KC Zahrada – nový kulturní prostor Jižního Města

PRAHA: Pražské Kulturní centrum Zahrada je vzdálené pět minut od metra Chodov a sem se dostanete z centra za chvíli. Přesto člověk váhá, zda se vydat za kulturou na sídliště. Tohle se rozhodlo změnit pár mladých lidí, kteří dnes Zahradu vedou. Jedním z iniciátorů projektu je Jiří Sulženko, se kterým jsem si povídala o nové koncepci.

Znám Vás ještě z doby, kdy jste pracoval v Divadle Archa. Jak Vás napadlo odejít dobrovolně mimo centrum?

Rozhodli jsme se podat projekt do konkurzu víc než před rokem a půl a využít našich dosavadních zkušeností. Kolega David Kašpar byl na stáži v Barceloně, já jsem psal diplomku o síti kulturních center v industriálních budovách, která se jmenuje TransEuropeHalles. U nás má zatím název kulturní centrum velice negativní konotace, každý si pod tím představí nudný šedivý pionýrský dům, kde se opravdu neděje nic pozoruhodného. My jsme měli inspiraci z Evropy, kde jsou naopak kulturní centra velice živá, multidisciplinární – je tam divadlo, koncerty, rádio, nahrávací studio, škola, školka, knihovna a dějí se tam nejzajímavější aktivity ve městě. Řekli jsme si, že to je příležitost vyzkoušet tenhle koncept v Čechách, protože jsme nevěděli o ničem podobném. Dali jsme dohromady lidi, které jsme znali, a rozhodli se tenhle princip multidisciplinarity a multikulturality uplatnit tady na Jižním Městě. Dům, který KC Zahrada obývá, je vynikající rekonstrukce bývalé sídlištní školky (od architekta Petra Bendy – pozn.). Je to tady natolik velké, že se tu dá provozovat spousta aktivit. Kromě toho, že je tu velký sál, kde se dělají večerní programy, tu probíhá řada kurzů a workshopů. Dříve se většina prostor pronajímala, ale my jsme se rozhodli, že to změníme a že většinu těchto aktivit budeme mít pod svým vedením.

Vaše nabídka kurzů a workshopů je skutečně neobvyklá...

Jsou to tzv. street-artové disciplíny, workshop beatboxu, graffiti, street dance, cirkusová školka Cirqueon pro předškolní děti, kde se učí například žonglovat. Studio VerTeDance pro nás dělá kurzy kreativního pohybu. Zkrátka snažíme se, aby kurzy byly tvůrčí, interaktivní, pro děti a mladé lidi opravdu zajímavé. Ale samozřejmě, že jsme tu zachovali i tradiční výtvarku. Pro vás je ovšem důležité nejen to, co se děje vevnitř, ale získáváte pozornost akcemi, které se odehrávají venku. To je součást našeho konceptu, kterou pokládáme za velmi důležitou. Dostat lidi dovnitř do Zahrady znamená překonávat množství bariér. Existují na to výzkumy, že je spousta psychických, osobnostních i společenských bariér, které brání v účasti na kultuře. Přišlo nám, že bude zábavnější a taky jednodušší pro všechny, když uděláme program venku, abychom se pokusili všechny ty bariéry odstranit.

Jaké jsou to konkrétní akce?

Vloni v dubnu, květnu a červnu proběhly první ročníky festivalů, které se primárně zaměřily na kontakt s diváky venku. První festival Země-město je zaměřený na ekologii a environmentální tematiku, v květnu jsme pod názvem Street For Art uspořádali festival umění ve veřejném prostoru s průvodem pětimetrových loutek Jižním Městem, měli jsme graffiti přehlídku, koncerty. Po Jižním Městě jsme navíc vystavili artefakty od street-artových umělců, kostky velké 3 x 3 m, které umělci během festivalu pokreslili. Oslovili jsme místní komunitu skejťáků a také jsme dělali venku žonglérské dílny. To mělo velký úspěch a podařilo se nám tak získat pro Zahradu spoustu diváků. Nejde tady ale jen o street-artové umění, ale v obecné rovině o umění ve veřejném prostoru.

Letos festival budeme pořádat znovu, tentokrát s hosty z Francie, kteří budou mít dílnu a také představení. V Centrálním parku bude umístěn architektonický artefakt, velká průhledná plastová bublina Kitchen Monument, do které je zvenku vidět a pořádají se tu tančírny, sousedské večeře apod. A v červnu jsme pak uspořádali komornější festival Hudba mezi bloky. Oslovili jsme sousedy, aby si přišli zahrát. Ti se nechytli, ale my jsme přivedli muzikanty, vytipovali místa. Na šesti různých místech Jižního Města se uskutečnilo na 40 koncertů. A stejnou akci plánujeme i letos, snad už se sousedi zapojí!

Na jakém principu funguje KC Zahrada?

