úterý
20. srpna 2024
svátek slaví Bernard

Knihy, literatura, média

Knihy, literatura, média

Týden knihoven 2020

ČR: I v letošním roce proběhne ve dnech 5. října – 11. října 24. ročník Týdne knihoven! Tuto celostátní akci vyhlašuje pravidelně Svaz knihovníků a informačních pracovníků (SKIP). V centru našeho zájmu jsou především naši uživatelé, chceme však v knihovnách přivítat i ostatní veřejnost. Myslíme na všechny a pro každého připravíme zajímavý program. Cílem je podpora knih a čtenářství a nabídka atraktivního využití volného času.

Autor článku: 
Roman Giebisch

Týden knihoven s Wikipedií 2020 je společný projekt spolku Wikimedia Česká republika a Svazu knihovníků a informačních pracovníků (SKIP), který má za cíl v rámci Týdne knihoven 2020 (5.–11. října) vyzvat vás, knihovníky z celého Česka, abyste se zapojili do tvorby Wikipedie. Letošní ročník Týdne knihoven je věnován lokálnímu školství a jeho historii. Pokud se do mapování školství pustíte, proč výsledky své práce nesdílet co nejširšímu publiku a navíc trvale prostřednictvím Wikipedie? Více na - https://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedie:T%C3%BDden_knihoven_s_Wikipedi%C3%AD.

 

České a italské natáčení historického velkofilmu Il Boemo v hlavní roli s Vojtěchem Dykem je v plném proudu

ČR-ITÁLIE: Hlavní část natáčení historického velkofilmu režiséra Petra Václava Il Boemo o Josefu Myslivečkovi, jednom z nejvyhledávanějších hudebních skladatelů druhé poloviny 18. století, právě probíhá mezi Českou republikou a Itálií. Ve skladatelově rodné zemi filmaři stráví od září do listopadu 16 dní na různých lokacích. Ve filmu tak diváci uvidí například nádherné prostory Stavovského divadla, kde před osmatřiceti lety natáčel režisér Miloš Forman svého Amadea, Mahenovo divadlo v Brně, zámek v Bučovicích nebo klášter v Plasech. Premiéra snímku Il Boemo je plánována na podzim 2021.


 

Autor článku: 
Pavel Turner

První klapka padla již 29. července loňského roku v italském městě Como. Takřka po roce se štáb s režisérem Petrem Václavem vrátil do Čech a na Moravu, aby zde pořídili další scény filmu, ve kterém postavu skladatele ztvární Vojtěch Dyk.

„Kvůli probíhající pandemii jsme museli filmování složitě několikrát posouvat a měnit plány. Ještě na konci května jsme neměli vůbec žádnou jistotu, kdy a jak bude možné v Itálii točit. Zdržela se i výroba kostýmů, která probíhala v Itálii, a kvůli striktním hygienickým opatřením se o několik týdnů protáhla. Hlavní ale je, že jsme znovu „v akci“ a dosud natočený materiál vypadá skvěle,“ říká producent Jan Macola.

V České republice se začalo filmovat 4. září v Klášteře sester premonstrátek v Doksanech, další scény jsou z pražských paláců Martinického, Colloredo – Mansfeld a prostor zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Nejsložitější a nejvýpravnější část českého natáčení, včetně komplikované kaskadérské scény, pak proběhla ve Stavovském divadle. Poté tvůrce čeká natáčení v regionech, v bývalém cisterciácském klášteře v Plasech, na zámku v Bučovicích a v brněnském Mahenově divadle. V polovině října bude následovat opětovný přesun do slunné Itálie.

„Pravidelné testování všech herců a celého štábu sice představuje zvýšené náklady a společně s nošením roušek i určité nepohodlí, všichni to ale zatím berou tak, že je to prostě daň za to, že mohou chodit do práce, která je baví a živí," dodává ještě Jan Macola.

Vedle Vojty Dyka se v hlavních rolích představí italské herečky Barbara Ronchi, Elena Radonicich a Lana Vlady. Ve vedlejších se pak diváci mohou těšit na Lenku Vlasákovou, Karla Rodena nebo Zdeňka Godlu. Ve snímku se objeví i operní hvězdy, jakými jsou Phillipe Jaroussky, Emöke Baráth, Raffaella Milanesi, Juan Sancho nebo Krystian Adam. Hudbu k filmu nahrál orchestr Collegium 1704 pod taktovkou Václava Lukse.

Film Il Boemo vzniká za laskavé podpory Státního filmu kinematografie, Filmové nadace, Prague Film Fund, Plzeňského kraje, Jihomoravského filmového nadačního fondu, italského ministerstva kultury a Slovenského audiovizuálního fondu. Koproducenty filmu jsou Česká televize - TPS Kateřiny Ondřejkové, Libor Winkler a MagicLab.

 

 

 

 

 

20. ročník festivalu Jeden svět Plzeň startuje, věří v podporu diváků

PLZEŇ: Festival Jeden svět Plzeň startuje již dnes. Ukazuje se, že je to ročník více než mimořádný. Jednak oslaví letos 20. výročí a zároveň proběhne ve zcela netradičním podzimním termínu od 7. do 10. října 2020 v kulturním centru Moving Station a v Polanově síni Knihovny města Plzně. A i to bylo do poslední chvíle dost nejisté.

od 07.10.2020 do 10.10.2020
Autor článku: 
Tereza Králová

Původně byl letošní ročník plánován na březen 2020. Dvanáct dní před jeho startem však přišlo vyhlášení nouzového stavu a festival musel být zrušen s nezodpovězenou otázkou, zda proběhne v náhradním termínu. Organizátoři se nakonec rozhodli, že jubilejní ročník chtějí oslavit společně s diváky a ohlásili nový termín v podzimních měsících. „Když ale minulý týden přišlo opět vyhlášení nouzového stavu a celá řada mimořádných opatření, a to pouhých 7 dní před slavnostním zahájením, přiznám se, že jsme chvíli váhali, zda bude v našich silách festival uspořádat,“ nechává hlavní koordinátorka festivalu Andrea Vernerová nahlédnout do zákulisí jeho pořádání. „Nicméně po rozhovorech v rámci týmu a po konzultaci s Krajskou hygienickou stanicí v Plzni jsme se shodli, že to nevzdáme a filmy plzeňským divákům nabídneme. Věříme, že nás v této pro kulturu těžké době podpoří,“ vysvětluje Vernerová, co vedlo k rozhodnutí pokračovat.

Zahájení proběhne 7. října na Moving Station od 17 hodin. Úvodním snímkem je dokument Město plné smogu, který plně vystihuje festivalové motto „až naprší a uschne“ odkazující na téma klimatické změny. Diváky zavede do Číny, dlouhodobě sužované smogem, kde na sebe naráží ochrana životního prostředí a ekonomika. Festivalové téma se prolíná i dalšími dokumenty. Hrdinky českého filmu Žal žen pociťují vážné obavy o budoucnost lidstva a planety s ohledem na dopady globální environmentální krize. Svébytná půda diváky pro změnu zavede mezi komunitu v subarktické Kanadě, která si i přes environmentální změny uchovává svou svobodu a styl a obstarává si nejzákladnější zemědělské produkty navzdory veškeré náročnosti.

Na své si přijdou i milovníci jiných než ekologických témat. Slovenský snímek Ztracený domov se odehrává v Iráku a představí dva jezídy, kteří přežili genocidu, a dva slovenské zdravotníky zachraňující lidské životy. Díky dokumentu Postiženi muzikou nahlédnou diváci do zákulisí kapely The Tap Tap. Pod pokličku sociálních sítí se podívá Lepší profil a o brutálních mafiánských praktikách na slovenské politické scéně 90. let pojednává film Skutok sa stal. Snímek Autoportrét reflektuje pro změnu aktuální téma poruch příjmu potravy. Kromě Moving Station mohou fanoušci zajít i do Polanovy síně Knihovny města Plzně. Tam jsou pro ně připraveny celkem 4 projekce. Zbytkové ženy o situaci neprovdaných žen kolem třicítky v Číně, Mám to v krvi o hledání malého chlapce vlastní identity mezi kulturou domorodých Austrálců, Provinční městečko E o silně rezonujícím odkazu Velké vlastenecké války v Rusku, nebo Země je modrá jako pomeranč o tom, jak je možné se vyrovnat s traumaty války, třeba té v ukrajinském Donbasu.

