Knihy, literatura, média

Do letošní soutěže festivalu se přihlásilo přes 90 studentských snímků v šesti kategoriích – Hraný film, Hraný film do 5 minut, Dokumentární film, Animovaný film, Hudební videoklip a nově Reklamní či propagační video do tří minut. Vítěze jednotlivých kategorií vybere odborná porota, která letos zasedne ve složení: scenáristka a dramaturgyně Barbora Hrínová, publicistka Nikita Jankovičová, dokumentarista Miroslav Janek, kameraman a režisér Martin Duba, vedoucí Ateliéru animované tvorby Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně Lukáš Gregor a dramaturg České televize Martin Novosad. Ocenění čekají i na celkového vítěze a laureáta divácké ceny. V rámci Bezručovy Opavy dále pokřtíme DVD vizuálních interpretací české a světové poezie s názvem Moderní dějiny do škol II a za přítomnosti autorky také audioknihu románu Ivany Gibové Bordeline, kterou vydává Ústav filmové, televizní a rozhlasové tvorby ve spolupráci s nakladatelstvím Větrné mlýny a jež je prvním počinem nové edice s názvem Česi, počúvajte.

Festival je tradičně zdarma přístupný široké veřejnosti, která se může těšit nejen na projekce finálových snímků, ale také na bohatý doprovodný program v podobě komentovaných projekcí, debat, workshopů či hudebních vystoupení. Na filmařské dílny se tak mohou těšit studenti středních škol z Opavska a Ostravska – budou si moci natočit animovaný film, zkusit si light painting nebo si vyzkoušet techniku klíčování. Svůj dokumentární film Universum Brdečka přijede uvést Miroslav Janek, snímek Loli Paradička zase Viťo Staviarsky. V Sadech svobody se pak mohou Opavané těšit na unikátní fotografickou výstavu k 100. výročí vzniku Asociace českých kameramanů. Prestižní výstavu, jež mapuje vývoj kameramanského řemesla a ikony české kameramanské školy, zatím hostily Praha a Brno, na začátku září se představí na Zlínském filmovém festivalu a z něj pak poputuje do Opavy, kde bude k vidění až do konce října.

Ve dnech 4. – 5. září se v ostravském Minikině uskutečnil warm up festivalu, v rámci něhož byly představeny nejúspěšnější filmy minulých ročníků a v předstihu také vybrané finálové snímky ročníku letošního. Nechyběl ani blok animovaných filmů pro rodiny s dětmi.

http://opavskypav.slu.cz

V polovině devatenáctého století se organizují skupiny intelektuálů významně podporující vědní rozvoj společnosti. Jednou z cest je vznik spolků, které umožňují širší nabídku společenského života. Vzpomeňme spolky Karoliny Světlé a Vojtěcha Náprstka. V jejich zájmu je historie, hudba, sport, ale i cestování a další oblasti. Z řady takových skupin vznikl na severu Čech spolek v České Lípě. Založilo jej dvacet šest vzdělaných mužů na schůzi 20. prosince 1877 zatím neoficiálně pod názvem Nordböhmischer Excursions-Club. Činnost spolku byla pozastavena v roce 1939 a nikdy nebyla obnovena.

V roce 1928 vznikl ve městě Český musejní spolek pro kraj Českolipský, který začal vydávat vlastivědný časopis Bezděz. Svoji činnost ukončil na počátku 50. let minulého století. Z iniciativy pracovníků českolipského archivu a muzea se zrodill v roce 1988 Vlastivědný spolek Českolipska, jenž navázal na Nordböhmischer Excursion-Club a zejména na úsilí Českého musejního spolku pro kraj Českolipský vydávat vlastivědnou publikaci.

Před dvěma roky vydal spolek rozsáhlé dílo autorů Olgy Sykáčkové, Jaroslava Panáčka, Michala Panáčka, Ladislava Smejkala a Miloslava Sovadiny. Kniha je reprezentativní nejen provedením, ale především vědeckým obsahem čtyř nosných kapitol, mnoha četnými ilustracemi a čtyřmi faktografickými kapitolami. Nordböhmischer Excursion-Club a 140 let vlastivědné práce na Českolipsku zobrazuje na pozadí činnosti spolku život v České Lípě a okolí v širokém portfoliu společnosti lidí i přírody. Ke studiu autoři předkládají vývoj členského růstu spolku, jeho badatelskou činnost teoretickou, ale důležitá je i činnost sběratelská. Díky ní byla uspořádána i velká živnostenská výstava a nakonec založeno i muzeum.

