Články a komentáře

<p>JINÍN: Barokní fara v Jiníně čp. 1 se dlouhodobě nachází v havarijním stavu, díky čemuž byla zařazena na seznam nejohroženějších nemovitých památek.</p> <p>Ale má šanci. V prosinci 2009 ji od církve za 500 tis. Kč odkoupila soukromá osoba s finanční účasti dalších kolegů, kteří si vetkli šlechetný cíl, a sice záchránit tuto jedinečnou stavební památku a vytvořit zde nezávislý prostor k nekomerčním kulturním aktivitám – výstavám, koncertům, pobytovým uměleckým ateliérům atd.</p> <p>Toliko fakta. Další informace jsou o penězích a záměrech, které lépe, než je vyjádřil vlastník fary, nedokážu: „Před krátkým časem jsem se spolu s několika kolegy, se kterými se už po řadu let snažíme do prácheňského regionu přinášet tak trochu jinou, ale naprosto svébytnou a samostatnou kulturu, rozhodl postavit na nohy lhostejností a dobovým vandalismem pokořenou barokní farní budovu v Jiníně a pokusit se, aby jí byla znovu dána možnost vykvést do krásy.“<br /> Kromě záchrany a rekonstrukce fary je na stole úvaha o jejím dlouhodobém pronájmu občanskému sdružení, které se už formuje.<br /> Náklady na celkovou rekonstrukci odhaduje vlastník na cca 10 až 15 miliónů, do toho pochopitelně nejsou zakalkulovány bezplatné brigádnické hodiny. Vyšší suma na opravu souvisí s tím, že téměř všechny místnosti obsahují původní výmalbu, která by měla být odkryta a restaurována. Momentálně se připravuje průzkumný záměr a v průběhu léta by se měli restaurátoři pustit do sond v jednotlivých místnostech. Hlavním cílem v letošním roce je obstarat peníze na novou střešní krytinu a okapy, aby do budovy již nezatékalo a došlo k určité stabilizaci stavu.<br /> Sdružení v zárodku už má hotové stanovy, které by měly být brzy úředně potvrzeny, a dokonce i název – Sklenobýl, což je jméno vzácné šumavské orchideje, která roste pod zemí a tajemně vykvétá vždy až po mnoha letech.<br /> Jeho členové se chtějí dlouhodobě věnovat odvislé alternativní kultuře, která v jejich očích v regionu zcela chybí, nebo je jí poskrovnu. Činnost ale plánují rozsáhlejší, nechtějí se vázat pouze na Jinín. </p> <p>Už tuto sobotu – 8. května – se od 17 hodin na zahradě u fary uskuteční akce s názvem Podvečer pro jednu faru, kde vystoupí vynikající a světově uznávaný bluegrassový kytarista a skladatel Slávek Hanzlík (http://www.slavekhanzlik.net) a dále písničkář, kytarista a legenda české alternativní scény a zakladatel skupiny Extempore Jaroslav Jeroným Neduha (http://www.extempore.sneznik.cz), který představí také své literární texty ze staré Šumavy Strašidelné příběhy.<br /> Půjde o vystoupení akustická, protože fara je momentálně bez elektřiny.<br /> Na téma historie jinínské farní budovy bude přednášet regionální historik Karel Skalický: Když se ten Mikule na faře ženil… </p> <p>Na celý podvečer jsou připraveny také komentované prohlídky s průvodcem od sklepů až po půdu, aby si zájemci mohli prohlédnout současný syrový stav stavby. </p> <p>Vstupné na celou akci je zcela dobrovolné, případný výtěžek bude použit samozřejmě na opravu fary.</p> <p>Bližší informace: info@sklenobyl.cz, 606 636 908</p>

<p>PELHŘIMOV: Součástí Kulturních zařízení města Pelhřimova, příspěvkové organizace zřizované městem, je i kino Vesmír, které sídlí v budově ze šedesátých let minulého století.</p> <p>Rekonstrukci si vyžádal především kinosál, po ní následovala digitalizace s rozšířením pro promítání ve 3D a první diváci sem zavítali již v závěru loňského roku. </p> <p>Rekonstrukce kinosálu proběhla v červenci a srpnu 2007 a Ministerstvo kultury na ni poskytlo částku 1,5 milionu Kč ze Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie (dále jen Fond) a 1 milionem 532 tisíci Kč ze svého rozpočtu přispělo město. „Jednoznačným přínosem je zvýšení pohodlí pro diváky. Kapacita sálu se sice snížila z 340 na 219 sedadel, ale i tak jejich počet plně dostačuje. Objekt získal novou fasádu a rekonstrukcí prošlo také schodiště, zrenovovány byly šatnové pulty, vzduchotechnika a nouzové osvětlení, následovalo položení nové podlahové krytiny – koberce. Kromě estetického vylepšení interiéru přibyla i dvě místa pro vozíčkáře a zvuková smyčka pro nedoslýchavé,“ vyjmenovává vedoucí kina Zdeněk Zeman a dodává: „Dotaci 1 milion 250 tisíc Kč na digitalizaci se podařilo získat ze stejného zdroje, tedy z Fondu, a město opět ze svého rozpočtu poskytlo 2 miliony 94 tisíc Kč. Tyto částky uhradily i náklady potřebné na pořízení 3D technologie. O správnosti investice svědčí skutečnost, že se nám návštěvnost v prvním čtvrtletí oproti stavu v roce 2009 zvýšila na dvojnásobek.“</p> <p>Vesmír patří k vybrané padesátce kin</p> <p>Kino Vesmír se stalo padesátým kinosálem v republice vybaveným digitální projekcí ve standardu DCI. Má projektor Christie CP 2000-ZX, kinoserver Doremi 2K4 a 3D systém XpanD. Na projekci 3D jsou používány brýle XpanD, integrátorem je společnost AV Media Praha. (Integrátor je firma, která dodává a instaluje digitální projekt, zajišťuje servis, certifikaci sálu u jednotlivých distributorů a někteří z nich budou přicházet i s alternativní nabídkou programů do kin.) </p> <p>Protože nejbližší digitalizovaný sál se nachází v Multiplexu Cinema Star v Jihlavě, další, ale s malou kapacitou, mají v Týně nad Vltavou (Jihočeský kraj), jiné jsou od Pelhřimova vzdálené přes 100 km, využívají Pelhřimovští s chutí pestrou paletu promítaných filmů, ale oceňují také přijatelnou cenu vstupenek, která je v kinu Vesmír mnohem nižší než třeba v Praze. „Za vstupenku na klasickou a digitální projekci zaplatí divák 70 až 80 Kč, na 3D film 130 Kč. Pouze u distribuční společnosti Falcon je cena za premiérový titul ve 3D podobě 165 Kč, ale s počtem týdnů uběhlých od premiéry se stále snižuje. Za pásmo pohádek pro děti pak rodiče zaplatí 20 korun,“ říká vedoucí kina.</p> <p>Během měsíce se odehraje 30 až 45 představení, v průběhu roku pak 380 – 400, jejich počet závisí na nabídce distributorů filmů. Kino je připraveno promítat i dopoledne pro mateřské, základní nebo střední školy, které si mohou odpovídající titul vybrat samy. Pro filmové labužníky jsou v nabídce snímky pod označením Fclub, k vidění jsou tu díla z Filmového klubu, ale i další filmy oceněné na festivalech nebo z tzv. artikina. Kino Vesmír pravidelně zve i na promítání snímků z Projektu 100, dále na Přehlídku českých filmů – letos proběhne v červenci 11. ročník a přinese nejúspěšnější české filmy natočené za posledních 24 měsíců. A v neposlední řadě se již potřetí mohou diváci těšit na Mezinárodní festival outdoorových filmů. </p> <p>Kinosál se využívá i k pořádání dalších kulturních akcí, zejména pořadů pro školy, divadélka pro nejmenší, výchovné koncerty, školní akademie. Foyer divadla pak občas hostí i fotografické výstavy zaměřené ponejvíce na ekologii.</p> <p>Návštěvníci si již uvykli na služby, které jim poskytuje zde sídlící Kavárna Astra. Nejsou totiž ochuzeni o tradiční „multikinové menu“, tedy o popcorn a colu. Avšak nezaplatí za ně více než 60 Kč. V brzké době ještě do vestibulu kina přibudou i dvě plazmové televize, v nichž poběží upoutávky na připravované filmy.<br /> Kvalitní kinoprojekce, pohodlí v sále a doplňkové služby tak do kina Vesmír dnes naopak lákají návštěvníky ze širokého okolí.</p>

