Knihy, literatura, média

Umělecká tvorba Zdeny Kolečkové je dlouhodobě spjata s územím severních Čech a s Ústeckým krajem. Postkonceptuální tvorba autorky podtrhuje neschopnost člověka sekularizovaných společností porozumět symbolickým dimenzím událostí a dějů, které život člověka zasazují do rámce lidského společenství udržujícího těsné svazky s okolní přírodou. Někdy s velikou razancí, jindy zas sofistikovanou, empatickou až pečující formou vkládá příběhy osobní historie do tzv. velkých, nezpochybnitelných dějin, aby tak kriticky preparovala zlo nedávných ideologií jinou než historiografickou formou.

Od 90. let 20. století se zájem této autorky paralelně upíná i k širšímu spektru analytických pseudo-dokumentárních instalací, reflektujících environmentální a ekologická stigmata zakořeněná v rozvráceném severočeském kraji. Narativ lokálních, téměř apokalyptických příběhů zpracovává Zdena Kolečková nejčastěji prostřednictvím srozumitelné formální estetiky instalace, obsahující videopříběhy, fotografie, objekty, texty, kresby i malby. V minulosti jsme v její tvorbě nacházeli citace z poezie Zinaidy Gippius, Emily Dickinson anebo Heinricha Heineho, kteří její inspirační zázemí usazují na pomezí romantismu a symbolismu, konfliktu rozumu a citu. V aktuálním projektu se navrací k příběhu Robinsona Crusoe z románu Daniela Defoa. Přináší tak divákovi fúzi příběhů osobní a kolektivní paměti, přičemž se snaží zobrazit často skličující, téměř nezobrazitelné, ale přesto přítomné a skutečné obsahy. Ať už se jedná o tematický rozptyl její tvorby, zpytující tíživé zdroje tohoto kraje, nebo o vitální a empatickou snahu komunikovat kvalitu našeho života cestou osobního nasazení v dílčích umělecko-environmentálních projektech, obě trajektorie řadí tuto autorku k výrazným osobnostem současné české umělecké scény. Výstava v Topičově salonu volně navazuje na nedávné tvůrčí a výstavní aktivity autorky, (Molekuly vzpomínek, Galerie Sýpka, Valašské Meziříčí, 2020; Messenger urbánních krás, Galéria Schemnitz Banská Štiavnica, 2019; Podivná botanika a jiné příběhy, GHMP Praha, 2018; Metafyzika ztráty, Galerie Klatovy/ Klenová, 2017).

Pro specifický prostor Topičova salonu připravila další z komplexních projektů nazvaný V kůži Robinsona. Ten je založen na sezonních aktivitách umělkyně / amatérské zahradnice a výzkumnice, která se vydává do opuštěných zákoutí postindustriálních továrních komplexů a bývalých obchodních center i městských parků a dálničních přivaděčů, aby zde vypěstovala obilí na mouku pro autentický ústecký chléb. Umělkyně se tímto způsobem záměrně navrací k tradičně vnímanému ročnímu cyklu, přizpůsobuje se aktuálním meteorologickým i klimatickým podmínkám formou procesuální umělecké činnosti a konfrontuje tak rurální přístup s postindustriálními motivy. Městský gardening a urbánní gastro-produkce s vědomím totální absence smyslu takového snažení se jeví jako hlasité gesto environmentálního smutku. Projekt V kůži Robinsona se tak symbolicky, ale rovněž s nezbytnou dávkou sebeironie a nadsázky navrací k dovednostem autorčiných předků, přičemž pokládá znepokojivé otázky týkající se environmentální situace v éře postindustriální, převážně digitální společnosti. Ve videoinstalaci Sonáta o chlebu I z roku 2020 se autorka pokouší dirigovat elegickou hudbu krajiny, která se před ní otevírá, místo tónů však na notový papír dopadá zrní. Snaha pochopit a mít pod kontrolou důsledky hlubokých proměn společnosti od přelomu 18. a 19. století se tak symbolicky prolíná s romantickou snahou vytvořit gesamtkunstwerk plně postihující démony i božstva své doby.

