Knihy, literatura, média

Comic-Con Prague vychází z osvědčeného zahraničního konceptu, jež je vysoce oblíben po celém světě a má za sebou dlouhou historii. První se konal již v roce 1970 v USA. Comic-Con Prague 2021 nabídne fanouškům sci-fi, fantasy a hororu velmi pestrý a bohatý program čítající nejen setkání s filmovými herci a dalšími umělci a besedy s nimi, ale i promítání, workshopy, soutěže, výstavy a také cosplay, hraní videoher či deskových her. „Na druhý ročník se moc těšíme, přípravy jsme zahájili bezprostředně po skončení prvního ročníku. Již nyní máme potvrzenou účast řady hollywoodských hvězd a s dalšími jednáme. Prozradit mohu například návštěvu herce Christophera Lamberta, kterého fanoušci znají především díky rolím Connora MacLeoda ve filmové sérii Highlander a lorda Rydena ve filmu Mortal Kombat. Dále přivezeme herce Juliana Glovera, kterého proslavily role ve Star Wars: Impérium útočí, ve filmu Indiana Jones a poslední křížová výprava nebo v seriálu Hra o trůny,“ prozrazuje Václav Pravda, programový ředitel festivalu, Ze zahraničních komiksových tvůrců dorazí Jason Aaron, který proslul spoluprací s DC a Marvelem. V současné době se u Marvelu věnuje restartu komiksové série Star Wars. Hvězdné hosty a doprovodný program budou organizátoři oznamovat postupně. Tentokrát by si návštěvníci určitě neměli nechat ujít prohlídku výstavy s tematikou Star Trek.

Záštitu nad Comic-Con Prague 2021 opět převzal Zdeněk Hřib, primátor hlavního města Prahy, který o akci říká: "Loňský ročník Comic- Conu byl parádní, vzpomínám na můj převlek rytíře Jedi z Hvězdných válek. Jsem rád, že můžeme podpořit i druhý ročník této akce. Věřím, že se akce i tentokrát vydaří a všichni si odnesou nezapomenutelné zážitky. Comic-Con is coming."

„Na první ročník Comic-Conu Prague dorazilo neuvěřitelných 23 tisíc fanoušků, což předčilo všechna naše očekávání. Jsme připravení kapacitu ještě navýšit, současně ale myslíme i na možný vývoj pandemie u nás. Proto pracujeme i s náhradním termínem, na který bychom v případě nutnosti akci přesunuli. Každopádně nechceme zarmoutit fanoušky a připravit je o druhý ročník této jedinečné akce,“ uzavírá Pavel Renčín, marketingový ředitel Active Radio, jejíž produkční divize NoLimits akci spolupořádá

Vstupenky bude možné zakoupit v síti Ticketmaster od 690 Kč, v nabídce budou opět sběratelské a VIP vstupenky.

Novinky a aktuality o akci můžete sledovat na webu a sociálních sítích, kam budou postupně přidávány nové podrobnější informace:

Web: https://www.comiccon.cz/

Facebook: https://www.facebook.com/comicconprague/

Instagram: https://www.instagram.com/comiccon_prague/

Comic-Con Prague 2021 společně organizují společnosti Active Radio a.s.  a Comic-Con Prague s.r.o., hlavním mediální partnerem je hudební rádio Evropa 2.

„Film Helios režiséra Ondřeje Sovíka ukazuje strhující životní a profesní cestu matematika Miloslava Druckmüllera, jehož snímky sluneční korony pořizované během zatmění Slunce získaly světový ohlas a uznání. Zaujaly americkou NASA, dostaly se na obálky prestižních časopisů. Nikdo jiný zatím nic takového nedokázal,“ uvádí kreativní producentka Rebeka Bartůňková a pokračuje: „Miloslav Druckmüller skloubil své znalosti matematika, programátora a zkušeného vědeckého fotografa. A díky tomu otevřel nové možnosti zkoumání slunečních jevů, které by mohly představovat ohrožení pro naši civilizaci. Krom toho mají jeho snímky a vizualizace úžasnou estetickou hodnotu, což snímek činí velmi atraktivním.“ 

Dokument zachycuje neuvěřitelný příběh původně amatérského fotografa slunečního zatmění, který svou vytrvalostí a invencí způsobil světový průlom ve výzkumu Slunce. Zkoumání mechanismů jeho magnetického pole je možné jen v momentu úplného zatmění. Má to ale háček. Zatmění trvá jen pár minut, během nichž je nutno co nejlépe všechno zaznamenat a potom výsledky matematicky zpracovat. Výzkum se proto dlouho nehýbal z místa. Pak ale přišel Miloslav Druckmüller s neobyčejným nápadem, který všechno změnil.

