal už od mládí. Nikdo nevěřil tomu, že bych skutečně šel a tak jsem vyrazil za svými idoly seznámit se. Zprvu jsem se ostýchal a dlouho sám sebe přesvědčoval, abych se nebál a oslovil je. Když jsem si řekl, že to jsou taky jenom lidi, pozval jsem, aby mi přijeli zahrát. Pánové samozřejmě souhlasili. Aby taky ne, vždyť to byl pro ně kšeft. Když už jsem je pozval, začal jsem hledat vhodné místo. Měl jsem několik žhavých typů přímo v Jihlavě. Jeden můj známý mě upozornil, že zná jedno pěkné místo kousek za Jihlavou u Štoků. Zpočátku jsem měl obavy, že když to nebude přímo v Jihlavě, tak mi tam nikdo nepřijede, ale když jsem se zajel podívat na Hanesův mlýn, věděl jsem, že je to moje osudové místo. V září jsem pozval svoje známé, asi tak sto lidí a proběhl pěkný večírek s Hop tropem. Dneska tomu říkám tzv. nultý ročník. Za rok jsem si řekl, že se o to všechno podělím s více lidmi, no a tak vznikl festival Trampský širák. Kdybych tenkrát tušil, co všechno to bude obnášet, nikdy bych se do toho nepustil. No ale to už je jiná kapitola. Mezi mnou a zmiňovanou kapelou Hop trop z toho vzniklo velké přátelství.

Poslední otázka - jaké byly náklady na uspořádání tak velké akce?

Věřte, že hodně, hodně nemalé. Každým rokem náklady rostou neuvěřitelnou řadou, jak houby po dešti, a to co postačovalo loni, letos už nestačí. Tím, jak se snažíme divákům dopřát pořád víc a víc, tak to jde každým rokem pořád dokola. Někdo si myslí, jaký je to asi skvělý byznys, ale ono to je všechno úplně jinak. Jak už jsem říkal, takováto akce se pro peníze v žádném případě dělat nedá. To by Trampský širák nikdy nemohl existovat. www.trampskysirak.cz

Letošní šestý ročník festivalu Trampský širák se bude konat 4. a 5. září 2009 opět na Hanesově mlýně u Štoků na Vysočině.

 

Anketu Zlatá jeřabina vyhlašuje kraj Vysočina, letos to bylo po páté. Jejím cílem je poukázat na množství zajímavých kulturních akcí probíhajících v kraji a na péči o jeho bohaté kulturní dědictví.

Eliška Konupková

Pozn. redakce.: Festival zvítězil v anketě velmi přesvědčivě. Získal cca třikrát tolik hlasů, než druhý a třetí kulturní počin v pořadí  "Černovicko se baví" a  "Velká bitva o Polnou".

O obou akcích připrvujeme další článek.

LEDNICE: Ve snaze zachovat a současně zpřístupnit co nejvíce českých stavebních památek vytvořilo ministerstvo kultury ve spolupráci s příslušnými kraji tzv. indikační seznam. Obsahuje  devatenáct projektů, které by měly být realizovány s finanční podporou EU. V České republice by tak měla vzniknout nová a prestižní kulturní centra, podle bývalého ministra kultury Václava Jehličky, finančně samostatná.

Jedno z nich, z názvem Centrum kulturní krajiny, je realizováno v lednickém zámku, konkrétně v barokních jízdárnách a přilehlých objektech. Jízdárny postavené v letech 1688 – 1698 podle návrhu J. B. Fischera z Erlachu jsou po architektonické stránce cennější než vlastní zámek, jehož poslední přestavba v novogotickém slohu proběhla v polovině 19. století. Navíc jsou součástí lednicko-valtického areálu (LVA), který byl zapsán na prestižní seznam UNESCO.

Projektový tým a partneři

Své síly na zpracování projektového záměru spojili zástupci obce Lednice a Krajského úřadu Jihomoravského kraje v Brně, partnery při vlastní realizaci se stane zájmové sdružení, které tvoří brněnská Masarykova univerzita a Mendelova zemědělská a lesnická univerzita (MZLU), Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně a v Kroměříži (NPÚ), Centrála cestovního ruchu Jižní Morava, Biosférická rezervace Dolní Morava o.p.s. a Sdružení obce Region LVA.