<p>TÁBOR: Pěvecký sbor Hlahol, jeden z nejstarších sborů na našem území, byl založen jako mužský zpěvácký spolek v roce 1860. Na jeho činnosti se podílela řada významných osobností.</p> <p>V roce 1864 (u příležitosti svěcení spolkového praporu) sbor dirigoval Bedřich Smetana a v roce 1879 byl pořádán koncert pod vedením Antonína Dvořáka. Spolek přijal název Hlahol v roce 1895, kdy se staly jeho členkami i ženy.<br /> Prvním sbormistrem táborského Hlaholu se stal František Enderle, ale do jeho historie se významně zapsali např. profesor Josef Vycpálek, který na počátku 20. století vykonával ve spolku funkci starosty a sbormistr Vojtěch Bořivoj Aim, za svého působení v Táboře, v letech 1913 – 1920.<br /> V roce 1929 byla v Táboře uspořádána Jihočeská výstava, kde Hlahol vystoupil pod vedením nového sbormistra Vladimíra Skopka. Ten setrval ve vedení sboru až do roku 1966. Významným přínosem pro další uměleckou činnost Hlaholu se stalo Skopkovo přátelství s národním umělcem Jindřichem Jindřichem.<br /> Čestnými členy sboru se v době svého života stali skladatelé Antonín Dvořák, Jan Malát, táborský rodák Oskar Nedbal, Josef Suk, Vítězslav Novák, básník Adolf Heyduk a prof. ing. František Bolech, sbormistr a dirigent filharmonického spolku v Táboře.<br /> V letech 1972 – 1997 stál v čele sboru sbormistr Stanislav Pešička. Díky zkušenostem z Venhodovy „Scholy cantorum“ a „Pěveckého sdružení pražských učitelů“ ovlivnil zásadním způsobem interpretační úroveň sboru, jakož i dramaturgii koncertů. Na Pražských sborových dnech v roce 1989 mu byla udělena zvláštní cena za dramaturgii. Repertoár výrazně obohatil o skladby současných autorů (Veljo Tormis, Ivana Loudová, Milan Křížek, Ilja Šmíd, Zdeněk Lukáš, Petr Eben, Jiří Laburda).<br /> Od roku 1998 je sbormistrem Zdeněk Beneš.<br /> Sbor každoročně pořádá samostatné koncerty a uskutečňuje četná příležitostná vystoupení, spolupracuje s řadou pěveckých sborů u nás i v zahraničí, s orchestry v místě i v regionu.</p> <p>Sbor je řádným členem Unie českých pěveckých sborů, na jejíchž stránkách je veden jeho kompletní profil.<br /> Pěvecký sbor Hlahol – Tábor se několikrát zúčastnil mezinárodního soutěžního festivalu Pražské sborové dny, kde se umístil ve stříbrném pásmu, pěveckého festivalu Europa cantat, vystupoval v Německu, Rakousku, Francii, Maďarsku, Dánsku, Švédsku a na mezinárodním festivalu duchovní hudby v Coventry ve Velké Británii.<br /> Za dlouholetou činnost byla sboru udělena medaile Ministerstva kultury ČR, v rámci jihočeského regionu Umělecká cena za rozvíjení a obohacování kultury a reprezentaci v zahraničí.<br /> V repertoiru vychází sbor z tradic české hudby, zpívá skladby všech slohových období i sborové úpravy lidových písní, díla našich i zahraničních autorů, klasiků sborové tvorby, ale i skladatelů současné tvůrčí scény.<br /> Koncem loňského roku sbor natočil své první CD, převážně ze skladeb českých skladatelů 19. a 20. století. </p> <p>Tato nahrávka bude slavnostně pokřtěna na slavnostním koncertě, který proběhne u příležitosti založení sboru v sobotu 22. 5. 2010 od 19 h v divadle Oskara Nedbala v Táboře.</p> <p>Členové sboru si rovněž pokládají za čest premiérové uvedení skladby Jiřího Laburdy „Dva hymny“ na latinské žalmové texty, dedikované sboru k jeho výročí.</p> <p>Zdeněk Beneš (1952 Tábor)</p> <p>Od dětství zpíval v několika školních sborech. Základy dirigování a řízení sboru studoval u Adolfa Špačka a Vojtěcha Jindry na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicich. Od roku 1974 je členem táborského Hlaholu, kde se dále zdokonaluje pod vedením sbormistra Stanislava Pešičky, po němž od roku 1998 plně přebírá řízení sboru. Po dráze ve svobodném povolání v letech 1976 – 1988 se vrací do školství; v současné době působí jako pedagog v ZUŠ O. Nedbala a v Gymnáziu Pierra de Coubertina v Táboře, kde též pracuje s komorním souborem. Je varhaníkem Husova sboru ČCE v Táboře.<br /> Za dlouholetou činnost ve sboru byl oceněn Zlatým odznakem Unie českých pěveckých sborů. V roce 2000 mu byla udělena „Cena města Tábora“ za aktivní činnost v oblasti sborového, sólového zpěvu a hudby.</p>

<p>STRÁŽNICE: Projekt„Tady jsme doma aneb Regionální folklor do škol“ chce dětem přiblížit život předků rodné obce, případně celého regionu. Jeho garantem je Národní ústav lidové kultury ve Strážnici (NÚLK).</p> <p>Když se pohybujeme naším městem nebo krajem, vnímáme ještě jejich historii?</p> <p>Chápeme dostatečně útržky historie v podobě památek nebo artefaktů, které nás obklopují? </p> <p>Dokážeme si je spojit s obrazem života v minulosti, kterému sloužily? </p> <p>A jak je tomu s dětmi, které ke zvykům a tradicím již často neváží vzpomínky, ale jen některé obrázky, možná vyprávění prarodičů nebo prchavý zážitek z výletu do muzea?</p> <p>Na podobných otázkách stojí koncepce prohjektu, který vypracovala Alena Schauerová a na jehož realizaci se podílí Magdaléna Maňáková.</p> <p>Zapojit se mohou děti konkrétní školy nebo třídy v rámci vyučování. S pomocí učitele a folkloristy se zaměří na práci, bydlení nebo kulturu svých předků. Nejenže si při zjišťování a vyhodnocování informací osvojí klíčové komunikativní, sociální a pracovní kompetence, ale rovněž získají povědomí o vlastních kořenech a obohatí si tak svou osobnost. Další přínos projektu spočívá v možnosti prohloubení vztahů mezi dětmi navzájem, mezi nimi a jejich rodiči a prarodiči.