<p>NOVÉ HRADY: Překrásně zrekonstruovaný rokokový zámek láká turisty k návštěvě již mnoho let a mnozí z nich se sem rádi vracejí, aby zkontrolovali, co nového tu zas přibylo.</p> <p>Do zámku však nemíří jen turisté. Častými návštevníky jsou také snoubenci. Rozhodování, zda své ano vysloví právě tady, si mohou v klidu promyslet třeba ve zdejší vinárně, umělecké galerii, ve zpřístupněných zámeckých prostorách nebo se spolu s bezpočtem milovníků jízdních kol dát zrychleným krokem směrem k cyklistickému svatostánku, Prvnímu českému muzeu cyklistiky©, vybudovanému před třemi lety. Ale než tam společně dojdeme, zastavme se u bohaté historie celého komplexu.</p> <p>Zámek Nové Hrady vybudoval v letech 1774 – 1777 hrabě Jean-Antoine Harbuval de Chamaré ve stylu francouzských letních sídel. Pro svoji architektonickou jedinečnost a umístění bývá nazýván “Malý Schönbrunn” nebo “České Versailles”. Začátkem 20. století přechází majetek do rukou podnikatelů, z nichž prvním byl pražský velkoobchodník s jižním ovocem, který chátrající zámek opravil. Naopak další majitel ho i s celým panstvím propil a opravy se zámek dočká až mezi lety 1936 – 39. Financuje ji pan Bartoň z Dobenína, majitel velkých textilních závodů v Náchodě a v Novém Městě nad Metují. Avšak dlouho se ze svého díla neraduje, protože se blíží druhá světová válka a celá jeho rodina zámek raději narychlo opouští. Ten je záhy obsazen německou armádou, usídlují se v něm jednotky SS a později také Hitlerjugend. </p> <p>Po válce pak jeho východní křídlo slouží jako škola, a to až do roku 1986, kdy musela být z havarijních důvodů vystěhována. Druhou polovinu zámku obhospodařovali po konfiskaci majetku Bartoňům-Čerychům památkáři. Zřídili zde expozici rokokového mobiliáře, který se později stal předmětem restituce. Stěžejním se stal rok 1991, kdy byl majetek vrácen vnukům továrníka Bartoně. Ten na ně svůj zámek přepsal už v roce 1936 a rozhodně nepočítal s tím, že v době restituce jim oběma bude bezmála sedmdesát let. A tak se stalo, že k navrácenému majetku již nikdy nenašli potřebný vztah, zámek během následujících pěti let opět chátral a navíc postupně mizel i jeho inventář. Něco si odvezli sami restituenti, něco se vrátilo státu a nakonec i to, co šlo odmontovat, také zmizelo. </p> <p>Svítání na lepší časy</p> <p>Naštěstí se našli odvážlivci, kteří zdevastovanou budovu i s celým zámeckým areálem v roce 1997 od restituentů odkoupili. Novými „zámeckými pány“ se stali manželé Kučerovi, kteří vyměnili svůj v restituci získaný majetek na území Prahy, přesídlili na venkov a spolu se svými čtyřmi dětmi se ihned pustili do nejnutnějších oprav. Při rozhodování o takovémto zásadním životním kroku sehrálo významnou roli i to, že předkové P. Kučery na zdejším panství působili po celá pokolení jako hajní. </p> <p>Rekonstrukce a úprava celého areálu probíhá nepřetržitě, a to od obou křídel hlavní budovy přes zámeckou zahradu a přilehlé objekty až k farmovému chovu jelení a daňčí zvěře. Vše se děje ve spolupráci s památkáři a podle fotografické dokumentace rodiny Bartoňových – posledních vlastníků. To, že zámek nikdy nebyl zásadně přestavěn, je naprostým unikátem. Díky tomu se mu dostalo autentické podoby, včetně barevnosti fasád. Pan majitel si veškeré stavební práce řídí sám, protože podle jeho slov za práci zaplatí jen do výše jedné třetiny z částky, která by byla požadována například v rámci státní zakázky. </p> <p>Výhodou Nových Hradů je, že zámek je celoročně obydlený. Konají se zde kromě svateb, koncerty, společenská či firemní setkání, plně funkční je zámecká restaurace, cukrárna, sál pro rautové hostiny, součástí je i malá galerie. Kučerovi v rámci tzv. vícezdrojového financování ještě plánují otevření farmy jelení a daňčí zvěře, což je u našich západních sousedů oblíbená atrakce zejména pro rodiny s dětmi. Tím vším chtějí dokázat, že památku lze provozovat se ziskem, přestože nalezení životaschopného modelu bývá složité. Například velkým problémem mnoha českých památkových objektů je absence hospodářského zázemí. Dnes se již málo ví, že původní šlechtické rody byly většinou dobrými hospodáři. Součást jejich panství tvořily malé cukrovary, pivovary, pískovny, lomy, ale i lesy či polnosti, které pomáhaly na chod a údržbu objektu vydělávat. Proto se nynější majitelé Nových Hradů snaží po jejich vzoru v celém areálu zrekonstruovat a zprovoznit co nejvíce objektů, aby si „na sebe vydělávaly“. K nim patří také čtyřpodlažní barokní špýchar.