Články a komentáře

BRNO:  Ministerstvo kultury ve spolupráci s jednotlivými kraji  vytvořilo tzv. indikativní seznam 19 projektů, ze kterých by se měla stát prestižní kulturní centra. V rámci Integrovaného operačního programu je na jejich realizaci možné čerpat přes 250 milionů eur.  Zatím jsme vám z nich představili „Terra didactica – revitalizace zámku Veltrusy“ a „Národní centrum zahradní kultury v Kroměříži“.

Na seznam byl v roce 2007 zařazen také projekt:  „Technické muzeum v Brně – Metodické centrum konzervace a centrální depozitáře“ (MCK), který vám přiblížíme dnes.

Pro MCK, ale i pro centrální depozitáře získalo muzeum v 2. polovině roku 2004 bezúplatným převodem od Ministerstva obrany ČR areál bývalých kasáren v Brně – Řečkovicích z 50. let  minulého sotletí, když předtím muselo opustit objekt vrácený v restituci. V současnosti tvoří Metodické centrum konzervátorsko-restaurátorská pracoviště a nově vybudované vysoušecí a sterilizační pracoviště.

Pohled do historie

Počátky historie konzervování a restaurování v Technickém muzeu v Brně (TMB), příspěvkové organizace zřizované ministerstvem kultury, spadají do přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. V roce 1996 padlo rozhodnutí napřít síly k vytvoření základny pro rozvoj konzervátorsko-restaurátorské činnosti v ČR.

V roce 1999 se technické muzeum muselo přestěhovat z objektů vrácených v restituci do zrekostruované budovy v Brně - Kkrálově Poli, ale už v roce 2000 připravili muzejníci ve spolupráci brněnskými školami projekt "Národní centrum pro výzkum a konzervaci hmotného kulturního dědictví přírodovědnými metodami", který však nebyl realizován.

O několik let později na základě vládního dokumentu o kulturní politice státu a v návaznosti na Koncepci účinnější péče o movité kulturní dědictví v České republice na léta 2003 – 2008, která počítá se vznikem „Školicího a metodického centra konzervace při technickém muzeu v Brně“ vzniká "Dlouhodbý program rozvoje muzejní konzervace v TMB" .

Jeho realizace se začíná rýsovat  po  povodních, které postihly Moravu v roce 2002. Na základě Usnesení vlády ČR č. 216 ze dne 3. 3. 2003 k řešení situace povodněmi zasažených dokumentů státních organizací a organizací spravujících kulturní dědictví padlo rozhodnutí vybudovat v technickém muzeu metodické centrum s tím, že prioritním úkolem pro léta 2004 – 2008 se stane ošetření fondů postižených povodní.

Jak metodické centrum vzniká

Projekt je rozdělen do několika etap a klade si za cíl konsolidovat a rozšířit působnost  jednotlivých pracovišť. V první etapě, ve které se muzeum uchází o finanční prostředky v rámci Integrovaného operačního programu, jde o rekonstrukci dvou objektů včetně dvou dostaveb. První budova má poskytnout místo pro vlastní pracoviště pro konzervaci a restaurování, výukové centrum s laboratořemi a zázemí.

Druhý objekt má sloužit jako úložný prostor pro manipulaci s ošetřenými předměty a jako dočasné záchytné úložiště.

TMB zatím z vlastních zdrojů financovalo přípravné práce (ideologický projekt, architektonická studie, náklady na provoz, personální zajištění) vedoucí k podání projektu do kontinuální výzvy, která byla ukončena koncem září. Další postup je v kompetenci ministerstva kultury, kterému byl projekt předložen.

Co projekt přinese

Metodické centrum nabídne různým subjektům – v prvé řadě pak muzeím, která mají své sbírky zapsané v Centrální evidenci sbírek dle zákona č. 122/2000 Sb. – metodický servis a poradenství při konzervaci a restaurování. Bude zkoumat předměty kulturního dědictví analytickými metodami, provádět restaurování a konzervování vybraných předmětů kulturní hodnoty a poskytovat vzdělávací servis z oblasti konzervace a restaurování pro odbornou i laickou veřejnost. A konečně zajistí publikační servis, a to vydáváním odborné literatury, monografií, sborníků a periodik zabývajících se tematikou ochrany předmětů kulturního dědictví. Má také poskytovat informační servis, který by umožnil snazší přístup k informacím z oblasti konzervace a restaurování, a to prostřednictvím odborné knihovny TMB a on-line anotované bibliografie. V neposlední řadě by měl napomoci při řešení nenadálých krizových situací – tedy eliminovat případné škody a účinně sanovat jejich následky, včetně nabídky na dočasné uložení sbírek v prostorách záchytného úložiště.

Eva Veselá

PLZEŇ: Neslyšící nemají velkou možnost kulturního vyžití, většina akcí jako například festivaly, divadelní představení, literární setkání apod. nejsou tlumočeny do znakového jazyka  Pokud je navštíví, nemají  pro ně žádný efekt. Nerozumí většině mluveného slova a nemůžou se ani aktivně zapojit. Projekt Znaková kultura, který realizuje Plzeňská unie neslyšících (PUN), vychází z toho, že většina neslyšících má problémy s psaným textem, kterému často nerozumí a má problémy s jeho pochopením.

Unie chce neslyšící aktivně zapojit do kulturního života. Navazuje přitom na podařený loňský projekt "Plzeň mluví i rukama"  a připravuje v nové kavárně a kulturním centru s neslyšící obsluhou rozsáhlou literární osvětu s cílem rozvinout  kulturní inteligenci všech neslyšících lidí použitím jejich formy dorozumívání.

