Články a komentáře

<p>NOVÉ HRADY: Překrásně zrekonstruovaný rokokový zámek láká turisty k návštěvě již mnoho let a mnozí z nich se sem rádi vracejí, aby zkontrolovali, co nového tu zas přibylo.</p> <p>Do zámku však nemíří jen turisté. Častými návštevníky jsou také snoubenci. Rozhodování, zda své ano vysloví právě tady, si mohou v klidu promyslet třeba ve zdejší vinárně, umělecké galerii, ve zpřístupněných zámeckých prostorách nebo se spolu s bezpočtem milovníků jízdních kol dát zrychleným krokem směrem k cyklistickému svatostánku, Prvnímu českému muzeu cyklistiky©, vybudovanému před třemi lety. Ale než tam společně dojdeme, zastavme se u bohaté historie celého komplexu.</p> <p>Zámek Nové Hrady vybudoval v letech 1774 – 1777 hrabě Jean-Antoine Harbuval de Chamaré ve stylu francouzských letních sídel. Pro svoji architektonickou jedinečnost a umístění bývá nazýván “Malý Schönbrunn” nebo “České Versailles”. Začátkem 20. století přechází majetek do rukou podnikatelů, z nichž prvním byl pražský velkoobchodník s jižním ovocem, který chátrající zámek opravil. Naopak další majitel ho i s celým panstvím propil a opravy se zámek dočká až mezi lety 1936 – 39. Financuje ji pan Bartoň z Dobenína, majitel velkých textilních závodů v Náchodě a v Novém Městě nad Metují. Avšak dlouho se ze svého díla neraduje, protože se blíží druhá světová válka a celá jeho rodina zámek raději narychlo opouští. Ten je záhy obsazen německou armádou, usídlují se v něm jednotky SS a později také Hitlerjugend. </p> <p>Po válce pak jeho východní křídlo slouží jako škola, a to až do roku 1986, kdy musela být z havarijních důvodů vystěhována. Druhou polovinu zámku obhospodařovali po konfiskaci majetku Bartoňům-Čerychům památkáři. Zřídili zde expozici rokokového mobiliáře, který se později stal předmětem restituce. Stěžejním se stal rok 1991, kdy byl majetek vrácen vnukům továrníka Bartoně. Ten na ně svůj zámek přepsal už v roce 1936 a rozhodně nepočítal s tím, že v době restituce jim oběma bude bezmála sedmdesát let. A tak se stalo, že k navrácenému majetku již nikdy nenašli potřebný vztah, zámek během následujících pěti let opět chátral a navíc postupně mizel i jeho inventář. Něco si odvezli sami restituenti, něco se vrátilo státu a nakonec i to, co šlo odmontovat, také zmizelo. </p> <p>Svítání na lepší časy</p> <p>Naštěstí se našli odvážlivci, kteří zdevastovanou budovu i s celým zámeckým areálem v roce 1997 od restituentů odkoupili. Novými „zámeckými pány“ se stali manželé Kučerovi, kteří vyměnili svůj v restituci získaný majetek na území Prahy, přesídlili na venkov a spolu se svými čtyřmi dětmi se ihned pustili do nejnutnějších oprav. Při rozhodování o takovémto zásadním životním kroku sehrálo významnou roli i to, že předkové P. Kučery na zdejším panství působili po celá pokolení jako hajní. </p> <p>Rekonstrukce a úprava celého areálu probíhá nepřetržitě, a to od obou křídel hlavní budovy přes zámeckou zahradu a přilehlé objekty až k farmovému chovu jelení a daňčí zvěře. Vše se děje ve spolupráci s památkáři a podle fotografické dokumentace rodiny Bartoňových – posledních vlastníků. To, že zámek nikdy nebyl zásadně přestavěn, je naprostým unikátem. Díky tomu se mu dostalo autentické podoby, včetně barevnosti fasád. Pan majitel si veškeré stavební práce řídí sám, protože podle jeho slov za práci zaplatí jen do výše jedné třetiny z částky, která by byla požadována například v rámci státní zakázky. </p> <p>Výhodou Nových Hradů je, že zámek je celoročně obydlený. Konají se zde kromě svateb, koncerty, společenská či firemní setkání, plně funkční je zámecká restaurace, cukrárna, sál pro rautové hostiny, součástí je i malá galerie. Kučerovi v rámci tzv. vícezdrojového financování ještě plánují otevření farmy jelení a daňčí zvěře, což je u našich západních sousedů oblíbená atrakce zejména pro rodiny s dětmi. Tím vším chtějí dokázat, že památku lze provozovat se ziskem, přestože nalezení životaschopného modelu bývá složité. Například velkým problémem mnoha českých památkových objektů je absence hospodářského zázemí. Dnes se již málo ví, že původní šlechtické rody byly většinou dobrými hospodáři. Součást jejich panství tvořily malé cukrovary, pivovary, pískovny, lomy, ale i lesy či polnosti, které pomáhaly na chod a údržbu objektu vydělávat. Proto se nynější majitelé Nových Hradů snaží po jejich vzoru v celém areálu zrekonstruovat a zprovoznit co nejvíce objektů, aby si „na sebe vydělávaly“. K nim patří také čtyřpodlažní barokní špýchar.</p> <p>Vše, co chcete vědět o kolech</p> <p>Před třemi lety se otevřela vrata čerstvě opraveného špýcharu a do Muzea cyklistiky, v němž je soustředěno maximum exponátů co se jízdních kol a kuriozit z oblasti cyklistiky týče, tak mohli vstoupit první návštěvníci. Vše pochází ze sbírky českého velocipedisty ing. Jiřího Uhlíře, který se tomuto oboru věnuje od svých patnácti let. Novohradské muzeum má sice ve svém názvu slovní základ první, nicméně již někdy během první světové války byla v Praze Karlíně otevřena cyklistická sbírka jistého pana Voldřicha. Bohužel přišel rok 1948 a zapálený sběratel Voldřich ji „věnoval“ státu. A tak se Jiří Uhlíř považuje za – řekněme – jeho nástupce. Uhlířovy exponáty zaplnily plochu novohradského špejcharu na celých 1200 m² a pouze jediný z nich je replikou. Je jí nejstarší předchůdce dnešního jízdního kola – Draisova dresína.<br />
Expozice mapuje nejenom historii vývoje kol, ale uvidíte v ní bezpočet kuriozit, například proutěný přepravní koš na kola z konce 19. století, svítilnu na svíčku, nepřeberné množství zvonků, zadních odrazových sklíček, cyklistický revolver na odhánění volně pobíhajících psů…, ale také třeba značku vysokého kola, na kterém v roce 1884 objel svět cestovatel Thomas Stevens. Zajímavé jsou nejrůznější modely přepravních kol a tandemů, vozíků pro děti, závěsných kol a sidecar pro kola z třicátých a čtyřicátých let minulého století. Raritou je bezesporu kolo, k jehož výrobě z valné části jako materiál posloužil pouze bambus. Krátce poté, co se návštěvník s tímto faktem srovná, má opět o čem přemýšlet. Část jednoho ze sálů je totiž věnovaná armádním jízdním kolům. Vedle sebe stojí vojenská skládací kola nebo vozík na přepravu raněných. Obzvláště znepokojujícím dojmem pak působí na bicyklu umístěná rámová brašna s ručními granáty… Pro dokonalé vnoření se do cyklistického ráje je možné nahlédnout do dobově zařízeného obchůdku s jízdnímu koly a do jejich opravny. Nechybí ani slavné bicykly, které si zahrály v českých filmech. Můžete objevit například kolo, které projížděl Ondřej Trojan ve filmu Václav, nebo bicykl Zdeňka Svěráka z Vratných lahví. Pokud s sebou vezmete děti, ani ony se nebudou nudit. Svezou se na cyklo-kolotoči, jehož pohon vždy rádi zajistí na dvou kolech značky Pionýr jejich již zkušenější kamarádi, nebo mohou rodičům s fotoaparátem pózovat na opravdovém vysokém kole, kterému se neprávem přezdívalo kostitřas. (Již tehdy mělo kola potažená pryží!) Zaručeně potěší i jídelní koutek, kde jsou návštěvníci překvapivě vybízeni ke konzumaci vlastního přineseného jídla.</p> <p>Na podrobnosti týkající se především provozu muzea jsem se zeptala majitelů Nových Hradů Petra Kučery a jeho ženy Magdy Kučerové. </p> <p>Kolik má muzeum zaměstnanců, případně jaký počet pracovníků by byl optimální?</p> <p>Muzeum nemá žádného stálého zaměstnance, nepočítáme-li členy rodiny, kteří expozici vytvářeli a zajišťují její chod. V sezoně nám vypomáhají průvodci – brigádníci.</p> <p>Jaká je procentní soběstačnost muzea? </p> <p>Z dosavadních výsledků usuzujeme, že dobře vedené a zajímavé muzeum může být i ekonomicky přinejmenším soběstačné.</p> <p>Kolik přibližně obsahuje sbírkových předmětů? </p> <p>Kol je zhruba 300, ale všech sbírkových předmětů je několik tisíc.</p> <p>Kdo se o exponáty stará?</p> <p>Péči a restaurování si zajišťuje vlastník exponátů pan inženýr Uhlíř a pro oba partnery je zatím spolupráce více než prospěšná. Sbírka má dobré umístění a slouží též jako lákadlo pro návštěvníky novohradského zámku. V této souvislosti je třeba zmínit i velkorysost Pardubického kraje, který nám dosud na tuto odbornou činnost přispívá. </p> <p>Jaké problémy v souvislosti se sbírkovým fondem vás nejvíce tíží?</p> <p>Nejsme si vědomi žádných potíží – snad jen to, že špýchar je i přes svou úctyhodnou rozlohu přece jen do budoucna malý. </p> <p>Kolik návštěvníků sem ročně zavítá?</p> <p>Muzeum navštíví v průměru deset až patnáct tisíc lidí a věříme, že jejich počet bude stále stoupat. </p> <p>Co považujete za hlavní problém vašeho muzea?</p> <p>Vzhledem ke kvalitě expozice je škoda, že podobně jako jiné venkovské atraktivity není navštěvován mimo hlavní sezonu. </p> <p>Na závěr si neodpustím asi všetečnou otázku: Je vůbec něco, co by se Vám nepodařilo podle Vašich plánů uskutečnit?</p> <p>Zatím o ničem takovém nevíme.</p> <p>Děkuji za odpovědi</p>

<p>VIMPERK: Městské kulturní středisko (MěKS) ve Vimperku, příspěvková organizace zřizovaná městem, zahájilo provoz v roce 1998.</p> <p>Podle zřizovací listiny je jeho posláním pořádání kulturních a vzdělávacích akcí, promítání filmů, výlepová služba a propagace.<br />
