Knihy, literatura, média

„Hlavní myšlenkou Festivalu ostravských knihoven je ukázat lidem rozmanitost knihoven, které sídlí v centru Ostravy a nejbližším okolí. Knihovny již dlouho nejsou pouze půjčovnami knih, ale naopak jsou zajímavými studnicemi poznání a komunitními centry, která v průběhu celého roku připravují pro své návštěvníky lákavý program,“ sdělila za organizační tým Marcela Stehlíková.

A jak vlastně bude festival probíhat? Návštěvníci si mohou v knihovnách vyzvednout pohlednici, se kterou putují po vybraných knihovnách a účastní se programu, který je zaujme. Pokud se podaří účastníkům „oběhnout“ 6 knihoven z 10 a získají zde do festivalové pohlednice razítka, obdrží ve vybrané knihovně zdarma registraci či jiný hodnotný bonus. To je však jen pomyslná třešnička na dortu, většina návštěvníků je zvědavá především na připravené soutěže, exkurze, přednášky, výstavy, kvízy…

Pořadatelů letošního ročníku je již 10. Účastní se jej Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, Knihovna města Ostravy, Univerzitní knihovna Ostravské univerzity, knihovna Galerie výtvarného umění v Ostravě, knihovna a studovna Ekonomické fakulty VŠB-TU, knihovna Ostravského muzea, Národního památkového ústavu, ÚOP v Ostravě, Archivu města Ostravy. Letošními nováčky jsou knihovna Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a knihovna Plato Ostrava.

Již nyní knihovny připravují pro návštěvníky spoustu lákadel. Na webových stránkách www.festivalostravskychknihoven.cz je možné sledovat postupující přípravy. Zapojené knihovny se chtějí i letos vytáhnout a přilákat návštěvníky programem zaměřeným na zábavu i poznání.

V roce 2019 navštívilo festival téměř 900 účastníků, kteří ohodnotili akci na výbornou. Ambasadorem uplynulého 3. ročníku byl Jaromír Nohavica, ambasador toho letošního je zatím překvapením, které pořadatelé brzy odtajní.

Festival ostravských knihoven se koná za podpory Ministerstva kultury ČR.

Vítězem soutěže v kategorii největších měst se staly Olomoucké listy, které porotu zaujaly grafickým zpracováním, kvalitou článků o historii města, svobodným přístupem k textům opozičních zastupitelů i různými originálními nápady, kterými redakce noviny doplňuje. V textech jsou například jakoby rukou psané vykřičníky či kroužky, které zdůrazňují důležité termíny. Noviny navíc nefungují jako reklama politického vedení.

„Celou soutěž jsme rozdělili do 3 kategorií podle počtu obyvatel, abychom neporovnávali obce s pár stovkami obyvatel a velká statutární města. Výsledky nás ale překvapily, protože například obec Velatice, vítěz nejmenší kategorie, vydává jeden z nejlépe zpracovaných měsíčníků v zemi,“ uvádí tisková mluvčí projektu Alexandra Hladíková.

Překvapením soutěže byla právě úroveň některých novin vydávaných malými obcemi. Ta vítězná eviduje necelou tisícovku obyvatel, přitom její magazín je zpracován do podoby unikátního designového díla v minimalistickém stylu. Každé číslo je svým způsobem originál a přitom výrobní cena i díky zmenšenému formátu A5 nepřevyšuje obvyklé ceny, které obce za vydávání novin platí. Velatický zpravodaj publikuje detailně graficky zpracované infografiky a velkoformátové snímky.

Prostřední kategorii opanovaly Tišnovské noviny, které pro změnu překvapily svým rozsahem a detailností zpracování. Tišnov totiž ve svém zpravodaji věnuje prostor i celospolečenským tématům a environmentální osvětě, povídkám a fotografiím.

Porota v rámci soutěže podrobila zkoumání přes 170 přihlášených zpravodajů, které hodnotila podle 10 kritérií. „Častými nešvary radničních novin je zastaralá grafika, například nemoderní fonty a nepřehledná titulní strana. Hřeší také na to, že sice informují o výsledcích místního fotbalového týmu a mysliveckém plesu, ale neinformují o hospodaření obce či usneseních zastupitelstva. V pořádku nejsou ani příliš výrazné politické úvodníky, ale v tomto ohledu se situace zlepšuje. Kvalita tištěných zpravodajů šla za poslední tři roky hodně nahoru, patrně díky počtu freelancerů, kteří se DTP věnují a jsou schopni městům nabídnout modernizaci jejich komunikačních kanálů,“ uvádí mluvčí projektu Alexandra Hladíková.

