Instituce a kulturní zařízení

„Loňská tragédie na filozofické fakultě se zapsala do dějin jako nejtragičtější den naší novodobé historie a Česká televize ve svém mimořádném vysílání připomene památku všech obětí a vyjádří sounáležitost pozůstalým. V přímém přenosu na ČT1 uvedeme koncert, který pořádá FF UK pod názvem Rok poté, a odvysíláme i jedinečný dokument režisérky Markéty Oddfish Nešlehové, ve kterém poprvé vystoupí ti, které tragédie zasáhla úplně nejvíc. Připomenutí tragické události se bude průběžně celý den věnovat i zpravodajská ČT24,“ říká programový ředitel České televize Milan Fridrich.

Režisérka Markéta Oddfish Nešlehová v průběhu uplynulého roku natáčela s rodinami obětí, přeživší studentkou, děkankou Filozofické fakulty UK Evou Lehečkovou, dalšími zástupci univerzity a také s knězem Markem Orko Váchou. Mluvila s nimi o tom, kde hledají naději a co jim v těžké životní situaci nejvíc pomáhá. Její snímek nazvaný Jak to, že se svět nezastavil je zprávou o hluboké bolesti – ale také o léčivé síle mezilidských vztahů.

„Chtěli jsme s tvůrci připomenout šílenou tragédii zbytečně vyhaslých životů a zároveň přinést naději. Kolem vyšetřování případu je příliš mnoho otazníků a emocí, naší snahou ale bylo ukázat spíš to, jak najít sílu jít dál, zdali je to vůbec možné. Film může být v mnohém inspirativní i pro kohokoli, kdo o někoho přišel, nejen při tomto konkrétním neštěstí. Stejně tak může být velice těžké takovou tragédii přežít. Téma filmu je univerzální a já děkuji všem zúčastněným za statečnost a otevřenost, které si nesmírně vážím,“ říká kreativní producentka dokumentu Martina Šantavá.

Režisérka Markéta Oddfish Nešlehová se v dokumentu zaměřuje na prožitky lidí, kteří byli tragédií zasažení, a na to, jak těžkými okamžiky zvládají projít. Rodiče obětí a studentka, která útok přežila a po těžkém úrazu se učila znovu chodit, se před její kamerou rozhodli promluvit vůbec poprvé.

„Všichni byli nesmírně stateční. Při setkání se studentkou Terezou jsem si uvědomila, jak těžké může být takovou tragédii přežít. Jak unést pocit, že spolužáci to štěstí neměli? Jak jít dál, když svět venku není bezpečné místo?“ ptá se režisérka Markéta Oddfish Nešlehová, která už prvotní námět stavěla na otázce, jak se dá překonat hluboká traumatická zkušenost.

Název filmu zvolila podle slov matky jedné ze zavražděných studentek, která popisovala svůj pocit hluboké absurdity, když se bezprostředně po střelbě snažila dostat nazdobenou vánoční Prahou k budově FF UK. „Jsem svým hrdinům vděčná, že se mnou chtěli sdílet kousek své cesty, a za to, že mi dali najevo, že jsem jim pro vyjádření jejich bolesti poskytla bezpečný prostor,“ dodává autorka dokumentu.

Památce obětí prosincových událostí, jejich rodinám a blízkým je v sobotním vysílání věnován také přímý přenos koncertu Rok poté, který bude od 15:00 vysílat ČT1. V kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze zazní skladby autorů Miroslava Tótha a Martiny Vídenové, vystoupí Dystopic Requiem Quartet, Pražský komorní sbor a dirigent Jan Bubák. Na pietní akci promluví rektorka UK Milena Králíčková, děkanka FF UK Eva Lehečková a duchovní Tomáš Halík. Organizátoři koncertu chtějí zavzpomínat na oběti prosincové tragédie a podpořit diskusi o potřebě péče o duševní zdraví dětí a mladých lidí.

Připomínku tragické události zprostředkuje také zpravodajský program ČT24. V pátek 20. prosince přinese z náměstí Jana Palacha rozhovory se zástupci Univerzity Karlovy, studenty a organizátory pietních shromáždění a zpravodajský servis také v průběhu celého dne nabídne pokrytí aktuálních připomínkových setkání. Tématu se bude v předvečer výročí věnovat pořad 90' ve svém speciálu Rok od střelby na FF UK. V sobotu 21. prosince pak ČT24 nabídne aktuální dění v Praze i po celé zemi, kterým připomene rok od tragédie, mj. vysíláním z náměstí Jana Palacha a z kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze.

