Knihy, literatura, média

ČR: Do kina ani do divadla, ba ani na koncert to nejde, ale když si v sobotu ve 12.35 zapnete ČT2, můžete tam zhlédnout v premiéře nový krátký dokument, který navodí pohodu i úsměv. Ale je i k zamyšlení, jaké to je, když pronikáte hluboko do tajů cizího jazyka, když se vám záliba stane obživou, a když jste doma v zemi, která má s tou naší hodně společného, ale její jazyk je přitom tak jiný.....Představíme vám sympatického překladatele (a dříve i novináře) žijícího v Budapešti, Roberta Svobodu. 

ČT2 pondělí 19. 10. 12:00 (repríza)

ČT2 středa 21. 10. 18:55 (repríza)

ČT2 čtvrtek 22. 10. po půlnoci 05:00 (repríza)

„Pokračování Výprav má velmi podobný, vlastně stejný formát, jako první, jsou samozřejmě z jiných míst, ale píše je pořád ten samý člověk, který se za rok zas tak moc nezměnil. Tedy já, padesátník, nikoli ten prošlý peníz, mince nízké hodnoty, ale člověk dejme tomu městského typu, zájmů spíše duchovních a literárních než adrenalinových nebo třeba kulinářských, pro nějž je největší dobrodružstvím vystoupit někde z vlaku, prohlídnut si kostel, radnici a kašnu a pak najít něco, kde by lacino přespal,“ píše v předmluvě Jiří Peňás.

Spolu s ním se tentokrát vypravíme do Čáslavi za lebkou slavného husitského vojevůdce Jana Žižky a navštívíme knížete Metternicha v Kynžvartu. Hned dvě kapitoly jsou věnované vévodskému městu Zákupy, ve kterém padá statek a stojí kaple, ze které vede cesta až do Sarajeva. V pokračování Výprav objevíte i poetiku pražských Petřin. Jiří Peňás ani tentokrát nezůstal jen u objevování Česka a absolvoval i pár výprav za hranice.  V Rakousku ochutnáme křehké linecké a medový perník v Mariazell, v Maďarsku si užijeme atmosféru lázeňského města Ráb (Györ) se všemi jeho zajímavostmi. Poznáme genius loci polské Varšavy, jejíž ovzduší přímo jiskří emocemi. Na své si přijdou i fanoušci divokého západu - na závěr se společně vypravíme do Saska, do říše Karla Maye.

„Přiznám se, že málo věcí v českých médiích, jež musím povinně číst, mě tak zaujalo jako cestopisné články Jiřího Peňáse. Vždy je v Echu vyhlížím jako první a těším se, co tam nového bude. Přiblížily mi znovu místa, která znám a objevila místa, která jsem doposud nenavštívil. Připomněly mi události a informace, která jsem znal, ale už třeba zapomněl, ale také mi mnohé ukázaly, co jsem ještě nevěděl. Těším se na to, že až budu konečně v důchodu, vezmu si jeho knížku a objedu s ní místa, o kterých píše,“ říká Karel Schwarzenberg.

Knihu Výpravy pro blízké i vzdálenější, která vychází v Edici Echo 25. října 2020, je možné už nyní předobjednat prostřednictvím online obchodu EchoeShop. Knihu bude možné zakoupit i v síti knihkupectví. Doporučená maloobchodní cena je 349,- Kč. V online obchodě Echo můžete zakoupit i první knihu Výpravy pro starší a pokročilé.

O autorovi:

Jiří Peňás (nar. 1966) je zkušený novinář, držitel ceny Novinářská křepelka za rok 1997 i Ceny Ferdinanda Peroutky za rok 2013. Soustavně se věnuje kulturní publicistice, jejíž průřez poskytla jeho kniha Deset procent naděje: výbor z publicistiky 1995–2001 (Dokořán, 2002). V roce 2019 mu v Edici Echo vyšel soubor cestopisných článků Výpravy pro starší a pokročilé. Ve stejné edici nyní vychází třetí publikace Jiřího Peňáse Výpravy pro blízké i vzdálenější.

