pondělí
19. srpna 2024
svátek slaví Ludvík

Knihy, literatura, média

Knihy, literatura, média

Výstava v Památníku Karla Čapka na Strži přiblíží vztah bratří Čapků k ženám a lásce

STARÁ HUŤ U DOBŘÍŠE: Loupežníkova Lásky hra osudná nese název výstava v Památníku Karla Čapka. Vypovídá mimo jiné o soukromí bratří Čapků a jejich vztahu k ženám a lásce a připomene návštěvníkům hned dvě důležitá čapkovská výročí. Právě v tomto roce uplyne už 110 let od premiéry jednoaktovky Lásky hra osudná, první spolupráce Karla a Josefa Čapka na poli dramatu. A své kulatiny slaví i hra Loupežník, první samostatné dramatické dílo Karla Čapka, jímž před 100 lety dobyl pražské Národní divadlo.

od 02.06.2020 do 12.09.2020
Autor článku: 
Magdalena Bičíková, Jana Bryndová/ika

Na výstavě, jejíž autorkou je Tereza Petřek Todorová, nebudou chybět scénické návrhy, plakáty, autentické kostýmy a předměty ze slavných nastudování Loupežníka, ale také citáty a úryvky z milostné korespondence obou bratrů. Výstava je putovní, takže si ji budou následně moci zapůjčit i další muzea, divadla, galerie, veřejné knihovny, školy a další instituce.

„Rok 2020 je bohatý hned na několik kulatých čapkovských výročí,“ uvádí ředitel Památníku Zdeněk Vacek. „Výstavou vzdáváme hold dvěma pozoruhodným dílům, věnujícím se z různých pohledů lásce a mládí, a dotýkáme se samozřejmě také tvůrčích počátků jejich autorů,“ vysvětluje. „Proč se vlastně bratři Čapkové rozhodli psát pro divadlo? Jaký byl vztah Karla a Josefa Čapka k ženám a lásce v době, kdy díla psali? A co hry prozrazují o nich samotných? Na tyto a další otázky zkusíme výstavou odpovědět,“ říká spisovatel a publicista, který vede Památník od ledna tohoto roku.   

Výstava představí například archivní fotografie, ohlasy na nejzajímavější inscenace obou děl před domácím i zahraničním publikem a připomene také jejich zpracování ve světě hudby a filmu. Atraktivní součástí výstavy jsou originální scénické návrhy Josefa Čapka či citáty a úryvky z dopisů obou bratrů - včetně Karlovy autorské básně, která vznikla pod dojmem tehdy začínající herečky a později i spisovatelky a dramatičky Olgy Scheinplugové. Právě v ní našel ideální představitelku Mimi ze hry Loupežník a později i svou životní družku. Více o této výrazné osobnosti se návštěvníci dozvědí ve stálé expozici Památníku Karla Čapka, kde jsou k vidění také Olžiny originální osobní předměty jako šminky nebo divadelní kostýmy.  Výstavu dále doplní promítání klíčových scén z filmu Loupežník z roku 1931 režiséra a pátečníka Josefa Kodíčka.

Výsměch měšťákům, nostalgie první lásky

Ve hře Lásky hra osudná, napsané v roce 1910, se promítá osobní situace obou bratrů poté, co se coby svobodní, láskou ještě nespoutaní dandyové rozhodli společně dobýt Prahu. Tu chtěli zaujmout, ohromit a šokovat svou světáckostí. „Jejich duchaplná hříčka, vycházející z commedie dell´arte, zdůrazňuje šviháctví, originalitu, hravost a sarkasmus, s nímž oba autoři ironizovali měšťácký svět i sami sebe. Textu si ale zprvu příliš nevážili, vydali ho pouze v literárním časopise Lumír a dokonce zvažovali, že ho spálí. Teprve později ho vzali na milost, takže se dostal až na divadelní jeviště,“ líčí Zdeněk Vacek. „V Loupežníkovi, na němž bratři původně pracovali společně, a nakonec jej o osm let později dokončil Karel Čapek, se oproti tomu promítají hořkosladké pocity nostalgie, spojené s prvním milostným okouzlením a neuchopitelností mládí. A také autorova sympatie k Loupežníkovi, mladíkovi, který ukradne srdce profesorské dcerce Mimi, tak pozdější Čapkovo pochopení pro jejího stárnoucího otce, který musí zpět dobýt svůj dům i náklonnost vlastní ženy,“ uvádí Vacek.

„Pokud jde o lásku a ženy, chceme nechat promluvit hlavně samotné bratry, prostřednictvím citátů.  Vždyť oba se ženili až po dlouholetých známostech. Josef se ke svatbě odhodlal po devíti a - matkou ještě bedlivěji střežený - Karel dokonce až po patnácti letech vztahu,“ poznamenává ředitel Památníku.

Automobilisté Karel a Olga a Cesta do hlubin robotovy duše

Podle ředitele Památníku je výstava první se série plánovaných akcí, přibližujících osobnost Karla Čapka a Olgy Scheinplugové z trochu jiného úhlu, než jak byla veřejnost dosud zvyklá. „V areálu Památníku využijeme návštěvníkům dosud nepřístupné autentické garáže a od 4. července tohoto roku zde otevřeme novou expozici Automobilisté Karel a Olga, věnovanou 85. letům od jejich první společné dovolené a předsvatební cesty uskutečněné do Alp vozem Škodou Popular. A od 26. září chystáme v Památníku ještě výstavu Cesta do hlubin robotovy duše připomínající 100 let od vzniku hry R.U.R., Čapkova vizionářského ztvárnění tématu umělého života,“ uzavírá Zdeněk Vacek.

