Knihy, literatura, média

„Když vláda vyhlásila nouzový stav kvůli pandemii, začala jsem se bát. A víc než koronaviru jsem se bála toho času, který musím strávit sama se sebou. Bolelo mě totiž moje srdce,“ říká autorka knihy Tereza Hronová. „Začala jsem proto sbírat příběhy lidí, kteří měli chuť mluvit se mnou o vztazích. Tak vznikl intimní dokument Láska za časů korony, ryze osobní a niterná zpověď,“ vypráví. „Je o lásce a vztazích, a proto může zajímat i lidi, kteří o rouškách a virech už nemůžou ani slyšet,“ dodává.

Během 66 dnů od poloviny března do poloviny května 2020 tak autorka se sluchátky na uších virtuálně cestovala do domácností z jižní Moravy do Jižní Ameriky se zastávkami v Sarajevu, Římě nebo v Praze. „Lidem, s nimiž jsem se tam spojila, jsem dala možnost mluvit a možná se díky tomu necítili tak sami. A to samé oni dali mně. V mém prázdném bytě na Žižkově najednou byli oni – Karel z Guyany, Diana z Brna, Míša z Libně… Koronavirus nám mnoho vzal, ale dal nám čas a prostor přemýšlet o svých pocitech. Ty moje tehdy zásadně ovlivnil čerstvý a bolestivý rozchod, “ vypráví autorka, podle níž je kniha ryze dokumentární: „Každá věta je osobním prožitkem mým, anebo mých postav, všechny situace se skutečně staly.“

Část nahrávek už s úspěchem odvysílal Český rozhlas v podobě audio dokumentu, v knížce ale autorka shromážděné příběhy ještě víc rozpracovala a proložila je vlastním komentářem, osobním pohledem i svými deníky. Naléhavost a sílu jednotlivých výpovědí umocňují i fotografie – ty ze soukromých archivů jednotlivých aktérů, ale hlavně profesionální snímky renomovaného fotografa Lukáše Bíby, zachycující lidi a atmosféru tehdejší doby.

„Občas říkám, že tato kniha je dokumentární sci-fi. Dokumentární proto, že všechny následující příběhy se skutečně staly - lidem, které vůbec neznám, i mým přátelům. A staly se vlastně všechny také mně. A věřím, že i těm, co je budou číst. A proč sci-fi? Protože jsou zasazené do doby, kterou jsme si nikdy dřív neuměli představit. Dobrá zpráva myslím je, že koronavirus sice zastavil život v ulicích, ale nezastavil naše srdce. Ta i v karanténě bila úplně stejně, i když cesta k našim snům a plánům může teď vypadat mnohem klikatější. Když o tom tak přemýšlím, neměla jsem ve svém životě zatím silnější téma, které bych chtěla poslat do světa,“ uzavírá Tereza Hronová.

Láska za časů korony. Tereza Hronová, 176 stran, cena 279 Kč. Vydává Nakladatelství Zeď.

Tereza Hronová

(1985, Chrudim)

Pracuje jako mediální koordinátorka ve společnosti Člověk v tísni v Rozvojové a humanitární sekci. Svoji práci miluje, ale ráda si od ní odpočine jinou prací, proto natáčí audiodokumenty pro Český rozhlas a reportáže pro pořad Objektiv v České televizi. Také spí ve stanu, chodí na výlety do přírody, na koncerty a do kina. Tereza je digitální vypravěčka - baví ji sociální sítě. Studovala mediální studia a sociální práci v Brně. Od té doby ráda pije víno. Když to ještě šlo, jezdila často do Afriky. Cestuje nejraději s kamerou a tráví čas s místními lidmi a jejich příběhy pak vypráví v Česku. V médiích i v hospodách.

www.knihyzed.cz

Do období raného novověku, nepříliš probádané oblasti městské historie, čtenář nahlédne prostřednictvím úvodních odborných studií a katalogových hesel doplněných bohatým obrazovým materiálem. První část poskytuje informace nejen o dějinách probačního domu, ale i architektuře, mobiliáři a drobných sakrálních stavbách v Telči a okolí. Následující oddíl zkoumá telčskou jezuitskou komunitu, hospodářské zázemí a zejména fenomén tzv. třetí řádové probace a s ní související misijní činnost. Poslední oddíl reflektuje úlohu jezuitů ve městě při poskytování duchovních služeb, sloužení liturgie, organizování duchovních slavností, zajišťování školského vzdělávání či provozování lékárny.

