Články a komentáře

DĚBOLÍN: Penzion s keramickou dílnou byl vybudován z jihočeského statku v roce 2004 a od té doby se zde během celého roku stále něco zajímavého děje. Tou nejaktuálnější akcí je Prázdninová výtvarná dílna, která zahájí 4. července a potrvá do 23. srpna, a to denně od 10 do 17 hodin. Zakladatelkou a aktivní členkou občanského sdružení nazvaného Přátelé dílny Romany Hulíkové je majitelka certifikátu Sdružení českých spotřebitelů „Spokojený zákazník Jihočeského kraje“ a navíc nositelka ocenění „Místní hrdina“ – Romana Hulíková.

Po studiu odborných řemesel v Praze se začala věnovat keramice, o kterou byl tehdy v devadesátých letech značný zájem. Výrobní prostor v bývalé ložnici rodinného domku však už nedostačoval a mladá výtvarnice tedy začala hledat nový vhodný objekt pro své podnikání. Východiskem se stala původně zemědělská usedlost v Děbolíně, vzdáleném 3 kilometry od Jindřichova Hradce.

Na jaře roku 1996 se tu po prvních úpravách ihned rozeběhla výroba keramiky, ale nezbytná rekonstrukce pokračovala dál. Jejím výsledkem je tzv. rodinný Penzion Keramika, který se nachází v malebné krajině, každý z jeho pokojů má svou osobitou atmosféru a všechny jsou vhodné pro rodinnou dovolenou i s malými dětmi.

Pravidelně se tu pořádají výtvarné dílny pro dospělé i pro děti, čímž si Romana Hulíková zároveň splnila sen věnovat se dětem a učit je řemeslům. Jí založené občanské sdružení tak naplňuje dvě základní zásady uvedené v jeho stanovách, a to jednak přispívat ke kulturnímu a společenskému rozvoji Jindřichohradecka a jednak obnovovat a přibližovat veřejnosti tradice a tradiční rukodělná řemesla.

Na podrobnosti týkající se tohoto zajímavého podnikatelského projektu jsem se zeptala jeho autorky Romany Hulíkové.

Jaký mají dílny ohlas a co zájemcům nabídnete letos v létě?

Výtvarné dílny pořádáme již devátým rokem a můžu říci, že postupem času si získávají stále větší oblibu, a to jak u místních během roku, tak u sezonních frekventantů, kteří naši dílnu navštěvují v rámci své dovolené. Nabídku výtvarných technik se snažíme neustále rozšiřovat, aby ti, kdo se k nám vracejí, měli v naší dílně stále co objevovat. V letošním roce si všichni mohou vyzkoušet například točení na hrnčířském kruhu, malování keramiky, skla, textilu a hedvábí, ubrouskovou techniku, malování smaltových hrnečků, výrobu šperků z korálků, malování předglazovaných polotovarů a mnohé další.

Kdo dílny vede?

Dílny vedou i připravují lektorky, které jsem sama vyučila. Všechna děvčata se věnují výtvarným technikám již několik let, takže zpravidla jsou vždy schopná plnohodnotně poradit a například dětem při práci rády pomohou.

Jste držitelkou ocenění Místní hrdina, za co jste jej získala?

Ocenění Místní hrdina je určeno malým živnostníkům, kteří vytrvali, občas i přes nepřízeň osudu, a nadále se věnují svému podnikání. Já podnikám již sedmnáctým rokem a za tu dobu se nejenom mně, ale i mým kolegům podařilo překonat spoustu překážek. Myslím, že hlavní je, aby člověka jeho práce těšila, aby v ní neustále nacházel nové podněty a aby ho naplňovala. A to se mi zatím stále daří.

Zdědila jste nadání (myslím tím pracovní i podnikatelské) po někom z rodiny?

Těžko říci, narodila jsem se v roce 1972 a to byla doba, která podnikatelským plánům moc nepřála. Mamka i otec pracovali vždy jako zaměstnanci. Takže bych hledala spíš u prarodičů, ti byli velmi aktivní. Pravdou je, že jsem nikdy neabsolvovala žádná manažerská školení, nemám ani ekonomické vzdělání, jen mě to prostě baví, většinu věcí řeším na základě instinktu.

Ve stanovách si vaše sdružení dalo za cíl vytvořit Blatské muzeum. O co konkrétně jde?

Odmala jsem měla blízký vztah k tradicím, můj dědeček byl rychtář na baráčnické rychtě a já tam s ním trávila opravdu hodně času. Po prarodičích jsem zdědila několik blatských krojů a další jsem postupem času ještě přikoupila. Zatím jsou schované u mě doma, ale časem bych ráda všechny shromážděné artefakty vystavila. Byla by to veliká škoda, aby tyto překrásné blatské kroje, které jsou pro náš kraj typické, pomalu odcházely do zapomnění. Prozatím se příležitostně objevují na národopisných výstavách nebo na místních přehlídkách.

Žádáte o nějaké granty, např. z úrovně kraje?

Pravidelně si hlídáme výzvy ke krajským grantům a pokud je některá z nich v souladu se stanovami našeho o.s., o prostředky se ucházíme. Každoročně žádáme na dva až tři projekty, kterými chceme naplňovat cíle našeho sdružení, a kraj se nám většinou snaží pomoci. Za to mu přísluší naše díky. Další velké poděkování patří městu Jindřichův Hradec, které je pravidelným partnerem všech námi pořádaných akcí.

Děkuji za rozhovor

Eva Horníčková

BĚLÁ:  O tom, že se v obci dochovaly divadelní kulisy, se vědělo, ale nikdo ze současných obyvatel neměl ani tušení o malované oponě, která byla následně objevena. Ležela srolovaná na podlaze pod střechou. Zřejmě v jednom místě trochu prosakovala voda a ta oponu poškodila. Vzhledem k jejím rozměrům cca 4 x 2 m bylo těžké ji vhodně uložit.

