Čtyřiačtyřicetiletá Monika Vintrlíková pochází z Břeclavi a už jako studentka vysoké školy pracovala v rodinné firmě Alba-Metal na výrobu kovových dílů pro automobilový průmysl, kterou založil její otec. Před deseti lety přišla s manželem do americké Atlanty, hlavního a největšího město amerického státu Georgie, kde má komunita Čechoameričanů bezmála dva tisíce členů, s cílem vybudovat pobočku české rodinné firmy. Podařilo se jí zde rozjet firmu ALBAform, již s manželem řídí, a z vydělaných peněz podporují aktivity, které zviditelňují moravskou lidovou kulturu u nás i v cizině. Od října 2020 plní paní Monika roli honorární konzulky České republiky ve státě Georgie.
Ze své diplomatické pozice máte na starosti ekonomický rozvoj pro české firmy a pak také asi mnohem příjemnější povinnost – propagaci české kultury v zahraničí. Ve vašem případě vývoz moravského folklóru a kulturních pokladů rodného kraje do USA. Proč jste se rozhodla představit v Americe právě tradice jižní Moravy? Jaké akce jste už zorganizovala? Kde se konají a kdo jsou vaši partneři na americké straně?
Můj pobyt v zahraničí byl samozřejmě jeden z mnoha důvodů, proč jsme založili nadační fond. Oficiálně byl ustanoven v roce 2020, ale já jsem moravskou kulturu do USA dovážela dlouho předtím, vlastně hned po tom, co jsme sem s rodinou přijeli. Výtvarné a folklórní programy mojí kamarádky Dáši Benešové, která je dnes ve správní radě fondu, jsem podporovala i na Moravě – seznámily jsme se v dětském souboru Charvatčánek, kde jsme obě měly své děti. A to už bude dobrých 16 let. Vyplynulo to ze situace, aktivity se rozrůstaly, chtěli jsme to dělat pořádně, profesionálně, mít dobrý tým. Jmenování honorární konzulkou byla čest, přebrala jsem konzulát po Georgi Novakovi, ten je mezi českými honorárními konzuly zde v USA legendou. Moje laťka po něm je nastavena velmi vysoko, pro Čechy na jihovýchodě za téměř 25 let služby udělal strašně moc, chci kvalitu honorárního konzulátu v Atlantě udržet vysoko a Moravská krása mi pomáhá.
Je toho hodně, co v Americe děláme. Výstavy, výtvarné dílny, zveme hosty – ilustrátory, spisovatele, výtvarníky, fotografy, dělali jsme český filmový festival, teď už je český film součástí evropského festivalu. Vždy slavíme 28. října, Vznik Československa, slavnostní večeří, letos zveme na koncert operní hvězdu Ester Pavlů. Snažíme se českou komunitu zaujmout. A máme skvělé partnery – buď Českou a slovenskou školu v Atlantě, nebo Národní české a slovenské muzeum a knihovnu v Cedar Rapids v Iowě.
V rámci Galerie moravského ornamentu představíte příští rok v Iowě práci 17 slováckých maléreček a maléřů… O co konkrétně půjde, v čem spočívá výjimečnost této nevšední výstavy, co ji v České vesnici v Americe dále čeká? Jsou na velkoplošných obrazech s lidovými ornamenty zastoupeny všechny slovácké regiony?
Na počátku projektu bylo oslovení od ředitelky národního muzea v Cedar Rapids, paní Cecilie Rokusek. Ona naši práci sleduje a ví, že se snažíme skládání a malování ornamentu povznést na cech. Má to svá pravidla a zákonitosti, my chceme ornament ze Slovácka zviditelnit, aby jej lidé poznali a věděli, který ornament je z Moravy, který ze Slovenska a který například z Polska. A aby na ten náš byli patřičně hrdí tak, jak jsou na něj pyšní právě krajané v USA. Národní muzeum sídlí v Cedar Rapids v České vesnici (Czech Village) a právě tam si místní zastupitelé usmysleli, že chtějí v ulicích více ornamentu. Původně měly malérečky jet malovat přímo tam, ale byl covid a nesmělo se cestovat. Vznikl tak nápad ornamenty namalovat jako přenosné obrazy – a my tak měli možnost se celou galerií pokochat ještě před jejím odjezdem do USA. Byla to Dáša, která povýšila malování na galerii, protože chtěla, aby se na ní objevil ornament z každé části Slovácka, a měla už z předešlých let i kontakty na ty správné výtvarníky.
Mezi představenými lidovými umělci jsou také dva muži, malíři. Jemná malířská práce na lidových ornamentech je tradiční výsadou žen. Jaká byla cesta pánů k této zálibě? Věnuje se někdo z vystavujících malování ornamentů profesionálně, nebo jde pouze o koníček?
Mužů máme méně, ale jinak jsou stejně šikovní, myslím. Jedná se o výtvarníky, ať už jde o ženy nebo muže. Ale samozřejmě jsme na chlapy ve skupině hrdí. Všichni to dělají jako koníček a dostali se k tomu jako k rodinné tradici. Převzali to po svých předcích.
Je zřejmé, že vaše srdce bijí pro jižní Moravu. Je nějaký projekt, který zatím nosíte třeba jen v hlavě, ale který byste jednou rádi v Americe uskutečnili?
