Knihy, literatura, média

Výstava představí Českou televizi jako významného tvůrce animované a dětské tvorby. „Nosnými tématy jsou prožitky, dětský svět a svět fantazie, ale také důležitý odkaz české animované tvorby pro děti, jako jednoho z pokladů české kultury, který je prezentován množstvím scén, her a ukázek z nejznámějších pohádek. Návštěvníky seznámíme také s mistry a autory večerníčků,“ prozrazuje kurátorka výstavy Jana Sommerová.

Pro děti je připravena prohlídka Pařezové chaloupky, kde bydlí Křemílek a Vochomůrka, anebo domu Josefa Lady s kocourem Mikešem. Mohou se také projet v autíčku Krtečka, vyfotit se s Trautenberkem, odpočinout si s Maxipsem Fíkem nebo si vyzkoušet práci na dabingu Jiřiny Bohdalové, Petra Nárožného, Josefa Dvořáka, Karla Högera a mnohých dalších, kteří známým postavičkám propůjčili hlas. 

„Za padesát pět let bylo uvedeno čtyři sta seriálů. Ještě donedávna byl nejdelším večerníčkem Bob a Bobek, ale nyní je překonán Patem a Matem, kteří mají celkem sto dvacet devět epizod. V současné době Česká televize připravuje i nové cykly, a to pokračování Chaloupky na vršku a zcela nový titul Jezevec Chrujda, jenž namluví Jiří Lábus,“ říká dramaturg Déčka Miloš Zvěřina.

Duchovním otcem myšlenky večerníčku a jeho prvním dramaturgem byl Milan Nápravník. Proslulá znělka, která je vůbec nejstarší českou televizní znělkou a jednou z nejstarších v Evropě, vznikala v červenci a srpnu roku 1965. Hlas chlapci v papírové čepici propůjčil tehdy pětiletý Michal Citavý. Vůbec prvním večerníčkem se stala nedělní pohádka Kluk a kometa režiséra Ludvíka Ráži za účasti Černého divadla a Štěpánky Haničincové vysílaná 2. ledna 1965, první barevnou pohádku před spaním mohli diváci sledovat v roce 1973. Jediným čistě hraným seriálem jsou Krkonošské pohádky (1974) režisérky Věry Jordánové, který je zároveň nejsledovanějším večerníčkem poslední dekády (158 tisíc dětí ve věku 4-12 let při podílu na publiku 59,57 %).

www.ceskatelevize.cz

PRAHA: Proměna vztahu k ženě v dílo. Příležitost navštívit unikátní prostor vnitrobloku Starého Města. Překladatelka a germanistka Věra Koubová pohovoří o tom, jak která přítelkyně či snoubenka Franze Kafku ovlivnila v jeho psaní a životě. Na terase sídla Společnosti Franze Kafky. 

„Devětadvacátý ročník bude výjimečný trochu jinak, než jsme zamýšleli,“ přiznávají pořadatelé. Půjde totiž o historicky první vyhlašování Andělů bez slavnostního ceremoniálu, který původně chystali na 31. března v hale O2 universum, ale kvůli opatřením ohledně pandemie koronaviru se nemohl konat.

„Nechtěli jsme se spokojit s pouhým vyhlášením výsledků v tiskové zprávě, natož se zrušením celého ročníku, zároveň však vzhledem k okolnostem nejsme schopni celou akci realizovat v původně plánovaném rozsahu,“ vysvětluje Lucka Hájková z pořádající agentury LUFF PRODUCTION. Ceny Anděl Coca-Cola 2019 diváci uvidí
na obrazovkách 20. června ve vysílání ČT1. Půjde o plnohodnotný pořad, ve kterém zazní téměř všechna původně oznámená hudební čísla, včetně řady nezvyklých spoluprací, a budou v rámci něj předány všechny sošky svým novým majitelům.

