Instituce a kulturní zařízení

Michal Škoda (1962) patří mezi výrazné solitérní autory. Východisko jeho práce spočívá v sochařství a tvorbě objektu, vyvíjené vždy s bezprostřední citlivou vazbou na prostor a principy jeho utváření. Tento smysl pro „tvůrčí urbanismus“ je autorem vnímán jako komplexní prožitek, který si hledá adekvátní formu pro své vyjádření. Škoda ji nachází v polarizačních konstelacích (plnost x prázdno, černá x bílá, plocha x obrys, hmota x odhmotnění, hmota x světlo apod.) a v postupech vymezování ploch (půdorys) a jejich stereometrických elevací (nárys, bokorys). Kromě média sochy rozvíjí své geometrizující tvarosloví v kresbě a poslední dobou také v obraze. Obrazy Michala Škody mají přes svou geometrickou skladebnost výrazný poutnický charakter. Jsou specifické právě tím, že se dotýkají jak abstraktního rámce lidské existence, coby svého druhu samoty, tak, její pohyblivé, rotující situovanosti. Michalu Škodovi je, jak sám přiznává, blízká také soudobá vážná hudba. Hudba, kterou lze označit za polaritu zápisu (partitura) a interpretace (realizace jako způsob prožití). Jednou zformulovaná hudební skladba prostupuje časem jako cosi stabilního, jako tvar, který dala fundamentu lidské citlivosti rozevírajícího běžnou smyslovou zkušenost z jiné strany. Ta samá skladba je však zároveň sedimentem proměn vložených do své vlastní interpretace.

Výstavní projekt Chybění určený pro komorní prostory Galerie Dům v Broumově představuje Michala Škodu v synergii jeho plošných a prostorových realizací. Instalace reaguje na meditativní charakter místa, kde se galerie nachází (klášterní zahrada). Představuje soubor obrazů a kreseb uplatňujících postupy radikální tvarové redukce až na hranici znaku. Součástí instalace je prostorový objekt. Soubor nastoluje otázky vztahů a vztahovosti. Totalizuje aspekty přítomnosti a absence. Pro jejich vzájemný poměr nachází Michal Škoda minimální výraz s maximálním účinkem. Podstatou kompozic je proces spojený s autenticitou autorského prožití výrazových prostředků. Jedná se o operativní, fyzickou přítomnost v konstituovaném vztahovém poli forem a emocionální přítomnost v principech jejich utváření, členění a orientace. Je to hledání a nalézání rezonantních skladeb, které si najdou své definitivní konstelace a poté se včleňují do prostoru jako svébytné situační soustavy, jež navazují vztah s objektivně daným prostorem galerie. Předpokladem děl, je mentální i fyzický „vstup člověka“. Jeho otevřená participace prostřednictvím spektra smyslového vnímání i horizontu poznání.  

Kurátorem výstavy je Petr Vaňous

Michal Škoda (1962) je výtvarný umělec, sochař a malíř, a zároveň jeden z nejvýraznějších současných kurátorů, který vede už dvacet let (od roku 1998) Galerii současného umění a architektury Domu umění v Českých Budějovicích, za jehož působení se stala prestižní institucí s mezinárodním přesahem. V r. 1996 pracovně pobýval v Ogumi a Kasama (Prefektura Ibaraki, Japonsko). V r. 1997 obdržel první cenu v soutěži Junge Kunst (Passau, Německo). V r. 2005 obdržel rozvojový grant tranzit.cz. V r. 2015 absolvoval Artist-in-Residence v Křemži (Rakousko) a v r. 2016 obdržel čestné uznání poroty v rámci soutěže Architekt roku. V r. 2017 obdržel Českou cenu za architekturu (výjimečný počin) a v r. 2018 absolvoval Artist in-Residence ve Vídni (Q21/ MuseumQuartier, Vídeň, Rakousko). V r. 2022 vydala autorovi knižní katalog Alšova jihočeská galerie ke stejnojmenné výstavě Stopy. V témže roce vyšla publikace Suška – Kameny / Škoda – Objekty v pražské GHMP (2022). Na začátku roku 2023 vydala soukromá olomoucká galerie Telegraph autorův knižní katalog k výstavě Topografie samoty. V letošním roce vystavila jeho práce Fait Gallery v Brně pod názvem Prolínání.