Porotci během hodnocení odhalili ale i závažnější pochybení, například nevýrazně označenou inzerci, která cílí na seniory a láká na tzv. zpětnou hypotéku, přičemž text inzerce byl ve stejné úpravě jako text redakčních článků. „Nechceme města pranýřovat ani kritizovat, snažíme se je spíše motivovat a dávat jim za příklad ty, kteří mají zpravodaje a sociální sítě kvalitní. Snažíme se tím celkově zlepšit úroveň, jakou veřejné instituce komunikují s veřejností. Jedná se o veřejné prostředky, za vydávání radničních periodik města dohromady platí okolo 2 miliard korun ročně,“ říká předseda poroty Zdeněk Novák.

Vítězné radniční zpravodaje nyní čeká natáčení krátkého dokumentu o jejich fungování. Výtisk každého z nich bude navíc symbolicky uložen do archivu knihovny T. G. Masaryka na Pražském hradě. Příští rok plánují organizátoři hodnotit plošně všechny obecní a městské zpravodaje, které v České republice vychází. 

http://www.kvalikom.cz/

Jaký je stav biografického výzkumu ve světě i v České republice? Na to odpovídá sborník Different Lives, který  propojuje zástupce mnoha světových biografických pracovišť. Knihu uvádí významný britský historik Richard Holmes. Publikace nabízí globální perspektivu: sedmnáct odborníků poutavě popisuje tradici biografického výzkumu ve svých zemích. Cílem publikace je odpovědět na otázku: jak může biografie přispět k lepšímu pochopení rozdílů mezi společnostmi a kulturami? Vzhledem k tomu, že jsou mezinárodně uznávané biografie téměř vždy psány britskými nebo americkými autory, tak je zastoupení České republiky velkým úspěchem. Kromě České republiky je pozornost věnována USA, Číně a Nizozemsku. Další příspěvky se týkají Austrálie, Belgie, Kanady, Dánska, Islandu, Íránu, Itálie, Nového Zélandu, Španělska a Jižní Afriky. Kniha vychází jako první svazek edice Biography Studies (Biografická studia) v prestižním akademickém nakladatelství Brill. 

Akademická sebevražda?

Česká republika je zastoupena příspěvkem Mgr. Jany Wohlmuth Markupové  Between ‘Creators and Bearers of the Czech National Myth’ and an ‘Academic Suicide’: Czech Biography in the Twenty-First Century (Mezi „tvůrci a nositeli českého národního mýtu“ a „akademickou sebevraždou“: česká biografie ve dvacátém prvním století). Autorka se v textu zabývá historií českého biografického psaní a jeho podobami v současnosti. Pokouší se přitom pochopit, proč se na jedné straně jedná o čtenáři mimořádně oblíbený žánr, zatímco akademická obec se mu systematicky nevěnuje. Zařazení příspěvku do prestižního sborníku je významným krokem pro český biografický výzkum. „Mezi laickými čtenáři jsou totiž biografie stále atraktivní čtení. Tím spíše se však biografický výzkum neustále vyčleňuje z akademického světa a odborných diskuzí, takže si mnohde vysloužil nálepku "akademická sebevražda,“ vysvětluje Jana Wohlmuth Markupová a doplňuje: „věřím, že právě tuto publikaci lze chápat jako krok k otevření diskuze o biografickém výzkumu i v českém prostředí, a to na základě impulzů ze zahraničí, kde tyto diskuze probíhají již mnoho let.“  

O autorce: Mgr. Jana Wohlmuth Markupová vede Pracoviště oboru Orální historie – soudobé dějiny Fakulty humanitních studií UK. Zabývá se tématy, které se týkají biografického výzkumu, teorie a metodologie orální historie, neoficiální kultury či disentu.

