Zájem o hudební nástroje neutuchá

ZUBŘÍ: Hudba provází lidstvo od samého počátku.  S postupem času se hudební nástroje vyvíjely od zcela primitivních až po ty nejdůmyslnější. Nejstarší vyobrazení dmýchacích dud na Moravě je datováno rokem 1708 a najdeme ho v uherskobrodském muzeu na cechovní sklenici. Pod rukama Pavla Čípa ze Zubří vznikají nejrůznější hudební nástroje od jednoduchých píšťal až po náročné dudy. Za to jej v loňském roce ocenil ministr kultury udělením titulu Nositel tradice lidových řemesel v oboru výroba historických hudebních nástrojů.

Koníček, který se změnil v zaměstnání

Pavel Číp se zpracování dřeva  věnoval zprvu jen ve svém volném čase, ale později začal vyrábět pro Ústředí lidové umělecké výroby, a to zejména dřevěné nádoby a hračky. Za jejich preciznost obdržel v roce 1978 kvalifikaci Mistr lidové umělecké výroby.

K výrobě hudebních nátrojů je třeba být mistrem mnoha řemesel, a že jimi p. Číp vládne je poznat z jeho vyprávění: 

„V mládí jsem se učil hrát na klarinet v Lidové škole umění v Rožnově a vystupoval jsem v jejím dechovém orchestru. Při studiu na vsetínské střední škole jsem se seznámil s Josefem Országem Vraneckým, který ve mně vzbudil zájem o lidové hudební nástroje, a mým prvním výrobkem byla bezdírková píšťala zvaná koncovka. Na dudy, o jejichž výrobě jsme společně s panem Országem uvažovali, jsem si však troufl až mnohem později. Tehdy jsem dokonale zúročil všechny své dosavadní poznatky, ať již týkající se obrábění dřeva, práce s kovem nebo hudebního vzdělání. Ale musel jsem zvládnout i obecné znalosti související se stavbou a akustikou hudebních nástrojů. Další nezbytné informace jsem čerpal ze spolupráce s našimi předními odborníky působícími v této oblasti."  

Na dřevěné části hudebného nástroje používá Pavel Číp javorové, hruškové nebo švestkové dřevo. Poté je zdobí pomocí řady technik jako je vybíjení kovem, vylévání cínem, vykládání perletí nebo rohovinou. Konce dřevěných píšťal doplňují roztruby vyrobené z mosazného plechu a z rohoviny. „Rohovinu jsem dříve získával z jatek na Valašsku, dnes pro ni jezdím většinou do zahraničí. Tam se dá koupit třeba rohovina z Afriky, která však není právě levná. To se pak bohužel v konečné fázi náležitě promítne do celkové ceny hudebního nástroje. Ale mosazný plech se naštěstí u nás sežene v síti hutních prodejen. Od prvopočátků je důležitou, nedílnou součástí dud měch ze zvířecích kůží. I sem však dorazily mínusy naší doby. Obvykle se totiž vyráběl z kozí i ovčí, dnes se používá převážně kozí kůže, protože ta z nově vyšlechtěných plemen ovcí nemá potřebné vlastnosti,“ doplňuje P. Číp.

Povolení k opravám a výrobě lidových a historických dechových hudebních nástrojů získal P. Číp v roce 1988 a od roku 1991 se pro něj stala jeho hlavním zdrojem obživy. Během dalších let se do práce v dílně zapojili i oba jeho synové Miroslav a Petr, kteří se vyučili strojírenským oborům. Po nezbytné rekvalifikaci se dnes každý z nich věnuje jednomu typu nástrojů, což obohatilo sortiment a nabídku rodinné dílny.

„Já sám se věnuji především výrobě dud užívaných v Čechách a na Moravě, synové pak středověkým a renesančním nástrojům jako jsou šalmaje, kornamusy a chalumeau a snad jako jediní v republice zajišťujeme výrobu zobcových fléten. Kromě zhotovování nových nástrojů poskytujeme jejich servis, případně provedeme i náročnější restaurátorské práce pro soukromé sběratele i muzea. Příležitostně se účastníme seminářů a kurzů doma i v zahraničí (např. v Rakousku), na nichž seznamujeme zájemce s údržbou, laděním a běžnými opravami těchto archaických hudebních nástrojů,“ sděluje nositel titulu.

Jedním z nejstarších dechových nástrojů je flétna, která se původně vyráběla z kosti, později ze dřeva a nejnověji z kovu. Počátky lidové hudby se tedy nejvíce spojují s pastýřským prostředím, ve kterém se vyvíjely dechové nástroje, především píšťaly a pastýřské trouby. Píšťaly byly nejprve velice jednoduché bezdírkové, později už složitější devítidírkové. A konečně dudy se – jako jeden z nejtypičtějších nástrojů lidové hudby rozšířený po celé Evropě – u nás objevují už koncem 13. století.

Škála zákazníků je velice různorodá, od základních a hudebních škol přes zájemce z oblasti amatérské zájmové činnosti až po profesionální muzikanty, kteří se věnují tzv. staré hudbě. Nechybí ani zájemci ze zahraničí. Většinou se jedná o emigranty, kteří touží po nějakém nástroji z Česka, který by jim připomínal domov. Byli mezi nimi např. potomci emigrantů ze Šumavy žijící  na Novém Zélandu, kteří si nejprve objednali opravu a posléze i výrobu nových dud.

Eva Veselá