středa
15. ledna 2025
svátek slaví Alice

Instituce a kulturní zařízení

Dominik Vodička daroval výhru ze StarDance své alma mater, Konzervatoři Taneční centrum Praha

ČR: Tanečník Dominik Vodička, absolvent Konzervatoře Taneční centrum Praha (TCP), se letos již potřetí zúčastnil televizní soutěže StarDance, kde tančil po boku sportovkyně Martiny Ptáčkové. Přestože mu postup do finále o vlásek utekl, jeho taneční dovednosti a přirozený talent opět zazářily na televizních obrazovkách a potěšily tisíce diváků.

Autor článku: 
Johana Mravcová

Dominik Vodička se v mimořádném gestu rozhodl věnovat celou finanční odměnu 100.000 korun zpět škole, která formovala jeho taneční kroky. „Tahle krásná částka půjde na konzervatoř, kde mě doslova vytesali. Ty peníze využijí určitě dobře, dejte studentům pořádně do těla, ať jsou ve světě další úžasní tanečníci, protože je potřebujeme," řekl s nadšením v přímém přenosu.

Antonín Schneider, manažer Konzervatoře Taneční centrum Praha, Vodičkovi poděkoval slovy: „Dominiku, tvůj velkorysý finanční dar je pro nás tím nejkrásnějším vánočním dárkem. Přispěje k rozvoji naší školy a podpoří další generace mladých talentovaných tanečníků. Upřímně děkujeme!"

Dominik Vodička byl dlouhá léta členem uměleckého souboru Balet Praha Junior a patří mezi úspěšné absolventy školy. Jeho kariéra pokračovala v Pražském komorním baletu, kde za roli Muže v inscenaci Kytice v choreografii Petra Zusky získal v roce 2019 prestižní cenu Thálie.

 

O Konzervatoři Taneční centrum Praha:

Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium je první vzdělávací a umělecká instituce, která přinesla do české kultury moderní a jazzové taneční techniky a důsledně je propojuje s výukou klasického tance a dalšími oblastmi současného tanečního divadla. Tradice sahá až do roku 1961 – tehdy v undergroundu a později, pod záštitou Univerzity Karlovy a řady zahraničních odborníků, postupně vzniká centrum, které propojuje osmiletou konzervatoř a osmileté gymnázium do jedné vzdělávací koncepce doplněné studiem taneční pedagogiky s příslušnou aprobací (konzervatoř je současně vyšší odborná škola). Studentská umělecká agentura, Mezinárodní centrum tance, produkuje umělecké soubory Balet Praha Junior a Balet Praha Junior 2, import a export tvůrců, pedagogů a souborů, pořádá festivaly i workshopy. Významným cílem centra je podpora všeobecné a odborné vzdělanosti tanečníků, jejich sebevědomé a kvalitní zapojení do interpretační praxe a následně schopnost řízení, produkce uměleckých i společenských organizací a projektů. Centrem prošlo několik stovek tanečníků, kteří pracují v českých souborech (Pražský komorní balet, Balet ND v Praze, Laterna magika a jiné), v zahraničí (Berlín, Frankfurt, Hamburk, Linz, NDT 2 Haag, Bremen, Salzburg, Mannheim, Tel Aviv, Lisabon, Pécs a další) nebo absolvovali vysoké školy (Univerzita Karlova, HAMU, London School of Contemporary Dance, Rambert School, Academia Reggio Emilia, IT Danza Barcelona, a další). „Lidé z centra“ zastávají významné funkce v českých uměleckých, vzdělávacích a společenských organizacích.

www.tanecnicentrumpraha.cz

Cena Erik putuje do Naivního divadla Liberec

ČR: Výsledky hlasování divadelních kritiků o nejinspirativnější počin v oblasti loutkového divadla v uplynulé divadelní sezóně 2023/24 jsou známé. Prestižní cenu Erik získala inscenace Červený balónek Naivního divadla Liberec. Na pomyslném druhém místě se umístila inscenace Třetí ruka souboru Handagote Research and Development a třetí příčku obsadila inscenace Horror vacui, rovněž z Naivního divadla Liberec.

Autor článku: 
Anna Poláková

Vítězná inscenace Červený balónek je inspirovaná stejnojmenným francouzským filmem Alberta Lamorisse a okouzluje svým poetickým zpracováním příběhu o síle přátelství a dětské představivosti. Režisérka Michaela Homolová dokázala vytvořit působivou vizuální poezii, v níž se snoubí špičkové loutkoherecké výkony s nápaditým a funkčním výtvarným řešením Berty Doubkové a vynikající scénická hudba Filipa Homoly.

Obsazení prvního a třetího místa inscenacemi Naivního divadlo Liberec v letošním hlasování odborné veřejnosti českého loutkového divadla potvrzuje mimořádné kvality této liberecké scény, která letos slaví sedmdesátou pátou sezónu svého působení. Jeho vítězná inscenace Červený balónek získala v letošní sezóně hned několik významných ocenění. Například Cenu Divadelních novin v kategorii Loutkové a výtvarné divadlo za sezónu 2023/24 či nominaci herečky Veroniky Košvancové Khomové na Cenu Thálie v kategorii Alternativní a loutkové divadlo za ztvárnění hlavní role v této inscenaci.

