Knihy, literatura, média

„Nápad založit pojízdnou knihovnu jsem dostala už v minulém roce, když jsem studovala život a dílo Boženy Němcové. Ta si často psala s vydavateli, aby posílali vybrané knihy tam, kde knihkupectví nemají, a zajišťovala tak spojení mezi vydavateli a čtenáři i odbyt jejích Pohádek. Minulé léto mi ale nepřálo, takže jsem s knihovnou vyjela teprve letos. Díky tomu jsem ale měla více času na přípravu a shánění knížek,“ vysvětluje provozovatelka knihovny Ilona Machová.

Na korbě pojízdné knihovny si čtenáři mohou půjčit knihy klasických českých autorů. Nechybí samozřejmě Božena Němcová, bratři Čapkové, Neruda, Hálek nebo Petr Bezruč. Pro děti veze výběr pohádek i omalovánky. A nechybí ani pár časopisů. Machová by knihovnu ještě ráda doplnila o více titulů ze současné české produkce.

Knihy, které Divá bába vozí, pocházejí převážně z třídění rodinných knihoven, vyřazené kusy z knihoven veřejných nebo od fanoušků projektu. Některé nové knížky ale také věnovala některá vydavatelství, kterým se záměr líbil.

Půjčování funguje jednoduše: zájemce se staví u pojízdné knihovny, vybere si z vozíku, co se mu líbí, a do smluvené doby zase vrátí. Knížku může ohodnotit zápisem do „pamětní knihy“. Půjčení je zdarma a čtenář může projekt podpořit zakoupením originální záložky.

Místa, na kterých pojízdnou knihovnu najdete, zveřejňuje Ilona Machová na facebooku Divé báby. Aktuálně vyjednává o návštěvě vytipovaných koupališť. Dva termíny na konci srpna už jsou ale potvrzené – 29. 8. ji potkáte v Babiččině údolí, 30. 8. na Rozkoši.

„Doporučuji zájemcům, aby sledovali moji trasu na FB Divé báby, protože mám sice už naplánované termíny, ale počasí může hodně změnit. Předpokládám, že každý týden se podívám alespoň na jedno místo, ráda bych ale vyjela i vícekrát. Proto doufám, že mi počasí bude přát ještě v září,“ dodává Machová.

Veřejnost spojuje československou armádu doby první republiky zpravidla pouze s mnichovskou krizí r. 1938. Výstava, která byla otevřena 1. srpna a potrvá do 1. listopadu 2020, si klade za cíl toto klišé poněkud rozptýlit. „Když se řekne prvorepubliková armáda, lidé si obvykle představí pouze pohraniční opevnění, ti zasvěcenější maximálně zářijovou mobilizaci 1938. Přitom to byla 20. léta, kdy naše armáda patřila ke světové špičce. O tom dnes málokdo ví. Mobilizace byla například i v roce 1921.“  uvedl k tomu doc. dr. Petr Grulich, ředitel muzea.  

S jistým zjednodušením lze říci, že čsl. armáda vznikla zákonem z března 1920 spojením bývalého rakousko-uherského vojska a útvarů čsl. legií do jednoho svazku. Vojáci bojující na frontách 1. světové války v opačných zákopech, už o rok dříve stanuli bok po boku při československo-maďarské válce o Slovensko a při čsl.-polském střetnutí o Těšínsko. Nyní definitivně splynuli v jednu armádu.

Československá armáda prošla ve 20. létech dramatickým přerodem jak personálně, tak zejména technologicky a organizačně. Svou výzbrojí a kvalitou výcviku náležela právě ve 20. létech mezi nejlepší na světě. V druhé polovině 30. let armádu čekal další přerod, ale to je již jiný příběh. Ostatně i potenciální nepřítel se mezitím změnil.

Mgr. Jan Hrubecký, kurátor výstavy k tomu dodává: „Výstava se koná u příležitosti 100. výročí návratu ruských legií do vlasti a vydání ústavy Republiky Československé z 29. února 1920. Tyto události měly nadčasový význam. Návrat legií, jež zablokováním Transsibiřské magistrály zásadně přispěly k vítězství Dohody v 1. světové válce a ústava, tehdy nepřekonaná modernitou a tolerancí, to byly základní podmínky ke vzniku nové demokratické armády.“ Výstavu proto otevírají figuríny legionáře a příslušníka domácího vojska, kteří si symbolicky podávají ruku na znamení bratrství v boji za Československo.