Počítá se např. s autorským čtením a s autogramiádami současných známých a čtivých autorů za účasti tlumočníka do znakového jazyka. Znakované čtení se natočí  na video a v kavárně bude k dispozici i těm neslyšícím, kteří se autorského čtení nezúčastnili.

Snahou PUN je vytvořit kvalitní a rozsáhlou databanku současných literárních děl, která bude přístupná sluchově postižené veřejnosti.

Hluchota není vidět a neslyšící se neustále setkávají s velkými problémy. Proto je jedním z dalších cílů projektu seznámit slyšící veřejnost se sluchovým postižením jako takovým a s problémy, které toto postižení obnáší.

Autoři projektu chtějí také informovat slyšící o nemožnosti kulturního vyžití neslyšících lidí. Pokud se tento projekt osvědčí, chtěli by v něm pokračovat i v dalších letech.

Pierot Café kavárna s neslyšící obsluhou byla slavnostně otevřena 30. září 2009 na adrese:

Palackého náměstí 3 v Plzni.Má statut chráněné dílny a zaměstnané jsou zde  čtyři servírky, které věří, že jejich provozovna obstojí v silné konkurenci plzeňských kaváren.

Více na: www.pierotcafe.cz

PLZEŇ: OBRAZY Z VÝTVARNÉHO MALÍŘSKÉHO SYMPOZIA NA ZÁMKU V DOLNÍ LUKAVICI

Ve vstupním prostoru Amerického centra v Dominikánské ulici v Plzni jsou až do konce října vystaveny obrazy dvanácti autorů z celého světa, kteří se zúčastnili ve třetí dekádě měsíce srpna Mezinárodního malířského sympozia „Mezi světy“ na zámku v Dolní Lukavici. Jedná se o výsledky společného výtvarného úsilí na dané téma ve vybraném prostoru.

Název Mezi světy i tematické zaměření tvorby během trvání workshopu spočíval nejen v geografické různorodosti původních i současných domovů zúčastněných autorů. Rodné země účastníků se nacházejí na třech kontinentech světa, v Evropě, Asii a Americe. Každý z nich si nese ve své mysli historii své země, její kulturu i její současný život. Mnozí z nich si vybrali pro svůj život jinou zemi, než ve které se narodili. Dostali se do konfrontace s jiným prostředím, s jiným způsobem myšlení, s odlišným pojetím světa. Během sympozia se při společné tvorbě a během desetidenního soužití vzájemně umělecky propojili, ovlivnili i konfrontovali.

Rozlehlý barokní zámek v Dolní Lukavici, obci severně vzdálené 20 kilometrů od západočeské metropole, přivítal ve druhé polovině srpna tohoto roku dvanáct výtvarníků ze zemí různých kontinentů světa. Toto setkání malířů v zámku, ve kterém Joseph Haydn složil svoji Lukavickou, jež se následně rozletěla do celého světa, stavěl na opačném efektu. Ten připoutal do tohoto místa s poutavým geniem loci výtvarné umělce z různých částí světa. Idea uspořádání tohoto výtvarného uměleckého setkání se zrodila při společném myšlenkovém propojení majitelů zámku Dolní Lukavice Victorie Duphenieux a Zoltana Duphenieux a dvou kurátorů: z Dánska Ruhula Amina Kajola a z České republiky Heleny Fenclové.

Cílem tohoto nekonvenčního setkání bylo propojení různých umělců a různých kulturních a uměleckých zázemí při společné tvorbě v magickém prostředí barokního zámku v Dolní Lukavici. Malíři z Itálie, Dánska, Bangladéše, Německa, USA, Moldávie, Kolumbie a Číny spolu s českými kolegy zde vytvářeli svá díla inspirovaná prostředím zámku, zámeckého parku i okolní přírodou.

Američan Glen Garner se inspiroval prostorem zámecké kaple. Spolu s ním se v kapli věnoval tvorbě svého textilního artefaktu zhotoveného z materiálů nalezených v objektu zámku i Bangladéšan žijící v italském Milánu, Shafigul Kabir. Milan Kasl, žijící v Dolní Lukavici, Ruben Dario Martinez z Kolumbie, Igor Sava z Moldávie a Uttam Kumar Karmaker žijící v Římě, vytvořili výtvarné variace objektu zámku. Dojmy z prostředí zámku a přírodních zákoutí se prolnuly do obrazů Němce Petera Goetze a Dána Torbena Von Deyena.

Čínský umělec Qiu Bin a malíř z německého Regensburku Kalle Lind vytvořili ve svých obrazech a objektech reminiscence na život v zámku v průběhu skutečných i tušených dávno minulých let. Pražská malířka Michaela Poková, stejně jako Bangladéšský umělec Kajol žijící v dánské Kodani svými obrazy vyjádřili vlastní vidění fenoménu mezi světy.

Důležitými účastníky setkání byli i indická autorka Juma, majitelé zámku Viktorie a Zotlan Duphenieux z Francie a RaKajol z Dánska, kteří chuťově iluminovali celkovou atmosféru sympozia odkrýváním tajemství indické a francouzské kuchyně.

Symposium se těšilo během celého svého trvání velkému zájmu z řad široké veřejnosti i umělců.

Desetidenní tvůrčí období bylo na závěr korunováno instalací společné výstavy zde vytvořených děl a jejich slavnostní vernisáží v zámecké kapli a v zámeckých sálech. Výběr děl z výstavy v prostorách zámku byl přenesen do Amerického centra v Plzni, kde potrvá do konce října.

