středa
17. července 2024
svátek slaví Martina

Cestovní ruch

Březnová přednáška Zlínský architektonický manuál

ZLÍN: Všichni zájemci o architekturu, urbanismus nebo novodobou historii měst jsou zváni na přednášku pojednávající o odborně popularizační databázi Zlínský architektonický manuál (ZAM). Téma mapující vývoj zlínské architektury v průběhu minulého století až do současnosti vám představí historička umění a projektová manažerka ZAM Lucie Šmardová, a to ve středu 30. března od 17:00 v Infopointu Památníku T. Bati (nám. T. G. Masaryka 2734, Zlín). Dozvíte se třeba, jak vznikají jednotlivé trasy, podle čeho jsou vybírány architektonické a umělecké objekty nebo jaký bude letošní program komentovaných prohlídek a mnoho dalšího. Po přednášce je navíc umožněno navštívit slavnostně rozsvícený Baťův památník. Rezervace míst předem.

30.03.2022
17:00 - 18:00
Autor článku: 
Zuzana Bílá

Zlínský architektonický manuál (ZAM) je odborně popularizační databáze zam.zlin.eu prezentující architektonické a umělecké objekty, soubory staveb a veřejných prostranství vzniklých v letech 1894 - 2018. Základem databáze jsou tematické trasy zaměřené na „baťovský Zlín“, ale i na výstavbu, která probíhala nezávisle na firmě. Třináct stezek nabízí dějiny jednotlivých lokalit, například továrního areálu, první dělnické kolonie Letná nebo filmových ateliérů na Kudlově. V databázi má důležité místo také architektura druhé poloviny 20. století, kdy byl Zlín Gottwaldovem. Jednotlivá hesla obsahují texty, dobové fotografie, pro srovnání je k dispozici rovněž současná fotodokumentace a archivní plány.

Hlavním realizátorem projektu je spolek aArchitektura, který spolupracuje s nejdůležitějšími kulturními a paměťovými institucemi ve Zlíně.

Rezervace míst na přednášku předem prostřednictvím webu www.pamatnikbata.eu (sekce „Pro návštěvníky“ – Rezervace termínu prohlídky) nebo přes e-mail: pamatnikbata@zlin.eu. Základní vstupné je 99 Kč, snížené 49 Kč.

Více info: https://pamatnikbata.eu/breznova-prednaska-zlinsky-architektonicky-manual/

Lubomír Typlt v Galerii Slováckého muzea

UHERSKÉ HRADIŠTĚ: Lubomír Typlt (* 1975) absolvoval vedle českých vysokých uměleckých škol VŠUP v Praze a FaVU v Brně také Kunstakademii Düsseldorf, kde studoval u významných profesorů Markuse Lüpertze či Gerharda Merze. Studia dokončil jako mistrovský žák A. R. Pencka. Pro Typltovu tvorbu je příznačná specifická kontrastní a nebývale variovaná barevnost. Na svých plátnech rozvíjí osobitý mýtus o lidském jedinci, a to s gestickou malířskou živostí a spontánností. Lubomír Typlt od roku 1998 samostatně vystavuje v Čechách i v zahraničí.

od 11.03.2022 do 05.06.2022
09:00 - 17:00
Autor článku: 
Jane Neal

Násilí či hrozba násilí, které se Typltovou tvorbou táhne jako červená nit, je obvykle vpleteno do příběhů. Zdá se, jako by umělec občas znázorňoval rébusy, které máme vyřešit. Tento smysl pro tajemno je často navozen Typltovým opakováním. Rozhodnutí vyzkoušet a zopakovat stejnou postavu nás znovu a znovu nutí ptát se proč, přičemž nás zároveň navádí do oblasti science fiction, klonování a eugeniky.

V některých svých obrazech Typlt využívá dynamiku dokonalých protějšků pro dynamický a strašidelný účinek. V hlavě nám tak nutně naskakují myšlenky o klonování či představy o dvojnících, které nás vytrhávají z našeho „normálního“ snění, a vyvstávají otázky, co se nachází za tím psychedelickým pohledem, který nám autor předkládá. 

Typlt se již na počátku své umělecké dráhy odmítl vydat jednoduchou cestou. Namísto toho se rozhodl vydat dvěma souběžnými cestami, a přesto zásadně odlišnými. Na jedné straně ho zajímaly geometrické stroje, které objevoval ve svých obrazech, kresbách a plastikách (v rané fázi), na druhé pak tvořil figurativní malby.