 

www.capek-karel-pamatnik.cz

 

Loupežníkova lásky hra osudná. Památník Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše, Stará Huť 120. Otevřeno úterý-neděle 9-12, 12.30-17 hod. Vstupné plné: 40 Kč, zlevněné 20,- Kč (žáci, studenti, senioři nad 65 let), rodinné 100 Kč, děti do 6 let zdarma.

Víte, že…

… doživotní užívání domu u rybníka Strž, v němž od roku 1963 sídlí Památník Karla Čapka, věnoval coby svatební dar Karlu Čapkovi a Olze Scheinpflugové Václav Palivec, bratr Čapkova švagra? Novomanželé jej proměnili na letní sídlo a zvali sem svoje přátele i známé. Velkorysost rodiny Palivcovy pomáhá budově dodnes. Současný spolumajitel Emil Palivec pronajímá dům i se zahradou za symbolické 2 koruny ročně Středočeskému kraji, zřizovateli Památníku.

… Olga Scheinpflugová nebyla první láskou Karla Čapka? Poprvé se zamiloval jako čtrnáctiletý. Mařenka se však ukázala „jako docela, ba až příliš všední, mělké, ale až příliš v jistých věcech ´flákané´ děvče. Jsem rád, velice rád tomu, že jsem měl tolik síly, abych udělal konec,“ zapsal si zklamaný mladík. Ani vzplanutí patnáctiletého Karla k Anně Nepeřené, idolu hradeckých gymnazistů, nevedlo k cíli. „Holubička Anjelka“ na jeho pečlivě formulované dopisy neodpovídala.  

… známost Karla s temperamentní, o dvanáct let mladší Olgou začala v roce 1920 a Čapkova rodina z ní nebyla vůbec nadšená? Karel proto své styky s mladou herečkou tajil a hovory o ní odmítal. Před Olgou zas nemluvil o ničem, co se týkalo jeho rodiny. Do vily Karla a Josefa tak vkročila Olga Scheinpflugová až v den svatby. Po 26. srpnu 1935 se také navždy uzavřely dveře do té doby propojující obě části bratrského dvojdomu.

… k zásadním ženám v životě Karla Čapka patřila i přecitlivělá matka Božena? „Věděla, jak si udržet lásku svého syna, ostatně si byla jista, že bude mít pro tento boj silnější pomocníky, které jsem tenkrát ještě podceňovala, Karlovu nemoc a naivní představu celé rodiny, že Iček, jak mu říkali doma, musí zůstat jen a jen jejich“, napsala Olga Scheinpflugová v roce 1947 o svém souboji s Karlovou matkou.

„Veď mě, kam chceš. Jsem už tak odkázána na tebe, že bych bez tebe zůstala stát jako ochrnutá a nehnula se z místa. Snad to má tak být v každé lásce, snad je to ten pravý otrocký pocit,“ napsala Olga o počátcích svého vztahu v Českém románu, zachycujícím osmnáct let, které s Karlem Čapkem prožila. Také on jí zcela propadl a už ve svém prvním dopise z léta 1920 naléhavě žádá: „Odpovězte obratem, jakýmkoliv způsobem, kdy Vás uvidím. Určete místo a čas: ráno, odpoledne, večer, kdykoliv. Váš K.“

„Olgo, holčičko, střapatče, pro všechno na světě přijďte, a přijďte hodně brzo! Olgo, Olgo, Olgo, včera jste říkala, že už nejsem bláznivý; dnes na mne přišel důkladný záchvat. Nejdražší, dnes by bylo příliš kruté, kdybyste nepřišla. Ostatně mám mnoho nutného, o čem s Vámi musím mluvit,“ žadoní Karel Čapek na podzim roku 1920. V prosinci už ale píše Věře Hrůzové: „Chtěl bych Vás vidět, amazonko, na Vašem valachu. Lítají Vám vlasy, pusu máte pootevřenu – jak Vám to sluší!“ A téže ženě, kterou později oslovuje „sladký jede, hříšný bifteku kočičí, maso krvavé a skryté“, se pak vyznává: „Moje sekretářka umí šest jazyků, ale když si vzpomenu na ten jediný, růžový, hbitý a plný rozkoše, hrome!“   

Karlův starší bratr Josef Čapek poznal Jarmilu Pospíšilovou, dívku z právnické rodiny s ambicemi umělkyně, v roce 1910 jako devatenáctiletou. V době svatby jí bylo osmadvacet jemu dvaatřicet. Soudě podle Jarmiliných deníkových zápisů, trpělo jejich manželství Josefovým nedostatkem vřelosti a citu. Když však Jarmila Čapková po válce zjistila, že se jméno jejího muže nevyskytuje na seznamu přeživších ani zemřelých v koncentračním táboře Bergen-Belsen, zahájila vlastní zoufalé pátrání. Celá léta odmítala uvěřit, že Josef opravdu zemřel.

Výstava Vojtěch Kubašta – Z Čech i z daleka

ROŽDÁLOVICE: Přijďte se podívat na novou výstavu v Muzeu klasického knihařství v Rožďalovicích. Přiblíží vám další část díla světoznámého prostorového ilustrátora Vojtěcha Kubašty (1914-1992). Výstava navazuje na předchozí, věnovanou hlavně jeho prostorovým pohádkám.

od 09.03.2020 do 31.08.2020
10:00 - 16:00
Autor článku: 
Eugenie Hančarová

Kubašta byl původním povoláním architekt a zajímaly ho stavby, slavné památky stejně jako vesnické chalupy nebo technická díla. Často maloval a z papíru vytvářel skutečné nebo pohádkové budovy. Nevymýšlel jen pohádkové knížky, ale též prostorové a panoramatické pohlednice nejrůznějších měst a míst. Rozsáhlé je jeho dílo věnované Praze, od souborů litografií až po obrázkové plány, mapy či knižní ilustrace, některé opět ve 3D. Mnoho krásných věcí vzešlo z jeho spolupráce se slovenskými nakladatelstvími. Právě tuto Kubaštovu tvorbu mapuje výstava, kde prostorové knížky a další prostorové tiskoviny pro děti i dospělé tvoří opět značnou část.