„Příběh je o výzvě motivované touhou po vlastním zdokonalení. Ukazuje nám, že i když slyšíme, že je něco nemožné dokázat, závisí úspěch zejména na našem odhodlání. A občas na sérii náhod,“ vysvětluje režisér Ondřej Sovík a dodává: „Na začátku příběhu stál cíl zcela osobní povahy. Touha po hezké fotografii, uchování vzpomínky v co nejautentičtější podobě a radost z toho, že se člověk nevzdá a dokáže vyřešit problém, který před ním leží. Nic víc. Tento motiv byl pro mne osobně jeden z nejsilnějších. Možná si dnes mnoho lidí říká, že už není prakticky co objevovat. Na příběhu Miloslava Druckmüllera je vidět, že je možné si pořád klást velké otázky o světě kolem nás.“

scénář a režie: Ondřej Sovík // kamera: Jakub Kýr // dramaturgie: Bára Kopecká // výkonný producent: Roman Blaas // kreativní producentky: Rebeka Bartůňková, Martina Šantavá

V důsledku celosvětové pandemie se pořadatelský tým letošního 12. ročníku mezinárodního kameramanského festivalu Ostrava Kamera Oko rozhodl pojmout svůj program netradičně. Festivalový týden bude rozdělen na dva menší bloky, z nichž první se odehraje ve dnech 25.–27. září v prostorách Galerie PLATO a kina Etáž v Dolních Vítkovicích. Dobu konání druhého bloku pořadatelé teprve oznámí.

Situace se nepromítne pouze v pozměněné formě, ale také v samotném programu. Diváci se mohou těšit na unikátní audiovizuální noc, projekci letního kina ve Vítkovicích i pásmo soutěžních snímků, které bude akcentovat země výrazně zasažené epidemií.

Ředitelka festivalu Gabriela Knýblová k programové linii uvádí: „Rádi bychom divákům v průběhu těchto víkendů nabídli prostřednictvím našeho programu dvě rozdílné vize budoucnosti, která může nastat. Dystopickou a pozitivní. Je možné je vnímat jako dvě protichůdné možnosti, stejně jako dvě po sobě jdoucí fáze, přičemž ještě není zcela jisté, kdy a za jakých podmínek se ta druhá, přinášející pozitivní rozuzlení, odehraje.“

Dystopický začátek
První festivalový víkend se ponese v duchu dystopie. Ostrava Kamera Oko nabídne ve spolupráci s pražským hudebním vydavatelstvím Genot Centre v pátek 25. září v Galerii PLATO zahajovací audiovizuální noc plnou elektronické hudby, temné vizuality a dalších smyslových požitků. Událost je tvořena na míru prostoru i danému tématu a potrvá až do ranních hodin. Kromě členů Genot Centre během večera vystoupí i hudebník Lišaj se svým novým setem postaveným výhradně na vlastních terénních nahrávkách. V samém závěru účastníci zasednou ke společné snídani, na jejíž přípravě se bude podílet Lucie Králíková, zakladatelka výtvarně-ekologické platformy Efemér. Vstup na páteční program bude exkluzivně umožněn pouze 50 návštěvníkům.

Filmové projekce v kině Etáž
Sobotní a nedělní program se pak přesune do areálu Dolních Vítkovic a to konkrétně do nově otevřeného prostoru kina Etáž. „V reakci na řadu pozastavených 'áčkových' festivalů a umlčení kinodistribuce jsme se rozhodli pozměnit koncept uvádění soutěžních snímků a dát ve speciálním vydání letošního Oficiálního výběru kromě nových snímků prostor také starším dílům autorů jako je Radu Jude, Santiago Racaj či Kleber Mendonça Filho, kteří byli již v minulosti na Ostrava Kamera Oko prezentováni. Jejich díla však uvedeme v novém, originálním a neotřelém pohledu. V Oficiálním výběru budeme reflektovat také tvůrce z koronavirem výrazně postižených zemí jako je Španělsko či Brazílie.” uvedl zakladatel festivalu a dramaturg hlavní soutěže Jakub Felcman. Přestože se částečně jedná o výběr starších filmů doplněných o aktuální počiny, jejich kurátorská selekce a uvedení se podle Felcmana samo o sobě stává premiérou.

