Cestovní ruch

Text o té druhé kapli najdete na poslední stránce obsahu časopisu zaměřeného na oblast Slovácka. Je v něm ovšem zajímavých příspěvků hned celá řada. Tak třeba článek s názvem „Cyklon“ roku 1890 na Slovácku dokazuje, že přírodní pohromy nebyly ničím výjimečným ani v minulosti. Dozvíte se též o krvavé volbě stárků v Charvátské Nové Vsi (dnes městské části Břeclavi) v roce 1918. Zařazeny jsou nekrology známého primáše Olšavy Lubomíra Málka z Uherského Brodu nebo malíře a grafika Karla Beneše, rodáka z Vlčnova. V odlehčenějším duchu se nese pojednání Zábava v prvorepublikovém a protektorátním Hodoníně. Dále lze v časopise zavzpomínat na dřívější roráty v Huštěnovicích. Je tu rovněž představen někdejší majitel řady panství na jihu Moravy Jan I. Josef kníže z Lichtenštejna. Své čtenáře si jistě najde i pasáž o nedávném nálezu starogermánských run na slovanském sídlišti v lokalitě Břeclav–Pohansko. Třetím dílem zde končí minisérie věnovaná tradicím modrotisku ve Strážnici, zatímco stěží uvěřitelným 77. dílem stále pokračuje seriál Výrobci krojů na Slovácku – prezentována je tentokrát Anna Řezáčová z Ostrožské Nové Vsi. Pamětníci si určitě vybaví osobnost lidového vypravěče Jožky Horčičky-Šífara z Břeclavi-Poštorné; připomenuto je 100. výročí jeho narození. Vzpomínky v periodiku se ale váží i k letos jubilujícímu Malovanému kraji – emeritní redaktor Jaroslav Kovářík osvětluje dobu konce 80. a začátku 90. let minulého století. Gurmány potěší další tradiční recept, milovníky básní dvoustrana poezie, zájemce o folklor krom jiného dozajista také článek o dětském souboru Veličánek.

Přirozeně to ale není ani zdaleka vše, co aktuální číslo nabízí...

 

Malovaný kraj je celobarevný, má 32 stran a koupit se dá v některých novinových stáncích a knihkupectvích nebo objednat přímo na adrese redakce Malovaného kraje, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, tel.: 602 575 463, 724 965 609, e-mail: malovanykraj@seznam.cz.

Více se o obsahu periodika a jeho zaměření dozvíte na webových stránkách www.malovanykraj.cz

Zatímco našinec se o Vánocích těší na věci nové a „dělá jim doma místo“, kurátor v muzeu a galerii čeká, že ho někdo obdaruje předměty starými. A tak přijímá dary a nakupuje sbírky, které dokumentují celkový obraz o slavné i každodenní minulosti Poličky a okolí. Nová výstava přibližuje složení sbírkového fondu, život sbírek v depozitářích i na výstavách či rozmanitou práci muzejních pracovníků. Spolu s nimi se můžete zamyslet nad posláním, smyslem a podobou muzea v minulosti, současnosti i budoucnosti.

Ve velkém výstavním sále pod vánočním stromem najdete opravdu velké dárky – vitríny – a v nich něco na sebe, něco do kuchyně, něco na hraní, leccos pro kutily a od kutilů, knížky ke čtení i památky na Bohuslava Martinů atd. V zákoutích s nábytkem na vás dýchne atmosféra Vánoc a obdarovávání i tradice stavění velkého betléma.

Městské muzeum výstavou zároveň připomíná 140. výročí svého trvání. Už naši předkové z Musejního spolku Palacký v 80. letech 19. století totiž pořádali první výstavy právě o Vánocích a právě v tehdejší chlapecké škole, nynější budově muzea. A tak se vlastně vracíme k muzejním kořenům.

Výstavou také děkujeme našim příznivcům a dárcům, bez jejichž pomoci by muzeum nemohlo plnit svou společenskou roli.

Otevírací doba o vánočních svátcích:

24. 12. 2021 – zavřeno 

25. – 26. 12. 2021 – otevřeno od 13.00 – 17.00 hodin 

27. 12. 2021 – zavřeno 

28. – 30. 12. 2021 – otevřeno od 13.00 – 17.00 hodin 

31. 12. 2021 1. 1. 2022 – zavřeno 

2. 1.  2022 – otevřeno od 13.00 – 17.00 hodin

 

Poličské muzeum si pro letošní rok připravilo hned dvě vánoční výstavy. První s názvem VÁNOCE Z DEPOZITÁŘE je o věcech darovaných, o jejich prvním životě v domácnosti i druhém životě v muzeu a galerii. Nejen děti si budou moci rozbalit opravdu velké dárky, kde najdou knížky ke čtení, něco na sebe, něco na hraní, něco do kuchyně, leccos pro kutily i od kutilů. Při pohledu na třpytivou sbírku Horáckého skla nebo malované skříně si návštěvník uvědomí krásu řemeslně zpracovaných výrobků. V podrobném kalendáři událostí zjistí, jaké radosti i strasti muzeum provázely od jeho založení 6. 11. 1881. Výstava je doplněna fotogalerií starostů spolku i ředitelů muzea, mezi nimiž čestné místo patří Ing. Františku Bukáčkovi.