 „Doprovodný program jsme byli nuceni s ohledem na aktuální opatření téměř všechen zrušit, přesto však necháme návštěvníkům možnost nahlédnout do historie festivalu v Plzni prostřednictvím jednotlivých plakátů a vizuálů z předchozích let, které najdou v prostorách Moving Station. Na stejném místě nebude chybět ani výstava vítězných prací Teendesign 2019,“ doplňuje k doprovodnému programu Vernerová.

Nedílnou součástí i tentokrát budou debaty s hosty, které projekce již tradičně doplňují. Diváci se mohou těšit na zpěvačku skupiny The Tap Tap Janu Augustinovou, režisérku snímku Žal žen Andreu Culkovou, freight ridera Jana Glína nebo novinářku Kateřinu Procházkovou. Dorazí také producentka snímku Skutok sa stal Hana Blaha Šilarová nebo přednosta Psychiatrické kliniky FN Plzeň Jan Vevera. Ale hostů bude mnohem více, protože diskuse doprovázejí letos téměř každou projekci.

Festival můžete podpořit několika způsoby. V první řadě nákupem vstupenky, ať již na projekčních místech nebo v rámci předprodeje na www.goout.net. K dispozici jsou také výhodné akreditace 4+1 zdarma, které diváci seženou již nyní na pokladně v Moving Station nebo na infostánku během festivalu. Další možností je na stejném místě zakoupení originálních doplňků, jako jsou piny, placky nebo tašky. Úplnou novinkou jsou také trička s jedinečným plzeňským vizuálem, která budou k dispozici v limitovaném množství.

Věříme, že letošní promítané dokumenty jsou natolik kvalitní a silné, že ve spojení s následnými debatami diváky zaujmou a přimějí k návštěvě i v této nelehké době,“ říká Vernerová závěrem.

https://www.jedensvet.cz/2020/plzen

Podnikavky na mateřské: Jana, S dětmi v báglu

ČR: Jana Červenková je v online světě známá spíše pod názvem svého blogu S dětmi v báglu. Činorodá maminka dvou ratolestí, jejíž profesí byl marketing, sem píše o svých zkušenostech s cestováním s malými dětmi, ale otevřeně i o nejrůznějších rodičovských přešlapech a nesnázích. Vydala i dva knižní průvodce. Překvapivě ale s žádnými firmami na svém blogu nespolupracuje, její rady a postřehy jsou čistě osobní. Ocení je především ti, kdo věří v „normální“ turistiku s našimi nejmenšími, která se obejde i bez návštěv nejrůznějších zookoutků a herniček. Stejně tak osloví rodiče, již se trochu bojí a potřebují si výlet dopředu dobře naplánovat, aby byl s mrňousky zvládnutelný. Zkrátka Jana má jasnou misi usnadnit mámám a tátům s malými dětmi cestování, které sama miluje. Tehdy v roce 2015 uhodila tématem hřebíček na hlavičku a mezi řadou obdobných projektů se rozhodně neztratila.

Autor článku: 
Irena Koušková

Předpokládám, že jste ráda cestovala i před narozením dětí. Jste spíše světoběžník, nebo se držíte doma v ČR? Psala jste o cestování už před mateřskou dovolenou?

Já jsem vždycky měla ráda výlety, ale rozhodně o sobě nemohu říct, že bych byla světoběžník. Nějakou dobu jsem v zahraničí sice žila, ale vždy jsem se držela v rámci Evropy. V osmnácti jsem se odstěhovala na rok do Berlína, později jsem v Německu i studovala, s batůžkem jsem vyrazila napříč Španělskem, ale v celospolečenském měřítku jsem spíš domácí typ, kterému dělá radost i potok ve vedlejší vsi nebo zapomenutá zřícenina v „Horní Dolní“. Já to prostě u nás v České republice mám moc ráda a čím víc to tu poznávám, tím víc zjišťuji, kolik krásných míst tu máme. O výletech nebo cestování jsem nikdy nepsala, to přišlo až po narození dětí.

 

Proč jste začala s dětmi cestovat, co vás k tomu přimělo?

Těch důvodů bylo určitě víc. Hlavním impulzem vyrazit s dětmi sama bylo asi to, že jsem měla s ročním synem a tehdy tříletou dcerou jet na šest týdnů do ozdravovny. Já jsem to prostě nedokázala. Dceři byly tehdy tři, neskutečně žárlila, synovi rok, noc co noc se několikrát budil, hlasitě plakal, nešel nijak utišit a prostě to nebylo vůbec lehké období. Zařekla jsem se ale, že s nimi strávím co nejvíc času na horách na čerstvém vzruchu. V zimě jsme pobývali několik týdnů na horách, pak jsme se tak nějak přirozeně posouvali různě po republice, nabalily se i Alpy a najednou jsme zjistili, že je nám tak prostě fajn. Kromě toho, že to dětem i mně zdravotně prospívalo, pomáhalo mi to bojovat proti mateřskému stereotypu, který se chtě nechtě občas dostaví.

 

Jak tedy vypadal váš pracovní život před nástupem na mateřskou dovolenou a jaké změny přineslo mateřství? Co pro vás znamená psaní blogu?

Já jsem pracovala jako brand manager v nadnárodní společnosti. Kromě práce v mém životě nic extra neexistovalo. Ráno tam, pozdě večer domů a o víkendu dodělávat resty. Práce mě bavila, byla různorodá, každý den jiná, mohla jsem se realizovat, uplatňovat svou kreativitu. Ale chyběl mi tzv. work-life balance. A se stejným perfekcionismem, s jakým jsem přistupovala k profesnímu životu, jsem přistoupila i k mateřství. Takže začátek nebyl vůbec jednoduchý. Byla jsem takový řešitel, tabulkový typ. Také jsem najednou měla hodně času a volnosti, která mi předtím chyběla, ale teď jsem ji pořádně neuměla využít. Občas jsem se cítila jak pes přivázaný u boudy. Můj život sklouznul tak trochu k přebalování, krmení, přebalování, krmení, přebalování a vyhlížení manžela, kdy už se konečně vrátí z práce. Hodně času jsem trávila venku s kočárkem, ale definitivní zlom nastal, když jsem se před narozením syna naučila řídit, a naše výletní éra tak mohla začít. Ne že by člověk nemohl cestovat bez auta, ale pro mě to prostě byla obrovská úleva a dávalo mi to mnohem víc možností.

A co pro mě znamená psaní blogu? Spojení se světem, možnost urovnat si své myšlenky, poklidit si v hlavě, ale také radost ze zdokumentovaných vzpomínek. Protože když to pak po čase vidíte černé na bílém, těší vás, že máte tak hezkou vzpomínku na ještě hezčí zážitky. A tím, že využívám i sociálních sítí k propagaci blogu, byl pro mě důležitý asi i ten pocit, když člověk zjistí, že v těch strastech, co mateřství přináší, není sám.

 

Hledala jste se? Co vás inspirovalo k dalším aktivitám na mateřské? A jak se vyvíjely? Dopadlo všechno tak, jak jste zamýšlela? Chtěla jste psát blog?

Myslím, že mám v sobě silnou potřebu něco tvořit. Zanechávat něco hmatatelného. Baví mě vyrábět, šít, malovat na keramiku, tvořit s dětmi, prostě produkovat nějakou hodnotu a ne jen konzumovat. Psát blog jsem nikdy neměla v plánu, to přišlo tak nějak přirozeně. Chtěla jsem vytvořit portál s inspirací na výlety, kde by rodiny vzájemně sdílely své zkušenosti. Něco, jako je Oveřenorodiči.cz, které vzniklo shodou okolností ve stejnou dobu jako můj blog. Ale neměla jsem finanční prostředky na vytvoření kvalitního webu, tak mi kamarád poradil, ať zkusím nejprve psát blog a pak časem, až získám peníze z reklamy, přejdu z blogu na portál. Nikdy by mě nenapadlo, že z blogu přejdu k vydání třech tištěných knih a jedněch omalovánek a reklamu nikdy dělat nebudu.