Výstava tedy unikátním způsobem dokumentuje poněkud zapomenuté období. Protože militarie z 20. let nejsou v čsl. muzeích, včetně Vojenského historického ústavu, obvykle ve větší míře dochovány, nebo nejsou veřejnosti dostupné, byla výstava postavena primárně ze soukromých sbírek a ze sbírek Československé obce legionářské. Včetně řady naprostých unikátů jako je například dobová dělostřelecká munice, originální kulomet Chauchat či dobové zdravotnické vybavení. V takto ucelené podobě dosud nebylo možné problematiku československé branné moci z 20. let 20. století nikde shlédnout.

V historické výstavní budově MVČ na Eliščině nábř. v Hradci Králové samozřejmě nebylo možné vystavit velkou vojenskou techniku. Výstava se proto zaměřuje zejména na vojenskou vědu, výzbroj, ale i všední den československých vojáků.

Všichni tři kandidáti budou osloveni, aby v průběhu srpna prošli ještě tzv. assessment centrem (manažersko-psychologický test). Mezitím v příštích týdnech budou materiály tří finalistů, které představovali před výběrovou komisí, odeslány několika osloveným zahraničním expertům z vídeňské Albertiny, pařížského Centre Pompidou či Metropolitního muzea v New Yorku, kteří ministrovi pošlou rovněž svá doporučení. Na základě všech těchto podkladů pak ministr rozhodne o nové/novém generální ředitelce/řediteli NGP. Vítěz výběrového řízení by se pak mohl ujmout funkce již na podzim tohoto roku.

První kolo výběrového řízení na GŘ NGP, které probíhalo v minulých týdnech, spočívalo ve formální kontrole přihlášek uchazečů a všech jejich náležitostí. Včera pak zasedla výběrová komise, před kterou se prezentovalo 10 uchazečů o pozici GŘ. Těchto devět jednotlivců a jeden kolektiv komise obodovala a doporučila ministrovi 3 kandidáty. Nejlepší hodnocení si od výběrové komise vysloužil Marek Pokorný, následovala Alicja Knast a jako třetí pak Jiří Fajt.

Výběrová komise:

Prof. JUDr. Jiří Přibáň, DrSc.

Prof. Dr. hab. Piotr Oszczanowski

Dr. phil. Dušan Buran

Prof. Dr. Marion Ackermann

Prof. PhDr. Marie Klimešová, Ph.D.

Mgr. Jan Randáček

Prof. PhDr. Lubomír Slavíček

Mgr. Irena Chovančíková

Ing. arch. Josef Pleskot

PhDr. Milena Slavická

PhDr. Jiří Machalický

Mgr. Dana Schlaichertová

Ing. Vlastislav Ouroda, Ph.D.

JUDr. Petra Smolíková

Hlavním hrdinou knihy je Jan – známý, obletovaný, slávou zkažený i unavený herec. Když mu v telefonu omylem přistane smska z neznámého čísla, využije toho k nezávaznému klábosení: jaká úleva bavit se jen tak s dívkou, která o něm nic neví a on si tak nemusí na nic hrát! Konverzace s bystrou a vtipnou Martinou se ale brzy změní v napínavou psychologickou šarádu. Kdo z těch dvou je lepším hercem, kdo si tu s kým hraje a kdo je jen hračkou? Čtivý, obratně napsaný příběh s téměř detektivní zápletkou a několika překvapivými zvraty vypráví autor netradičně, jen pomocí sms a deníkových zápisků ústředního hrdiny.

Impulsem k napsání románu o herecké hvězdě, jejíž život obrátí naruby chatování s neznámou osobou, byla pro Josefa Kubáníka skutečná příhoda, která se stala zpěvačce Lucii Bílé. „Byl jsem překvapený, že tak fascinující námět ještě nikdo nezpracoval,” říká Josef Kubáník. Ten jako herec a představitel desítek rolí v divadle a televizi svět showbyznysu dobře zná přímo z vlastní zkušenosti.

„Moje kniha je fiktivním vyprávěním ze života populárního herce, ale může být o komkoliv, kdo si s někým anonymně píše. O člověku, který vůbec netuší, komu se svěřuje a s kým sdílí svůj život. A takových lidí jsou právě teď tisíce,” dodává Josef Kubáník, jehož předchozí titul, Poslední deník Květy Fialové, se stal loni šestou nejprodávanější knihou roku.