Doprovodná publikace s názvem Telč a jezuité. Řád a jeho mecenáši jistě potěší nejen odbornou, ale i laickou veřejnost. Je možné ji zakoupit v sídle Národního památkového ústavu v Telči (Lannerův dům), případně na e-shopu NPÚ. Cena 600 Kč.

Výstava Telč a jezuité. Řád a jeho mecenáši, která se koná v Univerzitním centru Masarykovy univerzity v Telči (Nám. Zachariáše z Hradce 2), byla slavnostně zahájena 10. června a potrvá do 13. září 2020. Je otevřena denně od pondělí do soboty v době od 10.00 hod. do 17.00 hod. a v neděli od 10.00 hod. do 15.00 hod. Vstup zdarma. Pro další informace o projektu navštivte www.jezuitetelc.cz.

Připomeňme např. knihu o jablunkovském rodákovi plk. in memoriam Antonínu Velebnovském nebo o plk. in memoriam Arnoštu Steinerovi anebo dozorci finanční stráže Rudolfu Josiekovi, kteří se narodili v Třinci. Nová kniha patří opět do kategorie literatury faktu. Mapuje složité období, které dosud nebylo v daném regionu komplexně zpracováno. Smyslem bylo zaplnit mezeru v novodobé historii a poukázat na opomíjený, často však velmi zkreslený pohled na obyčejné vojáky z Těšínska, kteří nastoupili vojenskou službu do Wehrmachtu a ke konci války zběhli, nebo byli zajati, dobrovolně se přihlásili do Československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii a bojovali proti nacistickému Německu.

Poprvé je tak veřejnosti knižně představen seznam všech vojáků z Těšínska, kteří bojovali na západní frontě 2. sv. války ve Francii u přístavního města Dunkerque v letech 1944-45. Jedná se o 1895 občanů z obcí a měst od Bohumína po Mosty u Jablunkova.  V knize je rozebrána situace na Těšínsku v době, kdy bylo začleněno do německé Říše v letech 1939 – 1945, násilná germanizace místního obyvatelstva vydáním Deutsche Volskliste a povinností z toho plynoucích těch, kteří ji přijali, u mužů především služby v německé armádě. Je třeba zdůraznit, že šlo v naprosté většině o nedobrovolnou službu, kdy tzv. Deutsche Volksliste III, slezskou národnost přijali rodiče těchto vojáků z existenčních důvodů. Kromě vzniku Čs. samostatné obrněné brigády ve Velké Británii, jsou zde uvedeny životní osudy 37 válečných veteránů, kteří u Dunkerque bojovali a se kterými se autor v posledních 25 letech setkal. Jsou podrobným popisem toho, jak ve skutečnosti těžce nesli tíhu této války nejen oni, ale i jejich rodiny, jak se museli vyrovnávat vnitřně i navenek s tím, že žili od roku 1938 do konce války ve třech státech.

Dále je v knize seznam 41 vojáků, kteří u Dunkerque padli a jsou pochováni ve Francii a Belgii. V knize najdete dobové fotografie z rodinných alb těchto vojáků, mnohé z nich dosud nebyly zveřejněny.