Hudebníci navíc vystoupí na netradičních místech, která v roce 2020, podobně jako celou hudební branži, zasáhla vládní opatření. „Rozhodli jsme se, že všechna hudební čísla natočíme v podobě live session na místech, kde budeme moct zachytit jejich současnou estetiku a unikátní atmosféru bez návštěvníků či diváků. Využíváme vypuštěného plaveckého bazénu, kostela, fotbalového stadionu, letiště nebo liduprázdné O2 areny a společně se zaznamenáváním unikátních hudebních vystoupení zároveň dokumentujeme dobu, ve které nebylo možné realizovat v podstatě žádné akce, předávání Cen Anděl nevyjímaje,“ přibližuje Hájková nevšední hudební čísla, která zachytí realitu posledních měsíců. Ve všech případech půjde o autentické a jedinečné živé nahrávky, které nebudou jinde k slyšení. V pořadu se objeví Chinaski, Mirai, Lenny, Vypsaná fiXa, Klára Vytisková, Ben Cristovao, Marcell, Paulie Garand, Calin, STEIN27, Lake Malawi či Renne Dang a další. Také průvodkyní Andělů bude již dříve avizovaná Ewa Farna.

„Protože nejsem moderátorka, chtěla jsem se inspirovat zahraničním předáváním cen, ale nenašla jsem žádné takové, které by se tomu našemu letošnímu
podobalo. Bude to rozhodně jedinečné, a i když mám trochu obavy, na tento zcela jiný a nový koncept se upřímně těším. A jako zpěvačka si neodpustím ani zpívání, pro Anděly jsme napsali speciální úvodní číslo, které vzniklo hned ve dvou verzích – ta původní totiž přestala být aktuální, a tak vznikla druhá verze, reagující
na současnou situaci,” dodává Ewa Farna.

Favoritem letošních Andělů je Vladimír Mišík, který s albem Jednou tě potkám získal od České hudební akademie rekordních šest nominací. Mezi nominovanými jsou například i Zvíře jménem podzim, Vypsaná fiXa či poslední píseň Karla Gotta Srdce nehasnou.

Ceny Anděl uděluje každoročně od roku 1991 hudební akademie, která je složena z odborníků – kritiků, producentů a dalších osobností české hudební scény a od roku 1995 je vyhlašovatelem Cen Anděl ČNS IFPI. Titulárním partnerem ročníku je Coca-Cola, která v souvislosti s Cenami Anděl vyhlásila multižánrovou cenu popularity nazvanou Coca-Cola cena fanoušků a o jejímž vítězi rozhodovala veřejnost prostřednictvím online hlasování. Vítěze, který bude vyhlášen rovněž 20.6., podpoří Coca-Cola při tvorbě nového videoklipu. Interpret, který se letos stane andělským Objevem, bude stejně jako v loňském roce obdarován Evropou 2, hlavním mediálním partnerem Andělů, a to kampaní v hodnotě půl milionu korun.

V souladu s novým zákonem č. 247/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na oblast kulturních akcí, je nyní možné vyměnit již zakoupenou vstupenku za poukaz, který bude poskytnut minimálně ve stejné hodnotě, jaká je hodnota původně zakoupené vstupenky. Výměna vstupenek za poukaz probíhá prostřednictvím ticketingového operátora Ticketmaster přes formulář uvedený na odkazu https://help.ticketmaster.cz/hc/cs/requests/new.

Zdroj: Bestsport, a.s.

Magistrát hlavní města Prahy dokončil Manuál pro kultivovanou Prahu. Jedná se o návod pro reklamní označování provozoven v centru hlavního města, který pomáhá orientovat se v pravidlech, jež je v památkově chráněném centru města potřeba dodržovat. Stačí to ovšem? Jaké postupy se v náročném úsilí o omezení vizuálního smogu osvědčily? A jaká je role politiků, podnikatelů, grafických designérů nebo veřejnosti? Křest nového manuálu (3. června 2020) doprovodí diskuze, na níž se setká grafička Veronika Rút Nováková, která je autorkou Manuálu dobré praxe reklamy a označování provozoven v městské části Brno – střed, aktivisté Václav Cinádr a Zdeněk Jahn, právnička Anna Marie Hanušová a autorka pražského manuálu Kristýna Drápalová.

Proměna ulic, náměstí i parků je nikdy nekončícím procesem spolupráce a komunikace různorodých zájmových skupin ve městě. Publikace Veřejný prostor mapuje prvních pět let existence Kanceláře veřejného prostoru na Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy, která se od svého založení v roce 2013, pod vedením Pavly Melkové a posléze Kristiny Ullmannové, soustavně věnuje kultivaci a systematizaci zacházení s pražských veřejným prostorem. Křest knihy se v CAMPu odehrál v úterý 2. června 2020.