I když koncepce výstavy vychází z autorčiných nejaktuálnějších projektů, vědomě pracuje i se symbiózou svých starších a současných děl. Cyklus Just a Story (1999–2000) byl před dvaceti lety vyfotografován či namalován v přibližně stejných lokalitách, v jakých nyní natáčela svá videa, a následně prezentován na stejnojmenné samostatné výstavě v pražské galerii Malá Špálovka (2000). V tomto díle pracovala s prvkem vědomé estetizace industriálních motivů – pohrobků vrcholné fáze antropocénu. Vizuálně saturované digitální tisky průmyslových zákoutí působí vznešeným, téměř sakrálním dojmem. Můžeme je vnímat jako absurdní dystopické protézy současné víry. A stejně tak můžeme vnímat záznamy z pěstování, sklízení a pečení domácího chleba v projektu V kůži Robinsona jako absurdní dystopické protézy aktuálních self-care strategií. Dvojice velkoformátových snímků z cyklu Just a Story je pro tuto příležitost zapůjčena ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.

https://www.topicuvsalon.cz/vystava/zdena-koleckova/

„Cílem regionálních funkcí knihoven je zajistit dostupnost a rozvoj veřejných knihovnických a informačních služeb ve všech místech České republiky, a tím i odstranění nežádoucích rozdílů v úrovni jejich poskytování. Jedná se například o metodickou a praktickou pomoc menším knihovnám, nákup knih do výměnných fondů či pomoc při revizi a aktualizaci knihovních fondů. Síť knihoven je zcela unikátní a v současné době tato zařízení, která jsou v téměř každé obci, dostávají nový rozměr. Stávají se kulturními, vzdělávacími centry s možností setkávání. Podpora kraje přispívá k propojování, předávání zkušeností a rozvoji nových aktivit knihoven,“ uvedla náměstkyně hejtmana pro oblast kultury Martina Berdychová.

Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové plní část regionálních funkcí sama, část přenáší prostřednictvím smluv na takzvané pověřené knihovny v Hradci Králové, Náchodě, Jičíně, Trutnově, Rychnově nad Kněžnou a v Kostelci nad Orlicí.

Od roku 2005 se regionální funkce knihoven hradí z krajského rozpočtu. Pro příští rok je finanční podpora stejná jako letos.

Ve dnech 28.–30. srpna 2020 proběhne 22. ročník Vsetínského filmového maratonu. Již po třinácté zavede diváky na Balkán. Oproti předešlým ročníkům, které představovaly soudobé kinematografie jednotlivých zemí Balkánského poloostrova, se bude letošní přehlídka v jedné věci zásadně lišit. Více o tom prozrazuje dramaturg přehlídky Jiří Fiala: „Filmy jsem vybíral podle tematického klíče. Jejich hlavními tématy jsou láska a svoboda. Dvě důležité hodnoty, které jsou v dnešním světě často pošlapávány a znehodnocovány. Nadcházející Vsetínský filmový maraton bude mít podtitul 50 let lásky a svobody v jugoslávském a srbském filmu.“

Téměř polovina programu bude věnována významnému jugoslávskému, resp. srbskému režisérovi Miloši „Mišovi“ Radivojevićovi, který oslavil na podzim 2019 80. narozeniny. Podtitul přehlídky je inspirován právě jeho tvorbou, kterou se láska a svoboda vine jako červená nit. Miloš Radivojević debutoval celovečerním filmem již v roce 1970 a natáčí dodnes. Je tak již půl století součástí jugoslávské a později srbské kinematografie. Jeho retrospektiva v programu Vsetínského filmového maratonu bude čítat 6 filmů. Diváci budou moci zhlédnout např. tituly Kluk, který slibuje a Una z osmdesátých let, které mají v zemích bývalé Jugoslávie kultovní status, nebo jeho poslední film Jak mě ukradli Němci, kterým se režisér vrací ke 2. světové válce a svým zážitkům z dětství.

Druhá část programu bude poskládána z filmů o lásce a svobodě natočených ve stejném období dalšími významnými jugoslávskými filmaři. Diváci se mohou těšit na snímky klasiků jugoslávského filmu: Emira Kusturicy, Živojina Pavloviće, Svetislava Preliće či Dragana Kresoji. Protože si organizátoři vytknuli za cíl ukázat lásku a svobodu ve filmech natočených v období od 70. let do současnosti, nemůže v programu chybět ani aktuální filmová tvorba. „V rámci programu proběhne také česká premiéra filmu Mezi dnem a nocí černohorského režiséra Andra Martinoviće, kterou do české distribuce připravila společnost Balkanfilm.“, říká předseda Filmového klubu Vsetín Milan Kostelník.

