Instituce a kulturní zařízení

SVITAVY: Městské muzeum a galerie, Máchova alej l, zve na slavnostní zahájení nové expozice „Hledání hvězdy Davidovy“, které se zde uskuteční 29. dubna v 15 hodin. Letos 28. dubna uplynulo 100 let od narození Oskara Schindlera, zachránce téměř dvanácti set židovských životů v průběhu 2. světové války.

Při této příležitosti se v městském muzeu a galerii otevře nová stálá expozice mapující životní příběh tohoto ve světě známého svitavského rodáka. Návštěvníci budou seznámeni s historií židovského osídlení Českomoravského pomezí – s geografickým prostorem, který utvářel osudy lidí tří národností – Čechů, Němců a Židů.

Dále také s příběhem Oskara Schindlera na pozadí holocaustu a s relikty židovských památek, které se v oblasti Českomoravského pomezí dochovaly do současnosti.

Více informací na tel. 461 532 704, 461 541 710,

e-mail: muzeum@muzeum.svitavy.cz  a http://www.muzeum.svitavy.cz/.

ČESKÝ TĚŠÍN: Přestože prochází hlavní budova Muzea Těšínska v současnosti restitučním řízením, nabízí výstavní síň svým návštěvníkům v náhradních prostorách Pražské ul. 14/3 zajímavou stálou expozici věnovanou zdejší historii. Exponáty vypovídají o každodenním životě předešlých generací (vybavení domácnosti, tradiční nářadí nebo těšínský kroj).

Ke spatření jsou zde i řemeslné výroby. Pozornost je věnována i těžbě uhlí či předmětům s církevní tematikou, upozorňující na silný vliv náboženství na lid Těšínska. Součástí je také dlouhodobá výstava o historii Českého Těšína, která ukazuje proměny města, ke kterým došlo během jeho osmdesátiosmileté existence. Informace na tel.: 558 761 211, Fax 558 761 223, e-mail: muzeum@muzeumct.cz,  http://www.muzeumct.cz/ .

1. soukromá taneční konzervatoř v Praze uctí sté výročí ode dne, kdy se narodil Ivo Váňa-Psota, galavečerem věnovaným ve světě uznávanému tanečníkovi a choreografovi. 

„Pocta Ivo Váňovi Psotovi“

proběhne 1. května 2008 od 19 h v Divadle na Vinohradech. Účinkovat bude soubor konzervatoře „Mladý balet Praha“ a hosté z Brna, Mannheimu, Hamburku, Prahy a Vídně.

I. V. Psota, významná osobnost v dějinách českého baletu,  stál v čele předválečného vývoje československého baletního umění. Jako vášnivý vlastenec zorganizoval v r. 1945 ve Venezuele představení na pomoc fašisty vypálené vesnice Lidice. V době války se z donucení uchýlil do Spojených států amerických. Po návratu do vlasti v r. 1947 podlehl v 50. letech nepřátelství tehdejší politické moci. Na Mistra Psotu vzpomínjí zasvěcení vždy s láskou, byl příkladem vysoké profesionality založené na kráse klasického tance a vlídném, noblesním chování.

Konzervatoř chystá také  oslavu věnovanou 15. výročí založení 1. soukromé taneční konzervatoře v Praze:

„Výroční baletní absolventský koncert“ 

se v tomto duchu koná 22. června 2008 v 19 h v Divadle na Vinohradech.

 Obě představení jsou zahrnuta do projektu 1. soukromé taneční konzervatoře v Praze pod názvem „Dvě výročí v české baletní sféře“, nad kterým převzali záštitu ministr kultury Mgr. Václav Jehlička a radní Magistrátu hl. m. Prahy Ing. Milan Richter.

František Štangl, radní Jihočeského kraje pro kulturu, v příspěvku otištěném v časopise Grand BIBLIO shrnuje aktivity kraje ve prospěch knihoven, a tím i ve prospěch jeho obyvatel z hlediska dostupnosti k informacím v tištěné i elektronické podobě. Vedle vytvoření informačního portálu veřejných knihoven by mělo dojít také na přestavbu a dostavbu hlavní budovy Jihočeské vědecké knihovny (JVK) v Českých Budějovicích.