„Zatímco našinec se o Vánocích těší na věci nové a jak se říká, dělá jim doma místo, kurátor v muzeu či galerii čeká, že ho někdo obdaruje předměty starými. A tak přijímá dary a nakupuje sbírky, které dokumentují celkový obraz o slavné i každodenní minulosti Poličky a okolí. Naše výstava přibližuje život sbírek ve stálých expozicích i na výstavách či rozmanitou práci muzejních pracovníků,“ uvádí kurátorka výstavy a etnografka muzea Mgr. Stanislava Cafourková.

„Muzeum výstavou zároveň připomíná 140. výročí svého trvání. Už naši předkové z Musejního spolku Palacký v 80. letech 19. století totiž pořádali první výstavy právě o Vánocích a právě v tehdejší chlapecké škole, nynější budově muzea. A tak se vlastně vracíme k muzejním kořenům. Co všechno se za tu dlouhou dobu změnilo třeba právě ve velkém výstavním sále, kde se instalace nachází, můžete díky fotografiím porovnat přímo na místě“, dodává.

Druhá výstava s názvem ZIMA NAPŘÍČ VÝTVARNÝM UMĚNÍM je průřezem sbírkou výtvarného umění se spojujícím motivem zimy. Rozdělena je do tří celků, a to Svatá rodina v dílech starých mistrů, Krajináři Vysočiny a Moderní umění.

„Námět zimy je pro malířství Vysočiny velmi typický. Akademičtí malíři se ztvárňování zákoutí zdejší krajiny a venkova zhostili mistrným způsobem. V nesčetných odstínech zachytili zdejší drsnou krajinu pod příkrovy zmrzlého sněhu, nebo při oblíbeném jarním tání. Jedním z cenných exponátů výstavy je působivý obraz svaté rodiny s názvem Klanění pastýřů, na kterém lze obdivovat hru světla a stínů typickou pro barokní malířství. Některé z vystavených obrazů znají návštěvníci ze stálé expozice v městské galerii, mnohé naopak spatřují denní světlo na výstavách jen ojediněle,“ uvádí kunsthistorik muzea PhDr. David Junek.

 

Výstavy zle navštívit také o vánočních svátcích. Výstavy potrvají do 16. 1. 2022.

Opatření platná od 22. 11. 2021 zásadně nemění dosud platná pravidla pro vstup do poličského muzea. Naše výstavy a expozice tedy nadále můžete navštívit bez kontroly očkování, prodělané nemoci a testů na Covid-19. Prosíme vás však o dodržování vládou stanovených pravidel, které najdete spolu s dalšími informacemi na www.cbmpolicka.cz.

Novorenesanční zámeček obklopený parkem a jezírky je výjimečným místem, kde se historie propojuje s uměním, krásou a přírodou. „Byla to ostatně příroda, která sem Antonína Dvořáka - spolu s pozváním hraběte Kounice - kdysi přilákala,“ uvádí Vojtěch Poláček, ředitel Památníku Antonína Dvořáka. A dodává, že pro Dvořáka, který sem jezdil více než dvacet let, byly procházky po okolí oblíbeným rituálem. „Vstával brzy ráno a chodíval na mši do sousední vesnice Třebsko, kde je i kostel, kde hrával na varhany. Další procházky pak následovaly odpoledne. Během chůze komponoval. Bez papíru a tužky, jak se na geniálního skladatele sluší. Kousek od zámečku je jezírko, které ho inspirovalo, když komponoval operu Rusalka,“ vypráví Poláček.

Ti, kdo nyní přijdou do památníku, se mohou projít po okolí podobně, jako kdysi slavný skladatel. Ve stálé expozici, umístěné v zámečku, se pak mohou seznámit s Dvořákovou osobností a jeho dílem. V zimě nově i o víkendech.

Procházka se slovem i hudbou

„V budoucnu chceme skladatele návštěvníkům přiblížit novou formou. A vnitřek památníku mnohem víc propojit s jeho okolím,“ říká Poláček. „Uvažujeme o hudebně-výtvarných venkovních instalacích nebo o zážitkové tras na principu rozšířené reality. Dvořák ve Vysoké pobýval na více místech. Putování po jeho stopách bychom proto chtěli návštěvníkům nabídnout pomocí mobilní aplikace. A podle toho, kde by se zrovna nacházeli, zazněl by jim ve sluchátkách určitý text či hudba. Cesta Vysokou by tak měla určitý příběh, stala by se hrou a dávala lidem možnost vlastní volby,“ vysvětluje Poláček, který dříve pracoval v Národním muzeu v Praze.