Nakonec se obec dohodla s PhDr. Jiřím Červenkou, kastelánem hradu Pecka, kde už je uskladněná peckovská malovaná opona. Dne 7. října roku 2000 ji na hrad převezlo hasičské auto.

Veřejnost si ji mohla prohlédnout v roce 2006 u příležitosti 130. výročí amatérského divadla v Pecce, kdy byla vystavena společně s oponou a divadelními rekvizitami peckovského divadla.

Oponu namaloval malíř Miloš Středa z Miletína v roce 1922. Jak a kdy byla zakázka bělskými hasiči zadána, kdo o ní jednal, zda měli zadavatelé představu co má být na oponě znázorněno, nebo jim to malíř nabídl,  o tom se můžeme už pouze dohadovat. Neexistuje žádný záznam, a těžko to už někdo zjistí. Ledaže by se přímo zjišťovala data ze života a díla malíře pana Středy.

Dle mého názoru je na oponě vlastenecký motiv, podmíněný tehdejšími tendencemi národního sebeuvědomění krátce po vzniku Československé republiky v návaznosti na národně obrozenecké hnutí v 19. století. Obraz české krajiny, kde na kamenitém svahu louky pod stromem (může to být jak lípa, buk, případně i jiný listnatý strom) odpočívá skupinka lidí. Středem je sedící bělovlasý stařec s holí v levé ruce. O něj se opírá dívka naslouchající jeho vyprávění. Po levé straně starce sedí mladá rodina. Muž podpírá a objímá ženu (dává ji jistotu rodinného krbu), jež láskyplně v klínu drží spící dítě (dává najevo péči a starostlivost o potomstvo – zachování rodu). V popředí sedí mladý chlapec otočený zády. Po pravé straně starce stojí jinoch s rozpaženýma rukama, nasměrovaný k obzoru, kam ukazuje stařec pravicí a kam hledí i muž s chlapcem.

Na horizontu krajiny se rýsuje silueta Hradčan a nad nimi se vznáší pták s ratolestí (holub či sokol ?). Stařec vypráví o hrdé, dávné minulosti Země české a z gest a pohledů je zřejmá víra v budoucnost národa.

Foto:  Věra Kociánová, kastelánka na hradě Pecka.

Pozn.:  Upozorňujeme naše čtenáře na novinku: kliknutím na fotografii se zvětší!

Petr Pavel, tč. pověřený vedením kroniky vesnice

Červenec 2008

Zdroj: zatím interní verze kolekce opon. Databázi českého amatérského divadla najdete na http://www.amaterskedivadlo.cz.

SOKOLOV: Areál kina vybudovaný v roce 1973 patří do majetku města, po organizační stránce je součástí příspěvkové organizace Hornický dům, jejímž zřizovatelem je město Sokolov. Kino Alfa současně provozuje také letní kino, které je umístěno na prostranství u zdejšího koupaliště.

Co přinesla rekonstrukce

Původní kapacita sálu 501 míst byla po rekonstrukci provedené v roce 2007 snížena na 407 sedadel. V rámci úprav se kromě instalace nových sedaček výměnilo také nouzové osvětlení schodiště uvnitř sálu. Finance byly čerpány z grantu ministerstva pro místní rozvoj a z rozpočtu města Sokolov.

Zmodernizovaný sál však neslouží jen k promítání filmů, ale konají se zde i další akce, například školní akademie, přednášky či semináře.

Sokolovská Alfa se před třemi měsíci stala prvním kinem v Karlovarském kraji, které nabízí digitální a 3D promítání.

„Celkové náklady představují 4 miliony 700 tisíc Kč a šly z finančních prostředků města Sokolov a Unie digitálních kin. Další financování – přesněji grant od ministerstva kultury – je stále v jednání," říká vedoucí kina František Grebeň.

Pokud chce divák navštívit krátký film 3D, zaplatí za vstupenku 80 Kč, za celovečerní film pak o 50 Kč více. Během měsíce se většinou promítají dva tituly ve formátu 3D, jeden až dva filmy v digitální formě (tzv. 2D) a zbytek je stále promítán z 35mm pásku. Alfa je členem Unie digitálních kin, která chrání zájmy provozovatelů a poskytuje jim komplexní soubor služeb.

Divák si vybírá z pestré nabídky

Denně se většinou promítá ve dvou časech, a to od 17.30 a od 20 hodin. Téměř třicet let působí v sokolovském kině Filmový klub, který nabízí kvalitní a náročné snímky. Počet jeho členů je v současnosti 51 a každý z nich za rok zaplatí členský příspěvek ve výši 100 Kč. Vstupenka na jednu projekci ho pak stojí pouze 40 Kč, zatímco ostatní zájemce 80 Kč. Náročný divák má navíc možnost navštívit filmová představení v rámci Projektu 100.

Kinokavárna a letní kino

Kinokavárna slouží především k projekcím Filmového klubu a různým alternativním projektům. Například každý třetí čtvrtek v měsíci se zde uskuteční za podpory ministerstva pro životní prostředí, města Sokolov a Sboru Církve adventistů sedmého dne promítání Ekokina, na něž je vstupné dobrovolné. Na programu většinou bývají dva filmy s ekologickou tematikou. Například ve čtvrtek 18. června se promítaly filmy Oceán očí a Rozhořčené ženy z Clayoquotu.

Letní kino má za sebou dvě sezony, lidé sem mohli zajít během letních měsíců v pátek nebo v sobotu, a za tu dobu se uskutečnilo kolem čtyřicítky projekcí. Toto kino s kapacitou kolem 500 míst za pěkného počasí kamennému divadlu pochopitelně konkurovalo, takže v něm se hrálo jen jedno představení za den. To ovšem popisujeme loňskou situaci. Letos se pravděpodobně brána letního kina neotevře, protože lidé bydlící v jeho okolí si stěžovali na nadměrný hluk. Hygienická stanice tedy provedla konkrétní měření, a na základě jeho výsledků promítání zakázala.