 

Jaký byl klíčový moment, který odstartoval úspěšnost blogu?

Přiznávám, že si nevybavuji žádný moment, kdy bych si řekla, ty jo, toto frčí. Fanouškovská základna, kterou mám, je poctivě vydřená. Nestojí za ní takřka žádná finanční investice v podobě sponzoringu ani žádné spolupráce. Myslím si, že nejvíc pomohlo, když jsem začala sdílet rodičovské nezdary. Cizí neštěstí táhne. Ale ono je v dnešní tobě těch blogů tolik, že ani nevím, jestli lze říci, že právě ten můj je úspěšný. Ale co můžu říct s jistotou, je to, že mám samé skvělé čtenáře! Potvrdilo se mi to i během offline setkání, během nichž jsem měla tu možnost potkat tolik neskutečně inspirativních lidí. Momentálně je mateřských blogů, které se věnují cestování s dětmi nespočet, obsahy se opakují a já cítím, že je čas se posunout možná trochu dál.

 

Co tedy máte za lubem? Kam dál se chcete posunout, až se situace v souvislosti s covidem zklidní?

Přiznám se, že nevím. Jen u sebe cítím, že nemám chuť vytvářet obsah, který už je, přijde mi to zbytečné. Možná jsem blogersky vyhořela, těžko říct. Ale také je možné, že za měsíc uvidím všechno jinak. Se mnou je to někdy jak na houpačce. Nerozhodná ženská, no (úsměv). Měla jsem jasný plán opustit volnou nohu a najít si stálé zaměstnání, když náš hoch nastoupí do školy. A najednou tu mám rozepsaného dalšího průvodce... A možná ani nemrknu a děti budu mít zase doma. Tahle doba tak nějak hatí mé „neplánované plány“. Nebo napíšu román! Kdo ví? Vystudovala jsem management, moc dobře vím, že bych měla mít připravený dlouhodobý i krátkodobý plán, cíle, měřítka, podle kterých budu vyhodnocovat plnění plánu. Ale já asi raději žiji, než abych plnila životní plán. Když to po sobě čtu, tak mě to až zaráží. Tohle je totiž něco, v čem mě mateřství změnilo. Nechávám se mnohem víc překvapit tím, co život přinese. 

 

Letos jste napsala povídku a připravujete nového průvodce. Co vás ale živí?

Průvodce Saským Švýcarskem je napsán, čeká jen na svou grafickou podobu. Ten je ale zřejmě poslední, vlastně už ani neměl být, když ona je to taková krása! Takže do třetice všeho dobrého a zlého. A pak už konec. Moc mě baví propojovat svět, hledat souvislosti a styčné plochy, využívat synergií, těší mě věci analyzovat, zapojovat fantazii, vymýšlet nové věci. Moc mě bavilo pracovat třeba pro květinovou farmu Kytky od potoka a pomáhat jí s marketingovou strategií. Na druhou stranu cítím, že pro mě jsou děti opravdu priorita. A také to, jak moc pro své štěstí potřebuji pobyt v přírodě a pestrost všedních dní. Do zaměstnání se zatím nechystám. Jsem už dva roky na volné noze a troufám si říct, že jsem doposud byla schopna uživit sebe i děti (za vydatné podpory manžela). Co mě živí teď? To je velmi těžká otázka, protože žijeme aktuálně v nestandardní době. Měla jsem skvěle rozjeté některé projekty, které bohužel vzhledem ke koronaviru nedopadly. Moc jsem se těšila na offline akce pro matky BEZ dětí u nás na offline chalupě. To bez dětí zdůrazňuji (úsměv). Mezi prsty mi protekla jarní sezóna, kdy jen málokdo uvažoval, že by v létě vyrazil do Rakouska. Naštěstí je průvodce rakouskými Alpami nadčasový, tak snad se zadaří napřesrok. Ale nestěžuji si. Mohlo by být hůř.

 

Je mateřská dovolená spíše omezující nebo inspirující?

Pro mě bylo narození dětí a celé mateřství určitě inspirující a také omezující (úsměv). V každém případě mi totálně přeházelo život vzhůru nohama, jakkoliv to zní jako klišé. Budování kariéry, které pro mě bylo kdysi důležité, se dostalo na druhou kolej. Já prostě najednou netoužím po tom dostat se výš a výš a výš, já si chci jen spokojeně žít, nikam se nehonit a prostě být. A k těm omezením. Ona je taková oblíbená fráze, že s dětmi nic nekončí. Ne, nekončí, ale je to prostě jiné. Samozřejmě, můžete si hodit děti do krosny a ujít svých třicet kilometrů, anebo se na pár let zastavíte, vrátíte se s dětmi do dětství a užijete si šťourání v kaluži na kilometrovém výletě odnikud nikam…

 

Jak se vám daří skloubit roli matky, práci a tvůrčí činnosti? Lze to vše časově zvládnout? Pomáhá vám rodina? Byly krizové momenty?

Horko těžko. Ale vždycky jsem si ukořistila večer chvilku na to, abych sedla se sluchátky v uších a sepsala si zápisek na blog. Uklidňovalo mě to. Když jsem psala knižní průvodce, byla jsem podrážděnější, dostavoval se bohužel občas i pocit frustrace, že chci pracovat a nemohu. Jsou prostě chvíle, kdy vás tzv. chytne slina a prostě to potřebujete napsat, jenže ono to nejde, protože máte dvě malé děti, které umějí moc dobře vycítit ten okamžik, kdy se vám to nejméně hodí a zrovna nutně něco potřebují. Velmi náročné období bylo, když jsem dokončovala průvodce Rakouskem, protože mě nenapadlo nic chytřejšího, že rovnou dodělám i dotisk Českosaského Švýcarska. Ještě, že máme babičky! Maminky nás v tom nikdy nenechají!

 

Změnila jste se jako maminka? Dělala jste napodruhé něco jinak než během první rodičovské dovolené?

Rozhodně jsem se v průběhu času jako matka měnila! Kéž by tak šel vrátit čas! Hodně dlouho mi trvalo, než jsem si vybudovala nějaké mateřské sebevědomí. U dcery jsem bohužel dost často podléhala tlakům okolí a zpětně bych řadu věcí dělala jinak. Bohužel čas vrátit nelze. Až s narozením syna jsem dokázala spoustu věcí dělat tak, jak jsem opravdu cítila, že dělat chci a neměla jsem u toho nějaké prapodivné výčitky a pochybnosti. Na druhou stranu jsem u dcery byla ještě taková čerstvá, odpočatá, takže jsem možná měla více trpělivosti, než mám teď, když jim je 6 a 9 let. A jak se říká, že vám děti nastavují zrcadlo, tak to platí na 1000 %. Ještě nikdy jsem neviděla tak věrný obraz sebe samé. Někdy to člověka až zarazí a řekne si „Aha a sakra“.

 

Vystudovala jste marketing na VŠE. Do jaké míry vám pomáhá marketingové myšlení ve vašich aktivitách, např. v propagaci blogu? Oslovují vás firmy ke spolupráci? Zdá se, že ideově jdete úplně jinou cestou… Říkáte, že jste „divná“ blogerka…

Tak asi mi to pomáhá, ale já blog vnímám zřejmě trochu jinak než nějakou svěřenou značku a stejně tak k tomu i přistupuji. Sázím na autentičnost, nesdílím jen to hezké a moc dobře vím, jak bych mohla posunout blog ještě mnohem dál. Ale já prostě nechci. Na sociálních sítích nikdy nezveřejňuji jména ani fotografie dětí, i když všichni víme, že roztomilé děti a zvířátka prodávají nejlépe. Ono je toto v dnešní době hodně citlivé téma a řady lidí se asi dotknu, dostanu se na black list, ale já to tak prostě mám. Stejně jako děti učím, že když přecházejí silnici, tak se mají rozhlédnout, že se nemají bavit s cizím pánem na ulici, nedej bože otevřít někomu cizímu dveře, nechci jim ukazovat, že je naprosto přirozené sdílet náš život veřejně s kýmkoliv. A co se spoluprací týká, tak ty s poděkováním odmítám.