 „Je to pochopitelné,“ říká ředitel Tomáš Ondrášek: „Celoroční pracovní zápřah nedovoluje většině milovníků dobrých knih číst tolik, kolik by si přáli. A kdy jindy, než o dovolené, si mohou toto své přání splnit? Rovněž studenti, kteří se chtějí přes léto věnovat práci na své diplomce, tuto možnost jistě ocení.“

 I z tohoto důvodu se pracovníci knihovny rozhodli, že v letošním roce kromě pátečního odpoledne a sobotního dopoledne zůstane otevřeno jako v celoročním režimu. A nejen to. Programové oddělení nachystalo nejen pro čtenáře zajímavé tvůrčí dílny, které navazují na právě probíhající výstavu věnovanou století českého komiksu. Výstava nese název Mezitím na jiném místě a potrvá až do 1. září 2020.

Více informací o pořádaných akcích naleznete na webu knihovny: www.svkkl.cz.

Slavnostní zahájení putovní výstavy se za hojné účasti veřejnosti a speciálních hostů odehrálo 24. června v pražském kulturním klubu Kabelovna. „Je to báječné. Je tu spousta lidí. Přijela dokonce Česká televize,” reaguje jedním hlasem skupinka usměvavých autorek obrazů, které na vernisáž přijely spolu se svými vychovatelkami a dalšími kamarády. Popisky jejich obrazů naznačují celkovou atmosféru výstavy: „Tři slunce. Úsměv pod rouškou. Žebřík do nebe. Těším se do školy. Cesty. Otevřená náruč. Těším se na mého kamaráda...” Výstavu zahájila Bet Orten, úspěšná umělecká fotografka. Z její úvodní řeči bylo zřejmé, že upřímně oceňuje působení organizace Dobré víly dětem i kvalitu vystavených obrazů. „Já už tady svého favorita mám. Je to obraz od malé Natálky,” upozornila Bet Orten na obraz Otevřená náruč. A dodala, že jde o nádherné čisté dílo, za kterým stojí autorka, která ještě nemá ani tři roky. 

„Chceme veřejnost upozornit na zásadní a dlouhodobý problém ústavní péče, kterým je citová deprivace a izolace dětí v dětských domovech. Jde o problém, který se v době karantény prohloubil, my však víme, že  je aktuální a palčivý i dnes,” vysvětluje Tereza Šindlerová z organizace Dobré víly dětem, která výstavu zorganizovala. „Dětem z domovů, které jsme před karanténou pravidelně navštěvovali, jsme v reakci na restrikce spojené s onemocněním COVID-19 darovali výtvarné potřeby,“ doplňuje Angelika Nevěřilová, zakladatelka organizace. Malířská plátna, štětce a barvy tak díky Dobrým vílám dorazily do domovů v Mladé Boleslavi, Krnsku a Novém Strašecí. 

Nezisková organizace tímto způsobem reagovala na fakt, že v dětských domovech byly během karantény zakázané návštěvy, omezené byly také vycházky a pobyty dětí doma. Restrikce se týkaly i osobního kontaktu dobrovolníků, kteří do domovu docházejí, aby dětem pomohli s doučováním či jim byli citovou a sociální oporou. Zaměstnanci dětských domovů měli plné ruce práce, aby obstáli i v rolích, které dočasně převzali po učitelích, rodičích a dobrovolnících. „U nás má jeden vychovatel na starosti osm dětí různého věku a z různých škol,“ vysvětluje Saša Krško, ředitel Dětského domova Nové Strašecí. A popisuje nelehkou situaci z doby karantény, kdy vychovatelé vedle svých běžných funkcí museli zastávat i role učitelů.

Výstava „Na co se těším, až karanténa skončí” je nyní k vidění v Observatoři Žižkovské televizní věže v Praze. Během následujících týdnů se bude stěhovat do prostoru žižkovského Prohibition baru, na Novoměstskou radnici nebo do pražského Divadla Dobeška. Jednotlivé obrazy provázejí i krátké texty, které osvětlují problém sociální izolace a citové deprivace dětí žijících v ústavní péči.

