Knihy, literatura, média

Ministr kultury se k odvolání současného ředitele M. Kocandy rozhodl zejména v souvislosti s velmi netransparentními veřejnými zakázkami na IT. Šlo především o IT projekt E-knihovna, který by stál 130 miliónů Kč a byl těsně před podpisem. Tento projekt měl být realizován stejnou IT firmou a prosazovali ho stejní lidé jako projekt Czechiana, který byl ministrem kultury Zaorálkem zrušen již v únoru 2020. Garanční rada Národní knihovny tehdy nedoporučila ministru kultury projekt E-knihovna podepsat, protože byl podle ní předražený. Zakázkou E-knihovna se v současné době zabývají i bezpečnostní složky ČR. Dalším důvodem pro odvolání M. Kocandy byla i nedostatečně postupující třetí fáze revitalizace Klementina či nejasnosti kolem komerčních pronájmů a využití prostor Národní knihovny ČR.

„Alarmující pro mě byl již nákup středověkého notářského zápisu v roce 2019, který Národní knihovna vydražila za 18, 2 miliónů korun. Tehdy naštěstí zasáhla policie ČR s podezřením, že je kradený. Po aukci jej zabavila a Národní knihovna ho díky zásahu policie platit nemusela. Po nástupu do funkce ministra kultury jsem chtěl po panu Kocandovi doložit znalecký posudek, podle kterého se při nákupu zápisu NK řídila. Bohužel mi nebyl schopen takový posudek předložit,“ řekl ministr Zaorálek.

Nově jmenovaný generální ředitel Národní knihovny Vít Richter je předsedou Ústřední knihovnické rady od roku 1998 (s krátkým přerušením v roce 2019, kdy ho z této funkce odvolal tehdejší ministr kultury A. Staněk), je ředitelem Knihovnického institutu Národní knihovny (odbor NK, který metodicky řídí veřejné knihovny).  „Vít Richter patří mezi nejvýznamnější osobnosti českého knihovnictví, těžko bychom tady hledali někoho s tak výjimečnou erudicí v oboru. Jsem rád, že mou nabídku přijal  a pomůže situaci v národní knihovně stabilizovat do výběru nového generálního ředitele,“ dodal ministr Zaorálek.  

Stručný životopis V. Richtera:

Ředitel Knihovnického institutu Národní knihovny ČR (= odbor Národní knihovny ČR, který metodicky řídí veřejné knihovny), významná osobnost českého knihovnictví a informační vědy.

Od r. 1971 pracuje v Národní knihovně ČR, tehdejší Státní knihovně ČR (postupně ve skladišti knihovních fondů, v oddělení studoven, oddělení souborných katalogů a meziknihovních výpůjčních služeb, sektoru služeb a speciálních oddělení). V 90. letech zajišťoval výstavbu Centrálního depozitáře NK ČR v Praze – Hostivaři, který poté řídil. Od r. 1998 až do současnosti stojí v čele zmíněného Knihovnického institutu NK ČR.

V letech 1998-2013 byl předsedou Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR (= největší profesní knihovnická organizace); poté jeho čestným předsedou.

Předsedou poradního orgánu ministra kultury Ústřední knihovnické rady od r. 1998 dosud (s krátkým přerušením v r. 2019, kdy byl odvolán ministrem A. Staňkem).

Odborná + organizační činnost:

Odborný podíl na přípravě knihovního zákona č. 257/2001 Sb. a formulaci dotačního programu Ministerstva kultury „Veřejné informační služby knihoven (VISK)“; dále tzv. projektu internetizace knihoven Ministerstva vnitra a programu podpory regionálních funkcí knihoven MK. Účastní se za Národní knihovnu ČR vyjednávání s kolektivními správci autorských práv o tzv. hromadných licencích (= zpřístupnění digitalizovaných děl – děl nedostupných na trhu) prostřednictvím knihoven.

