CHRASTAVA: Město s 6,2 tisíci obyvateli leží 10 km na severozápad od krajského města Liberce. S jeho bohatou historií se mohou zájemci seznámit v Městském muzeu a infocentru, které je spolu s galerií součástí Společenského klubu (S-klub), organizační složky Městského úřadu Chrastava.
Trocha historie
První písemná zmínka o Chrastavě pochází z roku 1352. Avšak nejstarší osídlení slovanským kmenem Milčanů se datuje do 10. století. Ke skutečnému rozvoji obce pak došlo až ve 13. století, kdy do českého pohraničí pozval král Přemysl Otakar II. osadníky z okolních zemí, aby tento tehdy pustý kraj pozvedli. Šlo většinou o horníky ze saského města Pirna, kteří se věnovali těžbě rud.
Během doby husitské stál nad městem nevelký dřevěný hrad, ze kterého Mikuláš z Kašperka podnikal tzv. spanilé jízdy do oblasti Lužice. V 16. a 17. století těžba rud ustala a vystřídaly ji první textilní manufaktury. V roce 1815 byla postavena první továrna firmy Krause, později také Pollackova fabrika na textil a během jednoho století se počet textilek rozrostl na deset.
Podpisem Mnichovské dohody se Chrastava stala součástí tzv. třetí říše. Odsunem Němců po roce 1945 se počet obyvatel snížil z 8 tisíc na necelé 3 tisíce, což je údaj z roku 1948.
Počátky chrastavského muzejnictví
Za vznikem městského muzea na konci dvacátých let minulého století stojí tehdejší ředitel školy spolu s městským kronikářem Karlem Kumpertem. Muzeum podporovali také další pedagogové, ale i místní stavitel nebo obuvnický mistr. Exponáty se nacházely ve dvou školních třídách a zájemci je mohli vidět vždy v sobotu a neděli dopoledne. V roce 1945 však došlo k jejich poškození, a dokonce ke zničení některých z nich. Poté muzeum přesídlilo do vyhrazených prostor v bývalém hotelu Černý kůň. Jde o objekt, který vznikl koncem první poloviny 17. století původně jako měšťanský dům.
V roce 1946 se správcem muzea stal opět pedagog – Bohumil Honsa. Jeho zásluhou se z původních sbírek podařilo zachránit mnoho exponátů. Návštěvníci muzea si tehdy mohli prohlédnout německou městskou kroniku, cechovní prapory, hornické nářadí, zbraně, mince, medaile, porcelán, sbírku minerálů, obrazy chrastavských rodáků (zejména Josefa Führicha), dále hudební nástroje či kolekci vycpaných zvířat.
Součástí muzea byla i knihovna čítající 1451 svazků, mezi nimi mnoho knih v německém jazyce, a not. Podle nařízení tehdejšího ministerstva kultury byla v letech 1958 – 1960 v malých městech muzea rušena. Cenné exponáty se tak převedly do Severočeského muzea v Liberci, obrazy putovaly do oblastní galerie a o část sbírkových předmětů se podělila další muzea. Od roku 1960 až do roku 1995 tak městské muzeum v Chrastavě neexistovalo.
Městské muzeum začínalo od nuly
Odvezené sbírkové předměty se již nikdy nepodařilo získat zpět. Přesto v únoru 1990 vzniká Společnost přátel historie města Chrastavy (SPHMCH), jejímž posláním je shromažďovat historické dokumenty z dávné i nedávné historie města. Nově zpracovaná koncepce muzea je rozdělena na sedm částí, a to od nejstarší doby – slovanské osídlení (kmen Milčanů) přes německou kolonizaci až k vývoji města po roce 1945. Městský úřad muzeu poskytl cechovní pečetě a kopie listin. Většina dalších předmětů jako staré pohlednice, vysvědčení, minerály atd. byla získána od členů SPHMCH. Do budoucna se počítá s podrobnou inventarizací sbírek, které obsahují např. i kamenné náhrobky, hornický vozík nebo textilní válec na potisk.
Sbírky dosud nejsou evidovány v CESu (celostátní evidence sbírkových předmětů). Před vznikem S-klubu spadalo muzeum přímo pod Městský úřad Chrastava a pro veřejnost se otevřelo v červnu 1996.
Muzejní expozice na dvou místech
Černý kůň
Městskému muzeu, také infocentru a galerii, patří přízemí domu č. 40 – bývalému hotelu Černý kůň. Byl to „panský dům“ šlechtického rodu Nosticů, a to jejich lužické větve. V chodbě dnešního muzea je náhrobní kámen Johanna Nostice, který se narodil v Chrastavě roku 1584 a roku 1646 zde zemřel.