Město Vimperk s téměř 8 tisíci obyvatel leží v Šumavském podhůří, které bylo osídleno již v době bronzové. Koncem 14. století vzniklo pod zdejším hradem postaveným ve druhé polovině 13. století městečko. Na přelomu 13. a 14. století jím procházela především obchodu sloužící Zlatá stezka, na které probíhal čilý cestovní ruch, a Vimperk byl již v roce 1479 povýšen na město. Po třicetileté válce však nastal všeobecný útlum a na počátku 18. století obchod ustal docela.<br />
Hlavní dominantou je původně gotický hrad, který mnohokrát vystřídal své majitele. Na přelomu 16. a 17. století – za Rožmberků – byl přestavěn v renesanční zámecké sídlo, v letech 1728 – 1734 pak ještě proběhla barokní úprava tzv. dolního zámku. V roce 1857 jej zapálil blesk a po následné rekonstrukci již dostal svou nynější podobu. Posledními majiteli byli Schwarzenberkové, a to až do roku 1948. Poté se zámek stal majetkem města a od něj ho v roce 1991 koupilo ministerstvo životního prostředí. Bohatou historii města však dokládají také další stavební památky, například hradby, kostel Navštívení Panny Marie nebo staré měšťanské domy. </p> <p>Finance a kultura</p> <p>„V letošním roce přispívá město na provoz MěKS částkou 3 miliony 95 tisíc korun. Dalším zdrojem finančních prostředků jsou granty. Letos se nám podařilo získat z Evropské unie (z programu Cíl 3) sumu 23 tisíc eur na Vimperské soumarské slavnosti a na Slavnosti Zlaté stezky, od Jihočeského kraje jsme obdrželi 20 tisíc Kč na pořádání akce Vimperský kašpárek. Pronajímáme také naše prostory, ale pouze ke konání kulturních akcí. Veškerý provoz MěKS zajišťují tři pracovníci na celý a dva na poloviční úvazek,“ říká ředitel MěKS Jaroslav Pulkrábek. </p> <p>Kino jako kulturní dům</p> <p>Původní kulturní dům, postavený v akci Z v osmdesátých letech minulého století, byl prodán, a tak jej nahradilo zdejší kino. V roce 1998 došlo k jeho přestavbě na víceúčelové kulturní zařízení s kapacitou 140 míst, s možností navýšení až na 200.<br />
„Před pěti lety jsme zakoupili na tehdejší dobu výkonný dataprojektor, který nás i s doplňky přišel na 100 tisíc korun. Šlo o částku z našeho rozpočtu. Dataprojektor je stabilně umístěný tak, aby promítal na filmové plátno a je napojený na zvukovou aparaturu, takže jej využíváme pro promítání z DVD – např. Ozvěn Manifestu. Ročně odehrajeme kolem 150 filmových představení, průměrná cena vstupenky je 70 Kč. U nás také působí filmový klub, který je členem Asociace filmových klubů. Vznikl v roce 1998 a má necelou dvacítku členů ve věku kolem 30 let, kteří za vstupenku zaplatí 40 Kč. Promítáme i filmy Projektu 100 nebo snímky v rámci artkina," vysvětluje ředitel.<br />
V předsálí působí Galerie U šaška, v níž se během roku vystřídá kolem šesti výstav, na kterých se představují místní umělci. O možnost vystavovat zde je velký zájem a obsazeno je vždy nejméně na rok dopředu.<br />
Dospělé sem nejvíce přitahují divadelní představení se známými pražskými herci, ale ani školní mládež nepřijde co se divadla týče zkrátka. MěKS ho uspořádá jedenkrát do měsíce, příležitostně zprostředkuje promítání filmů, karneval a další akce, například Keltskou Šumavou, Den dětí. Pro seniory je tu promítání o historii Šumavy, cestopisy, odpolední čaje „Setkání s písničkou“, vystoupení harmonikářů, besedy, akademie třetího věku a další.<br />
MěKS úzce spolupracuje se spolky a zapojuje je do svých akcí. Jako protihodnotu jim poskytuje zdarma sál i propagaci – tedy výrobu plakátů a jejich výlep. Tradici má i spolupráce s městem, hotelem Zlatá hvězda, areálem Vodník nebo se ZUŠ ve Vimperku.<br />
A pokud se do Vimperka chystáte v následujících měsících, nenechte si ujít „Léto pod Boubínem“. Nápad, realizace i dramaturgie je v režii MěKS, které se snaží do tohoto programu zapojit i další subjekty. Letos nabídne přes čtyřicet akcí na nejrůznějších místech města. </p> <p>Kulturní nabídka </p> <p>Hlavní část kulturní nabídky zajišťují dvě organizace zřizované městem, a to již zmíněné Městské kulturní středisko a dále Městská knihovna. O kulturní vyžití se však starají i další instituce.<br />
V nově zrekonstruovaném měšťanském domě vzniklo díky péči zdejšího městského úřadu Minimuzeum někdejší obchodní Zlaté stezky.<br />
Na zámku – národní kulturní památce – který prošel rekonstrukcí a revitalizací, a kde se nedávno objevily vzácné malované stropy, mohou zájemci navštívit expozici Příroda v Národním parku Šumava, dále Knihtisk a expozici Sklářství. Právě ty dvě poslední přibližují obory, které sloužily zdejším obyvatelům k obživě poté, co zanikla Zlatá stezka.<br />
Výše zmíněný bývalý kulturní dům, který byl v devadesátých letech minulého století prodán a nyní má soukromého majitele, vyvíjí v oblasti kultury minimální činnost. Je to dáno především jeho zbytečně velkou kapacitou, která neodpovídá malému potenciálu návštěvníků.<br /> Centrem české menšiny a ve třicátých letech minulého století zároveň sídlem všech třinácti zdejších spolků býval hotel Zlatá hvězda. Slavná vimperská stavba ovšem po neúspěšné privatizaci chátrala, až jej vloni koupil Zdeněk Kutil. Poté mohla proběhnout rekonstrukce, jejímž výsledkem je sál s kapacitou 130 míst vybavený pódiem. Je to místo konání koncertů, divadelních představení, plesů, akcí pro děti i nejrůznějších výstav.<br />
Areál Vodník, nacházející se na okraji města, měl původně funkci požární nádrže, vedle níž byla postavena výletní restaurace. Nedávno získal nového vlastníka, který jej zrekonstruoval a upravil též celé okolí. Tady se pořádají různé slavnosti, koncerty nebo tu promítá letní kino.</p> <p>Pozn.: Jaroslav Pulkrábek nás upozornil na jazykové specifikum – Ačkoliv druhý pád je spisovně „do Vimperku“, tzv. pravidlo zvykové dovoluje místně používané „do Vimperka“.</p>

<p>BRANDÝS NAD LABEM-STARÁ BOLESLAV: Dvě části města s nejdelším názvem v České republice propojuje sedm na sebe navazujících mostů a mezimostí.</p> <p>Jedná se o nejkratší dopravní spojení těchto dvou městských částí. Ani jeden ze soustavy mostů se za několik posledních desítek let nedočkal opravy. Téměř nesjízdným se stal především ocelový most přes hlavní tok Labe, kterému při povodni v roce 2006 praskl jeden z nosných pilířů. Středočeský kraj se jako majitel nakonec rozhodl po několika letech dohadů a odložených výběrových řízení pustit do komplexní opravy a nové výstavby celé mostní soustavy.<br />
Večer 7. března 2009 se cesta uzavřela s předpokladem na půl roku, avšak dodnes se nepodařilo spojení obnovit, protože dva mosty nejsou dokončeny. Jedním z nich je most přes hlavní tok Labe s ocelovou konstrukcí spojenou nýty. Most pochází z roku 1878 a v době svého vzniku patřil k největším svého druhu. Dokonce byla vyslovena domněnka, že se jedná o nejstarší silniční most tohoto typu u nás. Ovšem bez výraznější opravy most postupně chátral a nyní mám být podle plánů Středočeského kraje zbořen a na jeho místě vystavěn nový železobetonový most s vysokou nosností.<br /> S touto myšlenkou se nechtějí smířit místní občané, kteří se postavili za jeho záchranu. Pod vedením Otmara Průši sepsali petici a prezentují názor, že oprava by byla z urbanistického hlediska mnohem zajímavější a jako doklad vývojových etap pro město přínosnější. Dožadují se toho, aby byl most prohlášen za kulturní památku. Tuto myšlenku podpořil i Národní památkový ústav, který za nejcennější část pokládá především dochované kamenné předmostí.<br />
Ministerstvu kultury, které je kompetentní vydat konečné rozhodnutí, předložili občané, nespokojení s přístupem města stanoviska profesorů ČVUT a soudních znalců v oboru mostních konstrukcí, kteří jim dali za pravdu. Na vyjádření ministerstva kultury se ale čekalo rok. Zprávu vydalo dne 24. května 2010, ovšem nebyla to zpráva dobrá. Most za kulturní památku neprohlásilo. Konstatovalo sice, že svým charakterem a jedinečností dokresluje rozmanitost města a uznalo i jeho nepochybnou historickou hodnotu, ale kvůli havarijnímu stavu, který způsobil jeho vlastník, most v podstatě odsoudilo k zániku. Jako stěžejní v ministerské zprávě vyznívá, vedle vysokých finančních nákladů, také argument, že případná rekonstrukce by odstranila původní prvky v takové míře, že by se poté již o historické památce hovořit nedalo.<br />