Slavnostní předání ceny se mělo původně uskutečnit v sobotu 30. listopadu na půdě královéhradeckého Divadla DRAK před představením inscenace Válka světů. Tedy na domovské scéně loňského vítěze ceny Erik. Tu divadlo získalo za koprodukční projekt Zapsaný spolek českých a slovenských loutkářů uvádí: Kašpárek a Zbojník, který vznikl ve spolupráci s Bábkovým divadlem Bratislava.

Bohužel představení Válka světů muselo být z důvodu nemoci v souboru zrušeno, proto se nový termín slavnostního předání ceny Erik uskuteční až v sobotu 25. ledna 2025 v rámci festivalu Císařovy nové šaty ve Vile Štvanice. Cena bude předána před představením letos oceněné inscenace Červený balónek ve 14 hodin.

Erik je putovní cena pro nejlepší loutkářskou inscenaci uvedenou v předchozí divadelní sezóně (premiéra či obnovená premiéra). Cenu vyhlašuje a uděluje České středisko UNIMA (Mezinárodní unie loutkářů) na základě hlasování odborníků a kritiků loutkového divadla. O přízeň hlasujících odborníků se společně ucházejí inscenace zřizovaných a nezřizovaných profesionálních i amatérských loutkářských souborů a skupin, což v udílení divadelních cen (a nejen v oblasti loutkového divadla) není zcela běžná věc. Erik je plastika, jejímž autorem je výtvarník Jaroslav Doležal.

Ploština má důvěru lidí, dostala další cenný exponát

ZLÍN: Vázaný památník plný fotografií a ilustrací, které doprovázejí krátké popisky, věnoval Muzeu jihovýchodní Moravy Jiří Strbačka z Horní Lidče. Památník vytvořil jeho strýc, Rudolf Lenhard, partyzán, který operoval na Ploštině, po válce pomáhal s její obnovou a později se zapojil do třetího odboje. V roce 1950 jej nechal komunistický režim za protistátní činnost popravit.

Autor článku: 
Silvie Lečíková

„Byl to bratr mojí maminky. Památník, spoustu fotek a dokumentů, ale i odznaky, jsem měl před očima od dětství,“ říká dárce památníku Jiří Strbačka. Některé německy psané dokumenty mu překládal děda, otec Rudolfa Lenharda. „Byly to třeba výzvy, že se zakazuje pomáhat partyzánům pod trestem smrti. Všechno se to ale poztrácelo po roce 1989. Za maminkou chodili různí lidé, že si to jen půjčí a ofotí. Nic už se ale nevrátilo,“ vzpomíná. „No a ty odznáčky? Plno jich bylo v šuplíku. Ty jsem rozdal já, když jsem byl malý. Byly veliké, přes celou tu dětskou dlaň, a já jsem je měnil s klukama za skleněné kuličky,“ říká.

Památník ale zůstal v rodině a od nynějška jej bude opatrovat muzeum. „Aspoň se tak dostane k lidem, které to zajímá,“ přeje si Strbačka. Zachycuje členy I. Československé partyzánské skupiny Jana Žižky, oddílu Nikolajeviče Kostina, kteří operovali v okolí Ploštiny. „Náš odpor k okupantům byl vyvrcholen a zahájen partyzánským bojem,“ stojí v něm. Jsou zde i snímky vyhořelých ploštinských domů, které 19. dubna roku 1945 vypálili příslušníci Gestapa a SS, stejně jako připomínka toho, že stejný osud potkal i Prlov a další místa. A také záběry z první tryzny, které se na Ploštině konaly celkem tři, v letech 1945 – 1947. Ploština tehdy byla plná lidí.

„Některé fotky jsou obecně známé, jiné vidím vůbec poprvé. Výjimečnost fotoalba ale spočívá v jeho celkové autenticitě a konkrétním autorství,“ uvádí Ondřej Machálek, kurátor ploštinské expozice.

Ilustrované portréty dost možná kreslil sám Lenhard. „Krásně prý maloval, hrál na housle, byl dost všestranný. Předpokládám, že je autorem těch kreseb, ale potvrdit to nemůžu a už není, koho se ptát,“ podotýká Jiří Strbačka. Sám přišel na svět až několik let po Rudolfově popravě a rodinné trauma už doma nikdo příliš otvírat nechtěl. Následující vzpomínka dokumentuje, jak hluboké asi bylo: „Za maminkou přišel soused, který byl vězněný s Rudolfem. Řekl jí, že mu oprátku navlékali na lehátku, jak byl z výslechů zbitý, nemohl ani stát na nohách.“

Rudolf Lenhard měl schopnost strhnout lidi a vést je, po válce se zapojil do protikomunistického odboje a byl jedním z prvních organizátorů a hybatelů odbojové skupiny Světlana. „Stál v čele organizace od jejích počátků, někdy od podzimu roku 1948. Konec jejich činnosti byl ale velmi rychlý. Už na jaře 1949 došlo v několika vlnách k zatčení skutečných či domnělých členů,“ vysvětluje Ondřej Machálek. Lenharda zatkli v dubnu roku 1949, datum úmrtí je říjen 1950.