Druhý výběr z díla Vojtěcha Kubašty zabírá nejen výstavní místnost muzea, ale i část místnosti protější. Některé nově vyšlé Kubaštovy pohádkové knížky, leporela a betlém lze v muzeu zakoupit.

Muzeum je otevřené v některé všední dny a o víkendech a svátcích, v pondělí a úterý je zavřeno. Otevírací hodiny jsou vždy od 10:00 do 16:00 h. Více informací získáte na webu muzea www.rajman.cz.

46. Letní filmová škola Uherské Hradiště se uskuteční. Uvidíme se v létě!

UHERSKÉ HRADIŠTĚ: Letní filmová škola v Uherském Hradišti proběhne. Pořadatelé festivalu se k tomuto kroku rozhodli po jednání s městem a ministerstvem kultury. Je samozřejmé, že základní podmínkou této dohody je zachování bezpečnosti návštěvníků, hostů a obyvatel města. Festival se zkrátí na šest dnů a namísto tradičního termínu na přelomu července a srpna se uskuteční 7.–12. srpna 2020.

od 07.08.2020 do 12.08.2020
Autor článku: 
Libor Galia

Organizátoři počítají s omezeným počtem diváků v sálech, s dodržováním povinných rozestupů, se zvýšenými hygienickými opatřeními a se zrušením davových akcí, tedy se všemi platnými pokyny ministerstva zdravotnictví. Vyjádření k tomuto rozhodnutí vedle ředitelky Letní filmové školy Uherské Hradiště poskytli také starosta města Uherské Hradiště a ministr kultury ČR:


„Mám radost, že se našemu týmu podařilo udržet vizi konání Filmovky a že vše směřuje k tomu, že skutečně bude! Je jasné, že kvůli dodržení všech hygienických a bezpečnostních norem bude jiná, než jak ji všichni známe. Jsem ovšem přesvědčená o tom, že to bude ročník, na který nikdo nezapomene a atmosféra v sálech bude srdečnější než obvykle. Veškerých příprav se zhostíme s největší možnou zodpovědností k našim návštěvníkům, hostům, partnerům i obyvatelům města tak, abychom naši milovanou Filmovku oslavili ve zdraví, lásce, radosti ze setkání a nových objevů. To vše v plné součinnosti s městem UH, MK ČR, Krajskou hygienickou stanicí Zlínského kraje a dalšími institucemi, což, jak věříme, přispěje k hladkému průběhu akce. Držme si tedy palce, aby se naše plány uskutečnily, naše společnost si mohla oddechnout od strachu svírajícího současný svět a my vás v srpnu mohli s úsměvem přivítat v našem filmovém ráji, v srdci Slovácka. Těšíme se na společné tvoření a setkání s vámi, jako by to bylo poprvé.“ – Radana Korená, ředitelka festivalu Letní filmová škola Uherské Hradiště a Asociace českých filmových klubů

„Podporuji uskutečnění Letní filmové školy, nicméně z pozice města jako hlavního partnera akce velmi apeluji na podmínku dodržení veškerých bezpečnostních opatření. Zorganizovat festival v náhradní verzi bude nepoměrně složitější a těžší, než v režimu, na který jsme všichni zvyklí. Oceňuji dosavadní snahu AČFK udělat všechno pro to, aby se Letní filmová škola vůbec mohla uskutečnit. Ve snaze nalézt smysluplné a funkční řešení tradičního filmového svátku v Uherském Hradišti jsme s organizátory v těsném kontaktu a mohou počítat s naší pomocí při koordinaci jednotlivých akcí festivalu.“ – Stanislav Blaha, starosta města Uherské Hradiště

„Musíme se začít postupně vracet k normálnímu životu a k tomu samozřejmě kulturní a společenské akce patří. Pokud tedy bude epidemiologický vývoj nadále příznivý, jsme domluveni s ministrem zdravotnictví, že od 25. 5. by mohl být počet návštěvníků kulturních akcí navýšen na 500 osob a zároveň bychom mohli na konci května říci, kolik lidí se bude moci účastnit přímo letních akcí a já pevně věřím, že při takových číslech, která bychom mohli oznámit, by se mohly konat již celkem zajímavé letní kulturní akce." – Lubomír Zaorálek, ministr kultury ČR

Akreditace budou spuštěny na začátku července. Z programu doposud byla oznámena sekce Terra festivalis: Izrael a předpremiérové uvedení na Oscara nominovaného filmu Corpus Christi. Na webu LFŠ jsou k dispozici Otázky a odpovědi k 46. LFŠ.

https://lfs.cz/

Mladí filmaři ve svých námětech zkoumají milostný život v souvislosti s koronavirem

ČR: Celoroční vzdělávací projekt My Street Films, který každoročně propojuje mladé zájemce o filmovou tvorbu s profesionálními dokumentaristy, zná své účastníky. Organizátoři letos navzdory nouzovému stavu obdrželi rekordní počet přihlášek.

