Instituce a kulturní zařízení

KARVINÁ: Už týden se velmi úspěšně prodává dotisk CD v místním nářečí „po našymu“. Zvukový nosič, který poprvé nechalo vyrobit město Karviná loni v listopadu, obsahuje nahrávky v místním karvinském nářečí namluvené karvinskými rodáky, mezi nimiž je například také náměstek karvinského primátora Zbyněk Gajdacz.

Jak zabránit zapomínání

Nápad inicioval Daniel Kadlubiec, těšínský folklorista a lingvista, který vydal v roce 2002 knihu s názvem „Skoro zapómňane„ což by se dalo přeložit jako Málem zapomenuté. Publikace pojednává o životě v hornických koloniích a obsahuje také řadu historek, vyprávění i vtipů sepsaných v tomto nářečí v 19. a v první polovině 20. století. „Jen nářeční zápis nemůže lidem moc říct. Každý jazyk má svou intonaci, tempo, přízvuk, což může zprostředkovat jen rodilý mluvčí,“ vysvětlil Daniel Kadlubiec. Tak v Karviné přišli s nápadem, že knihu, kterou obdržely školy, muzea, knihovny a krajanské spolky, by měla doplnit zvuková verze. Ředitelka Regionální knihovny v Karviné Halina Molinová, která na přípravě CD spolupracovala, připomíná: „Jazykové dědictví a jeho zachování je velmi důležité. Odbor správy majetku magistrátu města Karviná dostal na tento projekt od Moravskoslezského kraje grant, takže jeho konečná cena bude přijatelná pro každého zájemce.“

Hlas je víc než pouhá písmena

Interpreti z řad místních lidí, kteří tímto dialektem mluvili a dodnes ho ovládají a používají, museli projít výběrem. Všichni přečetli stejný text a editoři pak vybrali ty nejlepší z nich. Hlasových zkoušek se úspěšně účastnil i náměstek karvinského primátora Z .Gajdacz, který tuto aktivitu přivítal: „Uchovávání lidových tradic je velmi důležité, aby další generace věděly, z jakých kořenů pocházejí." V září minulého roku se v ostravském studiu Českého rozhlasu uskutečnilo samotné nahrávání CD, zachycující Kadlubiecovy příběhy ze života obyčejných lidí na Karvinsku, především havířů. Tyto doplňují originální regionální písničky a havířské popěvky. „Na CD se z knihy dostal výběr. Chtěli jsme jeho namluvením uchovat i zvukovou podobu jazyka, který se mění a pomalu vymírá,"  řekl Z. Gajdacz a samotné nahrávání komentoval takto: „Dostali jsme texty předem k dispozici, abychom si to nacvičili. No, ale i tak to byla fuška. Nevím jak ostatním, ale mně zvukař vytýkal, že text příliš drmolím, a taky s mou výslovností nebyl vždycky spokojen."  Největší potíže dělaly interpretům foneticky přepsané texty, které chvílemi ani nemohli přečíst.

Zájem o CD v nářečí je obrovský

Ze studia se nahrávky dostaly do výroby a v prosinci dlouho chystané a očekávané cédéčko „po našymu“ spatřilo slavnostně světlo světa. Počáteční edice CD byla pokřtěna na zámku Fryštát za účasti autora, interpretů a představitelů města. Prvních 500 nekomerčních kusů posloužilo propagaci města a zamířilo také do škol. Náměstek primátora Z. Gajdacz, který na CD namlouval příhodu „O depání kapusty“ (O šlapání zelí) a příběh „Jak se hawiř chwolil“ (Jak se havíř vychvaloval), má z ohlasu veřejnosti radost. Skutečně nadšené přijetí CD „po našymu“ způsobilo, že se karvinská radnice rozhodla, že nechá dolisovat další várku zvukových nosičů, kterou dá do prodeje v městském informačním centru. „O CD byl na sklonku loňského roku při jeho vydání obrovský zájem, proto radnice vyčlenila peníze na jeho dotisk (cca 2000 ks). To vysvětluje tu symbolickou cenu. Navíc máme i autorská práva," vysvětlila ohledně příznivé ceny vedoucí odboru správy majetku karvinského magistrátu Helena Bogoczová. Od 18. března se za symbolických 50 korun prodává „po našymu“ v karvinských městských informačních centrech (MIC), tj. v budově radnice, na fryštátském náměstí i na nádraží ČD. Jak nám sdělili pracovníci MIC, vlnu zájmu o CD zvedla propagace v oblastním tisku a v místní TV. Regionální knihovna v Karviné oslovila také infocentra dalších měst v okolí s oznámením, že pracovníci karvinského MIC vyřídí rovněž objednávky zaslané mailem (micka@rkka.cz) nebo poštou. Se širší distribucí (prodejny CD) se zatím nepočítá.

