Instituce a kulturní zařízení

Sedm partnerů (neziskových organizací, obcí a měst), mezi nimiž jsou Villa Nova v Uhřínově pod Deštnou, Sdružení Splav, obce Deštné v Orlických horách a Skuhrov nad Bělou spolu s městem Rokytnice v Orlických horách, realizují za pomoci tzv. norských fondů projekt s názvem Krajina paměti. Jedná se o 21 konkrétních aktivit, mezi nimiž je dokončení skanzenu středověké vesnice v Uhřínově pod Deštnou, kam jen za loňský rok zavítalo 14 800 návštěvníků, z toho 4000 v organizovaných skupinách.

Cizinců bylo necelých 10 %. Středisko experimentální archeologie Villa Nova v Uhřínově pod Deštnou začalo pracovat v roce 1992, oficiálně pak rok poté, registrováno bylo 1994, když předtím působilo pod hlavičkou Domu dětí a mládeže Rychnov nad Kněžnou. V tomto skanzenu, v němž je na ploše sedmi hektarů šest větších objektů a řada malých, postupně vznikly roubená i pletená zemnice, kovárna, hrnčířská dílna, keramické pece a pec metalurgická, kovárna, hospodářské přístřešky, stodola, kruhový přístřešek pro zvířata, nové velké oplocení pro ovce a kozy i sad. Zajímavé je, že tu mají pole na rozloze 300 metrů čtverečních, které loni poprvé místo rytí skoro hodinu orali hákem, taženým koněm; pro všechny to byl velice silný zážitek. Loni se v tomto skanzenu stavěla replika středověkého domu ze 13. století, vykopaného v lokalitě Bystřec u Vyškova, která byla letos dokončena. Letos se pozornost obrátí k tzv. dýmnému provozu za pomoci dýmníku, vymazaného hlínou (moderně bychom řekli digestoře) a malé pícce. Ta první replika je dvouprostorový jednoduchý nadzemní objekt s pilířovou konstrukcí, obytnou jizbou 4 x 3 metry a komorou 2 x 3 metry, dokládající cestu mezi jednoprostorovým a dvouprostorovým domem k tříprostorovému domu. „Po víc než šest let se tu v rámci mezinárodní výměnné studentské služby European Worldcamp Service (EWS) střídají dobrovolníci, mj. z Belgie, Francie, Německa a Turecka, Zakarpatské Ukrajiny a USA. Probíhal tu desetidenní česko-francouzsko-polsko-slovenský tábor pro 27 mladých lidí,“ dodal ředitel skanzenu Bohumír Dragoun, který se jednání také účastnil (na snímku s Kateřinou Holmovou z Euroregionu Glacensis). Muzeum archeologického experimentu, fungující od předloňských prázdnin v sousedství skanzenu středověké vesnice Villa Nova, vzniklo postupnou rekonstrukcí bývalé německé školy v Uhřínově pod Deštnou, místní části obce Liberk v Orlických horách. Tu má Villa Nova pronajatou na 30 let od obce za údržbu. Vybudování muzea po stavební stránce přišlo na 400 tisíc korun, sponzorsky se na něm podílel Královéhradecký kraj a na vytvoření expozice také japonská Tadešiho nadace. Ve třech přízemních místnostech muzea, na ploše 70 metrů čtverečních, kde byly vybudovány nové rozvody elektřiny, vody a ústřední topení, se návštěvníci názorně seznamují (mohou vyzkoušet) např. s tkaním na primitivním středověkém stavu či s mletím obilí pomocí primitivního mlýnského kamene. To vše zapadá do čtyřhodinového programu neformálního projektového vyučování Okno do minulosti, vhodného pro žáky 6. a 7. tříd základních škol a do něhož se ročně zapojuje víc než 3000 dětí. V programu si děti vyzkoušejí různé techniky a mj. sledují, jak vypadá vypalování v keramické peci, a dokonce si upečou placky. Připomeňme ještě úspěšnou rekonstrukci kolomazné pece na výrobu dehtu; šlo o dvouplášťovou kruhovitou stavbu o průměru 2 m a výšce 1,2 m, s vnitřním pláštěm z hliněné mazanice a vnějším z kamení. Tento experiment se uskutečnil ve spolupráci s Okresním muzeem Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou, Památkovým ústavem archeologické péče středních Čech v Praze a Západočeským muzeem v Plzni. Z drobných staveb tu najdeme prostičký kruhový chlívek pro zimní ustájení koz s centrálním sloupem, do kterého se zapírají krokve a latě, postavený na základě paralely etnografických nálezů z Rumunska. Josef Krám