Zdá se tedy, že občanská iniciativa nezvítězila, naopak starý a výjimečný most svůj boj o existenci prohrává díky zanedbanému technickému stavu a vysokým nákladům na případnou rekonstrukci. Krajskému rozpočtu vznikají ještě další náklady tím, že dotuje veřejnou dopravu, přičemž autobusy musí jezdit po patnáct kilometrů dlouhé objízdné trase.</p> <p>Druhý nedokončený je most v Hluchově. Při jeho rekonstrukci bylo objeveno torzo původní mostní konstrukce z období renesance. Kamenné oblouky renesančního díla zbudovaného v roce 1567 na osobní doporučení císaře Maxmiliána brandýským zámeckým stavitelem Matteem Borgorellim zmizely při regulaci Labe ve třicátých letech minulého století. Během léta 2009 se však při stavbě objevilo několik jejich fragmentů, a to možná aby dosvědčily, že i tenkrát přišlo město o podstatný díl své neopakovatelné atmosféry, kterou na obrazech a kresbách zachycovali zdejší malíři F. X. Procházka nebo Josef Olexa.<br /> Zdá se, že Borgorelliho zátopový most byl čtvrtým nejstarším kamenným mostem v Čechách. Svými 24 nosnými oblouky překonával mezi Brandýsem a Starou Boleslaví řeky a lesy, které se v době zvýšené vodní hladiny zaplavovaly. Spolu s dřevěným přechodem do ústí Staré Boleslavi na jedné straně a v roce 1603 dostavěným dvouobloukovým kamenným mostem u podzámeckého mlýna na opačné brandýské straně se jednalo o mostní komplex, jemuž délkou a provedením nebylo v celém království českém rovno.</p> <p>Na aktuální stav ve vývoji stavby, kterou pozdržela žádost o památkovou ochranu a nenadálý archeologický objev, a na budoucí kroky v rekonstrukci mostního komplexu jsem se s několika otázkami obrátila na Středočeský kraj. Odpovědi mmně zaslala tisková mluvčí Berill Mascheková.</p> <p>Kovová mostní konstrukce nezískala statut kulturní památky. Kdy začnete s jejím demontováním a jak s ní má být poté naloženo?<br /> V současné době probíhá výběrové řízení na firmu, která bude zajišťovat technický dozor investora. Rekonstrukce by měla tedy začít po podepsání smlouvy s dozorující firmou. Podle předpokladu by se tak mělo stát někdy v polovině letních prázdnin. Vzhledem k technickému stavu příhradového mostu, který konstatuje i zpráva Ministerstva kultury ČR, je most určen k demolici.</p> <p>Kdy předpokládáte dokončení výstavby nového mostu přes hlavní tok řeky?<br /> Nový most by měl být dokončen přibližně do jednoho a půl roku po zahájení prací.</p> <p>Jaké mají být zátěžové limity pro průjezd oběma historickými částmi města?<br /> Pro omezení průjezdu historickými částmi města nemá Středočeský kraj žádné zákonné možnosti. Záleží pouze na městu, jaké průjezdní tonáže stanoví. O umístění dopravních značek v tomto případě rozhoduje Odbor dopravy MěÚ Brandýs nad Labem.</p> <p>Na boleslavské straně mostní soustavy byly v létě objeveny části původního renesančního mostu. Archeologický nález se má stát součástí nové konstrukce. Je tato informace pravdivá?<br /> Po zjištění cenných pozůstatků renesančního denudačního (záplavového – poznámka redakce), bylo všeobecnou shodou rozhodnuto o pozměnění původního projektu tak, aby relikt renesančního mostu mohl být zachován a zakonzervován. Jeden z mostních pilířů bude tedy nakonec posunut tak, aby nezasáhl do archeologické památky. Renesanční torzo se součástí nové stavby nestane.</p> <p>Kdy má být zprůjezdněn tento úsek komunikace?<br /> Jak již bylo výše uvedeno, celé souměstí se opět otevře v závislosti na postupu stavebních prací rok a půl od jejich zahájení, tedy koncem roku 2011. Přesnější harmonogram není dosud znám.</p> <p>Otázku ohledně průjezdní tonáže městem jsem položila i starostovi Brandýsa nad Labem Ondřeji Přenosilovi:</p> <p>V jakém rozsahu má být po dokončení rekonstrukce obnovena těžká nákladní doprava a povolen její průjezd historickými částmi města?<br /> Mosty budou mít sice vysokou nosnost, neboť musí plnit funkci náhradní trasy při uzavírce rychlostní komunikace R10 (dálnice vedoucí z Prahy do Mladé Boleslavi, která nyní slouží automobilové dopravě mezi Brandýsem nad Labem a Starou Boleslaví – poznámka redakce), ale trvalý a běžný průjezd historickými částmi obzvlášť Starou Boleslaví nebude možný. Právě zde jsou totiž některé úseky příliš úzké.</p> <p>Děkuji za odpovědi<br /> Kateřina Vedralová</p>

<p>Hlavní myšlenkou projektu Evropské hlavní město kultury (EHMK) je sbližování národů. S tímto nápadem přišla řecká ministryně kultury v roce 1985.</p> <p>Ještě tentýž rok titul získaly Athény. Po rozšíření Evropské unie se jím každoročně mohou pyšnit dvě města, v roce 2015 to bude belgické a české. Zatímco v Belgii je rozhodnuto – půjde o město Mons, u nás se původně přihlásil Hradec Králové, Ostrava a Plzeň. Do druhého kola však porota tvořená z expertů z EU a od nás poslala jen Ostravu a Plzeň. Obě pak musí napsat přihlášky v českém a anglickém jazyce a doručit je na ministerstvo kultury nejpozději do 30. června 2010. Vítěz bude znám 8. září 2010.</p> <p>OSTRAVA: Postindustriální město jako prostor pro šťastný život – tato věta vystihuje myšlenku, se kterou jde Ostrava do soutěže o získání titulu EHMK. Městští zastupitelé schválili počátkem letošního června podobu druhé přihlášky Ostravy do této soutěže a také částku 2 miliardy Kč, která je určená na financování staveb souvisejících s udělením tohoto prestižního titulu.</p> <p>Připravované stavby v Klastru Černá louka (klastr je shluk, místní uskupení navzájem propojených subjektů v kultuře a kreativním průmyslu) v hodnotě 2 miliard Kč budou z poloviny kryty úvěrem (v roce 2013) a druhá polovina půjde z vlastních příjmů (v roce 2014 a 2015). Celkové potřebné investiční náklady jsou vyčísleny na 3,75 miliardy Kč a mají být poskytnuty z finančních zdrojů Evropské unie, Moravskoslezského kraje a z privátních zdrojů. Ostrava vypsala na realizaci stavby mezinárodní urbanistickou soutěž.</p> <p>Podle primátora Petra Kajnara je Ostrava kulturním centrem nadregionálního významu, které má Evropě co nabídnout a může se stát důstojným a úspěšným Evropským hlavním městem kultury 2015. Projekt EHMK 2015, nazvaný Ostrava 2015, má čtyři části:<br />
1. Stavby – dominantní akcí je vybudování Klastru Černá louka, které přinese potřebnou infrastrukturu,<br />
2. Kulturní program – pod označením Perpetum mobile se skrývá možnost jak propojit a konfrontovat ostravské kulturní instituce s Evropou. (Výzvu přijalo 70 ostravských kulturních subjektů),<br />
3. Vzdělávání – management umění. Přípravný výbor Ostrava 2015 inicioval podporu vzdělávání pro obor management umění. Na semináře a školení má navázat otevření tohoto oboru na jedné z ostravských univerzit,<br />
4. Životní prostředí – program přinese řadu krátkodobých i dlouhodobých opatření na zlepšení životního prostředí. </p> <p>Dne 9. června byl v rámci Klastru Černá louka položen základní kámen přístavby alternativní scény Divadla loutek Ostrava (DLO). Hlavní budova DLO byla postavena v roce 1999 a připravovaná dostavba vytvoří komorní scénu pro cca 60 diváků, budou se tu pořádat interaktivní pořady, které zapojí dětského diváka do dění, dále půjde o dílny pro děti s handicapem, literárně dramatické aktivity s dětmi, workshopy, ale i o pořady určené seniorům. Náklady na přístavbu představují částku kolem 58 milionů Kč. Spolufinancování má jít z Regionálního operačního programu v rámci IPRM (Integrovaný plán rozvoje města) Ostrava – Magnet regionu, 8 % prostředků půjde z městského rozpočtu a zbytek z fondů EU. Dalšími stavbami mají být koncertní dům, městská galerie atd. </p> <p>Součástí Staré Arény – klubu pro kulturu a informace, který vznikl v rámci rozhodnutí Ostravy kandidovat na EHMK 2015, je Informační centrum projektu Ostrava 2015. V polovině letošního května se v klubu uskutečnilo sympozium nazvané „Umění, kulturní rozmanitost a sociální inkluze – předpoklady rozvoje kreativity“. Bylo určeno organizátorům kulturních akcí, manažerům, architektům, urbanistům a pracovníkům státní správy. Hovořilo se o kulturním plánování, kulturní a interkulturní politice atd. Akce proběhla ve spolupráci s přípravným výborem projektu EHMK, s organizací Pro Culture/Otevřená společnost o.p.s. a British Council. </p> <p>Koncem května 2010 odstartovala v pražském kině Světozor unikátní kulturní přehlídka „Ostrava v Praze“, která potrvá do 10. září letošního roku. Touto aktivitou Ostrava prezentuje divadelní, filmovou, výtvarnou, hudební a architektonickou produkci a je jednou ze součástí projektu, kterým na titul EHMK 2015 kandiduje. Jde o největší prezentaci ostravské kultury mimo moravskoslezský region. </p> <p>V rámci zviditelnění města Ostravy se koncem května uskutečnilo v Českém centru v Paříži vystoupení ostravské jazzové skupiny TUTU a výstava fotografií Radovana Šťastného. Akci připravila společnost PaS de Theatra s.r.o., která si klade za cíl podpořit kulturní potenciál moravskoslezsklého regionu. </p> <p>Podrobnosti na www.ostrava2015.cz </p> <p>PLZEŇ: Pilsen open up!, to je název projektu kandidatury města na titul EHMK, který vystihuje programovou náplň pro rok 2015. Plzeň se potřebuje a chce otevřít. Jde o trvalé téma kulturní vize města od devadesátých let 20. století. Koncepce projektu vychází z „Programu rozvoje kultury ve městě Plzni na léta 2009 – 2019“. Právě kandidatura na EHMK má být nástrojem k naplnění této vize. Priority programu jsou následující:<br />
1. Plzeň Evropským hlavním městem kultury 2015,<br />
2. Plzeň hrdá a soběstačná,<br />
3. Plzeň živá, se značkou kvality v oblasti kultury a umění,<br />
4. Plzeň tvůrčí, inspirující a komunikující,<br />
5. Plzeň nezapomínající,<br />
6. Plzeň přitažlivá,<br />