Realizace je na dosah

Tento projekt především počítá s vybudováním vzdělávacího a prezentačního centra světového významu zaměřeného na zdejší krajinu a na využití lednicko-valtického areálu jako výukového prostoru.

První krok k zahájení rekonstrukce jízdáren byl učiněn počátkem srpna, kdy generální ředitelka NPÚ podepsala smlouvu o výpůjčce budov od státu pro účely oprav. Schválit ji musí ještě ministerstvo financí a poté bude vlastní projekt se žádostí o dotaci předložen do příslušného integrovaného programu.

Co multifunkční centrum nabídne

Projekt je rozčleněn do sedmi kroků:

1. Základem celého areálu se má stát kulturně vzdělávací centrum regionálního i přeshraničního významu. Mimo jiné také naváže na staletou tradici zahradnictví a lichtenštejnský systém hospodářského managementu kulturní krajiny. Pokračováním má být i nový obor na Zahradnické fakultě MZLU, který by v anglickém jazyce připravoval budoucí manažery památek světového kulturního a přírodního dědictví Evropy, případně celého světa, a to vše doplněné semináři pro odborníky působícími ve státní správě, památkové péči atd. Tato část si vyžádá kongresový sál pro 300 – 400 posluchačů, doplňkové jednací prostory a potřebné zázemí.

2. UNESCO centrum WHS (Seznam světového dědictví UNESCO), návštěvnické centrum lednicko-valtického areálu – památky UNESCO. Záměr směřuje k vybudvoání trvalé expozice o areálu a o kulturních krajinách na již zmíněném seznamu světového dědictví.

3. V Kulturním centru se počítá s výstavami, společenskými, kulturními a předváděcími akcemi.

4. Kancelář Site managera pro lednicko-valtický areál má aktivně provozovat služby pro občany a subjekty zde působící.

5. Biosférická rezervace:

Světová organizace pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) vyhlásila v roce 1970 program ekologické spolupráce, nazvaný Člověk a biosféra. Jeho cílem je podpora rozumného využívání přírodních zdrojů a zavedení vyvážených vztahů mezi člověkem a přírodou. Ke studiu a podpoře těchto cílů vymezily jednotlivé státy území nazvaná biosférické rezervace (BR). Ta lednická má také obsáhnout sídlo Biosférické rezervace Dolní Pomoraví o.p.s. (BRDP), dále centrum celoživotního vzdělávání v této oblasti a také trvalou výstavu o činnosti BRDP, aktualizovanou stálou multimediální prezentací celosvětové sítě biosférické rezervace a UNESCO.

6. Jedním z neméně důležitých záměrů je vytvoření výstavních prostor pro děti a mládež. Půjde především o atrakce se zaměřením na vzdělávání, případně na již existující Akvárium Malawi (sladkovodní a mořská akvária jsou přístupná od roku 1993), nebudou chybět ani prostory pro tvořivé dílny.

7. Sice posledním, avšak rovnocenným krokem bude nová zemědělská muzejní expozice. Ta původní byla dříve umístěná v prostorách lednického zámku a u návštěvníků si získala značnou oblibu. V posledních letech však neměla adekvátní náhradu, a tak by právě tento projekt měl přispět k jejímu obnovení.

Potřebná částka na realizaci záměru je odhadnuta na 420 – 500 milionů Kč, přičemž  85 % by mělo být hrazeno z Evropských fondů.

Eva Veselá

ČERNOŠICE:  Tenhle kulturák už nestojí. V roce 1980 bylo Městské kulturní středisko na Vráži slavnostně otevřeno, na podzim 2007 přestalo sloužit svému účelu a v roce 2008 bylo zbouráno. Jeho poslední stěnu strhla demoliční četa 19. února loňského roku.

Starý kulturák musel ustoupit další výstavbě centra Vráž.

Kupodivu na něj vzpomíná Pavel Blaženín, vedoucí odboru kultury města Černošice, téměř s láskou. Říká: "Za těch sedmadvacet let plnilo kulturní středisko své poslání, v rámci svých estetických a technických možností, ke spokojenosti svých uživatelů i návštěvníků."