Krajská knihovna lídrem i partnerem

Síť knihoven v Jihočeském kraji tvoří 83 profesionálních knihoven s 57 pobočkami a 504 neprofesionálních knihoven s 38 pobočkami. Na pomyslném vrcholu stojí JVK, jejímž zřizovatelem je ze zákona od roku 2001 Jihočeský kraj. Více jak 120letá historie knihovny a skutečnost, že se jedná o největší knihovnu v jižních Čechách, poskytuje této instituci přirozenou vážnost. Současně však zavazuje, neboť jejím posláním je nejen úspěšné fungování, ale i aktivní podíl na rozvoji knihovnických služeb na celém území kraje. K tomu účelu knihovna plní a koordinuje tzv. regionální funkce. Dlouhodobá koncepce knihovny a její status daný zřizovací listinou umožňuje knihovně zaujímat vůči veřejnosti roli garanta služeb a vůči zřizovateli roli lídra i partnera významných projektů. Spolupráce a v mnoha případech i společné hledání dalších způsobů vícezdrojového financování zajišťuje knihovně otevřenou podporu ze strany zřizovatele a posiluje její vnímání u veřejnosti. Tento fakt hraje významnou roli nejen při tvorbě rozpočtu knihovny, ale i při plánování velkých a finančně náročných projektů, které by nebylo možné bez vícezdrojového financování realizovat.

Internetizace knihoven Jihočeského kraje

V roce 2005 se otevřela možnost využít evropských prostředků na rozvoj informačních a komunikačních technologií v regionech, která korespondovala se záměrem internetizace knihoven v duchu zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách. Kraj této možnosti využil k podání žádosti na realizaci Projektu internetizace knihoven Jihočeského kraje, spolufinancovaného ze strukturálních fondů EU a státního rozpočtu. Na přípravě i realizaci projektu se významnou měrou odborně i metodicky podílela právě JVK. Hlavním cílem projektu bylo udržet síť knihoven v kraji, rozšířit jimi poskytované služby a v neposlední řadě pomoci malým obcím a knihovnám, které často představují jediné kulturní centrum v oblasti, při naplňování povinností vyplývajících z knihovního zákona. Praktické naplnění projektu znamenalo vybavit knihovny obcí moderní výpočetní technikou, plošně rozšířit technologie pro širokopásmový přístup k internetu, a zajistit tak rovný přístup obyvatel k informacím v elektronické podobě. Zpřístupnění moderních technologií v 255 knihovnách a jejich pobočkách v celkem 220 partnerských obcích kraje tak přispělo nejen k posílení informační vzdělanosti obyvatel, ale i k odstranění relativní odlehlosti některých oblastí regionu.

Co přinese budoucnost?

V návaznosti na úspěšnou internetizaci knihoven připravuje nyní Jihočeský kraj ve spolupráci s JVK projekt na vytvoření internetového portálu veřejných knihoven. Jeho záměrem je shromáždit odkazy na webové stránky profesionálních jihočeských knihoven a zároveň vytvořit souborný katalog jejich knižních fondů. Zájemce nebo čtenář by tak získal rychlou informaci o všech profesionálních knihovnách v kraji i o veřejných knihovnách s veřejně přístupným internetem. Jednotný portál nabídne přehled o dokumentech, které se nacházejí ve fondech jednotlivých knihoven včetně údajů o provozní době a pořádaných akcích. Uvažujeme i o možném využití on-line přístupu pro služby veřejné správy, vzdělávání a cestovní ruch v mikroregionech. Jihočeský kraj zároveň plánuje přestavbu a dostavbu hlavní budovy JVK, která se nachází v ne zcela vyhovujícím adaptovaném objektu, původně určeném k muzejním účelům. Knihovna by tak získala nové prostory pro volný výběr z části fondu, studovny, výstavní prostory, vzdělávací a informační centrum pro poskytování služeb a přístup k internetu. Dostavba by umožnila lepší využití interiéru knihovny a jeho rozvržení do různě velkých uzavřených celků, spojujících funkce dosavadních studoven a specializovaných oddělení knihovny.

František Štangl, radní Jihočeského kraje pro kulturu

Pozn. redakce: Článek uveřejňujeme se svolením autora i redakce časopisu Grand BIBLIO.

Malíř spojený se secesí

Alfons Mucha se narodil 24. července 1860 v Ivančicích u Brna. Během svého života působil zejména v Paříži, krátce tvořil ve Spojených státech amerických a v roce 1908 se definitivně vrátil do Čech. Zemřel 24. července 1939, nedlouho po okupaci Československa fašistickým Německem, následkem těžkého výslechu na gestapu.

Tento přední představitel slohu zvaného secese, někdy nazývaného „Le style Mucha“, je znám široké veřejnosti zejména svými plakáty a také malířským cyklem historických obrazů Slovanská epopej. S jeho prací se můžeme setkat i v pražském Obecním domě, jehož interiéry z větší části vyzdobil, je tvůrcem okna v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Neopomíjel ani historická témata, užitou či knižní grafiku, účastnil se příprav světové výstavy v Paříži v roce 1900 a působil jako pedagog. Po vzniku Československa v roce 1918 se vrátil ke svému osobitému stylu z konce 19. století. Mimo jiné navrhl první bankovky, poštovní známky i vlajku nové republiky. Věnoval se i plakátové tvorbě, kterou úspěšně zahájil spoluprací se Sarah Bernhardtovou v Paříži. Dnes jsou jeho díla zastoupena v řadě našich i zahraničních muzeí a mezi přední soukromé sběratele patří např. i tenista Ivan Lendl.