Dvořáka znalcům i dětem

„Památník by měl být místem kultivovaným a přitažlivým jak pro hudební znalce, tak pro rodiny s dětmi,“ uvádí Poláček. Přiblížení skladatelova odkazu nejmladší generaci tak vidí jako jeden ze svých mnoha dalších úkolů. „Pro děti chystáme nejrůznější workshopy a lektorované programy ušité jim na míru. Vylepšením by měla být i znovu otevřená kavárna v budově Sládkovny u hlavní brány. Po procházce parkem, kde je více než 1500 stromů, návštěvníci určitě ocení dobrou kávu za poslechu Dvořákovy hudby,“ doplňuje Poláček. Přístup do parku zejména lidem z bezprostředního okolí by měla časem usnadnit i nová branka v plotu.

Letos koncerty, na jaře společná výstava

Ještě do konce roku bude možné v památníku navštívit tradiční cyklus komorních koncertů Hudební podzim. Ty vyvrcholí 18. prosince, kdy je na programu slavnostní adventní koncert.  

Na jaře roku 2022 chystá Památník Antonína Dvořáka společnou výstavu s dalšími příspěvkovými organizacemi Středočeského kraje – s Památníkem Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše a s Muzeem T.G.M. Rakovník. „Výstava ukáže vztah významných kulturních a uměleckých osobností ke Spojeným státům. V našem případě se zaměříme na Antonína Dvořáka a spisovatele Josefa Václava Sládka, který ve Vysoké obdobně jako Dvořák často pobýval. V příštím roce to navíc bude 130 let, co se skladatel poprvé vydal do Ameriky,“ připomíná Poláček.

Rusalka po sedmdesáti letech

Nejočekávanější akcí by však mělo být uvedení opery Rusalka v červnu 2022. „Projekt je nyní ve fázi příprav, čekáme na schválení i na výsledky grantů. Rusalka se zde naposledy hrála v 50. letech 20. století. Chtěli bychom, aby se do projektu zapojili nejen profesionální umělci, ale také regionální školy a spolky. Aktuálně jednáme například s okolními základními uměleckými školami. Líbilo by se nám, kdyby se opera odehrávala na různých místech v parku a připomínala tak velkou zahradní slavnost. Technicky to bude náročné, ale věříme, že zároveň jedinečné,“ je přesvědčen ředitel Památníku.

Holubi, karty, a hlavně geniální hudba

„Byl bych moc rád, aby se i díky památníku o Dvořákovi mluvilo tak, jak si zaslouží. A abychom třeba vyvrátili i některé mýty spojené s jeho prací a životem – třeba že ho tatínek nutil stát se řezníkem… Mě osobně na něm fascinuje spojení lidového člověka s intelektuálem. Choval holuby, pěstoval ovocné stromy a chodil do hospod hrát s horníky karty. Zároveň ovládal několik světových jazyků a byl geniálním skladatelem. Průnik těchto dvou aspektů je patrný i v jeho hudbě. Ta je srozumitelná i pro méně zkušeného posluchače, vychutná si ji ale i hudební znalec. Dvořákův odkaz zůstává tak i dnes přitažlivý pro nejširší publikum,“ uzavírá Vojtěch Poláček.

www.antonindvorak.cz

Mgr. Vojtěch Poláček (37 let) je novým ředitelem Památníku Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami od září 2021. Odborné zkušenosti čerpal například v Národním muzeu, kde dlouho vedl Divadelní oddělení. Má bohatou výstavní i publikační praxi stejně jako zkušenosti s organizací koncertů, divadelních představení a dalších doprovodných akcí. Vojtěch Poláček je absolventem oborů divadelní věda a dějiny umění na FF UK. Má dvě malé děti, zajímá ho historie a hraje na violoncello.

Víte, že…

Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami je příspěvkovou organizací Středočeského kraje? Ten zřizuje a podporuje i další památníky významných osobností spjatých s tímto regionem.

elegantní novorenesanční vilu z roku 1878 navrhl architekt Čeněk Gregor, jenž se jako stavitel později podílel na budování nejvýznamnějších pražských veřejných budov? K těm paří i Národního divadlo, Národního muzeum či nová budova Hlavního nádraží.  Vilu obklopuje krásný anglický park o rozloze 8 hektarů a ten zase malebná česká krajina s lesy, loukami, rybníky a nedalekými brdskými vrcholky.