I další text je z pera P. Blaženína, který nám poskytl všechny podklady a fotografie, za které děkujeme.

V sále se konaly výstavy, koncerty, divadelní představení, zábavy, plesy i taneční kurzy, pravidelně si sem chodily zacvičit ženy a maminky s předškoláky, učebny sloužily k výuce hry na hudební nástroje, k jazykovým  kurzům, zázemí zde měly různé kroužky, scházeli se tu členové místních spolků a organizací, konaly se prodejní akce. Byla tu též obřadní síň a svého času se sál proměnil dokonce na školní třídu.

Všichni, kdo služeb kulturního střediska využívali, si postupně našli jiné zázemí, především pak v prostorách základní školy. A tak nezbude, než si občas vzpomenout, že tady dřevěná budova stála. Někteří z nás si ji budou připomínat jako nevzhlednou barabiznu, jiní si vzpomenou na její naprostou otevřenost všem aktivitám a svobodu pohybu pro všechny, kdož se přišli poučit nebo se jen vydovádět.

Nyní se tedy na jejím místě budují byty, obchody atd. Měl by zde vzniknout také sál, ale bohužel malý, pouze 120 m², a možná nějaké klubovny.

Zatím se všechny kulturní akce v Černošicích odehrávají v ZUŠ nebo v důstojném prostředí  Club Kina, s jehož majitelem černošický odbor kultury spolupracuje. Z fondu kultury města je podporována programová nabídka, zejména pořady pro děti, menšinové žánry a filmové produkce. Club získává na tyto aktivity rovněž granty z fondu kultury Středočeského kraje.

"Na rockové koncerty to zde nemá chybu, ale je tam jen cca 120 mist k sezení,a když přijede např. Čechomor, tak sál zdaleka nestačí. Prostě větší sál ve městě chybí," konstatuje P. Blaženín.

Club Kino zrekonstruovala černošická firma Šiba, s.r.o., která je také jeho provozovatelem. Od roku 1989 se úspěšně zabývá výrobou příslušenství a pouzder na hudební nástroje a výrobou, prodejem a pronájmem pódiových systémů, jevišť a hledišť. Díky předchozímu dlouholetému aktivnímu působení v oblasti hudby se jí podařilo zúročit nabyté zkušenosti a vybudovat jak prosperující firmu, tak tento klub.

Objekt se nachází v Černošicích, 15 km od centra Prahy. Byl zrekonstruován z bývalého kina v místní sokolovně. Interiér je vytvořen tak, že připomíná malé náměstí s posezením.

Hlavní náplní klubu jsou živá koncertní vystoupení, kino (koncipované jako kinokavárna), divadlo, výstavy, velkoplošná projekce a kvalitní denní provoz restaurace.

Samozřejmě je zde možné pořádat semináře, firemní prezentace, veškeré oslavy atd.

Club Kino podporuje formou volného vstupu a charitativně cílených pořadů Dětský domov Lety u Dobřichovic.

 

Ludmila Kučerová

MNICHOVO HRADIŠTĚ: Zpracování orobince má v našich zemích dlouholetou tradici. Významný podíl na jejím zachování pro další generace má Iveta Dandová z Mnichova Hradiště, která se  od roku 2007 může pyšnit oceněním Nositelka tradice lidových řemesel v oboru pletení z orobince.

Dobrým materiálem vše začíná

Orobinec, vodní rostlina nápadná svými květy lidově zvanými doutníky, u nás roste zejména v severovýchodních Čechách, dále na Moravě na Znojemsku a Ostravsku. Jejím domovem jsou močály, bahniska a mělké vody rybníků, k dobrému růstu potřebuje teplé a slunečné letní počasí. K pletení se používá orobinec úzkolistý, konkrétně jeho vnitřní listy, které mají jemné vlákno. Sklizeň probíhá v předjaří. Lodyhy, které dorůstají výšky až dvou metrů, se posečou, rozloží a po částečném zaschnutí se váží a skládají do panáků (došků), aby dobře proschly. Celé jaro a léto se orobinec stále rozkládá, aby k němu mohl vzduch a slunce, a ještě je nutné ho roztřídit podle délky a tloušťky. Takto připravený materiál se od podzimu může použít k pletení, ale dá se skladovat i mnohem déle. Příprava materiálu je tedy náročná a představuje 60 až 70 % času, zbytek pak připadá na vlastní pletení výrobků.