„Po úspěchu prvotiny Josefa Kubáníka jsme ho požádali o napsání další knihy – pusť se třeba do slovácké krimi, radili jsme mu. Josef nám ale místo toho přinesl rukopis Herce, důmyslnou story z docela jiného soudku, než jsme čekali. Zprvu lehké čtení o jednom virtuálním flirtu se mění v až lynchovsky v mrazivou jízdu, neviditelné kličky kolem hrdiny i čtenářovy zvědavosti se zvolna utahují, až najednou není úniku,“ svorně tvrdí vydavatelé Jan Pergler a Jan Dražan z Nakladatelství ZEĎ, zaměřeném na vydávání chytré literatury s poutavými příběhy.

Pro vydání zvolili nakladatelé datum 8. září, které je Dnem omluvy (Pardon Day): právě význam omluvy a také lítosti, která jediná může smazat i ta nejvážnější provinění, jichž se lidé někdy dopustí na těch druhých, patří totiž k ústředním motivům tohoto nevšedního příběhu.

Herec. Josef Kubáník, 250 stran, cena 279 Kč. Vydává Nakladatelství Zeď.

www.knihyzed.cz

Kdo je kdo:

Josef Kubáník

*1974, Uherské Hradiště

V roce 1999 absolvoval Zlínskou školu umění a po dvou letech ve zlínském divadle nastoupil do Slováckého divadla v Uherském Hradišti, kde je dodnes ve stálém angažmá. Začínal nenápadnými rolemi, jako byl pes v komedii Poprask na laguně jménem Pako, nebo němou postavou černocha. Později se vypracoval k zásadnějším rolím, ať to byl Smerďakov v Pitínského dramatizaci Bratrů Karamazových, Saturnin, Andrew v Sexu noci svatojanské Woody Allena, Trigorin v Rackovi, či Šťastlivec v Ostrovského Lese. Po boku Květy Fialové vytvořil hlavní roli v tragikomedii Harold a Maude, spolu si zahráli i titulní postavy v příběhu Oskar a růžová paní. Za posledně jmenovanou roli, stejně jako za ztvárnění titulní postavy v dramatu Autista, získal hereckou cenu Největší z pierotů.

Diváci jej znají i z televizních seriálů Gympl s (r)učením omezeným, Temný kraj, Modrý kód a další, věnuje se ale i marketingu, který zajišťuje nejen pro Slovácké divadlo, ale i pro pražské Divadlo Ungelt nebo pro vznikající dokument Tady Havel, slyšíte mě? vyprávějící o posledních třech letech života Václava Havla. Je moderátorem uherskohradišťské Letní filmové školy a v roce 2019 napsal knihu Poslední deník Květy Fialové, která se stala šestou nejprodávanější knihou roku.

K jeho koníčkům kromě divadla patří cestování, je vášnivým milovníkem Paříže, potěší jej také bramboráky, moře a horká vana.

O nakladatelství

Nakladatelství ZEĎ dvou českých novinářů – Jana Dražana a Jana Perglera – se zaměřuje na chytré knihy s poutavými příběhy, jimž je blízká demokracie, humanita, vzdělanost i jiskřivý humor. Knihy, které zde vycházejí, nahlížejí pod povrch i do budoucnosti. S přesným novinářským čichem předkládá ZEĎ čtenářům publikace, které bystře reagují na současné dění a současně hájí hodnoty svobodné evropské společnosti s vědomím jejích kořenů i historie. Na knižním trhu působí od roku 2016.

V první polovině roku 2020 se v knihkupectvích objevila kniha novináře Pavla Barocha – Mengeleho dvojče A-782 o Jiřím Fišerovi, který jako poslední přeživší české dvojče vzpomíná na setkání s nechvalně proslulým doktorem Mengelem v osvětimském koncentračním táboře. Další knihou roku 2020 je kniha Miss Ex-Jugoslávie srbské autorky Sofija Stefanovič, jež líčí příběh své rodiny, která se vystěhovala z bývalé Jugoslávie v době, kdy se z Balkánu začal stávat sud se střelným prachem. K žádaným novinkám patří také titul Sněžím! Deník bílé mafie, příběh pádu Vladimíra Dbalého, bývalého ředitele Nemocnice Na Homolce, jak jej zachytil investigativní novinář Radek Kedroň, a také aktuálně vydaná kniha Doba koronavirová, v níž dvě desítky odborníků, lékařů, filozofů a publicistů odpovídají na zásadní otázky okolo pandemie.

Na pultech je rovněž titul Jdu s hlavou vztyčenou novináře Daniela Anýže, věnovaná osudu rodiny – manžela a dcery – Milady Horákové, série povídek novináře a válečného reportéra Jaromíra Štětiny Sedmero královen, Veselá svině s račicí a depkou novinářky Andrey Kábelové o jejím životě s rakovinou a nyní i kniha Terezy Hronové Láska za časů korony mapující příběhy dvojic, které rozdělila pandemie.