Za Národní knihovnu ČR, pověřenou koordinací, se podílí na přípravě koncepcí rozvoje knihoven v ČR a na vzniku metodických pokynů MK ČR pro oblast knihoven. Organizuje každoroční konferenci „Archivy, knihovny a muzea v digitálním světě“, která na jednom místě spojuje a prezentuje aktivity paměťových institucí. Je členem redakčních rad knihovnických časopisů Čtenář a revue Knihovna.

Ocenění:

V r. 2001 byl oceněn Medailí Z. V. Tobolky za přínos k rozvoji českému knihovnictví, v r. 2010 obdržel Cenu českých knihovníků.

V r. 2011 mu byla udělena Cena Ministerstva kultury za přínos k rozvoji české kultury.

V září r. 2019 p. ministr udělil dr. Richterovi ocenění Artis Bohemiae Amicis za celoživotní práci ve prospěch českého knihovnictví.

Koncept Filmové burzy je jednoduchý: Neformální prostředí industriální kavárny, 50 účastníků z různých odvětví, 50 minutových představení a pak networking u číše vína. „Cílem je seznámit zástupce regionu s filmovými producenty – tak, aby se při natáčení v kraji nebály obě strany spolupracovat,“ uvádí Magdaléna Hladká, ze zlínské filmové kanceláře, která akci ve spolupráci se Zlín Film Festivalem pořádá.

„Filmaři obvykle potřebují v místě natáčení silné dodavatelské zázemí. Problém ale je, že náš region dobře neznají. Proto často sahají po osvědčených (obvykle pražských) kontaktech a lidé z kraje tak zbytečně přichází o zakázky. Jedním z kroků, jak tento stav chceme změnit, je právě Filmová burza,“ dodává Hladká.

Organizátoři zvou na akci české a slovenské filmaře, ale také všechny ze Zlínského kraje, kdo stojí o spolupráci v oblasti audiovize. Může jít o majitele firem poskytujících filmový catering, dopravní značení nebo třeba ochranku. Připojit se mohou taky zástupci zajímavých lokací (hradů, zámků, lidových staveb i přírodních scenérii či dalších míst) a jednotlivých řemesel (například maskéři, kadeřníci, výtvarníci). Musí se však jednat o poskytovatele služeb nebo zboží – tedy ne o komparzisty.

Vzhledem k omezenému počtu míst a potřebám technické přípravy je podmínkou účasti registrace. Ta letos probíhá od 21. července do 4. srpna, a to prostřednictvím on-line formuláře dostupném na webu www.zlinfilmoffice.cz. „Všem, kdo se přihlásí, dáme v první polovině srpna vědět, zda jsou vybráni a můžou dorazit. Zkrátka ale nepřijdou ani ti, na které se tentokrát nedostane. Všechny zájemce si uložíme do interní databáze, ze které čerpáme při řešení filmařských poptávek,“ uzavírá Hladká.  

Filmová burza je součástí Industry Days zlínského filmového festivalu a koná se díky podpoře Státního fondu kinematografie a Zlínského kraje.
 

„Když vláda vyhlásila nouzový stav kvůli pandemii, začala jsem se bát. A víc než koronaviru jsem se bála toho času, který musím strávit sama se sebou. Bolelo mě totiž moje srdce,“ říká autorka knihy Tereza Hronová. „Začala jsem proto sbírat příběhy lidí, kteří měli chuť mluvit se mnou o vztazích. Tak vznikl intimní dokument Láska za časů korony, ryze osobní a niterná zpověď,“ vypráví. „Je o lásce a vztazích, a proto může zajímat i lidi, kteří o rouškách a virech už nemůžou ani slyšet,“ dodává.