O pracovišti: Pracoviště oboru Orální historie – soudobé dějiny Fakulty humanitních studií UK navazuje na pozitivní zkušenosti s výukou orální historie a soudobých dějin na přednáškách a seminářích zakladatele oboru profesora Miroslava Vaňka. Pracoviště spolupracuje s Centrem orální historie Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR a s dalšími národními a mezinárodními institucemi zabývajícími se výzkumem nedávné minulosti, stejně jako s archivy, institucemi z neziskového sektoru a nadacemi. Více informací zde: https://ohsd.fhs.cuni.cz

„Středočeský kraj se fenoménu historického venkovského stavitelství věnuje dlouhodobě a systematicky. Jsem ráda, že se díky mravenčí práci mnoha lidí podařilo dát dohromady ucelenou publikaci, která může sloužit i jako prázdninový průvodce při výletech po středních Čechách,“ uvedla hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO 2011). Středočeský kraj do údržby a provozu památek lidové architektury každoročně investuje kolem 15 milionů korun. „Za poslední 4 roky se větší investice týkaly zejména skanzenu v Přerově nad Labem, kde kraj investoval cca 3 miliony korun do obnovy expozičních objektů a významně se zlepšilo návštěvnické zázemí. Menší investice se realizovala také ve skanzenu v Kouřimi, kde byla za 2 miliony korun znovu vztyčena dříve rozebraná kaplička z Tismic,“ doplnila hejtmanka.

Kniha Lidové stavby Středočeského kraje vznikala tři roky. Hlavním autorem je PhDr. Pavel Bureš. Spolu s ním se na jejím zrodu aktivně podíleli odborníci z krajských muzeí a Národního památkového ústavu. Dvousetstránkovou publikaci o dvaadvaceti kapitolách vydala společnost Foibos, která na celostátní úrovni iniciovala a podílí se na realizaci Dnů lidové architektury. Ve Středočeském kraji se letos budou konat od 18. do 26. července ve skanzenu v Kouřimi.

„Součástí knihy jsou i mapové přílohy s vyznačením atraktivních lokalit, podle kterých se mohou lidé při vybírání výletů snadno zorientovat. Publikace představuje rozsáhlé selské grunty či zděné usedlosti, mlýny, sýpky, hospodářské i technické stavby nebo celá venkovská sídla. Často kolem nich chodíme bez povšimnutí, ale když jim porozumíme, teprve naplno oceníme um našich předků, jejich smysl pro funkčnost i pro krásu,“ uvedl krajský radní pro kulturu Karel Horčička (ČSSD). Péčí kraje byly vydány také turistické mapky a informační tematické brožury, takže vše je připraveno pro individuální turistiku.

Výjimečným počinem v rámci krajské péče o památky jsou také probíhající práce ve skanzenu ve Vysokém Chlumci. Na zelené louce vyrůstá už pětadvacet let a díky krajským financím a práci Hornického muzea Příbram by měl být letos dokončen dostavbou dvou posledních objektů přenesených z Mokřan a Říkova. Duší tohoto projektu je PhDr. Lubomír Procházka, respektovaný etnograf, specialista na lidové stavitelství a pedagog.  Za svou dlouholetou odbornou práci byl v rámci projektu Český venkov 1990-2020 PhDr. Procházka nominován hejtmankou Středočeského kraje na Cenu Jože Plečnika 2020 za mimořádný přínos v péči o kulturní dědictví našeho venkova.

ZDROJ

Přestože Ondřej Pšenička pochází z České republiky, svou kariéru vybudoval za oceánem a jako kouzelník se proslavil po celém světě. Jako první Čech se zúčastnil nejznámější americké kouzelnické show Penn & Teller: Fool Us, v níž se nejuznávanější mistři magie pokoušejí odhalit tajemství soutěžících kouzelníků. V roce 2017 udělal kouzelnici z moderátorky Alyson Hannigan (známé ze seriálů Jak jsem poznal vaši matku a Buffy, přemožitelka upírů a filmové série Prci, prci, prcičky), jež s jeho pomocí předvedla Pennu a Tellerovi karetní trik, na který mistři svého oboru nepřišli. Pšenička tak hned napoprvé v pořadu zvítězil.

Po dvou letech se do pořadu vrátil se svým novým trikem a jako první a zatím jediný Evropan přelstil Penna a Tellera podruhé. To mu však nestačilo a objevil se v premiérové epizodě sedmé série odvysílané toto úterý v brzkých ranních hodinách. V díle nazvaném Do třetice všeho dobrého (Third Time´s A Charm) se čtyři kouzelníci, kterým se již dvakrát podařilo Penna a Tellera přelstít, se o to pokusili potřetí. Pšenička i napotřetí do kouzla zapojil moderátorku Alyson Hannigan a jeho účast byla opět úspěšná. I potřetí si odnesl vítěznou trofej.  

