Koncert pro orobinec, fantazii a šikovné ruce

MNICHOVO HRADIŠTĚ: Zpracování orobince má v našich zemích dlouholetou tradici. Významný podíl na jejím zachování pro další generace má Iveta Dandová z Mnichova Hradiště, která se  od roku 2007 může pyšnit oceněním Nositelka tradice lidových řemesel v oboru pletení z orobince.

Dobrým materiálem vše začíná

Orobinec, vodní rostlina nápadná svými květy lidově zvanými doutníky, u nás roste zejména v severovýchodních Čechách, dále na Moravě na Znojemsku a Ostravsku. Jejím domovem jsou močály, bahniska a mělké vody rybníků, k dobrému růstu potřebuje teplé a slunečné letní počasí. K pletení se používá orobinec úzkolistý, konkrétně jeho vnitřní listy, které mají jemné vlákno. Sklizeň probíhá v předjaří. Lodyhy, které dorůstají výšky až dvou metrů, se posečou, rozloží a po částečném zaschnutí se váží a skládají do panáků (došků), aby dobře proschly. Celé jaro a léto se orobinec stále rozkládá, aby k němu mohl vzduch a slunce, a ještě je nutné ho roztřídit podle délky a tloušťky. Takto připravený materiál se od podzimu může použít k pletení, ale dá se skladovat i mnohem déle. Příprava materiálu je tedy náročná a představuje 60 až 70 % času, zbytek pak připadá na vlastní pletení výrobků.

Nahlédnutí do historie

Okolí Mnichova Hradiště se vyznačuje nekvalitní písčitou půdou, a tak byli místní obyvatelé odkázáni především na řemesla. Tradice pletení orobincových výrobků sahá do konce 17. století, kdy majitel panství hrabě Arnošt z Valdštejna založil v Mnichově Hradišti klášter kapucínského řádu. Pozval do něj mnichy z Itálie, kteří z orobince pletli nejrůznější předměty a brzy to naučili také místní občany. Ti nejprve pracovali pro mnichy, ale později se osamostatnili. Kolem města se tehdy rozkládaly rybníky a jezera nabízející dostatek kvalitního materiálu, a tak domácí pletařky nosily každý týden své zboží obchodníkům, kteří se starali o prodej a také dodávali potřebný materiál. Výrobky se prodávaly u nás a také se vozily do Německa, Rakouska, ale i vzdálené Afriky, kam se vyvážely především klobouky zvané Holubovky.

S koncem 19. století obohatil obchodník Josef Oplt pletařskou techniku o další prvek zvaný padesátka. Šlo o dlouhý copánek spletený ze tří stébel, sloužící ke vplétání do tašek a brašen. Toto umění se učily děti již od předškolních let, takže uplést tašku dovedla téměř každá žena a dívka. V roce 1904 Josef Oplt dokonce založil pro dívky od 12 do 18 let pletařskou školu, v níž vznikala opravdu pozoruhodná díla jako třeba třímetrový pantofel nebo čtyřmetrová Eiffelovka.

Orobincové výrobky se největšímu zájmu těšily před 1. světovou válkou, kdy jejich výroba dosáhla vrcholu. Po roce 1950, především v souvislosti s postupujícím znárodňováním, končí soukromé podnikání a všechny pletařky odcházejí do komunálního podniku, později přejmenovaného na Okresního průmyslový podnik (OPP) Bakov, kde vznikla nová hala pro výrobu orobincového zboží a v šedesátých letech zde bylo dokonce založeno učiliště uměleckých řemesel. Mělo napomoci udržet i rozvíjet pletení z orobince. Podnik se však po roce 1990 rozpadl a spolu s jeho koncem hrozil zánik i tomuto tradičnímu řemeslu.