Nahlédnutí do historie

Okolí Mnichova Hradiště se vyznačuje nekvalitní písčitou půdou, a tak byli místní obyvatelé odkázáni především na řemesla. Tradice pletení orobincových výrobků sahá do konce 17. století, kdy majitel panství hrabě Arnošt z Valdštejna založil v Mnichově Hradišti klášter kapucínského řádu. Pozval do něj mnichy z Itálie, kteří z orobince pletli nejrůznější předměty a brzy to naučili také místní občany. Ti nejprve pracovali pro mnichy, ale později se osamostatnili. Kolem města se tehdy rozkládaly rybníky a jezera nabízející dostatek kvalitního materiálu, a tak domácí pletařky nosily každý týden své zboží obchodníkům, kteří se starali o prodej a také dodávali potřebný materiál. Výrobky se prodávaly u nás a také se vozily do Německa, Rakouska, ale i vzdálené Afriky, kam se vyvážely především klobouky zvané Holubovky.

S koncem 19. století obohatil obchodník Josef Oplt pletařskou techniku o další prvek zvaný padesátka. Šlo o dlouhý copánek spletený ze tří stébel, sloužící ke vplétání do tašek a brašen. Toto umění se učily děti již od předškolních let, takže uplést tašku dovedla téměř každá žena a dívka. V roce 1904 Josef Oplt dokonce založil pro dívky od 12 do 18 let pletařskou školu, v níž vznikala opravdu pozoruhodná díla jako třeba třímetrový pantofel nebo čtyřmetrová Eiffelovka.

Orobincové výrobky se největšímu zájmu těšily před 1. světovou válkou, kdy jejich výroba dosáhla vrcholu. Po roce 1950, především v souvislosti s postupujícím znárodňováním, končí soukromé podnikání a všechny pletařky odcházejí do komunálního podniku, později přejmenovaného na Okresního průmyslový podnik (OPP) Bakov, kde vznikla nová hala pro výrobu orobincového zboží a v šedesátých letech zde bylo dokonce založeno učiliště uměleckých řemesel. Mělo napomoci udržet i rozvíjet pletení z orobince. Podnik se však po roce 1990 rozpadl a spolu s jeho koncem hrozil zánik i tomuto tradičnímu řemeslu.

Od rýsování k pletení

Iveta Dandová je dnes poslední, kdo v tomto regionu zpracovává kdysi tradiční materiál. Původně se ale zdálo, že bude pracovat se zcela jiným materiálem, protože vystudovala Střední průmyslovou školu strojní. Její kroky však neomylně vedly do Bakova, kde byla v již zmíněném OPP zaměstnaná nejprve jako kreslička, ale zároveň zde získávala první zkušenosti s pletením z orobince. Toto málem zapomenuté řemeslo si osvojila natolik, že se podílela i na tvorbě kolekcí pro Ústředí lidové umělecké výroby a po odchodu z podniku si mohla otevřít vlastní dílnu.

„Do roku 1995 jsem pracovala jako osoba samostatně výdělečně činná a po mateřské jsem nastoupila jako vychovatelka do Ústavu pro mentálně postižené v Mladé Boleslavi. Tady jsem mohla využít to, co jsem se naučila a co mě baví. Vedu totiž dílnu, v níž pletení z orobince vyučuji,“ říká spokojeně nositelka titulu, která své znalosti dále předává i jako lektorka v mnoha rukodělných kurzech.

Zrodí se nová rodinná tradice?