7. Plzeň vzdělaná a prosperující. </p> <p>Na základě zkušeností měst, které titul EHMK již nesly, zřídí do konce roku 2010 město samostatnou kulturní organizaci Plzeň 2015, jejímž cílem bude koordinace, organizace a vedení všech aktivit souvisejících s projektem EHMK 2015. Existence organizace je časově omezená rokem 2016.</p> <p>Pokud Plzeň prestižní titul získá, bude nezbytné navýšit prostředky rozdělované v grantovém řízení. Počínaje rokem 2011 má jít o částku 4 miliony za rok. Vzniknout má i prestižní značka „Podporuji Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015“, a to nejpozději v roce 2014. Značka má oficiálně zaštítit kvalitní podnikatelské záměry nebo investory v oblasti kultury a služeb. </p> <p>Kromě řady programů, festivalů a vystoupení se počítá s posílením kulturní infrastruktury – půjde o novostavbu městského divadla, městské knihovny, má se vybudovat zázemí pro neprofesionální kulturní organizace nazvané 4×4 KulturFabrik, pod označením Patton Memorial Pilsen se skrývá vznik nových prostorů expozice o osvobození Plzně.</p> <p>Ústřední vize projektu EHMK 2015 se dá zjednodušeně shrnout takto: Plzeň jako multikulturní, otevřeně komunikující metropole s vitální a svébytnou uměleckou scénou, s důrazem na živé umění, festivaly, kreativní technologie, design a umění ve veřejném prostoru. Program vizi rozvádí ve čtyřech následujících proudech:<br />
1. Umění a technologie (Tváří v tvář novým technologiím života),<br />
2. Vztahy a city (Otevřená komunikace jako základ pevných vztahů),<br />
3. Tranzit a menšiny (Otevřený prostor pro nové impulsy),<br />
4. Příběhy a prameny (Od kořenů ke světové značce).</p> <p>„Problémový klub – Kde domov můj?“ v Plzni přinesl již koncem května otevřenou kulturní akci v rámci proudu „Tranzit a menšiny“. Pořádal ho Tým kandidatury Plzně na EHMK 2015 společně s Člověkem v tísni, o.p.s., Kontaktním centrem pro cizince, o.s. Otázka zabývající se problematikou soužití Plzeňáku z Plzně a Plzeňáků z ciziny přilákala hodně zájemců. Po programu, který vytvořili migranti žijící v Plzni, následovala kreativní dílna a originální hudba mnoha žánrů – kurdský folk a pop, čínská operní a popová hudba, švýcarské nápěvy z hor a kabaretů, jazz, regat.</p> <p>„Pekárna nápadů“ konaná po tři dny v polovině června byla mezinárodním workshopem pořádaným British Council jako součást projektu Kreativní města. Zaměřila se na oživení veřejných prostranství a zúčastnili se ho mezinárodně uznávaní odborníci v oblasti rozvoje měst, zástupci veřejné správy, univerzit, podnikatelského sektoru atd. </p> <p>Program „Kandidátské léto Plzeň 2015“ probíhá od června na Anglickém nábřeží. Jako první se představí studentská kultura jako součást ideového proudu „Vztahy a city“. Červenec bude patřit proudu „Tranzit a menšiny“, v srpnu přijde na pořad mezigenerační dialog „Příběhy a prameny“. Září nabídne proud „Umění a technologie“ a představí mezioborovou komunikaci a spolupráci. </p> <p>Dne 19. července se v Praze ve Valdštejnské zahradě pošesté v rámci programu „Plzeň baví Prahu“ uskuteční pod názvem „Otevři si Plzeň“ vystoupení souborů z nejrůznějších žánrů – od dechovky přes folklorní soubory až po bubenickou show a nebude chybět ani vystoupení klaunů nebo loutkové divadlo. </p> <p>„Plzeň sobě! – Nová filmová soutěž“ – vyhlášení soutěže proběhlo ve spolupráci s Plzeňskou televizí a je určena všem zájemcům, kteří natáčejí videofilmy – dokumenty, publicistiku, animaci atd. Základním předpokladem je autentičnost, otevřenost a inspirativnost. Termín pro odevzdání snímků je do 31. července 2010. Vybraných 10 nejlepších filmů bude promítnuto 7. září 2010. </p> <p>Podrobnosti na www.plzen2015.cz</p>

<p>LANŠKROUN: Městské muzeum Lanškroun, příspěvková organizace, poskytuje informace o bohatých dějinách spojených s městem a jeho okolím.</p> <p>Muzejní pracovníci navíc nabízejí řadu aktivit, díky nimž muzejní budova ožívá a přitahuje návštěvníky různých věkových a zájmových skupin.</p> <p>Nahlédnutí do minulosti</p> <p>Lanškroun byl založen asi v 2. polovině 13. století při královské kolonizaci. První písemná zmínka se datuje rokem 1285 v listině, kterou se stvrzuje převzetí majetku ve východních Čechách od Václava II. jeho otčímem Závišem z Falkenštejna. Avšak po Závišově popravě přechází město nejprve zpět do rukou krále Václava II. a poté se stává majetkem nově založeného cisterciáckého kláštera na Zbraslavi. Během dalšího období se zde vystřídá mnoho vlastníků, až je koncem 18. století Lanškroun vyhlášen městem municipálním, tedy se zvláštním druhem samosprávy. Od poloviny 19. století až do roku 1960 je okresním hejtmanstvím a později se stává okresním městem (až do roku 1960). </p> <p>Na osídlení tohoto území se podíleli jak Češi, tak Němci, ale správa města zůstávala jen česká. V druhé polovině 17. století zde však převládalo německé obyvatelstvo, které se sem po Bílé hoře přistěhovalo ze Slezska. Velký zlom nastává v roce 1946, kdy naopak dochází k odsunu Němců a město je dosídlováno českými obyvateli, a to z některých okolních vesnic, ale i z celého československého území.</p> <p>Bohatou historii dokládá řada památek</p> <p>K těm nejzajímavějším pamětihodnostem patří renesanční radnice, zájezdní hostinec zvaný Krčma, dále objekt gymnázia z roku 1872, budova bývalého okresního zastupitelstva z let 1906 – 1907, společenský dům (původně rodinná vila výrobce stříbrných a zlatých předmětů), stará pošta z počátku 20. století a architektonicky zajímavý dům zvaný Piano, který se nachází na místě horní městské brány. Opominout nelze tři městské dominanty. První z nich je Lanškrounský kostel sv. Václava. Poprvé byl zmíněn v roce 1350 a v době baroka prodělal celkovou přestavbu. Pyšní se bohatým štukovým dekorem od Giovaniho Maderny z období gotiky, historicky cennými rokokovými varhanami a nalezneme tu i prvky historismu (napodobování historických slohů spadající v českých zemích do let národního obrození). Druhou dominantou je barokní kostel sv. Anny a třetí pak empírový kostel sv. Máří Magdalény, v jehož stylu byla vytvořena také městská kašna.</p> <p>Městské muzeum sídlí na zámku</p> <p>Pýchou města je někdejší sídlo rodu Kostků z Postupic – Lanškrounský zámek, který má v sobě částečně zakonzervovány také prvky z původního kláštera kanovníků sv. Augustina. V barokní přístavbě zámku dnes sídlí městské muzeum. </p> <p>Již jako zámek je budova poprvé připomínána v roce 1507 a o 80 let později je popisována jako zčásti kamenná a zčásti dřevěná stavba s mnoha pokoji. Poté byla – zřejmě po vypálení husity – přestavěna v renesančním stylu Adamem Hrzánem z Harasova, a to na přelomu 16. a 17. století, což dokládá letopočet 1601 umístěný na vstupním portálu. Mnoho stavebních úprav, včetně dostaveb, následovalo i v průběhu dalších staletí. Po první světové válce zámek získalo od Jana II. z Lichtenštejna město Lanškroun, v jehož vlastnictví je dosud a slouží mj. potřebám městské správy.</p> <p>Muzejní tradice i současnost</p> <p>Počátky lanškrounského muzejnictví se datují rokem 1905. Správu muzea tehdy zajišťoval muzejní výbor, jehož posláním se stalo shromažďování muzejních sbírek a starost o ně. Zprvu byly předměty uloženy v budově nynější základní umělecké školy. V roce 1906 byl založen podpůrný spolek muzea a po opakovaném stěhování nakonec sbírky zakotvily v prostorách zámku a jejich vlastivědnou část mohla veřejnost obdivovat v otevřené expozici. Muzejní prostory se rozšířily v roce 1951, kdy byl celý zámek zpřístupněn veřejnosti. </p> <p>Nově zrekonstruované muzeum se otevřelo v září 1992 a tehdy byla zpřístupněna expozice o historii města a jeho osobnostech. Pak již následovalo jedno slavnostní otevření za druhým. O čtyři roky později byla dána do provozu galerie v bývalé konírně, v roce 1997 vznikla malá expozice nazvaná Kabinet mincí a medailí akademického sochaře Zdeňka Kolářského a v roce 2002 přivítala první návštěvníky Pamětní síň hudebního skladatele Jindřicha Pravečka. Zatím posledním počinem je před pěti lety rozšířená stálá expozice mincí, medailí a sochařských prací Z. Kolářského v podkroví galerie. </p> <p>Muzeum a finance</p> <p>Finanční příspěvek zřizovatele, tj. města Lanškroun, představuje pro letošní rok 2 264 000 Kč. „Bez grantů a sponzorských darů se neobejdeme,“ říká ředitelka muzea PaedDr. Marie Borkovcová a dodává: „Další finanční prostředky se snažíme získat z různých grantů, od nadací, sponzorů, z vlastní činnosti (vstupné, prodej publikací) a doplňkové činnosti (prodej suvenýrů a zde vystavovaných uměleckých děl). Město nám poskytuje finanční příspěvek na provoz, na investice a také pokud uspějeme se žádostmi o granty.