Dobré víly dětem, z.s. je nestátní nezisková organizace věnující se dětem ve třech dětských domovech, pěstounských a neúplných rodinách převážně ve Středních Čechách a v Praze. Už pátým rokem dobrovolnice a dobrovolníci z této organizace pomáhají stovce dětí zejména tím, že s nimi tráví čas a dávájí jim pozornost a lásku. 

Dobré víly dětem z.s. www.dobrevily.cz, FB: www.facebook.com/dobrevily, IG: @dobrevilydetem

Expozice je složena z fotografií věnovaných Archivem Barrandov studia a.s. a soukromými sběrateli i samotnými kameramany. Výstava bude k dispozici veřejnosti od 17. července do 11. srpna v exteriéru na náměstí Míru v Praze a dále od 12. srpna v Brně a od 3. září na Filmovém festivalu ve Zlíně. V listopadu ji pak bude možné zhlédnout ještě jednou, a to v parku zámečku Portheimka v Praze 5.

Vernisáž přístupná veřejnosti se na náměstí Míru uskuteční v pátek 17. července od 17.30 hodin. Její součástí bude i společenská událost FITESPARTY, na které vystoupí
režisér Petr Zelenka a bude komentovat nutnost spolupráce kameramanů s režiséry, a dále bude pokřtěna kniha Česká kameramanská škola, již Asociace vydává k tomuto
významnému jubileu. O hudební zpestření akce se postará nejen skvělý hudebník, ale i vystudovaný kameraman Jiří Stivín. Výstava se koná pod záštitou městské části Praha 2 a místostarosty pro oblast kultury a sportu, pana Ing. Jaroslava Šolce.

Asociace českých kameramanů si v roce 2020 připomíná 100. výročí od vzniku prvního kameramanského sdružení Klubu Českých Kino Fotografů K.Č.K.F., který byl založen dne 17. července 1920. Prvním předsedou byl kameraman Václav Münzberger. Od roku 1936 založili kameramani Kameramanský odbor při Československé filmové unii (KS ČsFU), který pracoval pod vedením Karla Degla až do doby krátce po skončení druhé světové války. Za komunistického režimu kameramani směli být organizováni pouze prostřednictvím revolučních odborů. 5. ledna 1990 po demokratických změnách bylo založeno Sdružení českých filmových kameramanů (SČFK), které bylo v roce 1992 přejmenováno na Asociaci českých kameramanů (AČK). Prvním prezidentem byl kameraman Josef Hanuš, Asociaci dnes vede kameraman prof. Marek Jícha.

AČK zpočátku sdružovala především kameramany pracující s filmovou technologií. Televizní kameramani si založili nejprve vlastní organizaci v rámci Československé televize a po roce 1993 (kdy se mírumilovně rozdělil Československý stát na Českou a Slovenskou republiku) již České televize pod jménem Asociace televizních kameramanů (ATK), která se nakonec sloučila s AČK. Čeští kameramani tedy pracovali v průběhu 100 let nepřetržitě, ale pod různými jmény: K.Č.K.F. – KS ČsFU – KS ČMFÚ – KS – SČFK – SFILK – ATK – AČK, protože rovněž stát, ve kterém žili, měnil často svůj název: Československá republika (1918–1938), Protektorát Čechy a Morava (1938–1945), Československá republika (1945–1960), Československá socialistická republika (1960–1990), Česká a Slovenská federativní republika (1990–1992), Česká republika (1993).