Strohá řeč čísel

V loňském roce kino odehrálo 633 představení, přičemž nejnavštěvovanějším filmem byly Vratné lahve, které vidělo přes 3 tisíce diváků. Za první čtvrtletí letošního roku se realizovalo 207 představení s průměrnou návštěvností 38 diváků, z nichž každý za vstupenku zaplatil v průměru 98 Kč.

Eva Veselá

VALDICE: Před budovou věznice byl ve čtvrtek 4. 6. 2009 odhalen pomník politickým vězňům, autora Jiřího Sozanského. Socha je z bronzu, základ je patinovaný nerez. Představuje popravu muže starým španělským popravčím nástrojem zvaným garota. Dramatičnost výjevu umocňuje pes, naježený proti popravovanému. Jak bývá u nás zvykem, zřízení památníku nebylo lehkou záležitostí, ale v tomhle případě kupodivu nešlo o peníze.

„Já bych se divil obci, kdyby to chtěla," řekl v úvodním slovu sochař. Ano, Valdice jsou obec, která z velké části z věznice žije. Mnoho obyvatel tu pracuje, nebo pracovalo v době, které zejména je památník věnován, tedy období po roce 1948 a pak času normalizace.

Valdickou věznicí prošlo mnoho významných osobností novodobých dějin a mnozí se odhalení zúčastnili.

Kupříkladu Zdeněk Kašpar tu pobyl mezi léty 1951 až 1953. A vzpomíná svého spoluvězně Víta Tajovského, později opata želivského kláštera. Přijel František Stárek, vydavatel samizdatu Vokno, Ivan M. Jirous, český básník, Jiří Gruntorád, provozovatel knihovny Libry prohibiti a další. Památník byl mnoho diskutován, probíraly se jednotlivé varianty i rozsah. Zeď, která by sochu ze dvou stran uzavírala, byla nakonec zamítnuta. Otvírá se tak bezprostřední pohled na vězení, na strážní věž, je zřejmá blízkost barokního vstupu do bývalého kláštera.

Ostatně zajímavé je i to, jak byl památník projednáván v obecním zastupitelstvu. V prvním kole se zastupitelé vyslovili proti. Teprve po dalším jednání souhlasili. Památník odlila firma HVH Horní Kalná – umělecká slévárna. Postava vznikla dle skutečného člověka, pes dle preparovaného zvířete, které skutečně sloužilo na hranicích. Pracovníci valdické věznice připravili k odhalení památníku důstojný obřad. Promluvili zástupci politických vězňů, tvůrce sochy, oba exministři, Pospíšil a Jehlička, jejichž ministerstva se podílela finančně na pořízení.

Sjelo se mnoho hostů, jen Valdičáků přišlo málo. Vyrovnání s minulostí je proces dlouhodobý...

proChor

LENEŠICE: Uprostřed Lenešic stojí již od počátku dvanáctého století kostel. Vloni v červenci se zřítila jeho věž, jejíž součástí byla i deska, která historikům umožnila přesné datování započetí stavby samotného kostela rokem 1162, což z něho činí stavbu co se charakteru týče značně významnou.

Kostel sv. Šimona a Judy přežil až do devadesátých let 18. století téměř bez jakýchkoli stavebních zásahů či změn. Ovšem v roce 1800 se již nacházel v havarijním stavu, a tak v květnu tohoto roku započala jeho generální přestavba.  Následně dochází k dalším spíše již drobným úpravám, z nichž některé přímo souvisely se snahou věž zajistit.

V devadesátých letech minulého století se  výrazně zvětšují trhliny, vzniklé přetížením věže a proto byla kvůli jejímu odlehčení v roce 2002 vyměněna střešní krytina a instalováno odvodnění mimo kostel. Necelý měsíc před zahájením dalších záchranných prací, které měly chátrání zvrátit, se věž jednoho z nejstarších románských kostelů na našem území zřítila.

Vzápětí po této události se vyjádřila římsko-katolická církev, která je vlastníkem, že na uvedení stavby do původního stavu nemá peníze. Proto navrhovala dostavbu věže podstatně menších rozměrů. Nikdo z Lenešických si však kostel nedokázal jinak než v původním stavu představit. Za účelem dokončení obnovy věže je tedy v Lenešicích vytvořeno občanské sdružení Lenešický okrašlovací spolek. Po mimořádném pracovním zasedání obce, jehož svolání spolek inicioval, aby mohl situaci dále řešit, stojí na straně obyvatel už i vedení obce a slibuje, že nějaké peníze uvolní ze svého rozpočtu. Místopředsedovi občanského sdružení, Jiřímu Plačkovi, jsme položili několik otázek, aby nám současnou situaci a budoucí vyhlídky na rekonstrukci kostela popsal.

Můžete na úvod přiblížit, jak Vaše sdružení vzniklo?

Hlavním impulsem bylo zřícení věže lenešického kostela v červenci 2008. Chtěli jsme se aktivně podílet na její obnově, což se nám zatím daří. V současné době máme hotový projekt, který pro nás vypracovala renomovaná projekční kancelář MURUS Praha. Nyní je projekt schválen NPÚ Ústí nad Labem a probíhá stavební řízení.

Znáte důvod, proč se věž kostela sv. Šimona a Judy zřítila?

Odpověď na tuto otázku dal právě vypracovaný projekt. Podle analýzy příčin pádu věže vypracované doc. ing. Petrem Fajmanem, CSc. ze stavební fakulty ČVUT je patrné, že na vině byla neúměrná tíha věže, kterou způsobily její přestavby v minulosti.