Dějiny umění zpravidla pojednávají o školách a hnutích, zahrnují ale i osobnosti, které se drží stranou od svých souputníků a odmítají se přizpůsobit – jak akademickým očekáváním a pravidlům, tak společenským zvykům a sociálním konvencím. Bez těchto výrazných osobností a jejich odmítání ohnout hřbet a podvolit se systémům či zvyklostem by umění bylo mnohem méně barvité, pozoruhodné a zajímavé. Ať už jde o nekonformní, vizionářské, či jen čistě zarputilé umělce, jejich neobyčejné vize z nich v rámci dějin umění činí klíčové osobnosti. Lubomír Typlt takovým umělcem je.

Poklady ze sbírkového fondu. Galerie Slováckého muzea slaví 60. výročí svého vzniku

UHERSKÉ HRADIŠTĚ:  Šedesát let existence Galerie Slováckého muzea v barokní budově bývalé vojenské zbrojnice je příležitostí k oslavě. A jak jinak než novými výstavami,  „V sálech prvního patra poprvé veřejnosti představujeme výběr z tvorby vynikajícího malíře Lubomíra Typlta, originálního malíře i textaře, jehož tvorba se vymyká všemu, co je v Česku k vidění a slyšení. Dále naši návštěvníci uvidí výběr z přírůstků galerie za posledních 10 let,“ avizuje Milada Frolcová, kurátorka Galerie Slováckého muzea a výstavy Přírůstky 2012–2022, která je umístěna do přízemního sálu, a dodává: „Vzhledem k již tři roky trvající pandemii mnoho lidí ani nevidělo novou stálou expozici, proto věřím, že je to pro veřejnost ve správný čas a že budou moci tak zaměřit svou pozornost i na kulturnější rozměr našich všedních dnů.“

od 11.03.2022 do 05.06.2022
09:00 - 17:00
Autor článku: 
Pavel Princ

Výstava Přírůstky 2012–2022 dokumentuje velmi důležitou, a přitom ne příliš zveřejňovanou, součást činnosti instituce, kterou je práce se sbírkami a péče o ně. Od počátků vzniku Slováckého muzea v roce 1914 byl součástí sbírkového fondu také materiál uměleckého charakteru. „S postupným nárůstem konvolutu umění a rekonstrukcí budovy bývalé vojenské zbrojnice v Otakarově ulici 103 (1958–1962) začalo období systematického rozšiřování výtvarného fondu. Nákupní aktivity nově vzniklé Galerie SM se soustřeďovaly hlavně na regionální tvorbu autorů několika generací minulých i současných významných umělců, a na vybraná díla výtvarníků, kteří regionem prošli, tvořili zde a současně patří k výrazným osobnostem českého výtvarného umění, a také na díla významných bývalých žáků uherskohradišťské „umprumky“,“ popisuje Frolcová škálu tvůrčí rozmanitosti, na kterou se můžete těšit.

Za více než sto let své existence se sbírka rozrostla do bohatého souboru dosahujícího 7607 kusů sbírkových předmětů. Od roku 2012 do roku 2022 přibylo do sbírkového fondu umění 225 kusů sbírkových předmětů, z nichž 34 artefaktů bylo zakoupeno a 191 kusů tvoří díla, která byla muzeu darována. „V novodobých přírůstcích najdeme artefakty od významných českých a moravských umělců např. A. Frolky, F. Hodonského, T. Měšťánka, J. Mžyka, O. Olivy, E. Ovčáčka, M. Švabinského, I. Theimera, Z. Tománka, I. Vaculkové, V. Vašíčka a mnoho dalších, které region Slovácko různorodě ovlivnil při své tvorbě,“ uzavírá Frolcová.

 

Galerie Slováckého muzea, Otakarova 103, Uherské Hradiště. Výstavy potrvají do 5. června 2022.