„Já i kameraman jsme nejednou smočili gumáky v potoce, abychom se dostali k těm nejhezčím záběrům. Kromě toho jsme samozřejmě také prošmejdili křížem krážem zahradu u mě na statku a hodně vařili,” říká k osmé sérii Herbáře, která nese podtitul „Doma“, moderátorka Kateřina Winterová a dodává: „Doma na zahradě i v kuchyni, protože to, co si sami vypěstujeme, je nejlepší. Zahrada je vášeň a radost na celý život. A nejsem sama, která to už ví. Když vaříme z vlastnoručně vypěstovaných plodin, máme velkou šanci trumfnout i luxusní restaurace.“

Po sérii, ve které Kateřina Winterová vyrazila do Indie s ní budou diváci trávit čas opět v Čechách a na Moravě a nahlédnou jí pod ruce při pěstování zeleniny i bylin. V kuchyni společně s hosty Markétou Pavleje a Julianou Fischerovou připraví tradiční i moderní, sladká i slaná jídla. Při putování republikou navštíví české chovatele i výrobce kvalitních potravin. „Diváci mají výjimečnou možnost nahlédnout pod ruce farmářům, pěstitelům a zkrátka mistrům ve svém oboru. Mohou se nechat unést představou skvělé vůně a chuti všech těch dobrot, které si Kateřina a její hosté uvaří, anebo se do receptů prostě pustit rovnou, ve své vlastní kuchyni, protože většinu ingrediencí doma všichni máme,“ doplňuje dramaturgyně pořadu Lada Macurová.

Novinkou osmé řady bude zařazení charitativního dílu. Diváci mohou v pátém díle podpořit Nadační fond a centrum Seňorina pomáhající lidem s Alzheimerovou nemocí.

režie: Jaroslav Včela // dramaturgie: Lada Macurová // výkonný producent: Vojtěch Svoboda // průvodkyně pořadu: Kateřina Winterová

„Knihy jsme dětem i jejich učitelům stihli rozvézt poslední den před vládou nařízeným uzavřením škol. Doufáme, že si díky nim budou při současné distanční výuce procvičovat čtení, které se vloni jako prvňáčci i přes přerušení výuky naučili. Obrovský podíl na tom mají i jejich rodiče, a tak jsme i jim chtěli touto formou poděkovat a doufáme, že ve čtení budou se svými ratolestmi pokračovat i teď. Celá aktivita je zaměřená na rozvoj čtenářské gramotnosti a environmentální výchovu. Proto jsme ji nazvali „Čte celá rodina aneb I v pandemii jsem se stal čtenářem“. A třeba knihu využijí i kantoři při on-line výuce, to už bude záležet jejich kreativitě a fantazii,“ sdělila členka realizačního týmu a vedoucí odboru školství, kultury a sportu bohumínské radnice Pavla Skokanová.

Pro knihu s rybářskou tématikou se Bohumín nerozhodl náhodou. Ve městě je totiž hned několik jezer, tůní, rybníků i řek, a tak není divu, že má zdejší rybářský spolek přes 700 členů a více než 100 z nich jsou navíc mladí rybáři do 18 let. Oblíbený je i rybářský kroužek, a proto byla volba kapříka Metlíka jasná. Distribucí knih však projekt na podporu čtení zdaleka nekončí. Pro druháčky se ještě chystá v únoru i beseda s autorem Metlíkových dobrodružství Janem Opatřilem v bohumínském kině.