Do výběru je však zařazeno i několik nových snímků, mezi nimiž silně rezonuje šestihodinový film ruského režiséra Ilji Khrzhanovskeho a německého kameramana Jürgena Jürgese DAU. Degenerace. Jedná se o finální 13. díl eposu DAU neotřele simulujícího socialistickou diktaturu v Sovětském svazu. Celá série se začala natáčet před 15 lety ve
věrohodně zrekonstruovaných moskevských ulicích a především areálu sovětského výzkumného ústavu vedeného držitelem nobelovy ceny Levem Landauem (přezdívaným Dau). Herci i neherci byli snímání dnem a nocí, natočeny byly stovky hodin materiálu, často velmi sexuálně a násilně explicitního, na projektu participovaly desetitisíce lidí. Jedná se o silný autentický zážitek stylizované “reality-show” pro odvážné, který měl premiéru na letošním Berlinale a sklidil značně kontroverzní ohlasy.

V rámci sobotní projekce letního kina Etáž pak diváci uvidí japonský film Kontora, rodinný snímek, který vzdává poctu mladým japonským vojákům druhé světové války a poetickým způsobem vykresluje mlčení jako reakci na trauma. Černobílý počin s výrazným autorským rukopisem estonského kameramana Maxe Golomidova zvítězil na konci loňského roku na Mezinárodním filmovém festivalu v Tallinnu a jeho projekce v České republice bude zcela ojedinělá.

Druhá část
Datum druhého festivalového víkendu organizátoři teprve oznámí. Již teď však mají potvrzené jména dvou vystupujících, kteří se v rámci jeho programu divákům představí.
Jedná se o hudebního producenta Ondřeje Mikulu vystupujícího pod jménem Aid Kid, talentovaného českého hudebního producenta a DJ, který je držitelem ocenění Vinyla za objev roku, a vizuálního umělce Pavla Karafiáta, který ve své tvorbě kombinuje matematické postupy generativního designu, simulace přírody a field recording. Tito dva umělci spojí síly v audiovizuálním projektu, který vzniká v reálném čase na daném místě a vyniká výraznou barevnou stylizací.
Organizátorský tým Ostrava Kamera Oko bedlivě mapuje situaci v regionu a na její vývoj bude při stanovení druhého termínu reagovat.

www.ostravakameraoko.com
https://www.facebook.com/ostravakameraoko/

Kiruna vypráví příběh švédského města za polárním kruhem, které bylo postaveno na obrovském ložisku železné rudy. Důsledkem důlní činnosti se začalo postupně propadat. Městská rada se společně s těžební společností LKAB rozhodly město včetně obyvatel přesunout o 3 kilometry na východ. Jak ale může taková budoucnost přesunutého města vypadat?

Na pozadí velkého příběhu stěhujícího se města sleduje film tři konkrétní drobné příběhy místních obyvatel, kteří se snaží přizpůsobit nebo vzepřít podivné situaci. Sámská teenagerka Maja objevuje původ své rodiny a vlastní kulturní dědictví, Abdalrahman, teenager z Jemenu, přichází do města jako uprchlík a pomalu zjišťuje, že stát se Švédem vyžaduje víc než jen získat potvrzení o trvalém pobytu. Do třetice doplňuje mozaiku silných nenápadných hrdinů stárnoucí učitel a místní aktivista Timo, který je odpůrcem přesunu a jasně demonstruje střet starého světa s novou průmyslovou společností. Zánik starého města pro něj znamená krutou ztrátu vlastních vzpomínek. Protagonisté hledají vlastní identitu, společné hodnoty a lepší budoucnost. Snaží se přizpůsobit absurdní situaci a kompletnímu přesunu města, který má nastat do konce roku 2033.

„Pro spolupráci nás oslovila samotná autorka filmu – Greta Stocklassa. Tou dobou byla už několikrát v Kiruně a ukázala nám spektakulární vizuály z místní krajiny a vyprávěla o tom, co se v Kiruně děje, a jak k celé situaci dramatického přesunu přistupují obyvatelé. Námět nás okamžitě nadchnul a tak jsme film vzali bez váhání pod svá křídla," popisuje producent snímku Michal Kráčmer, který navíc pochází z Litvínova. Téma vytěženého a proměňujícího se post-industriálního města je mu tak velmi blízké.

Kiruna je metaforou současné evropské společnosti. Greta Stocklassa usazuje k jedinému pomyslnému vratkému stolu téma migrace, snahu vyrovnat se s vlastní kulturní identitou, kterou prožívá mladá sámská dívka, konflikt starého a nového dynamického světa stejně jako střet mezi průmyslovou městskou krajinou a panenskou přírodou.