 

V čem jsou vaše knihy jiné, čím rodiče oslovují? Vždyť je přece řada blogů a průvodců, kde rodiče najdou potřebné informace…

Ano, to máte pravdu, blogů je v dnešní době nespočet, každý druhý je influencer, na webu najdete všechno. Jako velkou výhodu v dnešní online době vidím v tom, že mé knihy jsou prostě a jednoduše knihy, které si můžete vzít do ruky jako třeba knížku Káťa a Škubánek a s dětmi si je prohlížet a přemýšlet, kam vyrazíte. Děti můžou být u plánování výletu, dáte jim ten pocit důležitosti, že jsou součástí, že mohou spolurozhodovat. Ví, na co se můžou těšit. Starší děti pak baví hledat ve skutečnosti místa z knihy, fotit se stejně, jako jsou vyfocené děti v průvodci. A co se informací obsažených v průvodcích týká, tak se snažím předat i tipy, jak si výlet zpestřit. Málokde se v běžném průvodci dočtete, že si máte do batohu přibalit třeba štětec pro malování vodou na betonovém panelu u brodu potoka, bábovičky nebo gumáky, protože ten brod, ten prostě děti budou chtít zažít na vlastní kůži. Nás rodiče občas možná ani nenapadne, jaké možnosti v přírodě máme. Výlet není jen o tom dostat se z místa A do místa B. S dětmi se tam možná ani nedostanete. Třeba se zastavíte u první kaluže. Prostě je důležité mít oči dokořán. Já podávám pomyslnou berličku.

 

Sestavit knihu není jen tak, většinou je to kolektivní práce a něco stojí… S kým jste spolupracovala, kde jste sehnala peníze? Jak náročné to bylo?

Když bych býval věděl, tak bych býval… Je to fuška vydat knihu svépomocí! Já jsem nespolupracovala s žádným vydavatelstvím ani nakladatelstvím, neměla jsem žádné poradce ani redaktory, prostě jsem si razila cestu sama. Byl to velký projekt zahrnující spoustu aktivit, které jsem nikdy v životě neřešila. Třeba samotná volba tiskárny, ale pak i papíru, gramáže, typ vazby, technika tisku, sama jsem koordinovala grafičku a korektorku, sama jsem byla u tisku a schvalovala jej a hodně velké úsilí mě samozřejmě stálo získání dostatku finančních prostředků. Tisk průvodců a dotisk prvního průvodce jsem financovala díky dvěma úspěšným hithitovým kampaním, které jsem si „spíchla“ takřka na koleni. Velký dík patří mé kamarádce Zuzce Havlínové, která mi pomohla s prezentačním videem. Jsem schopna naučit se řadu věcí, ale na tohle jsem už byla krátká (úsměv). No a pak se nabalila tvorba eshopu, logistika, účetnictví…, takže asi dokážete pochopit, co ve mně vyvolávají neustálé dotazy mého okolí: „A co teda jako děláš, když už máš děti ve školce/škole?“. Jedna věc je napsat knihu, další věc je knihu zrealizovat a to nejnáročnější přijde pak – knihu prodat.

 

Proč se věnujete právě krajině Českosaského Švýcarska a Rakouským Alpám? Jsou to vždy tipy na letní výlety?

Českosaské Švýcarsko je má srdeční záležitost. Pocházím z Děčína a nedám na tuto oblast dopustit. Pořídili jsme si tam i chaloupku, kde už dokonce proběhlo několik offline setkání s aktivními maminkami z řad čtenářek mého blogu. Moc ráda šiji dovolené na míru, jak říkám „sakumprdum“. A rakouské Alpy jsou prostě nádherné! Jestli je nějaké místo v horách babyfriendly, tak je to právě Rakousko! Tolik stezek pro děti třeba ve výšce 2 000 m.n.m., které jsou sjízdné s kočárkem! A ty výhledy! Rodič prostě stojí, kochá se a děti jsou v sedmém nebi. Letos jsme chtěli s dětmi posunout laťku o kousek výš a zaměřit se na Dolomity. Bohužel to neklaplo, tak snad příště. V průvodci rakouskými Alpami je i pár tipů na zimní dovolenou, protože to je téma, které řadu rodičů zajímá – kde je to v Alpách s malými lyžaři nejlepší.

 

Napsala jste na svém blogu www.sdetmivbaglu.cz velmi pěkný upřímný příspěvek o bariérách, které každý v sobě máme a vzájemně je poměřujeme, o respektu k nim i jak je překonávat, aby se např. i maminky s malými dětmi nebály, že cestování nezvládnou… (odkaz zde: https://bit.ly/3mMxf9t) Z toho mluví vaše vlastní zkušenost?

Ano, ostatně jak popisuji v článku, s narozením dcery jsem zřejmě porodila i pytel starostí, které mi bránily v tom někam vyrazit. A moc mě těší, že mi už poměrně dost maminek napsalo, jak jsem jim tímhle sdílením pomohla se zbavit vlastního strachu a překonat ty své bariéry, které jim stály v cestě.

 

Jak váš život ovlivnila letošní vlna pandemie?

Tak pokud to vezmu v osobní úrovni, tak velmi. Pro mě to byl čas obrovského uvědomění si řady věcí. Ono to zní jako klišé, ale je to tak. A nemyslím tím jen to, že člověk musí vzít na vědomí pomíjivost žití, to, že nic není věčné a jak dobře jsme se vlastně měli. Já jsem celou pandemii prožívala hodně intenzivně, dalo by se říct, že jsem se zařadila do toho „tupého stáda“, jak bývají lidé, co mají obavy, označováni. Náš syn byl v lednu hospitalizován kvůli viróze v nemocnici a strávil několik dní na kyslíkové podpoře. Takže já jsem koronavirus rozhodně nebrala na lehkou váhu. A zjistila jsem, že kromě strachu musím bojovat i s nepříjemnými tlaky společnosti, s pocitem, že se musím obhajovat, proč to já mám jinak než ostatní. Troška víc empatie a úcty mezi lidmi by neškodila. Fascinující pro mě bylo i to, jak jsme v březnu drželi společně, razili hesla „společně to zvládneme“ a teď, o pár měsíců později, je společnost rozdělena a brojí sama proti sobě.  Nezbývá než si přát, abychom brzy žili naše životy bez omezení. A do té doby se pokusit v tom negativním hledat alespoň něco trošku pozitivního.

 

www.sdetmivbaglu.cz

Spolupracovat, nebo vzdorovat? Jan Cina ukáže v minisérii Herec, jakou cenu zaplatí za životní roli

ČR: První polovina padesátých let, Československo, Praha. Stanislav Láník je talentovaný herec. Jeho postavení ale ovlivňuje kádrový profil. Otec zemřel v odboji, matku zabili po sousedově udání za údajnou kolaboraci s Němci. Zbyla mu tak pouze sestra Anežka a babička. Svého snu o velkém divadle se ale nechce vzdát. První ze tří dílů minisérie Herec, která byla nominována na „evropského televizního Oscara“ ocenění Prix Europa, uvidí diváci ČT1 v premiéře v neděli 11. října od 20.10 hodin.