Asociace českých kameramanů se proto hlásí k tradici Českého Klubu Kino Fotografů. V tomto spojení je druhou nejstarší asociací na světě. O rok dříve v roce 1919 se ve Spojených státech malá skupina kameramanů dohodla a založila první profesionální organizaci filmového průmyslu – American Society of Cinematographers (ASC). Došlo k tomu sloučením dvou starších klubů, Cinema Camera Club z New Yorku a Static Club of America z Los Angeles. Sídlo měli v Hollywoodu a snažili se o rozvoj umění a vědy kinematografie a spojování kameramanů za účelem vlastní propagace. Stejný program mají dodnes všechny kameramanské asociace na celém světě. Prvenství tedy patří
ASC a čeští kameramani jsou v pořadí druhou asociací na světě a první v Evropě.

http://www.ceskam.cz/

Během vládních karanténních opatřeních si talentová a vzdělávací platforma Free Cinema ověřila, že kultovní animované filmy studia Ghibli či filmy pro náročného diváka, jako je Antonioniho Červená pustina, se netěší zájmu pouze studentů na uměleckých školách a intelektuálů. Sdílené přednášky kurzu Jak vidět film? zhlédl prostřednictvím pravidelných live streamů velký počet filmových fanoušků a Free Cinema tak díky svým online projektům oslovila kolem 10000 lidí.

Jak vidět film? je přednáškový cyklus o dějinách filmu a filmové analýze. Je vhodný pro filmové nadšence, jež láká porozumět filmu hlouběji v kontextu historickém, uměleckém nebo filosofickém. Uchazeči se seznámí s díly největších filmových velikánů a s odlišnými přístupy k tvorbě. Celoroční kurz je vhodný také jako příprava k přijímacímu řízení vysokých škol s uměleckým zaměřením. Přednášky si pro vás připravili pedagogové a absolventi FAMU a filmových studií, mezi nimi je například Doc. RNDr. MgA. Martin Čihák, Ph.D, který působí jako pedagog katedry střihové skladby na FAMU, šéfové kultovních pražských kin Jiří Flígl a David Havas, režisér Bohdan Karásek, Petr Horák z iShorts nebo Lubomír Krupka a Jan Chramosta, kteří se s úspěchem zúčastnili 48 Hours Film Project. Kurz probíhá od 29. září 2020 do 25. května 2021 v prostorách Kasáren Karlín. 

Jak stvořit film? je praktický kurz pro všechny zájemce o filmovou tvorbu. V tomto celoročním kurzu mají uchazeči jedinečnou možnost zkusit si vytvořit svůj film tzv. od A do Z. Prostřednictvím distribučního projektu Free Cinema Films pomáhá Free Cinema snímkům s jejich další distribucí do českých kin a na filmové festivaly. Proto se již několik krátkých filmů našich uchazečů pyšní oceněním. Během kurzu se uchazeči dostanou od hledání námětu, zhotovení literárního a technického scénáře až k samotné realizaci, práci se zvukem, kamerou, střihem a postrodukcí a v tom všem jim budou nápomocí odborníci a studenti z FAMU. Za všechny jmenujeme režiséra Tomáše Janáčka, mladou talentovanou režisérku Květu Přibylovou, filmaře Ondřeje Belicu, Viktorii Rampal Dzurenko z Aeroškoly či scénáristu Marka Grajciara. Při realizaci mají uchazeči k dispozici profesionální filmové vybavení. Kurz Jak vidět film? je k tomuto kurzu jako bonus zdarma. Na závěr proběhne slavnostní premiéra všech natočených snímků. Kurz probíhá od 6. října 2020 do 1. června 2021 ve Studiu FAMU v Klimentské 1205/4.

Oba kurzy zahájíme premiérou krátkých filmů našich kurzistů z předchozího ročníku, na kterou jste srdečně zváni, a to 29. září 2020 v 18:00 v Kasárnách Karlín.