Dokument nabízí také velmi specifickou hudbu od zvukaře Pavla Jana. Ten v okolí dolu nahrával na elektrosluch – zařízení, které zaznamenává elektromagnetické vlnění a přenáší je do zvukové formy. Zároveň složil hudbu pro varhany místního kostela, které se postupně rozlaďují důsledkem těžebních vibrací.

„Obrazově je film impozantní, jelikož využívá polární záře a dalších výjevů pro dechberoucí vizualitu, což je autorská práce kameramana Stanislava Adama,“ říká Vladan Petković ve své recenzi pro největší evropský filmový informační portál Cineuropa.           

Film se již představil jako vůbec první český snímek po dlouhé řadě let v hlavní soutěži na jednom z nejprestižnějších dokumentárních filmových festivalů Visions du Réel ve Švýcarsku, na zahraničních festivalech Krakow IFF, Seoul Eco IFF nebo Palić IFF v Srbsku, dále jako jediný český film v hlavní soutěži na MFDF Jihlava, na Stockholm Feminist Festivalu nebo českých festivalech Jeden svět, Finále Plzeň, Elbedock či Zlín IFF. Nominován byl na cenu DOC Alliance Selection 2019 – nejlepší evropský dokumentární film.

Premiéra snímku proběhne 11. září 2020 od 19:30 hodin v Oblastním muzeu a galerii v Mostě. Vstup na akci je zdarma. Po premiéře proběhne diskuze s doc. Tomášem Pavlíčkem, historikem architektury, který se zaobírá severočeskou architekturou, se spisovatelkou Veronikou Bendovou, která loni napsala knihu Vytěženej kraj, za níž byla nominována na Magnesii Literu a režisérkou filmu Gretou Stocklassou.

Film je do českých kin uváděn společností Pilot Film od 11. 9. 2020, do alternativních prostorů distribuční platformou KineDok od října 2020 a na internetu bude mít premiéru od 28. 9. 2020 na portálu DAFilms.

Na Slovensku film do kin uvádí společnost Film Expanded a je k vidění také v mezinárodní síti alternativní distribuce KineDok v Polsku, Maďarsku, Bulharsku, Chorvatsku a Rumunsku.             

Trailer najdete zde: 

https://drive.google.com/drive/u/2/folders/1xdIlZ8QTeFDQZ9MrxEOtfyj-1fAoJQKS

Věcné názory profesora Josefa Fanty týkající se péče o lesní ekosystémy a krajinu jsou v posledních desetiletích v české debatě o smysluplném využívání lesa a krajiny nepřehlédnutelné. "O les se nedá pečovat harvestorem," říká ve svých vzpomínkách, jež původně zazněly v rámci oblíbeného pořadu ČRo Vltava Osudy, avšak pro knižní zpracování byly podstatně rozšířeny. Životní cesta krajinného a lesnického ekologa vedla ze stabilního rodinného prostředí přes Lesnickou fakultu ČVUT v Praze do výzkumu lesa, přírody a krajiny. Na dalším vývoji jeho životní dráhy se podepsal srpen 1968 a zákaz výkonu povolání a publikování. Složitá osobní situace vyústila do emigrace a do úspěšného působení na prestižních vědeckých pracovištích v Nizozemsku. Jak užitečné jsou jeho vědecké informace a odborné zkušenosti pro domácí české prostředí, dokážeme paradoxně docenit teprve nyní, kdy se kvalita české krajiny postupně dostala v řadě ukazatelů na nejhorší místo v Evropě a ekologická katastrofa v českých lesích je v plném rozběhu. Jeho pohled z odstupu na současnou českou situaci a řešení aktuálních ekologických problémů lesa a krajiny jsou užitečné a nutí k zamyšlení.

Josef Fanta (*1931)

Vystudoval Lesnickou fakultu ČVUT v Praze, obor ekologie lesa a ekologie krajiny. Profesní dráhu zahájil ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti v Opočně, kde v padesátých letech minulého století řídil program Přeměny smrkových monokultur na smíšené porosty. Na počátku šedesátých let minulého století připravoval zřízení prvního českého národního parku v Krkonoších. Po jeho zřízení byl jmenován náměstkem ředitele a tajemníkem vědecké rady parku. Založil vědecký sborník Opera Corcontica.