Po více než deseti letech se navíc transformuje spolupráce se souborem Tygr v tísni, který nadále již nebude hlavním rezidentem, VILU však zcela neopouští. Nově vzniklý prostor soubory zaplní nejen rozšířením vlastního repertoáru, ale také dalším kulturním i komunitním programem.

“Divadlo VILA Štvanice zaujímá v rámci pražské divadelní sítě zcela unikátní postavení, a to nejen svým geniem loci, ale také dramaturgickou pestrostí a originalitou. Vedle divadelních produkcí, které i nadále budou tvořit hlavní kulturní program, budeme pokračovat v hudebních produkcích, workshopech a dále rozšiřovat komunitní projekty zaměřené na nejširší diváckou obec. Naším cílem do budoucna je zvýšit povědomí o VILE, chystáme se, mimo jiné, založit mecenášský klub a do budoucna tak posílit naši soběstačnost. Moc se těším na spolupráci s celým týmem, městem i našimi budoucími sponzory a s pokorou přijímám pochodeň, se kterou bych rád svítil na cestu nezávislé kulturní scéně.”, říká nový ředitel Divadla VILA Štvanice, Miřek Vrbický.

Divadlo VILA Štvanice zůstává domovem dvou rezidenčních souborů – Divadla LETÍ a Geisslers Hofcomoedianten, které mají velké plány na rozšíření svého repertoáru. Zároveň je spojuje zájem o otevření prostorů VILY širšímu divadelnímu i nedivadelnímu publiku. "Pro Divadlo LETÍ je Štvanice nejen místem, kde můžeme svobodně tvořit a rozvíjet progresivní dramaturgii zaměřenou na současné hry, ale také prostorem pro budování širší divácké komunity,” uvedla umělecká šéfka Divadla LETÍ Marie Špalová s tím, že se v budoucnosti soubory plánují ještě více zaměřit na zapojení diváků a dalších partnerů do dění na Štvanici a přinášet nejen nové inscenace, ale i prostor pro vzájemné setkávání a sdílení.

Na záměru rozšířit vlastní repertoár i paletu dalších aktivit se shoduje i soubor Geisslers Hofcomoedianten, který již nyní vnitřní i venkovní prostory VILY oživuje například každoročním dětským festivalem VILOmeniny. "Divadlo VILA Štvanice nám poskytuje zázemí, kde můžeme naplno rozvíjet naši specifickou poetiku inspirovanou barokem, humorem a experimentem. Naším cílem je dále rozšířit divadelní repertoár a nabízet divákům stále nové zážitky," potvrzuje jeho umělecký šéf Petr Hašek.

Jedinečný a odbornou veřejností vysoce oceňovaný program rezidenčních souborů rozšiřuje Divadlo VILA Štvanice o koncerty (VILA Live), workshopy, ale také například o nový festival otevřeného divadla Císařovy nové šaty. Třídenní festival otevřeného divadla a kultivace divadelní kritiky věnovaný prof. Císařovi nabídne prostor pro amatérské i nezávislé profesionální divadlo všech žánrů a odvětví a jeho zasvěcenou a otevřenou reflexi. Během tří dnů se odehraje šest divadelních představení a navazující diskuze s divadelními profesionály a teoretiky, které se v širším kontextu dotknou principů a metod divadelní kritiky. Akce je určena pro studenty a odbornou i širokou veřejnost.

Umělecký soubor Tygr v tísni dospěl deset let po založení pražské scény Divadlo VILA Štvanice k proměně celkové dramaturgie a jeho cílem již nadále nebude setrvávat na jednom místě, ale putovat, cestovat, nacházet, objevovat dosud neobjevené. Tygr v tísni se rozhodl plně se zaměřit na linii divadla v netradičních prostorech a regionálních lokalitách a prohloubit své zkušenosti v historickém, sociologickém a site-specific výzkumu. “Rozhodli jsme se opustit částečně pražské prostředí, ve kterém jsou už neotřelé prostory z velké části objevené a zabydlené a témata vytěžená a vydat se tam, kde kultura chybí, a kde je možné nacházet neobjevené příběhy.” dodává k kmenová dramaturgyně Tygra v tísni Marie Nováková.

Projekt Antická Štvanice, který se stal každoroční divadelní událostí pod širým nebem, bude na Štvanici pokračovat i nadále, a proto bude Divadlo VILA Štvanice pro soubor i nadále koproducentem a pražským kotvištěm, kam se bude na začátku září vždy rád vracet.