Více o autorovi: @michalskoda_studio

Ester Geislerová: Co jsme měli říct a neřekli  
28. června – 13. září 2024   
Galerie 3 v Kunsthalle Praha  
Kurátorky: Christelle Havranek, Denisa Václavová

„Zajímá mě moment, kdy a jak si přestanou dva lidé rozumět. Co se stane s našimi sociálními dovednostmi, když je komunikace moc bolestivá? Proč slova toho druhého zní jako z jiné planety i přesto, že mluvíme stejným jazykem?“ uvádí výstavu Ester Geislerová, jejíž umělecké působení se dělí mezi herectví a výtvarné umění. V posledních letech se nadto věnuje jazyku sociálních sítí a ve dvojici s psychoterapeutem Janem Vojtkem úspěšně pořádá veřejné přednášky Terapie sdílením

LIVE. K tomu, jak její mnohovrstevnatá výstava čerpá z několika světů říká: „Z každého jsem si vzala něco a vytvořila si takový svůj vlastní hybrid. Moje nejoblíbenější vyjadřovací forma jsou videoinstalace, ve kterých pracuji s herectvím jako s nástrojem. Ve filmovém prostředí se pohybuji od pěti let, je pro mě přirozené využívat svých zkušenosti.“

Pro svou nejnovější a dosud nejrozsáhlejší videoinstalaci oslovila blízké s performativním úkolem – přečíst dopis na kameru. Účinkující většinou netušili, že monology vztahující se k romantickému soužití pro ně napsali jejich partneři či partnerky. Jejich polovičky totiž dostaly zadání sepsat své neartikulované pocity. Něco, přes co se jim dlouhodobě nedaří přenést. Ke katarzi pak v některých z deseti filmů dochází, když se interpret či interpretka dozví, kdo jejich monolog napsal. „Co jsme si měli říct a neřekli... Nebo nemohli, či nechtěli, nebyli jsme připravení, měli jsme strach,“ komentuje terapeut Jan Vojtko.  

Herečky a herci se navíc spolupodíleli na svých kostýmech, maskách, scénách i rekvizitách. Většina z nich měla možnost si vybrat takovou postavu, jakou si vždy chtěli zahrát a o jaké snili. Tvorba videí probíhala v úzké režijní spolupráci s umělkyní a samotný tvůrčí proces se tak stal významnou součástí projektu. Mezi účinkujícími najdeme Tomáše (Tominu) Jeřábka, Miu Rosu Kadlecovou, Martin Hronského Krupu, Elizavetu Maximovou, Matyáše Řezníčka, Luďka Sobotu, Jana Vojtka nebo Viktora Zavadila.  

Ve videích diváci a divačky potkají i jiné než lidské postavy. „Rytíř, mořská panna nebo koníci symbolizují emoce, tužby i potřebu blízkosti. Diváci a divačky se stávají svědky působivé zpovědi a mohou zažít prolomení ticha v rituálu slov a intimních monologů, které zmírňují vnitřní bolest. Konečně totiž zaznívá to, o čem se nemluví,“ podotýká kurátorka výstavy Denisa Václavová.  

Pro Ester Geislerovou je výstava i symbolickým návratem na místo, které jejím uměním už jednou ožilo. Svou diplomovou práci, se kterou zakončila v roce 2012 studium v ateliéru Nových médií II na AVU, vystavovala na zaprášené půdě tehdy opuštěné Zengerovy transformační stanice. Budova od té doby prošla rozsáhlou proměnou na současný prostor pro umění a kulturu. Nynější Kunsthalle Praha za ní získala i hlavní cenu Grand Prix Architektů – Národní cenu za architekturu pro rok 2022. Umělkyně svá videa vystaví po celé Galerii 3 v horním patře.  