Autor článku: 
Karoína Blinková

„Byla to výzva, která mě zavedla do nových neprobádaných končin. Jako herce i jako člověka. Otázku, jak se dá připravit, jsem si kladl dlouho před natáčením a nevím, jestli jsem našel odpověď. Jsem typ, který často propadá pocitu, že se nepřipravil dost a nejinak tomu bylo i v tomto případě. Postava Standy Láníka pro mě byla zatím skutečně nejkomplikovanějším setkáním. Zejména, co se morálních rozporů týče,“ říká představitel hlavní role Jan Cina. V třídílném dramatu ztvárnil mladého ambiciózního divadelníka, který by se rád dostal z ochotnického souboru, kde má úspěch zatím spíše v agitačních hrách, mezi profesionály. Možnosti jeho postupu jsou ale mizivé. Standa navíc skrývá velké tajemství, jenž může být traumatizujícím hendikepem i překvapivou cestou ke kariéře. „Jan Cina je inteligentní a velmi vnímavý herec. Nechtěli jsme pojmout jeho postavu jako hrdinu dané doby, ale takového, kterému by rozuměl současný člověk. Aby vlastně každý pochopil jeho motivaci,“ komentuje výběr režisér Peter Bebjak.

Sestru Standy si zahrála Jenovéfa Boková, která našla pro svou postavu inspiraci v rodině: „Roli Anežky jsem si pojmenovala můj otec v sukni. Je rázná, výbušná, ale zároveň ryzí a hodná duše, pro kterou je rodina a spravedlnost na prvním místě. Tím mi je velmi blízká, i když čím jsem starší, tím víc se pokouším být víc nad věcí a nenechat se ve vypjatých situacích tolik strhnout emocemi.“ Kromě sourozenců Láníkových oslovil režisér pro práci na novém seriálu i dlouholeté spolupracovníky, kameramana Martina Žiarana, střihače Marka Kráľovského a herečky Emílii Vášáryovou a Elizavetu Maximovou: „V podstatě jsme casting dělat nemuseli, jen kamerové zkoušky, abychom si náš výběr potvrdili,“ doplňuje Bebjak.

Minisérie je situována do padesátých let. „Snažili jsme se zachovat atmosféru. První polovina třiapadesátého roku, kdy nejdřív zemřel Stalin, poté Gottwald a ke všemu místní komunisti chystali revizi takzvané monetární politiky, byla podle mého názoru první z festovních hřebíků do rakve lidově demokratického režimu v téhle zemi,“ popisuje autor námětu a scenárista Petr Bok a představitel řídícího důstojníka StB Jindřicha Korčáka, herec Martin Finger jej doplňuje: „Padesátá léta nejsou v našich dějinách samozřejmě jenom o zvěrstvech komunistů a estébáků, jakkoli se v dějepise zmiňuje především toto. Lidé žili i své obyčejné životy, které žijí a musí žít za každého režimu. Bez diskuze ale toto období spadá do temnějších etap našich dějin.“

Téměř dvouletá práce na projektu přinesla tvůrcům už i první úspěchy. Největší evropský festival televizních, rozhlasových a on-line pořadů Prix Europa zařadil Herce nominací v nejsledovanější kategorii TV Fiction po bok seriálů jako Geniální přítelkyně nebo Chalífát. „Je to má druhá a věřím, že ne poslední spolupráce s Peterem Bebjakem. Stejně jako v případě té první, z níž vzešel Český lev za nejlepší TV film a minisérii, i v Herci vystavujeme postavy velkým morálním zkouškám. Je to příběh záporné figury, ale nevyprávíme jej černobíle. Zajímají nás motivace Standova jednání, díky kterým jej pak dokážeme vlastně i pochopit. Každý z nás by asi chtěl být hrdina, ale může se stát, že si najednou uvědomíme, že jsme jen obyčejnými Láníky,“ dodává kreativní producentka České televize Kateřina Ondřejková.

 

Jednotlivé díly uvede Česká televize od 11. října vždy v neděli ve 20.10 na svém prvním programu. První část mohou vidět diváci v exkluzivní premiéře 4. a 5. října v iVysílání.

 

námět: Petr Bok // scénář: Petr Bok, Pavel Gotthard // režie: Peter Bebjak // kamera: Martin Žiaran // střih: Marek Kráľovský // architekt: Juraj Kuchárek // masky: Michaela Kicková // kostýmy: Ján Kocman // hudba: Juraj Dobrakov // zvuk: Klára Javoříková // producenti: Rasťo Šesták, Peter Bebjak, DNA Production // výkonná producentka ČT:  Jarmila Hoznauerová // výkonná producentka DNA Production:  Natália Rau Guzikiewiczová // výkonný producent RTVS:  Vladimír Buriánek // kreativní producentka ČT: Kateřina Ondřejková // producenti: Rasťo Šesták, Peter Bebjak, DNA Production // koproducent: Jana Kákošová, Rozhlas a televízia Slovenska // hrají: Jan Cina, Jenovéfa Boková, Martin Finger, Jan Nedbal, Adrian Jastraban, Luboš Veselý, Judit Bárdos, Pavel Batěk, Elizaveta Maximová, Emília Vášáryová a další

Odteď už jen v DVB-T2. Česká televize zakončila přechod na nový digitální standard

ČR: Vypnutím starého vysílacího standardu DVB-T v oblasti Zlínska završila Česká televize ke konci září jedenáctiměsíční ostrý proces druhé vlny digitalizace. Modernější formát umožňuje divákům sledovat všech sedm programů ČT ve vysokém rozlišení, a rovněž jim dává možnost vybrat si, z jaké oblasti chtějí sledovat regionální zpravodajství. Na druhou vlnu digitalizace, ke které došlo na základě rozhodnutí vlády a mezinárodních dohod, se Česká televize intenzivně připravovala již od roku 2018, kdy spustila přechodovou síť. Stejně dlouho připravovala informační kampaní na náročnou změnu i diváky. Podle průzkumu společnosti Nielsen Admosphere se pro obyvatele Česka stala hlavním zdrojem informací o přechodu na DVB-T2.

Autor článku: 
Karolína Blinková

Ostrý proces přechodu na modernější standard vysílání zahrnující deset regionálních fází vypínání odstartovala Česká televize 27. listopadu loňského roku v Praze a ve středních Čechách. V době vyhlášení nouzového stavu v březnu letošního roku, kdy bylo vysílání České televize klíčové pro zajištění informovanosti všech obyvatel, byl přechod z rozhodnutí vlády pozastaven a obnoven znovu v červenci. Se zpožděním čtyř měsíců oproti původnímu plánu završilo celý proces vypnutí vysílačů ve Zlíně a Valašských Kloboukách ve středu 30. září.

„Česká televize se na tento technologicky i organizačně náročný projekt dlouhodobě připravovala. Změna si vyžádala celou řadu technologických inovací uvnitř televize a investice v řádu stovek milionů ročně, jak v provozu přechodové sítě, tak v nutné obměně vysílání a produkce. Od počátku bylo naším hlavním cílem, aby měli diváci České televize dostatek informací i času se na změnu připravit, a to se povedlo. Byli jsme pro ně hlavním zdrojem informací," říká generální ředitel České televize Petr Dvořák a pokračuje: „Přeladění má pro diváky také dva benefity. Všechny regionální zpravodajské relace jsou nyní dostupné celoplošně a je tak na každém, kterou si zvolí ke sledování. Zároveň současný formát všem umožňuje vysílat ve vysokém rozlišení obrazu. Na tuzemském trhu této možnosti zatím využívá pouze Česká televize, která jako jediná poskytuje v HD kvalitě všech sedm programů."

Aby svým divákům Česká televize změnu co nejvíce usnadnila, spustila vysílání v DVB-T2 pomocí přechodové sítě již na jaře roku 2018, plných dvacet měsíců před prvním vypínáním formátu DVB-T. V tomtéž roce odstartovala intenzivní informační kampaň na území celého Česka. Diváci se mohli obracet také na Divácké centrum ČT, které vyřešilo přes 23 tisíc telefonických a e-mailových dotazů týkajících se právě přechodu na DVB-T2.