Mária Uhrinová

 Ke slavným brněnským osobnostem, které se v poslední době dostaly do širšího povědomí, jako jsou skladatel Erich Wolfgang Konrgold, architekt Adolf Loos, filosof Ernst Mach, spisovatel Robert Musil nebo kabaretiér Fritz Grünbaum nyní přibyl další muzikant - skladatel Oskar Straus, jemuž je od 2. dubna věnována výstava na brněnské Staré radnici: Oskar Straus, hudební světoobčan. Výstava o jeho životě a díle.

Duben 2008 – Brno, Stará radnice.

Květen, červen - Praha, Státní opera Praha.

Pořádá Česká společnost Johann Strauss ve spolupráci s Brněnským kulturním centrem a Státní operou Praha. Jeden z nejvýraznějších představitelů populární hudby první poloviny dvacátého století se narodil ve Vídni v roce 1870, zemřel v Badl Ischlu v roce 1954. Pocházel z rodiny bankéře, studoval obchodní akademii, pak vídeňskou konzervatoř (prof. Hermann Grädener) a později v Berlíně Státní hudební akademii (Prof. Max Bruch), měl tedy solidní hudební vzdělání. Hudební kariéru začal jako skladatel klavírních, komorních a orchestrálních děl. Prvním jevištním dílem byla operní jednoaktovka Mudrc z Cordoby, provedená v Bratislavě, kde byl dirigentem (1894) V r. 1895 byl angažován Městským divadlem v Brně (tedy německým divadlem v budově Na hradbách) jako druhý dirigent, následující sezónu již působil v Teplicích , v divadle s bohatou tradicí, posléze v Mainz.

V r. 1900 se dostal do Berlína k operetnímu divadlu, ale výrazně na sebe upozornil až jako skladatel a dirigent vůbec prvního německého literárního kabaretu Überbrettl. Straussovo brněnské angažmá se zapsalo do lokálních divadelních dějin hudbou, kterou napsal pro příležitostnou hru Švédové před Brnem domácího autora Paula Kirsche. Premiéra se uskutečnila k třistapadesátiletému výročí úspěšné obrany města 15. srpna 1895 a skladatel do partitury zařadil i starou švédskou píseň, která byla tehdy očividně ještě v Brně populární, Brünn ist hin, Brünn ist nicht hin. Slavnostní hra využila nejen profesionální umělecké síly, ale i řadu ochotníků – dívčí oddíl tělocvičného spolku a Brněnský mužský sbor. Původně jednorázově zamýšlená akce měla takový úspěch, že se stala součástí repertoáru sezóny. Úspěch vynesl Strausovi v Brně ještě jednu zakázku – pro dobročinnou slavnost napsal jednoaktovou pantomimu Nocí ke světlu, která se hrála v redutním sále v únoru roku 1896. Oskar Straus pak ještě v Brně dirigoval premiéru svých Veselých Niebelungů (23. 4. 1905) a 26. 12. 1906 premiéru Hugdietrichova svatební cesta. Vůbec první Straussova opereta na českém jevišti byla uvedena v Brně už v r. 1907 (Kouzlo valčíku). Naopak v Praze, v budově dnešní Státní opery Praha, osobně uvedl 19. října 1929 původní premiéru své operety Die letzte Beste s hostující Emmy Sturm v hlavní roli.