„Pražský veřejný prostor se za poslední roky výrazně proměňuje. Mění se městský mobiliář, způsob jakým lidé náměstí i ulice užívají a oživují, naše nároky a potřeby. Veřejný prostor teď navíc ve světě, který přežil pandemii, nabere na ještě větším významu. Nestačí hezké, funkční místo s kvalitním designem, prostor musí být demokratický, bezpečný, různorodý. Stejně tak nejlépe kultivovaný a neutlačovaný pouze komerčními záměry. Proto jsem velmi rád, že v červnu pokřtíme v CAMPu hned několik publikací, které se tomuto tématu věnují. Mám pocit, že je potřeba, jej neustále zdůrazňovat," dodává ředitel Sekce vnějších vztahů Institutu plánování a rozvoje Adam Švejda.

Bývalý pražský primátor Tomáš Hudeček nedávno vydal trojdílnou rozsáhlou publikaci Řízení a správa měst. Slavnostně představena bude v CAMPu 11. června 2020. Kniha je určená především zaměstnancům veřejné správy, kteří si chtějí prohloubit svou odbornost v otázkách fungování města. Stejně tak zaujme zájemce o politiku a tajemné zákulisí chodu města, studenty architektury a urbanismu.

Knižní průmysl ožije rovněž v talk show Camping s Ondřejem Cihlářem. Pozvání na 8. června 2020 přijala (nejen) knižní ilustrátorka Nikola Logosová a spisovatel Vojtěch Matocha. Logosová nedávno získala titul Ilustrátor roku na Czech Grand Design a stojí třeba za grafickým vizuálem vratných kelímků pro pražskou Náplavku. Motocha stvořil tajemný svět pražské čtvrti Prašina a jeho stejnojmenná kniha se stala okamžitým českým bestsellerem.

Pokračování se dočkají také oblíbené formáty Velké změny Prahy a Urban Talks. Pravidelné diskuze náměstka pro rozvoj Petra Hlaváčka a náměstka pro dopravu Adama Scheinherra Velké změny Prahy (9. června 2020) se tentokrát zaměří na budoucnost spojení Dejvic, Troji a Bohnic, které by měla zajistit připravovaná městská lanová dráha z Podbaby do Bohnic. Holandské studio Civic Architects představí během své online přednášky 23. června 2020 například multifunkční knihovnu LocHal v Tilburgu. Ta vznikla konverzí prostoru opuštěného lokomotivového depa. Skvělá realizace, která by mohla být příkladem dobré praxe například pro území pražských Bubnů.

Interaktivní mapová výstava Dvě Prahy, která sleduje vývoj hlavního města Prahy za posledních 200 let, bude otevřena do konce června. Doplní ji také přednáška historičky Martiny Koukalové z archivu Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy ve středu 17. června 2020.

Veškerý program najdete na praha.camp. Novinky ze světa architektury můžete nadále sledovat na blogu campuj.online.

Datum prvních svobodných voleb byl stanoven na 8. – 9. června 1990. Volilo se do dvoukomorového parlamentu (Sněmovny lidu Federálního shromáždění a do Sněmovny národů Federálního shromáždění) a České a Slovenské národní rady (ČNR, SNR). Atmosféra před prvními svobodnými volbami byla vzrušená. Poprvé od voleb v roce 1946 byli proti sobě postaveni komunističtí a demokratičtí kandidáti. Zvláště pak na straně demokratických kandidátů byla obava z volební účasti. Snaha přilákat voliče k volbám byla znát z mnoha předvolebních plakátů jednotlivých stran, které se voleb účastnily. To se promítlo také do podoby vystaveného exponátu, tedy předvolebního plakátu, jehož autorem je známý kreslíř Vladimír Renčín (1941 – 2017). Ten pro Občanské fórum nakreslil několik plakátů, které byly využívány nejen k předvolebním účelům, ale také k mobilizaci občanské společnosti. Právě Občanské fórum (OF) nakonec vyšlo z voleb vítězně. Na Teplicku bylo volební vítězství OF sice výrazné, ale ne tak silné jako v jiných částech republiky. Do značné míry se na tom podepsala sociální skladba obyvatelstva regionu a obavy z přechodu na tržní hospodářství a následné ztráty zaměstnání i např. strach z možného návratu majetku sudetským Němcům. Toto téma rezonovalo v regionu ještě v průběhu první poloviny 90. let velice silně. Do Sněmovny lidu Federálního shromáždění byl zvolen JUDr. Lubomír Voleník (následně mimo jiné prezident Nejvyššího kontrolního úřadu) za OF, do České národní rady pak JUDr. Leonard Dannenberg za OF, stejně jako Eduard Vacek, za Komunistickou stranu Československa pak JUDr. Miroslav Čapek a za Křesťanskodemokratickou unii - ČSL ing. Josef Šedivý.