Díky obsáhlé kampani se Česká televize stala pro obyvatele Česka suverénně hlavním zdrojem informací, v průzkumu společnosti Nielsen Admosphere ji takto označil každý druhý respondent (53 %), následovaly komerční stanice (18 %) a České radiokomunikace (4 %). Z výzkumu dále vyplynulo, že 85 % dotazovaných mělo o změně vysílání informace a 94 % se shodlo na tom, že informace byly snadno dostupné a byly prezentovány srozumitelně a jasně.

 

Zdroj dat: Nielsen Admosphere, sběr dat: 17. 9. – 22. 9. 2020, velikost vzorku: 1021, obecná populace 18+, s funkční TV v domácnosti

Mia – landecká holčička

OSTRAVA: Spolek Balónek, jenž se na Ostravsku zabývá tvorbou kulturně vzdělávacích programů pro děti, aktuálně vydává novou dětskou knížku – Mia – landecká holčička, kterou napsala jeho předsedkyně doc. Miriam Prokešová. Vyprávění se také dotýká historie kopce Landeka a přilehlých obcí, landeckých pověstí a různých tradic a zvyků.

 

Autor článku: 
Martin Musil/ika

Na prastarém kopci Landeku u Ostravy se na svém koni dodnes prohání zlý černokněžník. Při procházce se svou třídou najde holčička Mia v trávě malou sošku rytíře na koníkovi. Mia netuší, že ji na ni nastražil právě černokněžník. Holčička sošku zvedá a propadá se do dávné minulosti. Tím ožívá nejen kopec Landek s celou svou historií a životem, ale také mamuti, pravěcí lidé i hradisko a hrad. Ožívají také postavy landeckých pověstí a mýtů: zakletá landecká paní, vodník s rusalkami a vílami a nechybí ani baba Jaga a další... Vrátí se Mia ke své mamince?

Co je Landek a proč je tak mytický?

Pradávný kopec Landek (v překladu kout, roh země) je posledním výběžkem České vysočiny, na severním okraji Moravské brány. „České hory“ se zde lámou v Karpaty, je mezníkem mezi východem a západem. Landek je znám nejen jako pravěké sídliště lovců mamutů a v současné době Hornickým muzeem, ale vedla tady také Jantarová stezka; především je však opředen mnoha pověstmi a mýty. Mnozí netušili, a dodnes netuší, že se zde mohou setkat se zakletou landeckou paní nebo s pasáčkem, nacházejícím landecké poklady, s vílami a s rusalkami a s vodníkem, stejně jako s černokněžníkem... Kromě slavné krevelové sošky Venuše se zde pod Landekem v řece Odře nalezl také pradávný bronzový meč nebo ze středověku také malá dětská hračka rytíře na koni.

Čtená ukázka z knihy

Autor knihy

Autorkou knihy je předsedkyně našeho spolku Balónek, doc. PaedDr. Miriam Prokešová Ph.D., která vyučuje na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity obecnou pedagogiku a filozofii výchovy a dlouhodobě se zabývá tematikou a historií Landeku.

Ilustrace knihy

Knihu ilustrovala Mgr. Aneta Perničková, která je v současné době učitelkou na základní škole Monty School v Ostravě-Porubě a ve svém volném čase se ráda věnuje vlastní kreativní tvorbě.

Vydává Balónek z.s.

Knihu vydává náš neziskový spolek Balónek, který na Ostravsku připravuje kulturně vzdělávací programy pro děti a mládež např. i včetně programů pro děti základních škol přímo na Landeku.

Kniha Mia – landecká holčička

  • Autor: Miriam Prokešová
  • ISBN: 978-80-907902-0-9
  • Ilustrovala: Aneta Perničková
  • Tisk: Těšínská tiskárna, a.s., Český Těšín
  • Vydavatel: Balónek z.s., Českobratrská 2227/7, 702 00 Ostrava
  • Počet stran: 108
  • Pro děti od 8 let
  • Doporučená MOC: 199,- Kč

www.balonek.cz

 

Hvězdně obsazený a precizně zpracovaný původní rozhlasový muzikál Malý princ nově na 2CD

ČR: Vydavatelství Radioservis představuje na 2CD původní rozhlasový muzikál Daniela Bartáka, Richarda Bergmana a Víta Pokorného MALÝ PRINC. V příběhu putování a setkávání s obyvateli planet, který je rozložen do dvou dílů, září Vojta Dyk jako pilot, Viktor Antonio jako Malý princ nebo Jiří Korn v roli Domýšlivce. Průvodcem a vypravěčem je alter ego Exupéryho – letec, který povídá přátelům o nevšedním setkání na hranici uvěřitelnosti a zároveň se chystá na svůj poslední let.

Autor článku: 
Petra Dankovičová/ika

Na motivy světového bestselleru Antoine de Saint-Exupéryho přichází Malý princ jako původní český muzikál. Náš příběh sleduje cestu dvou hlavních hrdinů za neodvratným naplněním jejich osudů. Ilustruje tuto cestu neobvykle barevnými a optimisticky laděnými výlety do dříve neztvárněných hudebních směrů. Díky hudbě, hercům a zpěvákům se přeneseme do světa fantazie, ať už se jedná o podivné planety nebo jejich ještě podivnější obyvatele. Planetu Zemi reprezentuje nejen poušť, ale také kantýna korsického letiště, odkud Exupéry startoval ke své poslední misi. Příběh samotného Exupéryho i Malého prince dojímá celý svět už po desítky let, a proto chceme touto cestou oslavit i my 120. výročí narození velkého snílka a velkého člověka Antoine de Saint-Exupéryho, který nyní přichází k velkým i malým posluchačům ve velkolepém muzikálovém provedení.

DANIEL BARTÁK – hudba a hudební aranžmá

"Je velkým omylem považovat toto dílo za pohádku nebo za žánr pro děti, jelikož jeho myšlenky a metafory většinou překvapí a zasáhnou zejména dospělé. Tuto knihu jsem si zamiloval už v mládí a nikdy mě nepřestane překvapovat její nadčasovost a moudrost. Nápad, že by to mohl být krásný muzikál, přišel už v roce 2014, nicméně vše má svůj čas a smysl, stejně tak, jako muzikál Malý princ."

RICHARD BERGMAN – texty písní a scénář

"Příběh o malém princi je pro mě bible ve tvaru srdce. Je ikonou mého já, zároveň i krásnou a živou předlohou pro moji existenci na tomto světě. Žiju na překrásné modré planetě, a přesto každou noc hledím na noční nebe a hledám tu nejzářivější hvězdu. Planetku malého prince."

VÍT POKORNÝ produkce, scénář, režie

Malý princ je jako snový rébus, který může každý luštit po svém, a lidé ho luští už po několik generací. Z většiny zpracování mám ale deprimující pocit, a to jsem chtěl úplně otočit. Naším záměrem bylo interpretovat podstatu Malého prince tak, aby z příběhu byla cítit radost, upřímnost a láska k životu. Ostatně láska je osou každého dobrého příběhu a Malý princ dostává tímto muzikálovým zpracováním zcela nový rozměr. Rozměr plný naděje, která nehasne stejně, jako princova hvězda.

 

Účinkující:

MALÝ PRINC VIKTOR ANTONIO

PILOT EXUPÉRY VOJTĚCH DYK

DOMÝŠLIVEC JIŘÍ KORN

KRÁL JOSEF VOJTEK

RŮŽE IVANA KOROLOVÁ

HAD TOMÁŠ TRAPL

BYZNYSMEN MARTIN POŠTA

ZEMĚPISEC JAN JEŽEK

LIŠKA DITA HOŘÍNKOVÁ

LAMPÁŘ DANIEL BARTÁK

PIJAN JIŘÍ UNTERMÜLLER

PILOT JULES JAROMÍR DULAVA

PILOT ETIEN RADEK KUCHAŘ

TRIO RŮŽÍ SÁRA MILFAJTOVÁ, GABRIELA URBÁNKOVÁ, SIMONA TLUSTÁ

HOSTINSKÝ ZDENĚK ZELENKA

HLAS RÁDIA CORSÉ VÍT POKORNÝ

www.radioteka.cz

Noc literatury čtrnáctá

ČR: Ve středu 7. října 2020 v 18 hodin začíná Noc literatury. V pořadí 14. ročník atraktivního happeningu představí současnou evropskou literaturu v nových českých překladech. Noc literatury organizují od roku 2006 Česká centra ve spolupráci se Sdružením evropských národních kulturních institutů EUNIC. Letos se do projektu zapojilo 18 evropských zemí. Potřetí se bude číst i romská literatura, podruhé ukrajinská. K projektu se každoročně připojují i regionální knihovny – rekordní počet 72 přihlášených sice klesl na necelých 60, ale i to je úctyhodné číslo. Noc literatury se koná také v zahraničí, i když letos v menší míře než obvykle.

