<p>ÚSTÍ NAD ORLICÍ: O Asociaci sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR (ASORKD) je v poslední době hodně slyšet a její úspěchy se stávají výraznou morální posilou pro občanskou společnost v naší zemi.</p> <p>Mezi členy ASORKD patří také občanské sdružení Nádraží nedáme! (viz související článek), které již několik let bojuje za záchranu nádražní budovy v Ústí nad Orlicí. Vystavěly ji rakouské c.k. Společnosti státní dráhy a Rakouské severozápadní dráhy v roce 1874. Projekt ve stylu romantického historismu vypracoval hlavní architekt Rudolf Frey. Dnes jsou vlastníkem budovy České dráhy, a.s., a spolu s městem stojí na straně pomyslné barikády mezi těmi, kteří chtěli budovu zlikvidovat, přičemž předstvitelé města dlouho trvdili, že je to jediné řešení.</p> <p>Sdružení Nádraží nedáme! se však nejen podařilo nádražní budovu zachránit před demolicí, ale nakonec pro ni získat i památkovou ochranu. Podporu mu v tomto snažení vyjádřila např. režisérka Olga Sommerová, tehdejší děkan PřF UK v Praze Pavel Kovář a proděkan fakulty architektury a umění na Technické univerzity v Liberci (TUL) Jiří Suchomel, a přidali se k nim domácí i zahraniční odborníci.<br /> S jejich podporou členové o.s. hledali možnost, jak docílit modernizace trati (to byl argument pro lividaci budovy) a přitom „starou dámu“, jak se nádražní budově přezdívá, zachovat. Ke společnému závěru dospěli tehdy jak tehdejší ministr dopravy Petr Bendl, tak investorská SŽDC, a sice, že budova nejenže nemusí ustoupit novým kolejím, ale může rovněž plnit funkci budovy výpravní.<br /> Problematickým v tomto bodě vývoje kauzy zůstal pouze nezměněný postoj města Ústí nad Orlicí. Starosta města Richard Pešek uvedl, že pokud se na opravu staré budovy neseženou peníze, bude její demolici nadále prosazovat. Ve svých postojích dospěl až k extrémní výhrůžce zablokování projektu výstavby rychlostního koridoru, pokud se součástí nádraží nestane výpravní budova, která by odpovídala standardům dnešní doby. </p> <p>Tato etapa boje za záchranu nádražní budovy má šťastý konce pro ochránce památek. Správní řízení ve věci udělení statusu kulturní památky, k němuž dal v roce 2007 podnět předseda Nádraží nedáme!, o.s., a viceprezident ASORKD Martin J. Kadrman, prokázalo nespornou památkovou hodnotu budovy. Potvrdil ji i ministr kultury Jiří Besser, když dne 26. srpna 2010 vydal rozhodnutí, kterým s konečnou platností potvrdil prohlášení nádražní budovy v Ústí nad Orlicí za kulturní památku.</p> <p>Martin J. Kadrman to okomentoval slovy: „Ministerští úředníci čelili nepředstavitelným tlakům Českých drah. Dokonce i bývalý ministr dopravy Gustáv Slamečka se netajil zájmem na demolici budovy. To, že ministerstvo ataky úspěšně odráželo, a nakonec rozhodlo ve prospěch nádraží, je pro veřejnost pozitivním signálem.“ </p> <p>Své, jistě oprávněné, nároky hájí ale město i nadále. Trvá na nové výpravní budově, kde bude<br /> vytápěná čekárna, otevřená pokladna, úschovna zavazadel, WC a další služby potřebné pro cestující,<br /> jako jsou na jiných nádražích (nejspíš v přesvědčení, že ve staré tohoto standardu nelze docílit). Místostarosta Zdeněk Ešpandr na stránkách Měsíčníku pro občany města Ústí nad Orlicí říká, že smysluplné bude zachování staré budovy pouze tehdy, pokud se začne využívat. Město také vydalo výzvu signatářům petice Nádraží nedáme o.s.!, ve které volají všechny, kteří ji podepsali, k odpovědnosti za zachráněnou budovu a vyzývají k aktivitě, která povede k jejímu využití. Najdete ji zde <p>Před sdružením Nádraží nedáme! tak nyní leží další úkoly. Ač není vlastníkem budovy a celá věc by pro něj mohla tímto skončit, určitě se někdo bude muset postarat o „nechtěné dítě“, tedy o „nechtěnou starou dámu“, a zajistit finance na rekonstrukci a postarat se o její využití. </p> <p>Úspěch může přijít tehdy, pokud všichni dotčení, tedy vlastník objektu, ministerstvo dopravy, Pardubický kraj a představitelé města Ústí nad Orlicí spojí své síly ve snaze problematiku vyřešit a najdou-li přitom schopnost ke kompromisu. </p> <p>Webové stránky sdružení Nádraží nedáme!
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.
ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 33 položek. Téměř před deseti lety v r. 2015 přibyla do tzv. národního seznamu „Betlémská cesta v Třešti“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Eva Kolajová, vedoucí Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury, Muzeum Vysočiny Třebíč, společně s Ing. Pavlem Brychtou, předsedou Spolku přátel betlémů v Třešti.
PRAHA: Nezisková organizace Borůvka Praha o.p.s. pomáhá lidem s tělesným postižením v průběhu celého života. V dětství dopravou do škol, dále fyzioterapií, tréninkovým pracovním programem a završením všeho je pomoc s hledáním pracovního místa a samotné zaměstnávání. Roku 2013 například vytvořila pracovní místa pro absolventy výučního oboru šití oděvů – dílnu švadlen s tělesným postižením, která nyní spolupracuje s Královskou kapitulou sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Ta v letošním roce zahájila opravu břidlicové střechy vyšehradské baziliky.
ZLÍN: Vázaný památník plný fotografií a ilustrací, které doprovázejí krátké popisky, věnoval Muzeu jihovýchodní Moravy Jiří Strbačka z Horní Lidče. Památník vytvořil jeho strýc, Rudolf Lenhard, partyzán, který operoval na Ploštině, po válce pomáhal s její obnovou a později se zapojil do třetího odboje. V roce 1950 jej nechal komunistický režim za protistátní činnost popravit.