</p> <p>Vše, co chcete vědět o kolech</p> <p>Před třemi lety se otevřela vrata čerstvě opraveného špýcharu a do Muzea cyklistiky, v němž je soustředěno maximum exponátů co se jízdních kol a kuriozit z oblasti cyklistiky týče, tak mohli vstoupit první návštěvníci. Vše pochází ze sbírky českého velocipedisty ing. Jiřího Uhlíře, který se tomuto oboru věnuje od svých patnácti let. Novohradské muzeum má sice ve svém názvu slovní základ první, nicméně již někdy během první světové války byla v Praze Karlíně otevřena cyklistická sbírka jistého pana Voldřicha. Bohužel přišel rok 1948 a zapálený sběratel Voldřich ji „věnoval“ státu. A tak se Jiří Uhlíř považuje za – řekněme – jeho nástupce. Uhlířovy exponáty zaplnily plochu novohradského špejcharu na celých 1200 m² a pouze jediný z nich je replikou. Je jí nejstarší předchůdce dnešního jízdního kola – Draisova dresína.<br />
Expozice mapuje nejenom historii vývoje kol, ale uvidíte v ní bezpočet kuriozit, například proutěný přepravní koš na kola z konce 19. století, svítilnu na svíčku, nepřeberné množství zvonků, zadních odrazových sklíček, cyklistický revolver na odhánění volně pobíhajících psů…, ale také třeba značku vysokého kola, na kterém v roce 1884 objel svět cestovatel Thomas Stevens. Zajímavé jsou nejrůznější modely přepravních kol a tandemů, vozíků pro děti, závěsných kol a sidecar pro kola z třicátých a čtyřicátých let minulého století. Raritou je bezesporu kolo, k jehož výrobě z valné části jako materiál posloužil pouze bambus. Krátce poté, co se návštěvník s tímto faktem srovná, má opět o čem přemýšlet. Část jednoho ze sálů je totiž věnovaná armádním jízdním kolům. Vedle sebe stojí vojenská skládací kola nebo vozík na přepravu raněných. Obzvláště znepokojujícím dojmem pak působí na bicyklu umístěná rámová brašna s ručními granáty… Pro dokonalé vnoření se do cyklistického ráje je možné nahlédnout do dobově zařízeného obchůdku s jízdnímu koly a do jejich opravny. Nechybí ani slavné bicykly, které si zahrály v českých filmech. Můžete objevit například kolo, které projížděl Ondřej Trojan ve filmu Václav, nebo bicykl Zdeňka Svěráka z Vratných lahví. Pokud s sebou vezmete děti, ani ony se nebudou nudit. Svezou se na cyklo-kolotoči, jehož pohon vždy rádi zajistí na dvou kolech značky Pionýr jejich již zkušenější kamarádi, nebo mohou rodičům s fotoaparátem pózovat na opravdovém vysokém kole, kterému se neprávem přezdívalo kostitřas. (Již tehdy mělo kola potažená pryží!) Zaručeně potěší i jídelní koutek, kde jsou návštěvníci překvapivě vybízeni ke konzumaci vlastního přineseného jídla.</p> <p>Na podrobnosti týkající se především provozu muzea jsem se zeptala majitelů Nových Hradů Petra Kučery a jeho ženy Magdy Kučerové. </p> <p>Kolik má muzeum zaměstnanců, případně jaký počet pracovníků by byl optimální?</p> <p>Muzeum nemá žádného stálého zaměstnance, nepočítáme-li členy rodiny, kteří expozici vytvářeli a zajišťují její chod. V sezoně nám vypomáhají průvodci – brigádníci.</p> <p>Jaká je procentní soběstačnost muzea? </p> <p>Z dosavadních výsledků usuzujeme, že dobře vedené a zajímavé muzeum může být i ekonomicky přinejmenším soběstačné.</p> <p>Kolik přibližně obsahuje sbírkových předmětů? </p> <p>Kol je zhruba 300, ale všech sbírkových předmětů je několik tisíc.</p> <p>Kdo se o exponáty stará?</p> <p>Péči a restaurování si zajišťuje vlastník exponátů pan inženýr Uhlíř a pro oba partnery je zatím spolupráce více než prospěšná. Sbírka má dobré umístění a slouží též jako lákadlo pro návštěvníky novohradského zámku. V této souvislosti je třeba zmínit i velkorysost Pardubického kraje, který nám dosud na tuto odbornou činnost přispívá. </p> <p>Jaké problémy v souvislosti se sbírkovým fondem vás nejvíce tíží?</p> <p>Nejsme si vědomi žádných potíží – snad jen to, že špýchar je i přes svou úctyhodnou rozlohu přece jen do budoucna malý. </p> <p>Kolik návštěvníků sem ročně zavítá?</p> <p>Muzeum navštíví v průměru deset až patnáct tisíc lidí a věříme, že jejich počet bude stále stoupat. </p> <p>Co považujete za hlavní problém vašeho muzea?</p> <p>Vzhledem ke kvalitě expozice je škoda, že podobně jako jiné venkovské atraktivity není navštěvován mimo hlavní sezonu. </p> <p>Na závěr si neodpustím asi všetečnou otázku: Je vůbec něco, co by se Vám nepodařilo podle Vašich plánů uskutečnit?</p> <p>Zatím o ničem takovém nevíme.</p> <p>Děkuji za odpovědi</p>