Otec Ivety Dandové se stará o přísun kvalitního materiálu, protože zvládá potřebnou technologii spojenou s jeho přípravou. Také obě dcery se naučily z orobince plést. S dcerou Adélou, která vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově a poté VŠCHT – obor restaurování, realizovala samostatné výstavy na zámcích Staré Hrady, Mnichovo Hradiště, v muzeu v Kouřimi a Bakově nad Jizerou, Rožd‘alovicích, Senátu České republiky, Galerii J. Q. Valtra – Bukvice. Obě se dále zúčastnily mnoha tematických výstav v pražských botanických zahradách. Znovu oživené řemeslo předvádějí v řadě skanzenů – na Veselém Kopci, v Kouřimi, Chanovicích, Strážnici a dalších místech včetně zahraničí. Úspěch sklidily např. v Itálii, Švýcarsku, Německu nebo ve Francii. Iveta Dandová pro stálé expozice v muzeích v Mladé Boleslavi, Turnově a Bakově nad Jizerou dokonce vytvořila repliky historických sbírkových předmětů, ale věnovala jim i ukázky vlastní tvorby. V minulém roce získaly její výrobky certifikát kvality „Regionální produkt Českého ráje“ a z designérských soutěží pořádaných Českým národním podnikem si odnesla v letech 2001, 2002 a 2006 zvláštní ocenění.

Klasické i moderní výrobky

Kvalitní orobinec se dá získat především z okolí Městce Králové, Doks a Bohdanče. Jeho listy se před vlastním zpracováním musí dva až tři dny napařit horkou vodou a vložit do igelitu a když už je poddajný, začne se štípat na stejně široké proužky. Při tvorbě výrobku se užívají dvě základní technologie, a to práce ze stvolu a práce z úpletu. Práce ze stvolu vychází z tkalcovské techniky plátnové vazby a používá se zejména u rohoží a hlavně na dna tašek, klobouků či ošatek. Práce z úpletu se ještě dělí na vlastní zhotovení úpletu, tzv. padesátky, a na užití úpletu pro výrobu (tašky, sotůrku atd).

Protože orobinec není pevný jako proutí, používají se pro dosažení požadovaného tvaru dřevěné formy. Některé jsou tradiční, například tvary tašek používaných dříve na Bakovsku, jiné vznikají pro novodobý vzhled výrobků. Sortiment, který je až překvapivě bohatý, obsahuje tašky nejrůznějších velikostí a tvarů, ošatky, misky, dekorativní předměty jako třeba figurky s dlouhými splývavými šaty a vlasy, nebo dokonce klobouky či pantofle.

V dnešní éře globalizace a stírání kulturních rozdílů je snaha o zachování autentických dokladů lidové kultury jakou součásti národního kulturního dědictví obzvláště chválihodná, a tak přejme Ivetě Dandové stále šikovné ruce a dostatek inspirace.

Eva Veselá

„Závěry jednotlivých kapitol této studie nás dovedly k přesvědčení, že teze o Václavu Hankovi jako tvůrci Rukopisu královédvorského je velmi nepravděpodobná a nadále neudržitelná. Po skutečném autorovi RK bude tedy třeba i nadále pátrat.“

To jsou poslední slova rozsáhlé studie PhDr. Lubomíra Sršně nazvané Příspěvky k poznání osobnosti Václava Hanky, která vyšla v letošním roce ve Sborníku Národního muzea v Praze, řada A – Historie.

Nejsem povolán, abych hodnotil tuto práci, jež je výsledkem desítky let trvajícího autorova pečlivého studia, a tak dovolte z hlediska novinářského volněji uvést a komentovat jeho myšlenky.

Už v úvodu zaznívá, že Václav Hanka (1791 až 1861) je pro nás i dnes, téměř půldruhého století od jeho smrti, člověkem záhadným a pokusy o jeho zhodnocení jsou stále značně rozporuplné nebo přinejmenším rozpačité. Moderní věda mu již dokázala spoustu závažných prohřešků, které jsou z hlediska etiky vědecké práce neodpustitelné. V encyklopediích a populárnějších pracích bývá běžně uváděn jako odstrašující případ falzátora, byť pracujícího bona fide a ve prospěch slabého a obtížně se rodícího národa. Autor výše zmíněné knihy Lubomír Sršeň připomíná, že jen málokdy je v Hankově případě ctěna presumpce neviny a jen málokteří dovedou objektivně přiznat, že přes mnohé indicie nám zatím chybí jediný jasný důkaz toho, že se Hanka na zhotovení Rukopisu královéhradeckého a Rukopisu zelenohorského skutečně podílel.