 

www.slovackemuzeum.cz, www.facebook.com/slovackemuzeum

 

Svátky jara a Velikonoce – výstava v muzeu ukazuje krásu staročeských svátků

POLIČKA: Je již neodmyslitelnou tradicí, že každý rok připraví poličské muzeum pro návštěvníky jarní výstavu o Velikonocích v prostorách útulné měšťanské třídy. Nejinak je tomu i letos. Výstava seznamuje s tradicemi velikonočního týdne a u jednotlivých dnů se návštěvníci seznámí s jejich zvyky a historií a s lidovým pokrmem. Těšit se mohou i na dobrodružné, pohybové i výtvarné aktivity s nimi spojené.

od 22.03.2022 do 24.04.2022
09:00 - 16:00
Autor článku: 
Eva Zavoralová /jal

Dlouhá zima je pryč, svítí slunce, sviští potoky a vše se zazelená a poličské muzeum zve na novou výstavu s názvem Svátky jara. Tato instalace připomene dvě podoby tradičních svátků. V čase, kdy ožívají zvyky spojené s novým jarem, se zároveň slaví největší křesťanské svátky celého roku. Uvidíte tedy velikonoční kraslice, pomlázky a řehtačky ale také tradiční pokrmy a artefakty lidového umění, inspirované událostmi pašijového týdne.

Po zimě s jejími neduhy se těšíme na jaro, na slunce, až se vše zazelená a vykvete, až se naplno rozezpívají ptáci. Velikonoce slaví lidé od nepaměti a stále je také proměňují. V dobách hojnosti a moderního života, v dobách dobrých i zlých zůstávají hlavními symboly kraslice, pomlázka, mláďata, tradiční jídla, ale i veselé barvy a lidská pospolitost. Výstava vás seznámí s některými tradicemi velikonočního týdne, který trvá od květné neděle do „červeného“ pondělí. U jednotlivých dnů se seznámíte s jejich zvyky a historií a s lidovým pokrmem. Věříme, že starší generace ráda zavzpomíná na dřívější jarní zvyky a mladé rodiny posílí vlastní rodinné tradice,“ uvádí kurátorka výstavy a etnografka muzea Mgr. Stanislava Cafourková.

Pro malé i velké návštěvníky bude ve výstavě připraven prostor, kde si vyzkoušejí dobrodružné, pohybové i výtvarné aktivity s Velikonocemi spojené,“ dodává.

 

Výstavu dále doprovodí první dubnovou sobotu 2. 4. 2022 akce pro děti i dospělé Jarní odpoledne v muzeu. Zveme každého, kdo si chce svůj domov rozjasnit barevnou dekorací – JARNÍM VRKOČEM. Během tvořivé dílny si návštěvníci naaranžují zápich zelených větviček a proutků a ozdobí jej stuhami, bílými vejdunky, barevnými skořápkami, květinami, motýli nebo ptáčky z různých materiálů.

Děti se navíc mohou těšit na POHÁDKU Z ROZKVETLÉ LOUKY v podání Divadla Jójo. A o čem bude? Bzumy bzumy, kousy kousy, vrzy vrzy, sosy srk, zmizí rychle hmyzím letem dřív, než bys jen okem mrk! Kdo, kam a proč? Šnek Škytálek a hmyzí kamarádi frrrčí pod Medovou stráň na Velký jarní závod. 

 

Výstava potrvá 22. 3. – 24. 4. 2022. Podrobnosti na www.cbmpolicka.cz.

 

Podnikavky na mateřské: Herečka Kristýna Janáčková a její deníková terapie láskou

ČR: Kristýnu Janáčkovou, sympatickou drobnou brunetku, leckterý televizní divák zná buď jako pohádkovou princeznu, nebo problematickou zdravotní sestřičku z Ordinace. Rodačka ze Vsetína je ale zároveň divadelní, filmová herečka a dabérka, která si cestu k herectví na osudu tak trochu vyvzdorovala. Pomohl jí k tomu třeba i festival amatérského divadla Jiráskův Hronov. Herectví není ale její jedinou vášní. Jako nadšená cestovatelka o sobě dává vědět i na literárním poli, ať už jako spoluautorka cestovatelského deníku, nebo nově interaktivním deníkem pro maminky, nazvaným S LÁSKOU, MÁMA, protože její svět už dnes naplňují také dva malí synové.

Autor článku: 
Irena Koušková

Kristýno, vlastní mateřské deníkové zápisy vás inspirovaly k vydání návodného deníku pro ženy, které tápou, jak všechna ta poprvé se svými dětmi co nejlépe zaznamenat. Na trhu je v tomto sortimentu, z čeho vybírat. Vy jste si mezi deníkovými tituly nevybrala? Co vám na nich chybělo? Jak jste ho koncipovala vy? Jakou etapu v životě dítěte deník, který vydává Albatros, vlastně postihuje?