Jak vznikala historická sága

Alfons Mucha maloval Slovanskou epopej v letech 1908 až 1928 a potřebné peněžní prostředky se snažil vydělat prací v USA. Právě tady získal i finanční podporu mecenáše a slavjanofila (milovníka Slovanů) Charlese R. Cranea, který ještě před 1. světovou válkou založil na chicagské univerzitě katedru slovanských nauk, na níž později přednášel i T. G. Masaryk. Mnoho let před zahájením vlastní práce však A. Mucha věnoval studiu podkladů a navštívil také řadu slovanských zemí. Původně předpokládal, že bude s prací hotov do pěti let. Skutečnost však byla jiná – z několikametrového lešení téměř dvacet let malíř prakticky denně až deset hodin pracoval na svém díle. Během let také vzniklo velké množství skic, které pomocí pauzovacího papíru a čtverečků zvětšoval a přenášel na velká plátna. Předpokládal i stěhování rozměrných obrazů, a proto používal takovou techniku malby (příměs vaječného bílku), která umožňovala svinutí a transport bez popraskání malby. Celá Epopej vznikala na zámku Zbiroh, v prostorném sále se skleněnou střechou. Polovina obrazů přibližuje dějiny českého národa, druhá se zaměřuje na mytologii a dějiny slovanských národů. Sedm největších pláten má rozměry 8,10 x 6,10. Další plátna jsou menší – 6,10, resp. 4,80 x 4,10 m. Důvod, proč vznikaly obrazy menších rozměrů, byl zcela prostý – vypukla 1. světová válka a bruselskou továrnu na lodní plachty, která dodávala plátno, obsadili vojáci. Proto si autor musel pomoci jinak. Slavnostní předání Slovanské epopeje městu Praze proběhlo v září 1928, kdy byl komplet pláten bez záměrně nedokončeného 20. obrazu "Přísaha omladiny" poprvé a naposled v Praze vystaven v Průmyslovém paláci na pražském Výstavišti v Holešovicích.

Cesta Epopeje do Moravského Krumlova

Alfons Mucha již v roce 1909 oslovil pražského primátora s tím, že maluje cyklus, který daruje městu, a žádá jej, aby Praha postavila příslušný výstavní pavilon. Podle jeho představy mělo jít o půlkruhovou síň s vrchním osvětlením, umístěnou někde na Petříně. Prvních 11 obrazů mohli zájemci vidět v roce 1919 v pražském Klementinu. Poté se s nimi seznámili návštěvníci na počátku 20. let minulého století v USA – v New Yorku a v Chicagu. Několik obrazů Slovanské epopeje bylo i na výstavě Muchova díla v Paříži v roce 1936. Období 2. světové války přečkaly svinuté obrazy díky Galerii hlavního města Prahy. Ta je uschovala v Anežském a Strahovském klášteře i v zemském archivu. V roce 1950 se nevědělo, co si s plátny počít. O tom se dozvěděli nadšenci z Moravského Krumlova a v čele s kulturním radou tehdejšího okresu nabídli prostory moravskokrumlovského zámku.  Slovanská epopej tedy byla zapůjčena do Moravského Krumlova, města deset kilometrů vzdáleného od Ivančic, rodiště Alfonse Muchy. Zdevastovaná – vlhká a plesnivá – plátna byla díky řadě příznivců a pochopení místních úřadů postupně restaurována. V roce 1963 mohli zájemci vidět prvních 8 vystavených a od roku 1968 jsou všechna trvale umístěna ve zdejším zámku – v Rytířském sále a v kapli. Vloni si monumentální plátna přišlo prohlédnout 26 tisíc návštěvníků. Zámek prošel po převratu 1989 privatizací a nový vlastník jej použil jako bankovní zástavu za velký úvěr. V roce 2004 zámek koupila v dražbě za 14 milionů Kč INCHEBA s.r.o. Praha, která je i nájemcem pražského Výstaviště v Holešovicích.

Postaví Praha potřebný pavilon?

