<p>TÁBOR: Pěvecký sbor Hlahol, jeden z nejstarších sborů na našem území, byl založen jako mužský zpěvácký spolek v roce 1860. Na jeho činnosti se podílela řada významných osobností.</p> <p>V roce 1864 (u příležitosti svěcení spolkového praporu) sbor dirigoval Bedřich Smetana a v roce 1879 byl pořádán koncert pod vedením Antonína Dvořáka. Spolek přijal název Hlahol v roce 1895, kdy se staly jeho členkami i ženy.<br /> Prvním sbormistrem táborského Hlaholu se stal František Enderle, ale do jeho historie se významně zapsali např. profesor Josef Vycpálek, který na počátku 20. století vykonával ve spolku funkci starosty a sbormistr Vojtěch Bořivoj Aim, za svého působení v Táboře, v letech 1913 – 1920.<br /> V roce 1929 byla v Táboře uspořádána Jihočeská výstava, kde Hlahol vystoupil pod vedením nového sbormistra Vladimíra Skopka. Ten setrval ve vedení sboru až do roku 1966. Významným přínosem pro další uměleckou činnost Hlaholu se stalo Skopkovo přátelství s národním umělcem Jindřichem Jindřichem.<br /> Čestnými členy sboru se v době svého života stali skladatelé Antonín Dvořák, Jan Malát, táborský rodák Oskar Nedbal, Josef Suk, Vítězslav Novák, básník Adolf Heyduk a prof. ing. František Bolech, sbormistr a dirigent filharmonického spolku v Táboře.<br /> V letech 1972 – 1997 stál v čele sboru sbormistr Stanislav Pešička. Díky zkušenostem z Venhodovy „Scholy cantorum“ a „Pěveckého sdružení pražských učitelů“ ovlivnil zásadním způsobem interpretační úroveň sboru, jakož i dramaturgii koncertů. Na Pražských sborových dnech v roce 1989 mu byla udělena zvláštní cena za dramaturgii. Repertoár výrazně obohatil o skladby současných autorů (Veljo Tormis, Ivana Loudová, Milan Křížek, Ilja Šmíd, Zdeněk Lukáš, Petr Eben, Jiří Laburda).<br /> Od roku 1998 je sbormistrem Zdeněk Beneš.<br /> Sbor každoročně pořádá samostatné koncerty a uskutečňuje četná příležitostná vystoupení, spolupracuje s řadou pěveckých sborů u nás i v zahraničí, s orchestry v místě i v regionu.</p> <p>Sbor je řádným členem Unie českých pěveckých sborů, na jejíchž stránkách je veden jeho kompletní profil.<br /> Pěvecký sbor Hlahol – Tábor se několikrát zúčastnil mezinárodního soutěžního festivalu Pražské sborové dny, kde se umístil ve stříbrném pásmu, pěveckého festivalu Europa cantat, vystupoval v Německu, Rakousku, Francii, Maďarsku, Dánsku, Švédsku a na mezinárodním festivalu duchovní hudby v Coventry ve Velké Británii.<br /> Za dlouholetou činnost byla sboru udělena medaile Ministerstva kultury ČR, v rámci jihočeského regionu Umělecká cena za rozvíjení a obohacování kultury a reprezentaci v zahraničí.<br /> V repertoiru vychází sbor z tradic české hudby, zpívá skladby všech slohových období i sborové úpravy lidových písní, díla našich i zahraničních autorů, klasiků sborové tvorby, ale i skladatelů současné tvůrčí scény.<br /> Koncem loňského roku sbor natočil své první CD, převážně ze skladeb českých skladatelů 19. a 20. století. </p> <p>Tato nahrávka bude slavnostně pokřtěna na slavnostním koncertě, který proběhne u příležitosti založení sboru v sobotu 22. 5. 2010 od 19 h v divadle Oskara Nedbala v Táboře.</p> <p>Členové sboru si rovněž pokládají za čest premiérové uvedení skladby Jiřího Laburdy „Dva hymny“ na latinské žalmové texty, dedikované sboru k jeho výročí.