“Naše filmové kurzy vytvářejí živou komunitu autorů, kteří si vzájemně pomáhají při tvorbě svých filmů, a navazují přátelství, která často vydrží i po završení ročníku. Řada z našich studentů se s filmy, které natočili ve Free Cinema, dostává na filmové školy a studují režii, střih i kameru na FAMU, filmovou vědu, ale také režii na UTB ve Zlíně. Snažíme se autorům pomoci, aby se prosadili na filmových festivalech. V posledním roce slavili úspěch kupříkladu naši absolventi Tereza Hronová a Jan Špaňko. Filmy Můj otec a O úplňku postoupili na Celostátní přehlídku filmové tvorby České vize. Úspěch na festivalovém okruhu zaznamenali také naši absolventi z minulých let Silvie Gregorová, Teo Kryštůfek a Jana Hunterová. Máme velkou radost z toho, že naši absolventi tvoří vedle hraných a dokumentárních filmů také díla experimentálního charakteru, což je důkazem toho, že se autorům podařilo nalézt vlastní tvůrčí cestu. Za pozitivní trend považuji, že snímek Poklad od Silvie Gregorové sbírá uvedení a ceny na mezinárodní scéně ještě dva roky od své premiéry. 20. července bude promítnut na Puglia International Film Festival. Krátký film může mít pestrý distribuční život, pokud se jeho šíření věnuje péče a pozornost,” těší se z úspěchů kurzistů dramaturg a lektor Jiří Forejt.

O Free Cinema

Free Cinema je filmová společnost zabývající se filmovou výchovou, distribucí a alternativními formami práce s publikem. Za osm let své existence uspořádala řadu přednášek, workshopů, seminářů a projekcí pro desítky tisíc diváků a jako producent zaštítila výrobu až šedesáti krátkých filmů. Pořádá jednorázové i celoroční kurzy pro filmové amatéry. Podporuje rozvoj filmové výchovy na českých školách – pedagogové si mohou vybírat z široké nabídky projektových dnů a praktických workshopů pro studenty. Free Cinema vytváří kurátorská řešení na klíč: pro festivaly, kina, kulturní centra i galerie.

Veškeré informace o kurzech a přihlašovací formulář najdou zájemci na stránkách www.freecinema.cz

Georeferencování by se dalo popsat jako hledání, srovnávání a zanášení totožných bodů do zdigitalizovaných historických a současných map prostřednictvím online aplikace. Na webu Staremapy.cz si po rychlé registraci mohou zapojení soutěžící georeferencování sami vyzkoušet.

Na jedné straně obrazovky počítače naleznou současnou mapu jimi vybraného území, a na straně druhé naopak historickou mapu, ve které dohledávají a prostřednictvím bodů označují totožné lokality. Tím pomáhají odkrývat zapomenutý obsah starých map. Na základě zadávaných dat si mohou poté např. v Google Earth vytvořit přitažlivou 3D vizualizaci starých map nebo vrstvením přes sebe porovnávat starší mapy se současnými satelitními snímky.

Data získávaná georeferencováním napomáhají kartografům, vědcům a knihovníkům při jejich práci s digitalizovanými starými mapami. 

MZK pro soutěž přichystala několik tisíc map, mezi kterými se mimo jiné objeví skeny map ze dvou desítek starých atlasů z 16. až 18. století, kterými knihovna disponuje ve svých virtuálních sbírkách. Organizátoři soutěže lákají na možnost prohlížet a georeferencovat kupříkladu raritní mapy z portolánového atlasu z konce 16. století nebo námořního atlasu vytvořeného holandským kartografem Lucasem Janszoonem Waghenaerem. Jde o jeden z nejstarších a nejvzácnějších atlasů ze sbírek MZK, obsahující námořní navigační mapy, které zachycují pobřežní oblasti Evropy, Afriky i Ameriky. K dispozici budou také historické mapy z našeho území.

„Georeferencování svým způsobem přináší možnost cestování časem v době, kdy reálně vycestovat nemůžeme. Skrze cenné staré mapy mohou zapojení uživatelé nahlédnout místa dávno minulá nebo pozorovat jejich proměnu v mapách v průběhu staletí. Současně také mohou obohatit své geografické znalosti,“ říká Miloš Pacek z MZK. Pro nejaktivnější soutěžící jsou nachystány ceny v podobě hodnotné literatury o starých mapách a jejich historickém vývoji. Soutěž končí 31. 8. 2020 a vyhlášení vítězů proběhne v půli září. Bližší informace o projektu najdete na webu Moravské zemské knihovny www.mzk.cz a portálu www.staremapy.cz.