Během 66 dnů od poloviny března do poloviny května 2020 tak autorka se sluchátky na uších virtuálně cestovala do domácností z jižní Moravy do Jižní Ameriky se zastávkami v Sarajevu, Římě nebo v Praze. „Lidem, s nimiž jsem se tam spojila, jsem dala možnost mluvit a možná se díky tomu necítili tak sami. A to samé oni dali mně. V mém prázdném bytě na Žižkově najednou byli oni – Karel z Guyany, Diana z Brna, Míša z Libně… Koronavirus nám mnoho vzal, ale dal nám čas a prostor přemýšlet o svých pocitech. Ty moje tehdy zásadně ovlivnil čerstvý a bolestivý rozchod, “ vypráví autorka, podle níž je kniha ryze dokumentární: „Každá věta je osobním prožitkem mým, anebo mých postav, všechny situace se skutečně staly.“

Část nahrávek už s úspěchem odvysílal Český rozhlas v podobě audio dokumentu, v knížce ale autorka shromážděné příběhy ještě víc rozpracovala a proložila je vlastním komentářem, osobním pohledem i svými deníky. Naléhavost a sílu jednotlivých výpovědí umocňují i fotografie – ty ze soukromých archivů jednotlivých aktérů, ale hlavně profesionální snímky renomovaného fotografa Lukáše Bíby, zachycující lidi a atmosféru tehdejší doby.

„Občas říkám, že tato kniha je dokumentární sci-fi. Dokumentární proto, že všechny následující příběhy se skutečně staly - lidem, které vůbec neznám, i mým přátelům. A staly se vlastně všechny také mně. A věřím, že i těm, co je budou číst. A proč sci-fi? Protože jsou zasazené do doby, kterou jsme si nikdy dřív neuměli představit. Dobrá zpráva myslím je, že koronavirus sice zastavil život v ulicích, ale nezastavil naše srdce. Ta i v karanténě bila úplně stejně, i když cesta k našim snům a plánům může teď vypadat mnohem klikatější. Když o tom tak přemýšlím, neměla jsem ve svém životě zatím silnější téma, které bych chtěla poslat do světa,“ uzavírá Tereza Hronová.

Láska za časů korony. Tereza Hronová, 176 stran, cena 279 Kč. Vydává Nakladatelství Zeď.

Tereza Hronová

(1985, Chrudim)

Pracuje jako mediální koordinátorka ve společnosti Člověk v tísni v Rozvojové a humanitární sekci. Svoji práci miluje, ale ráda si od ní odpočine jinou prací, proto natáčí audiodokumenty pro Český rozhlas a reportáže pro pořad Objektiv v České televizi. Také spí ve stanu, chodí na výlety do přírody, na koncerty a do kina. Tereza je digitální vypravěčka - baví ji sociální sítě. Studovala mediální studia a sociální práci v Brně. Od té doby ráda pije víno. Když to ještě šlo, jezdila často do Afriky. Cestuje nejraději s kamerou a tráví čas s místními lidmi a jejich příběhy pak vypráví v Česku. V médiích i v hospodách.

www.knihyzed.cz

Do období raného novověku, nepříliš probádané oblasti městské historie, čtenář nahlédne prostřednictvím úvodních odborných studií a katalogových hesel doplněných bohatým obrazovým materiálem. První část poskytuje informace nejen o dějinách probačního domu, ale i architektuře, mobiliáři a drobných sakrálních stavbách v Telči a okolí. Následující oddíl zkoumá telčskou jezuitskou komunitu, hospodářské zázemí a zejména fenomén tzv. třetí řádové probace a s ní související misijní činnost. Poslední oddíl reflektuje úlohu jezuitů ve městě při poskytování duchovních služeb, sloužení liturgie, organizování duchovních slavností, zajišťování školského vzdělávání či provozování lékárny.

Doprovodná publikace s názvem Telč a jezuité. Řád a jeho mecenáši jistě potěší nejen odbornou, ale i laickou veřejnost. Je možné ji zakoupit v sídle Národního památkového ústavu v Telči (Lannerův dům), případně na e-shopu NPÚ. Cena 600 Kč.

Výstava Telč a jezuité. Řád a jeho mecenáši, která se koná v Univerzitním centru Masarykovy univerzity v Telči (Nám. Zachariáše z Hradce 2), byla slavnostně zahájena 10. června a potrvá do 13. září 2020. Je otevřena denně od pondělí do soboty v době od 10.00 hod. do 17.00 hod. a v neděli od 10.00 hod. do 15.00 hod. Vstup zdarma. Pro další informace o projektu navštivte www.jezuitetelc.cz.