Stejně jako v minulých časech je i dnes základnou pro Vlastivědný spolek Českolipska Českolipské muzeum a galerie. Většina zaměstnanců je současně aktivní ve spolku. Od podzimu minulého roku akce spolku omezily rozsáhlé opravy budovy muzea, které pokračovaly i v době pandemie. Rekonstrukce vnitřního vybavení a expozice byly by i tak nejen pro návštěvníky muzea, ale i pro spolkovou činnost omezením. Pro členy spolku rekonstrukce expozic a stavební úpravy však neznamenaly úplné zastavení činnosti. Redukovány byly částečně přednášky nebo zájezdy. Členové s neutuchajícím úsilím připravovali nové materiály pro sborník Bezděz nebo exkurse a přednášky.

O dnešní činnosti Vlastivědného spolku sděluje knihovnice a dlouholetá členka výboru Magdalena Pujmanová: „O Vlastivědný spolek Českolipska jsem se začala zajímat v době, kdy jsem nastoupila do muzea. Názvy přednášek, procházek a výletů, které jsem si přečetla na programu spolku, vyvěšeném na muzejní nástěnce, mě lákaly k účasti. Většinou na nich přednášel Ladislav Smejkal, mnohaletý člen spolku a fundovaný historik muzea. Bez přehánění největší znalec novodobé historie Českolipska. Jeho vyprávění jsou velmi zajímavá, zúročuje v nich poznatky z bohaté badatelské práce. Umí zaujmout, vysvětlit vše v souvislostech bez subjektivních pocitů a tak, že tomu rozumíte. Jeho zásluhou členové spolku poznávají intenzivně historii nejen Českolipska, ale také sousední Horní Lužice.“

V minulosti dosáhla spolková činnost nejvyššího vrcholu před první světovou válkou, kdy počet členů přesáhl tisícovku a aktivity probíhaly v rozsáhlém počtu historických disciplín. Rozvoj mezi válkami už nebyl tak úspěšný a po nástupu fašismu byl spolek zakázán. V posledních desetiletích je práce spolku výrazně odborně zaměřená, ale na druhé straně popularizuje poznatky z historie a umožňuje přístup všem zájemcům.

Hlavním úkolem spolku podle Magdaleny Pujmanové zůstává vydávání sborníku Bezděz. „K tomu bychom chtěli každý rok vydat publikaci s regionální tematikou. V roce 2018 to byla reprezentativní publikace Nordbohmischer Excursions-Club a 140 let práce na Českolipsku, která shrnuje nejen historii prvního, velmi významného spolku na Českolipsku. Loni jsme vydali úspěšnou publikaci Ztracené květy, která mapuje plastiky a umělecká díla druhé poloviny 20. století v České Lípě. A letos bychom rádi vydali knihu o celoměstských požárech v České Lípě.“
Letos se chystá také výstava k výročí celoměstského požáru v roce 1820. Spolupráci nabízí spolek školám formou vlastivědných vědomostních her.

Knihovnice Magdalena Pujmanová informuje i o dalších formách spolupráce s kulturními institucemi města: „Spolek se neuzavírá do sebe, nevyhýbáme se kontaktům s ostatními kulturními institucemi. V letech 2018 a 2019 jsme před zahájením koncertů Kruhu přátel hudby formou krátké besedy připomínali významné osobnosti Českolipska. Loni skupina spolku Proluka organizovala přednášky na téma architektury ve městě, na kterých přednášeli významní architekti.

Zážitků z akcí mám opravdu hodně. Těším se na každý autobusový zájezd, návštěvy zámků, vlastivědné procházky. Zajímavé bylo setkání s Martinou Nikodýmovou, prapravnučkou Jakuba Arbesa, která v roce 2015 přijela do České Lípy. Loni před Vánocemi mě zaujalo divadelní představení žáků kravařské školy, kteří nastudovali vánoční hru Jana Maria Sury.“