Ondřej Pšenička se moderní magii věnuje již přes dvacet let. Dvakrát vyhrál juniorské mistrovství republiky a následně pokračoval v získávání ocenění pod taktovkou česko-švédského kouzelníka Eve´n Alana. V roce 2005 zanechal studia na ekonomické škole, aby se mohl naplno věnovat profesionální kouzelnické kariéře. Chuť zlepšovat se ho přivedla na pražskou hereckou školu a dále na Lee Strasberg Theater & Film Institute v Los Angeles, kde studoval také herectví. V kouzelnickém umění se vzdělával na Academy of Magical Arts v Hollywoodu. Jako jediný český kouzelník pravidelně vystupuje ve slavném hollywoodském Magic Castlu.

Od roku 2015 se pravidelně vrací do Čech s kouzelnickým představením 52 Lovers. Od své premiéry tuto show plnou humoru, inspirace a originálních kouzel již předvedl v Hollywoodu, Las Vegas a procestoval s ním mnoho dalších zemí včetně Portugalska, Španělska nebo i Ruska. Jedinečné mikromagické představení plné karetních triků předvede v Praze opět 30. a 31. října v Kolowratském paláci. Vstupenky jsou již v prodeji na GoOut.cz.

Záznam z epizody Third Time´s A Charm: https://youtu.be/KMEnf2MBD9I          

Projekce Proximy s Evou Green v hlavní roli astronautky, která je zároveň milující matkou sedmileté dcery, proběhne v úterý 7. července. Oba filmy pak v následujících týdnech vstoupí do všech českých kin v péči distribučního labelu KVIFF Distribution, v němž se spojují aktivity MFF KV, České televize a Aerofilms.

Představujeme vám nový český trailer k zahajovacímu filmu Než skončí léto: https://youtu.be/w1h00s_mZKM

Proximu si můžete připomenout zde: https://youtu.be/3IzWKrIWgNI

Kompletní program přehlídky Tady Vary ve vašem kině najdete na www.kviff.com

Ve filmu Než skončí léto vypráví režisérka Shannon Murphy s lehkostí a originálním humorem příběh šestnáctileté Milly, která se zamiluje do průšviháře Mosese. Pro Milliny rodiče je to noční můra, první láska ale v nemocné dívce probouzí chuť do života a její energie a touha objevovat brzy otočí celou rodinu vzhůru nohama. V hlavní roli se představí mladá talentovaná herečka Eliza Scanlen, známá z úspěšného seriálového hitu Ostré předměty, v němž si její matku zahrála loňská držitelka Křišťálového globu z MFF KV Patricia Clarkson. Eliza Scanlen byla obsazena i do nejnovější filmové adaptace známé novely Malé ženy, kde si zahrála po boku Meryl Streep nebo Emmy Watson. Toby Wallace si za svůj výkon v roli Mosese ve filmu Než přijde léto odvezl z loňského festivalu v Benátkách Cenu Marcella Mastroianniho pro nejlepšího mladého herce. Ve filmu uvidíme také herce Bena Mendelsohna, držitele ceny Emmy, který byl hostem 50. MFF Karlovy Vary v roce 2015, kde představil film Hazardní hráči.

Film Než skončí léto otevře přehlídku TADY VARY v pátek 3. července ve 20:00 hodin.

Eva Green jako matka a astronautka v životní roli

Film Proxima, oceněný na festivalech v Torontou a San Sebastianu, vypráví příběh astronautky, která se připravuje na roční pobyt na oběžné dráze. Jako jediná žena ve vesmírné misi Proxima podstupuje psychicky a fyzicky náročný trénink, zatímco pečuje o svou milovanou sedmiletou dceru Stellu. Hlavní roli astronautky Sarah ztvárnila Eva Green. Právě výkon devětatřicetileté herečky známé pečlivým výběrem svých rolí nejčastěji vyzdvihují zahraniční ohlasy – časopis Little White Lies hovoří o „nejlepším výkonu hereččiny kariéry“, The Film Stage označuje její herectví za „fantastické“. Kromě Evy Green ve filmu diváci uvidí Matta Dillona v roli jejího sebevědomého kolegy. Film měl být původně do českých kin uveden 19. března, nyní do nich konečně vstoupí krátce po přehlídce TADY VARY, a to 30. července.