V roce 2019 vyšla úspěšná kniha herce Josefa Kubáníka Poslední deník Květy Fialové, otevřená zpověď slavné herečky, která byla okamžitě rozebrána a v žebříčku nejprodávanějších knih roku zaujala šestou pozici. Kniha Česko na křižovatce nabídla pro změnu pohled dvou desítek komentátorů na současnou politickou i společenskou situaci v Česku. Rozhovor moderátorky Světany Witowské s Kamilou Moučkovou vyšel loni pod názvem Hlavou proti zdi.

Nakladatelství má mj. exkluzivní práva na vydávání americko-izraelského spisovatele Tuvii Tenenboma, jehož vtipné a chytré „politické cestopisy“ Všechny jejich lži, Čau uprchlíci! a Chyťte Žida! se u nás okamžitě staly bestsellery. Poslední kniha Tuvii Tenenboma pod názvem Krysy Jejího Veličenstva, tentokrát z jeho cesty po Velké Británii a věnované tématu brexitu, vyšla v českém překladu loni v říjnu.

K úspěšným knihám Nakladatelství ZEĎ, které jsou stále v prodeji, patří například i Náš Václav Havel (27 rozhovorů, které vedli Jan Dražan a Jan Pergler s bývalými kamarády a spolupracovníky Václava Havla), Poutník časem chaosu (otevřený rozhovor novináře Jana Dražana vedený s Václavem Cílkem), Ó Jeruzaléme (Larry Collins a Dominique Lapierre vyprávějí strhující drama o legendárním boji Izraele za nezávislost), Ať žijou mikrouti (Radkin Honzák, známý psychiatr a publicista píše poučně i s humorem o střevním mikrobiomu, jehož objev mění pohled na léčbu mnoha nemocí) a Inovovati budeš (bestseller Avi Joreše přeložený do 27 jazyků, přináší poutavé příběhy zázračných izraelských inovací, které pomáhají měnit život stovkám milionů lidí po celé planetě).

Napsat článek o Aloisovi Jiráskovi byla výzva. Jak velká, jsem si ale uvědomila až během rešerší o jeho životě. Totiž – o Čapkovi víme asi všechno, o Máchovi i to nejintimnější, o Němcové to, co nám kdo řekl, a o Jiráskovi skoro nic.

Autor, jehož si nejčastěji spojujeme s metry a metry hřbetů knih v zašlých knihovnách našich babiček a dědečků, je znám spíše prostřednictvím svého díla a možná i díky slavné fotografii od Františka Drtikola, než jako člověk s vlastním příběhem. Jako by snad ani nikdy nebyl jiný – věkovitý zachmuřený stařec s bílými vousy… Gandalf národního obrození. Moudrý a sečtělý.

Když jsem začala studovat Jiráska, často mě napadlo, proč psal takové stohy textů. A jak to stihnul? Nakonec jsem si ale položila jinou otázku: Byl Alois Jirásek vůbec někdy dítě? Mladík? Byl z masa a kostí? Jaký měl život? Napsal všechna ta díla sám, nebo existoval ještě nějaký „stínový“ Jirásek, který mu pomáhal? Jeho spisovatelské nasazení bylo stejně obdivuhodné, jako jeho působení v roli profesora a buditele národa. A přesto – nebo právě proto – je nám tak vzdálen jako člověk.

Jiráska, stejně jako mnoho spisovatelů jeho období, čekal nezáviděníhodný osud autora, který udělal mnoho pro svůj národ, ale zároveň se během několika desítek let stal nástrojem propagandy a později spisovatelem, jehož si mnoho lidí spojuje především s naddimenzovaným dílem, které zabírá místo v knihovnách a v antikvariátech a sedá na něj prach. Hronovský rodák ale přitom jen naplňoval tehdejší představu o důležitosti samostatného českého státu, soudržného společenství Slovanů, kteří nepodléhají vlivu římsko-katolické církve nebo rakousko-uherského soustátí a vlastním přičiněním budují něco velkého, co si národ s tak bohatou minulostí zaslouží. Národní obrození ovšem ze svých autorů – zejména Jiráska a Němcové – učinilo sice nejpopulárnější spisovatele své i pozdější doby, zato jim ale pro následující generace propůjčilo punc poněkud přepjatého snažení. Hrdinové a hrdinky Němcové i Jiráska byli tzv. obyčejní lidé, jejichž charakterové vlastnosti a morální síla často převyšovaly jejich protivníky – příslušníky aristokracie, církevní hodnostáře nebo švitořivé německé paničky. To se líbilo Jiráskovým současníkům, a později posloužilo komunistům. Ale všeho moc škodí. Díky několikerému vydání autorových spisů s předmluvou Zdeňka Nejedlého bylo prostě přejiráskováno.