Památník, který převzala od pana Strbačky vedoucí Národní kulturní památky Ploština Radka Brtišová, uvidí zájemci pravděpodobně už příští sezonu. „Chystáme výstavu o odbojové skupině Světlana, může být její součástí,“ potvrzuje Brtišová.

Doplní navíc písemnou pozůstalost po Rudolfu Lenhardovi, kterou muzeum získalo loni na podzim od rodiny Lenhardovi snoubenky, Marie Vajdové z Olomoucka. V současné době ji odborníci digitalizují a dále zpracovávají. „Chápeme to jako důvěru, kterou tím lidé vyjadřují muzeu i novým expozicím na Ploštině. Toho si moc vážíme,“ doplnil historik muzea Ondřej Machálek.

Dokazuje to i návštěvnost nových expozic. V první sezoně po otevření (rok 2023) přilákaly 9 570 návštěvníků, letos jich bylo 9 736. „Vysoký zájem návštěvníků je určitě pozitivní a fakt že se ho podařilo udržet i ve druhé sezoně po otevření, je dobrý výsledek,“ zmínil ředitel muzea Pavel Hrubec. „Stejně tak důležitý je ale velký zájem škol. To že se nám podařilo je zvednout, a rozvinout zájem o naše edukační programy, považuji za velmi důležité.“

Více informací o předané pozůstalosti je k dispozici v dřívější tiskové zprávě zde: https://www.muzeum-zlin.cz/zlinske-muzeum-ziskalo-pro-plostinu-cenne-pisemnosti

O Ploštině:

Pasekářskou osadu Ploština vypálili 19. dubna 1945 příslušníci německé tajné policie, sídlící ve Zlíně, a jednotky SS, která užívala prostory vizovického zámku. Důvodem byla spolupráce pasekářů s partyzánským oddílem. Ploštinská tragédie čítá 21 obětí přímo na Ploštině, další tři lidské životy vyhasly, ze stejného důvodu, už cestou, v Újezdě.

Expozice Tragédie na Ploštině sídlí v nově postaveném objektu zasazeném do terénu. Stavba získala ocenění v soutěži Stavba roku, expozici samotné patří ocenění Muzejní počin roku. Původní expozice sídlila v domě číslo popisné 23, který je nově zrekonstruovaný a nabízí pohled na poválečné dění na Ploštině.

www.muzeum-zlin.cz

Za vánoční atmosférou na Advent na faře v Bernarticích

BERNARTICE: Odpoledne třetí adventní neděle bude v Bernarticích patřit druhému ročníku akce Advent na faře, kterou připravuje kulturní komise městyse. Program začne hodinu po poledni a potrvá až do páté podvečerní. Návštěvníci se mohou těšit na výstavu betlémů, kdy část z nich budou představovat rodinné jesličky zapůjčené od spoluobčanů. Paličkování, drátkování, háčkování, pletení z papíru, tvorba z vizovizcekého pečiva a jiná lidová řemesla budou k vidění ve vyhřáté klubovně ve farním dvoře. Výrobky si bude možné zakoupit. A příležitost tvořit budou mít také nejmenší návštěvníci, pro které je připraveno hned několik rukodělných dětských dílniček.

15.12.2024
13:00 - 17:00
Autor článku: 
Jan Němec, předseda kulturní komise městyse Bernartice

Radost a nadšení všech návštěvníků nepochybně přivodí živá zvířátka, která budou v přilehlé stodole střežit symbol Svaté rodiny. Kromě mnoha oveček to budou také dva oslíci a stejně jako vloni prý dorazí i malý poník. Podle slov své majitelky ovšem ve zcela novém vánočním oblečku!

Hlavním lákadlem hudební části programu bude koncert kapely Diva Gilea od 14:00 hodin. Skupina v jedinečném adventním pásmu nabídne koledy a zimní písně z celého světa, některé z nich zazní ve francouzštině, španělštině, polštině i jiných jazycích. Své vystoupení doplňuje zajímavým průvodním slovem. Kolem půl čtvrté se na pódiu představí dětský sbor bernartické základní školy. Navození neopakovatelné vánoční atmosféry obstarají také flašinetář a žesťové duo. Koledy a vánočních písně v jejich podání budou na farním dvoře znít v průběhu celého svátečního odpoledne.  

Přítomnost několika prodejních stánků s vánočním zbožím umožní spojit návštěvu akce s nákupem drobných vánočních dárků. A k tomu všemu si dát i něco dobrého na zub v přítomném stánku s občerstvením, kde nebudou chybět tradiční horké nápoje nebo něco k zakousnutí. A dobrou zprávou pro všechny mlsouny je, že letos na Advent na faře dorazí i stánek s trdelníkem. Tak dorazte i vy, bude to stát za to.

 

 

Nový stolní kalendář Kostelce nad Orlicí 2025 je tu!

KOSTELEC NAD ORLICÍ: S hrdostí představujeme letošní kalendář, který nabízí jedinečný pohled na svět kolem nás očima dětí. Každý měsíc vás potěší originální kresby malých umělců, které vám zpříjemní celý rok. Kalendář zakoupíte v Regionálním turistickém a informačním centru v Kostelci nad Orlicí. Cena: 169 Kč

Přijďte si pro svůj kousek a podpořte dětskou kreativitu!

