sobota
17. srpna 2024
svátek slaví Petra

Cestovní ruch

Kreativní Praha hledá nové lokality pro projekt Pražské židle & stolky v sezóně 2022

PRAHA: Projekt pro oživení veřejného prostoru Pražské židle & stolky tento rok proběhne již posedmé. Do otevřené výzvy se mohou přihlásit občané, spolky, kulturní instituce či kdokoliv, kdo se bude chtít stát lokálním správcem pražských židlí.

Autor článku: 
Kreativní Praha, z. ú.

„Pražské židle & stolky jsou ojedinělým a oblíbeným projektem ve veřejném prostoru. Od svého vzniku se těší veliké oblibě a každý rok zájem strmě roste. Jsem ráda, že se mobiliář nenachází pouze v historickém centru, ale že ho mohou Pražané využít i na sídlištích a mimo centrální části města “, říká Hana Třeštíková, radní pro oblast kultury, výstavnictví a cestovního ruchu hlavního města Prahy.

Ikonické černé židle a stolky se v loňské sezóně objevily na rekordních 86 místech v Praze. Obyvatelé i návštěvníci Prahy se na židle mohli posadit v městských ulicích, na náměstích, v parcích, v kulturních a komunitních prostorách. Projekt Pražské židle & stolky funguje od roku 2016 a byl vytvořen na půdě pražského Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. V současné době funguje pod vedením Kreativní Prahy – městského zapsaného ústavu, který se věnuje koncepčnímu rozvoji kultury a podpoře kulturních a kreativních odvětví.

„Do projektu, který měl původně za úkol zejména poskytnout možnost spočinout Pražanům ve veřejném prostoru a doplnit některé jeho chybějící funkce, u nás v Kreativní Praze vnášíme prvky spíše kulturní a komunitní. Rozmanitý a vstřícný veřejný prostor s kulturou úzce souvisí, a projekt budeme v Kreativní Praze i nadále rozvíjet tímto směrem,“ říká Petr Peřinka, ředitel organizace.

Letošní sezona přinese pár novinek. Na vybraných místech byly židle a stolky doplněny také lehátky. Například v Anežském klášteře, či na ostrově Štvanice se tato novinka velmi osvědčila. Proto se i v nadcházející sezoně počty lehátek budou zvyšovat. Další novinkou v minulém roce byl zimní provoz. Na některých místech židle zůstaly dosud a lidé je mohou používat celoročně. 

Zapojte se do sedmé sezóny a pomozte rozšířit mapu míst, kde se všichni můžeme posadit na Pražské židle & stolky! Přihlašovací formulář je možné vyplnit do 20. 1. 2022 na webových stránkách Kreativní Prahy.

 

Památník T. Bati pořádá přednáškové cykly Mládí Tomáše Bati

ZLÍN: Součástí stálého programu zlínského Baťova Památníku jsou speciální přednáškové cykly, které každou druhou sobotu v měsíci účastníky blíže seznámí s jednotlivými obdobími Baťova života. Jako první v pořadí je téma Mládí Tomáše Bati, které startuje 8. ledna 2022 od 17:00 v Infopointu Památníku (vedlejší budova gymnázia vlevo od Památníku, adresa nám. T. G. Masaryka 2734 Zlín).

08.01.2022
17:00 - 18:00
Autor článku: 
Zuzana Bílá /jal

Návštěvníci si budou moci od průvodců vyslechnout přednášku s promítanou prezentací zaměřenou na dobu a zajímavosti Tomášova dětství a mládí. Po skončení prezentace následuje exkluzivní možnosti nafotit si interiér zlínského klenotu za slavnostního osvětlení.

Základní vstupné 99 Kč, snížené 49 Kč.

Rezervace míst nutná předem na www.pamatnikbata.eu nebo přes e-mail pamatnikbata@zlin.eu.

Akce se bude konat dle aktuálních vládních opatření.

Více informací: www.pamatnikbata.eu

Prožijte pohádku plzeňské hotelové noci

PLZEŇ: Kam v zimě vyrazit na víkend plný zážitků a kultury? Do Plzně! Západočeská metropole láká na tři víkendy, kdy bude o návštěvníky, kteří si zakoupí speciální pobytové balíčky, královsky postaráno. Užít si relax a pohodu a dobře pojíst a popít mohou i Plzeňští.

od 21.01.2022 do 27.03.2022
Autor článku: 
Petra Vomelová

Městská příspěvková organizace Plzeň-TURISMUS společně s plzeňskými hoteliéry a zástupci turistických cílů připravila zážitkový program Plzeňské hotelové noci, který přespolním i místním ukáže Plzeň v tom nejlepším světle. V rámci speciálních balíčků návštěvníci mohou v Plzni přenocovat za speciální ceny, užijí si gastro nabídku a další hotelové služby nebo dárky. Bonusem jsou vouchery na volný vstup nebo slevu na vstupenky do několika turistických cílů. Zkrátka nepřijdou ani Plzeňáci, které místní hoteliéři zvou na degustační menu. Ta lze zakoupit i zvlášť, bez pobytového balíčku, ale je třeba si místa zarezervovat.

„Balíčky Plzeňských hotelových nocí jsou skvělým dárkem k Vánocům pro rodinu nebo přátele, kteří se už dlouho chystají do Plzně, i pro místní. Odpočinout si, udělat si čas pro sebe a stát se turistou ve svém městě je také skvělý zážitek,“ prozradila Anna Gaierová z organizace Plzeň-TURISMUS, která má projekt Plzeňské hotelové noci na starosti.

