<p>V roce 1929 daroval Alfons Mucha za symbolickou jednu korunu městu Praze svá rozměrná plátna zachycující stěžejní historické události naší země.</p> <p>Jistě by ho ani ve snu nenapadlo, jaký řetězec událostí svým upřímně míněným činem rozpoutá. V darovací listině je zakotveno jediné umělcovo přání – umístit všech dvacet obrazů Slovanské epopeje v Praze, v nové a speciálně pro ně vyprojektované stavbě, a zpřístupnit je veřejnosti. Že se tak dosud nestalo, je přinejmenším tristní. </p> <p>V poslední době přišla otázka „Co s nimi“ opět na přetřes, protože loňský rok přinesl, a i ten letošní ještě přinese, hned několik kulatých výročí. V roce 2009 uplynulo sedmdesát let od úmrtí A. Muchy a sto let od okamžiku, kdy byl pražský primátor seznámen s tím, že A. Mucha maluje cyklus, který hodlá Praze věnovat. Nezapomeňme ani to, že uplynulo 80 let od podepsání darovací smlouvy městu Praze a že v letošním roce tomu bude 150 let, co se v Ivančicích na Moravě mistr narodil. </p> <p>Dění by se dalo parafrázovat, že „Řeči se mluví a skutek utek“ anebo novější „Všichni bychom chtěli, ale tak nějak se nám to všechno zamotalo,“ a dodejme, že se zamotává čím dál víc. K těm „řečem“, které bude dobré si připomenout, se vrátíme později. Musíme totiž představit základní aktéry v za jiných okolností docela oblíbené hře na fanty.<br /> Tak tedy popořadě: vlastníkem pláten je město Praha a jejich správcem Galerie hl. m. Prahy. Ta je před více než půlstoletím zapůjčila Moravskému Krumlovu (smlouvu o zápůjčce po vypršení její lhůty v minulém roce ještě prodloužila do poloviny roku 2010) a na zdejším zámku jsou po zrestaurování přístupná veřejnosti již 46 let. Do hry se v této souvislosti dostává kromě samotného města Moravský Krumlov společnost Incheba,s.r.o. Praha – současný vlastník moravskokrumlovského zámku, který je zároveň nájemcem pražského Výstaviště v Holešovicích. Dále zde figuruje Magistrát hl. m. Prahy a vnuk světoznámého malíře John Mucha, který v roce 1991 založil se svou matkou stejnojmennou nadaci. Ta působí ve prospěch Muchovy správní rady (majitele kolekce Muchovy rodiny) a při hledání vhodného a důstojného místa pro světoznámý cyklus nabízí pomoc.<br /> Koncem února vstupuje do hry s lákavou nabídkou další zájemce, a to jedna z největších japonských kulturních institucí – NHK Promotion. Japonci nabízejí výměnou za tříměsíční možnost vystavování pláten jejich celkové zrestaurování a financování dopravy. Jako lukrativní vítá zájem Japonců jak šéf Galerie hl. m. Prahy, tak pražský radní Ondřej Pecha. Naopak s „cirkusovým“ cestováním Epopeje po světě nesouhlasí ani starosta Moravského Krumlova, ani J. Mucha. Ten spolu s nadací chystá velkou putovní výstavu plakátů, obrazů, fotografií, soch, šperků i ukázek designu naopak po Česku.</p> <p>Kdo z koho</p> <p>O plátna má velký zájem starosta Moravského Krumlova, protože je přesvědčen, že v Praze je lukrativních památek dostatek. Krumlovu se díky Epopeji zvýšil počet turistů natolik, že by si přál, aby zde – alespoň do doby, než bude v Praze postaven nový pavilon – zůstala. A to i přesto, že mu Incheba jako majitel zámku z původní symbolické ceny zvýšila nájem na současných 500 tisíc korun za rok. Výtěžek ze vstupného naštěstí činí přibližně milion korun za rok a město by bylo ochotno polovinu této částky na nájem obětovat. Sama Incheba před časem slíbila, že takto získané nájemné dá na celkovou rekonstrukci zámku, který patří podle památkářů k nejhůře udržovaným historickým stavbám v regionu. Navázala tak na velkolepé plány generálního ředitele Incheby, které zveřejnil v roce 2007, s příslibem zámek zrekonstruovat a vybudovat v něm kongresové a středoevropské centrum secesní kultury. Ale o dva roky později je vše „dáno k ledu“. Na tak rozsáhlou rekonstrukci, jejíž celková oprava byla spočítána na téměř miliardu korun, prý není vhodná doba. A tak Incheba provedla pouze takzvané „zakonzervování“, aby plátna umístěná v Rytířském sále a kapli nebyla za nepříznivého počasí ohrožena.