Festival byl zahájen ve středu v 17 hodin v kulturním centru Moving Station po náročném několikadenním rozhodování, zda bude možné jej po všech přípravách skutečně zrealizovat. Kromě diváků se jej zúčastnili také hosté z řad sponzorů a partnerů. Energii do žil vlili organizátorům hned na úvod Michal Vozobule, náměstek primátora pro oblast dopravy a životního prostředí, Zdeňka Kučerová z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU, Roman Černík, umělecký ředitel Centra Johan, a Jakub Paleček, ředitel organizace Člověk v tísni v Plzeňském kraji. Ocenili nasazení týmu a skutečnost, že je festival Jeden svět součástí kultury v Plzni. „Dovolím si říct, že atmosféra byla skvělá. Ráda bych vzkázala lidem, kteří při zahájení stáli před plátnem, že celý festival podrželi a zdůraznili, že Jeden svět za to stojí a že je skvělé, že se podařilo udržet jeho konání. Bylo to silné a dodalo mi to energii pokračovat,“ zhodnotila samotné zahájení Miroslava Haplová, koordinátorka školních projekcí.

Na 25 projekcí a 22 debat s hosty během 4 promítacích dnů dorazilo téměř 500 diváků. Ač celková návštěvnost nebyla rekordní, tak vzhledem k nouzovému stavu a mimořádným opatřením předčila očekávání organizátorů. „Nejvíc mě potěšila solidarita diváků, jak vzájemná vůči sobě, tak k festivalu, a atmosféra v týmu, který se navzdory všem nejistotám dnešní doby maximálně semknul a dotáhl vše do konce. Stejně tak velké poděkování patří hostům, bez nichž by „pofilmové“ debaty nemohly proběhnout, což by diváky ochudilo o rozšířený vhled do problematiky jednotlivých filmů.“ říká koordinátorka debat Adéla Lachoutová.

Ve velmi obtížné situaci se ocitly školní projekce, jelikož byly zahájeny 5. října, v den, kdy došlo k uzavření středních škol, jejichž studenti měli být nejčastějšími návštěvníky. Dorazili tak pouze skalní fanoušci ze základních škol a festivalový tým ocenil jejich přístup. „Při projekcích jsem sledovala reakce dětí na filmy a říkala si jo, to je ono. Ta reakce, kdy děti hlučí při úvodních spotech, pak začne film a je ticho. Mimika pracuje. Jen mi běželo hlavou, že je škoda, že se to dostane k tak malému počtu dětí,“ shrnuje pocity ze školních projekcí Haplová.

Na Moving Station byly k vidění také dvě výstavy. Ve foyer se jednalo o výstavu vítězných prací Teendesign 2019 a před sálem kina si diváci mohli prohlédnout vizuály uplynulých ročníku festivalu za 20 let zpátky. Většina z nich se shodla, že ten letošní vizuál je společně s tím z roku 2009, kde se objevuje fotografie Václava Havla, vůbec nejpovedenější. Možná právě proto projevili návštěvníci zájem také o originální doplňky právě s letošním vizuálem. „Ponožky se téměř vyprodaly již během předfestivalových akcí a ohledně triček, placek a tašek nám stále píší lidé přes sociální sítě s tím, že festival sice nestihli, ale rádi by si je zakoupili dodatečně,“ uzavírá s potěšením Lachoutová.

“Chceme poděkovat všem pořadatelům a kulturním institucím, které se do Majáků české kultury i přes tak krátkou dobu přípravy zapojily. Akce vyslala do světa jasný světelný signál, že kultura je tu i přes zrušení všech akcí pořád s námi. Protože kultura diváky nenechá ztroskotat a díky jejich podpoře ani sama neztroskotá. Budeme zase spolu! Zvládneme to! Bezpečně a s respektem k vládním opatřením,” říká Rosťa Novák ml., který se svým souborem Cirk La Putyka podnítil vznik iniciativy #kulturunezastavíš. A dodává:  “Chceme ale poukázat i na nejistotu, která je spojená s proměnlivostí a nestabilitou vládních opatření. Spojili jsme se s vidinou nějakého konce současných přísných omezení, ale už je zase všechno jinak. Potřebujeme podporu nejen diváků, ale i státu, protože další omezování kultury budou pro mnohé likvidační. Řekněte nám kdy by se mohla živá kultura skutečně opět vracet k životu a my se zařídíme. Být každý den v pozoru je více zničující, než vědomí, že budeme zavření třeba x měsíců.”