Na další zajímavou skutečnost poukazuje Petr Mašata, který se zabývá technickou přípravou filmů: „Letošní ročník bude specifický také tím, že pět ze čtrnácti filmů promítneme z původních 35 milimetrových filmových kopií. Tři budeme mít půjčeny z Národního filmového archívu v Praze a dvě dokonce z Jugoslávské kinotéky z Bělehradu.“

Hlavním partnerem Vsetínského filmového maratonu je společnost Dům kultury Vsetín. Přehlídku podporuje město Vsetín a firmy z regionu.

Původně ohlášený termín 17. 4. – 19. 4. a první náhradní termín 5. 6. –  7. 6. byly kvůli mimořádným opatřením vlády zrušeny. Věříme, že přehlídka bude moci proběhnout v posledním srpnovém víkendu. Pokud ne, budeme hledat další termín. Festival každopádně proběhne. Aktuální informace na www.vsetinskyfilmovymaraton.cz a www.fkvsetin.cz

Pořadatelem konference je Sdružení uživatelů autorských práv z. s. (SUAP), které již osmnáct let plní funkci fundovaného oponenta kolektivních správců autorských práv. Cílem spolku je zastupovat pořadatele kulturních akcí při vyjednáváních s OSA a dalšími kolektivními správci. Spolek sdružuje 69 řádných členů z řad kulturních organizací z celé České republiky. Konference je určena nejen pro pracovníky z kulturních domů a kin. Zúčastnit se jí mohou také pracovníci městských a obecních úřadů nebo široká laická veřejnost, kterou problematika autorských práv zajímá.  Na konferenci vystoupí se svými přednáškami JUDr. Adéla Faladová z Ministerstva kultury, nezávislí odborníci na autorské právo JUDr. Ivan David a JUDr.  Petr Prchal Ph.D. Součástí programu bude také panelová diskuze zástupců uživatelů autorských práv a kolektivních správců.

Přihlášku na konferncei a další informace pořadatele najdete na www.suap.cz

Konference se uskutečňuje za spolupráce s Asociací provozovatelů kin, organizací Kultura Žďár p. o. a za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

Mezinárodní překladatelská soutěž Cena Susanny Roth pro začínající zahraniční překladatele z českého jazyka ve věku do 40 let se letos uskutečnila pošesté, přičemž již čtvrtým rokem se realizuje ve spolupráci Českých center a Českého literárního centra, sekcí Moravské zemské knihovny. Soutěžním textem, který ze současné české prózy vybrala odborná komise složená z literárních kritiků, překladatelů a organizátorů soutěže, se letos stal úryvek z novely Veroniky Bendové Vytěženej kraj (Fra, 2019) situované do oblasti severu Čech opředené tajemstvím i bolestnými šrámy nedávné historie.

Do soutěže se přihlásilo celkem 104 účastníků z 13 evropských zemí a Japonska. Největší zájem o soutěž byl v Polsku, Rusku, Německu a na Ukrajině. Zásluhou zapojení vybraných zastupitelských úřadů Ministerstva zahraničních věcí ČR se soutěž konala i v teritoriích, kde ČC nemají svá zahraniční zastoupení – v Chorvatsku a Litvě. Patrně i z důvodu pandemie Covid-19 se letos v Bělorusku a Severní Makedonii nepřihlásili žádní soutěžící. Nejlepší překlad nebyl vyhlášen ani v Německu, kde byla udělena dvě druhá místa.

Seznam výherců CSR 2020 s medailony a fotkami najdete ZDE.

Přehled zúčastněných států: Bělorusko, Bulharsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Japonsko, Litva, Maďarsko, Německo, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Severní Makedonie, Ukrajina a Velká Británie.