<br /> Epopej by měla být podle vůle autora díla situována v Praze, ale ta zatím nemá zcela jasno, a to ať již se jedná o provizorní či konečné umístění. Praha ji chce zpět přinejmenším proto, že již jednou prodloužená smlouva mezi Galerií hl. m. Prahy a Moravským Krumlovem o zápůjčce vyprší v polovině roku 2010. Poté půjde o to, zda plátna převézt do Prahy a umístit je v provizoriu, než bude postaven nový pavilon, nebo podruhé prodloužit smlouvu o zápůjčce a nechat je prozatím v Moravském Krumlově. S touto variantou John Mucha souhlasí, protože je přesvědčen o tom, že bez Krumlova by zřejmě již plátna neexistovala. Po druhé světové válce je totiž krumlovská radnice nechala na vlastní náklady zrestaurovat a pozornost jim věnuje průběžně i v současnosti. Pražský magistrát se sice tváří, že chce situaci vyřešit, nicméně současný stav je stále ve fázi nula. Možných variant přibývá, ale ani jedna z nich zatím není tou konečnou.<br /> Vraťme se ještě zpět do roku 2004, kdy tehdejší pražští radní rozhodli, že nový objekt bude podle projektu atelieru Anima stát na místě vyhořelého Bruselského pavilonu na pražském Výstavišti. Kvůli této plánované stavbě se dokonce změnila hranice chráněné přírodní oblasti Královská obora. Novou stavbu si ale nepřála Incheba, i když navenek v rozhovoru pro Český rozhlas 1 – Radiožurnál uvedla, že přesun díla plně podporuje a jedná o tom s magistrátem. Proti stavbě se posléze postavil také stavební úřad pro Prahu 7 a za nedůstojnou ji považuje i John Mucha. Takže nakonec toto místo dodnes zeje prázdnotou a architektonický projekt atelieru Anima si lze prohlédnout jen na maketě.<br /> V následujícím období po tomto nezdařeném pokusu tehdejší radní pro kulturu Magistrátu hl. Prahy Milan Richter naději neztrácí a naopak věří, že Muchova závěť bude naplněna a že Pražané Slovanskou epopej v nové stavbě uvidí již v roce 2008. Programové prohlášení vedení pražské radnice je již realističtější, protože se v něm předpokládá, že zřídí galerii Alfose Muchy pro umístění unikátní Slovanské epopeje s termínem 31. 12. 2009. Nestalo se tak ani v tomto případě.<br /> V průběhu roku 2009 magistrát jen uvažuje o třech variantách na novou stavbu a nevylučuje ani Křižíkův pavilon na holešovickém Výstavišti jako provizorium. Do hry vstupuje také poměrně jednoduchý, ale přesto neúspěšný, návrh spisovatele a historika Zdeňka Mahlera umístit epopej dočasně ve dvoraně Veletržního paláce, která je ideální svou rozlohou i výškou. Navíc by se dílo navrátilo tam, kde bylo v roce 1928 vůbec poprvé umístěno. S návrhem ředitel Národní galerie Milan Knížák souhlasí, avšak magistrát hledá dál a zdá se, že už tolik nespěchá. Podle právních rozborů, které si nechal zpracovat, totiž může být podmínka darovací smlouvy umístit díla ve zvláštní nově postavené síni neplatná. Podmínku je možno vnímat jen jako morální závazek hlavního města, ale jiný dopad nemá. Na vybudování nové výstavní síně si tedy nemohou činit nárok ani Muchovi potomci. Další jednání s J. Muchou a radním Richterem se přesto uskuteční. John Mucha oponuje, že autorská práva sice k 1. lednu 2010 vypršela, ale neznamená to, že by Praha mohla s Epopejí nakládat podle svého, a připomíná, že A. Mucha mj. určil, že o ní budou rozhodovat jeho potomci. A tak si stojí za svým – o provizoriu nechce ani slyšet, byť by podle sdělení radního mohla být plátna převezena do Prahy již počátkem roku 2010. Pro nový pavilon jsou mu nabízeny čtyři lokality, a to prostor někdejšího Denisova nádraží na Těšnově, Letná, Vítkov a historické jádro města. Praha prý již chce začít s prací na jejich hmotových studiích a podle nich hledat vhodné pozemky buď v majetku hl. m. Prahy nebo ty, které by bylo možné vykoupit. Za této situace svitne starostovi Moravského Krumlova naděje na ponechání Epopeje prozatím tam, kde je.