Další pokračování výstavy se chystá v partnerském německém městě Regensburku.

V Plzni dne 1. října 2009

Helena Fenclová – kurátorka projektu

Obec Tučín (450 obyvatel) ležící v Olomouckém kraji na Přerovsku získala zlatou stuhu za vítězství v soutěži Vesnice roku 2009. Cena, která souvisí s dvoumilionovým příspěvkem na rozvoj, jí byla předána na slavnostním vyhlášení v sobotu 12. září v Luhačovicích. Obec zaujala už v regionálním kole soutěže mimořádnou vyvážeností ve všech hodnotících kritériích.

V minulých ročnících regionálních kol soutěže získala Modrou stuhou za činnost mládeže a Fulínovu cenu za květinovou výzdobu.

Ocenění jsou mimo jiné důkazem toho, že se v obci daří společenskému  životu. Jedním z hybatelů dění v obci je spolek s názvem Sešlost obecních nadšenců (Nadšenci).

V roce 2002 přišlo pár místních s nápadem obnovit kulturní dění v obci včetně starých tradic. Ujali se tehdy pořádání kácení máje. Pozvání na akci proběhlo trochu netradičně s průvodem masek po celé obci včetně doprovodu alegorických vozidel. Samotné kácení máje s bohatým programem a tombolou bylo zakončeno májovou veselicí. Výtěžek z akce věnovali Nadšenci obci na zakoupení skluzavky pro místní koupaliště. Ani skolená májka nepřišla nazmar a neprolétla komínem jako v dřívějších letech, ale nápady Nadšenců a šikovné ruce Martina Lukáše společně vytvořily další dětskou atrakci - houpačky.

Výčet akcí by mohl pokračovat, důležitější je však říci, že Nadšenci jsou lidé, kteří mají své povinnosti doma i v práci a problémy jako všichni ostatní, ale nijak to neubírá na jejich ochotě a snaze přispět společné věci, zachování tradic a kulturního dědictví obce.

KROMĚŘÍŽ: Knihovna Kroměřížska vyšla vstříc všem, kteří se chtějí o svém regionu dozvědět co nejvíce. V září 2009 totiž v nákladu 200 kusů vydala brožuru nazvanou Publikační místopis Kroměřížska, která navazuje na dřívější práci Literární místopis z roku 1995.Tehdy knihovna spolupracovala se zdejší základní školou v Palackého ulici a autorkou byla učitelka a kronikářka města Kroměříže Marta Zapletalová.

Ředitelka kroměřížské knihovny PhDr. Šárka Kašpárková jako autorka aktuálního Publikačního místopisu Kroměřížska na téměř 80 stranách řadí podle jednotlivých obcí informace o více než devíti stech osobnostech, které zde publikovaly nebo dosud publikují. Nejde však jen o spisovatele beletristy, ale uvedeni jsou zde také historici, novináři, redaktoři, národopisci a vlastivědní pracovníci. Zajímavostí je, že tento soupis není konečný. Pracovníci knihovny se totiž obrátili na veřejnost s prosbou o spolupráci. Uvítají jak doplnění stávajících informací, tak nové typy a náměty.

Publikace je k dostání v Knihovně Kroměřížska, v informačním oddělení, za 50 Kč. Sem také mohou být směrovány změny, připomínky či doplňky. Ty budou následně zpracovány a doplněny do databáze, která je k dispozici na www.knihkm.cz.

Více informací na tel. 573 503 174 a na mailto:bosakova@knihkm.cz.

VESELÍ NAD LUŽNICÍ: Kulturní dům ve Veselí nad Lužnicí je velká monolitická stavba navržená velmi plodným a možná dosud nepříliš doceněným architektem Karlem Pragerem. Na její stavbu pomohl sehnat finance veselský rodák a předseda vlády z 70. a 80. let minulého století, Lubomír Štrougal. Dům byl vystavěn v akci Z za přispění obyvatel města, a z počátku v něm sídlil Sdružený klub pracujících Lužan.

Kulturní dům je příspěvkovou organizací města a sídlí v budově, jejímž je město vlastníkem. Do kompetence této instituce spadá i knihovna a kino. Celkový příspěvek města na provoz kulturního domu v současné době činí 4 478 tisíc korun, chod knihovny město zajišťuje příspěvkem ve výši 1 220 tisíc korun. Zatímco knihovna působí přímo v kulturním domě, kino má dosud ještě vlastní budovu, v níž se začalo promítat už v roce 1951. V současnosti přispívá město na provoz kina ročně 500 tisíci korunami, což je při 7 – 8 filmech (15 promítání) v měsíci a průměrné návštěvnosti asi osmnácti lidí za večer investice ztrátová. Město proto nabídlo budovu kina k prodeji. Ve smlouvě by se sice měl nový majitel zavázat, že bude kino i nadále provozovat, ale jen po určitou dobu. Počítá se totiž s tím, že nové kino vznikne ve zrekonstruované budově. Kulturní dům oslaví příští rok třicet let své existence a jeho technický stav si už rozsáhlou rekonstrukci vyžaduje.

Řešení prostoru kulturního domu rovněž neodpovídá dnešním potřebám města, proto byla na podnět mladé a energické ředitelky, Marcely Rybářové, sestavena pracovní skupina, která by na základě vyhodnocení stavu stavby měla připomínkovat tvorbu projektové dokumentace rekonstrukce.

Celkově je v kulturním domě zaměstnáno jedenáct lidí. Šest jich pracuje v samotném kulturním domě, v knihovně tři a o chod kina se starají dva zaměstnanci.