v prvních zhruba pěti letech bydlel Antonín Dvořák v domě nedaleko Kounicovy vily, který mu jeho švagr poskytl? Později si však od hraběte zakoupil starý špýchar na druhé straně obce Vysoká a ten adaptoval na své vlastní letní sídlo. Později dostalo jméno Vila Rusalka. Dodnes ji vlastní Dvořákovi dědici. Mezi Vilou Rusalka a památníkem je dům, ve kterém bývala hospoda U Fenclů. Tam chodil Dvořák hrát karty - rád prý měl zejména hru Darda. Důležitý byl pro Dvořáka i nedaleký kostel v Třebsku. Na tomto místě měl roku 1877 svatbu hrabě Kounic s Josefínou Čermákovou, sestrou Dvořákovy manželky Anny. Světoznámý skladatel byl na svatbě jako svědek a bylo to také vůbec poprvé, kdy do Vysoké přijel.

po ranní procházce se Dvořák zavřel v pracovně a během dopoledne komponoval? Po obědě se opět vydal do lesa. Podle vzpomínek syna Otakara, který ho často doprovázel, i zde vlastně pokračoval v dopolední skladatelské práci: „Byl celou cestou zamlklý a natolik zaujatý svými hudebními nápady, že mnohdy ani neodpovídal na moje otázky. Často pravou rukou jakoby vyťukával na prsou nějakou melodii.“

Dvořák nebyl zdaleka jediným umělcem, který na toto výjimečné místo jezdil? V areálu památníku delší dobu pobýval také básník Josef Václav Sládek a na návštěvy sem přijížděli například skladatelé Suk a Fibich či literáti Zeyer, Jirásek a Stroupežnický.

Dvořák na Vysoké započal, dokončil nebo cele vytvořil přinejmenším 30 velkých kompozic, z nichž mnohé patří k vůbec nejvýznamnějším v rámci celé skladatelovy tvorby? Jsou to například Čert a Káča, Jakobín, Humoresky, Symfonie č. 8 a v neposlední řadě Rusalka, se kterou je zdejší příroda již navždy spjata. V lese za zámečkem se skutečně nachází jezírko, kam údajně chodil Dvořák na procházky a kde čerpal inspiraci pro hudbu své nejslavnější opery. Po Dvořákově smrti bylo jezírko nazváno Rusalčiným. A skladatelův letní dům dostal jméno Vila Rusalka.

na Vysokou odjížděl Dvořák zpravidla v květnu a do svého pražského bytu se vracel až v září či říjnu? Kromě léta 1893, které strávil v americkém Spillville, nevynechal jediné léto.

existuje řada Dvořákovských mýtů? Legenda je prý i to, že k charakteristickému „hopsavému“ rytmu Humoresky ho inspirovala jízda vlakem. Tento rytmus ale používal Dvořák již dříve a opakovaně. Nebo že se na přání otce učil nebo dokonce vyučil řezníkem.? Ve třicátých letech 20. století se objevil Dvořákův výuční list. Zjevně šlo o podvrh, který měl posilovat příběh o skladatelově lidovém původu a založení. Je sice pravda, že se Dvořák narodil v místnosti mezi výčepem a tanečním sálem. Jeho otec František, který byl poměrně úspěšným podnikatelem v řeznictví a pohostinství, ho však dlouhodobě podporoval ve studiu hudby. Jako houslista a citerista byl Dvořákovi dokonce prvním hudebním průvodcem a učitelem.

 

K příležitosti státního svátku 17. listopadu se Baťův Památník stejně jako vloni zapojí do iniciativy Díky, že můžem, a připojí se tak k myšlence rozsvítit celorepublikově významné budovy do barev české trikolóry. Mimořádný moment svátečního nasvícení zlínského architektonického skvostu nastane přesně v 17:11 za současného přehrání písně Modlitba pro Martu, což ještě více podtrhne silnou atmosféru. Památník takto bude zářit celý večer až do 23:00.

V rámci 17. listopadu, který letos vychází na středu, mohou návštěvníci využít den otevřených dveří se vstupem zdarma od 10:00 do 16:00.

Více info: www.pamatnikbata.eu

Výstava přináší výběr z malířské tvorby především 60. a 70. let 20 stol. jednoho z nejvýznamnějších českých malířů. Obrazy z tohoto období, které často vznikaly na základě novinových fotografií, jsou charakterizovány expresivitou a groteskností výrazu. Představují autorův nejdůležitější přínos českému i světovému malířství. „Vliv, který Načeradský měl na mnoho malířů, ať už přímo svých žáků z dob působení na vysokých uměleckých školách, nebo na ty, kteří se s jeho dílem setkali na výstavách, byl především v energii, kterou do svých obrazů vkládal a v chuti neustále experimentovat s malířskou formou a vyvíjet se. Rozměrná plátna, v kterých je hlavním námětem lidská figura v celé své kráse, složitosti, ale také pitoresknosti, jsou ukázkami neutahané a nepřekombinované malby,“ doplnil Malina. Výstava jeho děl je realizována ze zápůjček ze soukromých i veřejných sbírek.