V rámci přehlídky TADY VARY proběhne projekce filmu Proxima v úterý 7. července v 17:00 hodin.

Na realizaci této v českém prostředí ojedinělé ceny se podílel především přípravný tým Osobnosti (Rudolf Jung a Jan Pohribný), správní rada APF, ale i mnozí teoretici, kurátoři, fotografové z řad APF i mimo ni. Na Osobnost české fotografie za rok 2019 bylo nominováno 18 významných fotografů / teoretiků fotografie. Na Osobnost české fotografie za dlouhodobý přínos bylo nominováno 15 významných fotografů / teoretiků fotografie. Do nové kategorie Osobnost mladé české fotografie – do 30 let přišlo 7 nominací. Do kategorie Fotografická publikace roku bylo nominováno 10 knih.

Jedenáctičlenná odborná porota pod předsednictvím zakladatele této ceny Viktora Fischera, ve složení Lubomir Kotek, Dana Kyndrová, Iva Nesvadbová, Marian Beneš, Martin Vybíral, Miloš Fic, Karel Cudlin, Jaroslav Prokop, Zbyněk Illek, Pavel Mára rozhodla o udělení cen Osobnosti následovně:

Nositelem titulu Osobnost české fotografie za rok 2019 je Libuše Jarcovjáková

Byla nominována Pavlem Márou a Michaelou Prach Kotrčkovou zejména za její samostatnou výstavou v rámci světově proslulého fotofestivalu Rencontres de la photographie v Arles ve Francii a zasloužené publicitě, která této výstavě byla doma i v zahraničí věnována.

Nositelem titulu Osobnost české fotografie 2019 – za dlouhodobý přínos fotografii je Zdeněk Lhoták

Byl nominován Josefem Mouchou, Markétou Luskačovou, Pavlem Márou, Vladimírem Birgusem, Jiřím Hankem, Vasilem Stankem, Václavem Podestátem, Jindříchem Štreitem, Michalem Janatou a Janem Pohribným.

Nositelem titulu Osobnost mladé české fotografie 2019 – do 30 let je Ondřej Durczak

Nominován Prof. Jindřichem Štreitem

2. místo v kategorii Osobnost mladé české fotografie 2019 – do 30 let získala Vladimíra Kotra

Byla nominována Centrem FotoŠkoda, Ditou Pepe, Martinem Faltejskem, Pavlem Márou, Janem Pohribným a Štěpánkou Stein.

3. místo v kategorii Osobnost mladé české fotografie 2019 – do 30 let získala Jana Habalová

Byla nominována Václavem Podestátem.

V kategorii Fotografická publikace roku 2019 byla protou oceněna kniha

Libuše Jarcovjákové: Evokativ

nominovali Michaela Prach Kotrčková, Jan Pohribný, Tomáš Pospěch

V roce 2003 se stal Osobností fotograf Josef Koudelka a následující rok kurátor Jaroslav Anděl. Cenu za rok 2005 obdrželi společně Vladimír Birgus a Jan Mlčoch. Osobnost roku 2006 je Jiří Stach a v nové kategorii Za dlouhodobý přínos fotografii byla ve stejném roce zvolena historička Anna Fárová. V roce 2007 získal cenu Jindřich Štreit a Miroslav Vojtěchovský, v roce 2008 Dana Kyndrová a Pavel Dias. V roce 2009 byli oceněni fotografové Jan Reich a Jiří Všetečka, v roce 2010  teoretik a historik fotografie Antonín Dufek a fotograf  Viktor Kolář, v roce 2011 fotografové Jan Pohribný a Jiří Hanke, v roce 2012 Dita Pepe a Ivan Pinkava, v roce 2013 fotografka Eva Fuková a nakladatel Karel Kerlický, v roce 2014 fotografové Jovan Dezort a Antonín Kratochvíl, v roce 2015  Pavel Mára a galerista Zbyněk Illek, v roce 2016 fotografové Jaroslav Kučera a Jiří Havel, knihou roku 2016 byla monografie Josefa Bartoše a kalendářem roku kalendář pro fy Panflex od Jana Pohribného. Osobností roku 2017 byla jmenována Libuše Jarcovjáková, Osobností za dlouhodobý přínos Markéta Luskačová, Knihou roku 2017 byla kniha Josefa Mouchy Válka za studena a Fotografickým kalendářem roku kalendář 3 x 4 (práce studentů VŠKK / VOŠ Michael / SŠ Michael). V minulém roce byl Osobností roku 2018 jmenován Josef Koudelka, který také získal ocenění Kniha roku 2018 za svou publikaci Návraty. Osobností za dlouhodobý přínos byl jmenován Bohdan Holomíček a první Osobností do 30 let se stala Lucie Sekerková - Bláhová.