Kulturní dům spolupracuje s infocentrem města a ekologickou školou, což je Střední odborná škola pro ochranu a tvorbu životního prostředí ve Veselí nad Lužnicí. Její studenti vytvořili ochotnický divadelní spolek a svá představení uvádějí v sálech kulturního domu. V budově sídlí i taneční studio Žáb provozované Tělovýchovnou jednotou Lokomotiva ve Veselí nad Lužnicí, které se může chlubit mnoha úspěchy z Čech i zahraničí. Z letošního ročníku evropského mistrovství si tento soubor přivezl čtyři zlaté medaile a postup na mistrovství světa.

Kulturní dům spolupracuje i se zdejší katolickou církví, která mimo jiné propůjčuje kostel Povýšení sv. Kříže k pořádání koncertů.

Hlavní zdroje příjmů KD se skládají z výše zmiňovaného příspěvku města, vybraného vstupného, dále z pronájmů prostor v kulturním domě a ze získaných grantů či příspěvků.

Grantovou podporu získaly například Veselské slavnosti, jejichž je KD pořadatelem, z nichž se již stala tradiční záležitost. Město na jejich organizaci letos přispělo 440 tisíci korunami, a  finanční podporu získaly i z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

Kateřina Vedralová

LEDNICE: Koncem minulého týdne proběhla tisková konference a zahájení projektu s názvem Přírodní zahrady bez hranic aneb Nový prostor pro lidi, přírodu a cestovní ruch na dosah. Jedná se o úspěšný koncept, který již běží v Dolním Rakousku a pomalu zakořeňuje i u nás. Do projektu, financovaného z programu EU „Evropská územní spolupráce“, jsou jako jeho tvůrci zapojeni rakouská organizace „die umweltberatung“, Občanské sdružení Přírodní zahrada, ZO ČSOP Veronica a Chaloupky o.p.s.

Síť ukázkových přírodních zahrad bude přístupná veřejnosti a využitelná pro cestovní ruch v České republice.

Podívejme se ale nejprve podrobněji, co se pod pojmem přírodní zahrada vlastně skrývá. K vytvoření přírodní zahrady je třeba vysázet živý plot z divokých keřů, dále by se na zahradě měly nalézat prvky louky, chybět by neměl koutek s divoce rostoucími rostlinami, mimořádná stanoviště, a to vlhká nebo suchá, listnaté stromy, květiny a kvetoucí trvalky. V Dolním Rakousku již síť těchto přírodních zahrad existuje, proto bude během realizace prováděn především transfer know-how spolu se znalostmi a zkušenostmi s fungováním této sítě do České republiky. Realizace projektu na našem území proběhne v letech 2009 – 2012. Co se týče odborné stránky, tak je téma přírodních zahrad se základními kritérii jako je absence používání chemie, umělých hnojiv a rašeliny u nás již známé díky předchozím malým projektům, a česká odborná veřejnost se tudíž může aktivně zapojit do výměny zkušeností s rakouskou stranou.

Projekt regionálně zasahuje celou hranici s Dolním Rakouskem, což znamená, že z české strany do něj zapojí kraje Jihočeský, Jihomoravský a kraj Vysočina. Budoucí aktivity rozdělují organizátoři do několika oblastí. Pro snadnější práci na jednotlivých aktivitách v zapojených regionech spolupracuje více organizací. Proto došlo k vytvoření modulu Managementu projektu a k propojení sítě partnerských organizací.

Hlavní modul tvoří Poradenství a ukázkové zahrady. Aktivity této oblasti se soustředí mimo jiné na stanovení kritérií pro přírodní zahradu, školení jejich majitelů, poradenství a vytvoření koncepce a propagace zahradní turistiky.

Nejdříve podle přírodě blízkých kritérií naplánují rakouští a čeští odborníci tři vzorové zahrady projektu. Jedná se o zámecký park Maříž u Slavonic, Bylinkovou obec Mutišov a Veřejný park v Českých Budějovicích.

Jako podpora těmto aktivitám bude fungovat zahradní poradenství na více místech v Brně, Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci a Brtnici. Důležitou podpůrnou roli hraje Online servis, který průběžně udržuje mezinárodní webové stránky projektu a zajišťuje překlad dosavadního textu do češtiny. Zabývá se také zvláštním servisem materiálů pro školní zahrady.

Školy ostatně tvoří další samostatný modul, v jehož rámci se v průběhu projektu zrealizují dvě přeshraniční odborné akce pro učitele základních škol a jedna podobná akce pro pedagogy z mateřských školek z obou stran hranice, které umožní rozšíření myšlenky přírodních zahrad do výuky. Jistě budou navázány další přeshraniční kontakty a spolupráce škol na projektech i z jiných oblastí.

Součást plánu organizátorů tvoří také pořádání odborných konferencí, na které budou pozváni mezi dalšími subjekty i zástupci městských a obecních úřadů, které zeleň spravují, a firem, které ji zase prakticky udržují. V České republice by se tyto konference měly uskutečnit v Brně a Českých Budějovicích. Naváží na ně celodenní exkurze a konference v Rakousku, kde by měla česká strana zajistit účast našich odborníků a s jejich pomocí zprostředkovat transfer know-how.

Celý projekt samozřejmě doprovází snaha zapojit do něho co nejširší veřejnost. Připravena je mimo jiné i fotosoutěž zahrad.

Několik otázek jsem položila vedoucí projektu pro Českou republiku Martině Petrové:

Kdo byl prvotním iniciátorem myšlenky převést projekt z Dolního Rakouska na naše území?