Autor článku: 
Šárka Slezáková

Svaz českých knihkupců a nakladatelů otevírá přihlášky do 38. ročníku Ceny Jiřího Ortena

ČR: Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) přijímá od začátku prosince 2024 přihlášky knih, které se mohou ucházet o Cenu Jiřího Ortena 2025. Podmínkou, aby kniha mohla být nominována v 38. ročníku soutěže, je knižní vydání díla během roku 2024 autorem mladším třiceti let věku. Termín uzávěrky přihlášek je 31. ledna 2025. Cena bude podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč a stejně jako v minulém ročníku budou 10 000 Kč odměněni i dva další nominovaní. Ukázky z vítězné knihy čeká překlad do AJ, NJ a FJ.

31.01.2025
Autor článku: 
Vladana Brouková/ika

Cena Jiřího Ortena je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum. Kandidáty mohou do soutěže nominovat nakladatelé, veřejné knihovny, redakce deníků a časopisů, rozhlasové a televizní stanice a instituce zabývající se podporou literatury a jejím šířením.

Přihlášená díla je třeba v šesti výtiscích spolu s vyplněnou přihláškou (ke stažení na www.cenajirihoortena.cz) zaslat poštou či osobně doručit na adresu: Sekretariát Svazu českých knihkupců a nakladatelů, Fügnerovo náměstí 1808/3 Praha 2, 120 00.

Prestižní ocenění se uděluje od roku 1987, od roku 2009 jej organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN). Cena Jiřího Ortena se uděluje autorovi prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce, kterému v době vydání díla není více než třicet let. Vítěze vybírá odborná porota. Mezi laureáty Ceny Jiřího Ortena patří například Michal Viewegh, Tereza Boučková, Petr Borkovec, Jaroslav Rudiš, Radek Malý, Petra Hůlová, Petra Soukupová, Marek Šindelka, Sára Vybíralová, Anna Cima, Hana Lehečková či Filip Klega. Laureátem Ceny Jiřího Ortena se v roce 2024 stal Marek Torčík s románem Rozložíš paměť.

Laureáti Ceny Jiřího Ortena také získají možnost účastnit se zahraničního tvůrčího pobytu, který zprostředkuje České literární centrum.

Kompletní informace o ocenění najdete na www.cenajirihoortena.cz.

Vojenská hudba Olomouc uzavřela sezonu, Gabriela Beňačková zahájí tu další

FRENŠTÁT POD RADHOŠTĚM: Letošní abonentní sezóna v Domě kultury Frenštát pod Radhoštěm byla zakončena výjimečným koncertem Vojenské hudby Olomouc. Profesionální dechový orchestr Armády České republiky potvrdil své renomé a nabídl divákům nezapomenutelný hudební zážitek. Již nyní se mohou milovníci klasické hudby těšit na další velkolepou událost – hvězdný začátek nové sezóny. V úterý 28. ledna 2025 vystoupí v Domě kultury legendární česká sopranistka Gabriela Beňačková. Spolu s tenoristou Jakubem Pustinou a Moravským klavírním triem přinese večer plný nezapomenutelných operních árií a virtuózních skladeb. V podání Gabriely Beňačkové naposledy zazní árie a dueta z Prodané nevěsty, Rusalky a Její pastorkyně. Koncert bude poslední možností slyšet její stříbrný soprán s pověstnou slovanskou slzou v hlase. Soprán, který americký deník Wall Street Journal po debutu v newyorské Metropolitní opeře v roce 1991 okomentoval jako "ten nejúchvatnější hlas na světě".

28.01.2025
Autor článku: 
Romana Stejskalová/ika

Koncert obohatili svými hlasy sólisté Dagmar Křížová, Michaela Halasová, Kateřina Burešová, Libor Dlouhý a Václav Růžička, kteří pod vedením dirigentů kpt. Martina Procházky a kpt. Ivo Zugárka přednesli výběr z klasického repertoáru, melodií z filmů a muzikálů i skladby světově známých kapel, jako jsou Queen nebo ABBA. Historie Vojenské hudby Olomouc sahá až do dob Rakouska-Uherska a její bohatá tradice a úspěchy na domácích i zahraničních pódiích zůstávají nepřehlédnutelné. Před hlavní částí programu se v rámci projektu Pomáháme talentům představil Swing Band pod vedením pana učitele Jiřího Pokorného ze Základní umělecké školy Frenštát p. R. Swing band zahrál směs melodií z filmu Kdyby tisíc klarinetů a jeho vystoupení sklidilo zasloužený potlesk a potvrdilo důležitost podpory mladých hudebních nadějí.

Další sezóna začne velkolepě. V úterý 28. ledna 2025 vystoupí v Domě kultury legendární sopranistka Gabriela Beňačková, která více než pět desetiletí reprezentuje Českou republiku na nejprestižnějších světových operních scénách. Doprovodí ji tenorista Jakub Pustina a Moravské klavírní trio. Diváci se mohou těšit na výjimečný hudební večer, během něhož zazní známé operní árie i nádherné komorní skladby. Gabriela Beňačková, jedna z nejvýznamnějších českých pěvkyň, má za sebou bohatou mezinárodní kariéru. Více než pět desetiletí reprezentuje Českou republiku na nejprestižnějších světových operních scénách. Její vystoupení ve Frenštátě pod Radhoštěm bude jejím posledním vystoupením v Moravskoslezském kraji a je tak jedinečnou příležitostí pro milovníky opery zažít umění světové úrovně na domácí půdě.