Jedna z kapitol je věnována také Hankově charakteristice, jeho vzhledu, schopnostem a povaze. Zaujme i poznámka o jeho nebývalé popularitě – v pohřebním průvodu se s ním v Praze 15. ledna 1861 údajně přišlo rozloučit 50 tisíc lidí. Hanka sám měl enormní zálibu v sebeprezentaci, což autor studie hodnotí slovy: „Větším počtem autentických podobizen se v té době mohli chlubit snad jen panovníci.“ Ikonografická část studie je tedy velice obsáhlá, a tak jen pár příkladů. Jeho nejstarší a nejzajímavější portrét namaloval Antonín Machek pravděpodobně v roce 1821 (zcela dokončen byl až později). Pokud jde o bysty a pomníky, tak například v Schulzových sadech ve Dvoře Králové nad Labem měli Hankovu bustu, práci Antonína Wagnera, odhalenou 28. září 1867 u příležitosti 50. výročí nálezu rukopisných zlomků. V roce 2005 však byla z obavy před odcizením deponována v tamním městském muzeu a nahrazena kopií. Základní kámen k tamnímu Hankovu divadlu, známému jako Hankův dům, byl položen také v roce 1867. Ve východočeské Hořiněvsi pak před Hankovým rodným roubeným stavením stojí jeho socha, dílo M. Černila, odhalené roku 1890. A přejdeme-li ještě do Prahy, můžeme ve výčtu pokračovat. Zemský výbor, který řídil stavbu nové budovy Národního muzea, jehož uživatelem tehdy byla soukromá společnost Muzeum Království českého, a zajišťoval i její výzdobu, zadal zhotovení Hankovy busty rodáku z východočeské Nové Paky Stanislavu Suchardovi, tehdy profesoru Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Instalována byla v roce 1901 na hlavním schodišti muzea.

A ještě zajímavost ze současnosti – v roce 1991 vytvořil Zdeňek Kolářský oboustranně raženou medaili na paměť 200. výročí Hankova narození a 30. výročí založení pobočky České numismatické společnosti. A proč že ji vydali právě numismatici? Hanka byl totiž mimo jiné také správcem numismatické sbírky Muzea Království českého (později Národní muzeum) a autorem několika odborných numismatických článků, např. o ražbách Albrechta z Valdštejna.

Lubomír Sršeň dále v této obsáhlé kapitole zmiňuje ilustrace Karla Jerie pro komiksovou knihu Tomáše Hibiho Matějíčka Šifra mistra Hanky – pravdivá historie Rukopisů královédvorského a zelenohorského, vydanou v roce 2007. Obdobně provokativně a s nespoutanou fantazií zpracoval spisovatel a překladatel Miloš Urban pod pseudonymem Josef Urban v knize Poslední tečka za Rukopisy (nová literatura faktu) téma RKZ do skvělé mystifikace. Jako detektivka se čte kapitolka „Václav Hanka a Wenceslaus Hankonides“, v níž se mj. dočteme i to, že Hankovi prý manipulace s originálními sbírkovými předměty nebyla vůbec cizí...

Za určitý posun v bádání a za pozitivní přínos považuje Lubomír Sršeň zjištění o úloze Jana Dvořáčka, rodáka z Dobrušky, jako Hankova spolupracovníka z doby kolem roku 1852. Bohužel písemné materiály se pravděpodobně nedochovaly, podobně jako o ty Hankově dětství a mládí. Ze stručných životopisných údajů o jeho opožděném, ale překotně rychlém sebevzdělávání, které ho vyneslo v krátké době na společenské výsluní, vyplývá, že právě zázračná proměna zanedbaného venkovského kluka v oslavovaného znalce slovanské filologie a v uznávaného českého vlastence musela Hankovu povahu ovlivnit velmi silně.