Připomeňme např. knihu o jablunkovském rodákovi plk. in memoriam Antonínu Velebnovském nebo o plk. in memoriam Arnoštu Steinerovi anebo dozorci finanční stráže Rudolfu Josiekovi, kteří se narodili v Třinci. Nová kniha patří opět do kategorie literatury faktu. Mapuje složité období, které dosud nebylo v daném regionu komplexně zpracováno. Smyslem bylo zaplnit mezeru v novodobé historii a poukázat na opomíjený, často však velmi zkreslený pohled na obyčejné vojáky z Těšínska, kteří nastoupili vojenskou službu do Wehrmachtu a ke konci války zběhli, nebo byli zajati, dobrovolně se přihlásili do Československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii a bojovali proti nacistickému Německu.

Poprvé je tak veřejnosti knižně představen seznam všech vojáků z Těšínska, kteří bojovali na západní frontě 2. sv. války ve Francii u přístavního města Dunkerque v letech 1944-45. Jedná se o 1895 občanů z obcí a měst od Bohumína po Mosty u Jablunkova.  V knize je rozebrána situace na Těšínsku v době, kdy bylo začleněno do německé Říše v letech 1939 – 1945, násilná germanizace místního obyvatelstva vydáním Deutsche Volskliste a povinností z toho plynoucích těch, kteří ji přijali, u mužů především služby v německé armádě. Je třeba zdůraznit, že šlo v naprosté většině o nedobrovolnou službu, kdy tzv. Deutsche Volksliste III, slezskou národnost přijali rodiče těchto vojáků z existenčních důvodů. Kromě vzniku Čs. samostatné obrněné brigády ve Velké Británii, jsou zde uvedeny životní osudy 37 válečných veteránů, kteří u Dunkerque bojovali a se kterými se autor v posledních 25 letech setkal. Jsou podrobným popisem toho, jak ve skutečnosti těžce nesli tíhu této války nejen oni, ale i jejich rodiny, jak se museli vyrovnávat vnitřně i navenek s tím, že žili od roku 1938 do konce války ve třech státech.

Dále je v knize seznam 41 vojáků, kteří u Dunkerque padli a jsou pochováni ve Francii a Belgii. V knize najdete dobové fotografie z rodinných alb těchto vojáků, mnohé z nich dosud nebyly zveřejněny.

 „Je to pochopitelné,“ říká ředitel Tomáš Ondrášek: „Celoroční pracovní zápřah nedovoluje většině milovníků dobrých knih číst tolik, kolik by si přáli. A kdy jindy, než o dovolené, si mohou toto své přání splnit? Rovněž studenti, kteří se chtějí přes léto věnovat práci na své diplomce, tuto možnost jistě ocení.“

 I z tohoto důvodu se pracovníci knihovny rozhodli, že v letošním roce kromě pátečního odpoledne a sobotního dopoledne zůstane otevřeno jako v celoročním režimu. A nejen to. Programové oddělení nachystalo nejen pro čtenáře zajímavé tvůrčí dílny, které navazují na právě probíhající výstavu věnovanou století českého komiksu. Výstava nese název Mezitím na jiném místě a potrvá až do 1. září 2020.

Více informací o pořádaných akcích naleznete na webu knihovny: www.svkkl.cz.

Slavnostní zahájení putovní výstavy se za hojné účasti veřejnosti a speciálních hostů odehrálo 24. června v pražském kulturním klubu Kabelovna. „Je to báječné. Je tu spousta lidí. Přijela dokonce Česká televize,” reaguje jedním hlasem skupinka usměvavých autorek obrazů, které na vernisáž přijely spolu se svými vychovatelkami a dalšími kamarády. Popisky jejich obrazů naznačují celkovou atmosféru výstavy: „Tři slunce. Úsměv pod rouškou. Žebřík do nebe. Těším se do školy. Cesty. Otevřená náruč. Těším se na mého kamaráda...” Výstavu zahájila Bet Orten, úspěšná umělecká fotografka. Z její úvodní řeči bylo zřejmé, že upřímně oceňuje působení organizace Dobré víly dětem i kvalitu vystavených obrazů. „Já už tady svého favorita mám. Je to obraz od malé Natálky,” upozornila Bet Orten na obraz Otevřená náruč. A dodala, že jde o nádherné čisté dílo, za kterým stojí autorka, která ještě nemá ani tři roky. 