</p> <p>Výsledky mohou děti nakonec prezentovat na Mezinárodním folklorním festivalu (MFF) ve Strážnici. </p> <p>Věřím, že nejlépe však vystihne podstatu projektu a vyzve děti k účasti na něm autorka sama. Proto jsem položila Aleně Schauerové několik otázek.</p> <p>Jaké je časové rozmezí projektu? Kdy byl zahájen?</p> <p>Návrh projektu přijal ředitel NÚLK Jan Krist a programová rada MFF Strážnice na podzim roku 2008. Vzápětí jsme vyzvali školy, aby se k němu připojily. První skupina, první třída Základní školy v Mělníku, ul. J. Seifera, vstoupila do projektu téměř okamžitě.<br /> Pro každou třídu trvá projekt jeden školní rok. Jako jeho autorky zůstáváme s dětmi po celou dobu ve spojení, zajímáme se o jejich další práci a usilujeme o propojení tříd, které projekt začínají, s těmi, které ho již ukončily. Několikrát do roka posíláme všem odborné materiály o tradiční lidové kultuře.<br /> Jako celek je však projekt časově neomezen. Naší snahou je, aby se postupně přihlašovaly další školy, a aby se co nejvíce rozšiřoval.</p> <p>Kolik tříd se dosud zapojilo?</p> <p>V prvním roce to byla jedna třída, letos na svém projektu pracují dvě třetí třídy ze Základní školy ve Vodňanské ulici v Prachaticích. Samozřejmě, že jsme oslovily další školy pro rok 2011.</p> <p>Existují kromě účasti třídy na MFF další výstupy z realizovaných projektů?</p> <p>Výstupů je několik:</p> <p>Děti si vedou kroniku, kterou tvoří zápisy, fotografie anebo kresby. Na konci školního roku zůstává jeden její exemplář v majetku školy, druhý ukládá do svého archivu NÚLK. </p> <p>Z kroniky a výrobků, které dětí vytvořily, uspořádáme ve vstupní budově skanzenu ve Strážnici výstavu exponovanou nejen po dobu Mezinárodního folklorního festivalu, ale do konce občanského roku. </p> <p>Rodičům a prarodičům předkládáme jednoduché dotazníky, ve kterých se jich ptáme na to, jak si hráli, když sami byli dětmi, nebo jak slavili například vánoční nebo velikonoční svátky. Ve své druhé části se otázky dotýkají jejich zkušenosti s projektem. Zajímá nás, jak jeho utváření s dětmi prožívali, co se jim líbilo a co ne. </p> <p>O průběhu pátrání dětí po minulosti obce a předků se píše v místních novinách. V letošním roce se úřčastnící prachatická škola již publikovala o své činnosti zprávy v místních novinách.</p> <p>V Mělníku například vznikla velmi cenná spolupráce dětí s tamějším muzeem, kde o výsledcích práce nakonec vznikla společná výstava. Při vernisáži, které byli přítomni rodiče a prarodiče dětí a představitelé města, vystoupily děti se stejným programem jako na MFF ve Strážnici.</p> <p>Své zkušenosti předaly děti ve formě dopisu dalším účastníků „Tady jsme doma“.</p> <p>Kolik zaměstnanců NÚLK se do projektu zapojuje?</p> <p>Za NÚLK se ho účastní interní zaměstnankyně Magdaléna Maňáková a já (pozn. redakce – externí pracovnice NÚLK Alena Schauerová). Ovšem při realizaci výstavy a přípravy vystoupení nám pomáhají další pracovníci.</p> <p>Jak konkrétně probíhá práce folkloristy s dětmi?<br /> S dětmi spolupracujeme formou konzultací a rad k práci s folklorním materiálem, který jim pomáháme dohledat. Využíváme i pomoci Etnografického ústavu AV v Praze a v Brně. Na začátku a ve druhé půli projektu školu osobně navštívíme.</p> <p>Můžete uvést nějaký výjimečný projekt?</p> <p>Každý je osobitý. Učitelé pracují formou projektového vyučování, což v praxi znamená, že téma „Tady jsme doma“ probíhá napříč všemi předměty v průběhu celého roku. Důležitou částí je samostatné řešení úkolů. Děti si povídají s babičkou a dědečkem a výsledky potom sdělují ostatním dětem, přirozeně mezi sebou soutěží, takže se snaží donést co nejzajímavější sdělení. Rodiče, ale zejména prarodiče, přijali náš nápad velmi pozitivně a vesměs přiznávali, že se jejich vztah s vnoučaty prohloubil. Je to efekt, který jsme neočekávali.<br /> V Mělníku se třída zaměřila na košíkářství, načež ředitelka muzea pozvala děti na výstavu a přizvala také košíkáře. Ten je naučil košíky plést, takže na festival do Strážnice jel každý prvňáček s vlastnoručně vyrobeným košíkem. Dali tím impulz dalším mělnickým školám, v nichž instruktáž nyní pokračuje. Navíc se podařilo získat pozemek, kde děti za pomoci košíkáře zasadily vrby, aby pruty měly při ruce. Snad je třeba dodat, že poznávání domova začíná poznáváním rodiny a rodinných vztahů. Cesta k dětské identitě vede tedy několika směry.</p> <p>Jaký je význam projektu?</p> <p>Podílela jsem se na několika výzkumech zastřešených jednak NÚLK a jednak NIPOS ARTAMA (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, Útvar pro neprofesionální umělecké aktivity). Jejich výsledky ukázaly, že když děti znají písně, tance a pověsti z místa, kde žijí, jsou na obec hrdé a cítí za její podobu a rozvoj odpovědnost. Bohužel je však pravdou, že z našich základních škol regionální folklor téměř zmizel. Ztráta znalosti lidových písní je docela katastrofální. Tradice lidové kultury nejsou v našem školství chápány jako důležitá součást všeobecného vzdělávání. Proto vznikl koncept „Tady jsme doma“ se snahou vrátit regionální folklor do škol s vědomím, že je to smysluplné pro děti, pro kulturu obcepro i pro samotný folklor. První výsledky ukazují, že to tak opravdu je.</p> <p>Jak vidíte v současnosti u nás vztah mladých lidí k lidovým tradicím?</p> <p>To je velmi složitá otázka. Nedělala jsem v tomto smyslu žádný výzkum, takže mohu odpovídat jen na základě postřehů. Jsou místa, kde mladých přibývá. Určitě hraje pozitivní roli obnovování tradic různých místních zvykoslovných obřadů, zejména hodů nebo krajanských slavností. Ty se po roce 1989 rozrostly jako „houby po dešti“. Cítíte snahu ukázat obec v tom nejlepším světle a je jistě dobré, že podobné aktivity patří k oceňovaným při udělování titulu Obec roku. Ještě víc bych v tomto smyslu podtrhla význam pohledu do minulosti, vždyť kontinuita v lidském životě i v životě obce má důležité místo i z hlediska psychologického.<br /> Nouze o mladé rozhodně není ve folklorních souborech. Důkazem je např. stále trvající zájem o již pátý cyklus Školy folklorních tradic, akreditovaný ministerstvem školství, ačkoli si frekventanti čtyřsemestrální výuku platí. V Brně spolupracuji s dětským souborem Javorníček, který má za sebou již více než padesát let nepřetržité činnosti a mladí v něm postupně přebírají vedení. POdíl mužů i žen je v něm vyrovnaný, což patří u nás k unikátům.<br /> Najdou se ale i oblasti, kde se právě ze strany mladých projevuje nechuť, nezájem či opovržení. Osobně si myslím, že se jedná o důsledek absence vlastní zkušenosti a přínosu folkloru pro život.</p> <p>Děkuji za odpovědi<br /> Kateřina Vedralová</p>