Stavebně-historický vývoj této památky včetně objasnění havárie bude prezentován na námi pořádané výstavě „Pohled do historie architektury“, která proběhne v červnu v lenešické knihovně.

Uvádíte, že na rekonstrukci věže bude třeba deset milionů korun. Jak se Vám daří tyto peníze získávat? S kým spolupracujete a jak Vám jednotlivé správní celky vycházejí vstříc?

Poměrně rychle se nám podařilo sdružit prostředky na projekt obnovy. Na jeho financování se podíleli majitel objektu, tj. Římsko-katolická církev, obec Lenešice, podnikatelské subjekty a v neposlední řadě také drobní dárci.

V letošním roce bychom chtěli realizovat první fázi projektu – sanaci stávajícího zdiva a kamenů, betonáž základů. Tomu však musí předcházet archeologický průzkum. Práce budou z části financovány z Havarijního programu MK, kde jsme uspěli s naší žádostí o dotace, z části opět společnými prostředky Římsko-katolické církve, obce, našeho sdružení a drobných dárců.

Do budoucna by se základem měly stát finance majitele doplněné o prostředky jednotlivých správních orgánů a dalších dárců. Ty by poté sloužily pro získání větších dotací či grantů.

Označení okrašlovací společnost používají i další občanská sdružení. Odkud název pochází, jaká je jeho tradice a co přesně znamená?

V dobách Rakouska-Uherska a poté i během první republiky se lidé více sdružovali do nejrůznějších spolků a společně se snažili zlepšit (okrášlit) své okolí. Okrášlení okolí vesnice nebo města výsadbou zeleně, opravou místní památky je hlavním motivem podobných občanských sdružení.

Jaké jsou reakce na Vaši činnost?

Myslíme si, že pozitivní. Můžeme to sledovat jednak z počtu dárců z Lenešic a okolí, jednak z mailů, které dostáváme.

Jaké jsou plány Lenešického okrašlovacího spolku do budoucna?

(Pozn. redakce Nadace Via vyhlásila návrh na opravu místní Husovy zvonice jako jeden z jednadvaceti projektů, které letos podpoří v rámci programu Fond kulturního dědictví – Záchrana drobných památek místního významu.)

Stěžejním pro nás zůstává obnova kostela sv. Šimona a Judy. V červnu uspořádáme již zmíněnou výstavu o jeho historii, na kterou se nám podařilo také získat grant z nadace Via. Opravu Husovy zvonice zahájíme ještě v letošním roce. Pro její dofinancování žádáme současně o grant z Fondu T-mobile. V budoucnu chceme pokračovat v opravách drobných památek v Lenešicích a okolí. Ale konkrétní projekty si budeme teprve dále upřesňovat.

Občanské sdružení plánujete transformovat na veřejně prospěšnou společnost. Jaké máte podněty pro uskutečnění takové změny?

Veřejně prospěšná společnost se nám zdála efektivnější při rozhodování. Nyní čekáme na změnu legislativy, proto jsme zatím případnou transformaci statusu odložili.

Přeji hodně úspěchů a děkuji.

Díky drobným dárcům se občanskému sdružení Lenešická okrašlovací společnost podařilo ve sbírce na obnovu kostela vypsané spolu s obcí Lenešice a Biskupstvím Litoměřickým získat k poslednímu květnovému dni letošního roku částku sto šest tisíc korun.

Kateřina Vedralová

BRNO: Již po patnácté se v Brně uskutečnila ve dnech 29. dubna – 1. května hodnocená přehlídka Gymnasia cantant 2009, ovšem letos nově pro všechny středoškolské sbory v rámci první Celostátní přehlídky středoškolských pěveckých sborů.

Hodnocená přehlídka se za dobu své existence stala nejen neodmyslitelnou součástí brněnského kulturního života, ale především místem, kde se setkávají ty nejlepší sbory z celé naší republiky.

Letos se Gymnasia cantant zúčastnilo dvanáct smíšených středoškolských sborů, které nastudovaly povinnou skladbu a byly vybrány na postupových přehlídkách v jednotlivých krajích České republiky. Tyto sbory se v Brně setkaly, aby změřily své síly, načerpaly inspiraci a společně prožily tři dny naplněné hudbou.

Pořadatelé (občanské sdružení Gymnasia cantant a Gymnázium, Brno, Vídeňská 47 ve spolupráci s Unií českých pěveckých sborů a NIPOS-ARTAMA) za podpory Ministerstva kultury ČR, statutárního města Brna, Jihomoravského kraje a Fondu Leoše Janáčka opět přichystali zpěvákům velmi zajímavý program. Kromě samotného soutěžního vystoupení souborů nechyběl koncert Sbory sborům ve dvoraně VUT, nácvik Janáčkova Otčenáše ve společném ateliéru pod vedením Mgr. Jana Ocetka, Cantant Party v Klubu Fléda, společný zpěv pro Brno na nádvoří Nové radnice pro primátora Romana Onderku či slavnostní závěrečný koncert v překrásném sále Besedního domu.

Porota, která pracovala ve složení Mgr. Tereza Bystřická, doc. Jan Kostečka, Mgr. Ivan Sedláček, Mgr. Jiří Skopal, PhD. a Mgr. Svatava Šubrtová, zařadila sbory do jednotlivých pásem.

Celou přehlídku provázela, vedle velmi kvalitních výkonů jednotlivých sborů, také příjemná atmosféra, o kterou se zasloužili zvláště pořadatelé, kterým je třeba velmi poděkovat. Také je nutno vyzdvihnout práci všech sbormistrů, kteří se mnohdy ve svém volném čase věnují práci s mládeží a rozvíjí u nich lásku ke sborovému zpěvu a hudbě vůbec. Věřím, že další ročník Celostátní přehlídky středoškolských pěveckých sborů se svým vrcholem v Brně (na Gymnasia cantant) bude neméně úspěšný a příjemný, jako byl ročník 2009.