Druhým vystaveným exponátem je pak předvolební plakát Občanského fóra s vyobrazením tehdejších kandidátů ve volbách do obecního zastupitelstva v Teplicích. Komunální volby se konaly 23. a 24. 11. 1990. I v těchto volbách přesvědčivě zvítězilo OF a to ve většině obcích a městech. V Teplicích se po volbách utvořila rada ze zástupců Koalice teplického sdružení demokratických stran (národní socialisté, zelení, lidová strana, křesťanští demokraté, českoslovenští socialisté, liberální demokraté, podnikatelé, republikáni, Svobodný blok) a Občanského fóra, sociální demokraté a komunisté odešli do opozice. Prvním starostou se stal národní socialista Ing. Karel Feix, tajemníkem městského výboru pak zástupce Občanského fóra Jaroslav Kubera.

Více informací o výsledcích voleb: www.volby.cz

Samotné uskutečnění svobodných voleb završilo cestu k demokratickému politickému zřízení a zakončilo revoluční období z podzimu 1989. Přechodem k pluralitní demokracii a ukončení vlády jedné strany došlo rovněž k zániku totalitního komunistického režimu. Volby tak nebyly pouze formálním, ale také symbolickým krokem a vstupem do nové společenské éry.

V mimořádně otevřených osobních rozhovorech se dcera doktorky Horákové Jana Kánská svěřila autorovi s pozoruhodnými detaily, které má více než 70 let stále před očima. Třeba když vzpomíná na poslední setkání s maminkou pár hodin před popravou, které ona i teta se strýcem proplakali, zatímco odsouzená Milada jim dodávala odvahu. Nebo když rekapituluje osudy své rodiny, jejíž členové byli komunistickým režimem systematicky pronásledováni a trestáni. „Nemohla studovat a jakékoliv vážnější známosti se vytratily, když jim oznámila, čí je dcerou, ” upozorňuje například Daniel Anýž, který se s Janou Kánskou seznámil ve Washingtonu, kde působil jako zahraniční zpravodaj. „V dochovaných materiálech StB jsem pak dohledal, jak komunistická tajná policie Janě a její tetě Věře, u které Jana žila, vyhrožovala vězením. Ony při tom proti režimu nic nepodnikaly, komunisté jim ale nedali pokoj,“ prozrazuje autor knihy.

Zápisky manžela Bohuslava

Čtenáře v knize čekají i doposud nezveřejněné strojopisné vzpomínky Bohuslava Horáka, manžela Milady Horákové a Janina otce. Ten byl za první republiky známým a respektovaným novinářem s vlastním, velmi populárním rozhlasovým pořadem. „Bohuslav zachytil, jak mu komunisté znemožnili návrat do Českého rozhlasu, kde byl dřív programovým ředitelem, jak se převlékaly kabáty, jak přístup k dobrým místům, ke kariéře, korumpoval jeho bývalé kolegy a známé. A jak nemilosrdně se k Miladě Horákové zachovaly její kolegyně z ženského hnutí. Nebyla komunistka, proto byla ‘zrádkyně’ – a proto musela zemřít,” říká k očekávané novince Daniel Anýž.

Po emigraci do Německa a poté do USA pracoval Bohumil Horák pro exilovou zpravodajskou skupinu generála Františka Moravce. Snažil se kontaktovat rodinu v Praze, několik agentů chodců mělo dokonce hned několikrát za úkol převést Janu přes hranici. Proč se tak ale nestalo? Jak žila dcera popravené političky v komunistickém Československu? Jak vypadalo shledání otce a dcery po osmnácti letech odloučení? A jak dnes osmasedmdesátiletá, stále vitální Jana Kánská vzpomíná na svou maminku, tatínka a na pár let, které prožili svobodně a dohromady jako rodina? I na tyto otázky kniha Daniela Anýže Jdu s hlavou vztyčenou odpovídá a je tak zároveň silným svědectvím o 20. století s apelem k současnosti.