ANNA HRABÁČKOVÁ, koordinátorka projektu za ČC:

„Význam této soutěže spočívá především v podpoře nové překladatelské generace v zahraničí. Dát příležitost, povzbudit, poskytnout odbornou zpětnou vazbu a rozvíjet další spolupráci. Řada laureátů CSR z minulých let již má za sebou knižní překlady současné i klasické české literatury a s některými jsme ve stálém kontaktu. Postupně tak vzniká síť profesionálních příznivců češtiny. A jazyk je vždy jedním z hlavních klíčů ke kultuře… Je to závazek i radost zároveň.“

MARTIN KRAFL, vedoucí ČLC:

„Každý překladatel dává ve svém jazyku knize do vínku další život. Tato profesní soutěž, na jejíž realizaci se České literární centrum s radostí dlouhodobě podílí, je důležitou platformou pro kontakt s překladateli a bohemisty po celém světě, především pak v Evropě. Pomáhá nováčkům v osvojení překladatelství a dává příležitost talentovaným získat podporu už v počátcích jejich práce. A to je nesmírně důležité, protože bez překladatelů by česká literatura v zahraničí nikdy nenašla cestu ke svým čtenářům.“

VERONIKA BENDOVÁ, autorka knihy Vytěženej kraj:

„Že byla ukázka z mé knihy vybraná jako soutěžní text pro začínající překladatele v rámci Ceny Susanny Roth, beru nejen jako ocenění, kterého si vážím, ale taky mě to donutilo přemýšlet, jestli vlastně dokážu napsat univerzálně srozumitelný příběh, potažmo zda a jak moc jsou naše problémy vůbec univerzální; jestli jsou česká témata přenositelná ještě do jiného než středoevropského prostředí. No a kromě toho člověk cítí jistý bláhový ostych, když si představuje, jak kdosi na druhé straně kontinentu u svého stolu pomalu přebírá váš text, slovíčko po slovíčku jako korálky růžence, a věnuje mu pozornost, kterou mu nevěnoval ani ten nejpečlivější kritik.“

NÁVŠTĚVA ČR ODLOŽENA NA ROK 2021

Nejlepší překlady posuzují pečlivě volené poroty odborníků v jednotlivých zemích, které se daného ročníku soutěže účastní. Překladatelé jako hlavní cenu získávají cestu do České republiky, kde se zúčastní překladatelského workshopu v Praze a následně také Bohemistického semináře, který pořádá Moravská zemská knihovna. Letošní program byl kvůli pandemii odložen na rok 2021, ale skupina vítězných překladatelů se v létě dvakrát potká s organizátory alespoň virtuálně a poslechne si on-line přednášku na předem vybrané literární téma.

O HISTORII SOUTĚŽE

Základy projektu byly vystavěny Českými centry a literární sekcí Institutu umění – Divadelního ústavu (IDU) v roce 2014 u příležitosti 100. výročí narození Bohumila Hrabala, kdy se v zahraničních teritoriích (pod koordinací místních českých center) překládaly vybrané povídky tohoto slovutného českého autora. V roce 2015 se soutěžní projekt proměnil v Cenu Susanny Roth, jejíž první dva ročníky spolupořádalo IDU. Od roku 2017 Česká centra soutěž vyhlašují a spolupořádají s Českým literárním centrem, sekcí Moravské zemské knihovny.

O SUSANNĚ ROTH (1950 – 1997)

Významná švýcarská překladatelka, bohemistka, literární kritička a vědkyně. Česky se začala učit na počátku sedmdesátých let v Curychu, v roce 1972 dostala stipendium na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1992 založila českou pobočku nadace Pro Helvetia v Praze, později zastupovala tuto nadaci
v Bratislavě; organizovala kulturní výměny, zprostředkovávala stipendia, výstavy, koncerty či divadelní zájezdy. Mezi české autory, jejichž díla přeložila, patří Daniela Hodrová, Petr Chudožilov, Josef Hiršal, Bohumila Grögerová, Jiří Kratochvil, Ladislav Klíma, Eda Kriseová, Jan Trefulka a především Milan Kundera a Bohumil Hrabal.

ANOTACE KNIHY

Veronika Bendová – Vytěženej kraj (Fra, 2019)

České středohoří, Litvínov, Most, Libkovice, Krušné hory, Ústí nad Labem, Hrob… Dvojice protagonistů hledá filmové lokace v kraji, ze kterého si každý urval, co mohl. Ale někdy přijíždíte hledat pochmurná místa, a potkáte místo toho nečekanou krásu. Stopy v čase, které k vám stále mluví, staré křivdy, staré vzpomínky, starou lásku. Netradiční road movie o tom, že v životě to málokdy chodí jako ve filmu. V hlavní roli severní Čechy.