“Děkujeme všem dodavatelům světel, celému technickému týmu, který akci s velkou obětavostí realizoval, a také ostatním firmám a jednotlivcům, kteří se podíleli na akci v ostatních městech,” doplňuje David Ostružár, jeden z autorů akce a z produkčních Majáků české kultury.

Poděkování patří firmám: Audiolight, Brum Licht, Force Production, Profirental, Start Production, T-Servis a řadě dalším. Technická koordinace: Smart Production.

Proč jste se k akci připojili? Jaký smysl pro vás osobně má rozsvítit Maják české kultury, na co by měl upozornit, co vyjádřit?

Naše společná kultura a umění dokazuje, že smyslem našeho života je jeho trvání z generace na generaci. Jsme totiž schopni pochopit přesah našeho bytí v našich potomcích, blízkých, v národě i všech lidech. Kultura a umění je světlo, které míří z našich duší ke hvězdám.

Jan Burian, ředitel, Národní divadlo Praha

Česká kultura prožívá asi nejtěžší období od sametové revoluce. Nemožnost konání nebo výrazné omezení hromadných akcí je pro mnoho subjektů devastující. Tímto krokem tak chceme stejně jako ostatní subjekty, které iniciativu podpořili, upozornit na kritickou situaci, která nastala a bude ještě dlouhou dobu trvat.

Robert Schaffer, předseda představenstva a generální ředitel společnosti Bestsport, O2 areny a O2 universa

RockOpera Praha se k akci připojila proto, aby upozornila na důležitost kultury jako vlastního sebevyjádření lidí různých generací i národů. Kultura, hudba, divadlo je tu s námi od nepaměti, díky ní jsme schopni zvládat i ty nejtěžší překážky. Náš rockový stánek kultury rozsvítíme společně společně s naším mezinárodním týmem z Francie až po Rusko a naživo rozehrajeme střechu divadla francouzským akustickým rockem s doprovodem didgeridoo a percusí.

Pavla Forest, zpěvačka, libretistka a ředitelka RockOpery Praha

Kultura je pro nás i pro naše posluchače nedílnou součástí života. Svým připojením k akci Maják české kultury jsme chtěli říct, že Česká filharmonie tu pořád je, i když zrovna nemůže hrát. A že po překonání současné krize se s našimi posluchači budeme opět těšit na společná setkávání ve Dvořákově síni Rudolfina, protože bez nich by naše činnost neměla žádný smysl.

David Mareček, generální ředitel, Česká filharmonie

Kultura je Tvář naší společnosti.

Architektura, slova, chování , morálka. To vše je kultura.

Pokud nebude kultura, zmizí naše Tvář. Budeme opět národ, který se na sebe nemá jak a proč podívat. Ale to už jsme zažili.

Nedopusťme to .

Rozsviťme maják  naděje  a vytrvejme.

Maják znamená vzájemnost.

Martin Františák, umělecký šéf, Švandovo divadlo, Praha

V době, která se zdá být divoká a v mnoha rozměrech konfrontační, pro nás Maják české kultury představuje symbolický a přitom neprotestní akcent kultury jako takové. Symbol světla, které všichni pořebujeme k životu. Stejně jako kulturu.

Eva Suková, Dejvické divadlo, Praha

Současný tanec je silně propojen mezinárodně, sdílíme symbolickým Majákem společnou solidaritu všech profesí v oblasti živého umění, které se bez kontaktu s divákem neobejde, a to napříč Evropou. "Culture is future" - Evropský parlament tento názor sdílí a doporučuje členským státům vyčlenit 2% z plánu na podporu oživení přímo na Kulturní plán obnovy. Věřím, že naše vláda nezůstane pozadu, protože umění přináší trvalé hodnoty, svobodu a kvalitu života celé společnosti.