Host přehlídky

Sextet +, Gymnázium Nový Jičín, Karel Dostál

I. kategorie

Zlaté pásmo

Smíšený pěvecký sbor KOS Pedagogické školy Litomyšl

VOŠP a SPgŠ Litomyšl

Milan Motl

sbor získal zvláštní ocenění poroty za scénický projev sboru

Puellae et Pueri

Gymnázium a SOŠ Nový Jičín

Karel Dostál a Josef Zajíček

Smíšený pěvecký sbor Gymnázia Orlová

Petra Rašíková

sbormistryně získala zvláštní ocenění poroty za nejlepší dirigentský výkon

Pěvecký sbor Palora

Gymnázium Jana Opletala, Litovel

Marcela Barvířová

Mladí madrigalisté

Gymnázium, Brno, Vídeňská 47

Helena Jankovská a Jaroslav Černocký

Stříbrné pásmo

Pěvecký sbor Song Vsetín

Masarykovo gymnázium a Jazyková škola, Vsetín

Helena Kaločová

Smíšený pěvecký sbor VOICES

Gymnázium Karviná

Daniela Zuková

Pěvecký sbor Gymnázia Hodonín

Gymnázium Hodonín

Josef Ilčík

Cum decore I

Gymnázium F.X. Šaldy, Liberec

Zuzana Kubelková

Gauneramus

Gymnázium Dr. Václava Smejkala, Ústí nad Labem

Vladimír Saska

Garrendo

Gymnázium Frenštát pod Radhoštěm

Ivana Klvaňová a Petr Václav Michna

Barbora Novotná

KRNOV: Krnov býval nazýván městem varhan a textilních stavů, protože soukenický cech je zde zmiňován jižv 16. století a o tři století později se stává významným soukenickým centrem. Po roce 1945 byla část soukenických továren sloučena v n.p. Karnola Krnov, většina však zanikla podobně jako mnoho dalších našich textilek.

V prvních letech třetího tisíciletí Karnola skončila dvakrát v konkurzu a výroba v ní byla zastavena. Naštěstí však její osud nebyl lhostejný městu Krnovu, které si na sebe vzalo nelehký úkol. Mělo v úmyslu získat budovy v areálu bývalé textilky zpět a vybudovat v nich muzejní expozice. Dnes je vlastníkem těchto výrobních objektů Státní okresní archiv v Bruntále, který již zahájil jejich rekonstrukci.

Nahlédnutí do historie

První továrnou s vodním pohonem byla přádelna Aloise Larische, vybudovaná v letech 1841 až 1844. Tento zakladatel vlnařských továren se narodil v Krnově v roce 1810 a již v jednadvaceti letech se stal soukenickým mistrem. V tomto oboru úspěšně podnikal, a tak v roce 1862 postavil čtyřpodlažní moderní tovární budovu, kterou vybavil strojními stavy nejnovější konstrukce. V továrnách na vlněné zboží v době jejich největší slávy pracovalo přes dvě stě zaměstnanců.

Další nově budované soukenické továrny vznikaly po obvodu městského centra, například při dnešních ulicích Říční okruh, Soukenická a podél řek Opavy a Opavice, částečně pak také v jižní části města. Na přelomu 19. a 20. století se v Krnově uvádí asi 25 továren na sukno (některé i s přádelnami) a několik velkých samostatných přádelen.

Blýskání na lepší časy

Podle slov tiskové mluvčí Krnova – Ing. Dity Círové – ve snaze oživit centrální části města revitalizací opuštěných průmyslových areálů zakoupilo město na Říčním okruhu v roce 2007 tři budovy bývalého ředitelství Karnoly, prohlášené za kulturní památku. V úmyslu má vybudovat v nich nadregionální muzeum varhan a textilu, regionální muzeum a další doprovodné provozy. Ideový koncept expozic a projektová dokumentace stavebních úprav, které jsou již hotovy, provedla dvě brněnská studia. Architektonické úpravy jsou dílem ateliéru RAW, ateliér Ulma vytvořil ideové a výtvarné řešení jednotlivých expozic.

Jak se daří získávat finance

Vzhledem k obrovským finančním nákladům by se měl areál měnit po etapách, a to podle toho, jak se podaří městu využít dotačních titulů vyhlášených v příštích letech. Jen náklady na přípravu projektové dokumentace byly v době zpracování studie proveditelnosti odhadnuty na 14 milionů Kč (bez DPH) a stavební náklady na 198 milionů Kč (bez DPH). V roce 2005 získalo město dotaci 890 tisíc Kč od Moravskoslezského kraje na přípravu projektu pro nové využití Karnoly. Tehdy se jednalo o budovu na náměstí Míru. V následujícím roce obdržel Krnov od ministerstva pro místní rozvoj dotaci 160 tisíc Kč a z vlastních zdrojů přidal 191 050 Kč na zpracování studie proveditelnosti.

V roce 2007 město odkoupilo areál bývalého ředitelství Karnoly za 3,8 milionu Kč a také movitý majetek Karnoly (budoucí mobiliář muzea – tkalcovské stroje) za 100 tisíc Kč. Obě položky byly hrazeny z městského rozpočtu. Vloni vložilo město do záchovné údržby areálu 100 tisíc Kč, a to opět z vlastního rozpočtu.