V prvním patře tohoto domu se nachází knihovna, jejíž knihovní fond čítá kolem 23 tisíc svazků, v dalším podlaží pak obřadní síň. Objekt prodělal rekonstrukci počátkem devadesátých let a další oprava probíhá v současnosti. Město získalo dotaci ve výši 85 % uznatelných nákladů z Operačního programu přeshraniční spolupráce Česká republika – Polská republika 2007 – 2013. Jde o součást projektu „Posilování kontaktů partnerských měst Lwówek Śląski – Chrastava“. Jedná se o opravu fasády, vnitřní stavební úpravy i pořízení nábytku do infocentra, jehož součástí je internetový klub. Práce mají skončit v říjnu 2008.
Zájemci se mohou v muzejních expozicích seznámit s aktivitami Společnosti přátel historie města Chrastavy, s historií města a v galerijních prostorách se střídají tematické výstavy.
Führichův dům
byl postaven v roce 1802 a jedná se o tzv. podstávkový dům malíře Josefa Führicha, který žil v letech 1802 – 1876. (Pozn. red.: podstávkový dům v sobě spojuje tradici lužického a českého roubeného domu uzpůsobeného pro oblasti, kde v zimním období teploty klesají dlouhodobě pod bod mrazu, a tradici franckého a durynského hrázděného jednopatrového domu, uzpůsobeného pro provozování řemesel. Vznikla tak propracovaná konstrukce, která spojuje vysokou technickou a architektonickou kvalitu s dlouhou životností domu).
Führich se však po studiích už do Chrastavy nevrátil. Zůstal ve Vídni, kde působil jako profesor historické kompozice na tamní umělecké akademii. Část jeho prací, které jsou zde k vidění, je věnována českým dějinám: např. grafické listy Libušin soud, Vyvraždění Vršovců, Smrt krále Přemysla Otakara II. a další, ve zdejším kostele najdeme jeho obraz Madona v zeleném loubí.
V přízemí domu je částečně zachován původní nábytek, obrazy, portréty, dopisy, knihy, ručně malovaný betlém atd. Od roku 1996 tu žil po dobu 22 let pražský výtvarník a restaurátor gobelínů Jiří Fuska, od roku 1992 je dům včetně vybavení v majetku města. V rámci evropských dotačních programů se městu podařilo získat finanční prostředky na opravu tohoto domu včetně přilehlého parčíku. S partnerským městem Lwówek Śląski získalo dotaci 126 901 euro, Chrastava přispěje částkou 13 782 eura. Na polské straně se v rámci tohoto projektu opraví výstavní síň a radnice.
Muzeum se neuzavírá spolupráci
Toto poměrně malé muzeum má jednoho pracovníka a ve značné míře využívá možnost spolupráce na různých úrovních – jde o základní i mateřské školy v Chrastavě i okolí. Spolupráce se školou patří od začátku obnovení činnosti muzea k jeho prioritám. Školáci sem chodí na výstavy, ale i na programy seznamující s historií města, připraveny pro ně jsou také soutěže a kvizy. Muzeum spolupracuje i s bavorským spolkem, který sdružuje bývalé německé obyvatele Chrastavy. Díky tomu se podařilo získat řadu dokumentů týkajících se chrastavských malířů. Muzeum dále navázalo styky i s Oblastním archivem v Liberci – Františkově, Severočeským muzeem v Liberci atd. Úspěšně pokračují i kontakty s Lužickými Srby, kteří jsou potomky zakladatelů Chrastavy.
Co malé muzeum trápí
Největším problémem, a určitě nejen ve Chrastavě, jsou finanční prostředky. Minigalerie a muzeum mají omezené prostory, což brání dalšímu rozšiřování sbírek. Ve Führichově domě je sice místností dost, ale jsou obsazeny tematicky. V Chrastavě se totiž narodilo celkem deset významných malířů, takže místo v expozici je věnováno také jim.
Společnost přátel města Chrastavy
Její členové mají především velkou zásluhu na znovuzrození zdejšího muzea. Kromě zajišťování sbírkových předmětů překládali z němčiny potřebné dokumenty o historii města. Ještě před vznikem S-klubu se muzeum stalo organizátorem mnoha kulturních akcí i iniciátorem oblíbených vlastivědných autobusových zájezdů do okolí. SPMCH pravidelně připravuje Bulletin, což je čtyřstránková příloha Chrastavských listů. Bulletin vyšel poprvé v roce 1990 a dosud se ke čtenářům dostalo 173 jeho čísel. V současnosti má SPHCH 16 členů, jejich průměrný věk je 49 let.
Pozn.: V červnu 1997 byla v Chrastavě otevřena ještě další muzejní instituce, a to Muzeum historické hasičské techniky, které spravují místní hasiči.
Eva Veselá
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.