Divadlo VILA Štvanice tak vstupuje do nové fáze, která přinese ještě bohatší program a nabídne divákům prostor pro setkávání s různorodými formami nejen divadelní tvorby. Přestože Tygr v tísni ustupuje z pozice hlavního rezidenta, jeho stopa na Štvanici zůstává pevně zakořeněna.

vilastvanice.cz

www.tygrvtisni.cz

Série tvůrčího dialogu vznikla jako jedinečná spolupráce, při níž jeden autor dílo zahájil a druhý na něj navázal. Tvůrčí souhra kombinuje malbu, text a reliéfní vrstvy připomínající koláž. Michal Škapa do obrazů vnáší abstraktní textové fragmenty a skryté kódované vzkazy. Lucie Jindrák Skřivánková doplňuje díla plastickými reliéfy, které rozšiřují plátno do prostoru a reagují na Škapovy textové prvky. Výsledná díla jsou dynamická, vrstevnatá a plná významů, které čekají na své objevení.

„Naše společná díla jsou velmi barevná, velmi vrstevnatá, mají spoustu skrytých významů a úplně jiný přístup k malbě. Tím, že jsme s Michalem Škapou na našich společných obrazech pracovali současně a v reálném čase, cítím z nich mužskou i ženskou energii, zároveň hrubost, hravost, a celou jinou kombinaci emocí,“ komentuje společnou tvorbu malířka Lucie Jindrák Skřivánková.

Sjednocujícím prvkem výstavy je neonové světlo, které obrazům dodává živost, energii a podtrhuje intenzivní vizuální dojem. Michal Škapa jej využívá jako nástroj pro kresbu, zatímco Lucie Jindrák Skřivánková ho vnímá organicky, jako hmatatelný element. Světlo je tak středobodem jejich společné práce.

Vybrané obrazy jsou zasazeny do rámů s radiantním barevným přechodem. Ten umocňuje dojem, že díla vystupují z plátna do prostoru, a posiluje tak intenzitu barevného zážitku. Některé obrazy jsou prezentovány bez něj, čímž vzniká promyšlený kontrast mezi způsoby instalace. „Světlo a barva v této výstavě nejsou jen vizuálními prvky, ale stávají se jazykem, kterým oba autoři vedou tichý, ale intenzivní dialog – mezi sebou, dílem a divákem,“ přibližuje hru se světlem kurátorka výstavy Michaela Mellová.

Vedle společných obrazů přinášejí oba umělci nové prvky své tvorby. Michal Škapa poprvé představuje keramické objekty, na nichž ožívají jeho texty jako deníkové zápisky. Lucie Jindrák Skřivánková se věnuje minimalistické paletě inspirované prostředím bez světla. „Má nová vlastní tvorba je charakteristická redukcí barev, což vychází z mého současného ateliéru. Není v něm dostatek světla a já nevidím celou škálu barev jako v mém předchozím ateliéru na Novém městě. Nová díla jsou jednoduchá, založená především na struktuře. Objevuje se v nich pár jasných barevných akcentů odkazujících k bauhausu,“ popisuje Jindrák Skřivánková.  

„Svítíme v galerii, oknem do ulice, do města a do nebes. Už dlouho jsem necítil takovou volnost při tvorbě a s chutí jsem se odvázal. Zářící barvy, neony a spojení s Lu mi přineslo velkou radost a myslím, že je to z obrazů cítit. Těším se na další rozvíjení naší spolupráce,” okomentoval společný projekt Michal Škapa.

Výstava Luminous Minds je nejen vzájemným uměleckým dialogem, ale také tvůrčí laboratoří, v níž oba autoři nacházejí nové možnosti pro světlo, text a barvu. K vidění je až do 31. ledna v Nookart Studiu.

LUMINOUS MINDS
Lucie Jindrák Skřivánková & Michal Škapa

15. 11. 2024 – 31. 1. 2025

Kurátorka výstavy: Michaela Mellová

Nookart Studio, Palác Langhans (Vodičkova 37, Praha 1)

Otevřeno: na objednání, kontakt: +420 702 164 900

Při své práci vychází zejména z poctivého bádání v archivech či knihovnách, z putování po autentických místech a z rozhovorů s pamětníky. Získané informace pak podrobuje pečlivé a kritické analýze. Zabývá se nejrůznějšími událostmi české i světové historie s všemožnými záhadami i nevysvětlenými jevy.