Zlo a lež nelze přehlížet

„Přijde mi neuvěřitelné, ale zároveň hrozně nebezpečné, že současní komunisté znovu a stále silněji svůj zločinný, krvavý režim 50. let, obhajují. Se vzrůstající drzostí lžou o kruté, zlé podstatě své ideologie, a dokonce už zpochybňují i osobnost Milady Horákové. Doufám, věřím, že kniha české veřejnosti připomene, že zlo nelze přehlížet, že je potřeba na zlo ukázat. Bránit to, za co proti dvěma totalitám bojovali manželé Milada a Bohuslav Horákovi. Demokracii a svobodu,” uzavírá Daniel Anýž.

Jdu s hlavou vztyčenou. Daniel Anýž, 300 stran, cena 398 Kč. Vydává Nakladatelství Zeď.

www.knihyzed.cz

www.facebook.com/knihyzed/

Daniel Anýž

Komentátor Hospodářských novin a redaktor Aktuálně.cz. Zabývá se primárně americkou politikou, v letech 2005 až 2010 žil ve Washingtonu D.C., kde pracoval jako zahraniční zpravodaj Hospodářských novin. Vystudovaný geolog začal pracovat jako novinář v 90. letech. Má zkušenosti z kulturních rubrik, z rozhlasu. Žije v Praze s manželkou Vilmou, s kterou mají dvě hodné, takřka dospělé děti.

O nakladatelství

Nakladatelství ZEĎ dvou českých novinářů – Jana Dražana a Jana Perglera – se zaměřuje na chytré knihy s poutavými příběhy, jimž je blízká demokracie, humanita, vzdělanost i jiskřivý humor. Knihy, které zde vycházejí, nahlížejí pod povrch i do budoucnosti. S přesným novinářským čichem předkládá ZEĎ čtenářům publikace, které bystře reagují na současné dění a současně hájí hodnoty svobodné evropské společnosti s vědomím jejích kořenů i historie. Na knižním trhu působí od roku 2016.

V první polovině roku 2020 se v knihkupectvích objevila kniha novináře Pavla Barocha – Mengeleho dvojče A-782 o Jiřím Fišerovi, který jako poslední přeživší české dvojče vzpomíná na setkání s nechvalně proslulým doktorem Mengelem v osvětimském koncentračním táboře. Další knihou roku 2020 je kniha Miss Ex-Jugoslávie srbské autorky Sofija Stefanovič, jež líčí příběh své rodiny, která se vystěhovala z bývalé Jugoslávie v době, kdy se z Balkánu začal stávat sud se střelným prachem. K žádaným novinkám patří také titul Sněžím! Deník bílé mafie, příběh pádu Vladimíra Dbalého, bývalého ředitele Nemocnice Na Homolce, jak jej zachytil investigativní novinář Radek Kedroň, a také aktuálně vydaná kniha Doba koronavirová, v níž dvě desítky odborníků, lékařů, filozofů a publicistů odpovídají na zásadní otázky okolo pandemie

Novinkou je rovněž série povídek novináře a válečného reportéra Jaromíra Štětiny Sedmero královen a kniha Terezy Hronové Láska za časů korony, mapující příběhy dvojic, které rozdělila pandemie.

V roce 2019 vyšla úspěšná kniha herce Josefa Kubáníka Poslední deník Květy Fialové, otevřená zpověď slavné herečky, která byla okamžitě rozebrána. Kniha Česko na křižovatce nabídla pro změnu pohled dvou desítek komentátorů na současnou politickou i společenskou situaci v Česku. Rozhovor moderátorky Světany Witowské s Kamilou Moučkovou vyšel loni pod názvem Hlavou proti zdi.

Nakladatelství má mj. exkluzivní práva na vydávání americko-izraelského spisovatele Tuvii Tenenboma, jehož vtipné a chytré „politické cestopisy“ Všechny jejich lži, Čau uprchlíci! a Chyťte Žida! se u nás okamžitě staly bestsellery. Poslední kniha Tuvii Tenenboma pod názvem Krysy Jejího Veličenstva, tentokrát z jeho cesty po Velké Británii a věnované tématu brexitu, vyšla v českém překladu loni v říjnu.

