Malíř spojený se secesí
Alfons Mucha se narodil 24. července 1860 v Ivančicích u Brna. Během svého života působil zejména v Paříži, krátce tvořil ve Spojených státech amerických a v roce 1908 se definitivně vrátil do Čech. Zemřel 24. července 1939, nedlouho po okupaci Československa fašistickým Německem, následkem těžkého výslechu na gestapu.
Tento přední představitel slohu zvaného secese, někdy nazývaného „Le style Mucha“, je znám široké veřejnosti zejména svými plakáty a také malířským cyklem historických obrazů Slovanská epopej. S jeho prací se můžeme setkat i v pražském Obecním domě, jehož interiéry z větší části vyzdobil, je tvůrcem okna v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Neopomíjel ani historická témata, užitou či knižní grafiku, účastnil se příprav světové výstavy v Paříži v roce 1900 a působil jako pedagog. Po vzniku Československa v roce 1918 se vrátil ke svému osobitému stylu z konce 19. století. Mimo jiné navrhl první bankovky, poštovní známky i vlajku nové republiky. Věnoval se i plakátové tvorbě, kterou úspěšně zahájil spoluprací se Sarah Bernhardtovou v Paříži. Dnes jsou jeho díla zastoupena v řadě našich i zahraničních muzeí a mezi přední soukromé sběratele patří např. i tenista Ivan Lendl.
Jak vznikala historická sága
Alfons Mucha maloval Slovanskou epopej v letech 1908 až 1928 a potřebné peněžní prostředky se snažil vydělat prací v USA. Právě tady získal i finanční podporu mecenáše a slavjanofila (milovníka Slovanů) Charlese R. Cranea, který ještě před 1. světovou válkou založil na chicagské univerzitě katedru slovanských nauk, na níž později přednášel i T. G. Masaryk. Mnoho let před zahájením vlastní práce však A. Mucha věnoval studiu podkladů a navštívil také řadu slovanských zemí. Původně předpokládal, že bude s prací hotov do pěti let. Skutečnost však byla jiná – z několikametrového lešení téměř dvacet let malíř prakticky denně až deset hodin pracoval na svém díle. Během let také vzniklo velké množství skic, které pomocí pauzovacího papíru a čtverečků zvětšoval a přenášel na velká plátna. Předpokládal i stěhování rozměrných obrazů, a proto používal takovou techniku malby (příměs vaječného bílku), která umožňovala svinutí a transport bez popraskání malby. Celá Epopej vznikala na zámku Zbiroh, v prostorném sále se skleněnou střechou. Polovina obrazů přibližuje dějiny českého národa, druhá se zaměřuje na mytologii a dějiny slovanských národů. Sedm největších pláten má rozměry 8,10 x 6,10. Další plátna jsou menší – 6,10, resp. 4,80 x 4,10 m. Důvod, proč vznikaly obrazy menších rozměrů, byl zcela prostý – vypukla 1. světová válka a bruselskou továrnu na lodní plachty, která dodávala plátno, obsadili vojáci. Proto si autor musel pomoci jinak. Slavnostní předání Slovanské epopeje městu Praze proběhlo v září 1928, kdy byl komplet pláten bez záměrně nedokončeného 20. obrazu "Přísaha omladiny" poprvé a naposled v Praze vystaven v Průmyslovém paláci na pražském Výstavišti v Holešovicích.
Cesta Epopeje do Moravského Krumlova
Alfons Mucha již v roce 1909 oslovil pražského primátora s tím, že maluje cyklus, který daruje městu, a žádá jej, aby Praha postavila příslušný výstavní pavilon. Podle jeho představy mělo jít o půlkruhovou síň s vrchním osvětlením, umístěnou někde na Petříně. Prvních 11 obrazů mohli zájemci vidět v roce 1919 v pražském Klementinu. Poté se s nimi seznámili návštěvníci na počátku 20. let minulého století v USA – v New Yorku a v Chicagu. Několik obrazů Slovanské epopeje bylo i na výstavě Muchova díla v Paříži v roce 1936. Období 2. světové války přečkaly svinuté obrazy díky Galerii hlavního města Prahy. Ta je uschovala v Anežském a Strahovském klášteře i v zemském archivu. V roce 1950 se nevědělo, co si s plátny počít. O tom se dozvěděli nadšenci z Moravského Krumlova a v čele s kulturním radou tehdejšího okresu nabídli prostory moravskokrumlovského zámku. Slovanská epopej tedy byla zapůjčena do Moravského Krumlova, města deset kilometrů vzdáleného od Ivančic, rodiště Alfonse Muchy. Zdevastovaná – vlhká a plesnivá – plátna byla díky řadě příznivců a pochopení místních úřadů postupně restaurována. V roce 1963 mohli zájemci vidět prvních 8 vystavených a od roku 1968 jsou všechna trvale umístěna ve zdejším zámku – v Rytířském sále a v kapli. Vloni si monumentální plátna přišlo prohlédnout 26 tisíc návštěvníků. Zámek prošel po převratu 1989 privatizací a nový vlastník jej použil jako bankovní zástavu za velký úvěr. V roce 2004 zámek koupila v dražbě za 14 milionů Kč INCHEBA s.r.o. Praha, která je i nájemcem pražského Výstaviště v Holešovicích.