Kniha vychází u příležitosti odvysílání 500. dílu stejnojmenného rozhlasového pořadu ČRo Dvojka a nabízí výběr toho nejlepšího z autorovy celoživotní badatelské práce.

www.radioteka.cz

Pravidelný průzkum Kanceláře Kreativní Evropa, realizovaný již třetím rokem, se letos zaměřil nejen na to, kolik času Češi věnují kultuře, ale také na vztah mezi kulturou a veřejným děním. Dvě třetiny Čechů podle něj věří, že kultura by měla reagovat na aktuální společenské události. Tento názor sdílí více než 70 % lidí ve věku 18 až 35 let, zatímco u respondentů ve věku jejich rodičů je podpora o více než deset procentních bodů nižší. V průměru však Češi vynaloží za kulturu jen 323 korun měsíčně, méně než v minulém roce.

„Kultura má jedinečnou schopnost reagovat na různé situace ve veřejném životě. Slouží jako most mezi lidmi rozdílných názorů. V dnešní době, kdy se společnost polarizuje, může právě kultura sehrát zásadní úlohu ve zprostředkování veřejného dialogu,“ vysvětluje Magdalena Müllerová, vedoucí Kanceláře Kreativní Evropa Kultura. 

Kultura, věc veřejná

Index kulturnosti ukázal, že právě mladí Češi si nejvíce uvědomují význam členství v Evropské unii pro rozvoj kultury. U generace do 26 let to platí pro více než 70 % dotazovaných, zatímco u respondentů ve věku nad 45 jde pouze o 54 %.

„Program Kreativní Evropa Kultura má jednoznačně pozitivní vliv na rozvoj kultury v Čechách. Přináší nová témata do tvorby, umělkyně a umělci mají řadu příležitostí k zajímavé mezinárodní spolupráci“, přibližuje Müllerová program Evropské unie. „Kreativní Evropa MEDIA již více než 20 let podporuje český audiovizuální průmysl. Čeští producenti, distributoři, filmové festivaly a další organizace z něj získali už téměř 50 milionů eur,“ doplňuje Vladimíra Chytilová, vedoucí Kanceláře Kreativní Evropa MEDIA.

Z průzkumu rovněž vyplynulo, že téměř dvě třetiny Čechů vnímají, že politika může ovlivňovat podmínky v kultuře. „Politické změny se mohou zásadně podepsat nejen na financování kulturních institucí a projektů, ale rovněž na tvůrčí svobodě samotných umělců. Politické změny mají tedy v širším kontextu přímou souvislost s podobou kultury a umělecké činnosti v daném státě, což se samozřejmě přímo dotýká celé společnosti,“ zdůrazňuje Chytilová.

S názorem, že změna politického směřování může mít dopad na podmínky v kultuře, více souzní opět mladší generace, kde s ním souhlasí 7 z 10 mladých Čechů.

Kultura, věc subjektivní

Z aktuálních dat vyplývá, že 66 % Čechů napříč generacemi si přeje, aby kultura reagovala na současné dění. Letošní Index kulturnosti rovněž zkoumal, jak Češi vnímají hlavní úlohu kultury. Polovina respondentů se shodla, že kultura má schopnost spojovat rozdělenou společnost. Necelá čtvrtina dotazovaných věří, že kultura by měla přinášet nové pohledy na aktuální témata, zatímco více než dvě třetiny ji vnímají spíše jako formu odpočinku, která nemusí reflektovat společenské problémy.

Češi omezují výdaje za kulturu

Ačkoliv je ekonomická situace nyní stabilnější než v předchozích letech, Češi oproti minulému roku na kultuře šetří. V průměru za ní vynaloží 323 korun měsíčně, což je oproti loňsku pokles o 23 %. „Přibylo však nadšenců, kteří na kulturu vynakládají vyšší řády tisíců. Více než 10 000 korun ročně za kulturu či umění utratí o pět procent více respondentů než v loňském roce,“ komentuje výsledky Müllerová.

Průzkum rovněž ukázal, že 61 % Čechů souhlasí s tím, aby se kultura podporovala z veřejných zdrojů i v době ekonomické krize.

Přesun od televizních obrazovek

Návštěvnost kulturních institucí, jako jsou divadla, galerie či muzea, se oproti loňskému roku téměř nezměnila. Češi nejčastěji navštěvují hrady a zámky, kam alespoň jednou ročně zavítají tři čtvrtiny populace. Polovina Čechů si alespoň jednou za rok zajde do kina a do muzea či galerie. Na koncert populární hudby se alespoň jednou ročně vydá 48 % Čechů a do divadla zamíří 46 % z nich. Stále platí, že Češi jsou vášnivými čtenáři. Více než polovina z nich sáhne po knize alespoň jednou týdně. Zajímavé změny přináší vývoj sledovanosti televizního vysílání. Oproti loňskému roku ubylo 5 % diváků, kteří sledují televizi denně. Tento pokles je nejvýraznější u mladší generace, která klasické masmédium často mění za streamovací platformy jako Netflix či Max (HBO). Denně je využívá více než 38 % z nich.