Možností, kam v Praze umístit Slovanskou epopej, bylo zvažováno několik – Průmyslový palác na Výstavišti, Klementinum a nejnověji i Křižíkovy pavilony na Výstavišti (iniciativa INCHEBY). O výstavbě budovy, v níž by našly obrazy domov, se hovoří již řadu let. V roce  2004 pražští radní rozhodli, že objekt pro tento účel vznikne  na místě vyhořelého Bruselského pavilonu na Výstavišti v pražských Holešovicích. Návrh budovy autorů Jindřicha Smetany a Tomáše Kuklíka z ateliéru Anima, má mít tvar krabičky od zápalek postavené na delší hranu a obrazy by tu měly mít ideální mikroklima. Cena stavby s ocelovou konstrukcí se z původních 100 vyšplhala na 150 milionů Kč. Výstavba měla začít v roce 2005 a rok od roku se její zahájení odsouvá.  O délce stavebních prací rozhodne i skutečnost, zda bude nutné přeložit stávající inženýrské sítě. Na www.praha.eu se 6. února 2008 objevila informace Milana Richtra, radního pro kulturu pražského magistrátu, v níž se mimo jiné píše: „Doufám, že Pražané uvidí Epopej letos. Už se pracuje na projektové přípravě výstavby nového pavilonu, kde by měla být umístěna“. V textu se dále můžeme dočíst, že v roce 2006 se kvůli přípravě stavby zmíněné budovy změnila hranice chráněné přírodní oblasti Královská obora.

Praha nebo Moravský Krumlov
INCHEBA má však v úmyslu postavit na Výstavišti novou multifunkční výstavní halu, největší ve střední Evropě. Podle sdělení starosty Moravského Krumlova Ing. Jaroslava Mokrého má město se správcem Epopeje – Galerií hlavního města Prahy – smlouvu o výpůjčce do konce roku 2008 a o odvozu s nimi nikdo nejednal. „Stanovisko INCHEBY je jasné: jednak nechce na Výstavišti speciální pavilon pro Epopej, jednak bude spíš bourat (divadlo Spirála a část Křižíkových pavilonů) v zájmu budoucí obrovské stavby, než umožňovat městu, aby si v pronajatém areálu hospodařilo s pavilony a obsazovalo je obrazy,“ sdělil starosta Moravského Krumlova. Podle něj není reálný předpokládaný počet návštěvníků – Praha uvažuje až o 3 milionech ročně. Pokud však Epopej bude otevřena po 300 dnů v roce, uvidí ji denně pouze 240 lidí. Výklad v cizím jazyce trvá 1,5 hodiny a obrazy si může prohlížet vždy jen jedna skupina. Z tohoto propočtu vychází, že počet potencionálních návštěvníků se může pohybovat kolem 72 tisíc osob. Otázkou ovšem zůstává, jakou pozici a na jak dlouho si získá v konkurenci mnoha dalších pražských památek. Je pravdou, že Muchovo muzeum, provozované soukromým subjektem, navštíví ročně kolem 100 tisíc osob – má však jedno velké plus: nachází se v samém centru Prahy, v Panské ulici. V článku z 9. 11. 2007 nazvaném Nejistá budoucnost (http://www.zrcadlo.info ) se píše: „…pan Rozin (Ing. A. Rozin, CSc., generální ředitel firmy INCHEBA a.s. Bratislava, holdingové „matky“ nájemce Výstaviště – pozn. redakce) stále trvá na svých plánech: Bude-li v Moravském Krumlově vystavována Slovanská epopej i nadále, stojí za to zámek opravit jako středoevropské centrum secesní kultury s potřebným konferenčním, stravovacím i ubytovacím zázemím“. Z toho se dá odvodit, že INCHEBA nemá zájem na přesunu Epopeje do Prahy.
Co se stane, pokud Praha do roku 2009 potřebný výstavní objekt nepostaví? V tom roce uplyne 70 let od umělcova úmrtí a se Slovanskou epopejí zřejmě budou disponovat dědici A. Muchy. Je otázkou, jak se zachovají. Podle mého názoru jde o dílo natolik svázané s českými dějinami, že by se těžko vystavovalo v cizině. A pokud by ho dědicové ponechali v Moravském Krumlově, bude lákadlem a zároveň důvodem jak pro občany ČR, tak pro cizince, proč navštívit i tuto část naší země.

Eva Veselá

Pozn. redakce:

V programovém prohlášení vedení pražské radnice je uvedeno, že  zřídí galerii Alfonse Muchy pro umístění unikátní Slovanské epopeje  s termínem: 31. 12. 2009. Radního Milana Richtera jsme se mimo jiné zeptali, zda má hlavní město stále zájem o přemístění těchto velkoformátových obrazů do Prahy. Případně, v jaké fázi se tento záměr nachází a s jakou finanční částkou se k tomuto účelu počítá. Hned, jak nám pan radní pošle odpovědi, předložíme je našim čtenářům.