Co jsme měli říct a neřekli přispívá i k osvětě ohledně terapie a duševního zdraví. Výstava zdůrazňuje, že mluvit o svých pocitech je normální a zdravé. Audiovizuální instalace nabízí příležitost spojit se s těmi částmi našich osobností, které často zůstávají opomíjené, nevyjádřené a mlčící. Herci a herečky nás v jednotlivých videích osvobozují slova. „Mám pocit, že jít na terapii nebo vyhledat psychologickou pomoc je stále trochu stigma. Spoustu lidí má pocit, že to je nějaká ostuda nebo trend, akorát já věřím, že tenhle ten trend je jeden z nejlepších, co můžeme mít. Abychom se zahojili jako společnost, měli bychom začít u sebe,“ dodává Ester Geislerová.

Výstava Ester Geislerová: Co jsme měli říct a neřekli bude probíhat od 28. června do 13. září 2024 a doprovází ji bohatý program, včetně večeře s Ester Geislerovou ze série Art ‘n’ Dine nebo Terapie sdílením LIVE v Kunsthalle Praha.   

K výstavě vychází online publikace s texty Tomáše Pospiszyla, Jana Vojtka a rozhovorem mezi Ester Geislerovou a Christelle Havranek.

Vstup do Kunsthalle Praha do 26 let je se členstvím zdarma.

Kunsthalle Praha děkuje partnerům (Nadaci The Pudil Family Foundation, BMW, Dentons) a partnerům výstavy (Foto Škoda, Studiu Beep).

www.kunsthallepraha.org

„Slet je neopakovatelný životní zážitek a zájem diváků to jen potvrzuje. Máme z vyprodaného pátečního programu radost a věřím, že ve čtvrtek nakonec taky nebude v hledišti Fortuna Areny volné místo,“ říká Martin Chlumský, starosta České obce sokolské.

Fantastická zpráva pro všechny fanoušky sokolského hnutí přišla osm dnů před startem sletového týdne. Vyprodaný páteční program, který se koná 5. července od 14:00, jen potvrzuje obrovský zájem veřejnosti o jedinečnou sportovně-kulturní událost roku.

Vychutnat si emoce a atmosféru dvouhodinového předvedení skladeb skoro dvaceti tisíců sokolů i nesokolů z Česka i zahraničí ještě můžete ve čtvrtek 4. července od 21:00. Vstupenky koupíte je na https://slet2024.cz/vstupenky.

Uvidíte silné muže v trojpatrových pyramidách či elegantní ženy, které jsou důkazem toho, že pohyb je především radost. Strhnou vás hravé skladby pro školáky a dojmou vás tříleté děti, které nejen že se na té velké ploše neztratí, ale zacvičí s naprostou samozřejmostí. Každý rodič v tu chvíli v duchu jen tiše smekne klobouk před trpělivostí a odhodláním jejich cvičitelek a cvičitelů.

„Sokolové mění tělovýchovu na umění. Během cvičení uvidíte na ploše unikátní lidské obrazce. V tomto jsme jedineční a nemáme ve světě konkurenci,"popisuje Petr Svoboda, náčelník České obce sokolské a předseda sletového týmu.

Po zádech vám bude běhat mráz při skladbě pro nejstarší sokoly. Na vlastní oči totiž uvidíte, v jaké kondici byste mohli být, pokud se stanete sokolem a budete pravidelně cvičit.