Téměř polovina všech dotazovaných v průzkumu souhlasila s tím, že kultura dokáže spojovat rozdělenou společnost.

Průzkum Index Kulturnosti proběhl v průběhu října 2024. Sběr dat byl realizován prostřednictvím aplikace Instant Research agentury Ipsos na vzorku 1025 respondentů ve věku 18-65 let. Jedná se o třetí ročník průzkumu, který mapuje vztah Čechů ke kultuře.

Kreativní Evropa

Kreativní Evropa je program Evropské komise na podporu kulturních a kreativních odvětví. Cílem programu je vytvořit jednotný rámec pro financování projektů v oblasti scénických umění, výtvarného umění, nakladatelství a literatury, filmu, televize, hudby, mezioborového umění, kulturního dědictví a videoher, maximálně využít synergii mezi různými sektory a zvýšit tak účinnost poskytované podpory. Informace o programu Kreativní Evropa pro období 2021–2027 najdete zde.

„Rok 2023 nebyl snadný pro obyvatele České republiky ani pro českou ekonomiku. Tím spíše pro český knižní trh. Pokles obratu tištěných knih o cca 4 % a celkový pokles cca o 1 % ještě nemusí působit nijak dramaticky. Jedná se však o srovnání absolutních částek, tedy bez započtení inflace. Ta činila 10,7 %. Knihy však zdražily „jen“ o cca 6 %. Jak tato čísla porovnat? Knižní trh v reálných tržbách poklesl o více než 10 %, segment tištěných knih ještě více. Knihy zdražily méně než o inflaci. Prodalo se výrazně méně kusů tištěných knih (cca o 9 %). To vytváří další tlak na cenu knihy, protože při nižším počtu vydaných výtisků se cena přípravy knihy promítne do ceny jedné knihy více,“ uvedl předseda SČKN Martin Vopěnka v předmluvě Zprávy o českém knižním trhu.

Mezi připravovanými projekty SČKN je mj. Registr českých knih, vyvíjený ve spolupráci s Národní knihovnou ČR. Tento centrální systém umožní efektivní správu a sdílení metadat, což usnadní práci knihovnám, nakladatelům a distributorům a zlepší přehlednost knižního trhu.

Další podrobnosti najdete v přiloženém dokumentu Zpráva o českém knižním trhu 2023/2024 a také na www.sckn.cz.

O Svazu českých knihkupců a nakladatelů

Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) byl založen v roce 1879 z podnětu J. R. Vilímka, J. Otta, F. Topiče a dalších osobností za účelem šíření českých knih a dodržování profesní etiky. Roku 1949 byl Svaz zlikvidován, ale v roce 1990 obnovený Svaz na odkaz historické organizace vědomě navázal a vytkl si za cíl hájit v tržních podmínkách společné profesní zájmy nakladatelů, distributorů a knihkupců. SČKN je registrován jako zapsaný spolek, jehož členy jsou nakladatelé, knihkupci, distributoři a další subjekty s vydavatelskými útvary (VŠ, knihovny, ústavy). K 1. 1. 2023 měl 140 členů.

SČKN je členem Federace evropských nakladatelů (FEP), členem Unie zaměstnavatelských svazů a Hospodářské komory ČR. SČKN je řízen jedenáctičlenným představenstvem, které je voleno členskou schůzí a volí ze svého středu předsedu svazu. Provoz je zajišťován sekretariátem vedeným ředitelem SČKN.

Točník, Křivoklát, Kačina, Žleby, to je jen malý výčet středočeských hradů a zámků, které se objevily v pohádkách, filmech i dalších audiovizuálních dílech. Český kras, Kokořínsko, Berounsko a další oblasti regionu zase nabízejí přírodní kulisy s vápencovými útvary, jeskyněmi i hustými lesy. Vhodné kulisy pro autentické či historické filmy nabízejí třeba středočeské skanzeny.