V letošním roce jde o projektovou dokumentaci stavebních úprav a o ideový koncept expozic. Moravskoslezský kraj poskytl formou dotace 1 284 700 Kč, město přidalo z vlastních zdrojů 1 333 600 Kč. Rekonstrukce budovy vzorkovny, tzv. dezinatury, s unikátním souborem mechanických tkalcovských stavů si vyžádá více než 4 miliony Kč. Dotace z programu Přeshraniční spolupráce ČR–Polsko bude činit 3 814 000 Kč, příslib z Ministerstva pro místní rozvoj je na 225 tisíc Kč a vlastní podíl města činí 450 tisíc Kč. Z rozpočtu města dále půjde 1,5 milionu Kč na předprojektovou přípravu a 300 tisíc na záchovnou údržbu.

Co přinesou muzejní expozice

Základem textilní expozice bude dílna vzorkovny – dezinatura, jejímž majitelem je město a v evidenci ji má Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě. Nachází se v budově bývalé přádelny vystavěné v roce 1900, kde se navrhovaly sezonní vzory tkanin.

Dezinatura se dochovala ve stavu „posledního pracovního dne“ s funkčním hlavním i pomocným technickým zařízením, s příslušenstvím, s rozpracovanými vzory a také s bohatou sbírkou vzorníků látek, z nichž nejstarší pochází ze sedmdesátých let 19. století. Zařízení dílny tvoří dva prstencové skací stroje (skaní je úprava příze, při které se spojují a zakrucují dvě nebo více nití dohromady), útkový soukací stroj, dva ruční žakárové tkalcovské stavy a dřevěné snovadlo. Součástí je také oddělení s vytloukacími strojky pro vzorovací karty ke stavům a stolky pro sešívání karet. Právě zde se návrh vzoru tkaniny přenášel na čtverečkovaný papír (patronu), podle které se na vytloukacím stroji zhotovila vzorová nebo též vzorovací karta tkaniny.

Funkční stroje, autenticita a atmosféra dílny přispěje k tomu, že expozice textilnictví poutavě přiblíží historii krnovských textilek i celého regionu, vtáhne návštěvníka do příběhu a zároveň mu umožní, aby si sám vyzkoušel jednoduché postupy. Expozice bude mít přeshraniční přesah, protože vývoj, jakým v minulosti prošlo Krnovsko, byl obdobný také v sousedním Polsku. V tomto směru chce město úzce spolupracovat s partnerským městem Prudnik. „Cílem muzejní expozice je uchovat pro budoucí generace historii textilnictví, které od 19. století zažívalo na Krnovsku i na Prudnicku velký rozmach a které mělo zásadní vliv na rozvoj těchto území,“ vysvětluje tisková mluvčí a dodává: „Náplní a posláním expozice oboru varhanářství by měl být odborně podchycený historický vývoj varhanářství v regionu, včetně současného stavu, a zároveň i popularizace těchto výsledků pro zájemce z řad široké veřejnosti. Při získávání sbírkových předmětů úzce spolupracujeme s krnovskou firmou Rieger-Kloss Varhany, s.r.o.“

Základem regionálního muzea se stanou dosavadní sbírky Městského muzea v Krnově, které je součástí Městského informačního a kulturního střediska – příspěvkové organizace zřizované městem (MIKS). Sbírky se dále rozrůstají, protože město Krnov na nákup nových muzejních exponátů každoročně uvolňuje ze svého rozpočtu 50 tisíc Kč. Přestože v současné době čítá sbírkový fond přes 18 tisíc předmětů, nemá muzeum už téměř třicet let stálou expozici. Malou ukázku však mohou návštěvníci vidět na několika místech, a to ve výstavních prostorách MIKS, v krnovské koncertní síni sv. Ducha a v Kudlichově rozhledně v Úvalně.

Jakou má město představu o financování vzniklého komplexu s nadregionální působností?

Na to jsem se zeptala starostky města Krnova Renaty Ramazanové:

"Studie proveditelnosti počítá s velmi optimistickými čísly návštěvnosti s ohledem na atraktivitu technických expozic. Přesto jsem přesvědčena, že vybudování instituce takového významu a rozsahu, zabezpečení všech jeho funkcí, včetně výzkumu, je nad síly města. O této otázce bude nezbytné dál jednat. Byla by škoda, kdybychom postavili jedinečné expozice a přitom nebyli schopni zajistit ostatní muzejní funkce na dostatečné úrovni."

Eva Veselá

LETOHRAD:  Na oponě z 19. století, kterou vám dnes představujeme,  je znázorněno panorama Kyšperku (od roku 1950 Letohrad). Má rozměry 477 x 263 cm  a jejím autorem je malíř Jan Umlauf. Některé detaily neodpovídají přesně skutečnosti, například je na ní vyobrazena také Hotmarova kaplička, ale na místě, kde nestojí. Je tomu tak proto, že malíř chtěl na jeden obraz vtěsnat všechny místní památky.

Dříve sloužila jako divadelní opona zde v Kyšperku, dnes je umístěna v  Městském muzeu v Letohradě.

Jan Umlauf (narozen 21. 5. 1825 Mlýnice u Štítů, zemřel  9. 1. 1916 v Kyšperku) portrétoval mnoho předních měšťanů v Kyšperku, Ústí nad Orlicí a jiných, nejvíce se věnoval církevnímu umění, jeho obrazy zdobí více než 100 kostelů v okolí Kyšperka, na Ústecku a Lanškrounsku, na Moravě i ve vzdálenějších krajích Čech, např. 66 obrazů na Svaté hoře u Příbrami.

Foto Ivo Mičkal pro Databázi českého amatérského divadla

Pozn.: kliknutím na fotografii se zvětší!

Zdrojem je nám zatím interní verze kolekce opon. Databázi českého amatérského divadla najdete na http://www.amaterskedivadlo.cz.

Možná, že podobný místní poklad leží kdesi ve skladišti i ve vaší obci.

Zachraňte ho, nebo dejte vědět na adresu divadlo.baze@nipos-mk.cz. 