P. S. Budiž řečeno, že historik umění, zaměřený na výtvarné umění v Čechách 16. až 19. století, především na problematiku portrétní tvorby, PhDr. Lubomír Sršeň, kurátor oddělení starších českých dějin v Národním muzeu Praha, je původem z Habrové, městské části Rychnova nad Kněžnou.

PhDr. Josef Krám, Rychnov nad Kněžnou

Redakčně upraveno a kráceno

Poznámka redakce: Třísvazkový Sborník Národního muzea Řada A – Historie (č. 63 2009 1) je opatřen soupisem citované literatury, rejstříkem osobních jmen a anglickým a německým resumé. Vyšel v počtu 700 kusů, má celkem 168 stran a za 160 Kč ho lze do vyčerpání zásob získat ve stánku hlavní budovy Národního muzea, Václavské nám. 68, 115 79 Praha 1.

LIBEREC: I letos připadne na konec srpna oslava sborového zpěvu v podobě nesoutěžního festivalu Bohemia Cantat, určeného dospělým zpěvákům bez věkového omezení, případně i celým sborům. Festival je založen na účasti jednotlivých zpěváků, kteří v několika ateliérech (workshopech) společně nastudují sborový repertoár různých žánrů.

Vlastní ateliéry jsou tematicky zaměřeny a v čele stojí sbormistrovská osobnost, která určuje nejen dramaturgii daného ateliéru, ale i kvalitu a pojetí vzniklého krátkého programu.

Letošní XVII. ročník bude již tradičně žánrově pestrý, a to od hudby vrcholného baroka přes soudobou klasiku, alikvotní zpěvy, muzikálovou tvorbu až po známé i méně známé jazzové aranže. Významné jubileum Bohuslava Martinů (50. výročí skladatelova úmrtí) připomene samostatný ateliér s výběrem z jeho sborové tvorby. Na závěrečných koncertech se pak jednotlivé ateliéry představí veřejnosti a festival zakončí společný zpěv všech jeho účastníků.

Organizátorem je občanské sdružení Bohemia Cantat Liberec (vzniklo za účelem pořádání tohoto pěveckého festivalu) ve spolupráci s Unií českých pěveckých sborů, pod záštitou Libereckého kraje a statutárního města Liberec a za finanční podpory MK.

Ovlivní hospodářská krize festivaly?

Podle slov jednatele festivalu RNDr. Zdeňka Kadlase se celkový rozpočet na festival v posledních letech pohyboval mírně nad 1 milion Kč. Hospodářská krize se však začíná projevovat i zde, a tak například citelně vzrostly ceny za služby a hlavně za pronájmy prostor pro zkoušky ateliérů i na koncerty. Na druhé straně se snižují finanční příspěvky na přímou podporu a omezují se granty na neprofesionální hudební aktivity, a to jak ze strany ministerstva kultury, tak Libereckého kraje i města Liberce. Rovněž rapidně klesá schopnost a ochota přispívat ze strany soukromých firem. Přesto se s určitými obtížemi podařilo letošní festival finančně zajistit. Podpořilo ho město Liberec ze svého kulturního fondu, ministerstvo kultury udělilo grant k výročí úmrtí Bohuslava Martinů (na programu je mj. jeho Romance z pampelišek) a pomohlo i několik sponzorů. V jednání je také příspěvek od Libereckého kraje, který však ještě musí schválit samosprávné orgány.

Účastnické poplatky (bez plateb za stravu, ubytování a další služby) pokryjí necelých 30 % nákladů festivalu; celkový propad příjmů ve srovnání s loňským rokem se tedy odhaduje asi na 10 %, tj. cca 100 000 Kč.

Jaký je letos zájem o účast, na to jsem se přímo zeptala Zdeňka Kadlase:

„V porovnání s minulými lety jsme nezaznamenali žádný výraznější pokles počtu účastníků festivalu. Snažili jsme se totiž udržet výši plateb, tj. účastnický poplatek, ubytování a stravu, na loňské úrovni. Dramatický je však úbytek cizinců (zřejmě v důsledku ekonomické krize). V minulých letech se jejich podíl pohyboval v rozpětí 10 až 30 % z celkového počtu, letos jsou to pouze jednotky procent. K dnešnímu dni je přihlášeno více než 440 zpěváků, ale někteří z nich dosud nezaplatili účastnický poplatek a služby, takže s nimi zatím nemůžeme počítat na sto procent. V každém případě jich bude více než 400. A pokud jde o věkovou kategorii, tak jednoznačně převažují zájemci ve věku 20 až 30 let, z nichž velkou část tvoří studenti.“