Nostalgie parních lokomotiv

Jan Řehounek je především autorem literatury faktu, ale nevyhýbá se ani jiným žánrům, o čemž svědčí například jeho kniha železničářských pohádek Pohádky mašinky Lízy.

Vyznává se ze své celoživotní posedlosti železnicí, ostatně sám byl nějaký čas železničářem, která ho přivedla k sepsání této knihy. Dalším důvodem je, že dosud o železničářském Nymburce ve všech souvislostech nebyla vydána žádná kniha. Vyšlo, pravda, několik publikací k předchozím výročím, ale všechny byly významně ovlivněny socialistickou ideologií, ale i literárními ambicemi některých autorů, což mělo za následek absenci důležitých faktů.

Železnice jako významný ekonomický subjekt

Železnice hospodářsky významně ovlivňovala město Nymburk od svého založení až po současnost.

Po Severozápadní dráze od založení po současnost

Provoz na Severozápadní dráze z Mladé Boleslavi přes Nymburk do Kolína byl zahájen 27. října 1870. Přečteme si o „otcích zakladatelích“, stavitelích, budování železniční stanice Nymburk hlavní nádraží jako centra celé dráhy s inspektorátem, výtopnou, dílnami a železniční Kolonií. A samozřejmě pojednává o dlouhé historii a provozu dráhy. 

Příběh květnového povstání

Nymburští železničáři se již 2. května 1945 jako první v republice postavili s odhodláním proti německým okupantům a Rudá armáda vstoupila 10. května do již svobodného města.

Příběh budoucího spisovatele

V železniční stanici Nymburk hlavní nádraží a posléze ve stanicích Dobrovice a Kostomlaty sloužil v době druhé světové války jako železničář budoucí spisovatel – autor Ostře sledovaných vlaků Bohumil Hrabal.

Železniční dílny

Souběžně se stavbou trati byly vybudovány i železniční dílny pro údržbu a rekonstrukce drážních vozidel – vagonů a lokomotiv.

Příběh ministra železnic

V Nymburce se narodil a v dílnách se vyučil zámečníkem pozdější ministr železnic Rudolf  Bechyně.

Výtopna neboli topírna

Podobně jako dílny byla pro provoz na dráze nezbytná výtopna. Byla postavena mezi stanicí a dílnami. V letech 1870 až 1953, kdy její historie skončila vybudováním lokomotivního depa, jí prošly tisíce strojvedoucích, topičů i údržbářů, kteří denně vypravovali na tratě parní lokomotivy.

Železniční Kolonie

V sousedství dráhy bylo vybudováno unikátní urbanistické dílo – železniční Kolonie. Našlo v ní na svoji dobu moderní bydlení tisíc obyvatel, kteří tu měli i komplexní občanskou vybavenost.

Příběh Koloňáka

Jeden z obyvatel Kolonie Bedřich Kyncl vzpomíná, jak se zde lidem žilo.

Spojení s Jičínem a Poříčany

Jedenáct let po Severozápadní dráze byla postavena Císařsko-královská výsadní česká obchodní dráha z Velelib do Jičína, po dalších dvou letech propojená i s Nymburkem.

Od lokomotivního depa k DPOV

V roce 1953 nahradilo starou výtopnu Lokomotivní depo Nymburk. Nastala nová železniční éra, kdy parní lokomotivy nahradila dieselelektrická a elektrická trakce. Se změnami na železnici se po roce 2000 depo změnilo na Dílnu pro opravu vozidel.

Vlakotvorná stanice, lidově ranžír

Po roce 1941 bylo v návaznosti na nymburskou železniční stanici vybudováno obrovské seřaďovací nádraží, svého času největší v celé síti ČSD. Současná vlakotvorná stanice rozposunuje denně víc jak dva tisíce vagonů.

Příběh obrněného vlaku

V květnu 1945 ukořistili povstalci německý obrněný vlak, který nazvali Moskva a úspěšně ho zapojili do Pražského povstání. Ve středu 16. května 1945 byl nasazen k ochraně vlaku přivážejícího do Prahy prezidenta Edvarda Beneše. Posléze byl vlak deponován do Nymburka, kde byl demontován.