Po roce 1968 byl politicky persekvován (zákaz výkonu povolání, zákaz publikování), v následujících letech pracoval jako topič a zahradní dělník. V roce 1977 emigroval a usadil se v Nizozemsku. Zde pracoval pro organizaci Natuurmonumenten (ochrana přírody) v Ústavu pro výzkum lesa a krajiny. Následně byl jmenován profesorem na Amsterodamské univerzitě (obor ekologie krajiny) a na Univerzitě Wageningen (obor ekologie lesa). V rámci činnosti mezinárodní lesnické výzkumné organizace IUFRO (International Union of Forest Research Organizations) řídil její pracovní skupinu Ecosystems a organizoval mezinárodní vědecké konference věnované tomuto tématu. Jako vědecký konzultant nizozemské Nadace FACE (Forests Absorbing Carbondioxyde Emissions) organizoval v devadesátých letech výzkum a obnovu lesů v Krkonošském národním parku zničených za totality kyselou depozicí.

Za pobytu v Nizozemí se podílel na řešení řady evropských výzkumných projektů zaměřených na studium ekologie lesa a krajiny, na přirozené vývojové procesy v lesních ekosystémech, na udržitelné využívání evropských lesů a krajiny, a na ochranu a management přírody. V letech 2001–2004 byl členem nizozemské pracovní skupiny, která organizovala inventarizaci pralesů mírného pásma Evropy (Rumunsko, Bulharsko).

V roce 2002 byl jmenován hostujícím profesorem Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Na její Přírodovědecké fakultě přednášel ekologii krajiny. Dosud se podílí na zajištění výuky ekologie krajiny pro zahraniční studenty na Fakultě životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze.

Za zásluhy o rozvoj ekologického výzkumu a modernizaci nizozemského lesnictví obdržel v roce 2006 vyznamenání holandské královny a byl jmenován důstojníkem Oranžsko-nassavského řádu. V letech 2002 a 2007 obdržel Cenu ministra životního prostředí České republiky. Při příležitosti padesátého výročí existence Krkonošského národního parku mu byla udělena Cena Josefa Vavrouška za rok 2014 za jeho roli při založení prvního českého národního parku, za zásadní roli při záchraně krkonošských lesů, a zejména za zcela klíčovou pozici ve veřejné debatě o ochraně lesů v ČR, především v národních parcích.

Za svého působení na různých pracovištích publikoval celou řadu vědeckých monografií a na dvě stě vědeckých a odborných prací. Je členem několika vědeckých společností. Od svého návratu do ČR v roce 2010 spolupracuje s českými vědci na projektech zaměřených na vědecký výzkum lesa a krajiny. Jako aktivní člen vědeckého sdružení Platforma pro krajinu při Botanickém ústavu Akademie věd ČR usiluje o změnu způsobů využívání české krajiny a lesů, těžce postižených nevhodnými způsoby hospodaření (mimořádný rozsah eroze zemědělských půd, kůrovcová kalamita).

Křest knihy se uskuteční v úterý 15. září od 16.30 hod. v Radiocafé Vinohradská 12, Praha 2.

www.radioteka.cz

ÚSTÍ NAD LABEM: Výstava o knihách a knihovnách mapuje vývoj knihovnictví na Ústecku od jeho prvopočátků až k dnešní největší severočeské knihovně. Ostatně podnětem ke vzniku výstavy je právě letošní 75. výročí Severočeské vědecké knihovny. Zavzpomínáte, jak se vyhledávaly knihy před třiceti lety. Dozvíte se, jak se spravuje poškozená kniha nebo jak vypadají exlibris spojená s Ústím. Výstavou mapující vývoj knihovnictví na Ústecku vás provede někdejší dlouholetý ředitel Severočeské vědecké knihovny Ing. Aleš Brožek.

My Street Films Award je soutěž krátkých dokumentárních filmů vytvořených laiky, kteří se filmovému řemeslu profesionálně nevěnují. „Vždycky mi připadalo zajímavé, kolik výborných filmů vzniklo mimo zavedené instituce, často bez nějakých ohromných autorských ambicí, natožpak přesných úvah o cílové skupině. Bývá v nich zvláštní lehkost, nenucenost, přirozenost. Takže se samozřejmě těším, že na něco podobného narazím i teď v rámci My Street Films,“ popisuje svou motivaci pro účast v porotě režisér a scénárista Tomáš Bojar. Tomáš Bojar se do povědomí dostal zejména prací na dokumentech Česká RAPublika (2008) a Dva nula (2012), v roce 2016 vyhrál se snímkem FC Roma sekci Česká radost na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.