od 18.05.2020 do 16.06.2020
Autor článku: 
Marie Rotnáglová

Zájemci o účast na filmových workshopech My Street Films mají pravidelně možnost přihlásit vlastní náměty na krátké filmy do veřejné soutěže. Ty nejlepší jsou vybrány odbornou porotou a jejich autoři získají možnost absolvovat zcela zdarma unikátní workshopy s profesionály filmového řemesla. Ty se pravidelně konají od května do září v Praze a v Brně. „V letošním roce nás počet přihlášených námětů ohromil. Vzhledem k opatřením v důsledku pandemie jsme neměli vůbec jistotu, v jaké formě workshopy proběhnou a zda o ně bude zájem. Ten je nakonec obrovský a my se rozhodli oslovit další lektory, abychom mohli přijmout víc účastníků. Zaslané náměty totiž byly skvělé,” shrnuje Zuzana Kirchnerová, nová koordinátorka projektu. Dodává, že několik z nich reflektovalo současnou situaci. „Mladí filmaři ve svých námětech zkoumají milostný život v souvislosti s koronavirem, ale i psychické stavy, se kterými se nyní potýkáme. Motiv Pandemie oslovil mnoho začínajících filmařů. Spektrum témat, ze kterých jsme vybírali, bylo samozřejmě širší. Od námětů velmi intimních, reflektujících vážnou nemoc v rodině, po témata čistě společenská zabývající se bezdomovectvím, otrockou prací ukrajinských dělníků nebo málo prozkoumaným fenoménem artwashingu. Mě osobně nejvíce oslovil námět, který pojednává o matkách, které se po mateřské dovolené snaží znovu plnohodnotně zapojit do pracovního procesu," doplňuje Zuzana Kirchnerová. 

Dokumentaristka a dlouholetá lektorka Viola Ježková dodává:Náměty mě zasáhly, jsem vděčná za všechen živý a osobní zájem dotýkat se filmovými prostředky toho, na čem nám v životě záleží, za odvahu, s níž žadatelé formulují své myšlenky a vize. Bude to jistě dobrá filmová sklizeň!“ 

Masterclass Víta Klusáka zahájí program pro veřejnost

My Street Films ve svém doprovodném programu neopomíjí ani širokou veřejnost. Původně plánované semináře v Kině Světozor v Praze a v Kině Art v Brně proběhnou, některé ovšem v online prostředí. Dokumentaristé Vít Klusák a Martin Mareček tak promluví k publiku na facebookovém profilu My Street Films prostřednictvím live streamu. Moderátory jim budou lektoři Ivo Bystřičan a Viola Ježková (Vít Klusák: Na počátku byl text – 18. 5. v 18:30, FB: My Street Films CZ) a Bohdan Bláhovec a Jaroslav Kratochvíl (Martin Mareček: Režie dokumentárního filmu. Oxymorón nebo nezbytnost? – 25. 5. v 19:30, FB: My Street Films CZ). Následující masterclassy pro veřejnost by měly proběhnout dle původního záměru v kinech. Josef Krajbich rozebere možnosti střihu hned dvakrát. Jednou pro pražské publikum a následně pro Brňany. Režisérky Johana Ožvold, Greta Stocklassa a Anna Kryvenko pak rozeberou proces tvorby filmu a zpětnou formulaci témat v červnu v Kině Světozor. 

My Street Films 2020

Online program

Vít Klusák: Na počátku byl text

18. 5. 18:30 

Cesta od myšlenky k filmu. Jak v sobě najít autora či autorku a objevit svůj nezaměnitelný vztah ke světu? A jak to proměnit v námět a scénář? Seminář prozkoumávající způsoby, jak myšlenku přetavit v téma, téma v námět a scénář, a ten ve film. Moderuje Ivo Bystřičan a Viola Ježková.

Martin Mareček: Režie dokumentárního filmu. Oxymorón nebo nezbytnost?

25. 5. 19:30 

Známé klišé praví, že dokumentaristé/ky se snaží chytit realitu při činu, ale nic již neříká o tom, která realita, jací protagonisté/ky a která témata jsou hodna dokumentárního zaznamenání. Možná, že všechna témata a všichni lidé by si zasloužili svůj dokumentární film, a jen záleží na vhodném autorském pohledu. Martin Mareček se ve svých filmech věnoval mnoha otázkám – od protestů proti zasedání Mezinárodního měnového fondu, přes aktivismus propagátorů/ek cyklistiky až dva tisíce osm set padesát dva kilometrů dlouhou cestu otce a syna za ztracenou matkou v jeho nejnovějším filmu Dálava. A právě on bude hostem semináře, který se pokusí odpovědět na otázku, jak pojmout své vlastní dokumentární téma a najít si svého „ideálního” protagonistu/ku. Moderuje Bohdan Bláhovec a Jaroslav Kratochvíl.

Masterclassy pro veřejnost

Josef Krajbich: Pole možností

8.6. 18:30 Kino Světozor, Praha 

Filmový materiál je množství surové hmoty, ze které lze vybudovat nepřeberné množství odlišných filmů. Renomovaný a zkušený střihač vyjeví metody, jak při natáčení vytěžit materiál a jak jej posléze dobře nazřít a využít k co nejlepší stavbě filmu, který přetrvá. 

Johana Ožvold, Greta Stocklassa, Anna Kryvenko: Jak uvidět film

15. 6. 18:30 Kino Světozor, Praha

Jak se během pozdějších fází tvorby znovu formuluje téma a celkové pojetí filmu? Natočený materiál se místy vzpírá původním představám a záměrům a jinde je dokonale naplňuje. Co je důležité? O citu a schopnosti uvidět skutečnou sílu natočeného materiálu budeme mluvit s režiserkami výrazných dokumentárních filmů The Sound Is Innocent (2019), Kiruna – překrásný nový svět (2019) a Můj neznámý vojín (2018). Moderuje: Ivo Bystřičan, Viola Ježková.

Josef Krajbich: Jak se staví dokumentární film? Možnosti střihu filmového materiálu.