Na českých jevištích pak Straus zdomácněl a uváděly jej nejen pražské scény, ale divadla v Olomouci, v Ostravě, Plzni, ve východních Čechách a na dalších místech. Přetržka nastala až německou okupací, po osvobození se k němu divadla vracela jen sporadicky. V Brně patřil Oskar Straus k oblíbeným autorům hlavně za éry Oldřicha Nového, který tu jako první uvedl např. Selského generála a známou Ženu, který ví co chce.

Nejvýraznější úspěchy ovšem slavil Straus v Berlíně, kde stál u zrodu kabaretu a pak ve Vídni, kde dokázal navázat na operetní tradici nejprve parodistickými díly komorního charakteru. Zvláště jej proslavila spolupráce s dobovou pěveckou divadelní hvězdou Fritzi Masary v Berlíně, odkud ovšem musel jako mnoho jiných odejít před hrozbou nacismu. Ve Francii dokonce získal francouzské státní občanství, ale nakonec z poražené Francie emigroval do USA, kde mohl navázat na své kontakty s Hollywoodem z počátku třicátých let. Po válce se vrátil do Evropy, ještě jednou zazářil jako autor hudby ke slavnému filmu Rej režiséra Maxe Ophula a divadelní kariéru ukončil operetou Božena (premiéra 1952 v Mnichově), dějem zasazenou na moravské Slovácko.

TZ/luk

KRNOV: Městské informační a kulturní středisko v Krnově ve spolupráci s městem Krnov, Asociací českých filmových klubů, za přispění Ministerstva kultury a Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie pořádá ve dnech 18. až 20. dubna 3. ročník přehlídky 70mm filmů. Právě krnovské kino Mír 70 je nyní zřejmě jako jediné v zemích Visegrádské čtyřky schopné promítat 70mm formát filmové kopie s původním záznamem zvuku na plátno o ploše 105 m². První ročník přehlídky v roce 2006 se zaměřil zejména na sovětskou produkci, ale i na západní sci-fi. V následujícím roce byla u nás poprvé uvedena 70mm kopie filmu Doktor Živago z produkce USA, polský historický velkofilm Potopa, jedinečný německý dokument Létající Clipper.

 Letošní přehlídka přinese osm celovečerních filmů, několik fragmentů a jeden širokoúhlý film s magnetickým zvukem záznamu. Všechny filmy (např. West Side Story, Spartakus, Lawrence z Arábie) budou uvedeny v původním znění s českými nebo slovenskými titulky. Podrobnosti na http://www.70mmfilm.wz.cz/.

Pohled do historie

V roce 1955 ve Spojených státech amerických uvedl Michael Todd na trh systém Cinerama, který umožnil promítat na zakřivené plátno pás široký 70 mm a nechal pro něj v témže roce vyrobit muzikál Oklahoma!, jehož premiéra se konala v říjnu 1955 v kině Rivoli v New Yorku. Plátno mělo rozměry 8,2 x 19,2 m. O rok později vznikla Cesta kolem světa za 80 dní, v 60. letech např. filmy Kleopatra, Báječní muži na létajících strojích. V roce 1956 představil tehdejší Sovětský svaz (SSSR) věrnou kopii zmíněného amerického systému a nazval ji Kinopanorama. V Evropě vznikl obdobný systém nazývaný Superpanorama 70, který přinesl filmy Létající Clipper či mayovku Old Shatterhand. V SSSR se alternativa tohoto evropského systému nazývala Sovscope 70, v tehdejší Německé demokratické republice (NDR) pak DEFA 70.