“ </p> <p>Granty a sponzorské dary muzeum využívá na restaurování sbírek, vydávání knih a na elektronické zabezpečovací, požární a kamerové systémy. V letošním roce obdrželo granty ve výši 128 000 Kč, a to od MK ČR na restaurování hodin a na další aktivity, od Pardubického kraje na vydání knihy o J. Pravečkovi starším, nazvané Láska k vlasti, a také na restaurování výše zmíněných hodin. Dále se od sponzorů zatím podařilo získat 64 000 Kč a město Lanškroun navíc muzeu přerozdělilo část finančních prostředků od sponzora na oslavy 725 let od první písemní zmínky o městě. V minulém roce se podařilo získat další finanční prostředky z mikroprojektu EU o příhraniční spolupráci Euroregion Glacensis – Řemesla neznají hranic, a to ve výši 9434 eur, a sponzorské dary na nákup betlému od orlické řezbářky Jarmily Haldové. V roce 2008 se díky grantům od MK ČR ve výši 81 000 Kč a grantu 45 000 Kč od Pardubického kraje povedlo restaurovat soubor nábytku vyrobeného pro císaře Františka Josefa I. </p> <p>Spolupráce je nutností</p> <p>Muzeum je institucí, která plní úkoly vyplývající ze zákona. Protože se nachází v malém městě a navíc spravuje celý region Lanškrounsko, působí jako organizace kontaktní, otevřená k veřejnosti. „Pořádáme doprovodné akce k vernisážím, také masopust, trhy lidových a uměleckých řemesel, adventní trhy nebo naučně populární večery vztahující se k historii. Kromě toho organizujeme výměnné výstavy v zahraničí, především v Polsku a Slovensku. Spolupracujeme také s hřebečským krajanským spolkem, muzeem a archivem v Göppingenu, které se stalo centrem odsunutých obyvatel z naší oblasti, a se Společností česko-německého porozumění W. Hensela v Moravské Třebové. Samozřejmostí je kooperace se všemi místními spolky jako je Lanškrounský fotoklub, Sběratelé Lanškrounska, klub místních filatelistů, a také s kulturními a školskými institucemi, ale i s Českou poštou, pobočkou Lanškroun a s dalšími zdejšími firmami,“ sděluje ředitelka muzea. </p> <p>Sbírkové předměty</p> <p>Sbírka Městského muzea Lanškroun je zapsaná do Centrální evidence sbírek vedené na MK ČR a počet evidenčních čísel již překročil 5000. (Jen fotografií, skleněných desek a negativů je zde přes 30 000.) Tato kulturní isntituce má velké štěstí na dárce. Získala od nich např. rozsáhlou sbírku mincí, medailí a sochařských prací Z. Kolářského, dále pozůstalost hudebního skladatele a dirigenta Jindřicha Pravečka, soubory obrazů s tematikou města Lanškrouna a okolí od Petra Špačka, Eduarda Landy a dalších. „Nečekáme však jen na dary, v rozpočtu máme vyčleněnou částku na nákup nových sbírkových předmětů. Letos je to 21 000 Kč, za které hodláme získat další figurky do betléma, který na naši zakázku již několik let vytváří řezbář Bedřich Šila. Jeho 25 až 30 centimetrů vysoké postavičky z lipového dřeva zobrazují osobnosti našeho města,“ doplňuje závěrečné informace ředitelka muzea.</p>

OLOMOUC: V letošním roce uplynulo 20 let od obnovení uměnovědných studií na Univerzitě Palackého v Olomouci. Při té příležitosti uskutečnilo setkání uměnovědců (1990 - 2010). V sobotu 12. června 2010 v prostorách Uměleckého centra UP se sešli bývalí i současní pedagogové, absolventi, studenti a spolupracovníci tří kateder: Katedry dějin umění, Katedry muzikologie a Katedry divadelních, filmových a mediálních studií FF UP. Uměnovědná studia na Univerzitě Palackého mají svoji pohnutou historii. V roce 1946 vznikly na obnovené univerzitě předchůdci dnešních dvou kateder, Ústav (později katedra) pro hudební vědu a výchovu v čele s Robertem Smetanou a Seminář dějin umění vedený Václavem Richterem; seminář byl však roku 1959 zrušen a výuka dějin umění přesunuta na Katedru výtvarné teorie a výchovy. Stejný osud potkal v roce 1980 Katedru pro hudební vědu, kdy byla výuka převedena na Katedru hudební výchovy Pedagogické fakulty. V 60. letech se naopak mezi mladými pedagogy z Katedry českého jazyka a literatury zrodila myšlenka zřízení nového oboru: čeština-uměnověda (první ročník byl otevřen v roce 1968/69), kde jako vyučující působili i historici umění a muzikologové. V následujících letech vznikly specializace zaměřené na literaturu, divadlo a film, na výtvarné umění a nakonec i na hudební vědu. Pak ale přišlo období normalizace a nový obor se nepodařilo v jeho podobě udržet. V roce 1978 byly zrušeny uměnovědné specializace. Rok 1980 pak znamenal konec uměnovědných studií na UP: katedry výtvarné teorie a výchovy a hudební vědy a výchovy byly zcela uzavřeny a samotná uměnovědná studia přeměněna v obor teorie kultury odpovídající ideologickým potřebám režimu. Změna přišla až s revolučním rokem 1989. O obnovu uměnovědných studií na Univerzitě Palackého se výrazně zasloužil divadelní historik Jiří Stýskal. Návrh na obnovu byl podán již v lednu 1990 a ještě před začátkem prázdnin 1990 byla ustanovena Katedra věd o umění, ze které se postupně vyprofilovaly a k 1. září 1992 byly ustanoveny tři samostatné katedry: Katedra dějin umění, Katedra muzikologie a Katedra teorie a dějin dramatických umění (dnešní Katedra divadelních, filmových a mediálních studií). Ty v roce 2002 získaly nové sídlo v podobě rekonstruované budovy bývalého jezuitského konviktu, dnešního Uměleckého centra UP. A právě konvikt byl dějištěm setkání doprovázeného pestrým uměleckým programem. V dopoledních hodinách proběhla prezentace účastníků, s úderem jedenácté hodiny oznámil trubač z věže začátek setkání. Zahájení se chopil vedoucí Katedry divadelních, filmových a mediálních studií doc. Jiří Štefanides. O historii uměnovědných studií na UP pohovořil doc. Jiří Stýskal a závěrem vyzval současné studenty a mladé pedagogy: „Už si ty obory nikdy nenechte vzít!“ Dále promluvil také první „polistopadový“ rektor UP prof. Josef Jařab, současný děkan FF UP doc. Jiří Lach a rektor UP prof. Miroslav Mašláň. Přítomní si poté vyslechli zdravice od vedoucích kateder muzikologie prof. Jana Vičara a dějin umění prof. Ladislava Daniela spolu s prof. Milanem Tognerem, který na počátku 90. let koncipoval novou podobu katedry. Následovalo přátelské setkání účastníků na jejich domovských katedrách, na Katedře muzikologie proběhla vernisáž výstavy Gustav Mahler – život a dílo. V Divadle K3 se uskutečnilo jedinečné a doslova neopakovatelné představení divadelního sdružení Buď sám sebou! složeného z bývalých či současných pedagogů tří uměnovědných kateder. Zvláštností souboru bylo mj. i to, že jeho členové hrají pouze role, jejichž jména (resp. příjmení) se shodují se jmény představitelů, čímž se podstatně zužuje možný repertoár. Ve vybraných scénách z her Jiřího Mahena Nebe, peklo, ráj a Ladislava Stroupežnického Na Valdštejnské šachtě se představili např. Ladislav Daniel, Jiří Štefanides, Eva a Jan Vičarovi, Jan Roubal, Tatjana Lazorčáková či Stanislav Tesař, nečekaným překvapením byl divadelní výstup rektora UP Miroslava Mašláně. V kapli Božího Těla vystoupili studenti Katedry muzikologie s hudebním pásmem Na cikánské notě a ve Filmovém sále se uskutečnila videoprojekce snímků zachycující studentské happeningy (Horká kaše, Poprava českých vysokých škol), slavnostní otevření Uměleckého centra (4.11.2002 aneb O slavném konviktu otvírání), dokumenty o festivalech pořádanými uměnovědnými katedrami (AFO 2010, MusicOlomouc 2009) a další. Zájemci z Katedry dějin umění se vydali na krátkou exkurzi k původnímu sídlu katedry ve Wurmově ulici (bohužel zavřenému) a nad fotkami a vyprávěním pedagogů zavzpomínali na staré časy (nebo si je alespoň snažili představit). V podvečer vystoupilo v atriu konviktu legendární Free Jazz Trio (navzdory názvu tentokráte pouze ve dvou členech). Závěrečnými přídavky skončil i oficiální umělecký program, nikoli však samotné setkání, neboť účastníci pokračovali v rozhovorech a debatách individuálně v rozmanitých olomouckých podnicích patrně do pozdních hodin. Celé setkání se neslo v přátelském příjemném duchu, bylo plné nezapomenutelných a vtipných momentů a kulturních zážitků. Pořadatele snad mohl zamrzet nepříliš vysoký počet účastníků, nicméně ti, kdo přišli, rozhodně nelitovali! http://www.upol.cz/ http://www.arthist.cz/ http://musicology.upol.cz/ http://www.filmadivadlo.cz/

<p>BOHUŇOVICE: Tato obec leží přibližně 7 km od Olomouce, nadohled má známé poutní místo Svatý kopeček a je obklopena chráněnou oblastí přirozené akumulace vod.</p> <p>Vznikla v roce 1960 sloučením tří samostatných obcí Bohuňovice, Moravská Loděnice a Trusovice, ale první písemná zmínka o Bunoviczi – jak zněl dobový název – pochází již z roku 1078. V 16. století pak ve vsi existoval dvůr, fara i nově zřízený rybník, první škola je zde doložena k roku 1660. Od 19. století Bohuňovice stále více nabývaly na svém významu, zejména v souvislosti s tratí Olomouc – Šternberk, procházející katastrem obce. </p> <p>Ve druhé polovině 19. století se začala výrazněji rozšiřovat spolková činnost. Roku 1885 vznikl spolek Sbor dobrovolných hasičů a na počátku 20. století bylo za významnou událost považováno postavení sokolovny na katastrálním území Moravské Loděnice. Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 se v obci kulturní a osvětová činnost rozvíjela ještě výrazněji, například poměrně vysoké úrovně dosáhla sokolská ochotnická divadelní činnost, později hráli divadlo i hasiči v Trusovicích. V letech 1971 – 1972 bylo v bývalém objektu tělocvičné jednoty vybudováno nové širokoúhlé kino, které je v provozu dosud.