16. 6. 18:00 Kino Art, Brno 

Dokumentární film vzniká třikrát. Poprvé ve vaší hlavě, když promýšlíte své téma, podruhé na place, když natáčíte vymyšlené situace, a potřetí ve střižně, když zjistíte, že skutečnost utekla od prvních i druhých představ a vy se k ní opět musíte postavit čelem a z jednotlivých útržků, scén a výpovědí poskládat dramatický oblouk dokumentárního snímku. Střihač Josef Krajbich byl před tento problém postaven mnohokrát, a ať už stříhal dokument o bývalém slovenském premiérovi, fanouškovi tunění aut či statečné policistce, vždy z tohoto „souboje” mezi ním a filmovým materiálem vyšel se ctí. Seminář, kterého bude hostem, se pak pokusí ukázat cestu těm, kteří o střihu vlastního filmu uvažují, či by „jen” rádi nahlédli za obzor střihové montáže. Moderuje Bohdan Bláhovec a Jaroslav Kratochvíl.

mystreetfilms.cz

Imaginárium v Poličce aneb Živá výstava Divadla bratří Formanů

POLIČKA: Živá a hravá výstava uměleckých a řemeslných prací osobitých výtvarníků a tvůrců. Imaginárium v Poličce je živou a okouzlující výstavou Divadla bratří Formanů a jejich přátel. Do muzea v Poličce doputovalo přes nemálo českých měst, dánský Silkeborg, italské Trani a Paříž.

od 24.05.2020 do 25.10.2020
Autor článku: 
muzeum

Dětský i dospělý návštěvník do něj vstupuje jako hravý objevitel, který v labyrintu her, pohyblivých objektů, tajuplných zákoutí, obrazů, fotografií a výjevů objevuje svět divadla, cirkusu a loutek. Ve službách imaginace a hravosti se tu prolíná umělecká a řemeslná práce osobitých výtvarníků a tvůrců.

Vše je určeno ke hře a prožitku a k ničemu zde nepotřebujete návod. Imaginárium je poctou představivosti a tvořivosti, která nám říká a připomíná, že lidské ruce umí zázraky a fantazie je nekonečná. Výstava oživuje výtvarné objekty, loutky, obrázky a divadelní dekorace. Nejen děti čeká hodina plná zábavy a her, kdy se budou moci všeho dotýkat, vše prozkoumávat a zkoušet.

Česká tleská: ČT spouští nový projekt na podporu kulturních akcí

ČR: Po UčíTelce, vzdělávacím portálu ČT edu, webu Nenudím se doma či stanici ČT3 pro seniory spouští Česká televize další nový projekt. Tentokrát na podporu tuzemské kultury. „Česká tleská“ pomůže pořadatelům kulturních akcí.

Autor článku: 
Karolína Blinková

„V průběhu pandemie jsme pomohli vždy těm, kteří to nejpalčivěji potřebovali. Seniorům, kteří se cítili osamoceni, rodičům se vzděláváním jejich dětí, handicapovaným prostřednictvím překladů do znakové řeči nebo skrytých titulků, neziskovým i charitativním organizacím. A nyní, když se může pomalu vracet do života i kultura, chceme pomoci i jí. Tleskáme všem, kdo se o to zasazují, a spouštíme projekt na podporu pořadatelů kulturních akcí. Umožníme jim, aby prostřednictvím obrazovky ČT pozvali diváky na akce, které chystají,“ vysvětluje generální ředitel České televize Petr Dvořák.

Počínaje dnešním dnem tak mohou všichni, kdo chystají výstavu, koncert, představení, nebo jakýkoli jiný program, jenž oživí kulturní život v České republice, posílat žádosti o podporu ve vysílání České televize. Organizátoři vybraných akcí budou vyzváni, aby přes aplikaci iReportér natočili videopozvánku, ze které následně Česká televize vyrobí spot, který odvysílá na obrazovce. 

„Zajímají nás všechny dobré kulturní akce z oblasti hudby, literatury, výstavnictví, divadla, filmu, sochařství, výtvarného umění a dalších oblastí společenského života lokálního, regionálního či celostátního. Ty, které se konají od poloviny června a v dalších letních měsících v České republice,“ vysvětluje výkonný ředitel ČT art Tomáš Motl, vedoucí projektu a jeden z šesti členů poroty, která bude události, jež získají podporu, vybírat.

Kromě něj se o výběr zasadí také třeba režisér Aleš Kisil či moderátor ArtZóny Saša Michailidis. „Hlavním kritériem nebude velikost akcí. Ale, vedle nezbytné kvality, především to, jaký význam mohou mít pro své fanoušky, diváky a posluchače, a jak oživí a obohatí kulturní nabídku v místech konání, tedy kdekoliv, i v těch nejmenších místech Česka. Porota, složená z lidí zběhlých v kultuře, dokáže toto velmi dobře posoudit, a tak věřím, že náš potlesk všem, kteří vrací kultuře život, bude hlasitý a oprávněný“ doplňuje Tomáš Motl.

Přihlásit se je snadné, na speciální webové stránce www.ceskatleska.cz stačí vyplnit krátký formulář. První pozvánky by se na obrazovce České televize mohly objevit již ve druhém červnovém týdnu.

 

Jsme tu pro všechny aneb Knihovna bez bariér má smysl

ČR-KROMĚŘÍŽ: Další knihovna se může pyšnit certifikátem Handicap Friendly pro tělesné postižení. V dubnu 2020 byl odbornou komisí udělen tento certifikát Knihovně Kroměřížska – příspěvkové organizaci pod vedením ředitelky PhDr. Šárky Kašpárkové. Knihovna byla posuzována podle Standardu Handicap Friendly vypracovaného odborníky z jednotlivých oborů a knihovníky ze sekce Bezbariérové knihovny spadající pod Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky.