Plzeňské hotelové noci se uskuteční během tří víkendů: 21.–23. ledna, 25.–27. února a 25.–27. března 2022 v sedmnácti zapojených plzeňských hotelech a penzionech. Přichystaný je i doprovodný program v podobě poukazů na kulturu. Během uvedených víkendů bude možné se v rámci pobytového balíčku zdarma podívat do Loosových interiérů, Západočeské galerie v Plzni, Pivovarského muzea a muzea Patton Memorial Pilsen a využít 25% slevu na prohlídku Plzeňského Prazdroje.

„Návštěvníkům a turistům chceme –⁠ a to nejen o těchto speciálních víkendech –⁠ zprostředkovat výjimečný zážitek z Plzně a její rozmanité kulturní nabídky. Myslíme ale i na samotné Plzeňany. Plzeňské hotely jsou tu celoročně i pro ně. Zajít do hotelového wellnessu, na víkendový brunch nebo si odpočinout od domácích starostí a užít si víkend v hotelu ve vlastním městě je skvělé. Celým projektem zároveň chceme podpořit hoteliéry i naše partnery z kulturních institucí a celkově městský turismus, který v posledních „covidových“ letech dostal pořádnou ránu,“ uvedla Zuzana Koubíková, ředitelka organizace Plzeň-TURISMUS.

Do projektu Plzeňské hotelové noci jsou zapojeny hotely Avenue Pallova 28, Courtyard by Marriott Pilsen, Hotel Central, Hotel Continental, Hotel Panorama, Hotel Plzeň, Hotel Trend, Hotel U Pramenů, Hotel Victoria, Hotel a restaurace Green Gondola, Ibis Hotel Plzeň, Parkhotel Plzeň, Penzion U Salzmannů, PRIMAVERA Hotel & Congress centre, Purkmistr – Pivovarský dvůr Plzeň, Vienna House Easy Pilsen a Wellness Penzion U Gigantu.

Více informací na www.plzenskehotelovenoci.cz.

X. ročník ankety KRAJ MÉHO SRDCE 2021

ČR: Konec roku 2021 nabízí tradiční ohlédnutí za turistickou sezonou v regionech. Turisté, návštěvníci, cestovatelé nebo třeba jen cestující mají možnost zhodnotit své dojmy v této oblasti. Anketa Kraj mého srdce mapuje míru popularity krajů České republiky u široké laické i odborné veřejnosti. Bude zajímavé sledovat, do jaké míry výsledky letošního ročníku ankety ovlivní dopady opatření, která prověřila potenciál domácího cestovního ruchu a kultury.

Autor článku: 
Vydavatelství KAM po Česku s.r.o.

Hlasování v anketě proběhne jako každý předchozí ročník on-line na turistickém portálu www.kampocesku.cz od 1. prosince 2021 do 28. února 2022.

Pořadatelem ankety je tradičně redakce KAM po Česku ve spolupráci s veletržní správou PVA EXPO Praha, pod záštitou Asociace krajů České republiky.
Výsledky X. ročníku ankety Kraj mého srdce budou uveřejněny v březnovém vydání magazínu KAM po Česku 2022 a na portálu www.kampocesku.cz. Krajští vítězové převezmou ceny v rámci 30. ročníku veletrhu HOLIDAY WORLD & REGION WORLD 18. března 2022. Výherci z řad hlasujících budou kontaktováni.
Křišťálové globy – ceny pro krajské vítěze v jednotlivých kategoriích vyrobili skláři ve sklárně RÜCKL CRYSTAL a.s. Nižbor.

Partneři ankety
■ Edice Česká televize ■ Vydavatelství Českého rozhlasu RADIOSERVIS ■ VIDA! science centrum
Brno ■ ALPA, a.s. ■ Divadlo Palace Praha ■ Karlovarská Becherovka ■ Vydavatelství MCU ■
Escape Point ■ ABF, a.s. a další...

WWW.KAMPOCESKU.CZ

Klub H+Z a zlínské muzeum vzpomínají na Miroslava Zikmunda

ZLÍN: Dne 1. prosince 2021 odejel na poslední cestu legendární český cestovatel, spisovatel, fotograf a filmař, inženýr Miroslav Zikmund. V roce 1995 díky etnografovi PhDr. Karlu Pavlištíkovi věnovali oba cestovatelé celý svůj archiv Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, které společně s Klubem H+Z uchovává, zpracovává, zpřístupňuje a rozvíjí jejich odkaz.

Autor článku: 
TZ/ika

Spolu se svým celoživotním parťákem Jiřím Hanzelkou absolvoval dvě cesty čtyřmi světadíly, společně natočili 147 krátkých a 4 celovečerní filmy, napsali více než 2 000 novinových a rozhlasových reportáží a 18 cestopisů, které vyšly ve 13 jazycích ve více než 6 a půl milionovém nákladu. Za své pevné morální postoje a odsouzení okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy byli na 20 let zcela  vyloučeni z veřejného života, bylo jim znemožněno cestovat i publikovat. Od roku 1990 Miroslav Zikmund, vzhledem k nemoci Jiřího Hanzelky, již cestoval sám.