V období národního obrození se zrodil obraz ideální Babičky Boženy Němcové i Jiráskovi superhrdinové – bojovník za pravdu Jan Hus, nadšený buditel F. L. Věk a statečný rebelant Jan Kozina, ale také superpadouchové – Lomikar, Koniáš nebo „militantní“ jezuité. I když jejich předobrazem jsou historické osoby, přesto jsou tu líčeny spíše černobíle, vždy ve prospěch „obyčejných“ hrdinů, bojovníků za práva svá, svého lidu a zejména českého národa. A právě tato, dost možná nevědomá snaha za každou cenu vynášet slovanský národ na piedestal, činí tato díla neobjektivními a svým způsobem plochými a blíží se spíš pohádce o věčném souboji dobra a zla.

Jirásek byl především beletrista

Sám přiznával, že jeho cílem není vytvářet historicky pravdivé příběhy, ale čtivou prózu, i když v jeho prospěch mluví poctivé studium historických pramenů. Skrze jeho postavy se mu dařilo dokonale popsat ducha doby, pro niž byly charaktery zastoupené silnými hrdiny signifikantní. Například jezuitského kněze Koniáše z Jiráskova Temna si dodnes spojujeme s nepopulárními opatřeními, jakými bylo pálení knih nebo vytvoření „černé listiny“ nevhodné literatury. Páter Koniáš se tak chtě nechtě stal jedním ze symbolů české rekatolizace, za což vděčí právě Jiráskovi.

Jiráskovo usilovná spisovatelská píle vzbuzovala emoce už za jeho života. V jedné z knih, z níž jsem čerpala, jsem našla posměšný epigram od tehdejšího redaktora humoristického časopisu Mé krákory Jana Váni. Krátká básnička z roku 1893 (Jiráskovi bylo tehdy 42 let), mluví jasně:

Zvířátko jsem ondy viděl,

hlava malá, tělo velké, nekonečný ocásek,

říci jsem se to hned styděl,

ale zdá se, že je to náš veleplodný Jirásek.

Proč byl ale Jirásek tak výkonným autorem?

Za prvé – už na studiích se rozhodl, že bude spisovatelem. A hned taky začal. Usoudil, že pouze z autorských honorářů se neuživí, proto vystudoval vysokou školu a stal se nejprve učitelem a poté i profesorem. Psaní se pak věnoval nepřetržitě až do své smrti. Od roku 1909, kdy jako pedagog odešel do zaslouženého důchodu, měl na tvorbu spoustu času.

Za druhé - Jirásek pocházel z velké a skromné rodiny. Během studií byl odkázán mimo jiné na stipendia, každá odměna za otištěnou povídku byla vítaným přivýdělkem. Jako mladý učitel sice neměl vždy podporu svého nadřízeného, ale ani práce navíc, kterou dostával ve škole a za kterou nebyl odměňován, mu nebránila, aby se věnoval vysněnému povolání. Během svého pobytu v Litomyšli psal pilně do tzv. Laciné knihovny a postupně se stal i jejím redaktorem.

Laciná knihovna (celým názvem: Ottova laciná knihovna národní: spisy pro zábavu a poučení), i když byla určena široké čtenářské obci českých čtenářů, patřila k velmi zajímavým počinům. Šlo o publikování děl slovanských a českých autorů v levném vydání, která si mohl dovolit každý. Díky tomu v Čechách v té době vycházela například díla bulharských, lužicko-srbských nebo ruských autorů (mj. Gogola).

Autorka Ivana Frolíková studovala geologii, obor petrografie, téměř celý život se ale živila jako technická editorka. Má ráda architekturu, balet, cestování, děti, fotografování, geologii, hory, inspiraci, jaro, klobouky, listopadání, moře, nebe, obrazy, přírodu, rozhledy, smích i sníh a také tajemno. Všechny tyto věci skládá a vkládá do fotografií, které ji provázejí již řadu let.

„Před lety jsem projížděla ze Švýcarska do Itálie a zamilovala se do starých mostů a kamenných domů v oblasti Ticina. Teď, po letech, jsem se tam vrátila, abych mohla navíc obdivovat i stavby Mario Botty. Jsou tvořeny z místního kamene a tak úžasně doplňují krásy švýcarské přírody. Některá místa jsem se pokusila zachytit fotoaparátem, spousta dalších se mi vypálila do paměti. Několik vám nabízím ke sdílení.“

Pro veřejnost je výstava otevřená zdarma ve dnech 3. 8.–27. 8. Po–Pá 9.00–17.00.