Autor článku: 
Vít Richter

Odbornou komisi tvořili: hodnotitelka a garant Mgr. Helena Hubatková Selucká, za fyzickou přístupnost Ing. Petra Okřínová a Ing. Bc. Lucie Dobiášová a za přístupnost webových stránek knihovny Mgr. Radek Pavlíček. Komise vyhodnotila kroměřížskou knihovnu jako instituci, která v maximální míře usnadňuje přístupnost skupině uživatelů s tělesným postižením. Knihovna zařazuje do svých plánů problematiku přístupnosti pro různé skupiny osob se specifickými potřebami. Zaměřuje se na informovanost a proškolení svých zaměstnanců v dané problematice, přizpůsobuje prostory knihovny podle potřeb osob s tělesným postižením. K čemuž dochází za finanční podpory Města Kroměříž, které je jejím zřizovatelem. V knihovně pracuje Marcela Kořínková, dlouhodobá členka sekce Bezbariérové knihovny, která se aktivně podílí na podnětech pro činnost sekce a je garantkou Metodiky pro uživatele s tělesným postižením v knihovnách.

Získání certifikátu a možnost mít na dveřích knihovny vylepené logo Handicap Friendly je významným ukazatelem knihovny, že naplňuje své poslání býti přístupná všem bez rozdílu dle Knihovního zákona č.257/2001 Sb. Je ukázkou dobré praxe a ochoty vyvinout nemalé úsilí, aby splnila přísné podmínky, které ovšem zaručují poskytování služeb v té nejvyšší kvalitě.

 

Knihovna Kroměřížska           https://www.knihkm.cz/                                        

Certifikát Handicap Friendly    https://1url.cz/bzBkf

Sekce bezbariérové knihovny   https://1url.cz/IzBkS

SKIP                                  https://www.skipcr.cz/

Komiks z karantény

ÚSTÍ NAD LABEM: Osobitou formu komiksu zvolil pro své „Paměti z karantény“ pětaosmdesátiletý ústecký výtvarník Zdeněk Urban. Ve 22 kresbách představil své dětské vzpomínky na válečná léta. Dnes je zveřejňuje Muzeum města Ústí nad Labem na svých facebookových a webových stránkách jako už pátý díl seriálu, který vznikl výzvou seniorům, aby v koronavirem vynucené izolaci začali psát vzpomínky.

Autor článku: 
Václav Houfek

Trhání třešní, hru na Indiány, lovení raků, ale také pochody smrti, nálety a nacistické parády, to jsou náměty komiksových kreseb. Ke každé přísluší drobný vysvětlující text. „Válka pro nás děti nebyla tak hrozná. Nebylo sice moc, co jíst, všechno bylo na lístky a bylo toho málo, takže jsme byli stále hladoví. Ale myslím si, že jsme měli, my kluci, víc volnosti než dnešní děti. Auta na silnicích nebyla – sebrali je Němci. Po zlodějích ani vidu ani slechu,“ charakterizuje zážitky z dramatické doby autor v doprovodném textu. V něm se také zmiňuje, že jeho otce důstojníka československé armády hned po okupaci nacisté zatkli a vrátil se domů až po osvobození s americkou armádou. Věnuje tomu ale jen jednu větu. Jeho text je vůbec nejkratší z šestnácti příběhů, které dosud do muzea v rámci výzvy dorazily. „Nemám žádný literární talent, tak jsem naše příběhy nakreslil,“ poznamenal. Ke komiksu přidal ještě kresbu, která vizualizuje jeho výtvarnou představu o koronaviru.

Autoři pamětí z karantény se nevěnují jen tématu války, dorazily i zážitky z osmašedesátého, z poválečného odsunu, nebo naopak z osídlování pohraničí i mikropříběhy z běžných dnů. „Mile nás zaskočil ten velký ohlas. Podle nich přináší psaní vzpomínek povzbudivou náplň do momentálně omezených životů jak autorům, tak i tisícům čtenářů, kteří sledují seriál na internetu. A to byl náš cíl,“ podotkl koordinátor projektu historik Martin Krsek. Svými texty přispěli i odsunutí sudetští Němci. Chodí také příběhy z jiných regionů republiky, ty pak muzejníci odesílají regionálně příslušným kolegům. „Naposledy to bylo do muzea v Hořicích, kde už se s autorem domlouvají na vydání vzpomínek v jejich časopise,“ dodal ředitel Muzea města Ústí nad Labem Václav Houfek.

 

Vychází druhý díl sklářské ságy Vlastimila Vondrušky Křišťálový klíč s podtitulem Vídeňský sen

ČR: „My slovo držíme! Druhý díl sklářské epopeje Křišťálový klíč – Vídeňský sen vychází na den přesně, kdy jsme ho čtenářům oblíbeného spisovatele a historika Vlastimila Vondruškyslíbili. Už v průběhu tohoto týdne by měl být u všech dobrých knihkupců. Nejvýhodněji a bez front knihu pořídíte v e-shopu našeho nakladatelství https://bit.ly/3btBtvO,“ říká Petr Lovecký z nakladatelství MOBA.

Autor článku: 
Johana Turner

Historická sága Křišťálový klíč Vlastimila Vondrušky je velkou rodinnou kronikou z období baroka, která je rozvržena do čtyř dílů, každý vypráví příběhy jedné generace rodu. Postupně budou vycházet pod názvy: Falknovská huť (2019), Vídeňský sen (2020), Jarmarečník (2021) a Hejnické pastorále (2022). 

Pro sepsání čtivého a věrného obrazu osudů severočeského sklářského rodu má Vlastimil Vondruška dobré předpoklady, neboť v tomto kraji žije a důvěrně ho zná. Navíc část svého života věnoval rukodělné výrobě skla, řídil sklárnu v Polevsku u Nového Boru, později pak sklárnu Královská huť v Doksech, která se specializovala na produkci kopií historického skla. Je autorem dvou publikací, které se věnují dějinám českého sklářství a sklářským technologiím. 