Velmi dobrá je spolupráce s městem Česká Lípa. Spolek už léta s městem organizuje různé akce, např. Setkání u lípy svobody v den vzniku Československého státu, Den veteránů, Setkání u busty T. G. Masaryka v den jeho narození a v červnu u busty Milady Horákové Den památky obětí komunistického režimu. Spolupracuje s ním i na jednorázových akcích, letos byla odhalena socha českolipského malíře Eduarda Steffena. Zajímavá je podpora od Státního okresního archivu, ve kterém jsou uložené publikace a který pomáhá při vydávání vlastivědného sborníku. Členové se účastní i mezinárodních historických akcí, především v Německu. Vlastivědný spolek nemá v Libereckém kraji obdoby a jeho činnost přesahuje regionální význam.

www.vscl.cz

Vizitka:

Mgr. Eva Bečvaříková, seniorka, dříve učitelka ZŠ. Zájmy turistika, hudba, fotografování. Příležitostně publikuje v tisku tipy na výlety a reakce na kulturní události v okrese, kraji.

Podívejte se na video upoutávku: http://y2u.be/T4DpoVwkKlg

„Před natáčením alba Etc... 2 se po mnoha změnách v obsazení kapely personální situace stabilizovala. Franta Francl s Vláďou Padrůňkem odešli hrát jazzrock k Martinu

Kratochvílovi a my s Honzou Hrubým jsme zůstali sami. Na různá doporučení jsme vzali Jirku Veselého a bubeníka Jirku Šusteru, od Country Beatu se vrátil Kulich. A byla to pohoda. Hrálo se nám dobře, bylo hodně kšeftů, objížděli jsme, co se dalo – od hospod

až po kulturáky,“ přibližuje Mišík atmosféru, jež předcházela nahrávání dnes již legendárního alba v knize Vladimír Mišík / Ondřej Bezr: Byl jsem dobrej, z níž najdete několik úryvků i v bookletu aktuální reedice.

Tamtéž se můžete začíst i do vpravdě vizionářské dobové recenze dalšího letošního laureáta Ceny Anděl Jiřího Černého. Ta původně vyšla v 11. čísle časopisu Melodie v roce 1980 a Černý v ní mimo jiné napsal: „Tahle deska není námět na jednu recenzi. Spíš na esej. A na mnoho životů.“

O jakou kvalitu v případě Mišíkovy „Dvojky“ jde, dokazuje krom Černého slov především hudba sama. Všech devět skladeb, mezi nimiž se skví takové perly jako Nejlepší ženská našich dnů, Taxůvku jsme chytli, Variace na renesanční téma nebo Sladké je žít, má punc mimořádné trvanlivosti. Hudebně a kompozičně je to dílem všech členů kapely plus Jiřího Jelínka, textově pak dílem Michala Staši, Josefa Kainara, Hynka Žalčíka, Vladimíra Merty, Langstona Hughese v překladu Jiřího Valji a v neposlední řadě také Václava Hraběte. Jeho básně Mišík a spol. zhudebnili poprvé právě na Etc... 2.

„Mám takový matný dojem, že jsem Hraběte poprvé četl v nějakém sešitku, který redigoval Mirek Kovářík. Protože se mi moc líbil, pídil jsem se po nějaké jeho sbírce, kterou pak Hanka Herrmannová kdesi vydolovala a přinesla mi ji opsanou na stroji – myslím, že se jmenovala Stop-time. Hrabě mě nadchnul hlavně proto, že oproti Kainarovi, který byl v některých sférách přímo dokonalý, mi úplně dokonalý nepřipadal. To mě na něm přitahovalo. Navíc jsem měl a dodnes mám rád celou tu beatnickou scénu – Gregoryho Corsa, Lawrence Ferlinghettiho, Jacka Kerouaca a iks dalších. Hrabě se mi s nimi zdál příbuzný takovým tím ‚výstřikem emocí‘, tím, jak se jeho básně hemží ulicemi, hospodami, ženskými, alkoholem, jazzem... Myslím, že je to dodneška docela síla,“ vzpomíná Mišík v bookletu v dalším z úryvků z výše zmíněné knihy.

Vzpomínat by se dalo i na hudebníkovi věčné boje s tehdejším státním aparátem a schvalovacími komisemi, které paradoxně stojí za skutečností, že počínaje ‚Dvojkou‘ se  až do čtvrtého Mišíkova alba s Etc... jednotlivé desky pouze číslovaly. „‚Dvojka‘ nedostala žádný název, protože nám ‚vyšší místa‘ na Supraphonu neschválila naše návrhy... Po téhle zkušenosti jsme se už s nikým dál nechtěli dohadovat a desky jenom číslovali,“ vysvětluje Mišík.