Rezervace vstupenek na tuto událost, která slibuje nezapomenutelný zážitek, je již možná na webových stránkách Domu kultury Frenštát pod Radhoštěm.

www.kulturafrenstat.cz

Výstava Nový (z)boží! Národní cena za studentský design 2024 v Clam Gallasově paláci v Praze

PRAHA, ČR: Komorní výstava Nový (z)boží! pod mottem Designem k porozumění představuje v Clam-Gallasově paláci práce oceněné v mezinárodní soutěži Národní cena za studentský design 2024 v oborech vizuální komunikace. Ač neokázalá, je výstava plná pozoruhodných pohledů a netradičních obsahů, stačí si přečíst nejen důvody ocenění, ale také autorské anotace k jednotlivým pracím a projektům.

od 06.12.2024 do 22.12.2024
Autor článku: 
Lenka Žižková

K vidění jsou do 22. 12. 2024, Najdete zde vtipné, svěží, chytré knihy, hry, movie, aplikace, webové stránky, projekty, plakáty, písma ad.

Národní cena za studentský design je naše nejstarší profesionální designérská soutěž, která oslavila 34. výročí. Je určena pro studenty univerzit, vysokých škol, vyšších a středních odborných škol. V letošním ročníku soutěžilo anonymně 121 prací, které hodnotily tři na sobě nezávislé poroty. Ty rozhodly, které z nich získaly ocenění Národní cena za studentský design 2024 *GRAND, Národní cena za studentský design 2024 *JUNIOR, Excelentní studentský design 2024 nebo Dobrý studentský design 2024. Další ceny udělili rektoři a děkani univerzit a vysokých škol, ředitelé muzeí, odborných institucí, společností, nadací, ateliérů a studií.  

 

Muzeum města Prahy

Clam – Gallasův palác,

Husova 158/20, Praha 1

Otevřeno: úterý – neděle 10.00 – 18.00 hodin

Volnou vstupenku je nutno vyzvednout v pokladně.

 

https://www.designcabinet.cz/; https://www.designcabinet.cz/vystava-novy-z-bozi-narodni-cena-za-studentsky-design-2024-v-clam-gallasove-palaci-v-praze

www.studentskydesign.cz

www.studentskydesign.cz

 

Umění sebepropagace VIII. – Humpolecká 8smička

ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Také redakce Místní kultury sleduje nové trendy v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukazuje se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme otevřeli anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní? Zeptali jsme se Natálie Brzoňové, PR manažerky 8smičky – zóny pro umění.

Autor článku: 
ika

Anketa Místní kultury – 8smička

8smička – zóna pro umění nabízí v budově bývalé textilky v centru Humpolce, napůl cesty mezi Prahou a Brnem, výstavy moderního a současného umění, kurzy umění, programy pro školy, doprovodné programy pro celou rodinu a širokou veřejnost, filmové projekce, autorský designový herní modul pro rodiny s dětmi a mnoho dalšího. Provoz 8smičky byl zahájen 18. dubna 2018 velkou výstavou připravenou na počest budově samotné a bývalému poslání této továrny na sukno. Součástí 8smičky je Café 8smička a umělecky zaměřené knihkupectví. (Zdroj: 8smicka.com)

 

V jakém kraji ČR působíte?

Zóna pro umění 8smička se nachází v Humpolci, což je téměř uprostřed republiky. Navíc jsme také přímo na D1, takže při cestě z/do Prahy nabízíme ideální zastávku. Z obojího samozřejmě nesmírně těžíme, protože jsme skvělé místo na chvilku odpočinku při delší cestě. Dáte si kávu, podíváte se na kvalitní výstavu, pobrouzdáte se Bookshopem a jedete dál. Nebo také ne a strávíte v 8smičce celý den, což díky šíři a množství našich aktivit opravdu není nijak těžké.

 

Kolik lidí má propagaci vaší organizace, instituce, akce na starosti? Kolik členů má „marketingový tým“? Jak si dělí práci?

Myslím, že sousloví marketingový tým se u nás nedá ani použít. Většinu propagace a marketingu mám na starosti já. Některé věci konzultuji s paní ředitelkou, o jiných se zase bavíme v širším kolektivu na společných poradách. Je asi důležité říct, že jsme poměrně malý tým, proto zůstává většina pozic tzv. kumulovaných – což znamená, že nemám na starosti pouze marketing, ale moje náplň práce je mnohem širší. Do našeho „marketingového týmu“ patří i grafické duo Štěpán Malovec a Martin Odehnal, ti stojí za vizuální podobou 8smičky, která je pro nás nesmírně důležitá. K této části týmu náleží i naše interní grafička Jana Fišarová Strejčková.  

 

V jakém finančním rozmezí se pohybuje výše rozpočtu na marketing na daný rok: 1) 50 000–250 000 Kč, 2) 250 000–500 000, 3) 500 000 –1 mil. 4) 1 mil. a více?