 

Křišťálový klíč - Vídeňský sen – anotace

Leopold Heřman, majitel Falknovské hutě, je uznávaný a bohatý sklářský podnikatel, ale to mu nestačí. Kvůli ctižádostivé manželce Marii usiluje o povýšení mezi urozené rody. Neshody s mladšími sourozenci se prohlubují. Matyáš se snaží v Haidě budovat obchodní společnost. Jeho bratr Johann je nucen se přestěhovat do Kamenice a vstoupí do služeb hraběte Kinského. Sestru Hedviku pronásledují dál životní katastrofy a mračna se stahují nejen nad rodem Heřmanů, ale nad celou habsburskou monarchií.

Kam se s hrdiny druhého dílu podíváme a do jaké doby je zasazen? Vysvětluje autor: „Děj Vídeňského snu se otevírá v roce 1715 a končí rokem 1725 částí, nazvanou „Konec snu“. Protože v životě, stejně jako v románech, žádný sen nemůže trvat věčně. A co by to bylo za Vídeňský sen bez onoho krásného města na Dunaji? Vídeň mám rád, protože se jí asi oprávněně říká Paříž severu. Ale Praha to není... Takže kromě Vídně se mí hrdinové samozřejmě pohybují i v Praze. Logicky, jde-li o ságu o severočeském sklářství a plátenictví, zastavíme se i v České Kamenici, Rumburku, Haidě (tak se tehdy nazýval Nový Bor), v Šenově, Chřibské a jinde. A podíváme se i za hranice rakouské monarchie do Itálie, Španělska a Německa.“ 

Křišťálový klíč nabízí nejen barvité osudy sklářského rodu Heřmanů na pozadí života v severních Čechách, které prošly na konci feudalismu nebývalým hospodářským vzestupem a později stejně rychlým úpadkem, tedy od konce 17. století do reforem na konci vlády Marie Terezie. Tajemství výroby křišťálového skla se tehdy stalo klíčem k úspěchu českého barokního sklářství. Název „Křišťálový klíč“ symbolizuje rodinné tajemství, které se v rodu Heřmanů předává z generace na generaci, současně je kopec Klíč dominantou Nového Boru.

Příběhy jednotlivých generací se prolínají s osudy skutečných historických i rázovitých severočeských postav – hraběcím rodem Kinských, plátenickým podnikatelem Allasonem, sloupskými poustevníky, šenovským rodem Kreybichů, členy tajných evangelických sekt i oddaných vlastenců. 

 

Podnikavky na mateřské: Klára Vytisková

ČR: Česká Amy Winehouse, tak se o Kláře Vytiskové mluvilo v době, kdy svou nezaměnitelnou barvou hlasu a extravagantním projevem kralovala kapele Toxique. Dnes je z osobité zpěvačky a držitelky Ceny Anděl za rok 2015 maminka dvou dcer, která rekapituluje své další životní období novou, druhou sólovou deskou. Cítí se být dospělejší, vyzrálejší, přemýšlí nahlas o sobě a různých podobách lásky a učí se mít ráda sebe samotnou tady a teď. Současná situace ale muzikantům vůbec nepřeje. Jak zamávala s jejími pracovními plány a neohrozila nějak její životní rovnováhu? 

Autor článku: 
Irena Koušková

S novou deskou „Love is Gold“ jste měla určitě v plánu jet také koncertní turné. Přesunula jste se plně do online světa? Jak nucenou izolaci snášíte? Máte recept na to, jak z ní vykřesat něco dobrého?

Snáším to dobře, jsem ráda se svými dětmi a manželem, užíváme si, že můžeme být takhle intenzivně spolu. Samozřejmě nás to zasáhlo po finanční stránce, oba jsme s manželem muzikanti a na koncertech z velké části stojí náš příjem, zároveň nás to nutí hledat jiné cesty. Manžel je i skvělý studiový bubeník, takže si doma zařizuje studio a může točit z domova. Já píšu nové písničky, natočili jsme teď live stream pro Vogue a řeší se další možnosti, jak dostat hudbu online k lidem. Je to svým způsobem výzva.

 

Mimořádnost situace v čase koronaviru vedla u řady z nás k přehodnocení některých životních hodnot. Je to tak, že krize přinášejí nové šance? 

Je to situace, která nás nutí přemýšlet, možná přehodnocovat, měnit a vybočovat ze zajetých kolejí. Naše zahlcená mysl má prostor na trochu jiné myšlenky, máme šanci  zpomalit…z toho může vzniknout něco inspirujícího. Já už mám třeba dvě nové písničky.

 

Posloucháte vůbec Amy Winehouse nebo Christinu Aguileru, k nimž vás jedno období přirovnávali? Jak se od té doby změnil váš hudební projev?  

Christina Aguilera snad ne :)) Poslouchala jsem ji, ale co se týká přirovnávání, slýchala jsem Amy, Gwen Stefani nebo Lady Gaga… Myslím, že jsem se od dob Toxique posunula jinam. Vzhledem k tomu, že mě s mojí první sólovkou Home hodně ovlivnila Patty Smith, je ten posun zřejmý. 

 

Jak vlastně přeložit název desky Love is Gold co nejpřiléhavěji? Co na ní akcentujete oproti předešlému albu Home? Stále se držíte angličtiny?