SKIP ve svém stanovisku odmítá problematická tvrzení skupiny učenců a pedagogů pod vedením Jiřího T. Kotalíka, která se snaží zpochybnit dosavadní úsilí o přípravu novostavby Národní knihovny ČR. Upozorňuje, že Klementinum není pro provoz Národní knihovny jako celku perspektivní. Ani rozsáhlé a nežádoucí zásahy do objektu této národní kulturní památky by nevyřešily situaci Národní knihovny s dlouhodobou perspektivou.

SKIP zcela odmítá tvrzení, že 80 % sbírek Národní knihovny je brak, byť je zde povinně uchovávána publikovaná národní produkce bez ohledu na obsahovou, uměleckou či jinou hodnotu, neboť ta jako celek tvoří paměť národa. Za zcela irelevantní považuje SKIP názor, že další rozvoj Národní knihovny lze řešit pouze v souvislosti se situací knihovny Univerzity Karlovy.

SKIP připomíná, že Národní knihovna je jedinou národní institucí, pro niž dosud nikdy nebyla postavena budova, a apeluje na předsedu vlády, primátora hl. m. Prahy a ministry kultury a školství, aby se zasadili o výstavbu nové budovy Národní knihovny v co nejkratším časovém horizontu.

Vít Richter,  Svaz knihovniků a informačních pracovniků ČR,

Klementinum 190,

110 00 Praha 1,

 email: vit.richter@nkp.cz,

http://skip.nkp.cz/

Otevřený dopis předsednictva Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR ke kauze

 „Národní knihovna a Klementinum“

Předseda vlády České republiky Ing. Mirek Topolánek

Primátor hlavního města Prahy MUDr. Pavel Bém

Ministr kultury ČR Mgr. Václav Jehlička

Ministr školství ČR Mgr. Ondřej Liška

Na vědomí: Předseda Senátu MUDr. Přemysl Sobotka Předseda Poslanecké sněmovny Ing.Miloslav Vlček

V Praze dne 28. ledna 2008

Vážený pane premiére, Vážený pane primátore, Vážený pane ministře kultury, Vážený pane ministře školství,

dne 16. ledna 2008 byl na tiskové konferenci na půdě Akademie věd ČR zveřejněn otevřený dopis skupiny osob pod vedením pana doc. PhDr. Jiřího T. Kotalíka, CSc. k problematice stavby nové budovy Národní knihovny ČR a využití Klementina. Uvedené prohlášení se snaží zpochybnit dosavadní snahy o výstavbu Národní knihovny a revitalizaci Klementina. Dopis podepsalo několik veřejně známých osob, které se svým stanoviskem snaží ovlivnit jednak proces rozhodování o Národní knihovně, jednak veřejné mínění. Nechceme se vyjadřovat k průběhu a výsledkům architektonické soutěže, ale chceme jménem knihovnické komunity upozornit na některá pochybná tvrzení, na nichž je postavena argumentace této skupiny.

Text dopisu J. Kotalíka a dalších signatářů je přístupný na:

http://www.archiweb.cz/news.php action=show&type=1&id=4677

Proč Národní knihovna nebude univerzitní knihovnou

Za zcela irelevantní považujeme prohlášení o tom, že Univerzita Karlova nemá univerzitní knihovnu a že by tato situace měla být řešena v souvislosti s Národní knihovnou. Pokusy o návrat do 18. či 19. století považujeme za nesmyslné. Národní knihovna plní celou řadu unikátních statutárních funkcí. Vedle funkce trvalého uchování publikovaných dokumentů zastává také úlohu největší české vědecké knihovny s univerzálním fondem, která přirozeně slouží studentům, pedagogům, vědcům, umělcům i široké veřejnosti. Není však knihovnou, která slouží nebo by měla sloužit pouze Univerzitě Karlově. Vysokoškolská knihovna se primárně soustředí na potřeby svých studentů a pedagogů, pro ně profiluje a průběžné aktualizuje své zdroje v souladu se studijními programy, je určena k intenzivnímu využívání. Tyto principy jsou mnohdy v rozporu se statutárními funkcemi Národní knihovny. Univerzita Karlova se rozhodla již před mnoha desetiletími jít cestou uceleného systému dílčích knihoven jednotlivých fakult a kateder, který koordinuje funkční pracoviště „Ústřední knihovna“. Stejné pojetí univerzitní knihovny známe např. z Masarykovy univerzity v Brně a je běžné i v zahraničí. Nelze tedy tvrdit, že jde o jedinou školu podobného významu, která nemá svou vlastní univerzitní knihovnu. Navíc v době dynamického rozvoje informačních technologií není rozhodující, kdo knihovní fondy a informační zdroje vlastní, ale jaké je schopen poskytovat služby. Národní knihovna chce samozřejmě poskytovat co nejkvalitnější služby svým uživatelům (tedy i studentům a pedagogům vysokých škol) a právě proto usiluje o výstavbu nové budovy v lokalitě pro studenty a pedagogy výhodné, dosažitelné, dopravně výhodné, nikoli na periférii či ve vzdálených čtvrtích města. Pozn.: Národní knihovny obecně jsou intenzivně navštěvovanými institucemi s velkým okruhem domácích i zahraničních uživatelů a musí být proto snadno dostupné. Jsou tudíž stavěny s vazbou na centrum hlavních měst a nikoli na periferiích. Například sousední Německo postavilo v průběhu 20. století podstavilo 4 velké objekty své národní knihovny, a to v Lipsku, Berlíně a ve Frankfurtu. Všechny tyto budovy sídlí v centru nebo blízkém okruhu centra těchto velkých měst, stejně jako největší (národní) knihovna světa - Kongresová knihovna, která sídlí v centru Washingtonu.

Národní knihovna není skladištěm braku, ale pamětí národa

Tvrzení signatářů otevřeného dopisu, že 80 % fondů Národní knihovny je „archivem literárního braku“, svědčí o naprosté neznalosti základních funkcí národních knihoven. Knihovní fondy Národní knihovny jsou doplňovány převážně na základě práva povinného výtisku, tj. zákona, který stanoví vydavatelům povinnost odvádět z každého vydání dva exempláře Národní knihovně. První exemplář je uložen jako archivní a je určen především pro trvalé uchování budoucím generacím, druhý exemplář je určen k prezenčnímu půjčování ve studovnách. Obdobná praxe je v souladu s mezinárodním doporučením UNESCO a IFLA, podle něhož pracují všechny národní knihovny na světě. Jejich úkolem je zajistit zpřístupnění publikovaných dokumentů nejen současným, ale i budoucím generacím, což je s ohledem na fyzickou podstatu dokumentů nepochybně mimořádně náročný a také nákladný proces, který vždy garantuje stát. Každá civilizovaná země na této planetě má svou národní knihovnu, která plní specifická a unikátní poslání. Mimo jiné je také vždy pamětí národa, tzn. že uchovává jeho písemnou paměť, a to bez ohledu na její obsahovou, uměleckou či jinou hodnotu. Neexistuje jmenovaná ani samozvaná skupina odborníků, kteří by vybírali podle vlastních či určených hodnot to, co má být uchováno. Shromažďuje se vše, neboť jedině tak je zachováno objektivní svědectví o každé době a jejím životě. Národní konzervační fond (NKF) není pouhým archivem, je i dnes využívaným fondem, byť za speciálních a velmi přísných podmínek. Proto není vhodným řešením jeho deponování na místech vzdálených uživateli (svědčí o tom mimo jiné i nespokojenost uživatelů s dosavadním umístěním fondů v depozitáři v Praze-Hostivaři). Tato nespokojenost (mj. právě uživatelů z akademické obce) byla jedním z důvodů, proč bylo rozhodnuto integrovat NKF do prostor nové budovy. Národní knihovny v demokratických zemích tedy necenzurují, nehodnotí „kvalitu“ fondů, ale plní úlohu paměti, která slouží především tehdy, kdy dokument není přístupný v jiných, například univerzitních knihovnách.

Pozn.: Několik příkladů na toto téma z nedávné historie - koncem 18. stol. prodával klementinský knihovník a národní obrozenec Karel Rafael Ungar duplikáty knih svezených ze zrušených klášterů obchodníkům na balení ryb a dnes jsou tyto knihy hodnoceny jako vzácné, nezávisle na svém obsahu. Totalitní režimy nedávné minulosti měly také tendenci hodnotit obsah knihovních fondů z úzkého pohledu své ideologie, aktuálnosti a pseudokvality a z těchto hledisek nevhodné dokumenty z fondů vyřazovaly. 