Yvona Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tance Praha z.ú.

Maják slouží k navigaci ve zrádných oblastech a právě kulturní život je v těchto časech oblast více než zrádná. Nyní již s jistotou víme, že dopady na kulturní a kreativní průmysly budou enormní. Až se z této situace dostaneme a instituce budou mít opět možnost uvádět svůj program, bude finanční i mentální podpora ze strany diváků i státu naprosto kruciální. Aby k ní vůbec došlo, je třeba na nelibou situaci v tomto bezčasí upozorňovat. Nesmíme úplně zhasnout, protože se dost dobře může stát, že se v mnohých lidech zrodí myšlenka, že kulturu nepotřebují. To by byl začátek konce.

Jan Honeiser, vedoucí produkce, Palác Akropolis, Praha

Zapojením se do akce Majáky české kultury chceme vzkázat všem divákům i kolegům z kulturních institucí po celé České republice, že držíme spolu a že se nedáme.

Josef Kubáník, mluvčí Slováckého divadla v Uherském Hradišti

K akci jsme se připojili proto, že je dnes velmi důležité, abychom společně upozornili na to, že kultura neni jen prostor pro trávení volného času, ale důležitá součást našich životů, platforma pro společenský dialog a zároveň čím dál tím víc důležitější součást ekonomiky. Epidemií Covid 19 jsou sice postiženy různé oblasti společnosti, ale v kultuře se naplno projevily i další dlouhodobě neřešené problémy a dopad na tento sektor bude zdrcující. Maják chápeme jako akt solidarity mezi kulturními institucemi, na jejichž přežití závisí osudy soudobého umění i zábavního průmyslu. Doufejme, že společnost k našemu osudu nebude lhostejná a že ji tohle gesto zůstane na paměti, stejně jako ty tisíce představení a akcí, které se stihly od konce první vlny v červnu odehrát.

Přemek Martinek, DIOD Jihlava

Chtěli jsme dát najevo, že i v nejzápadnějším českém divadle #kulturunezastavis. Akci bereme jako krásné gesto, propojující herce i další zaměstnance divadla s našimi diváky v době, kdy to není možné obvyklým způsobem - během představení.

Martina Pokorná, dramaturgyně, Západočeské divadlo v Chebu

Jsme majákem kultury v našem městě. A tak jsme nemohli chybět ani v této celorepublikové akci. Je to prostě takový tichý výkřik, že jsme tady a že žijeme.

Jiří Trnka, Činoherní studio města Ústí n. Labem

Akci Maják české kultury považuji za důležitý projev společné síly kulturních institucí a všech umělců, kteří jsou nyní znovu  odstaveni od své tvorby. Věřím, že poukáže i na to, že kulturní činnost v naší zemi není jen volnočasovou aktivitou, ale, že se jedná o nezpochybnitelný fenomén naší společnosti,  se kterým se musí počítat.  Kultura je nejen potřebou pro miliony našich spoluobčanů, ale i důležitou součástí naší ekonomiky. 

Petr Dohnal, ředitel, Východočeské divadlo Pardubice

Vysláním světelného signálu se připojujeme k dalším kulturním institucím. Chceme všechny příznivce současného tance ubezpečit, že jsme stále zde, i když nemůžeme produkovat naše představení. Studenti se stále připravují  a těší se na okamžik, kdy budou moci být opět se svými diváky a spolu navzájem. Maják české kultury nyní svítí v Duncanu namísto všech představí, která nemohla proběhnout.

Romana Lisnerová, ředitelka školy, Konzervatoř Duncan Centre

K akci Maják české kultury jsme se připojili proto, abychom podpořili všechny naše kolegy, v jejichž kulturních institucích je stejně jako u nás momentálně tma. Dnešní akce „Maják“ měla ukázat, že kultura není jen volnočasovou aktivitou, ale naopak nedílnou součástí kulturní společnosti, která nikam nezmizí. Držme si palce, ať se brzy vrátí časy, kdy budeme kromě „Majáku“ moci opět rozsvítit i samotné jeviště a hlediště.