<p>BZOVÁ (432 obyvatel): Když jsem se dozvěděla, že se v obci Bzová otvírá rekonstruovaný sál, který plní funkci kulturního domu, nemohla jsem jinak, než oslovit starostku a vyzpovídat ji.</p> <p>Kulturní zařízení, které se slavnostně otevřelo dne 5. února 2010 za přítomnosti hejtmana Středočeského kraje Davida Ratha, se nachází v budově ze 70. let. V té době zde v rámci akce „Z“ vyrostl komplex sestávající z prodejny Jednoty, restaurace a kulturního sálu. V majetku obce byl a dodnes je pouze sál, který až do roku 2008 v podstatě nijak nespravovala, a stejně tak si nevěděla rady s otázkou jeho využívání. Tehdejší nájemce prodejny Jednota odmítal při příležitostných akcích v sále obsluhovat, a navíc zde chybělo sociální zařízení. </p> <p>V roce 2008 však nastala změna a díky dotaci Středočeského kraje mohla obec opravit střechu kulturního sálu. Během roku 2009 se podařilo získat další peníze z fondu Středočeského kraje a ze státního rozpočtu, a tak k opravám přibyla i přístavba a přestavba sálu na standardy odpovídající požadavkům dnešní doby. Sál dnes disponuje vlastním sociálním zařízením, které pamatuje i na handicapované, klubovnou a výčepem. Obec vybrala vlastního nájemce s živnostenským listem pro restaurační služby, který zajišťuje obsluhu v době akcí. Aby obec dostála podmínkám dotace, které stanovují, že objekt nelze po dobu pěti let komerčně pronajmout jinému provozovateli, nejedná se o pronájem nemovitosti, ale pouze movitého zařízení. Dále byly peníze z dotace použity k rozčlenění prostoru, čímž vznikla vstupní hala a zázemí šaten. </p> <p>Sál pojme až 220 lidí a od jeho znovuotevření se v něm konaly svatby, plesy, večírky nebo schůze spolků, celkem osm akcí. Programová náplň se řídí především potřebami a zájmy místních, ale i občanů z okolí. Velmi slušnou návštěvnost měly tři plesy, přičemž na jeden dorazilo více jak 200 hostů. Na dětský maškarní bál zavítalo 80 malých návštěvníků s doprovodem. </p> <p>V letošním roce vyčlenila radnice na provoz sálu 84 000 korun, ale doufá, že v budoucnu získá další finanční prostředky jeho vlastní činností. Za tím účelem hodlá nabídnout tyto prostory k pronájmu, perfektně se totiž hodí např. pro pořádání maturitních plesů, jeho doménou je poměrně velké přísálí a zvláštností balkon, který se u staveb tohoto typu na malé obci nevidí často. </p> <p>Děkuji paní starostce Václavě Flaišmanové za laskavé poskytnutí všech informací.<br /> Kateřina Vedralová</p>

<p>LHOTKA: Tato obec, kterou v současné době osídlují především „víkenďáci“, má mezi objekty s nejstaršími popisnými čísly jednu velkou raritu, kterou je možné od loňského května obdivovat i zevnitř.</p> <p>Jedná se o skalní obydlí sestávající ze dvou ke skále přilehlých objektů. Toto minihospodářství vtěsnané do jednoho pískovcového skalního bloku patří na Kokořínsku k těm nejzajímavějším a nejdéle obývaným. Pozornost kolemjdoucích upoutává nejen co se kvality provedení týče, ale nově i z hlediska ekologického. Teplota uvnitř se totiž pohybuje v rozmezí 10 až 20 stupňů Celsia po celý rok. Vzduch, který kdysi ohřívala v hlavní místnosti instalovaná kachlová kamna, se naakumuloval do zdí, což zajistilo tepelnou pohodu na delší dobu. </p> <p>Lhoteský skalní byt není jen jakousi garsonkou bez příslušenství, ale je miniaturním hospodářským dvorem s kůlnou, chlévem a sklepem. Jeho světnici zvenku označuje obílená stěna se dvěma okny. Jedny vstupní dveře vedou do síně a druhé do chléva, z něhož je možné sestoupit do sklípku, nebo vystoupat do sýpky v prvním patře. Toto pískovcové hospodářství je dokladem šikovnosti našich předků, ale přesné datum jeho vzniku není známo. Jisté však je, že jako poslední zde žila paní Marie Holubová, jejíž prarodiče (Jan Beneš s manželkou) tuto skalní „chaloupku“ koupili pravděpodobně v roce 1859. Od nich ji získal jejich syn Josef Beneš (otec paní Marie Holubové) v roce 1889. V roce 1924 pak přešla postupní smlouvou na Marii a Bedřicha Holubovi. Proto se také někdy nazývá U Holubů. Na podrobnosti o této zajímavé stavbě, která je od roku 1958 zapsána do Ústředního seznamu kulturních památek, jsem se zeptala Miroslavy Havlíčkové, ředitelky Regionálního muzea Mělník, které tento objekt patřící Středočeskému kraji spravuje. </p> <p>Poslední obyvatelkou byla v osmdesátých letech minulého století M. Holubová. Kdo a jak po ní tento byt využíval?</p> <p>Byla zde umístěná malá instalace archeologických nálezů z okolí, část nábytku, nádobí a nářadí, které sem věnovali převážně občané ze Lhotky. Přilehlé objekty (bývalou řezárnu a chlévky s kurníkem) a venkovní prostor užívaly děti z turistického oddílu Kokořík, které se o ně společně s vedoucím oddílu a pod dohledem našeho muzea staraly.</p> <p>Turistický oddíl se sice staral, ale v jakém celkovém stavu se oba ke skále přilehlé objekty na přelomu 19. a 20. století nacházely?</p> <p>Pochopitelně, že se na nich zub času projevil. Měly zchátralou střešní krytinu i některé dřevěné prvky střešní konstrukce. Protože dovnitř začalo zatékat, požádali jsme mělnický stavební úřad o schválení stavby a zároveň také orgán památkové péče, neboť se jedná o státem chráněnou kulturní památku. Akci prováděla mělnická firma a cena včetně DPH se vyšplhala na 93 239 Kč. Fakturu zaplatilo naše muzeum s tím, že jsme z programu ISO MK ČR (Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví – pozn. red.) získali dotaci ve výši 50 000 Kč.</p> <p>Skalní obydlí můžete po telefonické domluvě navštívit i v pracovní dny, od 1. května do 30. září pak vždy od 10 do 12 a od 13 do 17 hodin.<br /> Základní vstupné činí 15 Kč, snížené 8 Kč.<br /> Hromadné objednávky pokladna@muzeum-melnik.cz, tel. 315 630 936.<br /> Návštěvu je možné spojit s prohlídkou expozic Regionálního muzea Mělník a s ochutnávkou vín v jeho prostorách.</p>