Od rýsování k pletení

Iveta Dandová je dnes poslední, kdo v tomto regionu zpracovává kdysi tradiční materiál. Původně se ale zdálo, že bude pracovat se zcela jiným materiálem, protože vystudovala Střední průmyslovou školu strojní. Její kroky však neomylně vedly do Bakova, kde byla v již zmíněném OPP zaměstnaná nejprve jako kreslička, ale zároveň zde získávala první zkušenosti s pletením z orobince. Toto málem zapomenuté řemeslo si osvojila natolik, že se podílela i na tvorbě kolekcí pro Ústředí lidové umělecké výroby a po odchodu z podniku si mohla otevřít vlastní dílnu.

„Do roku 1995 jsem pracovala jako osoba samostatně výdělečně činná a po mateřské jsem nastoupila jako vychovatelka do Ústavu pro mentálně postižené v Mladé Boleslavi. Tady jsem mohla využít to, co jsem se naučila a co mě baví. Vedu totiž dílnu, v níž pletení z orobince vyučuji,“ říká spokojeně nositelka titulu, která své znalosti dále předává i jako lektorka v mnoha rukodělných kurzech.

Zrodí se nová rodinná tradice?

Otec Ivety Dandové se stará o přísun kvalitního materiálu, protože zvládá potřebnou technologii spojenou s jeho přípravou. Také obě dcery se naučily z orobince plést. S dcerou Adélou, která vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově a poté VŠCHT – obor restaurování, realizovala samostatné výstavy na zámcích Staré Hrady, Mnichovo Hradiště, v muzeu v Kouřimi a Bakově nad Jizerou, Rožd‘alovicích, Senátu České republiky, Galerii J. Q. Valtra – Bukvice. Obě se dále zúčastnily mnoha tematických výstav v pražských botanických zahradách. Znovu oživené řemeslo předvádějí v řadě skanzenů – na Veselém Kopci, v Kouřimi, Chanovicích, Strážnici a dalších místech včetně zahraničí. Úspěch sklidily např. v Itálii, Švýcarsku, Německu nebo ve Francii. Iveta Dandová pro stálé expozice v muzeích v Mladé Boleslavi, Turnově a Bakově nad Jizerou dokonce vytvořila repliky historických sbírkových předmětů, ale věnovala jim i ukázky vlastní tvorby. V minulém roce získaly její výrobky certifikát kvality „Regionální produkt Českého ráje“ a z designérských soutěží pořádaných Českým národním podnikem si odnesla v letech 2001, 2002 a 2006 zvláštní ocenění.

Klasické i moderní výrobky

Kvalitní orobinec se dá získat především z okolí Městce Králové, Doks a Bohdanče. Jeho listy se před vlastním zpracováním musí dva až tři dny napařit horkou vodou a vložit do igelitu a když už je poddajný, začne se štípat na stejně široké proužky. Při tvorbě výrobku se užívají dvě základní technologie, a to práce ze stvolu a práce z úpletu. Práce ze stvolu vychází z tkalcovské techniky plátnové vazby a používá se zejména u rohoží a hlavně na dna tašek, klobouků či ošatek. Práce z úpletu se ještě dělí na vlastní zhotovení úpletu, tzv. padesátky, a na užití úpletu pro výrobu (tašky, sotůrku atd).

Protože orobinec není pevný jako proutí, používají se pro dosažení požadovaného tvaru dřevěné formy. Některé jsou tradiční, například tvary tašek používaných dříve na Bakovsku, jiné vznikají pro novodobý vzhled výrobků. Sortiment, který je až překvapivě bohatý, obsahuje tašky nejrůznějších velikostí a tvarů, ošatky, misky, dekorativní předměty jako třeba figurky s dlouhými splývavými šaty a vlasy, nebo dokonce klobouky či pantofle.

V dnešní éře globalizace a stírání kulturních rozdílů je snaha o zachování autentických dokladů lidové kultury jakou součásti národního kulturního dědictví obzvláště chválihodná, a tak přejme Ivetě Dandové stále šikovné ruce a dostatek inspirace.

Eva Veselá