</p> <p>Po listopadové revoluci 1989 obec zaznamenala dynamický rozvoj jak v oblasti nové výstavby, tak i v rozvoji podnikatelských aktivit. Přestože počet obyvatel jen zlehka přesahuje 2500, vešla v posledních letech do širšího povědomí hned několikrát. Například tím, že roku 1999 získala cenu Vesnice roku 1999 regionu Střední Morava, a postoupila tak mezi deset nejlepších v ČR. V roce 2003 se zde slavnostně otevřel aquapark s možností ubytování oficiálně nazvaný Centrum zdraví. Investice v hodnotě cca 52 milionů Kč vložené do této stavby byly získány v naprosté většině z různých dotačních titulů. </p> <p>Vraťme se však zpět ke kulturním aktivitám. Dne 7. května zde proběhlo slavnostní znovuotevření kulturního domu, kdy se po bok významných hostů z kulturního i politického života regionu zařadili také zvlášť pozvaní senioři. Ti si ho totiž na konci padesátých let minulého století z valné části vybudovali svépomocí. Slavnostní otevření se tenkrát konalo v roce 1961. Po téměř půlstoletí si tato budova vyžádala rozsáhlou rekonstrukci, jejíž výsledek je patrný na první pohled, protože mimo jiné „povyrostla“ o více než jednu třetinu. Kromě modernizace hlavního sálu (s kapacitou 300 míst) se rozšířila vstupní hala, což umožnilo zřídit prostornou šatnu. V přístavbě ve dvorní části objektu našla zázemí kuchyně, bufet a jídelna s přísálím. Hasiči, účinkující, ale i obsluha kuchyně a bufetu mají k dispozici podkroví, kam ještě architekt navrhl umístit dvě klubovny. Dále byl vybudován dnes již nezbytný bezbariérový přístup pro tělesně postižené osoby. </p> <p>Kulturní dům bude prioritně sloužit stejnému účelu jako dříve – tedy „zábavám“, ale především plesům. Těch je pro letošní plesovou sezonu naplánováno osm, zatímco děti se mohou těšit například na oblíbený karneval. U dětí ještě zůstaneme, protože školy zde také dostanou svůj prostor, například na školní akademie nebo kulturně-vzdělávací programy. A zkrátka nepřijdou ani senioři, pro které se počítá se speciálně připravenými akcemi, program oživí také divadelní představení. Starosta obce ing. Jiří Petřek nevylučuje ani vznik bohuňovického ochotnického souboru a myslí si, že sál využijí jako svou zkušebnu místní mažoretky. V klubovnách mohou probíhat nejrůznější školicí programy, možností je celá řada. Jedno však pan starosta ví zcela jistě – pro trhovce zůstane dům uzavřen. Naopak se otevře zde působícím zájmovým skupinám a spolkům, které obecní samospráva podporuje, a jejich společenským akcím. Rodinné oslavy také nevylučuje.</p> <p>Trocha čísel</p> <p>Projekt obnovy, modernizace a přístavby kulturního domu se mohl realizovat díky dotaci z regionálního operačního programu Střední Morava. Protože se v souvislosti s touto stavbou v tisku objevily určité spekulace a dokonce nepravdivé údaje co se jejího financování týče, dejme nyní slovo starostovi Bohuňovic ing. Jiřímu Petřekovi, aby vše uvedl na pravou míru:<br />
V žádosti o dotaci původně figurovala částka 31 604 192,61 Kč (tzv. způsobilé výdaje pro tento druh dotace byly zjednodušeně řečeno všechny, které souvisejí se stavbou, nikoliv s vybavením movitými předměty, jako jsou stoly, židle, šatna, bar, skříňky, koše). Samotnou stavbu jsme v žádosti rozpočtově vyčíslili na 29 567 241 Kč. Po provedení otevřené veřejné soutěže jsme dokázali cenu stavby snížit na konečných 24 033 894 Kč (způsobilé výdaje pak částku navýšily na celkových 24 695 949 Kč, tj. včetně například dozorů stavby a administrace). Všechny částky jsou včetně DPH. Dotace z této částky činila 90 %, tedy 22 226 354 Kč. Vlastní zdroje obce pak 10 %, tj. 2 469 594,90 Kč. Jak je vidět, obec díky otevřené a poctivě provedené soutěži ušetřila cca 5 milionů veřejných prostředků. K této investici však ještě musela plně ze svého zajistit vybavení Kulturního domu (s nímž ve svém rozpočtu dopředu počítala v úrovni cca 2 mil. Kč). K dnešnímu dni je tedy úhrnem na celé dílo vynaloženo cca 27,5 mil. Kč. V tom jsou nejen výdaje letošního roku za nábytek, ale například i projektové dokumentace, které byly zaplaceny ještě před tím, než se žádalo o dotaci. Také jsou tam některé práce, které jsme požadovali navíc a platili rovněž ze svého, například zábradlí kolem potoka a na lávce u Kulturního domu.</p> <p>Podle studie proveditelnosti, která byla součástí žádosti o dotaci, by měla být v KD zaměstnána jedna osoba na plný pracovní úvazek, resp. je možné, že se o něj podělí více lidí. To se dnes ale ještě neví. Zatím je dílo v záruce, a tak stálé údržby není třeba. Než bude provozní vybrán(a), zajišťují tyto záležitosti zaměstnanci obecního úřadu. Studie proveditelnosti předpokládala provozování prostřednictvím společnosti stoprocentně vlastněné obcí, a to CZ Bohuňovice, s.r.o, která zde není žádným nováčkem. Původně byla zřízena pro provozování Centra zdraví (malý aquapark), a to je i po sedmi letech soběstačné. Na základě nájemní smlouvy již několik let provozuje organizační složku obce – bohuňovické kino, což je daňově i organizačně výhodné. Obecní zastupitelstvo si však vymínilo, že společnost tato zařízení povede účetně odděleně a obec uhradí až prokazatelnou provozní ztrátu.<br />
Jisté však dnes již je, že se rozhodně ušetří peníze co se energetické úspornosti týče, protože původní stavba – byť o třetinu menší – měla z tohoto hlediska značné „rezervy“.</p>

<p>KUKS: Snad každý, kdo jednou navštívil komplex lázní, Hospitalu a bývalého zámku v obci Kuks, si odnáší silný dojem. Není totiž obyčejným místem, ani obyčejnou památkou, ale zhmotněním genia loci.</p> <p>A tento duch místa pocházející z tvůrčího spojení F. A. Šporka a M. B. Brauna brzy opět ožije.<br />
Na zrodu Kuksu nese zásluhy hrabě František Antonín Špork, který koncem 17. století staví zámek a po objevení léčivých účinků místních pramenů buduje lázně. Do dnešní doby se zámek bohužel nedochoval, a jeho někdejší přítomnost připomíná jen impozantní schodiště, na jehož konci doslova zeje prázdný prostor, který v neobeznámeném pozorovateli vyvolává právem dojem, že zde něco chybí. </p> <p>Zámek v obci Kuks vytvářel bod na jednom konci pomyslné osy spojující oba protilehlé svahy řeky Labe. Druhý konec představoval špitál s dominantou Alliprandiho kaple pro chudé a nemocné starce a válečné vysloužilce panství. Spojení kukského zámku, špitálu s jeho zahradami a hřbitovem, který k nim přiléhá, v této prostorové ose komplexu se stává symbolickou cestou pouti barokního člověka.<br />
Přes pravděpodobně pro účely výstavby napřímený tok řeky (jedná se o domněnky některých historiků období po 2. světové válce), dochází k přesunu ze světa každodenních radostí a hojnosti na levém břehu řeky s lázněmi a zámkem do světa nemocných, trpících a umírajících reprezentovaného Hospitálem na břehu pravém. K hlubšímu zamyšlení na této pouti vybízí řada alegorických soch ctností a neřestí od Matyáše Bernarda Brauna.<br />
S areálem také souvisí nedaleký Betlém v Novém lese nad Žirčí – na svou dobu u nás naprosto neobvyklá scéna lesní kompozice soch vytesaných přímo do místních pískovcových skal vypráví příběh zrození Ježíše Krista – a řada dalších programově navazujících symbolů a artefaktů rozmístěných v oblasti okolního panství. (Pro lepší orientaci v prostorovém rozmístění jednotlivých částí komplexu si kliknutím můžete zvětšit obrázek dobové rytiny Kuksu připojený k článku.) </p> <p>Plán na revitalizaci</p> <p>Tato významově bohatá památka může být plně chápána pouze ve své komplexnosti, a proto je velmi důležité, že její záchrana a realizace se děje ve spolupráci několika subjektů, které tento významný aspekt naprosto respektují.<br /> Své síly spojili Územní odborné pracoviště NPÚ v Josefově, Královéhradecký kraj, který ve spolupráci s obcí Kuks založil obecně prospěšnou společnost Revitalizace Kuks a studenti magisterského oboru Vysoké školy obchodní v Praze, kteří vypracovali podrobný marketingový plán využití značného turistického potenciálu místa. Jejich záměry chtějí nejen vrátit památce život a její bývalý společenský význam, ale také ukázat, jak lze smysluplně památky revitalizovat, a to s ohledem na jejich původní funkce. </p> <p>Veřejná prezentace těchto záměrů proběhla 13. května 2010 v Galerii Lapidárium na Starém Městě pražském, kterou provozuje Nadace Český Barok.</p> <p>NPÚ a Granátové jablko</p> <p>Dne 21. května 2010 podepsal přímo v kukském Hospitalu ministr kultury ČR Václav Riedelbauch rozhodnutí o přidělení finanční podpory ve výši 440 milionů korun z Integrovaného operačního programu Evropské unie projektu Kuks – Granátové jablko, jehož předkladatelem se stal NPÚ ÚOP Josefov. Jedná se o vzorovou obnovu národní kulturní památky – dominantní části komplexu, Hospitalu Kuks se zahradami a přilehlým hřbitovem na pravém břehu Labe. Název projektu pochází od původní barokní lékárny „U Granátového jablka“, která dnes tvoří jednu z expozic a prohlídkových tras Kuksu. Navíc má granátové jablko ve svém znaku, Hospitálský řád sv. Jana z Boha, Milosrdní bratři, který zde v minulosti sídlil, a tak tato symbolika vytváří odkaz na hlubokou tradici humanistických myšlenek a pomoci bližnímu.</p> <p>Projektový záměr spočívá ve vybudování ojedinělého multifunkčního vzdělávacího centra s lokální historickou tradicí, které má ambici stát se reprezentantem přístupu při vzorové obnově národní kulturní památky a současně nabídne prostor pro realizaci širokého spektra kulturně edukačních aktivit, určených pro laickou i odbornou veřejnost. V rámci rekonstrukce, která proběhne v následujících čtyřech letech, se počítá s obnovením hospitální bylinné zahrady a hospitální budovy.<br /> V prostorách bývalého refektáře vznikne kulturní a společenské centrum a v severním křídle společenské centrum. Pláuje se zpřístupnění knihovny, jejíž část již prošla obnovou a dnes slouží Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy. Jižní části Hospitalu se promění v ubytovací zařízení pro účastníky nejrůznějších odborných vzdělávacích akcí, seminářů a konferencí.