K úspěšným knihám Nakladatelství ZEĎ, které jsou stále v prodeji, patří například i Náš Václav Havel (27 rozhovorů, které vedli Jan Dražan a Jan Pergler s bývalými kamarády a spolupracovníky Václava Havla), Poutník časem chaosu (otevřený rozhovor novináře Jana Dražana vedený s Václavem Cílkem), Ó Jeruzaléme (Larry Collins a Dominique Lapierre vyprávějí strhující drama o legendárním boji Izraele za nezávislost), Ať žijou mikrouti (Radkin Honzák, známý psychiatr a publicista píše poučně i s humorem o střevním mikrobiomu, jehož objev mění pohled na léčbu mnoha nemocí) a Inovovati budeš (bestseller Avi Joreše přeložený do 27 jazyků, přináší poutavé příběhy zázračných izraelských inovací, které pomáhají měnit život stovkám milionů lidí po celé planetě).

CinEd vede učitele a studenty k umělecky hodnotným filmům, učí je, jak se na ně dívat a jak o nich přemýšlet. Projekt se soustředí na to, aby se s vybraným filmem pracovalo před i po projekci, aby se o filmech diskutovalo a na projekce se navazovaly další aktivity. Registraci a přístup k filmu měl doposud pouze učitel, což se se vznikem CinEdu doma mění. „Ohlasy ze stran učitelů, kteří mají zájem nabídnout svým žákům něco víc, kvalitní artové filmy, a výjimečná situace nás přivedla k jednání a vytvoření nové části projektu,” uvádí Eva Spilková, koordinátorka CinEdu Česká republika. „Funguje to tak, že se pedagog domluví s žáky, se kterým filmem se bude pracovat a ti jej zhlédnou doma. K tomu se CinEd zprostředkovává možnost využít vytvořené pracovní listy či interaktivní Prostor mladého diváka s databází fotek.”

Žáci si takto mohou po filmu libovolně skládat a vytvářet například vlastní scénáře. K hlubším analýzám, debatám s vrstevníky a pedagogem se mohou vrátit prostřednictvím dalších nástrojů pro online výuku. Film si z domu mohou pustit opakovaně, vracet se ke konkrétním pasážím a s nimi dle instrukcí pedagoga pracovat. V současnosti se nabízí možnost online sledovat a rozebírat tři filmy, jež se staly symbolem kulturní a jazykové rozmanitosti CinEdu a jeho sbírky.

Ve výběru CinEdu doma je Modrý tygr režiséra Petra Oukropce, ten v evropském projektu drží druhé místo v žebříčku sledovanosti a v němž se prolíná skutečnost s fantazií, hraný film s animovaným. Dostupný je i Začátek školního roku (Francie, 1955) režiséra Jacquese Roziera, který rozehrává smyslovou symfonii, nebývalý humor a zážitek v zářivé krajině Provence. Třetím filmem, určeným zejména pro starší studenty, je Jak jsem strávil konec světa (Rumunsko, 2006) režiséra Catalina Mitulesca. Toto poetické vyprávění o životě v posledním roce Ceausescovy diktatury pedagogové hojně využívají pro propojení s dějepisnými reáliemi.

AČFK se prostřednictvím CinEdu snaží o podporu rostoucí potřeby zařadit filmy do běžného kulturního vzdělávání dětí, jejich gramotnosti v oblasti média, jež nás denně obklopuje a do dnešní doby přirozeně patří, snaží se budovat cit k evropskému filmovému dědictví a v neposlední řadě k posílení vztahu mladých diváků a místní kin či kulturních center. Kulturní centra CinEd podporuje nabídkou filmů ke vzdělávacím projekcím s metodickými materiály a službami poskytovanými zcela zdarma.

CinEd pokračuje ve svém závazku podporovat a usnadňovat organizaci vzdělávacích filmových akcí v celé Evropě. Registraci k CinEdu doma je možné provést na adrese https://event.institutfrancais.com/cinedathome/cs/.