Je to hlavní donátor projektu na rakouské straně – vláda země Dolní Rakousko – konkrétně současný zástupce hejtmana Dolního Rakouska Wolfgang Sobotka, který podpořil česko-rakouský spolek EUPRI při převádění prvních aktivit na naše území a seznámil místní veřejnost s tímto nápadem. Pak už byl zájem realizovat další projekty i z české strany.

Mohla byste našim čtenářům přiblížit, v čem spočívá obecnější smysl Vašeho projektu?

Hlavní smysl spočívá jistě v tom, že se vybudováním sítě přírodních zahrad bude myšlenka projektu lépe šířit i po jeho skončení. Právě tím se lišíme od předchozích, svým rozsahem menších pokusů o totéž. Počítáme s tzv. multiplikátory (učitelé, poradci apod.), kteří mají právě přispět k rychlejšímu šíření myšlenky. Ta u nás jistě již nějaký čas existuje. V pořadech typu Zahrada je hra a Rady ptáka Loskutáka se tyto zahrady již objevují, ale naším cílem je dát těmto snahám rámec, poskytnout fundované informace na internetu a nabídnout všem a zdarma přehled o firmách, které se v této oblasti pohybují.

Výzkumy v Rakousku, které probíhaly asi před deseti lety ukázaly, že se na zahradách používá mnohem více chemie, než je tomu v zemědělství. A to platí určitě i u nás.

Je potřeba lidem říci, že to jde i bez chemie a že je lepší, vypěstujeme-li si čerstvé ovoce a zeleninu na vlastní zahrádce, než když si to samé koupíme, i když v bio-kvalitě, protože jen my víme, jak jsme se o to starali. Navíc je potřeba udělat si prostor pro odpočinek a relaxaci v zeleni na vlastní zahradě. To je dobrý krok i k našemu duševnímu zdraví. Samozřejmě, že každý nemusí chtít pěstovat ovoce a zeleninu, může mít jen ten prostor pro relaxaci, ale a to třeba i na balkoně.

Nebezpečí lze jistě nalézt v přibývání sterilních zahrad s nedomácími druhy rostlin, které jsou mrtvé, neboť v nich nežijí téměř žádní živočichové.

Jaké jsou vaše nejodvážnější vize do budoucnosti?

Přála bych si, aby vytvořenou síť zahrad lidé opravdu navštěvovali, aby je to zajímalo a bavilo. Určitě mi udělá radost, pokud třeba každý třetí člověk, kterého v regionu potkám, řekne, že o tom už slyšel a že jednu přírodní zahradu i viděl. Za nejdůležitější považuji, když se do sítě podaří zapojit co nejvíce škol, aby se v příštích letech mohly děti v zahradě učit, aby tam poslouchaly ptáky, viděly hmyz a motýly a třeba si i něco pro přírodu šetrným způsobem vypěstovaly. Skutečnost, že budou takové věci schopné vnímat a vážit si jich považuji za nejdůležitější.

Děkuji za krátký rozhovor.

Webová stránka www.international.natur-im-garten.at je nyní kromě německé, anglické nebo maďarské mutace také v češtině. Začátečníci i profíci zde najdou zásady přírodě blízkého zahradničení a zaručené tipy. Elektronický rostlinolékař pomůže s obrázky poškození rostlin, možnostmi diagnózy a terapie.

Informace o dalších aktivitách zahrnující vzdělávání pro zahradní poradce, vydávání brožur a informačních materiálů, bulletinu, kalendáře přírodních zahrad na rok 2011 a online průvodce po ukázkových zahradách v ČR i v Rakousku naleznete rovněž na stránkách www.prirodnizahrada.eu

Pro jakékoli další informace kontaktujte Občanské sdružení Přírodní zahrada a vedoucí projektu pro Českou republiku Martinu Petrovou na: martina.petrova@tiscali.cz

Kateřina Vedralová

Fotografie v úvodu, po kliknutí se zvětší:  Willi Stift - starosta Tulln, RNDr. Jan Dusík - náměstek ministra životního prostředí ČR, Mag. Lisa Krcma - vedoucí projektu z "die umweltberatung" (AT), Mag. Wolfgang Sobotka - zástupce hejtmana Dolního Rakouska, Ing. Martina Petrová - vedoucí projektu z ČR - Občanské sdružení Přírodní zahrada, Christoph Vielhaber - jednatel výstavy zahrad DIE GARTEN TULLN (AT), Iveta Machátová - Chaloupky o.p.s. (CZ), Christoph Kainz - místopředseda "die umweltberatung" NÖ (AT), Martin Charvát - předseda Občanského sdružení Přírodní zahrada (CZ)

POLNÁ: Na stránkách Místní kultury jsme Vám představili již dvě kulturně-společenské akce, které obsadily první a druhé místo v anketě Zlatá jeřabiny 2008 (viz související články). Třetí místo si doslova vybojovalo polenské Společenství ohně a šermu AD INFINITUM. Jejich rekonstrukce středověké bitvy na motivy legendy a skutečné události z roku 1468 přilákala okolo 2500 návštěvníků.

Areál rybníka Peklo se vloni  28. června proměnil v bitevní pole, zaplnily ho nedobytné dřevěné kulisy s věží a zvonicí a 120 bojovníků z celé České republiky. Tři dělostřelecké skupiny zde předvedly přes třicet různých palných zbraní. Kromě válčení zde zahrály  dobovou hudbu soubory Duo Elthin a Tomáš Kočko&Orchestr. Proběhlo tu několik uměleckých vystoupení, například kejklířské, taneční, šermířské, dělostřelecké, řemeslné a další. V noci pak okouzlila přítomné obrovská ohňová show.