Vezměte do Fortuna Areny v pražském Edenu své děti a inspirujte je. Ukažte jim, že zažít potlesk vyprodaného stadionu může každý. Nebo vezměte své rodiče či prarodiče a zavzpomínejte tak s nimi na to, jaké to bylo, když na sletu cvičili oni.

www.sokol.eu

„Nevyužívaný objekt bývalých kasáren v centru Hradce Králové léta chátrá. Královéhradecký kraj se je dlouhodobě snaží opravit a v uplynulých letech zrekonstruoval Gayerova kasárna. Nyní pro potřeby muzea zahajujeme opravu i druhé části, a to Vrbenského kasáren. Mohli jsme se do toho pustit jen díky synergii financování ze čtyř různých dotačních projektů napříč ministerstvy, takže podíl na nákladech z rozpočtu kraje bude jen odhadem 190 milionů korun. Stavební práce skončí v příštím roce. V letech 2026–2027 budeme do budovy pořizovat vybavení a budou se realizovat expozice,“ řekl hejtman Martin Červíček.

V objektu bývalých Vrbenského kasáren vznikne největší přírodovědecká expozice v České republice zaměřená na přírodní dědictví celých východních Čech i přilehlých oblastí a také stálá expozice dějin člověka od nejstarších předchůdců lidí až do poloviny 19. století. Rozhodně nepůjde o tradicionalistické statické výstavní produkty, ale o velmi moderní a interaktivní výstavní areály na úrovni evropských metropolí, jakým je například stálá expozice Cesty města v historické budově muzea na Eliščině nábřeží.

„Po deseti letech usilovné práce jsme učinili poslední významný krok k vytvoření kulturně muzejního kampusu v centru krajského města. Je to také největší krajská investice do kultury. Podařilo se na ni nejen získat zdroje financování, ale také nalézt s památkáři optimální řešení, které by pokrylo potřeby krajského muzea, dosáhlo určitého energetického standardu a zároveň respektovalo požadavky památkové péče. Věřím, že po dokončení bude celý muzejní kampus chloubou celého kraje, příkladem moderních muzejních postupů a také centrem pro tvůrčí práci,“ uvedla náměstkyně pro kulturu Martina Berdychová.

Kromě expozic objekt bývalých kasáren poskytne prostor také pro kulturní kreativní centrum, jež bude sloužit muzeím, školám, médiím, spolkům, kreativcům a dalším aktérům za účelem rozvoje mezioborové spolupráce. Cílem je, aby vzdělávání bylo více spjaté s praxí a například muzejnictví bylo více interaktivní, multimediální, pestré a reagující na dnešní dobu. Výstavní sály centra budou sloužit také nejširší veřejnosti. Budova rovněž poskytne zázemí krajskému centru pro digitalizaci v muzejnictví a tradiční lidové kultuře. Obě centra jsou taktéž provozována Muzeem východních Čech v Hradci Králové.

Kompletní rekonstrukce

„V centru Hradce Králové už nebude ‚strašit‘ ruina, kolem které se místní báli procházet a v uvolněném zdivu hnízdili holubi. Stavební práce vyjdou na 341 milionů korun včetně DPH a provede je společnost Geosan Group, a. s. Kompletně přebudujeme vnitřní prostory, budeme sanovat sklepní prostory, aby do nich dál nevnikala voda, a objekt dostane novou fasádu,“ sdělil první náměstek hejtmana pro oblast investic Pavel Bulíček.

Na financování rekonstrukce se Královéhradeckému kraji podařilo zajistit spoluúčast ze čtyř dotačních titulů. Od Ministerstva kultury ČR získal kraj z Národního plánu obnovy na vytvoření Centra kreativního muzejnictví Královéhradeckého kraje 55 milionů korun, Státní fond podpory investic uvolnil 243 milionů korun z Národního plánu obnovy na energeticky účinnou revitalizaci objektu. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR pak podpořilo v IROP2 další dva projekty. V rámci výzvy ITI Hradecko-pardubické aglomerace získal tento strategický záměr aglomerace podporu z IROP2 ve výši 179 mil. Kč na stavební úpravu prostor pro instalaci expozic a pořízení přírodovědecké expozice. V rámci individuální výzvy IROP2 pak byl úspěšný projekt s podporou 26 milionů korun na pořízení archeologické expozice. Zbytek nákladů dofinancuje kraj ze svého rozpočtu.