V roce 1995 díky etnografovi PhDr. Karlu Pavlištíkovi věnovali oba cestovatelé celý svůj archiv Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, které společně s Klubem H+Z uchovává, zpracovává, zpřístupňuje a rozvíjí jejich odkaz. Miroslav Zikmund byl i spoluautorem stálé muzejní cestovatelské expozice, čestným předsedou Klubu H+Z, nadačního fondu Zikmundova vila a ochotným rádcem a spolupracovníkem při zpracovávání materiálů z jejich archivu. Poslední léta trávil v soukromí s životní partnerkou paní Marií Macalíkovou.

Jeho moudrost, nadhled, preciznost a dokonalá paměť, stejně jako laskavost vstřícnost a optimismus budou chybět nejen jeho nejbližším, pracovníkům muzea a členům Klubu H+Z, ale všem, kteří měli možnost se s ním během jeho dlouhé životní cesty setkat.

Čest jeho památce!

Ve foyer budovy 14, jež je sídlem muzea, bude umístěna kondolenční kniha.

 

Ing. Miroslav Zikmund – životopis v datech

14. 2. 1919 – narozen v Plzni, otec strojvůdce, matka v domácnosti. Od mládí se zajímá o zeměpis, těsnopis, statistiku, jazyky a literaturu, vede herbář.
1938 - absolvoval Masarykovo reálné gymnázium v Plzni
         – začal studovat na Vysoké škole obchodní, setkává se s Jiřím Hanzelkou

 1939 – po uzavření vysokých škol pracoval jako úředník
– v Univerzitní knihovně, v Orientálním ústavu, výpisky z National Geographic, překreslovali mapy, studovali jazyky a opisovali hospodářské rozbory

1945 - s JH se připravuje na svou cestu a vytvoří  „plán 5“ (pět světadílů)
1946 – absolvoval Vysokou školu obchodní a získává inženýrský diplom
– přihlásil se na praxi u kopřivnické výrobní linky a tak spolu s JH přesvědčil vedení podniku Tatra, aby jim dalo k dispozici tehdy nejdokonalejší vůz Tatru T 87. Stali se obchodními zástupci firmy Tatra.
22. 4. 1947–1. 11. 1950 – absolvoval s JH 1. cestu, během níž projeli celou Afriku. Dále pokračovali přes Jižní Ameriku do Mexika. V roce 1950 nedostali víza do USA. Byli nuceni přerušit cestu a triumfálně se vrátili do vlasti.
– během cesty napsali 702 rozhlasových a 293 novinových reportáží, natočili tři celovečerní filmy Afrika I, Afrika II, Z Argentiny do Mexika a dále 10 dokumentárních filmů
1953 - přestěhoval se do Zlína.
1952 – cestopis Afrika snů a skutečností
1953 – dostává Řád republiky
         – filmy Z Maroka na Kilimandžáro, Od rovníku ke Stolové hoře
1954 – cestopisy S československou vlajkou na Kilimandžáro, Přemožení pouště
          – film Z Argentiny do Mexika
1956 – cestopis Afrika kolem Tatry, Tam za řekou je Argentina
1957 – cestopis Přes Kordillery, Velké vody Iguazú
1958 – cestopis Za lovci lebek
1959 – stává se čestným členem Mezinárodního afrického klubu ve Vídni (IAC)
        – cestopis Mezi dvěma oceány
22. 4. 1959 – 1964 – 2. cesta
– na ní pod záštitou Akademie věd společně s lékařem a mechanikem dvěma Tatrami 805 během 76 000 km projeli Blízký východ, Indii, Nepál, Indonésii, Cejlon, Japonsko a Sovětský svaz.
– vedle klasických cestopisů prořídili i několik „zvláštních zpráv“. Zveřejněna Zvláštní zpráva č. 4 (o SSSR) – v roce 1990, Zvláštní zpráva č. 3 (o Japonsku) zveřejněna 2014
1961 – cestopis Obrácený půlměsíc
1962 – cestopisy Kašmír – údolí u nebe, Turecko – minarety, fíky, popelky, Kurdistán – země povstání, legend a nadějí
1962 – film Kašmír – je-li kde na světě ráj
1963 – cestopis Sýrie, od královny Zenobie ke královně naftě

1965 – dostává Zlatou plaketu ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo
1967 – cestopis Tisíc a dvě noci
1968 – vystoupil proti sovětské okupaci Československa (osobní poselství J. Jevtušenkovi v Českém rozhlase)
1969 – cestopis Světadíl pod Himalájemi
1969–1989 – za politické názory se ocitá v izolaci, vyloučen z KSČ, ze Svazu čs. spisovatelů, zákaz publikační činnosti, bez zaměstnání, nepřiznán důchod.

1975 – cestopis Cejlon, ráj bez andělů vydává Edice Petlice v nákladu 44 kusů  strojopisů

1989 -  zakládající člen OF Zlín
1991 – cestopis Cejlon ráj bez andělů
1992 – cestuje: Japonsko, Austrálie

1993 – cena E. E. Kische
1994 – cestuje: Austrálie, Nový Zéland
21. 4. 1994 – převzal Cenu města Zlína
1995 – oceněn historickou pečetí města Plzně

1997 – daroval s JH Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně svůj osobní archiv a trofeje z cest do archivu, který nese jejich jméno

- spolupráce na filmu S Krakonošem do pravěku z cest po Austrálii, režie M.Maryška
30. 11. 1996 – spolu s JH otevřel stálou expozici S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně

1996 – oceněn výroční cenou nadace Pangea „Za nápravu věcí lidských“

         -  cestuje do Ruska, podílí se na realizaci filmu M. Maryšky Sibiř – peklo nebo ráj
1997 – kniha Život snů a skutečnosti (50 otázek po 50 letech) společně s JH