Rozhodně jsme úplně na začátku škály, pohybujeme se tedy v rozmezí od 50 000 do 250 000 Kč. Část této částky spolknou dlouhodobé mediální spolupráce – například s Artmapou, s časopisem Art Antiques či Radiem 1. Dále pak také investujeme do reklamy na sociálních sítích – zde jde o úplně minimální částku, naprosto zásadní je pro nás organický dosah. Nejčastěji jde o boostování vernisáží či jiných větších akcí. Několik set korun měsíčně také směřuje na reklamu na soupis výtvarného díla Josefa Čapka, který vydáváme. Jinak do reklamy investujeme poměrně zřídka a spíše nárazově, pokud se objeví nějaká zajímavá nabídka.

 

Jaké jsou pro vás nejužitečnější nástroje sebepropagace? Bez přímého využití internetu? S přímým využitím internetu?

Od začátku jsme hodně stavěli na word of mouth. Pro nás je naprosto zásadní prožitek člověka, který do 8smičky zavítá. Chceme, aby jeho návštěvnická zkušenost byla co nejvíce pozitivní – nebo se o to alespoň snažíme. Projevuje se to často v detailech nepodstatných na první pohled, na nichž nám ale hodně záleží. A věříme, že spokojení návštěvníci, kteří se opakovaně vracejí, jsou ta nejlepší reklama, protože o 8smičce povědí svým známým a přátelům.

Samozřejmě chápeme, že jenom to nestačí, proto jsou pro nás hlavním nástrojem sociální sítě. Jak jsem již zmiňovala výše, zásadní pro nás není placená reklama na nich, ale kvalitní content. Máme svůj tone of voice, chceme se trochu odlišovat od ostatních galerií v tom, jak mluvíme s našimi fanoušky. A důležitá je pro nás samozřejmě i vizuální podoba – proto máme naši dvorní fotografku Evu Bystrianskou, s níž už jsme na stejné vlně, takže přesně ví, co za fotky chceme. Většinou vše podle mého seznamu nafotí přímo během vernisáže a z toho pak čerpáme další čtyři měsíce.

Další cestou je pak pro nás newsletter, který posíláme jednou za měsíc a najdete v něm přehled toho, co se v 8smičce zajímavého událo, co je u nás nového a co se chystá. Díky tomu, že jsme na malém městě, tak využíváme i výlepní plochy – máme dokonce i jednu vlastní v místním Coopu. O našich akcích se obyvatelé Humpolce mohou dozvědět i z Radničních listů. Přespolní třeba na různých kulturních přehledech, kam naše akce dáváme také. O přehledném webu asi nemá smysl se úplně zmiňovat, to už je v dnešní době samozřejmostí.

 

Co je brandem vaší organizace? Kým chcete být? Čeho chcete dosáhnout? Jaké jsou vaše hodnoty? Kdo by měli být vaši fanoušci? Jak chcete, aby vás vnímali? Kdo je vaše konkurence a jak se můžete odlišit?

Na začátku jsme říkali, že chceme být MoMA (pozn. red.: The Museum of Modern Art, Muzeum moderního umění v New Yorku) na Vysočině. To se myslím nezměnilo. Pro nás to znamená držet určitou kvalitu ve všech směrech – od kvalitních výstav přes doprovodné programy až po další umělecké projekty. A navíc všechno mimo centrum velkého města. V současné chvíli je na české galerijní scéně už více institucí s podobným záměrem, ale v roce 2018 jsme byli opravdu první a troufám si říci, že jsme tak trochu nastavili laťku pro další instituce, které vznikly po nás. Říkám to i proto, že některé z nich k nám během plánování jely pro rady a inspiraci. A to si myslím, že je kromě spokojených návštěvníků určité potvrzení toho, že to, co a jak děláme, děláme dobře.

Zároveň určitě nejde opomenout, že vstupné do 8smičky činí symbolických 8 Kč. Chceme totiž, aby umění bylo otevřené opravdu všem a neexistoval tam žádný limitující prvek. To je i důvod, proč veškeré vzdělávací programy nabízíme zcela zdarma. Naším cílem je, abychom umělecky vychovali celou jednu generaci, pro kterou pak budou návštěvy výstav a galerií znamenat příjemně strávené odpoledne. A povedou k tomu zase svoje děti. A ty zase svoje. Toho myslím chceme dosáhnout.

Spektrum našich fanoušků je široké – od dětí, co pravidelně chodí v sobotu tvořit na výtvarné dílny přes nadšence do umění, kteří nevynechají žádnou výstavu, až po výletníky mířící někam dál. Všech si vážíme stejně a toužíme po tom, aby nás vnímali jako místo, kde je jim dobře a jsou obklopeni uměním.

Nemyslím si, že ve světě uměleckých galerií se dá mluvit o konkurenci. Respektive já osobně to tak nevnímám. Věřím, že cílem pro všechny je dělat dobré výstavy. Těch prostě není nikdy dost!

 

Good Practictices: Představte jeden váš projekt, který byl mimořádně úspěšný svou návštěvností, prodejností, sledovaností. Proč byl úspěšnější než jiné?