Setkání s filmovými začátečníky označuje za hlavní důvod své účasti na projektu i Zuzana Fuksová: „Moc se těším z toho, že jsem porotkyní v rámci My Street Films Award. Všichni jsme v našich životech amatéry, já bych řekla spíše nováčky a nevidím na tom nic špatného, naopak. Nese to s sebou sice spoustu chyb, ale v ideálním případě i radost a neotřelý pohled na svět.” 

Zuzana Kirchnerová je režisérkou a držitelkou ocenění z filmového festivalu v Cannes. Od jara 2020 je rovněž vedoucí projektu My Street Films, který soutěž My Street Films Award zaštiťuje. Filmy vzniklé v rámci workshopů My Street Films na přelomu jara a léta 2020 jsou do soutěže zařazeny automaticky. „Jako koordinátorka celého projektu znám jednotlivé filmy již od námětu a jsem opravdu zvědavá, jak se pod vedením našich lektorů proměnily. Zprávy z natáčení vypadají velmi nadějně a tak doufám, že se letos setkáme s opravdu rozmanitou škálou filmů, zásadních společenských témat a osobitých přístupů k zachycení každodenní reality.” 

Soutěž je však otevřená všem amatérským filmařům s ambicemi v oblasti filmového dokumentu. Zájemci o účast se mohou přihlašovat prostřednictvím webu mystreetfilms.cz do 21. 9. 2020. Přihlášené snímky musí být dokumentární formy a kratší 10 minut. Vítězství v soutěži přináší autorovi vybraného snímku možnost prezentovat svůj film na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava a setkat se tak s nejvýraznějšími osobnostmi současného českého i zahraničního dokumentu. Vítězný film dále získá mezinárodní distribuční podporu na online platformě dokumentárních filmů dafilms.cz. 

„Původní tvorba vzdělávacích pořadů pro děti je i nadále naší prioritou. Proto jsme, v době kdy i naši zemi postihla krize, rychle vyvinuli UčíTelku, kterou jsme po prázdninách opět vrátili do vysílání. V nové sezóně jsme se zaměřili na ekologii a environmentální výchovu. Téma, které silně rezonuje u dospělých, ale vnímáme jako důležité jej jednoduše představit i malým divákům. Začali jsme tradičně Letní soutěží, s letošním názvem Zachraň trosečníky!, která lákala děti ven do přírody, učila je chovat se v ní. Letos se jí zúčastnilo téměř 130 tisíc hráčů, záchranáři trosečníků mohli vyjet na 300 míst po celé České republice. Celkově se ukázalo, že spojení zábavy, výletů a získávání nových podnětů a informací baví děti i jejich rodiče,“ říká generální ředitel Petr Dvořák a pokračuje: „Absolutní hrdinkou letní soutěže se stala princezna Prga, kterou si děti zamilovaly, a proto zůstane na Déčku i nadále. Stala se tváří celoroční soutěži věnované právě tématu ochrany životního prostředí s názvem Planeta je Prga a podtitulem Jedeme v tom všichni spolu a ekologii se věnuje i seriál Rejpavá žížala.“

Průvodcem hravého seriálu, který se zabývá stavem planety je animovaná žížala zvaná Rejpavá a její lidská kamarádka Anička. Spolu řeší šetření vodou, úspory tepla a světla, ochranu zvířat nebo recyklaci. Jednotlivým tématům se bude podrobněji věnovat web Déčka. „Rejpavá žížala má velmi vtipný scénář. Nejmenší se dozvědí základní věci z oblasti ekologie velmi zábavnou formou,“ prozrazuje Mahulena Bočanová, která ztvárnila tetičku hlavní lidské hrdinky.

Pokračování Agenta v kapse malé diváky připraví na to, co je může potkat, pokud se ocitnou nečekaně samy nebo v situaci, kterou neznají a mohla by je vystrašit. „Vybrali jsme šestnáct různých témat – boj se šikanou, ztracení se na exkurzi, jízdu na koni nebo založení ohně,“ říká Václav Jílek, představitel u dětí velmi oblíbeného Agenta v kapse.

Prvními seznamovacími krůčky s klasickou hudbou děti provede přední houslový virtuos Pavel Šporcl, který si do pokračování svého pořadu Hudební perličky Pavla Šporcla bude zvát profesionální muzikanty a mladé talenty. „Děti jsou velmi vnímavé publikum, a proto je třeba vzbudit u nich lásku muzice vhodnou a pro ně přijatelnou formou.“ Moderní hudbě se zase bude věnovat pokračování Pětky z garáže. Hlavní hrdinové stále poctivě zkouší a snaží se složit další píseň, tentokrát za pomocí speciálních hostů Ondřeje Gregora Brzobohatého, Terezy Maškové nebo Emmy Smetany.