Tolik k minulosti, která i přes zmíněné nepřízně dala české hudební scéně jeden ze skutečných (blues-)rockových skvostů, jehož lesk přetrvává i po čtyřech dekádách. Nyní navíc s bonusem pro CD a digitální verzi v podobě skladby Šero v kavárně s textem Jiřího Suchého, natočeného v rámci albových frekvencí a samozřejmě také včetně ikonického artworku, který s využitím originálů původního obrazu Miroslava Jiránka revidovali Karel Haloun a Luděk Kubík.

www.supraphon.cz

Projekt Art up mapuje současné umělecké prostředí v Hradci Králové a Pardubicích a přináší přehled kvalitních kulturních akcí v této aglomeraci. Jádrem Artupu je galerijní svět obohacený o události z dalších uměleckých oblastí, jako je literatura, hudba či divadlo. Mapa vás zavede na jedinečná místa spojená s kulturou a uměním, představí kulturní tipy pro daný měsíc, zajímavé doprovodné programy pro děti i dospělé, workshopy, ale i skvělé kavárny a obchody s autorskou tvorbou.

Projekt Art up vznikl již v roce 2016 a v té době mapoval pouze dění v Hradci Králové, byl však na čas pozastaven. Nyní se jeho autorky, Petra Příkazská a Anna Štysová, rozhodly projekt pod záštitou Galerie moderního umění v Hradci Králové po letech oživit, rozšířit za hranice svého rodného města a symbolicky tak spojit dva odvěké rivaly – Hradec Králové a Pardubice.

Kulturní mapy se staly výrazným fenoménem. Art up navazuje na podobné zahraniční projekty jako je například Art Rabbit nebo berlínský INDEX. I ty mají za cíl zjednodušit veřejnosti přístup k informacím o kulturním dění. V českém prostředí je od roku 2008 k dostání turistická mapa ArtMap, která slouží jako praktický průvodce pro všechny, kteří se chtějí zorientovat v pražských a brněnských galeriích a výstavách.

www.galeriehk.cz

V rámci projektu Industry Open vznikl tištěný Průvodce industriálem Plzeňského kraje. Ten představuje téměř 40 lokalit v Plzni a přilehlém regionu. Nechybí významné turistické cíle jako Plzeňský Prazdroj nebo bývalý kaolinový důl a Centrum Caolinum v Nevřeni, ale ani tipy na zajímavá místa, která by návštěvníkům mohla uniknout. “ V našem průvodci najdou zájemci o industriální dědictví místa, která mohou navštívit po své vlastní ose i během podzimních výletů nebo po celý rok. Asi nepřekvapí, že hlavními taháky jsou oba plzeňské pivovary nebo industriální areály, které dnes slouží kultuře, jako je DEPO2015 nebo plzeňská Papírna. V průvodci jsme však věnovali prostor i zajímavým místům, která jsou tak trochu skrytá, nebo podnikům, o jejichž nabídce komentovaných prohlídek málokdo ví,“ prozradila Alena Fialová z městské organizace Plzeň - TURISMUS, která průvodce připravovala. Průvodce industriálem Plzeňského kraje vznikl ve spolupráci s oddělení cestovního ruchu Krajského úřadu Plzeňského kraje. Je k dostání zdarma v Turistickém informačním centru města Plzně na náměstí Republiky vedle radnice.

Festival Industry Open, jehož druhý ročník skončil o prvním zářijovém víkendu, zpřístupnil téměř dvacítku míst a nabídl přes 110 dílčích akcí. Návštěvníci festivalu se vydali na komentované prohlídky, výlety historickými autobusy i zážitkové jízdy vlakem. Nejúspěšnější akcí festivalu byly komentované jízdy vlakem do jinak nepřístupného areálu Škodovky, kam se díky Industry Open během dvou srpnových víkendů svezlo na 600 účastníků. „Odhadovaná návštěvnost všech akcí festivalu se letos vyšplhala na cca 2500 účastníků, což vzhledem k omezeným kapacitám většiny akcí považujeme za úspěch. I druhý ročník festivalu nám tak i přes překážky, které letošní rok přinesl, ukázal, že zájem o industriální turismus je ze strany místních i turistů stále větší,“ vyhodnotila festival manažerka projektu Fialová.