</p> <p>Společnost Revitalizace Kuks</p> <p>Společnost Revitalizace Kuks založil Královéhradecký kraj, který si uvědomuje, jaký potenciál v sobě Kuks má. Jeho věhlas dosáhl nejen k našim sousedů, ale dokonce i do zámoří. Revitalizace Kuks spolupracuje s Národním památkovým ústavem, Národní galerií, Ústavem pro dějiny umění Filosofické fakulty, Akademií výtvarných umění a Nadací Český Barok. </p> <p>V projektu Kuks – Granátové jablko se společnost Revitalizace Kuks, jako reprezentant Královéhradeckého kraje, nachází v pozici generálního partnera. NPÚ jako nositeli projektu tedy doposud pomáhala s ideovou a technickou přípravou a v realizační fázi se bude snažit zajistit udržitelnost projektu. Využít k tomu má blízká atraktivní místa Královéhradeckého kraje.<br /> V současné době připravuje Revitalizace Kuks také projekt „Kuks – Braunův kraj“, který by se mohl ucházet o finance z Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod. V jeho rámci by vzniklo několik tištěných publikací, multimediálních nosičů nebo například cyklus deseti zvukových dokumentů zpracovaných předními českými historiky umění nazvaných „Kuks – kouzlo, umění, krása, symbol“.<br /> Navazující projekt „Kuks – Braunův kraj II“ počítá s obnovou cest, mostu mezi obcí Kuks a Hospitalem, obnovou záchytného parkoviště i historického centra obce. Stěžejním cílem se stala rekonstrukce lázeňských budov, které by sloužily zejména ke vzdělávacím aktivitám a jako zázemí plánovaného multifunkčního centra. Zřízeno by také mělo být Turistické informační centrum, které by poté převzalo část dnešních aktivit společnosti. </p> <p>V budoucnu se plánuje uspořádání konference Matyáš Bernard Braun – sochař F. A. Šporka s mezinárodní účastí z řad památkářů, zástupců cestovního ruchu a univerzit ze zemí „evropských barokních velmocí“. Sympozium by mělo proběhnout v roce 2013 u příležitosti 300. výročí setkání a počátku vzájemné spolupráce génia českého baroka Matyáše Bernarda Brauna a Františka Antonína Šporka.</p> <p>Plán vypracovaný studenty</p> <p>K účasti na přípravě revitalizace Kuksu byli přizváni studenti magisterského oboru Vysoké školy obchodní v Praze. Jejich „Marketingový plán cestovního ruchu v destinaci Kuks“ vychází jednak ze záměru vytvořit partnerství mezi veřejným sektorem a soukromou podnikatelskou sférou, dále z klíčové postavy osobnosti hraběte Šporka. Šíře aktivit pozoruhodného šlechtice se odráží i v samotném projektu, jehož cílem je umístit Kuks do roku 2015 mezi první desítku nejvyhledávanějších destinací České republiky. Plán počítá s aktivitami, z nichž mnohé již probíhají na Kuksu dnes. Jedná se třeba o haptické výstavy bylinkářské dny nebo programy barokního divadla. Aktivity však rozvíjí a navrhuje jejich rozšíření i bez využití evropských dotací a nakonec počítá i s finančně náročnějšími projekty jako je třeba vytvoření cyklistických tras, zázemí pro vodáky nebo využití původních pousteven a lázeňských objektů. </p> <p>Komplex Kuksu je nezměrný, jeho historie bohatá, symbolika nevyčerpatelná a možnosti využití rozsáhlé, což je charakteristika odrážející se i v plánech na jeho záchranu a budoucí náplň. Jestliže se chcete dozvědět více, k dispozici jsou dokumenty projektu Kuks – Granátové jablko a Prezentace Revitalizace Kuks v příloze článku.</p> <p>Další informace naleznete na webových stránkách Revitalizace Kuks v odkazu zde a také v souvisejícím článku.</p>

<p>DOBROVICE (3 tis. obyv): Dne 22. května v 16 hodin se zde slavnostně otevřelo Muzeum cukrovarnictví, lihovarnictví, řepařství a města Dobrovice, oficiálně nazvané Dobrovická muzea.</p> <p>Historická rekapitulace</p> <p>Dobrovice, povýšená v roce 1558 Ferdinandem I. na městečko, leží jihovýchodně od Mladé Boleslavi. Jméno původní osady znělo „Dobrovítova ves“. Dobrovít byl vyšehradský kanovník, který žil ve 12. století. Zdejší tvrz postavili páni z Chlumu a poprvé je zmiňována v roce 1541. V polovině 16. století se majitelem panství stává Jindřich z Valdštejna a hned po té začíná s přestavbou tvrze na renesanční zámek s opevněním a hospodářským dvorem. Na počátku 17. století dvůr zkrášlí zahrada a barokní kaple. Rod Valdštejnů vystřídali ve třicátých letech 18. století Fürstenberkové a v roce 1809 Thun-Taxisové. </p> <p>Mezi významné památky ve městě patří renesanční radnice postavená v letech 1601 – 1610, která prošla rekonstrukcí ve dvacátých letech 20. století. Dále tu najdeme například goticko-renesanční kostel sv. Bartoloměje ze 16. století, barokní faru z roku 1709, renesanční domy se sgrafity na fasádách, regentský dům s arkýřem nebo rokokovou sochu sv. Immaculaty. Ačkoliv se Dobrovice označovala termínem „město“ již v roce 1757, městská práva získala až zákonem v roce 1991. </p> <p>Počátky cukrovarnictví</p> <p>První rafinerie třtinového cukru byla založena v roce 1787 v klášteře na Zbraslavi, první průmyslový cukrovar v celém Rakousko-Uhersku vznikl v Kostelním Vydří a o dva roky později proběhla výstavba dosud nejstaršího funkčního cukrovaru u nás, a to právě v Dobrovici. </p> <p>V letech 1831 – 1945 vzniklo na našem území 323 cukrovarů a tehdy jsme vyráběli až 17 % z celkové světové produkce cukru. Ještě v roce 1990 u nás existovalo 60 cukrovarů, avšak po vstupu do Evropské unie jejich počet začal prudce klesat. V současnosti jich je v provozu pouhých sedm. Plocha potřebná k pěstování řepy se změnšila více než čtyřikrát, a tak zatímco dříve zpracovalo 323 cukrovarů řepu z 240,6 tis. ha, současné cukrovary si vystačí s plochou 54 tisíc hektarů cukrové řepy. </p> <p>Symbióza zámku a cukrovaru </p> <p>V roce 1831 vybudovali Thun-Taxisové v západní části zámku cukrovar, což vedlo nejen ke zničení zámecké zahrady, ale zbourána byla i barokní zámecká kaple. Staré však muselo ustupovat novému i v dalších letech. Rozšíření cukrovaru si vyžádalo zbourání severního a části západního a východního křídla, aby tak dostaly prostor nové výrobní budovy. </p> <p>Po necelých sto letech Thun-Taxisové cukrovar prodali Ústecké rafinerii cukru a jeho další osud se shoduje prakticky s osudem všech výrobních provozů u nás. V roce 1947 došlo k jeho znárodnění a po té k začlenění do Kolínských cukrovarů. Od roku 1991 se opět osamostatnil a po privatizaci a vystřídání několika vlastníků je v současné době v majetku společnosti Cukrovary a lihovary TTD, a.s. (dále jen Cukrovary). Kromě výroby cukru produkuje i palivo nové generace – jednak ekologicky šetrné biopalivo E85 pro benzinové motory, a jednak palivo pro dieselové motory E95. </p> <p>Ve zbylé části zámku dnes sídlí administrativa této akciové společnosti.</p> <p>Muzeum v hospodářském dvoře</p> <p>Renesanční dvůr, postavený pravděpodobně již v polovině 16. století, je výraznou ukázkou hospodářského areálu té doby. Dvůr byl situován naproti zámku a jeho výstavba pokračovala dále i v období baroka a koncem 18. století. Nejcennější je však renesanční etapa, která jej řadí mezi nejvýznamnější památky tohoto druhu ve středních Čechách. Proto je areál dvora zapsaný v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek, stejně jako dobrovický zámek. </p> <p>Dnes je majitelem hospodářského dvora i zámku společnost Cukrovary, která jej odkoupila od města Dobrovice. Vzhledem k dezolátnímu stavu areálu a naprosté vybydlenosti po předchozích nájemcích, a také kvůli vysoké památkové hodnotě objektu, dosáhly náklady na rekonstrukci a realizaci expozic 178,5 milionu korun. Z toho se nám podařilo získat z Evropských strukturálních fondů a regionálního operačního programu 92 % z celkové částky, tedy 165 milionů korun, sděluje Jakub Hradiský, vedoucí oddělení pro komunikaci s veřejností.</p> <p>Co nabídnou muzejní expozice</p> <p>Expozice cukrovarnictví prezentuje historii výroby cukru v českých zemích, a tak jsou zde vystaveny cukrové homole, obří kostka o hraně 1 m, kdysi úzkoprofilový oblíbený cukr Bridge nebo rozměrný cukrový krystal. Zájemci tu dále najdou informace o vývoji technologií v cukrovarnickém průmyslu, o významných osobnostech spojených s tímto odvětvím i původní cukrovarskou laboratoř z 19. století. V období řepné kampaně – od října do listopadu – budou i nadále pokračovat exkurze přímo do provozu cukrovaru. </p> <p>Expozice řepařství provede návštěvníka vývojem pěstování cukrové řepy u nás, seznámí s přírodními podmínkami pro růst cukrovky, nabídne vzorky osiv či modely různých odrůd řepy. Připomenuta je i další surovina sloužící k výrobě cukru – cukrová třtina. </p> <p>Expozice lihovarnictví přiblíží tradici české výroby lihu, jejíž počátky spadají do 16. století. Představeny jsou zde jednotlivé etapy výroby, výrobní postupy, nové technologie i modely lihovarů. </p> <p>Muzeum města Dobrovice seznamí s minulým i současným životem města a návštěvníky pozve na prohlídku archeologických nálezů, fotografií, písemností či kreseb.