<p>OLOMOUC: Na jeden týden od 13. do 18. dubna se bývalý jezuitský konvikt zaplnil spoustou studentů, filmařů, vědců a návštěvníků všech věkových kategorií.</p> <p>Kaple Božího těla spatřila věci nevídané, projekční sály zapraskaly ve švech, podkrovím konviktu zavoněly palačinky, káva a čaj. Nad hlavní portál byl zavěšen transparent.</p> <p>Začal 45. ročník Mezinárodního festivalu populárně-vědeckých a dokumentárních filmů Academia Film Olomouc.</p> <p>AFO se představuje<br /> Academia Film Olomouc (AFO) je jediným filmovým festivalem svého druhu u nás. V současné době patří mezi nejvýznamnější festivaly věnující se populárně-vědeckému a dokumentárnímu žánru v Evropě. Jeho cílem je nejen prezentovat pomocí audiovizuálního média nejnovější poznatky z přírodovědných, sociálně-vědních a humanitních oborů, ale také přesvědčit diváky o tom, že „věda není žádná nuda“.</p> <p>„Je už načase zvrátit tradiční představu vědy jako uzavřeného či nesrozumitelného prostoru a vědců coby jejích suchopárných arbitrů. Festival AFO je výsostným experimentem, který už několik let boří mýty o „neatraktivnosti“ vědy a skrze esteticky kvalitní snímky razantně ukazuje, že věda je především dobrodružstvím ducha a svrchovaným kulturním gestem,“ uvádí hlavní dramaturgyně festivalu Veronika Klusáková.</p> <p>Festival probíhá od roku 1966, kdy byl založen ze společné iniciativy Krátkého filmu Praha, Univerzity Palackého a Československé akademie věd. Od té doby prošel celou řadou proměn, měnila se nejen podoba festivalu a jeho koncepce, ale i způsob financování, termín a prostory konání či samotný název. Navzdory všem politickým a jiným změnám však festival přetrval. V současné době spolupracuje AFO s občanským sdružením JSAF, pořadatelem Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, přičemž se snaží, aby programy obou festivalů nebyly dublovány. Pořadatelé festivalu se snaží zvýraznit jeho mezinárodní charakter, prostor dostávají pořady produkované BBC či Discovery. AFO chce být „uměleckou encyklopedií poučných a inspirujících zážitků“, mottem se stává sousloví „Vidět a vědět“. Se svojí osobitou koncepcí a dialektickou a interaktivní – „workshopovou“ – povahou je festival v evropském měřítku unikátem.</p> <p>Kdo, co, kdy, kde a jak<br /> Hlavním pořadatelem AFO je Univerzita Palackého v Olomouci, funkci ředitele festivalu vykonává v současné době Petr Bilík z Katedry divadelních, filmových a mediálních studií, která zajišťuje organizaci festivalu. AFO sice probíhá na akademické půdě, to však není limitujícím faktorem. Naopak, festival je otevřený nejširšímu okruhu návštěvníků, kteří se tak mohou setkat nejen s filmovými profesionály a vědeckými odborníky z celého světa, ale i s otevřeným a kreativním studentským prostředím. Zároveň činí festival přístupnější i skutečnost, že akreditace účastníků (akreditace vám otevírá dveře do promítacích sálů a zároveň slouží organizátorům k přehledu o počtu návštěvníků, pozn. aut.) je bezplatná, při včasném vyřízení lze získat po dobu konání festivalu i ubytování (taktéž zdarma).</p> <p>Festival probíhá tradičně v jarních měsících. Hlavním místem konání AFO je Umělecké centrum Univerzity Palackého (budova bývalého jezuitského konviktu), program však probíhá i na jiných místech v Olomouci, jakými jsou např. Divadlo hudby, Mozarteum (v prostorách Arcidiecézního muzea) či olomoucké kluby (Jazz Tibet Club, Klub 15minut, U-KLUB).</p> <p>Organizátoři se snaží o co nejpestřejší program, a tak v něm každý rok najdeme nejen projekce dokumentárních filmů, s nimiž jsou často spojeny odborné přednášky a diskusní bloky, ale také koncerty, výstavy, workshopy a další doprovodné aktivity. Pořádáním projekcí pro školy pamatují i na nejmenší diváky a mládež a nezapomínají ani na nejširší veřejnost – během festivalu se promítá také přímo na olomouckém Horním náměstí. </p> <p>Festivalový program je rozdělen do několika tematických bloků (programových sekcí). Letos věnovali pořadatelé pozornost bioakustice, poruchám autistického spektra, anarchismu, squattingu, předchůdcům dnešního člověka, nechyběly dokumenty z oblasti „gender“ a whiteness studies“; diváci mohli poodhalit tajemství fraktálů, dozvědět se, jak vznikají fotografie korony slunce a následně si je prohlédnout v rámci unikátní výstavy.<br /> Zároveň také během festivalu probíhá Česká a Mezinárodní soutěž, kdy jsou oceňovány nejlepší populárně-vědecké počiny uplynulého roku, a to v kategoriích Nejlepší český populárně-vědecký dokument, Nejlepší světový populárně-vědecký dokument, Nejlepší snímek z produkce FAMU (Cena děkana FF UP pro nejlepší snímek z produkce FAMU), Cena diváků, Cena studentské poroty, Cena časopisu Vesmír a Cena časopisu Dějiny a současnost. Požadavky, podle kterých porota snímky posuzuje, se týkají nejen odborné úrovně, ale i dosažení určitého stupně estetičnosti a progresivity, kteréžto složky by měl kvalitní snímek ve vyvážených poměrech obsahovat.<br /> AFO také každým rokem hostí mnohé významné české i zahraniční vědecké odborníky, kteří jsou projekcím osobně účastni. Návštěvníci festivalu pak mají jedinečnou možnost vyslechnout jimi pronášené přednášky či se zúčastnit debat a diskuzí. Hlavním hostem letošního ročníku festivalu byl lord Robert Winston, britský lékař, vědec, gynekolog, emeritní profesor a televizní moderátor pořadů z produkce BBC.</p> <p>Jak se připravuje festival<br /> Přípravy dalšího ročníku AFO začínají v mnoha ohledech záhy poté, co předchozí ročník skončil; to se týká především fundraisingu, produkce či domlouvání účasti zahraničních hostů (např. návštěva lorda Winstona byla domluvena již na jaře loňského roku). Se začátkem zimního semestru (přelom září a října) vstupují do příprav festivalu studenti olomoucké univerzity (výraznou měrou se zde podílejí především studenti Katedry divadelních, filmových a mediálních studií), kteří prostřednictvím festivalového praktika dostávají příležitost získat nové zkušenosti. Podle svého zájmu a zaměření si pak vybírají, na čem by se v rámci přípravy festivalu chtěli podílet.<br /> AFO se zaměřuje především na problematiku, která není příliš reflektovaná, a kterou by bylo dobré zviditelnit. Témata programových sekcí pak navrhují jak organizátoři, tak studenti, někdy se však téma vynoří zcela nečekaně; takovým způsobem vznikla letošní sekce Svět podle Rainmana věnovaná poruchám autistického spektra, kdy prvotní impulz vyšel od rodiče dítěte s touto diagnózou, který vyjádřil názor, že této problematice není věnována dostatečná pozornost.<br /> S výběrem témat úzce souvisí i výběr jednotlivých filmů. Ten je podřízen několika kritériím: přímá souvislost s daným tématem, kvalita dokumentu, časový rozsah (stopáž), cenová i jiná dostupnost apod. K vyhledávání slouží specializované databáze, poté přichází na řadu kontakt a komunikace s jednotlivými produkcemi, žádosti o zaslání kopií, zhlédnutí filmů a jejich následné (ne)zařazení do užšího výběru. „Bohužel filmů je vždy více než času, takže je to někdy docela zajímavý boj,“ říká s úsměvem Veronika Klusáková.