„Z celého projektu mám velkou radost, je to další pozitivní ukázka synergie mezi městem a krajem. V době ukončování prací ze strany kraje na Vrbenského kasárnách navážeme další etapou v rámci celé přeměny tohoto území v centru Hradce. V té město zásadně zrekonstruuje parter mezi Gayerovými a Vrbenského kasárnami. Díky spolupráci města a kraje tak nakonec vznikne moderní a unikátní veřejný prostor, který bude možné využívat k řadě kulturních, společenských i vzdělávacích účelů,“ uvedla hradecká primátorka Pavlína Springerová.

Vrbenského kasárna vznikly v 19. století a až do roku 2018 patřily Armádě ČR, poté se jejich vlastníkem stalo Statutární město Hradec Králové, které však pro objekt tohoto rozsahu nenašlo vhodné využití. V roce 2015 tak padlo první rozhodnutí Královéhradeckého kraje o zahájení stavebně-technické přípravy záměru za účelem adaptace objektu pro potřeby krajského muzea. Začátkem roku 2023 došlo k převodu Vrbenského kasáren a pozemku pro přístavbu ze Statutárního města Hradec Králové do vlastnictví Královéhradeckého kraje.

„Ve 144leté historii Muzea východních Čech v Hradci Králové jde o přelomový mezník podobný zahájení stavby Historické budovy na Eliščině nábřeží. Vzniká de facto celé nové muzeum. Už nyní náležíme, z hlediska rozsahu sbírky, šíře agendy, teritoriální působnosti i počtu zaměstnanců, mezi nejvýznamnější muzea v zemi. Po otevření objektu bývalých Vrbenského kasáren se mezi ně zařadíme i z hlediska ploch určených pro veřejnost, kde jsme dosud byli popelkou. Když potom město podle plánu přemění parter Gayerových kasáren do podoby open air kulturního prostoru, završí se tím vznik celého unikátního kulturně muzejního kampusu. Jsem přesvědčen, že tento budoucí kreativní areál obyvatelé i návštěvníci krajského města ocení,“ dodal ředitel Muzea východních Čech v Hradci Králové Petr Grulich.

Muzeum východních Čech v Hradci Králové je krajskou příspěvkovou institucí a největší krajské muzeum v regionu s celokrajskou působností. Stovka kmenových a kolem osmi desítek externích zaměstnanců pracuje v Hradci Králové na Eliščině nábřeží v historické budově od architekta Jana Kotěry a dále v Hlavním odborném pracovišti právě v areálu zrekonstruovaných Gayerových kasáren, v Muzeu války 1866 na Chlumu a také v Odborném pracovišti Muzea ve Stěžerách.

V sobotu 29. června 2024 v 16.hodin bude v rámci 25. Malířských cest zahájena výstava obrazů

„ČTYŘ MALÍŘŮ ZE SOLÁNĚ“ Františka Podešvy, Aloise Schneiderky, Karla Hofmana a Jana Kobzáně.

Úvodní slovo bude doprovázeno cimbálovou muzikou ROZINKA.

Výstava potrvá do 13. srpna 2024.

Jste srdečně zváni!

Kolektiv IC Zvonice Soláň

„Čísla nám ukazují, že naše práce má smysl. Diváci nás hodnotí jako objektivní a vyvážené médium, které se snaží nabídnout pravdivý obraz skutečností kolem nás. Potěšilo mě také hodnocení mezinárodního žebříčku Digital News Report, který nás zařadil po bok France Télévisions, rakouské ORF či italské RAI,“ říká generální ředitel České televize Jan Souček.