Více o celém projektu Industry Open najdete na www.industryopen.cz a na facebookové stránce, tipy na výlety pak na www.visitplzen.cz.

„Slam poetry show je na programu Knihovny Třinec podzimní stálicí a jedná se také o jednu z nejvíce navštěvovaných literárních událostí v našem městě a regionu. A vůbec se tomu nedivím, protože na žádné jiné akci nezažijete takovou nálož humoru, vážných témat, nadsázky nebo satiry a to v rýmované podobě. Navíc se nám daří do našeho města zvát českou špičku téhle literární disciplíny, kterou jinde pohromadě stěží potkáte“ říká Jan Delong z Knihovny Třinec.        

Páteční sestava slamerů je složena z finalistů, vícemistrů a mistrů České republiky. Anatol Svahilec získal prvenství v roce 2011, Dr. Filipitch je mistrem ročníku 2017. Tukan se stal vícemistrem ČR v roce 2017 a Ellen Makumbirofa skončila druhá na mistrovství konaném v roce 2016. Honza Dibitanzl se do finále dostal několikrát po sobě. Složení vystupujících slibuje pestrý zážitek, protože každý má ke své tvorbě a vystupování jiný přístup. Někteří jsou bytosní improvizátoři, jiní vycházejí z propracovaných textů.      
Slam poetry show je předprogramem přeloženého festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět Třinec, který se uskuteční o týden později od středy 17. 9. do neděle 20. 9. Festival proběhne v třineckém kině Kosmos, v kině v Bystřici a Knihovně Třinec a nabídne divákům celkem 12 oceňovaných dokumentů z celého světa.
 

Vstupné na slam poetry show je 100 Kč. Akce se koná díky podpoře Ministrstva kultury ČR.

Více informací o programu Jednoho světa v Třinci najdete na: 
https://www.jedensvet.cz/2020/trinec-program

Více informací o Slam Poetry Show najdete na webu knihovny: 
https://knihovnatrinec.cz/udalost/slam-poetry-show-pro-jeden-svet-trinec/ 

Tematický večer proběhne v rámci festivalu Francouzské dny v Hradci Králové ( 9. - 11. 9.) a je pořádán ve spolupráci se Studijní a vědeckou knihovnou v Hradci Králové za podpory Statutárního města Hradec Králové.

Začátek je v 18:00 hod. v konferenčním sále v 5. NP.
Vstup je volný.

Soubor fotografií prezentovaný nyní pod názvem Tváře Izraele vznikl při opakovaných cestách do Izraele ve snaze zachytit různé aspekty a okamžiky tamního života v jejich plné nevšední rozmanitosti. „Během jednoho dne můžete vidět nejmodernější architekturu, evropský styl oblékání, pláže plné lidí, nejmodernější technologie a současně ortodoxní Židy, kteří připomínají svým oblečením a chováním obyvatele 19. století,“ přibližuje autor snímků Marek Goldberg. Na fotografiích souboru jsou zachyceni například věřící u Zdi nářků, modlitba v Chrámu Božího hrobu, křest v řece Jordán, oslava svátku Chanuka a slavnost etiopských Židů v protikladu k snímkům z civilního života.

Od 18 hodin na vernisáž plynule naváže koncert brněnského ansámblu HaChucpa, který publiku ve schodišťové hale vily Löw-Beer tematicky představí různé podoby židovské hudby. „Fotografie Marka Goldberga nádherným způsobem prezentují každodenní život v Izraeli, jeho různorodost a pestrost. Tóny klezmeru a jidiš písní tento večer nabídnou podobně bohatou paletu odstínů emocí v různých životních situací, jaké zachycují Goldbergovy snímky,“ těší se kurátorka výstavy Hana Bednaříková.