1998 – 13 dílný televizní seriál Svět očima H+Z, režie V. Filip
1999 – knížka Modrý Mauritius .... a přece Austrálie!
           23. 2. 1999 – Zlatá medaile Slezské univerzity v Opavě
           28. 10. 1999 – oceněn prezidentem V. Havlem medailí za zásluhy o Českou republiku
           28. 9. 1999 planetka č. 10173 pojmenována HANZELKAZIKMUND
2000 – cestuje – Cejlon, Maledivy, USA
2002 – cestopis Sloni žijí do sta let (společně s P. Horkým a M. Náplavou)

2002 – cestopis Tamtamy času (spoluautor)
2009 – cestopis Past na rovníku (s R. Švaříčkem)

18. 2. 2009 -  Zlatá medaile Univerzity Palackého v Olomouci

2010 – výbor z cestopisů 1. cesty „Legenda H+Z“ (výběr M. Náplava)

2011 – výbor z cestopisů 2. cesty „Legenda Z+H“ (výběr M. Náplava)

14. 2.2014 – čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
28. 10.2014 – oceněn prezidentem M. Zemanem Řádem T. G. Masaryka

2016 – životopisná kniha Zikmund a Hanzelka s Tatrou kolem světa (F. Emmert)

2017- životopisná kniha Století Miroslava Zikmunda ( s P. Horkým, M. Náplavou, V. Krocem)

 

“ – 19 cestopisů vydáno v 11 jazycích, 6,5 mil svazků, 4 celovečerní a 147 krátkometrážních filmů
– člen Penklubu, Obce spisovatelů, Syndikátu novinářů

www.muzeum-zlin.cz

Zemřel cestovatel a spisovatel Miroslav Zikmund, bylo mu 102 let

ČR-ZLÍN: Cestovatelská legenda Miroslav Zikmund, který letos v únoru oslavil 102. narozeniny, ve středu zemřel. Potvrdila to Zikmundova rodina i Muzeum jihovýchodní Moravy. Dvojice Zikmund - Hanzelka, která společně navštívila přes 80 zemí, ve světě proslavila tehdejší Československo a vozy Tatra.

Autor článku: 
ČTK

"Dne 1. prosince 2021 odjel na poslední cestu legendární český cestovatel, spisovatel, fotograf a filmař, inženýr Miroslav Zikmund," uvedlo Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. V sídle budovy bude umístěna kondolenční kniha.

Zikmund žil ve Zlíně, poslední léta trávil v soukromí s životní partnerkou Marií Macalíkovou. "V posledních dnech byl vzhledem ke svému věku hospitalizovaný v Praze. Poslední rozloučení však bude ve Zlíně. Bude soukromé, jak si přál," řekla Jana Macalíková, dcera Zikmundovy životní partnerky.

 
 

Cestami propagovali tatrovky i Československo

Miroslav Zikmund se narodil 14. února 1919 v Plzni. Na Vysoké obchodní škole se seznámil s Jiřím Hanzelkou. První plány na cestu kolem světa začali spřádat již v roce 1938, válka jim je ale načas odsunula. V přípravách na cestu však neustali, učili se jazyky, Zikmund jich nakonec ovládl osm, Hanzelka čtyři.

Po válce se jim podařilo přesvědčit ministerské úředníky i vedení automobilky Tatra pro svůj plán, potřebné peníze měla přinést propagace automobilů Tatra a písemné, rozhlasové i filmové reportáže z cesty. Na svou první cestu vyrazili 22. dubna 1947 v osobním voze Tatra 87 z pražské Opletalovy ulice.

Nejprve se ze severu "zakousli" do afrického kontinentu, z marocké Casablanky pokračovali do Egypta a proti toku Nilu pouští do Súdánu až do skalnaté Etiopie. Autem přejeli celou Núbijskou poušť, což před nimi nikdo nedokázal, a jako první vztyčili československou vlajku na nejvyšší hoře Afriky Kilimandžáru. "Pateho zakoncen africky usek cesty kolem sveta - stop - 37 270 kilometru dvaceti sedmi zememi," psali v telegramu do Prahy v červnu 1948 z Kapského Města.

Přes Atlantik se s tatrovkou přeplavili do Jižní Ameriky, kde se podívali vysoko pod zasněžené vrcholky And i mezi lovce lebek v pralesích Ekvádoru. Neznalost místních nepsaných zákonů jim mnohdy připravila nejednu krušnou chvilku, ale přízeň domorodců si nakonec vždy dokázali získat.

Jejich putování "Novým světem" skončilo v Mexiku na podzim 1950. Hanzelka si zlomil levou ruku v zápěstí a musel odjet domů, ani Zikmund však nemohl v cestě pokračovat. Studená válka vytvořila neprodyšnou železnou oponu a nedovolila československému občanovi, aby vstoupil na půdu Spojených států. Za tři a půl roku projeli 44 zemí, urazili 111 tisíc kilometrů, z toho 61 700 ve svém voze. Pořídili 10 tisíc fotografií a natočili 11 kilometrů filmu.