Na relevanci médií veřejné služby ukazuje pravidelný trackingový průzkum Vnímání veřejné služby ČT, kde Českou televizi jako důvěryhodnou označilo 67 % dotazovaných. Oproti druhému pololetí loňského roku tak došlo k nárůstu o tři procentní body. Celkem 63 % respondentů pak tvrdí, že informace předkládané ČT jsou objektivní a vyvážené. Největší nárůst ale veřejnoprávní vysílatel zaznamenal v otázce poskytování pravdivého a nezkresleného obrazu skutečnosti kolem nás, kde ho pozitivně hodnotilo 58 % dotázaných, tedy o pět procentních bodů více než v předchozím průzkumu. V případě zpravodajské ČT24 konstatují tři ze čtyř respondentů, že je stanice důvěryhodná.

Události, tedy hlavní zpravodajskou relaci České televize, i nadále diváci hodnotí suverénně jako nejdůvěryhodnější ze všech čtyř dotazovaných hlavních relací, označuje ji tak 57 % dotázaných.

Mezinárodní výzkum Digital News Report, který pořádá Reuters Institute a University of Oxford, každoročně hodnotí zpravodajské zdroje ve 47 zemích světa, zkoumá důvěryhodnost médií a chování čtenářů a diváků. Tento výzkum byl realizován na přelomu ledna a února 2024 na reprezentativním vzorku 2 000 obyvatel ČR.

Trackingový výzkum Vnímání veřejné služby ČT provádí s pravidelnou půlroční periodicitou agentura Kantar CZ. Sběr dat poslední vlny byl realizován na začátku června 2024 na reprezentativním vzorku 1 000 obyvatel ČR.

Autor se ve své vlastní tvorbě od osmdesátých let zaměřuje na specifickou podobu přetváření skutečnosti, často prostřednictvím vizuálních klamů. Pro originální fotografický koncept využívá rozbíhavého (jakoby antiperspektivního) uspořádání různých, většinou přírodních, prvků v prostoru. Ve výsledném „záznamu“, jak autor své fotografie nazývá, pak zobrazené komponované elementy vytvářejí téměř dokonalý čtverec, jenž svou plošností a exaktností kontrastuje s okolní realitou v klasické perspektivě. Tyto hravé manipulace s prostorem a perspektivním vnímáním jsou asi nejznámější Hořínkovy záznamy, ale oblíbené čtvercové kompozice autor vytvářel a vytváří i jinými způsoby a s jinými cíli, například jako záznamy dějů, kdy hlemýždi umístění do čtverce postupně opouštějí svá místa a autor v předem daných časových sekvencích zaznamenává změny poloh a výsledné podoby díla.

Jan Samec

Bořivoj Hořínek se narodil 1948 ve Vilémově, studoval v letech 1964 až 1968 na Střední průmyslové škole grafické v Praze a později uměleckou fotografii na FAMU rovněž v Praze. Po absolutoriu FAMU se nejdříve věnoval propagační tvorbě, především ilustraci a grafické úpravě knih, plakátů, obalů gramodesek apod. Později vytvořil řadu specifických realizací v interiérech lázeňských domů a hotelů v Karlovarském kraji. Jeho velkoformátové abstraktní fotografie nalezneme však i v Krajské knihovně v Karlových Varech. Je členem Asociace profesionálních fotografů a Unie výtvarných umělců. Kromě fotografie se věnuje i videoartu a umění instalace. Žije a pracuje v Ostrově nad Ohří.

Recenze filmového kritika Jana Lukeše hodnotící dokument, jehož název byl určující i pro název výstavy: Bořivoj Hořínek / fotograf na ostrově

Umělcův syn Bořivoj Hořínek ml. o něm od roku 2020 točí dokument, který má být zprávou nejen o otcově životě a tvorbě v Ostrově, ale opravdu také „na ostrově“, v téměř robinsonovském odloučení od centra, skoro na jakési umělecké výspě. Kdo zná sorelovou scenérii pohraničního Ostrova a okolí a jeho minulost sudetskou, koncentráčnickou, okupační i poválečnou lágrovou, dá tomuto pohledu rychle za pravdu. Bude překvapen tím, jak se nakonec symbolika skutečného ostrova, i když jen v obrazové iluzi, do příběhu promítne. A bude možná udiven tím, v jakém kontrastu se město nachází s polohami a duchovním pozadím fotografovy tvorby.