Náš nejúspěšnější projekt byla zcela jistě nedávná výstava Kdybych já byl krásný jako Dionysos: Setkání s Janem Zrzavým. Do Humpolce přitáhla opravdu mnoho lidí. Zájem o tohoto národního umělce je pořád ze strany široké veřejnosti nesmírně velký. To se projevilo třeba i větší pozorností novinářů, takže mediální zásah byl díky televizním reportážím skutečně značný, a informace o výstavě se tak dostaly k lidem, kteří nás ještě neznali.

 

Vyplatila se vám investice do kampaně? Testujete si úspěšnost svých komunikačních strategií? Jak testujete, jaké nástroje k tomu využíváte, jaké ukazatele vás zajímají, podle čeho určujete úspěšnost/neúspěšnost? Monitorujete konkurenci, jak? Pokud jste v minulosti ukončili nějaké propagační aktivity, z jakého důvodu?

Myslím, že ve firmách a organizacích, které potřebují být v zelených číslech, je měření kampaní a monitoring dosahů v podstatně nutnost. Pro nás to tak úplně není. Samozřejmě jednou za pár dní se podívám na statistiky na sociálních sítích, ale vzhledem k tomu, že je spravuji již dlouho, tak už dokážu velmi dobře odhadnout, co a jak nám funguje. Jak jsem již zmiňovala – pro nás je na prvním místě kvalitní content – tím je myšleno, že se snažíme informovat o všem, co děláme a že je toho opravdu hodně. Zároveň na sociálních sítích neustále organicky rosteme, což vnímáme také jako ukazatel toho, že naše fanoušky náš obsah baví. Konkurenci monitoruji v tom smyslu, že se dívám na jejich obsah, kampaně atp., nejen kvůli inspiraci, ale také s nimi za 8smičku interaguji.

 

Sbíráte kontakty na své cílové skupiny? Jak a kde?

Poměrně rozsáhlou databázi jsme vytvořili ještě před otevřením 8smičky. Byla pro nás velmi důležitá, takže jsme si opravdu dali záležet a v podstatě z ní čerpáme dodnes. Sbíráme kontakty jak na osoby z galerijní a umělecké scény, tak na naše návštěvníky. Stále totiž rozesíláme tištěné pozvánky na výstavy, ale samozřejmě všechny důležité informace šíříme i prostřednictvím emailové rozesílky. Aktuálně databáze čítá několik tisíc kontaktů, ale co je důležité – velká většina lidí naše emaily opravdu otevírá. Někdy dokonce posílají na náš newsletter slova chvály, a to mě samozřejmě nesmírně těší.

 

Jak intenzivně využíváte sociální sítě? Jaký typ obsahu tvoříte? Kterou ze sítí vaše cílová skupina preferuje? Kde jsou fanoušci nejvíce aktivní?

Myslím, že z předchozích odpovědí je zřejmé, že sociální sítě jsou pro nás zásadní a jde o náš hlavní komunikační kanál. Je to logické, jsou na nich všichni a v podstatě nic nestojí – v porovnání s ostatními marketingovými aktivitami. Příspěvky tvořím každý den dle komunikačního plánu a jejich formát je různý – od klasických postů přes carousely až po reelsy. Naší nejsilnější sítí je určitě Instagram, i když Facebook nám také stále funguje velmi dobře. Nově jsme i na Threads. Profily máme i na X a TikToku, ale nejsme tam aktivní. 

 

Využíváte nástrojů umělé inteligence při svých MKT a PR aktivitách?

Zatím jsme AI v rámci PR vůbec nepoužili. Neříkám kategoricky ne, jen se prostě nenaskytla příležitost, kdy by mi to přišlo vhodné a potřebné. Jednou jsem spíše ze zvědavosti zkoušela pomocí AI napsat tiskovou zprávu, ale nebyla jsem s tím úplně spokojená. Nepřišla mi špatná, ale měla jsem pocit, že jí něco chybí, takže jsem ji nakonec napsala tradičně sama. Možná se tedy v budoucnu uchýlím k nějakému častějšímu použití, ale nyní necítím potřebu.

 

Máte uzavřená mediální partnerství? Co z toho pro vás plyne? Jaká plnění nabízíte a co od partnerů očekáváte?

Ano, dlouhodobě máme uzavřené mediální partnerství s Artmapou. Díky tomu se objevujeme v jejich pravidelném newsletteru, na frontpage, v řádkové i bannerové inzerci v tištěné mapě v Praze i v Brně... Dlouhodobě spolupracujeme i s Rádiem 1, kde běží krátký spot zvoucí na aktuální výstavu. A také s Art Antiques, kde jsou naše výstavy uvedené v přehledu. Od příštího roku máme v plánu navázat mediální partnerství s Artalkem. 

 

Připravujete pro své příznivce nějaké speciální akce nad rámec běžné činnosti, díky kterým si upevňujete vzájemné vztahy – například soutěže, setkání s herci, akce pro děti? Je o tyto aktivity ze strany vašich cílových skupin zájem? A ten roste, klesá, drží se na stejných číslech? Máte nějaké domácí, případně zahraniční vzory?