MEDAILON AUTORKY

Veronika Bendová se narodila v roce 1974 v Praze. Vystudovala scenáristiku a dramaturgii na pražské FAMU. Literárně debutovala v roce 2012 novelou Nonstop Eufrat, která byla následně přeložena do španělštiny. Příležitostně publikuje časopisecky povídky.

Titulní straně obálky dominuje foto hromadného verbuňku strážnických verbířů. V obsahu se můžete těšit na článek týkající se pátrání po počátcích letectví na Břeclavsku. Zavzpomínáte na éru kdysi velmi známé dechové hudby Moravanka. V posledním díle seriálu On-line folklor si přečtete o humoru na sociálních sítích. Pro mnohé bude možná překvapením, že herečka Eva Josefíková je svým dětstvím a mládím spjata s Vlčnovem. Odvážnější hazardéři se svým zdravím se mohou nechat inspirovat „recepty“, jež najdou v příspěvku Lidové léčitelství v Hluku. Představen je i poněkud záhadný veselský malíř a fotograf František Milan Lejček, jenž zemřel před 40 lety. Přírodu zastupuje mj. text o Kobylském jezeru, dnes vlastně spíše mokřadu; výtvarné umění třeba pojednání o rytinách na valtickém konventu. A na své si tentokrát přijdou též zájemci o teologické otázky, konkr. v článku Pikartské myšlení kněze Húsky. Závěrečnou stranu obálky vyplňuje snímek moderního kostela sv. Václava v Petrově, k němuž na poslední stránce bloku najdete i krátký doprovodný článek.

Malovaný kraj je celobarevný, má 32 stran a koupit se dá v některých novinových stáncích a knihkupectvích nebo objednat přímo na adrese redakce Malovaného kraje, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, tel.: 602 575 463, 724 965 609, e-mail: malovanykraj@seznam.cz.

Více se o obsahu periodika a jeho zaměření dozvíte na webových stránkách www.malovanykraj.cz

A je to tady! Po více jak roce natáčení jde do světa trailer k novinkovému filmu Casting na lásku, který zrežírovala a zároveň k němu napsala scénář Eva Toulová. Ta stojí mimochodem i za snímky, jako je Šťastná a Jak se moří revizoři.

Mladá režisérka si pro své „celovečeráky“ vybírá atraktivní tematiku především pro ženy a ani Casting na lásku není výjimkou. „Film je určený pro ženské publikum a má být ve stylu Deník Bridget Jonesové. Naše hlavní hrdinka tam má také hodně vnitřních voiceoverů,“ okomentovala třicetiletá umělkyně Eva Toulová.

Ústřední postavou romantické komedie je neúspěšná herečka Stela Nebeská, která s blížící se čtyřicítkou zjišťuje, že díru do světa už asi neudělá. Ztrácí angažmá v divadle, kde stejně hrála jen nevýznamné role. Po kariérním neúspěchu přichází i ten osobní, kdy ji manžel začne podvádět a ani se to nijak moc nesnaží skrývat. Stela se zapřisáhne, že se mu stůj co stůj pomstí a najde si někoho, před kým její manžel zbledne závistí. Začne se proto seznamovat, ale co schůzka, to výstřední nápadník a každé rande končí fiaskem.

Romantická komedie o tom, jak všichni pořádní chlapi už vymřeli, nabízí atraktivní obsazení. „Hlavní postavu ztvárňuje Terezka Petrášková. V dalších rolích se můžete těšit na herce, jako je Igor Bareš, Martin Sitta, Václav Vydra, Lukáš Langmajer, Milan Šteindler, Valerie Zawadská, Zdeněk Maryška, Jan Řezníček, Jitka Sedláčková či Lukáš Latiňák,“ vyjmenovala režisérka.

A opomenout nesmíme ani věčného elegána  Jana Čenského, který se kvůli filmu dokonce naučil řídit limuzínu. Jak mu to šlo, se už musíte přesvědčit sami. Stačí si naplánovat v druhé polovině srpna cestu do kina. O rok později pak bude mít Casting na lásku televizní premiéru na FTV Prima.
 