Kateřina Vižďová, tisková mluvčí, Městské divadlo Brno

Česká kultura si musela svou společenskou pozici obhajovat již před pandemií, ale nyní stojí ještě před větší zkouškou. Boří se hodnotový systém naší společnosti a bude potřeba jej znovu definovat. A právě v tento moment může kultura ukázat svou sílu a podstatu. Její soudružnost k tomu má velké předpoklady. Doufám a věřím, že česká kultura zafunguje jako pomyslný maják a zachrání co nejvíce zbloudilých duší.

Jan Holec, umělecký šéf, Divadlo Petra Bezruče, Ostrava

Cítíme sounáležitosti se všemi kulturními organizacemi v republice. Věříme, že tento výjimečný stav nezlikviduje kulturu, která má v naší zemi nezastupitelné místo.

Eva Mikulková, ředitelka, Klicperovo divadlo Hradec Králové

S veškerým respektem k nutnosti zvládnout současnou situaci se plně ztotožňujeme s myšlenkou symbolicky poukázat na problém české kultury, do kterého byla nedobrovolně vhozena. Kulturu netvoří jen velká divadla a velké kulturní instituce, ale mnoho jednotlivců, externistů, specialistů ve svých oborech, a to i technického rázu. Ti všichni byli ze dne na den připraveni o možnost obživy. Pevně věříme, že v této chaotické a vystrašené době si brzy budeme moci najít cestu ke svým divákům stejně jako oni k nám.

Martina Drbušková, Divadlo J. K. Tyla, Plzeň

Seznam institucí, které se do Majáků české kultury zapojily:

• Akademie múzických umění - Divadelní fakulta (DAMU)
• Akademie múzických umění Praha (AMU) / Filmová a televizní fakulta (FAMU)
• Bezbariérové divadlo Barka
• Centrum experimentálního divadla (CED)
• Činoherní studio města Ústí nad Labem
• Dejvické divadlo
• DIOD
• DISK
• Divadelní studio Marta DIFA JAMU Brno
• Divadlo Alfa
• Divadlo Bolka Polívky
• Divadlo Bravo
• Divadlo Feste
• Divadlo Horní Počernice
• Divadlo Husa na provázku
• Divadlo J. K. Tyla
• Divadlo loutek Ostrava
• Divadlo Na Fidlovačce
• Divadlo na Orlí / Hudebně-dramatická laboratoř JAMU
• Divadlo Na prádle
• Divadlo Na zábradlí
• Divadlo pod Palmovkou
• Divadlo Ponec
• Divadlo v Řeznické
• Forum Karlín
• FysioArt o.p.s.
• Horácké divadlo Jihlava p.o.
• Jatka78
• KD Mlejn, o.p.s.
• Klicperovo divadlo
• Kult, spolek
• Kulturní centrum Turnov
• Lucerna
• Masarykův kulturní dům
• MeetFactory o.p.s.
• Městské divadlo Brno
• Městské divadlo Mladá Boleslav
• Městské divadlo v Mostě, spol. s r. o.
• Moravské divadlo Olomouc, příspěvková organizace
• Naivní divadlo Liberec
• Národní divadlo Praha
• Národní divadlo Brno
• Národní galerie - Palác Kinských
• O2 arena
• Palác Akropolis
• RockOpera Praha
• ROXY
• Rudolfinum - Česká filharmonie
• Slezské divadlo Opava
• Slovácké divadlo
• Police Symphony Orchestra
• divadlo BRAVO!
• DOX
• Muzeum východních Čech
• La Fabrika
• Stavovské divadlo
• Dolní Vítkovice - Gong, Ostrava
• Divadlo Petra Bezruče Ostrava
• Moravská galerie Brno
• Janáčkova filharmonie Ostrava
• Kulturní dům Benešov
• Start Production, Ďáblice
• Dům kultury města Ostravy
• Konzervatoř DUNCAN CENTRE
• Švandovo divadlo na Smíchově
• Divadlo Antonína Dvořáka Příbram
• Divadlo Drak
• Divadlo F. X. Šaldy Liberec p.o.
• Divadlo na Vinohradech
• Divadlo Oskara Nedbala
• Divadlo Šumperk, s.r.o.
• Národní divadlo moravskoslezské p.o.
• Vila štvanice
• ROXY / Linhartova nadace
• Jiráskovo divadlo Hronov
• Východočeské divadlo
• Galerie Moderního umění Hradec Králové
• Kulturní centrum frýdlant nad Ostravicí
• Městské divadlo Mnichovo Hradiště
• Akord Ostrava - Zábřeh
• Městské divadlo v Chebu
• Vrchlického divadlo Louny
• REZI.DANCE Komařice
• Moravská filharmonie olomouc
• Pražská tržnice
• Divadlo Gong Praha