Pod Středočeskou centrálou cestovního ruchu funguje už pátým rokem Střední Čechy filmová kancelář, která pomáhá filmovým štábům například s komunikací se samosprávou nebo s vyhledáváním vhodných filmových lokalit. Během let spolupracovala na desítkách projektů. Jen v letošním roce má na kontě už 17 zejména seriálových projektů. Letos filmová kancelář spolupracuje například na přípravě kriminálního seriálu Buldok, jehož natáčení probíhá v Poděbradech nebo seriálu Specialisté, který se natáčel na řadě míst Středočeského kraje, mimo jiné i na zámku Smečno. Dalším zajímavým projektem byl seriál Studna pro platformu Voyo nebo seriál Oktopus 2 pro Českou televizi. Mezi nově připravované tituly patří také seriál Pád domu Kollerů nebo zahraniční projekt Rebelky, který se natáčí i v Mělníku nebo Vraném.

„S Českou televizí jsme spolupracovali také na seriálu Děcko. Natáčení se soustředilo do Hořovic na Berounsku a trvalo celkem 74 natáčecích dnů. Jednou z důležitých filmových událostí letošního roku je bezesporu premiéra filmu Amerikánka. Je radost, když se můžeme jako filmová kancelář podílet na ojedinělém uměleckém počinu české kinematografie, ale i filmu s velkým obsahovým přesahem. Svým originálním výtvarným pojetím působí na smysly diváka a odkazuje jím filmovou kulturu 60. let. Ve filmu, který je právě v kinech, tak mohou diváci vidět například koleje před zámkem Bezno nebo halu v bývalé továrně ČKD Slaný – ta sloužila jako improvizované filmové studio. Do budoucna plánujeme spolupráci na filmech Zahrádkáři nebo Hašek,“ uvedla Martina Kuncová ze Střední Čechy filmová kancelář, která podporuje filmové produkce v kraji a usiluje o to, aby region zůstal atraktivním místem pro české i zahraniční filmaře. Disponuje také rozsáhlým archivem míst po celém regionu.

Přítomnost filmových produkcí má zároveň pro kraj ekonomický přínos. Filmaři nejenom podporují místní podnikatele, ale také přitahují turisty. Zejména filmoví nadšenci, ale i běžní návštěvníci vyhledávají místa, která se objevila na plátně. Filmy, seriály a další díla tak mohou inspirovat diváky k návštěvě míst, která jsou spojena s jejich oblíbenými příběhy.

Po uvedení děl v kinech nebo v televizi se obvykle zvedne návštěvnost míst, která se objevila na plátně a zájem o návštěvu trvá i v dalších letech. Příkladem může být uvedení příběhové počítačové hry Kingdom Come: Deliverance před šesti lety, která hráčům nabízí herní zážitek v prostředí středočeského Posázaví v době středověku. Do okolí řeky Sázavy, hlavního dějiště příběhu, se už několik let příznivci hry vydávají prozkoumat, jak se krajina a architektura proměnily v čase.

„Už v roce 2018 jsme vydali speciální brožuru, která provádí turisty po stopách hlavního hrdiny herního příběhu KingdomCome: Deliverance. Průvodce obsahuje trasu po nejvýraznějších místech děje a zároveň střet jejich středověké podoby s dneškem. Nejenom herní nadšenci tak mohou následovat kroky hrdiny hry a prožít svůj vlastní příběh v posázavských reáliích. Příští rok plánuje herní studio vydat pokračování hry, kde bude hlavním dějištěm Kutná Hora. Město se už nyní připravuje na příjezd fanoušků hry,” uvedl Jakub Kulhánek, ředitel Středočeské centrály cestovního ruchu.

Více o aktivitách Střední Čechy filmová kancelář a dalších snímcích, natáčených v destinaci najdete zde.

"Hlasování pro oblíbenou alej v anketě Alej roku je krásný způsob, jak o Vánocích darovat něco, co má smysl. Tímto jednoduchým gestem můžete podpořit místo, které máte rádi, a zároveň udělat něco dobrého pro životní prostředí. Nestojí vás to vůbec nic, a přesto to může mít obrovský význam. Hlas je nejen dárkem pro samotnou alej, ale také oceněním práce těch, kdo se o ni starají – často jsou to obce, radnice nebo místní dobrovolníci. Takové poděkování může být pro ně velkou motivací pokračovat v péči o naše krajinné dědictví. Vánoce jsou přece ideální příležitostí udělat něco, co potěší nejen vás, ale i druhé. Tak proč neudělat radost přírodě a podpořit alej, která si to zaslouží?”, vyzývá k hlasování na stránce alejroku.cz koordinátorka ankety Denisa Hronová z Arniky.