„Chceme veřejnost upozornit na zásadní a dlouhodobý problém ústavní péče, kterým je citová deprivace a izolace dětí v dětských domovech. Jde o problém, který se v době karantény prohloubil, my však víme, že  je aktuální a palčivý i dnes,” vysvětluje Tereza Šindlerová z organizace Dobré víly dětem, která výstavu zorganizovala. „Dětem z domovů, které jsme před karanténou pravidelně navštěvovali, jsme v reakci na restrikce spojené s onemocněním COVID-19 darovali výtvarné potřeby,“ doplňuje Angelika Nevěřilová, zakladatelka organizace. Malířská plátna, štětce a barvy tak díky Dobrým vílám dorazily do domovů v Mladé Boleslavi, Krnsku a Novém Strašecí. 

Nezisková organizace tímto způsobem reagovala na fakt, že v dětských domovech byly během karantény zakázané návštěvy, omezené byly také vycházky a pobyty dětí doma. Restrikce se týkaly i osobního kontaktu dobrovolníků, kteří do domovu docházejí, aby dětem pomohli s doučováním či jim byli citovou a sociální oporou. Zaměstnanci dětských domovů měli plné ruce práce, aby obstáli i v rolích, které dočasně převzali po učitelích, rodičích a dobrovolnících. „U nás má jeden vychovatel na starosti osm dětí různého věku a z různých škol,“ vysvětluje Saša Krško, ředitel Dětského domova Nové Strašecí. A popisuje nelehkou situaci z doby karantény, kdy vychovatelé vedle svých běžných funkcí museli zastávat i role učitelů.

Výstava „Na co se těším, až karanténa skončí” je nyní k vidění v Observatoři Žižkovské televizní věže v Praze. Během následujících týdnů se bude stěhovat do prostoru žižkovského Prohibition baru, na Novoměstskou radnici nebo do pražského Divadla Dobeška. Jednotlivé obrazy provázejí i krátké texty, které osvětlují problém sociální izolace a citové deprivace dětí žijících v ústavní péči.

Dobré víly dětem, z.s. je nestátní nezisková organizace věnující se dětem ve třech dětských domovech, pěstounských a neúplných rodinách převážně ve Středních Čechách a v Praze. Už pátým rokem dobrovolnice a dobrovolníci z této organizace pomáhají stovce dětí zejména tím, že s nimi tráví čas a dávájí jim pozornost a lásku. 

Dobré víly dětem z.s. www.dobrevily.cz, FB: www.facebook.com/dobrevily, IG: @dobrevilydetem

Expozice je složena z fotografií věnovaných Archivem Barrandov studia a.s. a soukromými sběrateli i samotnými kameramany. Výstava bude k dispozici veřejnosti od 17. července do 11. srpna v exteriéru na náměstí Míru v Praze a dále od 12. srpna v Brně a od 3. září na Filmovém festivalu ve Zlíně. V listopadu ji pak bude možné zhlédnout ještě jednou, a to v parku zámečku Portheimka v Praze 5.

Vernisáž přístupná veřejnosti se na náměstí Míru uskuteční v pátek 17. července od 17.30 hodin. Její součástí bude i společenská událost FITESPARTY, na které vystoupí
režisér Petr Zelenka a bude komentovat nutnost spolupráce kameramanů s režiséry, a dále bude pokřtěna kniha Česká kameramanská škola, již Asociace vydává k tomuto
významnému jubileu. O hudební zpestření akce se postará nejen skvělý hudebník, ale i vystudovaný kameraman Jiří Stivín. Výstava se koná pod záštitou městské části Praha 2 a místostarosty pro oblast kultury a sportu, pana Ing. Jaroslava Šolce.