„Toto ocenění je určitě velká odměna za práci všech lidí, co na této akci spolupracovali, a zviditelnění jak nás, tak i města Polná, které nás podporuje. Velice si tohoto ocenění vážíme a budeme se snažit, aby další naše akce uspěly ještě více," říká Martin „Bagy“ Bahounek, místoprotektor sdružení AD INFINITUM, které pro všechny své příznivce připravuje odměnou za hlasy další nové akce.

Pokračování Velké bitvy o Polnou proběhne 25. - 26. 6. 2010.

Scénář bitvy

V patnáctém století, v období vlády Jiřího z Poděbrad, zuří zemí Moravskou a Českou krutá vojna s Uhry. Viktorin z Kunštátu /1443 - 1500/, polenský panovník a syn slavného českého krále Jiřího, odjíždí začátkem října roku 1468 na pomoc Moravě bojovat proti znepřáteleným vojskům Matyáše Korvína, uherského krále. Z Polné tak vojsko odtáhne do bitvy a Viktorin zde zanechává jen základní posádku na obranu hradu. Viktorin: „Nikoho do hradu nevpouštěj, a kdyby snad, vyžaduj po něm vždy heslo, to budiž poustevník Javlín."

Zdeněk Šternberk, dávný rival rodu Poděbradů a Kunštátů, využívá nepřítomnosti majitele panství (Viktorina) a rozhodne se, že obsadí hrad a tak i celou Polnou. Na kopci, kde odnepaměti stojí kostelík zasvěcený sv. Kateřině, má své místo a obydlí vedle skály poustevník Javlín. Ten krom toho, že je hrobník a správce místního hřbitova, má za úkol upozornit na možné nebezpečí. Šternberkově armádě se však v prvním rekonstruovaném tažení nepodaří hrad dobýt ani za pomoci beranidla, jež je na bojiště dopraveno přes vodu na voru. V druhém tažení, v noci 8. října 1468, však dle polenské legendy dopustí se nevědomky poustevník Javlín zrádného činu…

„Bitva připadla na termín oslav korunovace Jiřího z Poděbrad, který se v Polné pohyboval a pověst o zrádci Javlínovi se datuje do této doby, takže to byla jasná volba," vysvětluje Bahounek. I přes vysoké náklady se polenské Společenství ohně a šermu nebálo akci uspořádat. Podporu získalo nejen u města Polná, ale také od kraje Vysočina. Společenství ohně a šermu AD INFINITUM vzniklo koncem roku 2005 ve městě Polná, okres Jihlava. Zaměřuje se hlavně na vystoupení s ohněm, v jejich vystoupeních se objevují kejklíři s ohněm, fakír, nebo tanečnice, atmosféru dokreslují pyrotechnické a ohňové efekty.

Dále se zabývá teorií a ztvárněním života a boje ve středověku, zejména z období 14. – 15. století. Ve spojení s Uměleckou a reklamní agenturou AD8 AGENCY mají za sebou pořádání různých větších kulturních projektů jako například Velká bitva o Polnou 2008, Hradní slavnosti a Středověké hry na hradě Roštejně, Hradní slavnosti na hradě v Polné, Historicko-hudební festival v Havlíčkově Brodě, koncerty Tomáše Kočka či vyhlášenou každoroční show - Noční prohlídky polenského hradu.

Na těchto a desítkách dalších akcí nabízí AD INFINITUM ohňovou show na velmi vysoké úrovni, šermířská vystoupení, lukostřelbu a UV show - alternativní možnost fire-show na bázi nehořících UV barev.

Nejbližší akce, kterou Společenství AD INFINITUM pořádá, je Pouť a jarmark na hradě v Polné o víkendu 12. – 13. září.

Jsou zváni také návštěvníci na derniéru letošních Nočních prohlídek polenského hradu. "Naše aktivita však vlastními akcemi nekončí, ještě do konce roku máme několik desítek samostatných vystoupení po celé republice," říká protektor Společenství ohně a šermu Jakub Skočdopole a pokračuje: „Letos jsme se soustředili hlavně na naše tradiční akce, což jsou Noční prohlídky polenského hradu, červencové Středověké hry na hradě Roštejně a polenská Pouť na hradě v rámci tradiční Mrkvancové pouti. Pořádali jsme i několik netradičních akcí jako AD INFINITUM NIGHT v Dělnickém domě v Jihlavě - show plnou stylové hudby a interiérových efektů, také jsme letos po dvou letech pořádali opět rodinnou Hradní slavnost na hradě v Polné. Naše akce mají stále úspěch, čehož si nesmírně vážím. Letos nám neskutečně přálo také počasí. Výhry si nesmírně vážíme avšak nijak ji "nezneužíváme" k propagaci dalších našich akcí. Snažíme se k tvorbě všech programů a akcí vždy přistupovat zodpovědně a divákům nabídnout maximum v rámci konceptu dané akce."

www.adinfinitum.cz

Eliška Konupková

ČERNOVICE: Nápad uspořádat kulturně společenskou akci Černovicko se baví vznikl v roce 2007. „Místní kulturní komise, na jejíž jednání byli pozváni zástupci všech spolků a organizací, přišla s nápadem, jak stmelit naše spoluobčany. A rok 2007 byl přímo výzvou, protože na něj připadlo 450. výročí udělení práva na trhy pro Černovice. Akcí, kterou jsme společně vymysleli, žilo doslova celé město. První ročník se podařil, a tak jsme loni uspořádali 2. ročník a věříme, že i letošní 3. ročník bude úspěšný," vysvětluje Václava Šenoltová z černovické městské knihovny.