V polovině 60. let bylo známo kolem devíti širokoúhlých formátů. Zpočátku v USA existovalo kolem šedesátky 70mm kin a jeden film se v jediném z nich hrál řadu měsíců. Později už počet filmů natočených na 70mm pás nedostačoval, a tak na něj byly zvětšovány i snímky jiných formátů. V tehdejším socialistickém bloku bylo nejvíce filmů natočeno v SSSR – ročně šlo o několik titulů s válečnou tematikou, o adaptace klasických literárních děl, pohádky i díla přibližující současnost. Přestože stejnojmenná, znamenala sedmdesátá léta ve světě paradoxně konec formátu 70 mm. V této době už většina promítaných filmů vznikala „přepisem“ z běžného 35mm filmu. Výroba poslední distribuční 70mm kopie je svázána s rokem 1992. Systém Dolby Stereo používaný od roku 1974 pak ukončil éru šestikanálového stereofonního zvuku, který k 70mm filmům nerozlučně patřil.

„Sedmdesátka“ v Československu

První sedmdesátkou u nás bylo kladenské kino Sokol. Během druhé poloviny 70. let minulého století vzniklo v tehdejším Československu několik desítek kin s touto projekcí. Podle brožury „Kino Mír 70 Krnov“, kterou vydalo v minulém roce Městské informační a kulturní středisko v Krnově, z více než padesáti 70mm kin v Česku má necelá dvacítka z nich nejméně jedno funkční zařízení k projekci takovýchto filmů. Další kina už nepromítají či byla zrušena – např. kino Vysočina v Jihlavě nebo kino Eden v Plzni byly v rámci restituce vráceny původním majitelům a jejich prostory dnes slouží ke zcela jiným účelům. Také dvě pražská 70mm kina potkal podobný osud – z Alfy se nezachovalo nic a velký sál kina Moskva se změnil v Multikino Ládví. U nás se jako první sedmdesátka promítal sovětský snímek Optimistická tragédie. Československá produkce přinesla dva krátkometrážní dokumenty a v roce 1974 celovečerní hraný snímek nazvaný Vysoká modrá zeď, který však byl zvětšeninou z 35 mm. Stejně tomu bylo u filmu Osvobození Prahy. Sedmdesátkovými filmy, vzniklými formou koprodukce, byla dvoudílná epopej Vojáci svobody (SSSR, ČSSR, Polsko, NDR, Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko) a taktéž dvoudílný Boj o Moskvu (SSSR, ČSSR). Z u nás promítaných snímků jich pocházelo nejvíce z produkce SSSR (kolem padesáti) a přes 40 filmů bylo americké provenience. Nechyběla ani díla z Francie, Španělska, Velké Británie, NDR, Polska a dalších.

Krnovské kino Mír 70

Budova, v níž se dnešní kino nachází, byla postavena v roce 1903 původně jako Dělnický dům. Na přelomu 50. a 60. let prošla již jako kino rozsáhlou rekonstrukcí. V květnu 1969 zde byla slavnostně uvedena do provozu 70mm projekce a k názvu kina Mír se přidala číslovka 70. Filmovým trhákem se stali Báječní muži na létajících strojích, které najednou zhlédlo až 545 diváků. V roce 1993 se částečně zrekonstruovala promítací kabina a kapacita hlediště se snížila na 355 míst. V letech 1969 až 1992 měli krnovští diváci možnost navštívit přes 140 filmových snímků formátu 70 mm.