Asociace českých kameramanů si v roce 2020 připomíná 100. výročí od vzniku prvního kameramanského sdružení Klubu Českých Kino Fotografů K.Č.K.F., který byl založen dne 17. července 1920. Prvním předsedou byl kameraman Václav Münzberger. Od roku 1936 založili kameramani Kameramanský odbor při Československé filmové unii (KS ČsFU), který pracoval pod vedením Karla Degla až do doby krátce po skončení druhé světové války. Za komunistického režimu kameramani směli být organizováni pouze prostřednictvím revolučních odborů. 5. ledna 1990 po demokratických změnách bylo založeno Sdružení českých filmových kameramanů (SČFK), které bylo v roce 1992 přejmenováno na Asociaci českých kameramanů (AČK). Prvním prezidentem byl kameraman Josef Hanuš, Asociaci dnes vede kameraman prof. Marek Jícha.

AČK zpočátku sdružovala především kameramany pracující s filmovou technologií. Televizní kameramani si založili nejprve vlastní organizaci v rámci Československé televize a po roce 1993 (kdy se mírumilovně rozdělil Československý stát na Českou a Slovenskou republiku) již České televize pod jménem Asociace televizních kameramanů (ATK), která se nakonec sloučila s AČK. Čeští kameramani tedy pracovali v průběhu 100 let nepřetržitě, ale pod různými jmény: K.Č.K.F. – KS ČsFU – KS ČMFÚ – KS – SČFK – SFILK – ATK – AČK, protože rovněž stát, ve kterém žili, měnil často svůj název: Československá republika (1918–1938), Protektorát Čechy a Morava (1938–1945), Československá republika (1945–1960), Československá socialistická republika (1960–1990), Česká a Slovenská federativní republika (1990–1992), Česká republika (1993).

Asociace českých kameramanů se proto hlásí k tradici Českého Klubu Kino Fotografů. V tomto spojení je druhou nejstarší asociací na světě. O rok dříve v roce 1919 se ve Spojených státech malá skupina kameramanů dohodla a založila první profesionální organizaci filmového průmyslu – American Society of Cinematographers (ASC). Došlo k tomu sloučením dvou starších klubů, Cinema Camera Club z New Yorku a Static Club of America z Los Angeles. Sídlo měli v Hollywoodu a snažili se o rozvoj umění a vědy kinematografie a spojování kameramanů za účelem vlastní propagace. Stejný program mají dodnes všechny kameramanské asociace na celém světě. Prvenství tedy patří
ASC a čeští kameramani jsou v pořadí druhou asociací na světě a první v Evropě.

http://www.ceskam.cz/

Během vládních karanténních opatřeních si talentová a vzdělávací platforma Free Cinema ověřila, že kultovní animované filmy studia Ghibli či filmy pro náročného diváka, jako je Antonioniho Červená pustina, se netěší zájmu pouze studentů na uměleckých školách a intelektuálů. Sdílené přednášky kurzu Jak vidět film? zhlédl prostřednictvím pravidelných live streamů velký počet filmových fanoušků a Free Cinema tak díky svým online projektům oslovila kolem 10000 lidí.

Jak vidět film? je přednáškový cyklus o dějinách filmu a filmové analýze. Je vhodný pro filmové nadšence, jež láká porozumět filmu hlouběji v kontextu historickém, uměleckém nebo filosofickém. Uchazeči se seznámí s díly největších filmových velikánů a s odlišnými přístupy k tvorbě. Celoroční kurz je vhodný také jako příprava k přijímacímu řízení vysokých škol s uměleckým zaměřením. Přednášky si pro vás připravili pedagogové a absolventi FAMU a filmových studií, mezi nimi je například Doc. RNDr. MgA. Martin Čihák, Ph.D, který působí jako pedagog katedry střihové skladby na FAMU, šéfové kultovních pražských kin Jiří Flígl a David Havas, režisér Bohdan Karásek, Petr Horák z iShorts nebo Lubomír Krupka a Jan Chramosta, kteří se s úspěchem zúčastnili 48 Hours Film Project. Kurz probíhá od 29. září 2020 do 25. května 2021 v prostorách Kasáren Karlín. 