<br /> Filmy do Mezinárodní a České soutěže přihlašují jejich tvůrci (producent, režisér) či distributor, přičemž snímky musejí splňovat stanovené podmínky. O tom, které filmy budou vybrány do soutěže, rozhoduje programová rada festivalu. Verdikt o vítězných snímcích pak vynáší v průběhu samotného festivalu odborná porota. Letos se do soutěže přihlásilo asi 150 – 200 českých snímků a 250 – 300 filmů zahraniční produkce; z nich postoupilo do soutěží 32 snímků (z obou kategorií rovným dílem 16 snímků).<br /> Festival je třeba také nějak financovat. Fundraising probíhá po celý rok. AFO podporuje v první řadě Univerzita Palackého coby hlavní organizátor a místní správa – Statutární město Olomouc, Olomoucký kraj. Další prostředky poskytuje Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo kultury. Soukromými sponzory festivalu jsou pak zpravidla organizace a firmy, které mají nějaký vztah k univerzitě nebo sídlí v Olomouci či Olomouckém kraji; již tradičním partnerem je tak např. firma OHL ŽS. Organizátoři jsou si vědomi, že sehnat dostatečné množství financí nebude ani nadále příliš snadné. „Sponzorů je čím dál méně a méně. Myslím, že i pro příští rok bude extrémně těžké přesvědčit sponzory, že má smysl investovat peníze do akce typu Academia Film Olomouc,“ podotýká dramaturgyně festivalu. Rozpočet letošního ročníku činil asi 4,5 mil., což je oproti minulému roku mírný propad.</p> <p>Vidět, slyšet, přečíst… a vědět<br /> Festival má také své mediální partnery; těmi hlavními byli pro letošní rok Česká televize, server Aktuálně.cz či ATHENA WEB. O dění během festivalu informují festivalový deník AFOhled, ve spolupráci s Českou televizí jsou vysílány festivalové minuty (letos mimořádně povedené, pozn. aut.).<br /> Pravidelně vycházejí tiskové zprávy, které jsou následně v anglické verzi prostřednictvím festivalové databáze rozesílány do zahraničí. „Touto cestou se nám letos podařilo získat jednoho z hlavních mediálních partnerů, jímž je právě ATHENA WEB,“ sděluje media manager Tomáš Jirsa. Jedná se o vědeckou společnost disponující obrovskou internetovou databází populárně-vědeckých snímků, která mj. monitoruje světové festivaly jako je AFO. „Byli bychom rádi, kdyby se nám podařilo navázat hlubší spolupráci,“ dodává Jirsa.<br /> Nepominutelnou složkou propagace je samozřejmě tisk, zájem médií, který v posledních letech k radosti organizátorů vzrůstá – navzdory tomu, že jde o akci poněkud jiného rázu, než je v našem prostředí běžné.<br /> Další způsob, jak o sobě dát vědět, představuje internet. Kromě oficiálních webových stránek tak mohou potenciální zájemci najít AFO na Facebooku či YouTube, jiný pohled na festivalové dění pak nabízí studentský blog.<br /> A naopak, prostřednictvím internetu získávají organizátoři zpětnou vazbu od návštěvníků. Někdy jsou ohlasy diváků bezprostřední, jindy přicházejí až po skončení festivalu v podobě e-mailů. Podle organizátorů převažují pozitivní reakce: „Moc nás potěšilo, když přišel vedoucí guestservisu děkovný mail od lorda Winstona, který byl velmi nadšený z návštěvy Olomouce a festivalu. Což je něco, čeho si velmi vážíme.“</p> <p>Když festival skončí…<br /> Po skončení festivalu přicházejí na řadu festivalové ozvěny, které se konají jak v ČR, tak i na vybraných místech v Evropě. Ty ale nedosahují takového rozsahu, jak by si organizátoři představovali. „Je obtížné filmy pro ozvěny znovu sehnat a zafinancovat práva. Rádi bychom to ale změnili a ozvěny poněkud rozšířili, aby i lidé, kteří na festival do Olomouce nemohli dorazit, měli možnost se s filmy seznámit.“<br /> Další plány se týkají hledání větších prostor, kde by bylo možné festival pořádat, neboť současné kapacity jsou se zvyšujícím se počtem návštěvníků nedostačující a sály během projekcí přímo praskají ve švech. „Rádi bychom také rozvíjeli i naši vlastní publikační činnost spojenou s populárně-vědeckým žánrem, který u nás ještě stále není příliš známý, ať už ve své současné či minulé podobě,“ podotýká Veronika Klusáková. Tomáš Jirsa pak hovoří o své představě vydávání tematických sborníků spojených s programovými sekcemi. „Všechno to jsou záležitosti, které jsme chtěli realizovat už dříve, ale nebyly na to prostředky ani kapacity. Podobně je škoda, že vítězné filmy nemohou vyjít např. v edici nějakého časopisu či vydavatelství. Na tom bychom také rádi zapracovali, je to pro nás výzva,“ dodává.</p> <p>Festival skončil… ať žije festival!<br /> Jaký tedy byl 45. ročník Academia Film Olomouc?<br /> Festival slavnostně začal v kapli Božího těla, kde byla předána hlavnímu hostu festivalu lordu Robertu Winstonovi Cena za celoživotní přínos popularizaci vědy. Později zde festival i skončil předáváním cen vítězným filmům, přičemž letos poprvé nebyla udělena Cena studentské poroty. Oba slavnostní akty se nesly v „experimentálním“ duchu, kdy britský chemik a popularizátor vědy Michael Londesborough názorně předvedl, jak vytvořit hmotu podobnou zemskému jádru či připravit zmrzlinu pomocí kapalného dusíku.<br /> Kaple však po zahajovacím symbolickém výbuchu zažila i další nečekané události. Vzhledem k tomu, že první polovinu festivalu poznamenalo nepříznivé počasí, byly např. koncerty, které se měly konat na nádvoří Uměleckého centra UP, přesunuty právě do kaple Božího těla. Návštěvníci měli jedinečnou příležitost zjistit, jak to vypadá, když barokním prostorem s honosnou výzdobou zazní beatbox a elektronická hudba. V pátek se ale počasí umoudřilo a projekce pod širým nebem tak mohly na Horním náměstí sledovat stovky diváků.<br /> Zájem ze strany veřejnosti byl letos enormní: všech filmových projekcí, besed, výstav a koncertů se zúčastnilo 13 800 diváků a oproti loňskému se roku se zvýšil i počet akreditovaných diváků, který dosáhl úctyhodného čísla 1919. Bylo promítnuto 127 snímků, přičemž velký zájem ze strany návštěvníků podnítil opakované projekce vybraných filmů, především ze sekce o autismu.<br /> Na festival dorazilo všech 106 hostů, kteří přislíbili svoji účast. Situace v letecké dopravě zapříčiněná výbuchem islandské sopky sice zkomplikovala jejich příjezd na festival a následný návrat, nakonec ale všichni v pořádku dorazili do své vlasti.