CinEd

CinEd je mezinárodní program filmové výchovy, který zpřístupňuje evropské filmy dětem a mladým divákům ve věku 6–19 let a byl Evropskou komisí na festivalu v Cannes ohodnocen jako jeden ze šesti nejúspěšnějších projektů v této oblasti. Českým partnerem CinEdu je Asociace českých filmových klubů.

CinEd nabízí filmy pro školní projekce realizované přímo ve školách, v kinech či v dalších kulturních institucích. Filmy jsou organizátorům nabízeny zcela zdarma, stačí se jen zaregistrovat na stránkách programu.

Vedle filmů samotných získávají pedagogové, lektoři a kinaři celý balíček podpory pedagogické práce s filmem. Pedagogickými materiály a studentskými pracovními listy počínaje, přes připravené ukázky a fotografie, až po semináře pro pedagogy a zájemce o filmovou výchovu, které se konají několikrát do roka na různých místech České republiky. Po absolvování semináře, akreditovaného MŠMT, mohou ti učitelé, kteří si v začátcích nejsou jisti, využíti celoroční tutoring zkušených lektorů CinEd, kteří radí, jak konkrétně s materiály pracovat a jak zařadit filmovou výchovu do výuky, ale také mohou školy navštěvovat a předvést ukázkovou hodinu.

V České republice proběhlo během posledních tří let bezmála 500 projekcí filmů CinEdu. Do projektu se do dnešního dne registrovalo víc než 150 českých učitelů a kulturních pracovníků. V roce 2019 pracovalo s filmy a tutory víc než 3000 studentů.

Ilustrativní příklad práce CinEdu představuje výukový materiál k Modrému tygrovi, v příloze.                                                                                                                                                                  

Relevantní odkazy – cined.cz/o-projektu | cined.cz | cined.cz/ke-stazeni | acfk.cz | lfs.cz

Poslední dílem – Židovský Uherský Brod – končí v periodiku seriál zaměřený na historii židovských náboženských obcí. Další článek upozorňuje na počátky hodonínského Sdružení výtvarných umělců moravských a jeho aktivity v zahraničí. Nelehkou dobu třicetileté války připomíná příspěvek nazvaný O vrtkavé štěstěně hradišťských měšťanů. Na smutné téma je bohužel také jiný text, a sice nekrolog osobnosti dechové hudby, skladatele Františka Kotáska z Ratíškovic. Nechybí pojednání o dietrichštejnských erbech v Mikulově nebo výňatek z díla někdejší osobnosti moravské žurnalistiky Jana Janči z Vlčnova. V již 68. díle rozsáhlého cyklu Výrobci krojů na Slovácku si čtenář přečte o vyšívačce Blance Cintulové z Blatnice pod Svatým Antonínkem. Zájemce o zdravé stravování jistě potěší recept na bezinkovou limonádu i další dobroty z bezu černého. Na sousední stránce pak vzpomíná na své návštěvy Slovácka známý astronom Jiří Grygar. Připomenuta je straňanská varianta temné travičské lidové balady Uliána, krásná panna. A prostor v časopise dostal rovněž text o kdekomu se ošklivící „pijavici“, tedy pijavce lékařské. Už tradičně v půlce roku je do periodika zařazena dvoustrana poezie a jako v každém čísle tak i nyní stručné pozvánky na kulturní akce, výběr z obecních zpravodajů a pro lepší náladu rovněž několik vtipů (přirozeně v nářečí). Nově je naopak vložena výzva čtenářům na pomoc Malovanému kraji v soutěži projektů vyhlášených ČSOB. A zadní stranu obálky vyplňuje další zástupce moderní architektury – kaple sv. Ducha ve Veselí nad Moravou – Milokošti, k níž je i doprovodný text.

Časopis rozhodně nabízí zajímavé čtení. Je celobarevný, má 32 stran a koupit ho lze i v některých novinových stáncích a knihkupectvích nebo objednat přímo na adrese redakce Malovaného kraje, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, tel.: 602 575 463, 724 965 609, e-mail: malovanykraj@seznam.cz.