Upřímně si myslím, že naše vernisáže jsou speciální. Vypravujeme autobusy, které vás do Humpolce dovezou z Prahy nebo z Brna. Užijete si pár hodin ve společnosti umění, dobrého jídla a skvělých lidí. A pak hurá zase zpátky. Myslím, že v uměleckém světě už jsou docela pojem. A za 400 návštěvníků by se nemusela stydět ani Národní galerie Praha. Domnívám se, že nejsou speciální pouze pro návštěvníky, ale i pro tým 8smičky. Vernisáže jsou styčným bodem, ale myslím, že naše programová sekce je nastavená právě tak, abychom ten kontakt s návštěvníky v určité formě měli neustále. A pokud něco nefunguje, řešíme proč. Proto jsme třeba snížili četnost rodinných výtvarných dílen, které začaly být po čtyřech letech méně navštěvované. 

 

Myslíte si, že se vám povedlo něco, co by mohlo být inspirací i pro další píáristy? Nemusí to být celá komunikační strategie, někdy stačí drobnost, nápad, vychytávka…, které vedly ke zvýšení prodeje, sledovanosti, návštěvnosti…

Osobně si cením toho, že jsme od začátku zvolili přátelský a neformální tón, kterým k našim fanouškům promlouváme – a to nejen na sítích, ale třeba i v newsletteru. Takový přístup nebyl u institucí předtím úplně běžný. Pro nás se jednalo a stále jedná o symbol toho, že chceme být otevření opravdu všem. A toho se držíme. Jinak taková drobnost – každý rok přejeme na sítích hezké prožití vánočních svátků s fotkou celého 8smičkového týmu a jde o náš nejpopulárnější post za celý rok.

https://8smicka.com/

 

 

Kina Východočeského kraje lákají na vzpomínky na Angeliku a Vinnetoua

HRADEC KRÁLOVÉ: Angelika, markýza andělů, Vinnetou – poslední výstřel, Pyšná princezna, nebo Slunce, seno, jahody. To jsou jen některé z nejúspěšnějších filmových titulů, které prošly kiny mezi lety 1945–1989. Výstava, která mapuje dnes již mnohdy zrušená kina na území bývalého Východočeského kraje, připomíná dobu, kdy se zakládaly nové kinosály, diváci stáli dlouhé fronty na vstupenky a s napětím očekávali nová dobrodružství svých oblíbených filmových hrdinů. K vidění je aktuálně ve foyer Bio Central. Ve středu 11. prosince od 17 hodin kurátorka výstavy dorazí do kavárny kina s přednáškou, na které přiblíží také architekturu tehdejších kin.

11.12.2024
17:00
Autor článku: 
Ilona Mach

„Chození do kina bylo po velkou část 20. století velmi populární. Často dnes zapomínáme, na jakých místech se promítalo a co všechno s kinoprovozem souviselo. Díky této výstavě vidíme nejen mohutnost tehdejší kinosítě, ale také její architektonickou různorodost,“ glosuje autorka výstavy Marie Barešová z Národního filmového archívu (NFA).

První částí výstavy tvoří panely s fotografiemi, na kterých si diváci mohou porovnat tehdejší a aktuální stav oblíbených kin východních Čech. Nechybí tu ani taková, která vznikla z původních sokoloven, kulturní sály s technikou 70 mm filmu nebo architektonické perly jako bývalé kino Jas v Pardubicích nebo novopacké Retro KINO60.

Mnohá z míst promítání, která jsou tu vyobrazena, dnes již buď neslouží svému účelu nebo byla dokonce zbourána. Provoz kamenných kin ve větších městech často nahradil vzdálenější multiplex. Zejména v období, kdy se přecházelo z analogového promítání na digitální, totiž jen některá města investovala do nové technologie, nebo ji nebylo možné pořídit do všech sálů, které spravovaly. V Hradci Králové, kde téměř půlstoletí fungovalo minimálně 12 kin, se k původnímu účelu využívá jen Bio Central. Ostatní kina, která byla v dalších městských částech, nahradilo multikino v obchodním centru Futurum. Ke světlým výjimkám naopak patří nedávno zrekonstruované trutnovské kino Vesmír nebo Biograf Český ráj v Jičíně.

Vzpomínky na oblíbená královéhradecká kina se stanou součástí výstavy i díky jejím návštěvníkům. Ti mohou svoje příběhy, zážitky nebo vzpomínky zavěsit v kavárně Bio Central.

„Do kavárny jsme spolu s autorkou výstavy Marií Barešovou umístily devět nástěnek se jmény dvanácti původních hradeckých kin a papíry na vzkazy návštěvníků. Prostřednictvím jejich příběhů si můžeme zavzpomínat na to, v jakém kině se divákům nejvíc líbilo, na oblíbené filmy, ale i na to, kdo chodil do kina na rande a jestli mu známost vydržela, nebo na fronty na vstupenky, Eskymo, které se prodávalo před filmy apod.,“ shrnuje záměr Ilona Mach, která už dříve sbírala vzpomínky pamětníků Bio Central (dříve Kino Jas či Kino 70).

Více o Kinech Východočeského kraje se návštěvníci a fanoušci kina mohou dozvědět už ve středu 11. prosince od 17 hodin. Přednášku doplněnou o projekci fotografií si pro ně připravili autorka výstavy Marie Barešová z Národního filmového archivu a Matěj Bekera z Východočeského muzea v Pardubicích.

 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Instituce a kulturní zařízení