Co vlastně tvoří váhu a hodnotu života, chce se ptát dokument, který se přitom možná stane také nečekaně autentickým objevem umělce zpoza marketingových kulis. Bořivoj Hořínek předběhl svými projekty později slavná díla zahraničních autorů, a už jen tento moment by mohl být můstkem k zájmu o jeho osobnost nejen u nás, ale i za hranicemi. Jeho volná fotografická tvorba není lokálně omezená, promlouvá obrazovou sugescí a konceptuální hrou tvarů a materiálů, je tedy obecně sdělná. Přitom se však nezbavíme pocitu, jak nesnadno se rodí umění, které prýští nikoli z grantové podpory, ale z nitra duše…

Jan Lukeš

Výstava potrvá do 30. srpna 2024

Galerie 4 – galerie fotografie, p. o. Karlovarského kraje, Františkánské náměstí 1, Cheb

E/ galerie4@galerie4.cz | W/ www.galerie4.cz | FB/ Galerie 4 Cheb

Otevírací doba: Út-Ne 10:00-17:00

Stejně jako loni bude mít i letošní Noc s operou dobročinný přesah. „Jsem velmi rád, že Noc s operou díky finanční podpoře města Plzeň a primátora Romana Zarzyckého pomůže i různým charitativním organizacím,“ říká ředitel divadla Martin Otava. Ke každé prodané vstupence totiž město přispěje 24 korunami na dobrou věc. „Stejně jako v loňském roce jsme se rozhodli, že výtěžek ze vstupného věnujeme na dobročinné účely. Loni jsme vybrali 138 tisíc korun, které jsme rozdělili mezi více subjektů. Pevně věřím, že letos budeme ještě úspěšnější,“ uvádí primátor města Plzně Roman Zarzycký.

„Letošní Noc s operou má mimořádný program, neboť v rámci Roku české hudby 2024 uvede Divadlo J. K. Tyla dvě slavná česká hudební díla, která v lochotínském amfiteátru zazní poprvé. Opera Libuše je naprosto výjimečná nejen svou povahou, ale i okolnostmi uvedení. Bedřich Smetana, jehož dvousté výročí narození si letos připomínáme, složil operu Libuše pro slavnostní otevření Národního divadla v Praze. Muzikál Dracula, nazývaný českým muzikálem století, s nádhernou hudbou skladatele Karla Svobody zase potěší milovníky soudobé české hudební tvorby,“ dodává Eliška Bartáková, radní města Plzně pro oblast kultury a památkové péče.

Opera Bedřicha Smetany Libuše se v amfiteátru představí 28. června 2024 v hudebním nastudování Jiřího Petrdlíka a v režii Tomáše Ondřeje Pilaře. „Moje jevištní vize pracuje s rozsáhlými davovými scénami, velkými sbory, tancem, akrobacií a tanečníky s ohněm, použijeme monumentální projekce, světelné efekty a pyrotechniku. Zajímavým prvkem budou také dvě loutky – archetypální zobrazení Libušiny moudrosti v podobě jejího bílého koně a sokola jako symbolu českého národa,“ vysvětluje režisér a doplňuje, že opera bude speciálně pro tuto velkolepou open-air show vhodně zkrácená. „I těm, kteří mají strach z dlouhého nezáživného představení, mohu slíbit přitažlivou podívanou,“ dodává. V unikátním open-air provedení této působivé opery se představí přední čeští operní pěvci v čele se sólistkou opery DJKT a držitelkou Ceny Thálie Ivanou Veberovou. Dále se diváci mohou těšit na Martina Bártu, Františka Zahradníčka, Aleše Brisceina, Jiřího Sulženka, Jiřího Kubíka, Lívii Obručník Vénosovou a Janu Foff Tetourovou. Dále vystoupí sbor opery a soubor baletu DJKT, externí sbor i tanečníci a stočlenný komparz. Účinkující obléknou
na 300 kostýmů, které připravila Andrea Pavlovičová.