07.10.2020
18:00 - 23:00
Autor článku: 
Petra Jungwirthová

14. ročník organizují v Praze Česká centra ve spolupráci s Městskou částí Praha 10.

Letos to jsou Vršovice a částečně Královské Vinohrady. Dvacítka v letopočtu je pro tento ročník symbolická: 20 českých herců bude číst na 20 místech ukázky z 20 knih v nových překladech. Rok 2020 je rokem 130. výročí narození Karla Čapka, a to byl podle organizátorů jeden z důvodů pro výběr „Desítky“. Specifickým rysem Noci literatury je propojení několika vjemů: krásy textu v novém českém překladu, skvělého přednesu v podání předních herců a zajímavého, často neznámého místa, které dodává zážitku z textu další rozměr.

 

RENATA CHMELOVÁ, STAROSTKA MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 10:

„Noc literatury je velmi originální nápad, jak v lidech posílit vztah k literatuře. V době moderních technologií, kdy četbu u mnohých nahrazují nejrůznější online aktivity, to považuji za obzvlášť důležité. Navíc se tak děje velmi nenásilně a atraktivně, osobitá událost spojuje několik vjemů a zážitků. Posluchači se seznamují se současnou evropskou literaturu, s myšlením a tvorbou současných autorů v nejnovějších překladech do češtiny, zároveň ale mohou vidět a slyšet známé herce a podívat se na zajímavá místa.“

Noc literatury 2020 má podtext Tradice a alternativa– čtecí místa lze totiž rozdělit právě podle tohoto klíče. Čtení proběhne jak v místech  tradičních jako je sokolovna či kostel sv. Václava, tak v místech nově vzniklých jako jsou komunitní centra či audiovizuální studio, vybudovaných v opuštěných či nepoužívaných objektech. A letošní herecká sestava bude skvělá! Diváci uslyší třeba Daniela Bambase nebo Ivana Trojana, ale také nové tváře Noci literatury, jako je Zdeněk Piškula, Berenika Kohoutová, Hanuš Bor.

 

ADRIANA KRÁSOVÁ, VEDOUCÍ PROJEKTU NOC LITERATURY:

„Na 14. ročník Noci literatury asi nezapomeneme. Původně se měla konat 13. května a když byl zrušen Svět knihy, v jehož předvečer se pravidelně koná, chvíli jsme váhali, zda ji také nezrušit. Ale pak jsme dospěli k rozhodnutí, že při respektování aktuálních podmínek je možné ji uskutečnit a přesunuli jsme termín na 7. října. Byla by totiž velká škoda zrušit akci, která si za dobu svého trvání získala tolik příznivců.“

Iniciátorem a hlavním organizátorem dnes již mezinárodní literární události jsou Česká centra. Noc literatury připravují ve spolupráci s klastrem EUNIC (European Union National Institutes for Culture), zahraničními velvyslanectvími a nakladatelstvím Labyrint. Každá z dvaceti zúčastněných zemí představí jednoho svého současného autora v novém českém překladu.  Zážitek z literatury je umocněn unikátní formou, schopnou oslovit i návštěvníky, kteří se v důsledku moderních technologií s tištěným slovem či přednesem poněkud míjejí. Již po tři roky je součástí NL  romská literatura a po druhé ukrajinská. 

Jedním ze stálých partnerů Noci literatury také Evropská komise.

 

DANA KOVAŘÍKOVÁ, VEDOUCÍ ZASTOUPENÍ EK v ČR:

„Noc literatury představuje projekt s velkou přidanou hodnotou. Líbí se mi, že vnáší hřejivou atmosféru, jež vzniká mezi lidmi při čtení knih, do původně chladných památek a míst, které se jindy neotevírají, nebo slouží jiným účelům. A také ten pocit propojení, když se čte evropská beletrie ve stejný den ve více českých a evropských městech.”

Všech dvacet titulů  letošní Noci literatury  představila Česká centra formou facebookové kampaně Ve 20 videospotech představila originálním a nápaditým zpracování mladá talentovaná Františka Bakošová jednotlivé tituly. Současně byl spuštěn nový web.

 

PANDEMII NAVZDORY

Pokud do 7. 10. 2020 nepřijdou žádná razantní opatření ze strany vlády, organizátoři garantují nevšední zážitek, Noc literatury stoprocentně bude. Omezování kapacity nebude nutné, neboť ta je definována vlastním prostorem čtecích míst, zpravidla se jedná o prostor pro 15 – 30 sedících návštěvníků na jedno čtení. V rámci on-line prezentace byly spuštěny funkční webové stránky projektu a originální facebooková kampaň. Modifikaci přímého přenosu z jednotlivých míst, který by návštěvníci sledovali v čase on-line organizátoři neplánují. Naopak pečlivě řeší hygienická pravidla. Čas konání akce je sice zachován bez možnosti krácení, ale zato pro všechny posluchače budou povinné roušky, povinností bude také dezinfekce rukou a stejně tak bude nezbytné dodržovat rozestupy.  Všude na jednotlivých místech  se bude odehrávat i tzv. bezpečné střídání: Nová skupina posluchačů bude do místnosti vpuštěna až poté, co tuto místnost opustí předcházející skupina a co budou sedadla desinfikována. Tím se zamezí potkávání odcházejících i přicházejících posluchačů potkávali ve stejné místnosti.

 

NOC LITERATURY V ZAHRANIČÍ  

Také Noc literatury ve světě probíhá pod hlavičkou Českých center. Letos se četlo vzhledem k situaci v omezeném počtu měst a zemí, využívaly se streamovací techniky. Od jara letošního roku se takto s velkým úspěchem četlo na Slovensku, v Maďarsku, Paříži, Bulharsku a Amsterdamu.

 

HISTORIE PROJEKTU NOC LITERATURY

Když v roce 2006 přišel tehdejší generální ředitel Českých center Jan Bondy s nápadem realizovat „přehlídku úryvků světové literatury“, nikdo by nepomyslel, že během několika let se z komorní akce pro pár desítek účastníků stane obří projekt, který každoročně přiláká 8 000 návštěvníků. První čtení se uskutečnilo v Galerii Českých center v Rytířské a dále na několika vybraných pražských místech.

Česká centra získala v  roce 2011 grant Culture. Díky tomu se projekt European Literature Nights  dostal  do dalších evropských zemí. Během uplynulých let se z relativně malého projektu stal jeden z nejrozsáhlejších literárních happeningů s mezinárodním přesahem.
Za dobu svého konání představil jen v Praze mnoho desítek nových titulů. Každoročně se zvyšuje počet míst a měst, přibývá zájemců o spolupráci. V předchozích letech se četlo například na Malé Straně, úspěšná setkání s literaturou proběhla také v Libni, na Smíchově, na Letné, na Žižkově, v Dejvicích, v Karlíně, v Nuslích, Michli, Starém a Nové Město Prahy 1 a v roce 2019 v částí Prahy 2, konkrétně na Albertově, Vyšehradě, Podskalí a Novém Městě.

Realizace literárních projektů s mezinárodní účastí tvoří nedílnou součást programové nabídky Českých center. Ročně se uskuteční bezmála 250 literárních akcí v zahraničí.