V hlavě toho máme spoustu. Chceme především programově naplnit výstavní prostory naší Havlíčkovy vily, přemýšlíme tedy dva až tři roky dopředu. Pokud se nám požadovaný program nedaří sehnat, procujeme na vlastní dramaturgii, jak to bylo třeba u Galerie moravského ornamentu. A rozrůstat se budeme opačným směrem, to znamená severoamerický folklór přivezeme na Moravu, už máme nějaké projekty v jednání.
Když se vám v Americe zasteskne po domově, co se vám vybaví jako první? Máte doma kroj? Podařilo se vám lásku k folklóru udržet i ve vlastní rodině?
Určitě rodina. Moc se nám stýská po mých neteřích, když vidíme, že se rodina schází na různých oslavách a my tam být nemůžeme. Na druhou stranu naše aktivity na Moravě vyžadují četné videohovory se členy týmu a také časté fyzické návštěvy, takže Moravy máme pořád dost. Kroj jsem si přivezla sem do USA – dostala jsem jej v roce 2017 od naší dnes už čestné členky, malérečky Marie Švirgové. Ale neoblékám jej. Dcery měly dětské kroje, vynosily je na všech hodech – od Popic, přes Velké Bílovice až po Charvátskou. Dnes se spíš snažíme nosit běžné oblečení s prvky folklóru, od vyšitého ornamentu na saku po modrotiskové šaty.
Od začátku roku 2021 je ve vašich rukách tzv. Havlíčkova vila z počátku 20. století, pojmenovaná po obchodníkovi, vlastenci, odbojáři, někdejším starostovi a neúnavném bojovníkovi za národnostní otázku Aloisi Havlíčkovi. Dlouhá léta sloužila jako bytový dům a také zdravotní středisko. Vám se podařilo ji citlivě zrenovovat. Slavnostně otevřena byla právě před rokem. Na jakou akci, která se tu dosud konala, nejraději vzpomínáte, měla např. největší ohlas, a na kterou byste chtěli naše čtenáře pozvat?
Nejraději vzpomínám právě na oslavu otevření vily, spojili jsme ji i se slavností roční existence nadačního fondu. Sjeli se za námi do Havlíčkovy vily opravdu všichni naši spolupracovníci, kamarádi i partneři. Úžasné jsou ale i vernisáže – ty mají zase kouzlo odhalení něčeho nového a vila je v tomto případě velmi fotogenická, ať tam dáte sochy, černobílé fotografie nebo folklórní čelenky, vše zde vypadá jedinečně. Odhalení je vždy pěkný pocit. Musím podotknout, že dramaturgii si jako nadační fond připravujeme sami a jsem na svůj tým patřičně pyšná, dělají to prvotřídně.
Jedním z poslání vašeho nadačního fondu je, aby tradice zůstaly viditelné a atraktivní pro mladou generaci, aby přetrvaly jako součást moderních životů, aby minulý a současný folklór měly možnost dialogu. Jaký vámi organizovaný počin to zatím nejlépe dokládá?
Každý měsíc máme výtvarnou dílnu malovaného ornamentu nebo modrotisku, přijďte se podívat, s jakým nadšením u nás tvoří všechny generace výrobek svýma vlastníma rukama. Dokážeme nadchnout malé i velké, baví je to, ale zároveň se učí něco od našich lektorek. Něco, co zase předají dál, a pomohou nám tak ornament a folklór popularizovat.
Chuť vytvářet rukama a vidět hmatatelné výsledky své práce začíná být v dnešní přetechnizované době čím dál větší. Právě tomuto trendu vycházíte vstříc workshopy, dílnami ornamentu a modrotisku. Budete daný směr ještě nějak rozvíjet?
Ano, máme v plánu přidávat více výtvarných dílen, ať už něco nového pro naše skalní příznivce, nebo jiné formy výtvarných dílen – třeba výjezdní nebo virtuální tak, aby se i milovníci folklóru ze vzdálenějších míst mohli podílet.
Krásným dílčím příkladem, jak úspěšně konfrontovat folklór s moderním designem, který nás během letošního léta zaujal, byla pražská výstava Moravské krásy v obchodě Heleny Dařbujanové, známé architektky a úspěšné designérky. Společně s moravskou folklórní výtvarnicí Marií Švirgovou vytvořily limitovanou kolekci sedátek zdobených ornamenty…
Přesně tak, toto byl opravdu počin, kde se nám podařilo mírumilovně propojit pražskou architektku a malérečku z Moravy. Každá měla svoji představu, jak na to, a názory se lišily, ale v Havlíčkově vile je takové čarovné prostředí a náboj, že nakonec to spolu dotáhly to zdárného konce a vzniklo něco překrásného. Moderní a tradiční se spojilo – přijďte na sedátka mrknout do naší nově otevřené kavárny.
Poskytujete granty? Jaké umělce jste zatím podpořili? Co musí umělec splňovat, aby vás oslovil?
V prvním roce našeho působení vznikla formou grantu fotografická výstava Krajina paměti. Také celá Galerie moravského ornamentu byla formou grantu. Podpořili jsme tak téměř už 20 umělců, kteří se na projektech podíleli. V obou případech se podařilo opravdu velké dílo. Cílem je poskytnout grant o podobném rozsahu každý rok. Na příští rok připravujeme grant pro studenty uměleckých škol. Jediné, co musí umělci splňovat, je trefit se do našeho tématu. A musíme si sednout i lidsky, chceme kolem sebe pozitivní lidi, které práce baví – tak, jak to baví nás.
https://moravskakrasa.cz/