Projekt Staré mapy již řadu let napomáhá lepšímu zpřístupnění historických map široké veřejnosti. Staré mapy uložené ve sbírkách českých paměťových institucí, které v posledních letech procházejí digitalizací, jsou díky pomoci zapojených dobrovolníků opatřovány údaji o jejich geografickém umístění. Takto získaná data následně zjednodušují vyhledávání těchto map v katalozích a mezinárodních vyhledávacích databázích. Georeferencované mapy z Moravské zemské knihovny i dalších tuzemských a zahraničních mapových sbírek je možné najít prostřednictvím portálu OldMapsOnline.org.

Video příspěvek, kde můžete samotné georeferencování vidět, sledujte ZDE: https://www.facebook.com/mzk.cz/videos/1498458223667345/

www.mzk.cz

Často skloňovanému tématu ekologie a ekologického aktivismu se rozhodli věnovat tvůrci filmu Animal crusaders. Ten vzniká v česko-polské koprodukci pod taktovkou zlínské společnosti IS Produkce a je režijním debutem Robina Lipo, absolventa VOŠ filmové ve Zlíně a prestižní mezinárodní filmové školy v polské Łódźi.

IS Produkce se již v minulých letech zapojila do přípravy hned několika snímků, tentokrát je však poprvé výkonným producentem a podílí se tak na pracích v průběhu celého realizačního procesu – na vývoji scénáře, přípravě natáčení, technickém zajištění i zabezpečení finančních zdrojů.

„Každý film, na kterém jsme spolupracovali, měl silný příběh a zajímavé téma, ať už to byl alkoholismus v Úsměvech smutných mužů, Můj příběh s tématem domácího násilí nebo Smečka řešící šikanu ve sportovních týmech. Stejně je tomu u Animal crusaders, kde nás zaujalo kontroverzní prostředí ekologických aktivistů,“ uvedl Martin Gazda, majitel IS Produkce. „Z pohledu zvenčí se mohou někdy jevit jako ekoteroristé, naší snahou je nabídnout na ně jiný pohled a donutit diváka k zamyšlení nad přístupem ke zvířatům a přírodě obecně,“ dodal.  I proto filmaři volí realistický až syrový tón s cílem vyvolat v divákovi emoce, které přetrvají i po odchodu z kina.

Tvůrci snímek označují jako road movie love story na pozadí ekologického aktivismu. Ústřední postavy Rebeku a Xaveryho ztvární dvojice mladých herců – Češka Jessica Bechyňová a Eryk Kulm Jr. z Polska. Rebeka a Xavery se seznamují při autostopu, několik dní pak společně cestují a vzájemně se poznávají. Rebeka bydlí v Praze v uměleckém squatu se skupinou aktivistů, společně pořádají koncerty, semináře a provozují bezobalové obchody. Na Xaveryho udělají dojem a přidává se k nim. Vztah s Rebekou ochabuje, vzrůstá ale Xaveryho zapojení do společné práce na rekonstrukci obchodu, je aktivní i ve vymýšlení a přípravě dalších akcí. Radikalizuje se, což se Rebece nelíbí. Navíc zjišťuje, že je těhotná a přemýšlí, zda je zodpovědné přivádět dítě do tohoto světa…

Natáčení bylo zahájeno v sobotu 4. července v Hošťálkové, kdy se natáčely testovací scény s oběma hlavními herci pro teaser. Hlavní natáčení se uskuteční v létě 2021 a celkem filmaři plánují 20 natáčecích dní v lokacích umístěných ve Zlínském kraji. Do českých kin bude film uveden v roce 2022.