NETOLICE: Na vrchu sv. Jána, který je součástí netolické městské památkové zóny, vzniká od roku 2004 archeopark přibližující období vzniku českého státu v 10. až 13. století. Na území Jihočeského kraje jde vlastně o první rekonstruovanou archeologickou památku.

Pohled do historie

Bývalý starý hrad Netolice patřil spolu se starou Práchní a Chýnovem ke správním střediskům jižních Čech. Byl postaven na důležité obchodní stezce vedoucí z rakouského Lince do Prahy a zmínku o něm najdeme už v Kosmově kronice z roku 981. Hrad stával na skalním ostrohu obtékaném řekou Rapačov a s podhradím byl ve své době významným knížecím a královským správním, vojenským a obchodním centrem této oblasti. Další písemnou zmínku obsahuje listina Přemysla Otakara II. z poloviny 13. století, v níž je zmiňován netolický kastelán Jaroslav. Krátce poté však hrad začal ztrácet svůj význam a jeho funkci centra převzaly České Budějovice a kamenný hrad Hluboká nad Vltavou.

Součástí bývalého správního hradu byl i farní kostelík sv. Jana s pohřebištěm. K jeho zrušení došlo za josefínských reforem v roce 1788. Do poloviny 20. století hradní areál již zcela zpustl, ale zato se stal oblíbeným výletním místem.

Archeopark vzniká postupně

Antropologické oddělení Národního muzea v Praze dokončilo v roce 2000 posuzování kosterních pozůstatků z pohřebiště v bývalém přemyslovském hradišti, jehož archeologický výzkum již několik let provádí společnost Archeos. Na základě tohoto zkoumání postupně vzniká v rámci projektu Historická krajina Netolicko archeopark a současně se v netolickém Muzeu JUDr. Otakara Kudrny připravuje expozice přibližující raný středověk a starý hrad.

Zajímavostí je, že všechny archeologické práce jsou prováděny historicky doloženými technikami a pomocí dobových nástrojů.

V letech 2004 až 2006 byla stavba financována z dotace Jihočeského kraje a programu Leader, projektová dokumentace a studie pak z fondu malých projektů Phare. Z programu INTERREG IIIA přeshraniční spolupráce Česká republika – Bavorsko šla v letech 2007 až 2008 na projekt částka 2 miliony, Jihočeský kraj poskytl 800 tisíc Kč. Za to byla dokončena první stavba, a to palisáda s věží. Proběhl letní archeologický tábor, konference o archeoparcích, vyšla česko-německá kniha, a dokonce byl o obou projektech Netolice a Gabréta (partnerský projekt keltského archeoparku v Ringelai v Bavorsku) natočen film.

V další etapě se bude žádat o finance z ROP (Regionální operační program) na rekonstrukci přístupové komunikace včetně oprav kamenných tarasů, což je podmínkou pro další pokračování výstavby archeoskanzenu. „Archeologický průzkumu bude pokračovat i v letošním roce.  Díky tomu, že vloni archeologové objevili pravděpodobně základy původního kostela a náhrobky na místě, kde by v budoucnu mělo stát návštěvnické centrum, musíme se vrátit k již připravenému projektu a upravit jej“  vysvětluje situaci starosta Netolic Oldřich Petrášek a dodává: „Dále přiravujeme projekt do programu Leader na konzervaci části valu, jeho prezentaci atd. V dalších etapách by měla následovat výstavba ukázek obytných srubů a řemeslnických dílen (např. kovář, pekař, hrnčíř), návštěvnického centra, repliky kostela a kastelánského paláce. Předpokládaná doba dokončení je 5 až 6 let, ale je závislá na získávání potřebných finančních prostředků.“ 

Při předkládání projektů a realizaci město spolupracuje s Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích, společností Archeos a bavorským partnerem z Ringelai.

Podrobnosti v Informačním centru a Muzeu JUDR. Otakara Kudrny,

tel. 388 324 251,

e- mail: info@netolice.cz, www.archeopark-netolice.cz.

KRÁLÍKY: Město, ležící v severní části Králické brázdy v nadmořské výšce 560 metrů, vzniklo v 16. století. Již v jeho druhé polovině prodělává výrazný rozvoj a vzápětí se stává strategickým místem z hlediska obrany proti Prusům. Podobná situace nastala také před druhou světovou válkou, kdy většinu obyvatel tvoří Němci a začíná se tu šířit nacismus. Později vybudované mohutné opevnění, jehož výstavbu iniciovala československá vláda, přijel zkontrolovat jak prezident Edvard Beneš, tak po násilném připojení Králík k Německu i Adolf Hitler.

Po válce a po odsunu německého obyvatelstva se do města ležícího uprostřed malebné krajiny poměrně rychle přistěhovali noví obyvatelé, a tak zde nedošlo k výraznější devastaci. Dnes je historické městské jádro považováno za jedno z nejzachovalejších v širokém okolí a v roce 1990 bylo dokonce prohlášeno městskou památkovou zónou.

Z historických skutečností a z faktu, že Králíky leží právě uprostřed rozsáhlého pásma československého opevnění z let 1935 až 1938, vycházela skupina nadšenců, která spolu s vedením města začala již v roce 1998 realizovat ambiciózní projekt s pracovním názvem "Králická pevnostní oblast". Jeho součástí je mimo jiné Vojenské muzeum Králíky (VMK), které vzniklo v srpnu roku 2000 severozápadně od města v prostoru bývalé výkrmny skotu. V jeho bezprostřední blízkosti se nachází množství zachovalých pevnostních staveb různého typu.