70mm promítání chce obnovit i Varnsdorf

Varnsdorfské kino Panorama bylo postaveno na přelomu 60. a 70. let minulého století. Jeho střecha byla zavěšena na ocelových lanech (tato metoda byla do té doby použita pouze při výstavbě olympijského stadionu v německém Mnichově) a součástí tohoto na svou dobu originálního komplexu byl i hotel, restaurace, vinárna a taneční sál. Těchto veřejných prostor se v roce 1991 dotkla  privatizace a nový majitel je bohužel nechal zchátrat. Vzhledem k tomu, že celý objekt měl jednu společnou kotelnu, muselo být promítání v kině ukončeno. Koncem 90. let město prodalo za symbolickou 1 Kč kino novému majiteli – velkému filmovému nadšenci. Ten svépomocí zahájil rozsáhlou rekonstrukci, na niž si vzal úvěr a navíc od Ministerstva kultury získal grant ve výši 1 milionu Kč. První promítání se uskutečnilo v únoru 2005, velký sál s kapacitou 557 míst mají ještě doplnit dva malé sály s méně než 50 sedadly. Připravuje se i znovuzprovoznění původního 70mm formátu ve velkém sále, v němž má promítací plátno plochu 110 m². Denně tu jsou k vidění nejméně 3 tituly a zájemci si mohou vybírat z 6 až 12 různých promítacích časů. Klasický provoz kina doplnila řada služeb – od občerstvení přes výběr filmů na VHS a DVD až po dětský koutek, víceúčelové salonky a podobně. A právě přeměna klasického kina na takovéto kulturní centrum vedla i ke změně názvu na Centrum Panorama.

Eva Veselá

NOVÁ ŘÍŠE: Již po čtvrté stráví  děti z prvních až pátých tříd noc v knihovně. NOvoříšský KUlturní Spolek společně s místní knihovnou se opět zapojily do celorepublikové akce Noc s Andersenem a pro přihlášené děti připraviliy na pátek 28. března od 16.30 hodin zajímavý program. Noc s Andersenem se v Nové Říši uskuteční z pátku 28. března na sobotu 29. března.

Děti měly možnost se na Noc s Andersenem hlásit v novoříšské knihovně již od začátku března. Kapacita knihovny je omezená, proto se bohužel na všechny děti nedostalo. A zájem o nocování v knihovně byl ze strany děti opravdu veliký. V knihovně přespí kolem dvaceti dětí a Andersenovského odpoledne se v pátek 28. března zúčastní 40 dětí. Andersenovský program začíná v Nové Říši již v 16.30 hod., kdy se všichni zúčastnění sejdou ve vestibulu sálu kulturního domu. Zde se děti seznámí s programem Noci s Andersenem a rozdělí se do skupin, které pak společně budou plnit úkoly.

Pokud se počasí v pátek 28. března vydaří – vydají se děti společně s dospělým členem skupiny do přírody. Kroky dětí by měly směřovat na nejvyšší bod Nové Říše a to na Spravedlnost, kde budou pátrat po novoříšských pověstech a hledat Andersenův poklad. Po náročné výpravě se děti společně s dospělými sejdou v knihovně, kde na všechny bude čekat vydatná večeře a další soutěže, hry, zábava a společné čtení. Do svých spacáčků by se děti měly zachumlat kolem 23. hodiny. V sobotu 29. března pak Noc s Andersenem končí společnou snídaní a odchodem v 8.00 hodin z knihovny společně se svými rodiči.

Magda Pojerová

NOvoříšský KUlturní Spolek

www.nokus.novarise.cz

PARDUBICE: Pardubický kraj každoročně podporuje aktivity na úrovni mezinárodních vztahů. V grantovém programu na podporu mezinárodní spolupráce a rozvoj zahraničních vztahů, s důrazem na spolupráci s partnerskými regiony, letos rada kraje rozdělila částku 800 tisíc korun. „Do grantového řízení se přihlásilo 48 žadatelů s požadavkem na cca 2 miliony korun, z toho 36 žádostí na projekty s partnerskými regiony Pardubického kraje, zbývající se týkaly ostatních regionů. Nejčastěji se žádosti zabývaly kulturně-vzdělávacími či sportovními projekty, ale také spoluprací dětských organizaci, hasičů i charit, “ řekl vicehejtman a předseda hodnotící komise Roman Línek, a připojil výčet partnerských regionů: „Pardubický kraj má smluvní spolupráci s Prešovským samosprávným krajem na Slovensku, sousedním Dolnoslezským vojvodstvím v Polsku, krajem Tübingen a okresem Reutlingen v Německu, s francouzským regionem Centre a italským Abruzzem."

uma