Anketa Alej roku, která každoročně upozorňuje na význam alejí v naší krajině, je opět v plném proudu. Letos se o titul uchází desítky alejí z celé České republiky a hlasování nabízí jedinečnou příležitost vyjádřit podporu tomu, co je naší přírodě i kulturní krajině blízké. Ať už máte rádi aleje podél starých cest, v městských parcích, nebo v malebné přírodě, právě váš hlas může rozhodnout, která z nich získá prestižní titul Alej roku 2024.

Anketa vznikla v roce 2011 jako iniciativa organizace Arnika, jejímž cílem bylo upozornit na potřebu ochrany a péče o aleje, které jsou důležitou součástí krajiny. Aleje poskytují útočiště mnoha živočichům, chrání půdu před erozí, poskytují stín a zároveň mají nezaměnitelné kouzlo. Za více než deset let anketa přivedla pozornost k desítkám významných alejí a zároveň napomohla jejich ochraně i péči. A další desítky alejí stojí za pozornost veřejnosti i tento rok. Jejich kompletní seznam najdete na webu alejroku.cz.

Hlasování v anketě je otevřené všem, a to až do 29. ledna 2025. Každý může dát pouze jeden hlas, který může rozhodnout o celkovém vítězi. Slavnostní vyhlášení vítězů, včetně jedné celorepublikové vítězky a vítězek jednotlivých krajů, proběhne 5. února 2025. Na tuto příležitost naváže slavnost pro vítěznou alej, kde zástupci ankety předají diplomy a ceny za účasti patronů projektu.

Součástí ankety je také oblíbená fotosoutěž, v níž se utkávají nejkrásnější snímky alejí. Vítězné fotografie vyberou patroni ankety, mezi které patří například kameraman přírody Lukáš Pich nebo herečka Petra Vojtková. Tato soutěž ukazuje, že aleje nejsou jen obyčejnými stromy – jsou inspirací pro umělce a zdrojem radosti pro všechny, kdo je navštěvují.

Podpořte svou oblíbenou alej, přispějte k její ochraně a staňte se součástí tohoto jedinečného projektu. Svým hlasem můžete dát najevo, že vám na kráse a hodnotách naší krajiny záleží.

www.arnika.org

Autor představí na dvě desítky svých děl z různých tvůrčích období. „Uvidíte i ty nejnovější objekty, na kterých jsem pracoval poslední dobou,“ uvedl Ondřej Oliva. Ve svých pracích se snaží vytvářet vizuálně zajímavá díla, která jsou svým tvarem a obsahem čitelná i pro běžného diváka. „To je také důvod, proč hlavní část témat, která vybírám a se kterými pracuji, vychází z věcí běžného života kolem nás a každý si je tak může jednoduše vsadit do vlastních zkušeností a měřítek,“ dodal sochař.

V uměleckém prostředí se Ondřej Oliva pohyboval již jako dítě, protože sochařem je i jeho otec Otmar Oliva. V posledních letech pracuje výhradně s kovy pro jejich stálost a neměnnost. Upřednostňuje hliník, skrývající v sobě eleganci a lehkost. Ondřej Oliva věří, že každý materiál vyzařuje specifickou energii a promlouvá svým vlastním jazykem.

„Používá technologii ztraceného vosku. Inspiraci pro svou tvorbu nachází všude kolem sebe. Rád cestuje a přiveze si občas ze svých cest nějaký prvek, jenž upoutá jeho pozornost. Daný artefakt nechá v ateliéru ‚zrát‘, potom s ním dále pracuje. Nyní u něj nalezneme často téma stromu, základního archetypu, který v sobě spojuje všechny čtyři elementy i koloběh života,“ vysvětlila ředitelka muzea Martina Miláčková, která je i kurátorkou této výstavy. „Formy a tvary převzaté z přírody Ondřej osobitě přetváří ve zvětšeném měřítku, přitom však radikálně narušuje jejich přirozenou podobu vkládáním cizorodých struktur. Má rád mnohovrstevnatost děl a práci s protiklady,“ doplnila.

Ondřej Oliva vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Na jeho umělecké cestě na něj zapůsobil nejen tamní vedoucí ateliéru Sochařství I. Jaroslav Róna, ale také jeho otec. „Ondřejovy sochy jsou však programově jiné, používá odlišné výrazové prostředky a materiály,“ poznamenala ředitelka.