Jakými zákrutami procházel vývoj populární, ale i klasické hudby v Čechách? Jak byl ovlivněn tím světovým? Co pro hudbu znamenaly milníky let 1945, 1968 a také 1989? 

A co do hudby přinese budoucnost? To bylo a bude obsahem řady publikací. Ale vyprávělo vám o tom všem, jak to s odstupem let vidí, či jak o budoucnosti přemýšlí, nějaké piano? 

Zmíněný Bechstein je piano nejen vzdělané, ale také rozumné, a tak při vzpomínání nestaví do středu pozornosti zdaleka jen sebe a "svoji" rodinu, ale vzpomíná s nadhledem a značným přehledem. Přitom nepřestává být laskavým a otevřeným budoucnosti, k níž se upíná s nadějí. Čtenář tak trochu prochází dějinami, jichž je hudba ve všech svých žánrech neodmyslitelnou součástí, a dostane se mu i rozličných úvah nadčasových. Navíc má to piano i značný smysl pro humor. 

Originální zpověď svého klavíru zaznamenal Tomislav Vašíček, jeden ze zakladatelů českého rokenrolu, zapsaný v Praze do rokenrolové síně slávy. A to dokonce dvakrát, podruhé i s celou skupinou Sputnici, jejímž byl zpěvákem a lídrem. Po roce 1968 s rodinou emigroval do rakouské Vídně, kde se později etabloval u společnosti IBM. Přitom však hudba různých žánrů – už zdaleka nejen rokenrol – v celé jeho rodině nadále měla důležité slovo. "Klavírními" ilustracemi knížku vybavil Josef Stehlík, sochař, restaurátor a také karikaturista, žijící ve švýcarské Basileji. Jak autor, tak ilustrátor se stali v minulosti aktéry dokumentů České kořeny, které znají diváci z České televize. Logickým vyústěním byla pak spolupráce s producentem těchto filmů, spolkem České kořeny, i při vydání knížky Klavír vypráví. 

Přivítání knížky spojené s malým koncertem je plánováno v Pianocentru Bechstein v Praze, jakmile to okolnosti dovolí. 

Kniha Klavír vypráví vyšla v nakladatelství Jalna.

Zájemci si ji mohou koupit několika způsoby:

Objednat mailem na adrese spolku České kořeny a tím tak podpořit aktivity spolku. (Cena 250,- Kč + poštovné a balné).
Vyžádat si ji u větších knihkupců.
Zakoupit na adrese nakladatelství Jalna, Mickiewiczova 17, Praha 6 (jalna@jalna.cz).
Objednat on-line v knižním obchodě KOSMAS.