Oslavy Večerníčka vystřídá jubileum Studia Kamarád

Večerníček letos slaví pětapadesáté narozeniny a v podzimním programovém schématu se objeví dva premiérové seriály, nové díly Pata a Mata a zbrusu nový Honza a beránek, který v sobě spojuje výtvarný projev Josefa Lady a klasickou pohádkovou postavu českého Honzy. „Jako dítě školou povinné jsem se do obrázků Josefa Lady zamiloval. Začalo to knížkou Bubáci a hastrmani. A nyní díky Honzovi a beránkovi jsem měl možnost namlouvat večerníček, který Lada vymyslel. To mě strašně lákalo,“ vzpomíná Josef Dvořák, který novými pohádkami na dobrou noc provází.

Příští rok Studio Kamarád oslaví kulaté jubileum. Poprvé se na obrazovkách objevilo 4. ledna 1981. Zkušební televizní kariéru oblíbení plyšáci započali už o několik týdnů dříve. „Bylo to něco nového. Velkou zásluhu na oblibě pořadu má výtvarník Stanislav Holý. Jůheláci jsou výborně vymyšlení a celá dekorace má úžasně pozitivní rozměr,“ říká Jiří Lábus, který postavičku Jů namlouvá od samého počátku vysílaní.

Planeta na prvním místě

Jednotlivé pořady doplňuje interaktivním obsahem, hrami a aplikacemi webový portál Decko.cz. V září se děti po prázdninovém putování s letní soutěží mohou vrátit na své oblíbené virtuální hřiště a zahrát si čtyři zbrusu nové hry. Garáž beat k pořadu Pětka z garáže rozvíjí postřeh, rytmiku a muzikalitu. Žížalí trenažér nejmenším představí žížalu a její úlohu v přírodě. Interaktivní pexeso Mlsní medvědi trénuje vizuální i zvukovou paměť a hra a její mobilní aplikace Ostrov Kostrov rozvíjí prostorovou představivost a logické myšlení.

Déčko také připravilo celoroční vzdělávací soutěž nazvanou Planeta je Prga, která se zaměřuje na téma ochrany životního prostředí. „Celým projektem děti bude provázet neohrožená hrdinka, princezna Prga, které se každý měsíc odvážně utká s novou výzvou. Našim cílem je přimět diváky, aby přemýšleli o světě, který nás obklopuje, aby se aktivně zapojovali do ochrany životního prostředí,“ říká výkonný ředitel ČT :D Petr Koliha.

České televize vzdělává na více frontách

I mimo prostor Déčka Česká televize pokračuje ve vzdělávacích aktivitách, které operativně připravila v době jarního výjimečného stavu. Na obrazovku se vrátila UčíTelka, která je každý den věnována jednomu předmětu a zaměřuje se na žáky prvního stupně základních škol. Nově se každou neděli objeví magazín UčíTelka - kabinet určený zejména rodičům a učitelům. Témata proto budou spojena se vzděláváním - metodami výuky, přípravou na přijímačky, opakováním látky i chytrými hrami. Rozšiřuje se i působení webu ČT edu, s nímž se vzdělávalo již přes půl milionu uživatelů.

První otázka tedy zní – PROČ?

Když jsem se v roce 2008 stala kronikářkou města Opočna, zjistila jsem, že zde existuje úžasná letopisecká komise. Byli v ní milovníci města, kteří sbírali a soustředili vše, co se týkalo jeho historie. Díky nim vznikla rozsáhlá sbírka fotografií, pohlednic, plakátů a nejrůznějších dokumentů. Brzy jsem se jejich nadšením nakazila a stala se sběratelkou všeho, včetně vzpomínek pamětníků, kteří byli ochotni vzpomínat. Ale posléze mě začalo trápit, že tyto cenné materiály nenacházejí uplatnění. Říkala jsem si, že sbírání je krásné, ale - co vlastně nabízíme lidem, kteří nás tak obdarovávají? A tak se začala rodit kniha…

Proč se kniha věnuje právě domům?

Představte si, že máte řekněme 30 tisíc dokumentů a chcete o nich napsat. Potřebujete najít přehlednou cestu, aby se kniha nestala chaosem. A touto cestou se pro mě staly domy. Cestou, která dovoluje nejrůznější odbočky, z nichž se člověk rád vrací k hlavnímu směru. Lidé a jejich příběhy, události vážné i nevážné, vzpomínky dětské i dospělé, to je to, co vdechuje domům život; tím se kniha stává příběhem nejen domů, ale také všeho, čím domy žijí.