>> Odkaz na trailer:

https://www.youtube.com/watch?v=uFiRsqrDFFA

Jan Saudek se do Galerie Malostranské besedy v květnu vrátil po šesti letech. Hlavním motivem výstavy je autorovo životní jubileum, které oslavil jen pár dnů před zahájením výstavy.

„Výstavu u příležitosti 85 narozenin mistra Jana Saudka jsme měli v plánu zahájit již na jaře. Bohužel situace s epidemií koronaviru a s ní související následná opatření nám vzala vítr z plachet. Když jsme výstavu v květnu otevírali, věděli jsme, že sice přicházíme s návštěvnicky atraktivní nabídkou, ale ve velmi nejisté době. Proto jsme velmi překvapeni a nesmírně potěšeni, že se výstava těší takovému zájmu, a to nejen ze strany českých, ale i zahraničních obdivovatelů našeho „nejosobitějšího“ představitele soudobé umělecké fotografie,“ říká za pořadatelskou Malostranskou besedu její umělecký šéf David Hanzlík.

Vystavené fotografie ztělesňují odvážné ponory do lidských citů, pudů, vědomí a podvědomí. Při tvorbě šlo autorovi o jedinou vizi - oslavit člověka. Navazují tak na hnutí poválečné humanistické fotografie, které našlo svůj manifestační výraz v zatím nejslavnější výstavě všech dob Family of Man: „Ten soubor snímků Lidské rodiny změnil můj život. Rozhodl jsem se, že takovou knihu o člověku udělám sám, což bylo velmi pošetilé, protože Edward Steichen vybíral z tisíců fotografií a já tehdy trávil celé dny v práci a na fotografování mi moc času nezbývalo. Dodnes, když v té knížce listuju, jsem dojat, jako když jsem byl mladík, a stále ještě bych takovou knihu udělat hrozně moc chtěl,“ přibližuje Jan Saudek.

Tvorba Jana Saudka je spjata zejména se ženami a jejich emocemi. Rozumí jim a ony se na fotografiích nechávají oblékat i svlékat, dělat ze sebe světice, děvky i klauny, pomáhají vytvářet ten jeho svět – svět splněných tajných přání, slastných hříchů, vzplanutých citů, něhy, smyslnosti, nestoudnosti, ostychu, pokory, zvrácenosti… A že Saudek dokáže učinit půvabnou a svůdnou jakoukoliv ženu. „Toužil jsem po proslulosti, slávě a bohatství – a ničeho z toho jsem nedosáhl. Ale několikrát jsem stál blízko nevýslovné krásy – vždycky to byla ženská –, a to pro mne bylo mnohem víc,“ dodává autor výstavy.

JAN SAUDEK (nar. 13. 5. 1935 v Praze) dostal v patnácti letech svůj první fotoaparát Baby Brownie Kodak, dělá a ním první fotografické pokusy, maluje. V roce 1952 se vyučil fotografem a od té doby, s výjimkou vojenské služby, po dvaatřicet let je zaměstnán v různých tiskárenských závodech jako reprodukční fotograf. V roce 1963 má v Praze první samostatnou výstavu. Inspirován katalogem Lidská rodina se rozhoduje zpracovat téma života člověka sám. V roce 1969 cestuje do USA a a má tam první výstavu. Od té doby má jednu výstavu za druhou po celém světě. V roce 1990 získává francouzské státní vyznamenání Chevalier des Arts et des Letters (Rytíř umění a literatury), o rok později vychází první Saudkova česká monografie Divadlo života. Jan Saudek má na svém kontě na 400 samostatných výstav, z nichž dosud nejrozsáhlejší se konala v roce 1998 v Los Angeles. Jeho fotografie jsou součástí nejprestižnějších světových uměleckých sbírek. Jeho dílem se zabývá řada filmových a televizních dokumentů. Jeho dílo je jak v domácím, tak mezinárodním měřítku jedinečné.

Výstava Jan Saudek „85“ Život probíhá v Galerie Malostranská beseda od 20. března do 31. srpna, otevírací doba denně kromě pondělí od 10 do 19 hod.

Více na www.malostranska-beseda.cz