Její slova v podstatě vysvětlují úspěch v anketě Zlatá jeřabina 2008. Druhé místo, ze kterého se mohli radovat pořadatelé právě této akce, nejspíš získali proto, že se do příprav zapojily téměř všechny místní organizace a spolky. „Návštěvnost je velká a všichni příznivci nám proto dali svůj hlas. Všem jsme poděkovali v místním zpravodaji, poděkování je také na stránkách města. Je to pro nás zavazující a chceme do příštích let program ještě rozšířit. Finanční odměnu, která je s oceněním spojena, použijeme na další zkrášlení této akce," doplňuje Šenoltová.

Umístění v anketě rozhodně přineslo Černovicím vyšší návštěvnost, všichni si akci, která letos proběhla 8. srpna, opět vychvalovali. Organizátoři nenechali tuto skutečnost bez povšimnutí, a jako odměnu za hlasy vydali speciální číslo zpravodaje, které spolu s malým perníkovým smajlíkem rozdávali návštěvníkům hned u vstupu. Příští ročník se plánuje opět na první srpnový víkend, a sice na 7. srpna 2010. Náklady na uspořádání tohoto počinu nebyly moc vysoké, část zaplatilo město a část nákladů hradily participující spolky a organizace.

„Jedná se o nevýdělečnou akci a jde nám všem o to, aby se i v dnešní době ukázala síla soudržnosti a hrdosti na naše město. Aby se lidé dokázali sejít, pobavit se a zasportovat a nezapomenout na naše tradice," zakončuje Václava Šenoltová.

Eliška Konupková

CHRASTAVA: Město s 6,2 tisíci obyvateli leží 10 km na severozápad od krajského města Liberce. S jeho bohatou historií se mohou zájemci seznámit v Městském muzeu a infocentru, které je spolu s galerií součástí Společenského klubu (S-klub), organizační složky Městského úřadu Chrastava.

Trocha historie

První písemná zmínka o Chrastavě pochází z roku 1352. Avšak nejstarší osídlení slovanským kmenem Milčanů se datuje do 10. století. Ke skutečnému rozvoji obce pak došlo až ve 13. století, kdy do českého pohraničí pozval král Přemysl Otakar II. osadníky z okolních zemí, aby tento tehdy pustý kraj pozvedli. Šlo většinou o horníky ze saského města Pirna, kteří se věnovali těžbě rud.

Během doby husitské stál nad městem nevelký dřevěný hrad, ze kterého Mikuláš z Kašperka podnikal tzv. spanilé jízdy do oblasti Lužice. V 16. a 17. století těžba rud ustala a vystřídaly ji první textilní manufaktury. V roce 1815 byla postavena první továrna firmy Krause, později také Pollackova fabrika na textil a během jednoho století se počet textilek rozrostl na deset.

Podpisem Mnichovské dohody se Chrastava stala součástí tzv. třetí říše. Odsunem Němců po roce 1945 se počet obyvatel snížil z 8 tisíc na necelé 3 tisíce, což je údaj z roku 1948.

Počátky chrastavského muzejnictví

Za vznikem městského muzea na konci dvacátých let minulého století stojí tehdejší ředitel školy spolu s městským kronikářem Karlem Kumpertem. Muzeum podporovali také další pedagogové, ale i místní stavitel nebo obuvnický mistr. Exponáty se nacházely ve dvou školních třídách a zájemci je mohli vidět vždy v sobotu a neděli dopoledne. V roce 1945 však došlo k jejich poškození, a dokonce ke zničení některých z nich. Poté muzeum přesídlilo do vyhrazených prostor v bývalém hotelu Černý kůň. Jde o objekt, který vznikl  koncem první poloviny 17. století původně jako měšťanský dům.

V roce 1946 se správcem muzea stal opět pedagog – Bohumil Honsa. Jeho zásluhou se z původních sbírek podařilo zachránit mnoho exponátů. Návštěvníci muzea si tehdy mohli prohlédnout německou městskou kroniku, cechovní prapory, hornické nářadí, zbraně, mince, medaile, porcelán, sbírku minerálů, obrazy chrastavských rodáků (zejména Josefa Führicha), dále hudební nástroje či kolekci vycpaných zvířat.

Součástí muzea byla i knihovna čítající 1451 svazků, mezi nimi mnoho knih v německém jazyce, a not. Podle nařízení tehdejšího ministerstva kultury byla v letech 1958 – 1960 v malých městech muzea rušena. Cenné exponáty se tak převedly do Severočeského muzea v Liberci, obrazy putovaly do oblastní galerie a o část sbírkových předmětů se podělila další muzea. Od roku 1960 až do roku 1995 tak městské muzeum v Chrastavě neexistovalo.

Městské muzeum začínalo od nuly

Odvezené sbírkové předměty se již nikdy nepodařilo získat zpět. Přesto v únoru 1990 vzniká Společnost přátel historie města Chrastavy (SPHMCH), jejímž posláním je shromažďovat historické dokumenty z dávné i nedávné historie města. Nově zpracovaná koncepce muzea je rozdělena na sedm částí, a to od nejstarší doby – slovanské osídlení (kmen Milčanů) přes německou kolonizaci až k vývoji města po roce 1945. Městský úřad muzeu poskytl cechovní pečetě a kopie listin. Většina dalších předmětů jako staré pohlednice, vysvědčení, minerály atd. byla získána od členů SPHMCH. Do budoucna se počítá s podrobnou inventarizací sbírek, které obsahují např. i kamenné náhrobky, hornický vozík nebo textilní válec na potisk.