Více informací na: www.malovanykraj.cz

Do chatové osady Záhoří jezdili už jejich dědové, rodiče a budou do ní jezdit i jejich děti. Platí tu neměnná pravidla a tradice. Přesto, že svět se mezitím změnil. Někdo zbohatl, někdo naopak. Stali se z nich pravičáci i levičáci, Pražáci i Moraváci, liberálové i milovníci tradičních hodnot. Vzdálili se sobě na hony. Neshodli by se v práci, u televizního programu ani u voleb. Především proto, že by se vůbec nepotkali. Každý totiž žije ve své sociální bublině. Podle toho to ostatně od pátku do neděle v osadě vypadá. „Mě baví, že na chatě se potkají lidi z různých sociálních vrstev. Mohou mít úplně odlišnou práci, jiné vzdělání, příjmy, jsou tu voliči všech stran – jenže na chatě je to prostě jedno. Tedy většinou. Ostatně seriál charakterizujeme sloganem: Tady bude pohoda, i kdyby nás to mělo stát život!“ říká kreativní producent Josef Viewgh a dále prozrazuje: „Taky žiju napůl na Sázavě a chatovou osadu mám přímo pod barákem, takže jsem se k tématu cítil mimořádně povolaný. Trochu zvláštní na projektu bylo, že Petr Kolečko sám nikdy nechatařil. Ale naštěstí je jednou z hlavních postav ajťák, takový mimoň, přes kterého ostatní chataře nahlížíme. Samozřejmě, že si chataření postupně zamiluje. No a to samé se stalo Kolečkovi, letos má chatu pronajatou na celé léto, stal se z něj normálně chatař.“

„Hraju Davida Srovnala. Ajťáka, programátora z Prahy. Manželka Ivana nám pronajala na sezónu chatu, abych prý přišel na jiné myšlenky a abychom mohli být v přírodě, v lese, u vody, u potoka, rozdělat si oheň v krbu a hlavně zažít tu chatařskou pohodu. David k tomu všemu moc vztah nemá, dělá to vlastně kvůli Ivaně,” říká ke své nové roli Martin Myšička. Další chatařkou je Helena Rubalová. „Je to manželka Milana Rubala, což se dá říci, že je také její veliká charakteristika. Kadeřnice a trochu i kosmetička z Jihlavy, která umí velmi dobře ovlivňovat chod místní osady, aniž by si toho kdokoliv všiml,” komentuje svou postavu Petra Nesvačilová. Rodina Južanova má zase velké tajemství před ostatními chataři. „Divák tajemství od začátku zná a humor pramení z toho, jak úporně rodina tajemství střeží. Južanovi jsou jako jediní z Moravy, přísně katolická rodina a ve vztazích k ostatním vzorkům společenství tak dochází k řadě vtipných momentů, až na hraně žánru komedie a tragédie,” říká Igor Bareš.

Všechny scény třináctidílného rodinného seriálu s množstvím situačního slovního humoru se až do října natáčí v chatové osadě v Nižboru u rybníků. Filmaři využívají tamní přírodu, včetně nedaleké Berounky. „Když jsem poprvé přijížděla na plac, měla jsem slzy štěstí v očích, je to sen mít takovou chatovou oblast jako lokaci pro natáčení. Moc se těším, bude to krásné léto v přírodě. Chalupaření obecně miluju, nejvíc když si můžu vzít tepláky a pár dní si nemýt hlavu,“ směje se Petra Beretová, jež hraje Ivanu Srovnalovou, manželku Martina Myšičky. „Doháníme několikatýdenní skluz. Musíme dotočit, než napadne sníh. Letnímu počasí se musíme přizpůsobit, rozhodně ho netvoříme, tak leda si můžeme pokropit okno vodou. Déšť točíme, když prší, na soumrak si počkáme, až zapadne slunko. Natáčecí plán bude holt o trochu pružnější, nějak tím prokličkujeme,“ uzavírá režisér Radek Bajgar.

scénář: Petr Kolečko // režie: Radek Bajgar // kamera: Lukáš Hyksa // výkonná producentka: Romana Brožková - Logline // výkonná producentka ČT: Monika Effenbergerová // producent: Petr Erben - Logline // dramaturgie a kreativní producent ČT: Josef Viewegh

hrají: Martin Myšička, Pavla Beretová, Radek Holub, Petra Nesvačilová, Igor Bareš, Eva Leinwerberová, Filip František Červenka, Josef Polášek, Jana Plodková, Karolína Lea Nováková, Pavel Nový, Jana Švandová, Ivana Chýlková, Šárka Vaculíková, Stanislav Majer a Tomáš Hanák