I v provizorních podmínkách se provozovateli muzea – firmě Armyfort – a třem jejím pracovníkům podařilo ve spolupráci s několika stálými dobrovolníky a nadšenci přivítat v roce 2007 rekordní počet 17 tisíc návštěvníků. Jistě k tomu přispělo i to, že muzeum je otevřeno celoročně a pro milovníky vojenské techniky předvádí od dubna do října, vždy poslední víkend v měsíci, vojenskou techniku. Návštěvníci se tak mohou svézt třeba v tanku či obrněném transportéru nebo se alespoň podívat do jejich interiéru.

Jednou za rok – vždy na konci srpna – se pak na ploše za muzeem, u pěchotního srubu K-S14 „U Cihelny“, pořádá dvoudenní akce s názvem „Cihelna“. Na té se předvádí nejenom současná technika naší armády, ale například i Integrovaný záchranný systém a hlavně historické bojové ukázky na téma druhá světová válka.

V muzeu je k vidění řada dalších lákadel, jako třeba zrekonstruovaný tank T–34, podvozek německého stíhače tanků Hetzer, vojenský katr na dřevo, robustní trenažér pro výcvik osádek tanků T–72, různé typy nástaveb na podvozku T–55 a BVP 1 (bojové vozidlo pěchoty) nebo úkrytové pracoviště ÚP–82, což je vlastně moderní pojízdný „bunkr“.

Zatím se vedení města Králíky i zaměstnanci muzea snaží získávat od armády vyřazovanou techniku a materiál, pracují na propagaci a zajišťují podmínky pro existenci muzea, včetně informačního centra. Jde ale stále jen o provizorium, v budoucnu by se však mělo VMK stát centrem rozsáhlé pevnostní oblasti a východiskem turistických a naučných stezek. Zároveň chce být stálou vojensko-historickou expozicí s důrazem na Československou armádu. K tomu je ale nezbytné, aby celý areál prošel důkladnou přestavbou.

Všechny tyto plány jsou obsaženy v již dokončeném projektu „Vojenské muzeum budoucnosti“ a radnice města proto na začátku března vypsala výběrové řízení, které však muselo být zrušeno, protože do částky přesahující 76 milionů se nabídky firem nevešly. Na aktuální stav věcí jsem se zeptala místostarosty města Králíky Čestmíra Doubravy.

Kolik bude projekt doopravdy stát a odkud se budou čerpat finance?

Původní myšlenka a studie na výstavbu muzea, která vznikla již krátce po roce 2000, počítala s velkorysejším řešením. Například v silážních věžích měla být vybudována patra s expozičními prostory. Odhadovaná cena se v té době pohybovala téměř na hranici 140 milionů korun. Vzhledem k možnostem města jsme museli původní myšlenky a projekt redukovat do dnešní podoby, která reflektuje současnou situaci. Muzeum je majetkem města Králíky (na základě mandátní smlouvy ho spravuje firma Armyfort, s.r.o.) a o dotaci z evropských fondů žádalo město, které je investorem. Z částky přesahující 76 milionů včetně DPH by měla dotace činit 71 milionů korun. Zbývajících necelých 6 milionů musí dofinancovat město.

Co projekt konkrétně obsahuje?

Základním požadavkem je vybudovat moderní muzeum s dostatečnou expoziční interiérovou i exteriérovou plochou. To má splňovat hlavní budova s kinosálem, sociálním zařízením pro návštěvníky, kancelářemi a vstupním prostorem do expoziční haly, postavené na ploše bývalé výkrmny dobytka. Dále pak depozity a restaurátorské dílny pro různé druhy vojenské techniky a venkovní zastřešená stání.

V areálu muzea se ještě nachází bývalá správní budova, která by měla sloužit jako klubovna a zázemí pro dobrovolníky spolupracující s muzeem. V jiné části areálu se počítá s předváděcí plochou – bojištěm – s terénní dráhou pro pohyblivé exponáty, ruinami domů, zákopy či brodem a replikou prvorepublikové vojenské chaty pro 120 mužů. Ta poslouží jako expozice a současně jako zázemí pro venkovní akce. A konečně pod areálem muzea se již nyní nachází parkoviště pro osobní auta a autobusy, včetně stojanů pro cyklisty. Projekt zahrnuje ještě terénní úpravy okolí vojenského muzea, při nichž se citlivě a s maximálním důrazem na historickou věrnost zrekonstruuje původní pásmo protipěchotních a protitankových překážek pevnostní linie z let 1935 až 1938.

Nebude se projekt ještě více redukovat?

Jak již bylo uvedeno, výběrové řízení na dodavatele stavby město zrušilo kvůli příliš vysokým cenám, které firmy za výstavbu muzea požadovaly. Proto jsme ve spolupráci s projektantem museli přistoupit k určitým změnám, abychom se do plánovaného finančního rámce vešly. To se týká především použití jiných materiálů, případně menších dispozičních změn, ale celkový výsledek a funkčnost muzea to neovlivní. Předpokládám, že nové výběrové řízení na dodavatele stavby bude vyhlášeno do konce tohoto měsíce.

Jaký je časový harmonogram prací?

Původní harmonogram počítal s jejich začátkem již v únoru letošního roku. Vzhledem k pozdnímu podepsání smlouvy o dotaci a vzhledem k problémům při výběrovém řízení se začátek stavby o několik měsíců pozdrží. Mám za to, že se s realizací začne během letošních prázdnin. Nicméně ani toto posunutí by nemělo termín dokončení, určený na červen příštího roku, ohrozit.

Děkuji za odpovědi

Eva Horníčková

Muzeum má otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 16 hodin (zavřeno je 24., 25., 26., 31. prosince a 1. ledna; v zimním období, s ohledem na počasí, může dojít k mimořádnému uzavření muzea).

Ceník vstupného: dospělí 40 Kč, děti, důchodci, studenti 25 Kč, rodinné vstupné: 2 dospělí + 1 až 3 děti 100 Kč, ZTP, ZTP/P doprovod zdarma.

Informace na http://www.armyfort.com/