BŘECLAV: Městské muzeum a galerie v Břeclavi, příspěvková organizace zřizovaná městem, letos vstoupilo do své třinácté sezony. Sídlí hned v několika objektech, a to v centru města v bývalé židovské synagoze a škole, ve zrekonstruované moderní budově v nové zástavbě a v další budově, kde se skrývají depozitáře. Muzejní činnosti slouží i zámeček v nedalekém Pohansku.
Počátky břeclavského muzejnictví spadají do dvacátých let minulého století. V roce 1928 byl založen muzejní a vlastivědný spolek, jehož členové začali shromažďovat sbírky, pořádat přednášky, exkurze a vydávat vlastní časopis. Bohužel toto období netrvalo dlouho. Již na počátku 2. světové války se část sbírek ztratila a muzeum ve své činnosti pokračovalo už jen na amatérské bázi. Definitivní konec pro tuto instituci znamenalo úřední rozhodnutí z počátku šedesátých let 20. století, kdy byly veškeré sbírky převedeny do Regionálního muzea v Mikulově. Břeclavské muzeum vstalo z popela až díky rozhodnutí vedení města na počátku roku 1995.
Od archeologie k etnografii
Muzejní práce se zaměřuje na sbírkotvornou, tezaurační a prezentační činnost v oborech historie, etnografie a archeologie, přičemž územně pokrývá celé město. Co se týká etnografie, tak se zdejší muzejníci věnují širšímu regionu s akcentem na kroje Podluží. V oboru archeologie získalo muzeum oprávnění provádět archeologické výzkumy.
Sbírkový fond se zde začal budovat zcela od základů, protože sbírky převedené do Mikulova v šedesátých letech minulého století se už do Břeclavi nevrátily.
Výstavy ale i živé koncerty
Bývalá židovská synagoga z druhé poloviny 19. století sloužila po odstrojení jako skladiště. V devadesátých letech minulého století si objekt pronajalo na 30 roků město Břeclav a provedlo jeho rekonstrukci s tím, že bude sloužit muzejním účelům. Nyní zde díky výborné akustice probíhají komornější koncerty a výstavní aktivity. Muzeum připravuje právě do této budovy expozici, která by připomínala život židovské komunity. Ve spolupráci s židovskou obcí plánuje v letošním roce zpřístupnit také zdejší židovský hřbitov.
Další součástí muzea je budova bývalé židovské školy postavená v neorenesančním slohu v sedmdesátých letech 19. století. V roce 1994 ji město, které je jejím vlastníkem, nechalo nákladem půl milionu korun vhodně upravit, aby se zde mohly pořádat zejména výstavy.
Muzeum však v „dobývání“ území pokračuje i dnes. Poté, co v roce 2007 prošla celkovou rekonstrukcí bývalá sídlištní prádelna, získalo kromě potřebného zázemí také ideální prostory jak výstavní, tak pro knihovnu a ateliér.
A je tu ještě zámeček v Pohansku, který nabízí stálou expozici i depozitář archeologie, ale je využíván i k jednorázovým akcím. Například v letošním roce se stane místem konání velké archeologické konference. Ve stanovené dny navíc slouží i ke svatebním účelům.
A konečně má muzeum zájem o instalování expozice do některé z částí břeclavského zámku přestavěného po roce 1560 z gotického hradu na objekt v renesančním slohu, který v současné době prochází celkovou rekonstrukcí.
Muzejní spolek nahradili výtvarníci a příznivci vojenské historie
Činnost muzejního spolku sice časem ustala, ale muzeum v současné době úspěšně spolupracuje se Sdružením břeclavských výtvarníků, které by rádo ve svých prostorách představilo profily jednotlivých umělců. Dalším partnerem je Klub vojenské historie, jehož členové se zaměřují na období let 1914 – 1989. Společně budují Muzeum lehkého opevnění na Pohansku – jde o tři lehká opevnění, tzv. řopíky, která jsou veřejnosti zpřístupněna v určitých dnech.
Muzeum a škola
Muzejníci dobře vědí, že návštěvníky je třeba získávat od nejútlejšího dětského věku pořádáním různých zajímavých aktivit. Například s velkým ohlasem se setkala akce nazvaná „Děti si malují své muzeum“. Pro ty nejmenší bylo připraveno krášlení truhly, druhá skupina malovala své představy o muzeu a děti, které navštěvují základní uměleckou školu, se postaraly o výzdobu přilehlé panelové zdi. Své příznivce mají i pravidelné tematické soutěže jako je třeba tvorba betlémů. Šikovnost a zručnost účastníků pak lze obdivovat na jednotlivých výstavách. A v neposlední řadě – za spolupráce s externími historiky – připravili muzejníci i kviz na téma Lednicko-valtický areál, který je zapsán na seznamu světových památek UNESCO.
Eva Veselá
Vážené a milé srdcařky, vážení a milí srdcaři, vy všichni, kteří fandíte kultuře v naší zemi stejně jako my, vážení čtenáři,
v Místní kultuře se v těchto dnech něco „peče“, bublá to a kvasí. Odpusťte ten příměr, ale blíží se Advent a předvánoční řádění v kuchyni je před námi. Redakce Místní kultury k tomu chystá důležitou změnu, na niž bychom vás rádi upozornili už nyní – se začátkem nového roku dojde k přejmenování Místní kultury na Pro-kulturu.
PRAHA: Návštěvníky Korza Národní ohromila velkoformátová instalace slova „SVOBODA.“ a krátký film Svoboda nás spojuje.
Korzem Národní vyvrcholila kampaň Svoboda nás spojuje spolku Díky, že můžem. Středobodem oslav 35 let od sametové revoluce byla velkoformátová audiovizuální instalace. Ta se skládala z obřích písmen zavěšených na jednotlivých budovách Národní třídy. Písmena dohromady tvořila slovo svoboda s tečkou na konci. Zároveň sloužila jako projekční plochy pro premiéru krátkého filmu Svoboda nás spojuje režisérky Ester Valtrové a zpěv Modlitby pro Martu v podání herečky Anny Fialové. Přes 120 programových bodů přilákalo dle prvotního hrubého odhadu operátora T-Mobile 93 000 návštěvníků.
ČR-ZAHRANIČÍ: Jaký je rozdíl mezi emigrantem a exulantem? Dokázali spolu exulanti, kteří odešli z Československa do zahraničí v různých časových vlnách, spolupracovat? Z čeho čerpali naději? A byl to především odpor vůči totalitnímu režimu, který je přes veškeré názorové spory spojoval? Jak po 35 letech od Listopadu ´89 a návratu domů vzpomíná na život a spolupráci v londýnském exilu nakladatel, politolog, publicista a překladatel Alexander Tomský, zakladatel exilového nakladatelství Rozmluvy a stejnojmenného časopisu?
ČESKÁ TŘEBOVÁ: NP seniorského divadla pořádá Kulturní centrum Česká Třebová ve spolupráci s NIPOS-ARTAMA Praha. Proběhla o víkendu 8. – 10. listopadu 2024 v České Třebové. V druhově, žánrově a obsahově velmi rozmanitém programu bylo uvedeno devět představení. Odehrály je pro své kolegy a pro diváky českotřebovské i přespolní soubory z Desné, Homole, Děčína, Olomouce, Ostravy, Svitav, Ústí nad Orlicí, Červeného Kostelce a Holešova.