Na druhou cestu, kterou zahájili 22. dubna 1959, dostali dva lehké náklaďáčky Tatra 805 a vyrazili přes Jugoslávii a Turecko na Blízký východ. Pak putovali do Pákistánu a odtud do Indie. Zdolali například horské cesty Nepálu, prokřižovali ostrov Cejlon, a než zamířili na zpáteční cestu přes Sovětský svaz, zvládli i deštěm rozbahněnou Sumatru, Novou Guineu proslulou kanibalismem a lidnaté japonské souostroví. Do Prahy na zaplněné Staroměstské náměstí se vrátili v listopadu 1964.

Ze své druhé cesty museli oželet návštěvu Austrálie, kterou realizoval až v roce 1992 Zikmund, Hanzelka kvůli zdraví už jet nemohl. V 90. letech se Zikmund znovu vypravil mimo jiné i na Sibiř, Srí Lanku, do Izraele, Egypta a Maroka.

 

Za popis Sovětského svazu a pražské jaro dostali zákaz cestovat i publikovat

O svých cestách, při nichž objeli celou zeměkouli, napsali Hanzelka se Zikmundem dvacítku knih a natočili řadu dokumentárních filmů, včetně čtyř celovečerních. Ze své druhé výpravy (1959 až 1964) také vypracovali pro omezený počet adresátů čtyři zvláštní zprávy - o Západním Irianu, Indonésii, Japonsku a SSSR.

"Zvláštní zpráva č. 4", jež podávala nelichotivý obrázek o sovětské společnosti, vyvolala značnou nelibost komunistů, jimž se pak cestovatelé znelíbili i svou angažovaností za pražského jara. Po srpnové okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968, kterou oba odsoudili, dostali zákaz cestovat i publikovat.

Oba cestovatelé získali řadu vyznamenání a dalších poct, vznikly o nich filmy, mimo jiné právě snímek Století Miroslava Zikmunda od cestovatele a dokumentaristy Petra Horkého, který je osobitým pohledem na dějiny dvacátého století Zikmundovýma očima.

V roce 1993 dostali Hanzelka se Zikmundem Cenu Egona Erwina Kische a v roce 1999 jim prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy. V roce 2014 prezident Miloš Zeman vyznamenal Zikmunda Řádem Tomáše Garrigua Masaryka.

 

Poslední letošní Malovaný kraj

ČR: Úvodní strana obálky s poetickým zimním záběrem na kapli sv. Cyrila a Metoděje, sv. Václava a sv. Urbana na Hradišťku u Velkých Bílovic evokuje adventní a vánoční čas... Zadní stranu naproti tomu vyplňuje snímek kaple Svatého Ducha v Podolí na Uherskohradišťsku.

Autor článku: 
redakce Malovaného kraje/jal

Text o té druhé kapli najdete na poslední stránce obsahu časopisu zaměřeného na oblast Slovácka. Je v něm ovšem zajímavých příspěvků hned celá řada. Tak třeba článek s názvem „Cyklon“ roku 1890 na Slovácku dokazuje, že přírodní pohromy nebyly ničím výjimečným ani v minulosti. Dozvíte se též o krvavé volbě stárků v Charvátské Nové Vsi (dnes městské části Břeclavi) v roce 1918. Zařazeny jsou nekrology známého primáše Olšavy Lubomíra Málka z Uherského Brodu nebo malíře a grafika Karla Beneše, rodáka z Vlčnova. V odlehčenějším duchu se nese pojednání Zábava v prvorepublikovém a protektorátním Hodoníně. Dále lze v časopise zavzpomínat na dřívější roráty v Huštěnovicích. Je tu rovněž představen někdejší majitel řady panství na jihu Moravy Jan I. Josef kníže z Lichtenštejna. Své čtenáře si jistě najde i pasáž o nedávném nálezu starogermánských run na slovanském sídlišti v lokalitě Břeclav–Pohansko. Třetím dílem zde končí minisérie věnovaná tradicím modrotisku ve Strážnici, zatímco stěží uvěřitelným 77. dílem stále pokračuje seriál Výrobci krojů na Slovácku – prezentována je tentokrát Anna Řezáčová z Ostrožské Nové Vsi. Pamětníci si určitě vybaví osobnost lidového vypravěče Jožky Horčičky-Šífara z Břeclavi-Poštorné; připomenuto je 100. výročí jeho narození. Vzpomínky v periodiku se ale váží i k letos jubilujícímu Malovanému kraji – emeritní redaktor Jaroslav Kovářík osvětluje dobu konce 80. a začátku 90. let minulého století. Gurmány potěší další tradiční recept, milovníky básní dvoustrana poezie, zájemce o folklor krom jiného dozajista také článek o dětském souboru Veličánek.

Přirozeně to ale není ani zdaleka vše, co aktuální číslo nabízí...

 

Malovaný kraj je celobarevný, má 32 stran a koupit se dá v některých novinových stáncích a knihkupectvích nebo objednat přímo na adrese redakce Malovaného kraje, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, tel.: 602 575 463, 724 965 609, e-mail: malovanykraj@seznam.cz.

Více se o obsahu periodika a jeho zaměření dozvíte na webových stránkách www.malovanykraj.cz

Vánoce z depozitáře

POLIČKA: Výstava o věcech darovaných, o jejich prvním životě v domácnosti i druhém životě v muzeu a galerii.

od 13.11.2021 do 16.01.2022
Autor článku: 
Zavoralová

Zatímco našinec se o Vánocích těší na věci nové a „dělá jim doma místo“, kurátor v muzeu a galerii čeká, že ho někdo obdaruje předměty starými. A tak přijímá dary a nakupuje sbírky, které dokumentují celkový obraz o slavné i každodenní minulosti Poličky a okolí. Nová výstava přibližuje složení sbírkového fondu, život sbírek v depozitářích i na výstavách či rozmanitou práci muzejních pracovníků. Spolu s nimi se můžete zamyslet nad posláním, smyslem a podobou muzea v minulosti, současnosti i budoucnosti.