<br /> Jednání o definitivním umístění Epopeje pokračují i poté, co po změnách na pražském magistrátu dostal tuto záležitost na starost Ondřej Pecha. Ten opět nevylučuje provizorium s tím, že by jeho vyhledávání a příprava zabrala méně času. John Mucha se však nevzdává vidiny nového, z pohledu architektury minimalistického pavilonu, do kterého by se v optimálním případě umístila expozice Bosenského pavilonu ze Světové výstavy v Paříži v roce 1900, Slovanská epopej podle dědečkova rozvrhu a dostatek prostoru by zde nalezl i veškerý umělecký studijní materiál, případně muzejní část a sál pro malé krátkodobé výstavy. Podle jeho slov má Praha nyní obrovskou možnost postavit světově proslulému představiteli secese velkolepé muzeum.<br /> Na jednání s radním Ondřejem Pechou proto J. Mucha přichází (podle mínění svého i nadace) s optimální variantou, a to vybudovat nový pavilon buď na Těšnově, ale nejlépe na místě Stalinova pomníku na Letné. Pokud by se právě toto místo schválilo, je připraven kontaktovat svého investora a odlehčit tak Praze od značné finanční zátěže. Mecenáš by údajně celou realizaci zaplatil a poté by pavilon také provozoval. (Připomeňme, že původní odhad nákladů na novou výstavbu byl 250 až 300 milionů, dnes se již mluví o částce až 500 milionů.) Avšak radní Pecha – podporován mj. kladným vyjádřením vítěze architektonické soutěže na revitalizaci Vítkova z roku 2000 Mikolášem Vavřínem – se přiklání právě k této lokalizaci v Praze 3 – Žižkově. Jeho rozhodnutí potvrzuje i v současnosti projednávaný nový plán územního rozvoje Prahy i to, že z původně slíbených čtyř objemových studií byla vypracována pouze jediná, a to právě pro Vítkov. Ten však John Mucha odmítá i s tím, že ve srovnání s objemovou studií pro Letnou, kterou si mezitím nechal sám vypracovat, by Vítkov poskytl jen 1000 namísto 3000 metrů čtverečních, stavba by byla zapuštěna v terénu a špatně přístupná. Navíc jejím účelem rozhodně není Vítkov revitalizovat a konečně – Vítkov již svůj památník má.</p> <p>Rozuzlení na závěr se nekoná</p> <p>V roce 2012 uplyne sto let od doby, kdy A. Mucha předal Praze první plátna. Na základě neoficiální dohody magistrátu s J. Muchou, nesoucím zodpovědnost za celé dědečkovo dědictví, byl rok 2012 stanoven jako termín pro položení základního kamene. Nový pavilon by měl stát do roku 2015. Pokud by magistrát tuto základní podmínku darovací smlouvy nesplnil, mohla by Epopej nakonec zakotvit v jiném městě. Například v moravské metropoli Brně, které již v minulosti projevilo zájem, a především – Alfons Mucha byl Moravan…<br /> A tak na závěr nezbývá než konstatovat, že nebýt Muchovy nadace, na jejíž popud nájemce Kaunického paláce umístil po rozsáhlé rekonstrukci této historicky unikátní barokní budovy stálou souhrnnou expozici z rodinné sbírky, obdivovatelé Muchova díla by v našem hlavním městě přišli zkrátka. Muzeum Alfonse Muchy, v němž nalezneme přibližně 100 děl, a to od olejomaleb, soch a fotografií přes plakáty až k osobním a dekorativním předmětům, nám sice reputaci částečně zachraňuje, avšak na odčinění velkého dluhu vůči Muchovu dílu, který Praha má, to nestačí. </p> <p>Eva Horníčková</p> <p>Zdroje: Český rozhlas 1 – Radiožurnál, Zpravodajství ČT 1, ČT 2, MF DNES, Znojemský deník.cz., E15.cz a iHNed.cz.</p>