Jak stvořit film? je praktický kurz pro všechny zájemce o filmovou tvorbu. V tomto celoročním kurzu mají uchazeči jedinečnou možnost zkusit si vytvořit svůj film tzv. od A do Z. Prostřednictvím distribučního projektu Free Cinema Films pomáhá Free Cinema snímkům s jejich další distribucí do českých kin a na filmové festivaly. Proto se již několik krátkých filmů našich uchazečů pyšní oceněním. Během kurzu se uchazeči dostanou od hledání námětu, zhotovení literárního a technického scénáře až k samotné realizaci, práci se zvukem, kamerou, střihem a postrodukcí a v tom všem jim budou nápomocí odborníci a studenti z FAMU. Za všechny jmenujeme režiséra Tomáše Janáčka, mladou talentovanou režisérku Květu Přibylovou, filmaře Ondřeje Belicu, Viktorii Rampal Dzurenko z Aeroškoly či scénáristu Marka Grajciara. Při realizaci mají uchazeči k dispozici profesionální filmové vybavení. Kurz Jak vidět film? je k tomuto kurzu jako bonus zdarma. Na závěr proběhne slavnostní premiéra všech natočených snímků. Kurz probíhá od 6. října 2020 do 1. června 2021 ve Studiu FAMU v Klimentské 1205/4.

Oba kurzy zahájíme premiérou krátkých filmů našich kurzistů z předchozího ročníku, na kterou jste srdečně zváni, a to 29. září 2020 v 18:00 v Kasárnách Karlín.

“Naše filmové kurzy vytvářejí živou komunitu autorů, kteří si vzájemně pomáhají při tvorbě svých filmů, a navazují přátelství, která často vydrží i po završení ročníku. Řada z našich studentů se s filmy, které natočili ve Free Cinema, dostává na filmové školy a studují režii, střih i kameru na FAMU, filmovou vědu, ale také režii na UTB ve Zlíně. Snažíme se autorům pomoci, aby se prosadili na filmových festivalech. V posledním roce slavili úspěch kupříkladu naši absolventi Tereza Hronová a Jan Špaňko. Filmy Můj otec a O úplňku postoupili na Celostátní přehlídku filmové tvorby České vize. Úspěch na festivalovém okruhu zaznamenali také naši absolventi z minulých let Silvie Gregorová, Teo Kryštůfek a Jana Hunterová. Máme velkou radost z toho, že naši absolventi tvoří vedle hraných a dokumentárních filmů také díla experimentálního charakteru, což je důkazem toho, že se autorům podařilo nalézt vlastní tvůrčí cestu. Za pozitivní trend považuji, že snímek Poklad od Silvie Gregorové sbírá uvedení a ceny na mezinárodní scéně ještě dva roky od své premiéry. 20. července bude promítnut na Puglia International Film Festival. Krátký film může mít pestrý distribuční život, pokud se jeho šíření věnuje péče a pozornost,” těší se z úspěchů kurzistů dramaturg a lektor Jiří Forejt.

O Free Cinema

Free Cinema je filmová společnost zabývající se filmovou výchovou, distribucí a alternativními formami práce s publikem. Za osm let své existence uspořádala řadu přednášek, workshopů, seminářů a projekcí pro desítky tisíc diváků a jako producent zaštítila výrobu až šedesáti krátkých filmů. Pořádá jednorázové i celoroční kurzy pro filmové amatéry. Podporuje rozvoj filmové výchovy na českých školách – pedagogové si mohou vybírat z široké nabídky projektových dnů a praktických workshopů pro studenty. Free Cinema vytváří kurátorská řešení na klíč: pro festivaly, kina, kulturní centra i galerie.

Veškeré informace o kurzech a přihlašovací formulář najdou zájemci na stránkách www.freecinema.cz