Laufen Prague Gallery

Galerie v nevšední čisté oáze značek Jika, Roca a Laufen vystavuje vše ze světa koupelnových řešení. Od praktických kousků po skvosty, které mohou stát ve výstavních síních vedle dalších uměleckých děl.

Pod interiérem showroomu z října 2014 je podepsán český architekt Michal Janků. Ve dvou podlažích o celkové ploše více než 700 m² má vedle designových sérií značky Laufen své nezastupitelné místo i historicky nejoblíbenější česká koupelnová značka Jika.

Sraz v 10.00 na autobusové zastávce Divadlo, v 10.10 odjezd do Lipové (na ceduli směr V. Chvojno), dále na hrad Blansko a do Ryjic na autobus.

Výletem bude provázet ředitel archivu Mgr. Petr Karlíček, Ph.D. Délka kol. 6 km. Informace na emailu: pospisilova@muzeumusti.cz, telefon: 774 231 862.

Vstup 50 Kč, vstupenky lze koupit na www.vstupenkyusti.cz a v pokladně muzea

Plánovaná celková kapacita na tratích půlmaratonu, čtvrtmaratonu a štafetového běhu byla původně pro letošní rok stanovena na 2000 závodníků. „S ohledem na vývoj situace a na ni navazující hygienická opatření snižujeme celkovou kapacitu sportovního odpoledne na 1 500 běžců,“ oznámila výkonná ředitelka Zlín Film Festivalu Jarmila Záhorová. Registrace je možná výhradně on line prostřednictvím webu  www.zlinskypulmaraton.cz, a to do 6. září. Přihlásit se na místě nebude možné. Součástí startovného je i letos řada benefitů včetně personifikovaného startovního čísla, které obdrží pouze běžci přihlášení v termínu do 14. srpna.

Start závodu je v 16:00 hodin a uskuteční se intervalově, v časových rozestupech pro jednotlivé typy závodů. Běžci se jako v předchozích letech vydají z náměstí Míru přes Benešovo nábřeží, Podvesnou na Čepkov, Rybníky přes bývalý Baťovský areál zpět na náměstí Míru.

Součástí akce je již tradičně oblíbený Festivalový rodinný běh na 1400 metrů, jehož titulárním partnerem se letos stala Kovárna VIVA. „Start tohoto závodu jsme se rozhodli přesunout do dopoledních hodin. Místo plánované 14:00 hodiny tak bude zahájen už v 11:00 hodin,“ uvedla Jarmila Záhorová a dodala, že vyzvednutí startovních čísel bude letos probíhat den předem na náměstí Míru v čase od 15:00 do 20:00 hodin a v den konání závodu od 9:00 do 10:00 hodin. „Účastníky Festivalového VIVA rodinného běhu ze Zlína a okolí prosíme, aby si svá startovní čísla vyzvedli již v pátek 11. 9. a sobotní čas přenechali těm, kteří do Zlína přijíždějí z delších vzdáleností pouze na jediný den. Bez startovního čísla nebude žádný z běžců vpuštěn na trať,“ doplnila. Kapacita závodu je 800 běžců a mohou se jej zúčastnit dospělí s dětmi, junioři nebo ti, co preferují kratší tratě.  Registrace je možná výhradně online prostřednictvím webu  www.zlinskypulmaraton.cz, a to do 6. září. Přihlásit se na místě nebude možné.

Hygienická opatření, která připravují organizátoři v rámci Festivalového půlmaratonu MONET+ Zlín i Festivalového VIVA rodinného běhu odpovídají momentálně platným nařízením vlády ČR a budou průběžně upravována dle vývoje situace. Přihlášení závodníci o nich budou informováni mailem v týdnu před konáním závodu společně s dalšími pokyny. "Všichni účastníci závodů musí nově také poskytnout písemné prohlášení o neexistenci příznaků virového infekčního onemocnění v období předchozích dvou týdnů, které odevzdají na místě,“ upozornila Jarmila Záhorová.