Slavný český muzikál Dracula autorů Karla Svobody, Zdeňka Borovce a Richarda Hese uvidí diváci poprvé v nastudování plzeňského divadla v úterý 25. června 2024 v lochotínském amfiteátru jako hosta tradiční Noci s operou. Dracula se v Plzni představí v novém, původním nastudování režiséra Lumíra Olšovského: „Jsme hrdí, že se nám podařilo získat licenci na uvádění této české muzikálové legendy. Naše nastudování je vůbec první českou mimopražskou inscenací, snažili jsme se jí proto věnovat maximální péči včetně nové, rozšířené instrumentace, hrané početným orchestrem pod taktovkou dirigenta Kryštofa Marka.“ Titulní roli uhrančivého transylvánského knížete Draculy ztvární Jozef Hruškoci, v hlavních ženských úlohách se objeví Lucie Pragerová jako Adriana – Sandra a Charlotte Režná jako Lorraine, trojroli Šašek – Sluha – Profesor ztvární Martin Holec. V dalších rolích diváci uvidí Soňu Hanzlíčkovou, Evu Staškovičovou, Kateřinu Herčíkovou, Pavla Klimendu, Dušana Krause a další.

Vstupenky na Draculu jsou vyprodané, vstupenky na Libuši si mohou diváci zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu a nocsoperou.cz nebo v síti Plzeňská vstupenka. K dostání budou i před akcí na místě konání.

Vstupenka na Noc s operou platí dvě hodiny před začátkem akce a jednu hodinu po jejím skončení jako platný jízdní doklad na městskou hromadnou dopravu v Plzni. V blízkosti areálu je k dispozici omezený počet parkovacích míst. Divadlo J. K. Tyla zajistilo ve spolupráci s PMDP, a.s. posílení městské hromadné dopravy po skončení produkce, a to vypravením 4 autobusů na vybraných trasách nad rámec platného jízdního řádu.

Trasy posilujících autobusů z autobusové zastávky Zoologická zahrada na Karlovarské ulici (spoje nekopírují žádné pravidelné linky, jedou po uvedené trase a budou označeny názvem cílové zastávky a staví na všech zastávkách MHD na trase)

• Zoologická zahrada – Sady Pětatřicátníků – Americká – Šumavská – U Prazdroje – Těšínská – Masarykova – Doubravka
• Zoologická zahrada – Sady Pětatřicátníků – Americká – Mikulášská – Slovanská – Slovany
• Zoologická zahrada – Sady Pětatřicátníků – Klatovská – Edvarda Beneše – Heyrovského –  Bory
• Zoologická zahrada – Sady Pětatřicátníků – Husova – Tylova – Vejprnická – Zadní Skvrňany

Pravidelné spoje, které je možné také využít:

tramvaj č. 4 ve směru Košutka – odjezd ze zastávky Zoologická zahrada

• 23:40, 23:55

tramvaj č. 4 ve směru Bory – odjezd ze zastávky Zoologická zahrada

• 23:44R, 23:55x a 0:10x
  (R – jede pouze do zastávky Bory, x – jede jen do zast. Sady Pětatřicátníků a do vozovny)

tramvaj č. 1/2 ve směru Skvrňany – odjezd ze zastávky Lékařská fakulta

• 23:43, 0:10x
  (x – jede jen do zast. Sady Pětatřicátníků a do vozovny)

tramvaj č. 1/2 ve směru Bolevec – odjezd ze zastávky Lékařská fakulta

• 23:40, 23:55

autobus č. 41 ve směru Sady Pětatřicátníků – odjezd ze zastávky Zoologická zahrada

• 23:39c, 00:07S
  (c – jede jen do zastávky CAN Husova, S – jede jen do zast. Sady Pětatřicátníků a do vozovny)

www.djkt.eu