Spolu s Jiřím Načeradským v galerii bude zahájena i výstava Of The Elements. Představí se Petr Včelka a Petr Bulava, kteří se stanou určitou protiváhou Načeradského obrazů. Jejich převážně kresby a objekty jsou spíše kontemplativní a místo přímého útoku na divákovu pozornost volí strategii postupného objevování a dešifrování. „Výstava není zamýšlena jako společný prostor pro dva solitéry, ale jako prostor spolupráce a společné snahy toto teritorium nějak přetvořit a nově definovat. Práce obou autorů staví na klasickém uměleckém vzdělání a oba tak vycházejí z dobře zvládnutého budování hmoty, prostoru a jiných aspektů uměleckého řemesla. Svůj počáteční objekt zájmu, tedy realitu, či její výsek, však v různých technikách dále posouvají směrem k jejímu znejasnění a abstrahování. Mimésis tak ustupuje abstrakci a ta se znovu v plynulém pohybu vrací k realitě. Právě tento, pro oba autory samozřejmý pohyb dává jejich pracím zvláštní oneirický charakter.“

Galerie Slováckého muzea, Otakarova 103, Uherské Hradiště. Vernisáž ve čtvrtek 11. listopadu v 17.00 hodin. Výstavy končí 30. ledna 2022.

Srdečně zveme na první ze série speciálních přednáškových cyklů s akcentem na Baťovo mládí. Bude se konat v sobotu 13. listopadu od 17:00 v Infopointu Památníku (ve vedlejší budově gymnázia vlevo od Památníku na adrese nám. T. G. Masaryka 2734). Zajímavosti nejen z dětství Tomáše Bati vám prozradí vedoucí průvodce Petr Hampl. Velkým lákadlem je také exkluzivní možnost nafotit si interiér zlínského klenotu za slavnostního osvětlení, které se účastníkům dostane po skončení této speciální prezentace.

Doporučujeme využít předem možnost rezervace prostřednictvím webu zde: https://pamatnikbata.eu/rezervace-terminu-prohlidky/ 

Základní vstupné je 99 Kč, snížené 49 Kč.

Více informací: www.pamatnikbata.eu

Letošním výběrem filmů stejně jako v minulých ročnících míříme na to nejlepší, co brazilská kinematografie v posledních letech nabídla. Velké city, odvážné činy, smyslnost i zoufalství se snoubí v uhrančivých scénách. Nahlédneme do pralesních domovů i do drobných pokojů velkoměstských činžáků. Kino Brasil uvede dramata vztahová i osobní, surreální snímek s hlubokou metaforou, dokument z prostředí současné Amazonie i zbrusu nový animák pro celou rodinu. “V současné Brazílii není přáno umění, filmovou tvorbu nevyjímaje. Natočení nezávislého filmu se stalo velkou výzvou a každý takový počin vyžaduje odvahu i podporu zahraničí. Vznikají tak osobité snímky, které bodují na nejprestižnějších festivalech světa a dokazují, že brazilští filmaři se jen tak zlomit nedají,” uvedla dramaturgyně Gabriela Šmaiclová. Kino Brasil vám nabídne šest filmů rozmanitých témat a přístupů od současných předních brazilských režisérů. Chybět nebudou už tradiční úvody před projekcí a české a anglické titulky.

V programu najdeme například drama oceněné v Cannes Neviditelný život Eurídice Gusmãové, které rozbuší nejedno srdce příběhy dvou odloučených sester z Ria de Janeira padesátých let. Na Berlinale vysoce ceněný polodokumentární snímek Poslední prales nás přenese k dnes už jen hrstce indiánů Yanomami, kteří si pevně stojí za svým místem na světě. Pomyslné bariéry mezi generacemi, které utváří doba, ve které prožijeme své mládí, nám ukáže film Rozervaná srdce, v němž je bezbřehá otcovská láska hmatatelná stejně jako jeho bolest. Nejčerstvější snímek letošního festivalu, animovaný film inspirovaný slavnou malířkou brazilské modernistické éry Tarsilou do Amaral Tarsilinha otevře tajuplné dveře do ryze brazilského pohádkového světa.

O spolku Saudade:
Idea festivalu se zrodila v hlavách několika milovníků brazilské kinematografie, kteří se odmítli spokojit s tematicky velmi omezeným výběrem brazilských filmů, které jsou v Čechách známé a běžně dostupné. Třebaže sociální témata a prostředí favel je důležitou osou brazilské kinematografie, existuje mnoho filmů, jimž dominují jiné náměty. Festival Kino Brasil přiváží do Prahy díla různých žánrů, která v posledních letech zaujala jak v domácím, tak mezinárodním prostředí. Festival je zároveň příležitostí pro brazilské režiséry prezentovat svou tvorbu v Evropě.