O talentu dvaačtyřicetiletého umělce, který žije na Velehradě, svědčí mimo jiné i to, že už jeho diplomovou práci zakoupila do svých sbírek Národní galerie v Praze a v roce 2015 vystavoval ve slavném římském Muzeu Maxxi. Kromě Česka a Itálie jeho práce obdivovali také návštěvníci galerií a sympózií v Bělorusku, Maďarsku, Turecku a Španělsku.

www.muzeum-km.cz

„Nápad na akci Rozloučení s Erkem vznikl spontánně ze zprávy, že budou obě prodejny na konci roku končit. Pro někoho to možná znamená jen to, že bude chodit jinam, pro majitele provozoven a jeho zaměstnance je to ale po třiceti letech nutnost hledat nové zaměstnání. Někteří zaměstnanci, zejména prodavačky jsou přitom v předdůchodovém věku a jsou tedy ohroženi nezaměstnaností a ztrátou příjmu. Statisticky totiž spadají do skupiny, která má z různých důvodů nejčastěji problém najít uplatnění,“ shrnuje důvody k uspořádání „rozlučky“ s Erkem Ilona Mach z akční skupiny Divá bába.

Dalším důvodem ke znepokojení je také proměna centra města – je totiž pravděpodobné, že při vysokých cenách nájmů mohou namísto původních prodejen vzniknout třeba další nehtové salony nebo večerky s eklektickou směsí levného zboží z Asie a potravin.

Samozřejmě, že se objevují i negativní komentáře na to, že Erko už delší dobu mělo o mnoho vyšší ceny než v supermarketech a nedokázalo tak konkurovat velkým marketům.

„Všechno má své příčiny – jednou z nich jsou rostoucí nájmy, náklady na energie, zaměstnance atd. Také je ale pravdou, že podmínky, jaké kladou supermarkety dodavatelům, generují nezdravé rozdíly v cenách mezi velkými řetězci a maloodběrateli. Ti pak nemohou nabídnou tak výhodné ceny. Od 90. let se také výrazně proměňuje chování zákazníků – právě v souvislosti s rozšířením a nabídkou supermarketů. Čeští zákazníci cestují za nízkými cenami z letáků, častěji nakupují ve velkém a malé obchody v centru tak postupně začaly sloužit spíš jen starousedlíkům – seniorům bez auta, nebo pro drobné nákupy a večerní nálety na alkohol a chuťovky,“ shrnuje příčiny organizátorka.

Pořadatelky akce vnímají přínos Erka jako přirozené součásti života ve městě. Erko představovalo jakousi záruku, že pokud zákazník něco zapomene koupit, doma mu něco dojde, nebo má prostě jen chuť, má po ruce právě Erko, které svou otevírací dobou a dochozí vzdáleností uspokojí aktuální potřeby.

I proto považují organizátorky za zásadní na konec tohoto tradičního obchodu upozornit. Společně proto naplánovaly odpolední akci, na které se mohou všichni příchozí rozloučit nejen s oběma obchody, ale také s jejich personálem.

„Celé odpoledne bude takové vzpomínkové pásmo hradečáků, kterým se Erko vrylo za ta léta pod kůži i do stravovacích návyků. Každý může ztvárnit smutek po svém, ať už básní, rapem nebo vlajkou ušitou z nákupních tašek,“ těší se na rozlučku Aneta Kohoutová. Zároveň dodává, že akce je otevřena i pro ty, co se chtějí prostě jen potkat a zavzpomínat na zlatou éru Erka.

Do programu akce se zapojí i mnoho umělců, kteří vzdají Erku hold v básních, slam poetry, projevech nebo formou stand upu. Akci bude moderovat herec Petr Kult s podporou obou organizátorek. Vystoupení přislíbili básnířka Michaela Horynová, flétnistka Petra Chmelařová, herec Jan Nevečeřal nebo raper Matyáš Vondra. Další vystupující postupně přibývají, a tak je možné, že nakonec přeroste ve spontánní revue.
Zaměstnanci Erka dostanou také vzkazy od zákazníků nebo poděkování formou originální přání s motivem Erka, které pro tuto příležitost připravil výtvarník Kamil Bouček.

Cílem akce je ale také vykoupit zbylé zásoby, které na prodejnách ještě zůstanou. Vyprodání zásob je jednou z možností podpory současného majitele. Symbolický nákup jakéhokoliv sortimentu do ikonické žluté tašky pomůže navýšit poslední tržbu před konečným zavřením prodejny.

Program akce:

16:00    sraz u Erka I na Mostecké, poslední nákup a krátké vystoupení v prodejně a před vstupem; předání vzkazů a přání od zákazníků

16:30    pochod z Mostecké k Erku II s transparenty

17:00    sraz u Erka II na Baťkově náměstí, poslední nákup a vystoupení v prodejně a na náměstí; předání vzkazů a přání od zákazníků

18:00    konec akce

Událost na FB:

https://www.facebook.com/events/942207424494307