Překládám to jako „láska je poklad“. Celá nová deska akcentuje život jednotlivce, který se obrací sám do sebe a snaží se žít sám se sebou spokojeně, je to láska, kterou obracíme na sebe, je to láska k tomu, co děláme, k naší práci… Home byla hodně o rodině, vesnici…

 

Prošla jste dlouhou cestu, kterou lemuje rozpad Toxique, nový projekt Klara, porotcování hudební soutěže, přestěhování na venkov, rodina. Nestýská se vám někdy po dobách největší popularity, respektive chtěla byste se vrátit do stejného pracovního tempa, v němž jste žila v období Toxique? Jaké jsou nyní vaše profesní ambice?

Řekla bych, že mám pořád stejné pracovní nasazení. Složit a nahrát desku – to byly dva roky poměrně intenzivní práce. Myslím, že jako máma mám samozřejmě méně času, ale když si ho najdu, pracuju výrazně intenzivněji než kdy před tím. Je pravda, že jsem ořezala mnoho VIP večírků, odkud jsou výstupy do médií, ale z velké části mě to nenaplňuje a já zkrátka ráda dělám to, co mě baví, a hodně si vybírám. Ambice mám snad jen takové, abych pořád milovala svoji práci a měla inspiraci, na kterou si vlastně díky dětem nemůžu stěžovat, dávají mi jí mraky. A bydlím sice na vsi, ale půl hodiny od centra Prahy, takže město si nadávkuju tak, jak je třeba, je to pro mě ideál.
 

Dá se u vás vůbec uspokojivě kloubit práce a rodina?

Dá, ale je to samozřejmě náročný time management. Máme s manželem sdílený google kalendář a aktivity si dáváme do prázdných políček. Ten druhý je s dětmi, takže kdo první zaplní volné pole v kalendáři, je to jeho pracovní čas… Když jsou hraní venku, bereme často děti s sebou. 

 

Jak prožíváte současná omezující opatření doma s dětmi? Chodí už starší dcera do školy? Co děláte, aby se děti doma nenudily?

Emilka do školy ještě nechodí. Užíváme si to, nepotřebujeme úplně nalajnovaný program, pořád máme nějakou akci, pečeme muffiny, stavíme lego, modelínu, holky se mnou třídí oblečení, hrajeme si na baletky, princezny…, já jsme královna většinou:) Máme dům se zahradou, teče nám tu potok…, v téhle době je zahrada poklad.

 

Vystudovala jste zpěv na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Váš tatínek Vladimír Vytiska je muzikant. Jak jste s hudbou začínala? Chodila jste do lidušky? 

Na housle, devět let, pak čtyři roky na saxofon, pak piano.

 

Váš manžel Roman Vícha je také muzikant, bubeník. Vedete k muzice také svoje dcery?

Hodně doma posloucháme hudbu, každé ráno většinou zapínáme gramofon a jedeme elpíčka. Holky milujou tanec, ostatně jako všechny děti. Řekla bych, že děti přirozeně na hudbu reagujou tancem už od miminka. Nemáme ambice, naše holky jsou malé, spíš se snažíme zatím jen pozorovat, co je baví a v tom je maximálně podpořit.

 

Je pro vás zkušenost mateřství spíše omezující nebo inspirující? Co jste se díky mateřství o sobě dozvěděla?

Inspirující! Jednoznačně, moje dcery jsou moje múzy, díky každé z nich se dozvídám něco jiného. Děti jsou fantastické zrcadlo, jen to musíte přijmout, uvědomit si, že se učíte, posouváte navzájem.

 

Potkala vás během mateřské profesní krize? Neuvažovala jste o tom, že třeba skončíte s muzikou a budete se živit jinak? Pakliže ano, co vás přivedlo zpět? Jak se udržujete ve své branži „in“?  

Během ne, spíš před, mateřství mě vlastně usvědčilo v tom, že miluju to, co dělám, že miluju být na volné noze, ale zároveň vím, že kdykoliv mě to přestane bavit, můžu zkusit něco jiného. Muzikou se živím. A neustále „in“ mi přijde všechno, co je autentické a pravdivé.

 

Ve videoklipech sdílíte i své intimní chvilky s rodinou. Nebojíte se o své soukromí? 

Písničky na desce Home jsou všechny o mé rodině. Oni mi dali inspiraci k tomu, abych tu desku napsala, a proto jsem si neuměla představit, že do klipu s tak intimní tematikou obsadím herce. Teď jsou ale témata jiná.

 

Jste pověstná svými extravagantními outfity, nápadným líčením a vůbec kladete důraz na celkovou image. Změnil se nějak váš styl? Sympatizujete s konceptem udržitelné módy? Kde nakupujete oblečení?

Změnil se výrazně, oblékám se jinak, mám ráda výrazné kusy oblečení, ale kombinuju je s jednoduššími, líčím se mnohem méně, jdu více po své podstatě. Miluju módu, udržitelnost je pro mě zásadní, i téma recyklace a vracení věcí do oběhu. Mám ráda kvalitní džínovinu, věci, které vydrží, tady mi vyhovuje třeba Levi´s, značka prověřená časem. Stále nakupuju věci v bazarech a sekáčích a miluju klasická trika z fantastických materiálů od českých návrhářů.

 

Žijete v Úněticích, kousek od Prahy, kde jste i vyrůstala. Jsme z Místní kultury, sledujete místní kulturní život? Podílíte se na něm nějak?

Ano, určitě. Únětice jsou v tomhle ohledu hodně aktivní, děje se tu toho mnoho už od mého dětství. Často se zde pořádají koncerty, buduje se aktuálně komunitní hřiště, je toho mnoho, což je skvělé.

 

Vaše nová deska je venku. Víte už, jaké téma rozpracujete na té další?

Nikdy nevím, kam mě to povede, řekla bych, že pro mé psaní písniček bude hodně směrodatné tohle zvláštní období…

 

www.klaravytiskova.cz

 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Knihy, literatura, média