Zásobárna

K zásobování potřebným materiálem a náhradními díly sloužil nejen pro nymburské dílny Zásobovací sklad železnic.

Železniční učiliště

Ze Střediska pracujícího dorostu a Státních pracovních záloh vzniklo v Nymburce v roce 1957 železniční odborné učiliště, které v různých podobách přetrvalo do současnosti.

Železničářská tělovýchova

Řadu olympioniků vychovala nymburská železničářská tělovýchova. Ze sportovního klubu Železničáři se časem stala Lokomotiva Nymburk.

Kulturní dům železničářů

Od padesátých let až do roku 1990 zajišťoval v Nymburce kulturní vyžití nejen pro železničáře Kulturní dům železničářů.

Příběh Pionýrské železnice

Od roku 1954 do roku 1966 fungovala v lesoparku Ostrov asi kilometrová drážka, na níž vláčky tahaly parní a motorová lokomotivka.

Železniční muzeum

Součástí nymburského Vlastivědného muzea je rozsáhlá železniční sbírka, včetně několika lokomotiv, z níž byla sestavena železniční expozice. V současné době je ale objekt muzea v rekonstrukci.

Chrudimskému festivalu loutkového divadla mělo předcházet deset postupových přehlídek. Díky pandemii koronaviru bylo pět regionálních kol zrušeno bez náhrady, další dvě se neuskutečnily v náhradním termínu, protože soubory nemohly přihlášené inscenace dokončit. Ze zbylých tří přehlídek a došlých videozáznamů vybraly odborné poroty a programová rada festivalu do hlavního programu dvanáct nejzajímavějších inscenací letošní sezony a 69. loutkářská Chrudim přece jen bude.

Inspirativní část festivalu tvoří inscenace českých nezávislých a statutárních profesionálních divadel jako například Divadlo Víti Marčíka, které uvede svoji Popelku, Buchty a loutky inscenaci Paleček, Divadlo Líšeň inscenaci Robinson, Divadlo Alfa Plzeň inscenaci Pozor Zoro!, Divadlo Drak inscenaci Cesta nebo divadlo LokVar inscenaci Krvavý román.

„Odborné semináře, které každoročně vedou profesionální umělci a špičkoví odborníci, tvoří s diskusními kluby vzdělávací část festivalu. Jejím smyslem je rozšiřování praktických dovedností i teoretických vědomostí aktivních loutkářů,“ upřesňuje odborný pracovník pro loutkářství Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS) a programový ředitel festivalu Michal Drtina. „Překvapilo mne, že i v této co-vidové době byla většina seminářů obsazena téměř okamžitě po zveřejnění. A to i přesto, že jsme s jejich zveřejněním přišli o skoro dva měsíce později… Jak je vidět příznivcům loutkové divadla setkávání s dobrým loutkovým divadlem chybí,“ říká programový ředitel festivalu.

Zahraniční hosty letos Loutkářská Chrudim nepřivítá. „V letošním roce měl jeden ze seminářů vést italský mistr Gianluca Di Matteo. Bohužel jeho bravurní hru s Pulcinellem neuvidíme.“ říká programový ředitel festivalu Michal Drtina a dodává: „Věříme, že si účast zahraničních hostů vynahradíme v příštím roce, v rámci sedmdesátého ročníku festivalu.“

Pestrou nabídku inscenací Loutkářské Chrudimi rozšiřuje bohatý doprovodný program, který tvoří otevřené loutkářské a výtvarné dílny pro veřejnost, koncerty, výstavy i promítání oceněného loutkového filmu Dcera. Aktuální program najdete na internetových stránkách festivalu www.loutkarskachrudim.cz.

Celostátní přehlídka amatérského loutkářství se koná pod záštitou ministra kultury PhDr.​ Lubomíra Zaorálka a hejtmana Pardubického kraje JUDr. Martina Netolického, Ph.D.

Přehlídku pořádají z pověření Ministerstva kultury České republiky NIPOS a město Chrudim ve spolupráci se Spolkem pro vydávání časopisu Loutkář. Finančně se vedle Ministerstva kultury České republiky podílí město Chrudim, Pardubický kraj, Státní fond kultury České republiky, sponzoři i sami účastníci. Místním pořadatelem je Chrudimská beseda, kulturní zařízení města.