Zahrada byla před naším příchodem příspěvková organizace městské části a byla plně dotovaná. Teď jsme obecně prospěšná společnost, která má sice velkou část prostředků od městské části, ale zaměřili jsme se na vícezdrojové financování. Takže máme granty z magistrátu, z ministerstva kultury a také od sponzorů a mecenášů, které zaujme nějaký projekt. Financování je vůbec zaměřeno na konkrétní projekty, což je podle mého zdravé. Navíc samozřejmě hledáme partnery v Evropě, teď čerpáme grant Evropské komise na jeden projekt.

Domnívám se, že svou koncepcí máte šanci získat „evropské peníze.“

Je docela překvapivé, že v Čechách není zas tolik organizací, které by šly do evropských projektů. My toho ale využíváme, a i když nejsme v centru, máme zahraniční partnery. Teď se staneme členy sítě, která sdružuje kulturní centra v Evropě, budeme prvními členy z Česka. Kromě toho se zaměřujeme i na nový cirkus, programový ředitel Zahrady David Kašpar je zároveň zakladatelem asociace nového cirkusu Cirqueon, máme propojení s festivalem Letní Letná a spolupracujeme s mezinárodní organizací Circostrada.

Jakým způsobem vzniká dramaturgie? Spolupracujete s profesionály či amatéry?

Neřešíme rozdíl mezi profesionály a amatéry, řešíme program jako takový. Samozřejmě primárně jsme zaměřeni na místní publikum, takže se snažíme udělat takový program, aby fungoval pro ně. Zkoušíme, co programově funguje, věnujeme se muzice, divadlu a venkovním akcím. A při hledání kvality mezi ozkoušené umělce zveme i méně známé, abychom publiku představili, co se na scéně děje nového.

Přišla jsem se podívat na bratislavský soubor režiséra Jána Šimka, který vytvořil představení Petržalské příběhy, věnované problematice největšího sídliště na Slovensku...

Problematika sídliště nás zajímá, protože Jižní Město je zase největší sídliště v Praze. Jako další uvedeme německou hru Separatisté, kterou přiveze Činoherní studio Ústí nad Labem, a ta zase ukáže sídliště z jiné stránky. Stavíme celou sezonu tak, že přivezeme věci na jeden večer a ty už se neopakují, protože víme, jaký je tu divácký potenciál. Jsme raději, když je na jediné představení vyprodáno, než aby bylo na víc poloprázdno. Zatím se nám to daří.

Máte přehled, jací diváci sem chodí?

Máme. Záleží na akci. Pokud jde o divadlo, jsou to z 90 % místní diváci. Co se týče koncertů, záleží na tom, jaký je. Když uděláme koncert kapely Dva, je místních diváků dvacet a dalších sto padesát přijede z města, protože je to hodně nová záležitost. Když je tu koncert kapely kamarádů z Jižního Města, tak jsou tady pochopitelně místní.

Jak vás poslouchám, je to opravdu ucelený koncept jakési „výchovy“ místních.

My se snažíme to, co se tu děje, ovlivňovat právě tím, že jsme omezili pronajímání a většina aktivit probíhá v naší dramaturgii a pod naším vedením. Naše programace a propojení akcí venku, večerních programů a kurzů se prolíná. Je tu nabídka pro děti, puberťáky i dospělé. Nedávno jsme měli velkou přehlídku kurzů a dílen pro veřejnost, kde si každý mohl vyzkoušet, co by chtěl dělat. Je to motivační záležitost – například děti, které před rokem ještě neuměly nic a účastní se kurzů beat boxu, už teď hrají na koncertech s Cossigou. Kromě toho je k dispozici školka, zkušebna pro kapely, vysílá odtud místní televize, je tu nahrávací studio a keramická dílna. A zároveň je tu k dispozici internet, takže sem i kvůli němu chodí spousta lidí. Jde nám zkrátka o to, aby to bylo živé místo, stejně jako je to v nádherných centrech ve Finsku, v Belgii, v Rakousku nebo Británii. Zároveň v květnu v rámci festivalu Street For Art proběhne malá konference, která se bude věnovat tématu rozvoje lokality prostřednictvím kultury a umění. Přijedou hosté ze zahraničí, mladí organizátoři z Rumunska, Bulharska, Francie. Zahrada je ideální příklad toho, jak se lokalita může rozvíjet prostřednictvím kultury. Protože to v důsledku děláme levně, udržitelně a je to zároveň zábavné. V Londýně nebo v Berlíně je jedno, jestli se zajímavá akce děje v centru nebo mimo ně. U nás je to zatím tak, že veškerá „vnímaná“ kultura se odehrává v Praze 1 a 2, a pokud je to někde dál, jako by to neexistovalo My se snažíme dokázat, že u nás ty periferie mohou fungovat úplně stejně – ta vzdálenost od centra je relativní, když nastoupíte do metra na Václaváku, jste u nás za 15 minut.

Jana Soprová