<br /> O všechno se pak staral pracovní štáb čítající asi 150 lidí – ředitelem festivalu počínaje a studenty roznášejícími noviny konče, přičemž se nesmí zapomenout ani na personál improvizované kAFOpalačinkárny a čajovny.<br /> Jako největší úspěch hodnotí organizátoři účast lorda Winstona, který vzhledem ke své časové vytíženosti mohl pobýt v Olomouci pouze dva dny. „Jsme rádi, že pozvaní hosté přijeli a strávili s námi v Olomouci skvělý týden. Byli velmi příjemní, komunikativní a velmi ´nehvězdní´, ačkoli většina z nich patří mezi špičky ve svém oboru,“ podotýká Veronika Klusáková. Další radost přichystaly organizátorům divácky úspěšné bloky o anarchismu a squattingu, přičemž panelové diskuze trvající více než dvě hodiny se účastnilo nejen spousta diskutujících diváků, ale i osobnosti jako Michael Kocáb a Matěj Stropnický, dorazili dokonce i samotní squatteři, kteří se zpravidla podobným akcím spíše vyhýbají. Až nečekaně divácky úspěšné byly také sekce o autismu a také bioakustice. „Z této sekce mám osobně velkou radost, naplňuje totiž to, čeho se snažíme už od začátku dosáhnout, propojuje přírodovědné a humanitní obory, přičemž nazírá problematiku z mnoha úhlů pohledu,“ pochvaloval si Tomáš Jirsa.</p> <p>Pro ty z vás, kteří se na festival nedostali, je tu dobrá zpráva:<br /> Příští ročník festivalu Academia Film Olomouc se bude konat již tradičně ve druhé půli dubna a organizační tým udělá opět vše pro to, aby ukázal to nejlepší ze světa populárně-vědeckého filmu a přivezl do Olomouce špičkové odborné kapacity, které přesvědčivě ukazují, že věda je především fascinujícím dobrodružstvím ducha.</p> <p>Více informací na www.afo.cz</p>

<p>ZAHRÁDKA: V roce 1969 padlo rozhodnutí o stavbě vodního díla Želivka, zásobárny pitné vody pro Prahu a část Středočeského kraje.</p> <p>Při realizaci záměru musela být zbořena také obec Zahrádka, z níž dnes zůstalo jen několik drobných artefaktů a kostel sv. Víta.</p> <p>Kostel lze označit za dnes již jediného svědka 700leté existence zmizelého městysu Zahrádka. Nachází se v těsné blízkosti okraje vodní hladiny, která tak zasahuje polovinu původního území obce. Její druhá část musela být právě pro svou blízkost vodní hladině a kvůli přísným hygienickým opatřením v rámci prvního ochranného pásma srovnána se zemí také. Zdá se, že kostel zachránil jeho historický význam a dodnes stále neurčené vnitřní výmalby. </p> <p>Jeho původ můžeme datovat přibližně do 12 století. O sto let později král Přemysl Otakar I. postupuje písemně ves s kostelem a přilehlým újezdem pražské Vyšehradské kapitule. Jedná se tedy o první přímou zprávu o kostele. V druhé polovině sedmdesátých let v něm proběhl archeologický průzkum, který odhalil gotické nástěnné malby ze 14. století. Názory na jejich symboliku se různí, ale jedna z teorií se zmiňuje o možnosti, že by zde mohl být vyobrazen genealogický cyklus přemyslovského rodu, což by z něj činilo památku významem srovnatelnou s rotundou sv. Kateřiny ve Znojmě. Tuto teorii prosazoval především historik umění Karel Stejskal, známý především svými studiemi nástěnných cyklů císaře Karla IV. na Karlštejně, která se nám dnes dochovala jen v renesančních kopiích. </p> <p>V současnosti se určením výmalby v kostele sv. Víta zabývá Petr Severa z restaurátorského oddělení Národního památkového ústavu, územního pracoviště v Telči. NPÚ jako vlastník kostela současně intenzivně spolupracuje s občanským sdružením Přátelé Zahrádky, do jehož činnosti se zapojila i rodina Čihákových. Jan Čihák zná Zahrádku od dětství, kdy zde trávil prázdniny, a s místními rodáky zůstává v kontaktu. Ti se tu dvakrát v roce, na „dušičky“ a na svátek sv. Víta, setkávají. Zhruba třem stovkám pamětníků a přátel Zahrádky vytváří právě kostel zázemí. K významným datům jeho osudu patří i rok 1975, kdy měl být formálně odsvěcen, ale jak to však s odsvěcováním bývá, nikdo přesně nezná podobu takového úkonu. Nikdo z aktérů již není mezi námi, takže dotázat se na okolnosti tehdejšího odsvěcení není možné. Se Zahrádkou je neodmyslitelně spjat také její rodák Mons. Karel Vrána, který však v jejích posledních letech působil v Římě. Při současných setkáních se v kostele slouží mše, avšak původní oltář, který byl přenesen do nedalekého kostela v Košeticích, při obřadu připomíná už jen jeho fotografie. </p> <p>Hlavním záměrem o.s. Přátelé Zahrádky je zřízení památníku zátopové oblasti vodního díla Želivka. Kostel sv. Víta by měl být využit nejen jako prostor pro expozici o své historii a uměleckém významu, ale i o životě v dnes již zatopené oblasti. Její součástí by se měly stát například fresky sejmuté z kostela v Dolních Kralovicích, který v zátopovém území vodní nádrže zanikl spolu s celou obcí. Potíže s realizací tohoto projektu vypracovaného už v roce 1983 se vyskytují v zásadě dvě. První a obvyklou jsou finanční prostředky, druhou umístění kostela v prvním ochranném pásmu, které podléhá přísným hygienickým a bezpečnostním normám, což ovlivňuje možnost přístupu ke kostelu.</p> <p>Realizace projektu by nejprve vyžadovala téměř milionovou investici nezbytnou jen k aktualizaci dnes již poměrně zastaralého projektu. S postupujícím časem navíc rostou nutně náklady na opravy omítek a na fixaci nástěnných maleb, neboť kostel je od roku 1975 nevyužívaný a vlhkost na nejohroženějších stěnách dosahuje až do výšky dvou metrů. Přes tři miliony korun se odhadují výdaje spojené s vyřešením problémů s bezprostřední blízkostí vody. Další položky v seznamu tvoří úpravy okolí kostela (oplocení, zpevnění ploch, přilehlá zeleň) a doplnění mobiliáře kostela. Celkové náklady se tak patrně vyšplhají až k deseti milionům korun.</p> <p>Žádat takovou částku pro stavbu, která má dnes velmi omezené využití, a k níž je navíc špatný přístup, není snadné. Současný vlastník, tedy Národní památkový ústav, jí nedisponuje a peněz v krajských fondech je příliš málo. Možností tak zůstává jen zařazení kostela do Programu záchrany národního kulturního dědictví ministerstva kultury, kde však klíčovou otázkou zůstává identifikace nástěnných výmaleb. Samozřejmě by byl větší zájem je zachránit, pokud by se prokázalo, že se jedná o unikátní přemyslovský genealogický cyklus. Druhou variantou záchrany by se mohlo stát získání pro věc soukromého investora. Bohužel korporátní podpora kultury nebo tzv. korporátní sociální odpovědnost není u nás zatím příliš rozšířená. (Ve světě známá CSR corporate social responsibility, kdy velké obchodní společnosti na sebe berou odpovědnost za vliv svých aktivit na životní prostředí kulturu nebo další oblasti veřejné sféry. Viz např. článek Strojírenská firma a mistr SANTINI <p>Kostel se bez finančních prostředků nachází v situaci, kdy jeho problematická poloha šanci na jejich získání jenom snižuje. Dostává se tak bohužel do začarovaného kruhu, kde jediným východiskem nakonec může být určení významu maleb, které však každým rokem stále více chátrají.</p>