Ve velkém výstavním sále pod vánočním stromem najdete opravdu velké dárky – vitríny – a v nich něco na sebe, něco do kuchyně, něco na hraní, leccos pro kutily a od kutilů, knížky ke čtení i památky na Bohuslava Martinů atd. V zákoutích s nábytkem na vás dýchne atmosféra Vánoc a obdarovávání i tradice stavění velkého betléma.

Městské muzeum výstavou zároveň připomíná 140. výročí svého trvání. Už naši předkové z Musejního spolku Palacký v 80. letech 19. století totiž pořádali první výstavy právě o Vánocích a právě v tehdejší chlapecké škole, nynější budově muzea. A tak se vlastně vracíme k muzejním kořenům.

Výstavou také děkujeme našim příznivcům a dárcům, bez jejichž pomoci by muzeum nemohlo plnit svou společenskou roli.

Otevírací doba o vánočních svátcích:

24. 12. 2021 – zavřeno 

25. – 26. 12. 2021 – otevřeno od 13.00 – 17.00 hodin 

27. 12. 2021 – zavřeno 

28. – 30. 12. 2021 – otevřeno od 13.00 – 17.00 hodin 

31. 12. 2021 1. 1. 2022 – zavřeno 

2. 1.  2022 – otevřeno od 13.00 – 17.00 hodin

 

Muzeum slaví 140 let a návštěvníci se mohou těšit na vánoční překvapení

POLIČKA: Vydejte se 140 let zpátky, do doby, kdy naši předkové z Musejního spolku Palacký pořádali první výstavy a to právě v tomto vánočním čase. Pod vánočním stromem najdete opravdu velké dárky – vitríny – a v nich něco na sebe, něco do kuchyně, něco na hraní, leccos pro kutily a od kutilů, knížky ke čtení i památky na Bohuslava Martinů.

od 13.11.2021 do 16.01.2022
Autor článku: 
Zavoralová /jal

Poličské muzeum si pro letošní rok připravilo hned dvě vánoční výstavy. První s názvem VÁNOCE Z DEPOZITÁŘE je o věcech darovaných, o jejich prvním životě v domácnosti i druhém životě v muzeu a galerii. Nejen děti si budou moci rozbalit opravdu velké dárky, kde najdou knížky ke čtení, něco na sebe, něco na hraní, něco do kuchyně, leccos pro kutily i od kutilů. Při pohledu na třpytivou sbírku Horáckého skla nebo malované skříně si návštěvník uvědomí krásu řemeslně zpracovaných výrobků. V podrobném kalendáři událostí zjistí, jaké radosti i strasti muzeum provázely od jeho založení 6. 11. 1881. Výstava je doplněna fotogalerií starostů spolku i ředitelů muzea, mezi nimiž čestné místo patří Ing. Františku Bukáčkovi.

Zatímco našinec se o Vánocích těší na věci nové a jak se říká, dělá jim doma místo, kurátor v muzeu či galerii čeká, že ho někdo obdaruje předměty starými. A tak přijímá dary a nakupuje sbírky, které dokumentují celkový obraz o slavné i každodenní minulosti Poličky a okolí. Naše výstava přibližuje život sbírek ve stálých expozicích i na výstavách či rozmanitou práci muzejních pracovníků,“ uvádí kurátorka výstavy a etnografka muzea Mgr. Stanislava Cafourková.

Muzeum výstavou zároveň připomíná 140. výročí svého trvání. Už naši předkové z Musejního spolku Palacký v 80. letech 19. století totiž pořádali první výstavy právě o Vánocích a právě v tehdejší chlapecké škole, nynější budově muzea. A tak se vlastně vracíme k muzejním kořenům. Co všechno se za tu dlouhou dobu změnilo třeba právě ve velkém výstavním sále, kde se instalace nachází, můžete díky fotografiím porovnat přímo na místě“, dodává.

Druhá výstava s názvem ZIMA NAPŘÍČ VÝTVARNÝM UMĚNÍM je průřezem sbírkou výtvarného umění se spojujícím motivem zimy. Rozdělena je do tří celků, a to Svatá rodina v dílech starých mistrů, Krajináři Vysočiny a Moderní umění.

Námět zimy je pro malířství Vysočiny velmi typický. Akademičtí malíři se ztvárňování zákoutí zdejší krajiny a venkova zhostili mistrným způsobem. V nesčetných odstínech zachytili zdejší drsnou krajinu pod příkrovy zmrzlého sněhu, nebo při oblíbeném jarním tání. Jedním z cenných exponátů výstavy je působivý obraz svaté rodiny s názvem Klanění pastýřů, na kterém lze obdivovat hru světla a stínů typickou pro barokní malířství. Některé z vystavených obrazů znají návštěvníci ze stálé expozice v městské galerii, mnohé naopak spatřují denní světlo na výstavách jen ojediněle,“ uvádí kunsthistorik muzea PhDr. David Junek.

 

Výstavy zle navštívit také o vánočních svátcích. Výstavy potrvají do 16. 1. 2022.