Podrobné informace i formulář čestného prohlášení ke stažení jsou k dispozici na www.zlinskypulmaraton.cz

„Dokumentární tvorba má a bude mít v České televizi své pevné místo, což platí i pro nadcházející podzimní sezonu. Druhý program České televize oslavil v květnu již padesát let od svého vzniku, a právě dokumenty jsou jeho doménou již více než třicet let. Zásluhou jejich autorů zachycujeme autenticitu doby a pomocí rozsáhlého televizního archivu tak pomáháme spoluutvářet kolektivní paměť národa,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák a pokračuje: „Pravidelně připomínáme slavná jubilea a významné okamžiky dějin. Letos to bude výročí úmrtí Jana Amose Komenského nebo čtyř set let od tragické bitvy na Bílé hoře. Jako nesmírně potřebné vnímám dokumenty upozorňující na důležitá společenská témata, Čeští vědci v tající Antarktidě, kteří se zaměřují na problematiku globálního oteplování, a Život s Alzheimerem soustřeďující se na život se zákeřnou nemocí.“

A právě svým pojetím se snímek Život s Alzheimerem vymyká klasickému dokumentu o nemoci jako takové, výhradně se totiž věnuje každodennímu životu čtyř rodin, jež se o své blízké starají ve svém domácím prostředí. „Našim cílem je ukázat život s člověkem postiženým touto nemocí se všemi problémy a těžkostmi, které s sebou nese. A že za určitých podmínek je možný a lidé se ho nemusí bát. A také že vedle významu pro nemocné, tedy pocitu jistoty a bezpečí, jenž je pro ně obrovsky důležitý, může mít svůj jistý přínos i pro samotné pečující,“ uvádí režisér Petr Slavík.

Historie na obrazovce České televize

Alois a David Švehlíkovi se vystřídají v hlavní roli dokudramatu Jan Amos Komenský připomínající tři sta padesát let od úmrtí významného myslitele. „Je to příležitost se znovu podívat na osobní příběh muže, který formoval moderní myšlení a zaslouží si být osobností, na niž jsme právem hrdí. Cílem filmu je představit Komenského v co nejlidštější a nejplastičtější podobě tak, jak to u moderního filmového portrétu očekáváme,“ říká kreativní producent Patrick Diviš.

Historickému tématu se věnuje také snímek Bílá hora, jenž vrhá na neblaze proslulou událost jiné světlo. Moderní historici se v něm skrze nové objevy znovu zamýšlejí nad národním mýtem, tentokrát v evropském kontextu. Fenomén Dukla zase připomene sedmdesát let slavného sportovního centra. Vedle etap týmů Dukly v kolektivních sportech se dokument dostává až k současným osobnostem, jako jsou Jan Železný, Barbora Špotáková, Eva Samková nebo Ester Ledecká. Film obsahuje i poslední natočený rozhovor s Danou Zátopkovou.

Český žurnál pošesté

S pěti novými autorskými snímky se na obrazovky vrací Český žurnál, který kriticky nahlíží na události nedávné doby, klecovým chovem slepic, hrozbou při neřešení klimatických změn nebo přetrvávajícím problémem dostupnosti bydlení. „Ať už působíme v soukromém sektoru, státní sféře nebo na volné noze, všichni podobným způsobem pociťujeme nedostupnost bydlení. Protože jsem se s tématem chtěla vypořádat s určitou dávkou nadsázky a humoru, vytvořila jsem pro film svou vlastní deskovou hru. Ta diváka filmu provádí konkrétními, někdy úsměvně krkolomnými situacemi ze života současného nájemníka,“ říká režisérka snímku Reality Barbora Chalupová.

Z domova i ze světa

Na úspěšný cyklus o šlechtických rodech Modrá krev naváže seriál Selská krev, s nímž se diváci vypraví do rodin sedláků. Prostřednictvím příběhů o jednotlivcích se rozvine velké vyprávění o proměnách české krajiny a venkova. „Je velmi důležité, aby se v době, kdy se příroda a krajina v naší zemi ocitá ve velké krizi, diváci dozvěděli, jak s ní zacházeli lidé v předešlých generacích. Jak byli vůči ní v pokoře, jak si vážili jejího koloběhu, jak se učili ji pozorovat, aby z ní mohli těžit a zároveň jí neubližovali. Pro mě samotnou bylo velkým zážitkem setkání s rodinou Sotonových. Poznala jsem lidi, kteří povýšili těžkou práci na poslání a jejichž kořeny a vazba k půdě, hospodářství a tradici je silnější než všechny režimy a snad i smrt,“ prozrazuje průvodkyně pořadu Vanda Hybnerová.

V podzimním vysílání České televize nebude chybět ani cestování. Ve snímku Po jedné stopě do Iráku a do Afriky se herec Martin Písařík a cestovatel Igor Brezovar vydají na dlouhou jízdu na motorkách. „Celá výprava byla nabitá příběhy a neskutečnými situacemi. Všechny krásné, veselé i smutné nebo bolavé historky budou v šestnácti dílech našeho dokumentu. Bude na co se dívat,“ slibuje Martin Písařík.