</p> <p>Zdeněk Beneš (1952 Tábor)</p> <p>Od dětství zpíval v několika školních sborech. Základy dirigování a řízení sboru studoval u Adolfa Špačka a Vojtěcha Jindry na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicich. Od roku 1974 je členem táborského Hlaholu, kde se dále zdokonaluje pod vedením sbormistra Stanislava Pešičky, po němž od roku 1998 plně přebírá řízení sboru. Po dráze ve svobodném povolání v letech 1976 – 1988 se vrací do školství; v současné době působí jako pedagog v ZUŠ O. Nedbala a v Gymnáziu Pierra de Coubertina v Táboře, kde též pracuje s komorním souborem. Je varhaníkem Husova sboru ČCE v Táboře.<br /> Za dlouholetou činnost ve sboru byl oceněn Zlatým odznakem Unie českých pěveckých sborů. V roce 2000 mu byla udělena „Cena města Tábora“ za aktivní činnost v oblasti sborového, sólového zpěvu a hudby.</p>
FRÝDLANT NAD OSTRAVICÍ: Pekař z Janovic, kožedělní tvůrci z Metylovic nebo třeba tradiční papírnictví z Frýdlantu nad Ostravicí. Beskydy jsou plné zajímavých podnikatelských příběhů, a proto se zástupci beskydských obcí rozhodli představit desítku vybraných podnikatelů. Příběhy a fotografie vycházely během léta na webu www.progresko.cz a nyní vyšly také ve fyzické podobě Diáře podnikatele.
SEMILY: Zcela zaplněná Pojizerská galerie se koncertem a následnou komentovanou prohlídkou rozloučila s výstavou 2 x 100 = Jiří Šlitr a Jiří Bažant. Na koncertě vystoupili Bohuslav a Eva Lédlovi a pěvecký sbor Jizeran pod vedením Jiřího Kurfiřta a za doprovodu bubeníka Roberta Tomáše. Zazněly písně obou jubilantů, Jiřího Šlitra i semilského rodáka Jiřího Bažanta, oběma by letos bylo sto let. Na závěr se rozezněly skladby ze slavného muzikálu Starci na chmelu, na kterém se Jiří Bažant skladatelsky významnou měrou podílel. Se sborem si zazpívali i přítomní hosté, mezi jinými i synovec Jiřího Bažanta Jakub, významný sportovní komentátor. Na konec si mohli návštěvníci projít končící výstavu s odborným komentářem spoluautora výstavy Jaroslava Vávry. Samotnou výstavu navštívilo za dva měsíce i několik set studentů především z místních škol, pro které byla obě jména na počátku velkou neznámou, což se snad po návštěvě semilského muzea změnilo.
ČR: Národní kulturní památka Rudá věž smrti ve Vykmanově u Ostrova nad Ohří bude nově majetkem státu. Na společné tiskové konferenci o tom informovali zástupci Ministerstva kultury, Ministerstva financí, Finanční správy, Národního památkového ústavu a Konfederace politických vězňů. Jedná se o výsledek společného, zhruba půlročního jednání s cílem zachovat tuto významnou kulturní památku pro budoucí generace.
PRAHA: Celovečerní dokumentární film Architektura ČSSR 58–89 režiséra Jana Zajíčka a autora námětu, hudebníka a multimediálního umělce Vladimira 518 vstoupil oficiálně do kin 7. listopadu. Snímek přináší mimořádný pohled na českou a slovenskou architekturu z let 1958–1989, jež sice vznikala za komunistického režimu, ale dokázala zaujmout i odbornou veřejnost v západním světě. Tvůrci se ve filmu zaměřují nejen na výjimečné a nadčasové budovy postavené v období od světové výstavy EXPO 58 na území tehdejšího Československa, ale i na fascinující a mimořádnou tvůrčí energii, která jejich vznik provázela.