Budoucnost Národní knihovny nelze založit pouze na revitalizaci Klementina

Příprava nové budovy není řešena odtrženě od revitalizace Klementina, ale naopak jedno bez druhého není prakticky možné. Připravovaná rekonstrukce by neměla snížit vysokou úroveň jeho umělecké kvality, ale měla by Klementinum zbavit nánosů necitlivých zásahů z předchozích let a vrátit mu jeho původní barokní kouzlo. Počítá se také s využitím Klementina pro Univerzitu Karlovu. Barokní areál Klementina není z dlouhodobého hlediska vhodný pro provoz Národní knihovny jako celku. To bylo potvrzeno jak analýzou současných a budoucích potřeb, tak i stanovisky odborníků v minulosti i současnosti. Nic na věci nemění fakt, že dojde k vystěhování Státní technické knihovny. Ta zaujímá v areálu Klementina přibližně šestinu prostor a její skladovací kapacita je cca 600 000 svazků, což představuje přírůstek Národní knihovny za 6 až 7 let. V současné době je v Klementinu uloženo cca 2,5 mil. svazků, v depozitáři v Hostivaři 4 mil. svazků, přičemž průměrný roční přírůstek se pohybuje kolem 80 000 – 100 000 svazků. Podíl knih, které lze zpřístupnit v řádu hodin, se neustále zhoršuje ve prospěch knih skladovaných mimo Klementinum, které jsou dostupné v řádu dní. Tento negativní trend dlouhodobě zhoršuje služby uživatelům, kteří na tuto nepříznivou situaci poukazují. Národní knihovna má téměř 40 000 registrovaných uživatelů, ročně eviduje kolem 600 000 návštěvníků a uskuteční více než půl miliónu výpůjček. Národní knihovna chce svým uživatelům zajistit pohotové a kvalitní služby a současně musí vytvořit podmínky pro to, aby její knihovní fondy mohly využívat i budoucí generace. To v Klementinu nelze uskutečnit bez radikálního zásahu do podstaty této národní kulturní památky. Dnes velebený architekt Ladislav Machoň řešil v první polovině 20. století přestavbu Klementina pro potřebu knihovny radikálním způsobem: v části objektu zcela vyboural stropy, zasypal sklepy, zlikvidoval barokní krovy a nahradil je betonovou nástavbou, a kde bylo potřeba, Klementinum dostavěl. Tato rekonstrukce, která nemilosrdně zlikvidovala podstatnou část původní barokní stavby, se sice může někomu líbit, u současných památkářů by však určitě pochopení nenašla. Pokud by budoucnost knihovny měla být zajištěna v Klementinu, muselo by dojít k mnohem větším zásahům do historického objektu než dosud, především proto, že expanze do podzemí není možná. Právě proto bylo rozhodnuto o výstavbě nové budovy s tím, že v Klementinu zůstanou převážně historické knihovní fondy, které jsou svým rozsahem limitovány a jejichž provoz nevyžaduje radikální zásahy do stavby.

Budova pro Národní knihovnu je dluhem státu českému národu

Český stát za celou dobu své existence nebyl schopen postavit budovu pro svou Národní knihovnu. Budovu pro Národní divadlo postavil za pomoci celonárodní sbírky, budovu Národního muzea s pomocí mecenášů a obrozenců, prostorově zajistil Národní galerii a další instituce celonárodního významu. V budoucnu si zcela určitě postaví Národní fotbalový stadion a možná uspořádá i olympijské hry. Máme však vážné obavy, že Národní knihovnu si opět nepostaví a vystaví tak „paměť národa“ další blížící se krizi s nedozírnými následky. Situace se periodicky opakuje a jsou to vždy politikové, kteří se zaštiťují veřejnými zájmy, ale rozhodují žel v neprospěch Národní knihovny. S politováním konstatujeme, že se v České republice dosud nenašla významná politická osobnost, která by výstavbu nové Národní knihovny vzala za svou a pochopila ji jako zásadní prioritu své politické kariéry, jako je tomu v jiných evropských zemích. Žádáme vás proto naléhavě, vážení pánové, abyste se zasadili plnou vahou o to, aby nová budova byla v co nejkratším časovém horizontu postavena.