Izrael, osmimilionovou zemi, kam lidé jezdí za židovskými, arabskými či římskými památkami představí desetidílný cestopis Křížem krážem Izraelem. „Čím víc jsem z Izraele objevovala, tím víc jsem propadla jeho zvláštnímu kouzlu. Znala jsem ho jen ze Starého a Nového zákona. Byl pro mě bájnou zemí biblických příběhů a najednou jsem v té zemi žila běžným životem – chodila nakupovat, jezdila autem… Nejsilněji na mě zapůsobila jeho novodobá historie. Po válce se sem přistěhovali Židé přeživší holocaust a založili na místech pouště dnes velmi vyspělou zemi. Všichni jsou velmi pozitivní, pracovití a skromní. Jejich dobrá nálada a radost z každého dne vychází z vděčnosti osudu, že právě oni či jejich předci hrůzy koncentračních táborů přežili. V Izraeli se nepřipíjí na zdraví, ale na život,“ uzavírá průvodkyně cyklu Veronika Žilková.

Tato léta budovaná knihovna zahrnuje knižní dílo Milana Kundery publikované v češtině i ve více než čtyřiceti světových jazycích, a bude nadále rozšiřována na základě dohody se správci autorských licencí o další česká i zahraniční vydání. Součástí věnované knihovny je i exkluzivní archiv obsahující články psané Milanem Kunderou, články o něm, kritiky Kunderových knih sbírané v průběhu let jeho vydavateli u nás i v zahraničí, množství výstřižků z novin, autorizované fotografie nebo i kresby z ruky Milana Kundery. Tento archivní materiál bude čtenářům MZK přístupný primárně v digitální podobě.

Rozhodnutí Milana Kundery uvítal ministr kultury Lubomír Zaorálek, který dar označil za mimořádnou kulturní událost a dodal: “Milan Kundera vždy tvrdil, že autor a nikdo jiný je absolutním pánem svého díla. A tak to, že se právě tuto svou celou tisícisvazkovou knihovnu rozhodl věnovat české instituci, je obrovskou událostí. Vidím v tom velikou symboliku. Vždyť to budeme my, kdo bude mít k tomuto dílu nejblíže a zároveň tento dar snad ukazuje, že i Milan Kundera měl a má nejblíže k této zemi.”

Milan Kundera v souvislosti s darem uvádí: „Myslím, že knížky patří do knihovny, takže je logické, že je do Moravské zemské knihovny dávám.“ Moravská zemská knihovna dlouhodobě spolupracuje s manželi Kunderovými, v loňském roce připravila například reprezentativní výstavu Milan Kundera neztracen v překladu i s exkluzívním katalogem, či vydala česko-francouzskou publikaci Dílo Milana Kundery v překladech, která mimo jiné obsahuje i bibliografii Kunderova překladového díla.  Už před několika lety se zrodila rovněž myšlenka převzetí knihovny a jejího badatelského zpřístupnění. „Dar knihovny Milana Kundery je nejenom vzkazem českým čtenářům, ale vlastně i komentářem jeho vztahu k Brnu, tedy k jeho rodišti. A Moravská zemská knihovna je institucí, která si zaslouží tento dar spravovat,“ komentuje událost ředitel MZK Tomáš Kubíček.

Po kompletním soupisu a katalogizaci knihovny má MZK v plánu během příštího roku sbírce vyhradit místo v samostatné studovně, která ponese označení „Knihovna Milana Kundery“. Ta se stane základem kulturní značky, pod níž bude nejenom k dispozici knihovna sama, ale současně se v rámci ní budou pořádat autorská čtení, debaty se spisovateli, odborné diskuse o literatuře i kultuře, a to nejenom o české, ale i o světové. Tedy přesně v duchu Kunderova světového významu. 

Věra Kunderová při příležitosti věnování knihovny připomněla, že nejde o izolovanou událost, a to nejenom v souvislosti s tím, co připravila MZK již v minulém roce, ale na podzim se čeští čtenáři a diváci mohou těšit na vydání překladu Kunderova posledního románu Slavnost bezvýznamnosti v brněnském nakladatelství Atlantis. Prozradila také, že Milan Kundera právě připravuje s překladatelkou Annou Kareninovou k českému vydání román Nevědění.  A v brněnském Národním divadle se na 23. října tohoto roku chystá obnovená premiéra Kunderova absurdního dramatu Majitelé klíčů z roku 1962.

www.mzk.cz