 

Program:

šALOUNŮV ATELIÉR

stefan Hertmans/ Válka a terpentýn (Belgie)

Překlad: Veronika ter Harmsel Havlíková / Argo

Čte: Václav Jílek

 

RYBALKA

Anne Cathrine Boman/ Agathe (Dánsko)

Překlad: Lada Halounová/ Host

Čte: Hanuš Bor

 

HEROLDOVY SADY (aLTÁN)

Andrus Kivirähk/ Muž, který rozuměl hadí řeči (Estonsko)

Překlad: Naděžda Slabihoudová/ Kniha Zlín

Čte: Ondřej Pavelka

 

STUDIO KRYMSKÁ

Albert Camus/ Cizinec (Francie)

Čte: Vojtěch Vondráček

 

Café Sladkovský
Kevin Barry/ U nás v Bohane (Irsko)

Překlad: Alena Dvořáková/ Argo
Čte: Simona Babčáková

 

Polévkárna.cz
Domenico Starnone/ Tkaničky (Itálie)

Překlad: Alice Flemrová/ Kniha Zlín
 

Ďolíček
Péter Esterházy/ Deník se sl.lnivkou (Maďarsko)
Překlad: Robert Svoboda/ Dybbuk

Čte: Ivan Trojan

 

Café Šlágr
Nino Haratischwili/ Osmý život (Německo)

Překlad: Michaela Škultéty/ Host
Čte: Berenika Kohoutová

 

XAOXAX
Roman Helinski/ Továrna na vafle (Nizozemsko)

Překlad: Blanka Juranová/ Plus
Čte: Zdeněk Piškula

 

Neobyčejná klubovna
Gunstein Bakke/ V očekávání (Norsko)

Překlad: Marta Bartošková/ Argo
Čte: Eva Leimbergerová

 

Waldesovo centrum
Wieslaw Mysliwski/ Obzor (Polsko)

Překlad:Lenka Kuhar Daňhelová
Čte: Ivan Řezáč

 

Dva antikváři
José Eduardo Agualusa/ Prodavač minulosti (Portugalsko)

Překlad: Lada Weissová/ Triáda
Čte: Ivan Lupták

 

ZŠ Karla Čapka
Marlene Haushofer, Rakousko
Čte: Ivana Uhlířová

 

Modern Art Gallery
Vanda Rozenbergová/ Tri smrtky sa plavia (Slovensko)

/ Slovart
Čte: Zuzana Onufráková

 

Sokolovna
Antonio Munoz Molin/ Polský jezdec (Španělsko)

Překlad: Vladimír Medek/ LEDA
Čte: Daniel Bambas

 

Vršovická zahrada
Patrik Svensson/ Tajný život úhořů (Švédsko)

Překlad: Martin Severýn/ Kniha Zlín
Čte: Václav Neužil

 

Noise Kitchen
Gianna Molinari/ Tady je ještě všechno možné (Švýcarsko)

Překlad: Marta Eich/ Archa
Čte: Michaela Maurerová

 

Svět hub
Vladimír Rafejenko/ Dlouhé časy (Ukrajina)

Překlad: Jekaterina Gazukina, Tereza Chlaňová/ Větrné mlýny
Čte: Igor Orozovič

 

Kostel sv. Václava
Kate Atkinsonová/ Přepis (Velká Británie)
Překlad: Veronika Volhejnová/ Argo

Čte: Tereza Dočkalová

 

Petrohradská kolektiv
Andrej Giňa/ Paťiv (Romové)

Čte: Jan Cina

 

Další města na území ČR/ Noc literatury 2020

Benešov, Bílovec, Brandýs nad Labem, Stará Boleslav, Brno, Březnice, Česká Lípa, Česká Kamenice České Budějovice, Dačice, Dobruška Dobříš, Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Humpolec, Cheb, Chlumec nad Cidlinou, Chocerady, Chomutov, Chrudim, Jihlava, Jindřichův Hradec, Karlovy Vary, Krnov, Kroměříž, Kutná hora, Nové Město na Moravě, Nové Město nad Metují, Nymburk, Pardubice, Pečky, Písek, Plzeň, Police nad Metují, Prachatice, Příbram, Rotava, Rožmitál pod Třemšínem, Rožnov pod Radhoštěm, Rýmařov, Staňkov, Svijany, Šternberk, Ústí nad Labem, Valtice, Vrbno pod Pradědem, Vsetín, Zlín, Znojmo, Žatec, Železná Ruda

Více na:

http://www.nocliteratury.cz

http://www.czechcentres.cz/

 

ČESKÁ CENTRA

Česká centra jsou agenturou Ministerstva zahraničních věcí pro propagaci České republiky v zahraničí. Na mezinárodním poli prosazují zejména české kulturní a kreativní průmysly a zaměřují se také na oblast vědy, výzkumu a inovací. Síť českých center působí ve 24 velkoměstech na třech kontinentech. V loňském roce uspořádala Česká centra více než 2 300 akcí (výstav, veletrhů, přednášek a prezentací) a oslovila více než 2,8 mil. návštěvníků. Od února 2018 je generálním ředitelem Českých center Ondřej Černý.

ZASTOUPENÍ EVROPSKÉ KOMISE V ČR

Zastoupení Evropské komise v České republice poskytuje informace o činnosti Komise a dění v EU. Komunikuje s veřejností, médii a českými úřady. Zároveň sleduje politický, hospodářský a sociální vývoj v ČR.

Moje kino LIVE se vrací, zahájí filmem V síti s debatou

ČR: Již tuto sobotu 3. října se vrací projekce ve virtuálním kinosále Moje kino LIVE. Diváci tak budou moci z pohodlí domova zhlédnout pečlivě kurátorovanou nabídku filmů, od nejčerstvějších novinek po starší oblíbené kousky. V programu dále nebudou chybět ani přednášky či diskuse se zajímavými hosty a další alternativní obsah. Stejně jako na jaře půjde díky pevně stanovenému času projekcí, úvodům dramaturgů, ruchům z kina a dalším přidruženým formátům o zážitek navozující atmosféru kina.

03.10.2020
Autor článku: 
Petra Špačková

Diváci si v online kině budou moci již 30 minut před projekcí povídat s ostatními, své zážitky a dojmy mezi sebou mohou pomocí chatu sdílet také po skončení promítání. První projekcí bude V síti (15+) s následnou debatou s režisérem Vítem Klusákem a herečkou Terezou Těžkou, kterých se prostřednictvím chatu můžete na cokoliv zeptat.

„Rozhodli jsme se projekce obnovit zatím na bázi nepravidelných uvedení, a to zhruba dvakrát týdně. Online prostředí k našim životům neodmyslitelně patří a věříme, že formát sdíleného zážitku, který se co nejvíc podobá návštěvě kina, bude mít svoje diváky i v budoucnu. Důležitou součástí je také nabídka soukromých projekcí, které pro firmy a další subjekty přizpůsobíme na míru,“ říká Petra Špačková, koordinátorka projektu.

První projekce obnoveného online kina proběhne již tuto sobotu 3. října ve 20:30. Bude se jednat o dokument V síti (15+), který upozorňuje na chování sexuálních predátorů na internetu a v posledních měsících otřásl českou společností. Po filmu proběhne diskuse s režisérem Vítem Klusákem a herečkou Terezou Těžkou. Během ní se diváci mohou z pohodlí domova prostřednictvím chatu hostů zeptat na vše, co je zajímá.

 

Další projekcí bude intimní dokument Gero von Boehma s názvem Helmut Newton: Nestoudná krása. Snímek o kontroverzním i oceňovaném fotografovi, který změnil svět módy, sklízí od svého nedávného uvedení do kin nadšené reakce. Úvodu k filmu se ujmou fotografové Gabina Fárová a Robert Vano, publikum přivítá filmový kritik Vít Schmarc. Diváci se mohou těšit také na norský snímek o dospívání Disco s hvězdou seriálu Skam Josefine Frida v hlavní roli, či strhující drama nominované na Oscara pro nejlepší zahraniční film Corpus Christi.

Předprodej vstupenek probíhá přes portál GoOut. Více o projektu na www.mojekinolive.cz.

 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Knihy, literatura, média