Jménem předsednictva Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR

PhDr. Vít Richter, předseda

Mgr. Zlata Houšková,  tajemnice

PhDr. Jarmila Burgetová,  čestná předsedkyně

P.S. Historie se opakuje

• Koncem 19. století byly poprvé vyčerpány skladovací kapacity Klementina, které jezuité nepostavili jako knihovnu, ale jako klášter, školu a administrativní budovu. Ve dvacátých letech 20. století tehdejší československá vláda poprvé odmítla řešit prostorovou situaci knihovny novou výstavbou, ale rozhodla o rekonstrukci Klementina, kterou projektoval a realizoval Ladislav Machoň.

• V padesátých letech minulého století byla Národní knihovna opět v prostorové krizi a její vedení usilovalo znovu o novostavbu. Již tehdy řada domácích i zahraničních odborníků konstatovala, že objekt Klementina není vhodný pro moderní národní knihovnu. Proto v roce 1965 vznikl investiční záměr na novou budovu v prostoru bývalého nádraží Těšnov. Dramatické roky konce šedesátých let byly příčinou toho, že budova postavena nebyla a na původně plánovaném místě dnes stojí hotel Hilton (dříve Atrium). • Komunisté prostorovou situaci knihovny řešili podle hesla: ke staré knize starý hrad, zámek nebo klášter. Knihovna v následujícím období dostala k užívání více než desítku historických zámeckých objektů, do kterých ukládala knihy. Objekty postupně chátraly, protože na jejich údržbu nebyly peníze, a knihy v nich plesnivěly; statisíce jich byly odsouzeny k postupnému zániku.

• Po listopadu 1989 vzniklo celonárodní hnutí za záchranu Národní knihovny, které vyvrcholilo rozhodnutím české vlády o rekonstrukci továrního objektu v Hostivaři na centrální depozitář. Ani v době svobody nenašla česká vláda odvahu a sílu k tomu, aby rozhodla o novostavbě, ačkoliv se od počátku vědělo, že depozitář neřeší podstatu problému. V roce 1996 rozhodlo Ministerstvo kultury ČR, že budoucnost Národní knihovny nebude řešena novou stavbou, ale zásadní rekonstrukcí Klementina, a to vybudováním rozsáhlých podzemních skladů. Po povodních roku 2002 se od této varianty logicky ustoupilo.

JIHLAVA:  V krajském městě Jihlavě se má na konci  letošního roku otevřít první multikino na Vysočině. Bude ho provozovat společnost CineStar, která na našem území působí od roku 2001. Jihlavské multikino se tak přiřadí k těm, které společnost zatím provozuje v Hradci Králové, Ostravě, Českých Budějovicích, Olomouci, Plzni a Pardubicích. Kino o čtyřech sálech  bude  součástí vznikajícího Cityparku.

ev

V neděli 20. 1. baly otevřena Galerie Divadla Kámen (Nekvasilova 2, Praha - Karlín). Probíhá zde první výstava fotografií s názvem "Karkulka - někdy mi říkají… červená…".

Černobílé fotografie z malého červeného příběhu o lesním světle, špičatých zubech a dobrém červeném vínu byly pořízeny v průběhu léta 2007 na zřícenině gotického hradu Nový hrad u Kunratic v rámci volné dlouhodobé spolupráce Kateřiny a Tomáše Polákových s Divadlem Kámen na projektu s názvem Divadlo Kámen ve fotografiích - hry, herci, kameny.Galerie bude pro tuto i další výstavy otevřena vždy ve středu a čtvrtek od 14 do 18 hodin a před každým představením ve Studiu Divadla Kámen od 18 do 19.25 hodin.

Další informace www.divadlokamen.cz.

Každý obyvatel Bohumína přišel v roce 2007 v průměru 2,5krát do dnešní K3 Bohumín BOHUMÍN - Přesně 60 219 návštěvníků prošlo v průběhu roku 2007 knihovnou, kinem či přišlo na kulturu, které jsou v současnosti pod hlavičkou K3 Bohumín.

Městská příspěvková organizace K3 Bohumín vznikla 1. července 2007 přejmenováním bývalé K.A.R. - Kulturní agentury Radost a jejím sloučením s bývalou příspěvkovou organizací Městská knihovna Bohumín. K3 Bohumín produkovala v uplynulém roce 61 akcí pro veřejnost, které navštívilo 19 636 lidí, a také odpromítala 149 představení s návštěvností 7 806 lidí. Kvůli rekonstrukci kina se začalo promítat až v polovině května a kulturní akce se rozběhly od června. Knihovna pak uplynulý rok hodnotí jako rok, ve kterém registruje 2 401 čtenářů, z toho 799 dětí do 15 let. Jen za rok 2007 dosáhla návštěvnost knihovny 30 915 lidí, kteří si půjčili celkem 150 027 titulů. Knihovna je ale také místem vzdělání, a právě knihovnické lekce pro žáky mateřských, základních i středních škol navštívilo 1862 dětí. Karel Balcar ředitel K3 Bohumín, p. o.