Všechny aktuální informace včetně programu najdete na:
www.kinobrasil.cz
https://www.facebook.com/kinobrasil
 

Anotace k jednotlivým filmům přiloženy.

Hedvábná stezka je termínem pro trasu spojující v dobách starověku a středověku Evropu s Asií. Tvoří ji zhruba 8 000 kilometrů námořních i suchozemských cest, po kterých obchodníci a další cestovatelé proudili již v hluboké minulosti let před Kristem. Až do ledna 2021 se nicméně nevědělo o Čechovi, který by Hedvábnou stezku zdolal - stal se jím až Martin Půlpán z Pardubic, když během jedenácti měsíců v letech 2018 a 2019 sám, po zemi a na jeden zátah překonal Turecko, Írán, Arménii, Gruzii, Abcházii, Ázerbájdžán, Turkmenistán, Uzbekistán, Kyrgyzstán, Kazachstán a Tádžikistán, aby nakonec stanul v Číně.

„Od dětských let mě fascinovaly dálky a neustále jsem hleděl na mapu světa,“ říká Půlpán. „Snil jsem o zemích, o kterých mnozí tvrdí, že jsou nebezpečné, o místech, která jsem znal jen z vyprávění, filmů nebo obrázků. Snil jsem o tom, že také jednou, jako dávné karavany, překonám hory dotýkající se nebes nebo nekonečné a vyprahlé pouště. Nikdy by mě ale nenapadlo, že to pro mě nebude jen sen, že mě osud nakonec přichystá stovky dobrodružných situací, poznám desítky úžasných lidí, kteří žijí na nejrůznějších místech podél legendární Hedvábné stezky mezi Evropou a Čínou, a po zemi urazím tisíce kilometrů.“

Splněný sen však nekončí u lednového zápisu do České knihy rekordů. Dobrodruh a cestovatel o celém putování napsal knihu, kterou chce nyní vydat. Ve spolupráci s brněnským nakladatelstvím Backstage Books a za podpory budoucích čtenářů, na něž se obrací crowdfundingová kampaň na Startovači, vzniká publikace, kde vyprávění a zážitky z cest doplní 48 originálních, ručně malovaných ilustrací a 121 autentických fotografií.

„Knihu vnímám jako pestrobarevnou mozaiku příběhů (ne)obyčejných lidí a kultur, které autor poznává během svého putování na trase legendární karavanní stezky,“ říká Martin Toman, zakladatel Backstage Books. Nakladatelství nedávno přispělo cestopisnému žánru i knihou Tadeáše Rulíka Low-cost za každou cenu, o putování Balkánským poloostrovem a západní Evropou.

Toaletní papír už není

Aktuálně probíhající crowdfundingová kampaň je příležitostí, jak knihu Ztracen na Hedvábné stezce získat levněji, než za kolik bude později dostupná v běžné distribuci. Zároveň jde o ideální vánoční dárek, protože kniha se ke čtenářům dostane záhy po konci kampaně, na přelomu listopadu a prosince. Podporovatelé také mohou vybírat z řady zajímavých odměn. Kyrgyzský toaletní papír už se vyprodal, ale k dostání je stylové oblečení i originální doplňky včetně vaku, brýlí nebo placatky. Samozřejmě nechybí vstupenky na některou z plánovaných cestovatelských přednášek, případně přednáška soukromá.

Ti dobrodružnější se za podporu vydání knihy mohou těšit na výlet, který jim Martin Půlpán vymyslí a následně s nimi i absolvuje. Stejně tak je možné s ním vyrazit na urbex, tedy průzkum opuštěného místa, například továrny nebo nemocnice. Deset podporovatelů má možnost přidat se na budoucí expedici do země nebo zemí na Hedvábné stezce, a ten nejopravdovější z fanoušků si může pořídit Půlpánův deník z cest.

„Je to doklad z celé mé cesty,“ říká o něm. „Vtiskl se do něj písek z Íránu, polil jsem jej čajem v Arménii, jsou na něm slzy, které mi ukáply, když jsem onemocněl a vypadalo to, že se budu muset vrátit domů, ale je na něm i špína z hranic Afghánistánu a Tádžikistánu, kdy mi jej při psaní odfoukl vítr.“

Odměnit se ale lze i jen samotnou knihou Ztracen na Hedvábné stezce, třeba pouze v elektronické podobě. V té tištěné nicméně autor knihy přidá i vlastnoruční podpis. 