HaChucpa patří v současnosti k nejlepším tuzemským interpretům tohoto žánru. Soubor vstoupil na brněnskou hudební scénu již v roce 1997 s cílem drze navázat na téměř zaniklou židovskou tradici v Brně. A v čem spočívá ona posmutnělá, ale zároveň zvláštně radostná tvář židovské hudby? Talmud praví: „Kouzlo klezmeru tkví v tom, že se zde zároveň mísí smutek i radost. Jestliže jsme příliš smutní, máme si připomenout přikázání být veselí, jsme-li příliš veselí, máme si připomenout zboření Chrámu a být smutní…“

Pořadatel: Muzeum Brněnska, příspěvková organizace

Místo konání: Galerie Celnice, areál Vily Löw-Beer v Brně, Drobného 22, 602 00 Brno

Termín konání: 9. září – 27. září 2020

Otevírací doba: úterý – neděle 10 – 18 h

Vstupné: zdarma

„Feminismus. Tělo. Identita. Láska. Nenávist. Upřímnost. Mnohovrstevnatý portrét protagonistky zachycený ve formě působivé filmové eseje,“ zaznělo o vítězném filmu Pátrání po Evě ve vyjádření poroty. O Cenu ELBE DOCK pro první či druhý středoevropský celovečerní dokumentární film se ucházelo celkem sedm filmů. Snímek Floriana Koflera a Julie Gutweniger Bezpečí123, dokument Pavola Pekarčíka Hluché dny, film Chuť naděje režisérky Laury Coppens, snímek režiséra Aurelia Buchwaldera ISOLA, dokument Naše malé Polsko režiséra Matěje Bobříka a dokument režiséra Juraje Mravce Ztracený domov.

Režisérka filmu Chuť naděje Laura Coppens získala speciální uznání poroty, jež k filmu uvedla: „Režisérka nás zavedla do světa protagonistů citlivým a jemným způsobem. Její antropologický přístup nás vtáhl natolik, že jsme hned od začátku stály za dělníky. Situace v továrně byla zachycena observačním způsobem s jasnou režisérskou vizí.“

V porotě Ceny ELBE DOCK pro středoevropské první a druhé dokumentární filmy zasedla filmová producentka Marta Golba, výkonná ředitelka a zakladatelka filmově-vzdělávacího festivalu pro mládež s názvem Young Film Fest Mária Môťovská a producentka ve společnosti Frame Films Hana Blaha Šilarová. 

Vyhlášením Cen ELBE DOCK a koncertem avantgardního violoncellisty a skladatele Štěpána Filípka oficiálně skončil třetí ročník mezinárodního filmového festivalu, který od 1. do 4. září probíhal v Ústí nad Labem a poté v Drážďanech. Festival promítnul na 60 celovečerních i krátkometrážních filmů především debutujících evropských tvůrců a uspořádal na 20 doprovodných akcí. Na akci přijelo 150 industry hostů a projekcí se zúčastnilo přibližně 1700 diváků.

V rámci festivalu ELBE DOCK se udílela i Cena Pavla Kouteckého. Tu získala dokumentární esej FREM slovenské dokumentaristky Viery Čákanyové a producentky Niny Numankadić, která reaguje na současnou vlnu posthumanistického uvažování způsobeného rozvojem technologií a umělé inteligence, získala prestižní Cenu Pavla Kouteckého. Ta se letos udílela již počtrnácté. Cena Pavla Kouteckého oceňuje nejoriginálnější první a druhé dokumentární filmy českých a slovenských tvůrců. Mimo celovečerního filmu byl oceněn krátký animovaný dokument M E Z E R Y režisérky Nory Štrbové a producenta Ondřeje Šejnohy. V tom autorka zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Ceremonie proběhla již potřetí v rámci mezinárodního filmového festivalu ELBE DOCK na balkonu Veřejného sálu Hraničář.

“Jsem ráda, že i přes komplikace se podařilo uspořádat letošní ročník nejen Ceny Pavla Kouteckého, ale i festivalu ELBE DOCK. Myslím, že v současné době je velmi důležité podporovat filmaře, kina a celou živou kulturu, která současnou covidovou situací velmi utrpěla. Těší mě, že jsme v Ústí a Drážďanech mohli ukázat filmy, které by se jinak do kin nedostaly, a zorganizovat akce, které zaujaly a zapojily místní obyvatele,” říká zakladatelka Ceny Pavla Kouteckého, producentka Jarmila Poláková, která stojí i za založením festivalu ELBE DOCK.

Pořadatelem festivalu je nutprodukce, s.r.o. a bujón s.r.o.

3. ročník Mezinárodního festivalu ELBE DOCK se koná pod záštitou primátora statutárního města Ústí nad Labem Mgr. Ing. Petra Nedvědického.

elbedock.cz