Postaví Praha potřebný pavilon?
Možností, kam v Praze umístit Slovanskou epopej, bylo zvažováno několik – Průmyslový palác na Výstavišti, Klementinum a nejnověji i Křižíkovy pavilony na Výstavišti (iniciativa INCHEBY). O výstavbě budovy, v níž by našly obrazy domov, se hovoří již řadu let. V roce 2004 pražští radní rozhodli, že objekt pro tento účel vznikne na místě vyhořelého Bruselského pavilonu na Výstavišti v pražských Holešovicích. Návrh budovy autorů Jindřicha Smetany a Tomáše Kuklíka z ateliéru Anima, má mít tvar krabičky od zápalek postavené na delší hranu a obrazy by tu měly mít ideální mikroklima. Cena stavby s ocelovou konstrukcí se z původních 100 vyšplhala na 150 milionů Kč. Výstavba měla začít v roce 2005 a rok od roku se její zahájení odsouvá. O délce stavebních prací rozhodne i skutečnost, zda bude nutné přeložit stávající inženýrské sítě. Na www.praha.eu se 6. února 2008 objevila informace Milana Richtra, radního pro kulturu pražského magistrátu, v níž se mimo jiné píše: „Doufám, že Pražané uvidí Epopej letos. Už se pracuje na projektové přípravě výstavby nového pavilonu, kde by měla být umístěna“. V textu se dále můžeme dočíst, že v roce 2006 se kvůli přípravě stavby zmíněné budovy změnila hranice chráněné přírodní oblasti Královská obora.
Praha nebo Moravský Krumlov
INCHEBA má však v úmyslu postavit na Výstavišti novou multifunkční výstavní halu, největší ve střední Evropě. Podle sdělení starosty Moravského Krumlova Ing. Jaroslava Mokrého má město se správcem Epopeje – Galerií hlavního města Prahy – smlouvu o výpůjčce do konce roku 2008 a o odvozu s nimi nikdo nejednal. „Stanovisko INCHEBY je jasné: jednak nechce na Výstavišti speciální pavilon pro Epopej, jednak bude spíš bourat (divadlo Spirála a část Křižíkových pavilonů) v zájmu budoucí obrovské stavby, než umožňovat městu, aby si v pronajatém areálu hospodařilo s pavilony a obsazovalo je obrazy,“ sdělil starosta Moravského Krumlova. Podle něj není reálný předpokládaný počet návštěvníků – Praha uvažuje až o 3 milionech ročně. Pokud však Epopej bude otevřena po 300 dnů v roce, uvidí ji denně pouze 240 lidí. Výklad v cizím jazyce trvá 1,5 hodiny a obrazy si může prohlížet vždy jen jedna skupina. Z tohoto propočtu vychází, že počet potencionálních návštěvníků se může pohybovat kolem 72 tisíc osob. Otázkou ovšem zůstává, jakou pozici a na jak dlouho si získá v konkurenci mnoha dalších pražských památek. Je pravdou, že Muchovo muzeum, provozované soukromým subjektem, navštíví ročně kolem 100 tisíc osob – má však jedno velké plus: nachází se v samém centru Prahy, v Panské ulici. V článku z 9. 11. 2007 nazvaném Nejistá budoucnost (http://www.zrcadlo.info ) se píše: „…pan Rozin (Ing. A. Rozin, CSc., generální ředitel firmy INCHEBA a.s. Bratislava, holdingové „matky“ nájemce Výstaviště – pozn. redakce) stále trvá na svých plánech: Bude-li v Moravském Krumlově vystavována Slovanská epopej i nadále, stojí za to zámek opravit jako středoevropské centrum secesní kultury s potřebným konferenčním, stravovacím i ubytovacím zázemím“. Z toho se dá odvodit, že INCHEBA nemá zájem na přesunu Epopeje do Prahy.
Co se stane, pokud Praha do roku 2009 potřebný výstavní objekt nepostaví? V tom roce uplyne 70 let od umělcova úmrtí a se Slovanskou epopejí zřejmě budou disponovat dědici A. Muchy. Je otázkou, jak se zachovají. Podle mého názoru jde o dílo natolik svázané s českými dějinami, že by se těžko vystavovalo v cizině. A pokud by ho dědicové ponechali v Moravském Krumlově, bude lákadlem a zároveň důvodem jak pro občany ČR, tak pro cizince, proč navštívit i tuto část naší země.
Eva Veselá
Pozn. redakce:
V programovém prohlášení vedení pražské radnice je uvedeno, že zřídí galerii Alfonse Muchy pro umístění unikátní Slovanské epopeje s termínem: 31. 12. 2009. Radního Milana Richtera jsme se mimo jiné zeptali, zda má hlavní město stále zájem o přemístění těchto velkoformátových obrazů do Prahy. Případně, v jaké fázi se tento záměr nachází a s jakou finanční částkou se k tomuto účelu počítá. Hned, jak nám pan radní pošle odpovědi, předložíme je našim čtenářům.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.