Opatření platná od 22. 11. 2021 zásadně nemění dosud platná pravidla pro vstup do poličského muzea. Naše výstavy a expozice tedy nadále můžete navštívit bez kontroly očkování, prodělané nemoci a testů na Covid-19. Prosíme vás však o dodržování vládou stanovených pravidel, které najdete spolu s dalšími informacemi na www.cbmpolicka.cz.

Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami má nového ředitele a chystá novinky

VYSOKÁ U PŘÍBRAMI: Propojit vnitřní expozici s krásným zámeckým parkem. Přilákat do areálu rodiny s dětmi, povzbudit komunitní život a v zámečku, sloužící už od roku 1994 jako muzeum k poctě světově proslulého skladatele, vytvořit moderní dvořákovskou expozici pro 21. století. To jsou jedny z mnoha plánů Vojtěcha Poláčka, nového ředitele Památníku Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami. Pod jeho vedením bude nyní památník možné poprvé navštívit v zimě i o víkendech. Na jaře tu spolu s dalšími památníky chystají společnou výstavu o vztazích významných umělců k Americe, v létě plánují operu Rusalka uváděnou pod širým nebem. 

Autor článku: 
Magdalena Bičíková

Novorenesanční zámeček obklopený parkem a jezírky je výjimečným místem, kde se historie propojuje s uměním, krásou a přírodou. „Byla to ostatně příroda, která sem Antonína Dvořáka - spolu s pozváním hraběte Kounice - kdysi přilákala,“ uvádí Vojtěch Poláček, ředitel Památníku Antonína Dvořáka. A dodává, že pro Dvořáka, který sem jezdil více než dvacet let, byly procházky po okolí oblíbeným rituálem. „Vstával brzy ráno a chodíval na mši do sousední vesnice Třebsko, kde je i kostel, kde hrával na varhany. Další procházky pak následovaly odpoledne. Během chůze komponoval. Bez papíru a tužky, jak se na geniálního skladatele sluší. Kousek od zámečku je jezírko, které ho inspirovalo, když komponoval operu Rusalka,“ vypráví Poláček.

Ti, kdo nyní přijdou do památníku, se mohou projít po okolí podobně, jako kdysi slavný skladatel. Ve stálé expozici, umístěné v zámečku, se pak mohou seznámit s Dvořákovou osobností a jeho dílem. V zimě nově i o víkendech.

Procházka se slovem i hudbou

„V budoucnu chceme skladatele návštěvníkům přiblížit novou formou. A vnitřek památníku mnohem víc propojit s jeho okolím,“ říká Poláček. „Uvažujeme o hudebně-výtvarných venkovních instalacích nebo o zážitkové tras na principu rozšířené reality. Dvořák ve Vysoké pobýval na více místech. Putování po jeho stopách bychom proto chtěli návštěvníkům nabídnout pomocí mobilní aplikace. A podle toho, kde by se zrovna nacházeli, zazněl by jim ve sluchátkách určitý text či hudba. Cesta Vysokou by tak měla určitý příběh, stala by se hrou a dávala lidem možnost vlastní volby,“ vysvětluje Poláček, který dříve pracoval v Národním muzeu v Praze.

Dvořáka znalcům i dětem

„Památník by měl být místem kultivovaným a přitažlivým jak pro hudební znalce, tak pro rodiny s dětmi,“ uvádí Poláček. Přiblížení skladatelova odkazu nejmladší generaci tak vidí jako jeden ze svých mnoha dalších úkolů. „Pro děti chystáme nejrůznější workshopy a lektorované programy ušité jim na míru. Vylepšením by měla být i znovu otevřená kavárna v budově Sládkovny u hlavní brány. Po procházce parkem, kde je více než 1500 stromů, návštěvníci určitě ocení dobrou kávu za poslechu Dvořákovy hudby,“ doplňuje Poláček. Přístup do parku zejména lidem z bezprostředního okolí by měla časem usnadnit i nová branka v plotu.

Letos koncerty, na jaře společná výstava

Ještě do konce roku bude možné v památníku navštívit tradiční cyklus komorních koncertů Hudební podzim. Ty vyvrcholí 18. prosince, kdy je na programu slavnostní adventní koncert.  

Na jaře roku 2022 chystá Památník Antonína Dvořáka společnou výstavu s dalšími příspěvkovými organizacemi Středočeského kraje – s Památníkem Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše a s Muzeem T.G.M. Rakovník. „Výstava ukáže vztah významných kulturních a uměleckých osobností ke Spojeným státům. V našem případě se zaměříme na Antonína Dvořáka a spisovatele Josefa Václava Sládka, který ve Vysoké obdobně jako Dvořák často pobýval. V příštím roce to navíc bude 130 let, co se skladatel poprvé vydal do Ameriky,“ připomíná Poláček.

Rusalka po sedmdesáti letech

Nejočekávanější akcí by však mělo být uvedení opery Rusalka v červnu 2022. „Projekt je nyní ve fázi příprav, čekáme na schválení i na výsledky grantů. Rusalka se zde naposledy hrála v 50. letech 20. století. Chtěli bychom, aby se do projektu zapojili nejen profesionální umělci, ale také regionální školy a spolky. Aktuálně jednáme například s okolními základními uměleckými školami. Líbilo by se nám, kdyby se opera odehrávala na různých místech v parku a připomínala tak velkou zahradní slavnost. Technicky to bude náročné, ale věříme, že zároveň jedinečné,“ je přesvědčen ředitel Památníku.