„Vím, že to o své knize říká každý, ale já jsem si skutečně jistý, že podobnou knihu jen tak nenajdete,“ tvrdí Půlpán. „Je plná dobrodružství, neuvěřitelných příběhů, dobrosrdečných lidí, ale i nebezpečí. Na 576 stranách vyprávím příběh, který může zažít každý z nás, pokud se rozhodne ze dne na den změnit svůj život a vydat se do neznáma. V knize také naleznete spoustu informací o jednotlivých místech, historii, a společně poznáme nejrůznější etnika a jejich zvyky. Pojďte se společně se mnou ztratit ve vyprahlých pouštích nebo pod hřebeny vysokých hor a objevit starodávná města, která po staletí určovala chod dějin! Projeďte se mnou starodávnou karavanní trasu z Evropy do Číny!“ 

 

Martin Půlpán je copywriter a marketér na volné noze. Vedle hudby, jíž se věnuje jako DJ, je jeho velkým koníčkem cestování, o němž před aktuálně vznikající knihou psal na vlastním blogu LostCzechMan.com či v článcích pro Lidé a Země, Lonely Planet nebo HedvabnaStezka.cz. Celkem prozatím navštívil 86 zemí světa (plus neuznanou republiku Abcházie).

www.backstagebooks.cz

Venkovní hra Stínadla

Hráči hledají podle slepé mapy Stínadel 17 míst, na kterých plní 17 úkolů. Cílem je získat 17 unikátních stínadelských pamětních karet a vyluštit závěrečnou tajenku. Plnění úkolů si lze rozvrhnout do několika procházek městem.
Hru je třeba dokončit do 31. 3. 2022. Od dubna 2022 se mohou návštěvníci těšit na pokračování s novou trasou ve Stínadlech.
Mapa / hrací plán bude k zakoupení v pokladně v Domě U Zlatého prstenu za 50 Kč.

 

Tajemná Stínadla

Sada karet provede účastníky prostřednictvím různých úkolů výstavou Město jako přízrak / Pražské inspirace Jaroslava Foglara. Cílem je sestavit zprávu a získat odměnu. Hra má varianty pro mladší i starší děti, pro organizované skupiny a je i podkladem pro lektorský program Pátrači ve výstavě pro školní skupiny. Pátrat je možné po celou dobu konání výstavy, která potrvá do 4. 9. 2022.
Nezdolní pátrači mohou na program navázat venkovní hrou s názvem Stínadla.
Karty budou k vyzvednutí v pokladně v Domě U Zlatého prstenu.

 

Přehled všech doprovodných programů k výstavě Město jako přízrak / Pražské inspirace Jaroslava Foglara

Cyklus přednášek a besed

Vždy v úterý od 18.00 hod., malý přednáškový sál Domu U Zlatého prstenu, cena 80 Kč.

16. 11. Jestřáb a Skautská nadace Jaroslava Foglara
Roman Šantora o pozůstalosti Jaroslava Foglara, tajemstvích jeho bytu, vzniku Skautské nadace Jaroslava Foglara a její péči o jeho odkaz.

14. 12. Foglarova Dvojka
Slávek Janov si povídá s Jaroslavem Čvančarou, členem legendárního skautského oddílu Dvojka, o činnosti oddílu a Jestřábovi v šedesátých letech 20. století.

18. 1. Pochybná morálka Rychlých šípů
Tomáš Vučka o tom, zda pověst mravní dokonalosti a role veřejných ochránců spravedlnosti nepřipravily Rychlým šípům nakonec past.

15. 2. Rychlé šípy a Foglarova Stínadla ve filmu
Petr Kotek o hraných filmech se stínadelskými tématy a o filmových a televizních dokumentech o Jaroslavu Foglarovi.

15. 3. Jaroslav Foglar a jeho hry ve staropražských ulicích
Jiří Pedro Zachariáš o významu her ve městě, jimiž Jaroslav Foglar významně obohatil metodický fond mimoškolní výchovy, o jejich přípravách a realizacích.

19. 4. Mezi dynamikou a snem, mezi silou a jemností: dvě výtvarné podoby (nejen) Stínadel.
Tomáš Vučka diskutuje s ilustrátory Pavlem Čechem a Richardem Fišerem o jedinečných způsobech interpretace foglarovských motivů v jejich pracích.

17. 5. Fenomén Foglar
Pavel Hošek o rituálech, posvátných místech a časech, úloze dobra, pravdy a krásy ve foglarovských vyprávěních.

14. 6. Rychlé šípy a hlubinná psychologie
Karel Beneš o vztahu mezi jungiánsky pojatou psychoanalýzou a stínadelskými příběhy Rychlých šípů, zejména v prvních dvou knihách Foglarovy trilogie.

Sobotní programy pro děti i dospělé

Tyto programy jsou součástí vstupného do objektu, ale je nutné si předem zarezervovat místo na: stinadla@muzeumprahy.cz. Počet míst je omezen, proto je rezervace závazná.

13. 11. Odpoledne s ABC – průnik světa Jaroslava Foglara se světem časopisu ABC
14.00–17.00 hod., odpočinkový prostor v Domě U Zlatého prstenu, od 12 let a dospělí
Moderovaná diskuse s osobnostmi časopisu ABC – Vlastislav Toman, Ladislav Badalec, Josef Kropáček, Zdeněk Ležák.