TZ/luk

OLOMOUC:  „Zcela výjimečná umělecká sbírka, která odráží umělecké tendence i historické události prvních tří desetiletí 20. století.“ Tak odborníci hodnotí kolekci obrazů, kreseb, grafik, grafických alb a uměleckých knih pražské Galerie Ztichlá klika, kterou od 17. ledna poprvé v ucelené podobě představuje olomoucké Muzeum moderního umění na výstavě nazvané Vzplanutí.

Projekt s podtitulem Expresionistické tendence ve střední Evropě 1903 – 1936 přitom představí dvacetileté sběratelské úsilí galeristy Jana Placáka takřka vyčerpávajícím způsobem. Ve dvou sálech Muzea moderního umění jsou vystaveny bezmála čtyři stovky děl osmdesáti autorů. spojených nějakým způsobem svojí tvorbou s fenoménem fin de siècle a jejichž díla odrážejí charakter pohnutých prvních tří desetiletí dvacátého století. Výstava zahrnuje práce známých (Franz Marc, Max Pechstein, Lyonel Feininger, Erich Heckel, z českých např. Josef Čapek, Vlastislav Hofman, Václav Špála či Josef Váchal) i opomíjených umělců (Jan Alster, Josef Eberz, Carlo Mense, Richard Seewald, Eberhard Viegener, Wilhelm Wessel atd.), ukázky dobře popsaných uměleckých tendencí i projevy vymykající se sešněrovanému pojímání stylového vývoje. K výstavě, která potrvá v olomouckém MMO do 23. března, vychází dvousetstránková publikace. Jejím obsahem jsou medailony všech vystavujících autorů a barevné reprodukce jejich typických děl. Uvádí je studie historičky umění Marie Rakušanové (mimo jiné autorky oceňované loňské pražské výstavy a stejnojmenné publikace Křičte ústa! Předpoklady expresionismu, za kterou získala Cenu Josefa Krásy pro badatele do 40 let a byla nominována na Cenu F. X. Šaldy).

[uma]

OLOMOUC: Snímky Tona Stana focené s akváriem plným piva jsou další podobou firemního kalendáře pro společnost Plzeňský Prazdroj, kterou vytvořil světoznámý fotograf slovenského původu žijící v Praze. Do konce února budou k vidění v kavárně Café 87´ olomouckého Muzea moderního umění.

Pivo je fenomén, neodmyslitelná součást české kultury. Plzeňský Prazdroj, a zvláště pivo Pilsner Urquell, je nesporným představitelem tohoto fenoménu a inspiruje svou originalitou. I díky tomu se od roku 2005 podepisují pod fotografie tvořené pro společnost Plzeňský Prazdroj významní čeští fotografové – Tono Stano, Herbert Slavík, Antonín Kratochvíl, Ivan Pinkava – a vzniká tak unikátní série. Tono Stano (*1960), nepřehlédnutelná osobnost české i světové umělecké fotografie, přitom s Plzeňským Prazdrojem spolupracoval jako první v roce 2005. „Tono Stano je laureátem mnoha prestižních cen a autorem řady špičkových publikací. Může se pochlubit zastoupením ve sbírkách v Praze, Brně, Paříži, Chicagu, Bradfordu nebo Kolíně nad Rýnem. Sérii jeho snímků pro kalendář Plzeňského Prazdroje tvoří třináct velkoformátových fotografií. Vzhledem k velikosti zhruba metr a půl na metr se nám bohužel podařilo v kavárně uplatnit pouze pět z nich. Přesto stojí za to výstavu vidět. Olomouc je po Praze a Hluboké nad Vltavou teprve třetím městem, kde si lze fotografie prohlédnout,“ řekl David Hrbek, lektor Muzea moderního umění a kurátor výstav v kavárně Café 87´. Tono Stano si podle něj na vystavených fotkách hraje se světly a stíny, inspirovat se nechává barvou, pěnou a chutí piva Pilsner Urquell. Pózující modely doprovází před objektivem motiv piva a do kompozice záběrů jsou vneseny osobité postupy autora. Stano přitom přistoupil ke svému záměru velmi odvážně. Rozhodl se nafotit siluety modelů v kompozici s obřím akváriem s kapacitou 500 litrů. Podle původní myšlenky měl být navozen v divákovi dojem postupného ubývání piva a přibývající aktivity modelů. To vyžadovalo dokonalou přípravu – každá fáze se mohla nafotit pouze jednou. „Člověk však míní a život mění. Akvárium ve dvou třetinách prasklo a tři sta litrů prémiového ležáku se rozlilo pod nohy modelů,“ vzpomněl Marek Hlavica, manažer firemní komunikace Plzeňského Prazdroje.