I letos je Speciální vydání dvojjazyčné a obsahuje původní články autorů na dané téma v širším kontextu aktuální české taneční scény. Třetí ročník se zabývá tématem Tanec a publikum z různých perspektiv. Úvodní texty bilancující uplynulou sezonu se nad úlohou diváků pozastavují v kontextu aktuální situace z pohledu čtyř žánrů – baletu, současného tance, nonverbálního divadla i nového cirkusu. Autoři dále přiblíží například různé formy práce s publikem českých pohybových festivalů i baletů vícesouborových divadel, angažovanost diváků i umělců a pozastaví se také nad samotným diváckým prožitkem tance. Nechybí ani exkurz do možností digitálního přenosu a interakce mezi diváky a performery v jeho rámci.

„Když vznikala koncepce letošního Speciálu, po koroně nebylo ještě ani vidu ani slechu. Ale

celá pandemie a s tím spojené zavření divadel myslím každého přivedlo k myšlenkám o tom,

co pro něj vlastně znamená být divákem v divadle, naživo, co je přenosné obrazovkou a co

není. Takže svým způsobem toto téma získalo ještě na větší aktuálnosti,“ přiznává editorka Speciálního vydání Petra Dotlačilová.

„Speciál“ je určen všem, kteří se zajímají o tanec a divadlo a chtějí si o tom přečíst i něco víc než „jen“ recenze či rozhovory, zajímá je širší kontext jednotlivých děl, osobností a organizací a možná i určitý teoretický přesah. Publikace čítající 129 stran bude v prodeji za 129,- Kč díky podpoře MKČR a SFK, a čtenáři ji seženou na pultech vybraných divadel, knihoven či knihkupectví či přes objednávky na www.taneciaktuality.cz.     

„Na jaře jsme si potvrdili, že umíme rychle reagovat na nečekané situace a nyní tyto zkušenosti opět zúročujeme. Program ČT3, který jsme experimentálně spustili v březnu, je stále v provozu a pomáhá seniorům překlenout dobu, kdy je třeba omezit setkávání. Zároveň vracíme do vysílání pořad UčíTelka, který sledovalo každé třetí dítě ve věku šest až deset let. Nezapomínáme ani na hendikepované spoluobčany a společně s posílením aktuálního zpravodajského servisu jsme také okamžitě rozšířili tlumočení do znakového jazyka. A v neposlední řadě se chystáme opět živě vysílat nedělní bohoslužby,“ komentuje reakci České televize na zpřísněná opatření v Česku její generální ředitel Petr Dvořák.

Učítelku bude opět hostit program ČT2 a to od čtvrtku 15. října každé všední dopoledne. Noví prvňáčci i žáčci vyšších ročníků si mohou procvičit látku z jarních dílů pořadu. Učení z domova podporuje a pomoc rodičům i učitelům nabízí také vzdělávací web České televize ČT edu. K dispozici je na něm přes pětasedmdesát tisíc minut naučných videí z více než třiceti předmětů. Bezpečný prostor a chytrou zábavu pro ukrácení volného času poskytne web Déčka, a to třeba na stránkách Nenudím se doma.

Česká televize v souvislosti s aktuálním děním, stejně jako na jaře, výrazně posílila svůj zpravodajský servis. Kontinuální vysílání proto opět nahradilo některé pravidelné týdenní formáty, jejichž agenda bude součástí denního vysílání. Jarní rozsah má, nad rámec zákona, také informační servis pro sluchově a zrakově hendikepované diváky. Skrytými titulky a audio description doplňuje ČT všechny zpravodajské pořady, Studio 6, BBV nebo třeba Interview ČT24. A do znakového jazyka zároveň tlumočí tři denní zpravodajské relace, Události v regionech, večerní Události a také všechny tiskové brífinky týkající se koronaviru.

Program ČT2 bude kromě dopolední UčíTelky rovněž místem, kde věřící, kteří nemohou v dostatečném počtu navštěvovat bohoslužby ve svých kostelích a modlitebnách, uvidí mimořádné přímé přenosy bohoslužeb. První je plánována na tuto neděli 18. října od 10 hodin.