15. 1. Odpoledne pro dětské skupiny – pátrači ve výstavě
14.00–15.30 a 16.00–17.30 hod., pátrací hra s lektorským programem ve výstavě  

12. 2. Odpoledne pro dětské skupiny – pátrači ve výstavě
14.00–15.30 a 16.00–17.30 hod., pátrací hra s lektorským programem ve výstavě

Lektorský program pro organizované skupiny dětí ve věku 7–11 a 12–15 let.        

23. 4. Vinohrady Jaroslava Foglara
15.00–17.00 hod., místo srazu: u tramvajové zastávky Vinohradské hřbitovy (Vinohradská, zastávka ve směrů dolů ke krematoriu).
Komentovaná vycházka s Tomášem Vučkou po místech, která pamatují J. Foglara.

14. 5. Prokopské údolí a Jaroslav Foglar
15.00–17.00 hod., místo srazu: na rohu ulic Hlubočepská a K Dalejím (pod tzv. Pražským Semmeringem).
Komentovaná vycházka s Tomášem Vučkou po místech spojených s Foglarovou Dvojkou.

 

Autorské komentované prohlídky výstavy

Vždy v úterý od 17.30, cena 80 Kč

Pražské inspirace Jaroslava Foglara (3. patro)

Provází autorka Pavla Státníková, komisařka výstavy

18. 1.; 22. 3.; 24. 5.

 

Město jako přízrak (suterén)

Provází autor Petr Kotek

7. 12.; 22. 2.; 26. 4.; 21. 6.

 

Lektorské programy pro školy

Vítejte ve Stínadlech – 9–11 let a 12–13 let, 60–90 minut dle domluvy
1. stupeň ZŠ (3.–5. třída)
Žáci ve výstavě po skupinách pátrají po postavách a místech z Foglarovy stínadelské trilogie. Společně pak vyluští zprávu a seznámí se se základními informacemi o J. Foglarovi.
Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět.

2. stupeň ZŠ (6.–7. třída)
Žáci ve skupinách ve výstavě pátrají po odpovědích na otázky a vyluští zprávu. Společně s lektorem zmapují spisovatelskou a skautskou činnost Jaroslava Foglara.
Vzdělávací oblast: Člověk a společnost, Umění a kultura.

Tajuplná zákoutí staré Prahy – střední školy a vyšší gymnázia (15–19 let), 90 minut
Žáci interpretují zákoutí staré Prahy na obrazech z konce 19. a počátku 20. století a porovnávají tehdejší obraz s dnešním.
Vzdělávací oblasti: Člověk a společnost, Umění a kultura.

Individuální aktivity pro rodiny s dětmi (viz. bližší informace výše)

Venkovní hra Stínadla
Hráči hledají podle slepé mapy Stínadel 17 míst, na kterých plní 17 úkolů. Cílem je získat 17 unikátních stínadelských pamětních karet a vyluštit závěrečnou tajenku.    

Tajemná Stínadla
Sada karet provede účastníky prostřednictvím různých úkolů výstavou. Cílem je sestavit zprávu a získat odměnu.  „Průvodce“ má variantu i pro organizované skupiny.

Výstava Město jako přízrak / Pražské inspirace Jaroslava Foglara

Výstava v Domě U Zlatého prstenu je rozdělena do dvou částí. Nadzemní galerijní část se skládá z obrazů známých i zapomenutých malířů – např. J. Minaříka, T. H. Rašína, K. Holana a dalších, které návštěvníkům přiblíží místa Foglarova dětství a mládí. Části Prahy jako Josefov, Petrská čtvrť nebo Na Františku jsou zároveň místy, která Foglara pravděpodobně inspirovala při psaní jeho románů a příběhů o Stínadlech.

Druhá část výstavy, umístěná ve sklepní části domu, je věnována scénografii města znázorněného jako labyrint, který se stává místem kluků a holek, tzv. PÁTRAČŮ po tom, kde se odehrávaly Foglarovy příběhy – zejména stínadelská trilogie. Návštěvníci se zde dozví nejen o Foglarově životě, ale získají i představu o tom, jak vypadal prvorepublikový klučičí klub, mohou si projít Rozdělovací třídu nebo nahlédnout do Foglarovy pracovny. Dostanou se až k Černé vodě a v kostele sv. Jakuba zažijí atmosféru volby Velkého Vonta.
Část výstavního prostoru je také věnována století Vontů. Důkladně mapuje toto hnutí až do současnosti.
Součástí výstavy je i několik projekcí. Zároveň „pátrači“ mohou procházet výstavou a zjišťovat odpovědi na otázky, které jsou tam pro ně zanechány.

www.muzeumprahy.cz