TZ/uma

MĚLNÍK: V duchu oslav  120. výočí Reginálního muzea Mělník  proběhne hned několik akcí např. konference vinařství, osmý ročník přehlídky a ochutnávky vín - Winefest 2008 či Den Středočeského kraje.

Kromě již tradičních akcí, které se těší velké oblibě veřejnosti, jako Mělnická muzejní noc IV, jarmarky nebo ochutnávka tradičních jídel - Adventní a vánoční kuchyně našich babiček a prababiček VIII, představí muzeum během roku 2008 devět výstav, z toho dvě putovní. Mezi nejzajímavější budou zřejmě patřit výstava fotografií kazašské stepi geologa Ivana Větvičky plánovaná na únor, červnová muzejní výstava nazvaná „Svatba v proměnách času“, nebo historická regionální výstava „Zmizelý Mělník“, která přijde na řadu v říjnu. Nadále bude probíhat spolupráce s Mykologickým kroužkem Mělník při pořádání pravidelných přednášek v kavárně muzea a zářijové výstavě hub. Muzeum také hodlá rozšířit nabídku přednášek, zejména cestopisných.

I v roce 2008 na návštěvníky čeká stálá expozice historických kočárků a expozice regionální historie a vinařství. Zájemci mají jedinečnou možnost ochutnat některá z 60 druhů kvalitních českých vín, která nabízí muzejní kavárna. Skupiny mohou, po předchozí objednávce, degustovat víno ve středověkém sklepě z 2. poloviny 14. století. Jako novinku, pokud se všechno podaří, chystá Regionální muzeum Mělník otevření skalního bytu ve Lhotce pro veřejnost. 

 Od 18. ledna  probíhá ve velkém sále  výstava obrazů mělnického malíře Vlastimila Týmy.

MĚLNÍK (19,3 tis. obyv.) : Návštěvnost stálých expozic v Regionálním muzeu Mělník v roce 2007 mírně poklesla. Tento fakt je možné připsat na úkor velké regionální konkurenci (mělnický zámek, zámek Nelahozeves...), ale i dynamické nabídce volnočasových aktivit. Potěšující byl nárůst návštěvnosti krátkodobých výstav.

Největší ájem vzbudily: putovní výstava Motýli (7. 2. – 4. 3.) ze sbírky Oblastního muzea Praha – východ v Brandýse nad Labem a na fotografiích Vladimíra Vrabce, která se těšila velkému zájmu škol i veřejnosti a byla prodloužena do konce března a velikonoční výstava prací dětí ze základních škol Mělnicka (23. 3. – 15. 4.), která dostala název „Paní mámo, slyšte chásku, přicházíme na pomlázku“. Úspěch zaznamenala i červnová výstava „Lidová hračka“, na které si nejen děti mohly vyzkoušet repliky starých hraček. Tradičně úspěšná byla také vánoční výstava „Zimní radovánky“, kterou dokonce přijely natáčet Česká televize i televize Prima. Zájem návštěvníků o doprovodné kulturní akce se také oproti minulému roku zvýšil, zejména jsou populární dny otevřených dveří a akce s volným vstupem.

Statistická čísla: stálé expozice Regionálního muzea Mělník navštívilo v roce 2007 celkem 7687 osob, krátkodobé výstavy celkem 15 342 osob, doprovodné kulturní akce (přednášky, muzejní noc, ochutnávka vín, jarmarky...atd.) 6113 osob.

Celková návštěvnost muzea za rok 2007 tedy činí 29 142 osob. Edukativních programů, přednášek pro školy a exkurzí mimo muzeum se zúčastnilo 1135 osob.

TZ/luk