Mluvíte o příbězích a vzpomínkách. Neztratí se v nich samotný dům?

Příběh každého domu je rozdělen na dvě části. Ta první přináší základní informace o domě, včetně zdrojů, z nichž jsem čerpala. Druhá část, rozsáhlejší, obsahuje dobové fotografie, pohlednice, reklamy a další dokumenty. Ke každému obrázku přísluší popisky (citace z kroniky, vzpomínky pamětníků apod.), které mi umožňují  již zmíněné odbočky. Vše dohromady je práce časově náročná, a když tak přemýšlím, na prvním díle jsem pracovala minimálně čtyři roky.

A nyní uzrál čas k pokračování?

První díl vydalo Město Opočno, finančně jej podpořil i Královéhradecký kraj. Město má o druhý díl zájem, nic tedy nebrání v nastartování práce. Kniha bude pojata stejným způsobem, ale tentokrát se bude věnovat Trčkovu náměstí. V roce 2010 se zde uskutečnil archeologický  průzkum, během něhož bylo v horní části náměstí nalezeno osídlení ze sklonku doby kamenné a sídlištní vrstva z období popelnicových polí. Samotné domy jsou pro mě zatím velkou neznámou a já už se těším, až budu objevovat jejich příběhy.

Mluvíte v budoucím čase. Skutečně se druhý díl teprve rodí?

Kdybych řekla, že o těch domech nevím nic, lhala bych. Něco už znám, ale to nejtěžší mě teprve čeká. Za těch pět let, která mě dělí od prvního dílu, narostl počet naskenovaných a uložených dokumentů na zhruba 50 tisíc. Jak vidíte, dobrovolníci nezahálejí. Naštěstí mají systém využívání klíčových slov, ale přesto – když si zadáte některé číslo popisné a z katalogu na vás vyjukne nějakých tři sta dokumentů, první reakcí je úlek. A to nemluvím o dalších zdrojích. Takže už teď vím, že mě čekají minimálně dva roky dřiny – dokončení plánuju na rok 2022 nebo 2023. Přesto se těším, protože objevování má své kouzlo.

Je některý dům, který si zaslouží zvláštní pozornost?

Nemyslím. Těším se na všechny stejně, ale na jeden jsem obzvlášť zvědavá. Má to na svědomí jeho majitel. Před několika lety mi vyprávěl zajímavý příběh o dětském pláči, který občas slyšeli z jednoho pokoje. Pláč zaznamenala i „chůvička“, ale dítě, které mělo v pokoji postýlku, zcela evidentně spalo pevným a pokojným spánkem. Tehdy se ptal, zda vím něco z historie domu, co by aspoň trochu toto tajemno osvětlilo. Zatím je však pro mě i jeho dům zavřený a uvidíme, zda nám časem něco prozradí.

Co nám dům „prozradí“? Takže věříte, že domy žijí?

Nevím. Ale pokud ano, doufám, že do domu s tak temným životem, jako měl např. Dům v růžích od Stephena Kinga, nikdy nevstoupím. Nicméně – snad každý cítí, že starý dům dýchá úplně jinak než novostavba v satelitním městečku. Vidíte, už zase jsem to řekla – dýchá…! Ale to je tím, že jsem s nimi a s těmi, kdo v nich kdysi žili, trávila tolik času. To člověka musí poznamenat.

Můžete citovat pár ukázek z chystané knihy?  

Zatím mohu nabídnout jen obrazové dokumenty, protože textová část se skutečně teprve začne rodit. Ale snad i samy obrázky postačí. Vždy, když se na ty staré fotky nebo pohlednice dívám, nemohu než blahořečit všem dárcům a dobrovolníkům, díky nimž se tyto skvosty zachránily.

Vizitka

Danuše Marková (nar. 1958), autorka prvního dílu knihy Opočno v proměnách, se v roce 2017 z Opočna odstěhovala. Přesto se pouští do práce na druhém díle. „Žiju teď ve vesnici kousek od Hořic a životní styl se mi diametrálně změnil – z paneláku do přírody. Psaní knihy o Opočně, které je teď pro mě trochu z ruky, bude dost těžké,“ připouští autorka. První díl však nemůže zůstat bez druhého, jeho napsání považuje za svou povinnost. Pracovat už začala a to nejobtížnější prý má za sebou. „Už se dokážu odpoutat od přírody, zalézt k notebooku a přenést se do Opočna. Hlava to dlouho odmítala, ale už jsem ji přesvědčila.“