</p> <p>Do všech expozic je přístup bezbariérový. </p> <p>Exponáty i knihovna</p> <p>Mezi muzejní „nej“ patří model lihovaru, mašinka s velmi vzácnou cisternou na melasu z konce 19. století, řez cukrovarem nebo množství více než stoletých odborných knih zaměřených na šlechtění cukrové řepy. Vystavujeme archiválie, knihy, historické nástroje, stroje i technologické celky, vzorky cukru a lihu z nejrůznějších období. Poměrně hojně jsou zastoupeny modely, říká J. Hradiský a dodává: Velké množství exponátů zapůjčil soukromý sběratel a kurátor Dobrovických muzeí Ing. Daniel Froněk, další exponáty máme v zápůjčce z Národního technického muzea, Národního zemědělského muzea, Muzea Mladoboleslavska a dalších. Celou řadu předmětů jsme také nalezli v našich továrnách v Dobrovici, Českém Meziříčí, Mělníku a Chrudimi. </p> <p>Součástí muzea je odborná knihovna, která je spojená se vznikem Výzkumného ústavu cukrovarnického v roce 1923. Základem je asi pět tisíc knih pocházejících z Ústředního spolku pro průmysl řepného cukru z Rakousko-Uherska. V současné době je v knihovně evidováno přes 15 tisíc svazků knih a časopisů, výzkumných zpráv, bulletinů, a to nejen českých, ale i zahraničních.</p> <p>Provoz muzea</p> <p>Zřizovatelem Dobrovických muzeí je obecně prospěšná společnost Muzeum a společenské centrum Dobrovice, která byla v roce 2008 založena Cukrovary a městem Dobrovice. Provoz muzea zajistí pět zaměstnanců, ale budou pomáhat i odborníci z cukrovaru, s nimiž je uzavřená smlouva o spolupráci. Předpokládáme úzkou kooperaci se vzdělávacími institucemi, protože naším záměrem je rozšířit všeobecné znalosti o pěstování cukrovky, výrobě cukru a lihu i o historii města Dobrovice, vysvětluje J. Hradiský. </p> <p>Muzeum bude otevřeno od března do září (mimo pondělí) od 10 a do 16 hodin, v říjnu a listopadu (v době řepné kampaně s možností exkurze do provozu cukrovaru) každý den od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin a v prosinci, lednu a únoru (mimo pondělí) od 6 do 16 hodin. </p> <p>Návštěvník najde v nabídce několik variant okruhů:<br />
I. – Historie a současnost cukrovarnictví, lihovarnictví a řepařství (základní vstupné 80, snížené 40, rodinné 180 Kč),<br />
II. – Technika a technologie (základní vstupné 40, snížené 20, rodinné 80 Kč),<br />
III. – obsáhne okruh I a II (základní vstupné 100, snížené 50 a rodinné 220 Kč),<br />
poslední okruh představuje Muzeum města Dobrovice (základní vstupné 40, snížené 20, rodinné 80 Kč).<br />
Další možností jsou denní vstupenky: základní 120, snížené 60 a rodinné 250 Kč.</p>

Pátečním podvečerem se krátce před šestou rozezněly zvony a skupinky poutníků vyrazily do ulic jindy již ztichlého města. Noc kostelů ovládla letos i Olomouc. Procházíme kolem nich denně, často bez povšimnutí. Jejich věže se majestátně pnou do výše, jakoby chtěly dosáhnout až k nebesům. Tiší svědci času a dějin, pokladnice duchovní kultury našich předků, které mají i dnes schopnost promlouvat k duši a srdci člověka. Kostely, katedrály, chrámy, kaple, modlitebny. Bohužel ne vždy si výše řečené uvědomujeme a ne vždy máme do těchto sakrálních prostor možnost přístupu. Výjimku tvoří jedna noc v roce – Noc kostelů. Na počátku všeho stojí Lange Nacht der Kirchen – Dlouhá noc kostelů pořádaná ve Vídni v roce 2005. Tato ekumenická akce probudila mimořádný zájem u návštěvníků a brzy se rozšířila po celém Rakousku. V loňském roce se projekt poprvé uskutečnil v České republice. Tehdy se do něj zapojily farnosti z brněnské a plzeňské diecéze. A protože akce vzbudila příznivý ohlas, dostalo se jí letos celostátního charakteru. Cílem celého projektu není pouze zpřístupnit lidem často trvale uzavřené sakrální památky. Noc kostelů nabízí možnost setkat se křesťanstvím, jeho tradicemi a hodnotami. Citlivým způsobem přibližuje návštěvníkům církev a víru a oslovuje tak ty, kteří by za běžných okolností do kostela sami nevkročili. Přátelsky, otevřeně a nenuceně, v podmanivé atmosféře zšeřelých chrámů i venkovských kostelíčků, na jejichž společenské a kulturní hodnoty chce upozornit. Návštěvníci se mohou podívat do běžně nepřístupných prostor, zúčastnit se komentované prohlídky, shlédnout představení nebo si vyslechnout koncert. Noci kostelů se kromě římskokatolické církve účastní i křesťanské církve, které jsou členy Ekumenické rady církví ČR, což umožňuje návštěvníkům objevovat křesťanství v celé jeho rozmanitosti. Jde o akci nekomerční, neplatí se tedy vstupné ani poplatky, organizátoři nedostávají žádný honorář. Vše je založeno na dobrovolnosti, ochotě ke spolupráci, kreativitě a aktivitě zúčastněných. Záleží na jednotlivých farnostech, zda se do Noci kostelů přihlásí a jaký program sestaví. Zároveň zde vzniká prostor k seberealizaci farníků, k rozvoji jejich tvůrčích a organizačních schopností stejně jako schopnosti spolupráce. Noc kostelů by podle přání organizátorů neměla být jednorázovou akcí, ale spíše odrazovým můstkem, od nějž by v průběhu roku odvíjely další aktivity. V České republice i Rakousku byla letos Noc kostelů propojena jednotným vizuálním stylem (autorkou je rakouská grafička Vera Rieder) a termínem – tedy 28. květnem 2010. Mottem letošního ročníku se stal verš z knihy proroka Izaiáše (Iz 62,6): „Po celý den a po celou noc, nikdy nebudou mlčet“. Ač byl pro Olomoucko letošní ročník premiérový, zapojilo se v Arcidiecézi olomoucké do projektu 63 kostelů, z nich 14 v samotné Olomouci. Přípravy probíhaly po dobu několika měsíců, v Olomouci bylo zřízeno diecézní informační a koordinační středisko, na které se organizační týmy z farností mohly obracet. Pořadatelé a organizátoři se na konci dubna sešli v Olomouci, aby si předali zkušenosti s přípravou, doladili program a prodiskutovali otázky ohledně propagace a financování akce. Byly distribuovány letáky a plakáty, pro návštěvníky v Olomouci a Prostějově vyšly brožurky s mapou a programem a poutnické pasy. Projekt je spolufinancován Evropskou unií, další finanční prostředky se podařilo získat ze sponzorských darů a dotací. Záštitu nad Nocí kostelů 2010 v olomoucké arcidiecézi převzali Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký, MVDr. Stanislav Mišák, hejtman Zlínského kraje, Ing. Martin Tesařík, hejtman Olomouckého kraje, PhDr. Irena Ondrová, primátorka města Zlína, Mgr. Zdeněk Brož, starosta města Šumperk, Mgr. Zdeněk Janalík, starosta města Holešov, Ing. Ladislav Kryštof, starosta města Uherský Brod, Ing. Vlasta Lochmanová, starostka obce Kostelec u Kyjova, Martin Novotný, primátor města Olomouce, Ing. Miloslav Přikryl, starosta města Lipník nad Bečvou, Ing. Zdeňka Riedlová, starostka obce Vikýřovice, Ing. Jan Tesař, starosta města Prostějov, a Mgr. Alena Hanáková, starostka města Vizovice. Již v pátek dopoledne probíhal na olomouckém Horním náměstí doprovodný program pro děti a dospělé, k dispozici zde byl také informační stan. Slavnostní zahájení Noci kostelů v Arcidiecézi olomoucké proběhlo v chrámu sv. Mořice za účasti římskokatolického světícího biskupa Josefa Hrdličky, jenž pronesl úvodní proslov, a zástupců dalších čtyř křesťanských církví, které se do projektu v Olomouci zapojily, farářky Českobratrské církve evangelické Jany Rumlové, duchovního správce Pravoslavné církve v Olomouci Petra Nováka, duchovního Církve bratrské Dalimila Staňka a faráře Československé církve husitské Františka Konvalinky. Přítomni byli také dva z patronů akce hejtman Olomouckého kraje Martin Tesařík a náměstek primátora města Olomouce Ladislav Šnevajs. Deset minut před šestou hodinou se v celé Olomouci rozezněly zvony – a Noc kostelů mohla začít. Program byl nesmírně bohatý a pestrý, zdaleka se nedalo stihnout vše, co by si člověk přál vidět. Naštěstí se na mnoha místech během večera pořady opakovaly. Nabídka obsahovala komentované prohlídky, nespočetné výstavy a prezentace (o historii kostelů, životě ve farnosti apod.), varhanní i jiné koncerty, vystoupení schol a pěveckých sborů, divadelní a pantomimická představení či promítání filmů. Návštěvníci hojně využívali možnosti podívat se do sakristií, krypty či křížové kaple, neúnavně vystupovali do věží a zvonic či na kruchty ke královským nástrojům – varhanám. Byla vystavena liturgická roucha a liturgické předměty. V kapucínském kostele Zvěstování Páně zazněla poezie s mariánskou tematikou za doprovodu hudby, u sv. Mořice měli zájemci možnost hlasitého čtení z Bible, modlitebna Církve bratrské nabídla workshop tradičních židovských tanců. V katedrále sv. Václava lákali poutníky na komentovanou prohlídku s farářem a prohlídku zvonů ve velké věži, program v kostele Panny Marie Sněžné sliboval nevšední hudební zážitky, v chrámu sv. Gorazda se lidé dozvěděli, jak vznikají ikony. Nezapomnělo se ani na děti, pro které byl např. v katedrále připraven program již od 16 hodin. V modlitebně Církve bratrské zřídili Kavárnu pro unavené poutníky, možnost posezení při šálku čaje stejně jako rozhovor s knězem nabízela i další místa. A to je jen zlomek z toho, co Noc kostelů v Olomouci nabídla. Počasí kolem osmé hodiny večer sice nemile překvapilo prudkým deštěm, ani ten však poutníky neodradil, a tak i po desáté a jedenácté hodině večer křižovaly olomoucké ulice skupinky nadšenců s deštníky v rukou. Návštěvnost předčila všechna očekávání, podle vyjádření Arcidiecéze olomoucké se pouze v Olomouci blížila k počtu 23 000 účastníků, přičemž hojné zastoupení měly všechny generace. Noc kostelů přijali Olomoučané nanejvýš kladně, jak bylo často možné vyčíst z jejich tváří. Své dojmy mohou stále ještě sdělovat organizátorům a pořadatelům na internetových stránkách určených Noci kostelů. http://www.nockostelu.cz/ http://www.ado.cz/