Kde se bude zpívat

Festivalové koncerty jsou jako v minulých letech celkem tři a proběhnou na různých místech v Liberci. Páteční koncert (28. 8.) se koná v KSC Lidové sady a vystoupí na něm hosté festivalu – pěvecké sbory Ventilky Jirkov, Kakofon Praha a vokální trio Blue Stone také z Prahy. Na sobotním koncertě v kostele sv. Antonína se představí část ateliérů s duchovním repertoárem a jako hosté komorní sbor Rosex z Liberce a alikvotní sbor Spektrum z Prahy. Závěrečný koncert v neděli 30. 8. dopoledne se již tradičně koná v libereckém Domě kultury a vystoupí na něm se svým programem všechny festivalové ateliéry.

Bližší informace, včetně repertoáru jednotlivých ateliérů, naleznete na www.bohemiacantat.cz.

Eva Horníčková

OSTRAVA: V loňském roce organizovala Společnost Nachtigall Artists Management v Ostravě koncert Tatiany Lisnic a Josepha Calleji a slíbila, že opět přiveze světovou operní hvězdu se zajímavým programem. Slib plní a letos pořádá koncert Paaty Burchuladzeho a jeho hosta Pavla Kašpara. Galakoncert se bude konat 2. 10. 2009 v Ostravě. Paata Burchuladze, dnes jeden z nejlepších pěvců svého oboru světa, zazpívá nejkrásnější operní basové árie a v druhé polovině přidá i něco populárnějšího – Gershwina, Kerna.

Jeho hostem nebude tentokrát další operní hvězda, ale klavírista – Pavel Kašpar – ostravský rodák, dnes známý po celém světě - ve slavné Rhapsody in blue. Doprovodí je samozřejmě Janáčkova filharmonie pod taktovkou dirigenta Rastislava Štúra.

Program najdete v příloze, podrobnosti o koncertu se můžete dozvědět na tiskové konferenci, která se připravuje na 1. 10. 2009 dopoledne v hotelu Imperiál.

Nás zajímalo, jak složité je koncert slavných uspořádat. Co to obnáší se ptáme organizátorky a produkční Aleny Nachtigalové:

1) Jaká je Vaše osobní motivace, vztah k opernímu umění…?

Odpověď je na našich stránkách www.nachtigallartists.cz. Láska k opeře a ke klasice od dětských let a touha být uměleckým manažerem. Dlouholetá spolupráce s Petrem Dvorským a dalšími, pět let pozice manažera Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK...

2) Působíte jako soukromá čí právnická osoba?

Jako Nachtigall Artists Management s.r.o., ale produkuji celé projekty sama, mám smluvní spolupracovníky – partnery.

3) Jak dlouho před uskutečněním koncertu začínáte vyjednávat a jak je to složité?

Někdy i dva roky předem a je to různě problematické. Mám hodně osobních kontaktů, někdy to jde hladce, někdy ne... Samozřejmě nejsložitější jsou nyní finance a časování správných termínů.

4) Co všechno je potřeba zajistit?

Vše – finance, sály, orchestr, dirigenty, noty, propagaci – její přípravu, tisky, správné cílení, programy, bezproblémový pobyt umělců, spokojenost sponzorů, prostě hlídat a starat se o úplně vše!!!

5) Můžete se zmínit o finančních nákladech na propagaci?

Je to velmi různé, záleží na akci – někde 100 000, jinde 500 000 i více. Záleží na projektu, rozsahu a požadavku generálního sponzora...

6) Daří se získat sponzory?

Ano,  a také spolupracujeme s řadou  partnerů včetně mediálních.

7) Můžete nabídnout uspořádání koncertů i dalším městům?

Samozřejmě a zájemci si mohou stanovit podmínky – na protagonisty, program, propagaci apod.

Ludmila Kučerová