CHEB: K příležitosti 950. výročí první písemné zmínky o Chebu, které si město připomene v příštím roce, vzniká reprezentativní kniha mapující historii chebského divadla. Kniha přiblíží čtenářům vývoj zdejšího divadelnictví od středověku, přes baroko a 19. století, které bylo na divadelní události nadmíru bohaté, až po současnost. Už v 15. století se v Chebu hrály slavné pašijové hry. První stálá scéna zde vznikla před 250 lety. Kniha bude o to zajímavější, že autor do ní vloží také osudy zdejších slavných herců nebo dramatiků, jejichž kusy se v Chebu hrály. "//V chebském divadelnictví, a tedy ani v publikaci, nemůžou chybět ochotnické aktivity, protože zvláště po válce měly v regionu nezastupitelný význam,"// říká její autor, bývalý ředitel Západočeského divadla František Hromada a dodává "//knihu připravuji od loňského dubna, ale materiály týkající se chebského divadelnictví shromažďuji již od 80. let, takže těch pramenů, ze kterých čerpám, je opravdu spousta. Vše se snažím konfrontovat i s lidmi, abych věděl, co je bude zajímat."// Na vzniku knihy se vedle F. Hromady spolupodílejí historik a v tomto případě překladatel Jaromír Boháč, dramaturgyně Marta Ljubková, která mapuje poslední desetiletí, a autorka anglického resumé Rostislava Gordon-Smith. Publikace vyjde v květnu příštího roku a k dnešnímu dni je hotovo zhruba 85 procent základního textu. Zatím není jisté, zda kniha bude rozšířena i o německý překlad. To záleží na tom, zda-li se podaří získat příspěvek z Česko-německého fondu budoucnosti, odkud by měla přijít zpráva již v těchto dnech. Město vyčlenilo na zpracování publikace půl milionu korun, z fondu by mohlo dostat 250 až 300 tisíc korun. Počítá se s tím, že kniha s pracovním názvem Historie chebského divadla vyjde v nákladu 2 tisíc kusů. A ještě nakonec několik slov F. Hromady: //"Chci především, aby ta kniha byla důstojná. Její vydání už podpořilo několik sponzorů, kterým trochu s nadsázkou říkám fanklub. Pokud by měl zájem někdo další, tak mě může kontaktovat prostřednictvím e-mailu f.hromada@email.cz."//

<p>HRADEC KRÁLOVÉ: Z hlediska české moderní architektury a urbanismu se Hradec Králové těší výjimečnému postavení, což v letošním roce město připomíná speciálním programem.</p> <p>Protože jsem se chtěla o projektu dozvědět více, poslala jsem na Magistrát města Hradec Králové několik otázek týkajících se projektu. Ujal se jich vedoucí odboru kultury, sportu a cestovního ruchu Aleš Mokren.</p> <p>Ze zprávy na stránkách města vyplývá, že Rok architektury vyhlásilo město. Jaký je oficiální název a přesné časové ohraničení konání projektu?</p> <p>Oficiální název je „1910 – 2010, 100 let moderní architektury v Hradci Králové“. Termín konání je v průběhu celého roku 2010, na rok 2011 bude vyhlášeno nové téma.</p> <p>Z čeho vychází myšlenka na pořádání projektu?</p> <p>Myšlenka vznikla vzhledem k výročí narození i úmrtí architekta Josefa Gočára, který se významně podepsal na současné podobě našeho města. Navíc existuje snaha podtrhnout fakt, že Hradec Králové se rozvíjí i v současnosti a vznikají zde nová architektonická díla, která jsou ceněna veřejností i odborníky.</p> <p>Je stanoven rozpočet na projekt a z jakých zdrojů je financován?</p> <p>Město podporuje akce související s tímto programem prostřednictvím tematických grantů na rozvoj cestovního ruchu a v rámci cyklu Calendarium Regina. Program nemá pevně stanovený rozpočet, kraj ani privátní subjekty se na něm přímo finančně nepodílejí.</p> <p>S jakými subjekty je projekt realizován?</p> <p>K tomuto tématu je plánováno, nebo už proběhlo více akcí s různými pořadateli. 1. dubna došlo v rámci vítání turistů otevření 4. Procházkového okruhu – Současná architektura, který vznikl ze spolupráce mezi Statutárním městem Hradec Králové a občanským sdružením Civitas per Populi. Dne 18. května proběhne vernisáž výstavy nerealizovaných děl Josefa Gočára, která vzniká za spolupráce s Muzeem východních Čech a dalšími odborníky. Bílé noci na Malém náměstí je cyklus akcí, které spočívají ve výtvarném a světelném oživení rekonstruovaného prostoru Malého náměstí a jejichž organizátorem je občanské sdružení Poco a poco animato. Běžně nepřístupné památky se návštěvníkům otevřou 25. dubna za pořadatelství Heleny Rezkové. Do programu projektu se zapojila architektka Vladimíra Šilhánková jako garant výstavy současné tvorby architektů v Hradci Králové. Posledních sto let architektonického vývoje Hradce Králové zhodnotí ve dnech 8. – 9. září Symposium Gočár.</p> <p>Naplňuje koncepce projektu Úmluvu o ochraně architektonického dědictví Evropy z roku 1985?</p> <p>Jsme toho názoru, že doprovodné akce jsou v souladu s výše uvedenou úmluvou, zejména v čl. 10, odst. 3, čl. 12 a čl. 15. (Revidovanou verzi Úmluvy o ochraně architektonického dědictví Evropy naleznete v odkazu zde <p>Děkuji za odpovědi.</p> <p>Několik souvisejících informací:<br /> Velkou zásluhu na architektonicky výsostném postavení Hradce Králové nese osvícený starosta z počátku dvacátého století František Ulrich, který nejprve zaměstnal mladého architekta Jana Kotěru, a poté pro systematickou spolupráci získal Josefa Gočára. Na mezinárodní výstavě bydlení v Paříži konané v roce 1947 představilo město svou rozvojovou koncepci navrženou Gočárovými žáky, architekty Josefem Havlíčkem a Františkem Bartošem.<br /> Z 21. století je nutné zmínit soubor staveb v areálu Fakultní nemocnice, kde architekti Michal Juha a Jan Topinka realizovali budovu interní kliniky, organicky tvarované výukové centrum Lékařské Fakulty a pavilon urgentních příjmů.<br /> Za současnou nejvýznamnější a nejdiskutovanější stavbu lze označit novou budovu Studijní a vědecké knihovny, která vzešla z odborné soutěže a v roce 2009 získala ocenění Stavba roku.</p> <p>Přehled doprovodných akcí a dalších událostí na stránkách města v odkazu zde nebo portálu Calendarium Regina zde