Holubi, karty, a hlavně geniální hudba

„Byl bych moc rád, aby se i díky památníku o Dvořákovi mluvilo tak, jak si zaslouží. A abychom třeba vyvrátili i některé mýty spojené s jeho prací a životem – třeba že ho tatínek nutil stát se řezníkem… Mě osobně na něm fascinuje spojení lidového člověka s intelektuálem. Choval holuby, pěstoval ovocné stromy a chodil do hospod hrát s horníky karty. Zároveň ovládal několik světových jazyků a byl geniálním skladatelem. Průnik těchto dvou aspektů je patrný i v jeho hudbě. Ta je srozumitelná i pro méně zkušeného posluchače, vychutná si ji ale i hudební znalec. Dvořákův odkaz zůstává tak i dnes přitažlivý pro nejširší publikum,“ uzavírá Vojtěch Poláček.

www.antonindvorak.cz

Mgr. Vojtěch Poláček (37 let) je novým ředitelem Památníku Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami od září 2021. Odborné zkušenosti čerpal například v Národním muzeu, kde dlouho vedl Divadelní oddělení. Má bohatou výstavní i publikační praxi stejně jako zkušenosti s organizací koncertů, divadelních představení a dalších doprovodných akcí. Vojtěch Poláček je absolventem oborů divadelní věda a dějiny umění na FF UK. Má dvě malé děti, zajímá ho historie a hraje na violoncello.

Víte, že…

Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami je příspěvkovou organizací Středočeského kraje? Ten zřizuje a podporuje i další památníky významných osobností spjatých s tímto regionem.

elegantní novorenesanční vilu z roku 1878 navrhl architekt Čeněk Gregor, jenž se jako stavitel později podílel na budování nejvýznamnějších pražských veřejných budov? K těm paří i Národního divadlo, Národního muzeum či nová budova Hlavního nádraží.  Vilu obklopuje krásný anglický park o rozloze 8 hektarů a ten zase malebná česká krajina s lesy, loukami, rybníky a nedalekými brdskými vrcholky.

v prvních zhruba pěti letech bydlel Antonín Dvořák v domě nedaleko Kounicovy vily, který mu jeho švagr poskytl? Později si však od hraběte zakoupil starý špýchar na druhé straně obce Vysoká a ten adaptoval na své vlastní letní sídlo. Později dostalo jméno Vila Rusalka. Dodnes ji vlastní Dvořákovi dědici. Mezi Vilou Rusalka a památníkem je dům, ve kterém bývala hospoda U Fenclů. Tam chodil Dvořák hrát karty - rád prý měl zejména hru Darda. Důležitý byl pro Dvořáka i nedaleký kostel v Třebsku. Na tomto místě měl roku 1877 svatbu hrabě Kounic s Josefínou Čermákovou, sestrou Dvořákovy manželky Anny. Světoznámý skladatel byl na svatbě jako svědek a bylo to také vůbec poprvé, kdy do Vysoké přijel.

po ranní procházce se Dvořák zavřel v pracovně a během dopoledne komponoval? Po obědě se opět vydal do lesa. Podle vzpomínek syna Otakara, který ho často doprovázel, i zde vlastně pokračoval v dopolední skladatelské práci: „Byl celou cestou zamlklý a natolik zaujatý svými hudebními nápady, že mnohdy ani neodpovídal na moje otázky. Často pravou rukou jakoby vyťukával na prsou nějakou melodii.“

Dvořák nebyl zdaleka jediným umělcem, který na toto výjimečné místo jezdil? V areálu památníku delší dobu pobýval také básník Josef Václav Sládek a na návštěvy sem přijížděli například skladatelé Suk a Fibich či literáti Zeyer, Jirásek a Stroupežnický.

Dvořák na Vysoké započal, dokončil nebo cele vytvořil přinejmenším 30 velkých kompozic, z nichž mnohé patří k vůbec nejvýznamnějším v rámci celé skladatelovy tvorby? Jsou to například Čert a Káča, Jakobín, Humoresky, Symfonie č. 8 a v neposlední řadě Rusalka, se kterou je zdejší příroda již navždy spjata. V lese za zámečkem se skutečně nachází jezírko, kam údajně chodil Dvořák na procházky a kde čerpal inspiraci pro hudbu své nejslavnější opery. Po Dvořákově smrti bylo jezírko nazváno Rusalčiným. A skladatelův letní dům dostal jméno Vila Rusalka.

na Vysokou odjížděl Dvořák zpravidla v květnu a do svého pražského bytu se vracel až v září či říjnu? Kromě léta 1893, které strávil v americkém Spillville, nevynechal jediné léto.

existuje řada Dvořákovských mýtů? Legenda je prý i to, že k charakteristickému „hopsavému“ rytmu Humoresky ho inspirovala jízda vlakem. Tento rytmus ale používal Dvořák již dříve a opakovaně. Nebo že se na přání otce učil nebo dokonce vyučil řezníkem.? Ve třicátých letech 20. století se objevil Dvořákův výuční list. Zjevně šlo o podvrh, který měl posilovat příběh o skladatelově lidovém původu a založení. Je sice pravda, že se Dvořák narodil v místnosti mezi výčepem a tanečním sálem. Jeho otec František, který byl poměrně úspěšným podnikatelem v řeznictví a pohostinství, ho však dlouhodobě podporoval ve studiu hudby. Jako houslista a citerista byl Dvořákovi dokonce prvním hudebním průvodcem a učitelem.

 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Cestovní ruch