Sbírky dosud nejsou evidovány v CESu (celostátní evidence sbírkových předmětů). Před vznikem S-klubu spadalo muzeum přímo pod Městský úřad Chrastava a pro veřejnost se otevřelo v červnu 1996.

Muzejní expozice na dvou místech

Černý kůň

Městskému muzeu, také infocentru a galerii, patří přízemí domu č. 40 – bývalému hotelu Černý kůň. Byl to „panský dům“ šlechtického rodu Nosticů, a to jejich lužické větve. V chodbě dnešního muzea je náhrobní kámen Johanna Nostice, který se narodil v Chrastavě roku 1584 a roku 1646 zde zemřel.

V prvním patře tohoto domu se nachází knihovna, jejíž knihovní fond čítá kolem 23 tisíc svazků, v dalším podlaží pak obřadní síň. Objekt prodělal rekonstrukci počátkem devadesátých let a další oprava probíhá v současnosti. Město získalo dotaci ve výši 85 % uznatelných nákladů z Operačního programu přeshraniční spolupráce Česká republika – Polská republika 2007 – 2013. Jde o součást projektu „Posilování kontaktů partnerských měst Lwówek Śląski – Chrastava“. Jedná se o opravu fasády, vnitřní stavební úpravy i pořízení nábytku do infocentra, jehož součástí je internetový klub. Práce mají skončit v říjnu 2008.

Zájemci se mohou v muzejních expozicích seznámit s aktivitami Společnosti přátel historie města Chrastavy, s historií města a v galerijních prostorách se střídají tematické výstavy.

Führichův dům

byl postaven v roce 1802 a jedná se o tzv. podstávkový dům malíře Josefa Führicha, který žil v letech 1802 – 1876. (Pozn. red.: podstávkový dům v sobě spojuje tradici lužického a českého roubeného domu uzpůsobeného pro oblasti, kde v zimním období teploty klesají dlouhodobě pod bod mrazu, a tradici franckého a durynského hrázděného jednopatrového domu, uzpůsobeného pro provozování řemesel. Vznikla tak propracovaná konstrukce, která spojuje vysokou technickou a architektonickou kvalitu s dlouhou životností domu).

Führich se však po studiích už do Chrastavy nevrátil. Zůstal ve Vídni, kde působil jako profesor historické kompozice na tamní umělecké akademii. Část jeho prací, které jsou zde k vidění, je věnována českým dějinám: např. grafické listy Libušin soud, Vyvraždění Vršovců, Smrt krále Přemysla Otakara II. a další, ve zdejším kostele najdeme jeho obraz Madona v zeleném loubí.

V přízemí domu je částečně zachován původní nábytek, obrazy, portréty, dopisy, knihy, ručně malovaný betlém atd. Od roku 1996 tu žil po dobu 22 let pražský výtvarník a restaurátor gobelínů Jiří Fuska, od roku 1992 je dům včetně vybavení v majetku města. V rámci evropských dotačních programů se městu podařilo získat finanční prostředky na opravu tohoto domu včetně přilehlého parčíku. S partnerským městem Lwówek Śląski získalo dotaci 126 901 euro, Chrastava přispěje částkou 13 782 eura. Na polské straně se v rámci tohoto projektu opraví výstavní síň a radnice.

Muzeum se neuzavírá spolupráci

Toto poměrně malé muzeum má jednoho pracovníka a ve značné míře využívá možnost spolupráce na různých úrovních – jde o základní i mateřské školy v Chrastavě i okolí. Spolupráce se školou patří od začátku obnovení činnosti muzea k jeho prioritám. Školáci sem chodí na výstavy, ale i na programy seznamující s historií města, připraveny pro ně jsou také soutěže a kvizy. Muzeum spolupracuje i s bavorským spolkem, který sdružuje bývalé německé obyvatele Chrastavy. Díky tomu se podařilo získat řadu dokumentů týkajících se chrastavských malířů. Muzeum dále navázalo styky i s Oblastním archivem v Liberci – Františkově, Severočeským muzeem v Liberci atd. Úspěšně pokračují i kontakty s Lužickými Srby, kteří jsou potomky zakladatelů Chrastavy.

Co malé muzeum trápí

Největším problémem, a určitě nejen ve Chrastavě, jsou finanční prostředky. Minigalerie a muzeum mají omezené prostory, což brání dalšímu rozšiřování sbírek. Ve Führichově domě je sice místností dost, ale jsou obsazeny tematicky. V Chrastavě se totiž narodilo celkem deset významných malířů, takže místo v expozici je věnováno také jim.

Společnost přátel města Chrastavy

Její členové mají především velkou zásluhu na znovuzrození zdejšího muzea. Kromě zajišťování sbírkových předmětů překládali z němčiny potřebné dokumenty o historii města. Ještě před vznikem S-klubu se muzeum stalo organizátorem mnoha kulturních akcí i iniciátorem oblíbených vlastivědných autobusových zájezdů do okolí. SPMCH pravidelně připravuje Bulletin, což je čtyřstránková příloha Chrastavských listů. Bulletin vyšel poprvé v roce 1990 a dosud se ke čtenářům dostalo 173 jeho čísel. V současnosti má SPHCH 16 členů, jejich průměrný věk je 49 let.

Pozn.: V červnu 1997 byla v Chrastavě otevřena ještě další muzejní instituce, a to Muzeum historické hasičské techniky, které spravují místní hasiči.

Eva Veselá