Na trhu jich je zřejmě hodně, ale všechny pro mě příliš strohé, neosobní, jednotvárné, nebo vás tlačí do představy někoho jiného. Když jsem nějaký takový výtisk dostala, vlastně mě znervózňovalo vyplňovat jejich stránky. Nebylo by tam stejně nic, co by mě nyní jako dospělou ženu zajímalo, pokud bych takový deník od své mámy dostala. Chybělo by mi tam to nejzásadnější, emoce, pocity, prožitky, zážitky. A tak jsem se vždy vracela ke svým deníkům, které synům píšu od početí každý den. Dodnes. Mají tu veškeré památeční věci, první ustřihnuté vlásky, náplasti z bolístek a tak. Popisuji v nich veškeré své pocity a emoce, jejich pocity a emoce, pokroky, zkušenosti, zážitky. Náš příběh je doplněn také fotkami, které vše krásně podkreslují.

Na jejich základě jsem se rozhodla zrealizovat svůj dávný sen − interaktivní deník S láskou, máma, který se zaměřuje nejen na pocity dítěte, ale i maminky, na kterou se často a tak rádo zapomíná. Nechala jsem se svými deníky inspirovat, abych do něj vložila to nejdůležitější. Je zde zahrnuto období od početí až do konce školky. Každé období je zakončeno Dopisem Tobě, kde může ještě maminka či tatínek napsat dopis svému dítěti, a Prostorem pro maminku, která se zde může dítěti vypsat ze svých pocitů a povyprávět, jaký čas dopřává sobě samé, aby byla spokojená, protože, co si budeme povídat, spokojená máma, spokojené dítě. Čas jen pro NI samou je velmi důležitý. Měla být zahrnuta i škola, ale odevzdala jsem nakladatelství přes 700 stránek, tudíž bylo nutné škrtat. Ale věřím, že vynechané období i otázky budou ještě jinak použity.

 

Co vás přimělo ke psaní deníků svým oběma synům? Může za to jen izolace na mateřské dovolené? Využila jste tak tvůrčím způsobem covidovou dobu, kdy nebylo možné živě hrát? Jak podrobné deníky píšete? Ve věku miminek se obvykle zapisuje hodně, ale později už frekvence záznamů většinou klesá. Vy ale píšete stále…

Nejstaršímu synovi je osm let. Jakmile jsem zjistila, že jsem těhotná, což jsem poznala ještě v ten den, kdy se to stalo, jsem vzala do ruky tužku a deník a začala jsem psát. Každý den. A stále píšu. Všechno. Co jsme spolu prožili a prožíváme, jak jsme se cítili a cítíme, jaké měl a má pokroky. Je to takové vnitřní nutkání psát. Možná taková má terapie. Neumím vysvětlit, proč tomu tak je. Něco mě prostě žene vpřed. I když mě od toho rodina mnohdy odrazovala, nikdy jsem nepřestala. Nešlo to. Luis jich má nyní už 49. Elliot, který brzy oslaví první narozeniny, zase osm. Věřím stále, že to jednou ocení, že se do nich začtou a kdo ví, třeba v nich najdou důležité odpovědi na své otázky.

Poslední lockdown jsem tedy využila jen k tomu, abych si splnila svůj dávný sen na popud maminek-fanynek, které mi říkaly i psaly, že by také rády „deníkovaly“, ale nevědí jak na to. A tak, když mi opět zavřeli divadla a já nemohla hrát, pod srdcem Elliota, ležela jsem ve své posteli a říkala si co teď? Já nemůžu jen tak ležet. Potřebuji tvořit! A v tu chvíli mě to napadlo a už to jelo. A bylo to krásné. Chystat se na Elliota, prožívat v klidu své těhotenství a do toho tvořit interaktivní deník S láskou, máma s úžasnou ilustrátorkou, kterou jsem oslovila, s Bárou z Nikolajky.

 

Patříte spíš ke sluníčkovým mámám, které vzpomínají jen na to krásné, nebo v deníku motivujete ženy, aby se nebály přiznat i negativa spojená s mateřstvím? Jak to případně vybalancovat, aby výsledkem byl krásný příběh pro dítě, které si jednou zápisy bude samo číst? Má podle vás význam vracet se k deníkové terapii i po letech?

Žádná máma není čistě sluníčková, každá máme své výkyvy, své slabší stránky, svoje emoce, své dny. A je důležité o nich mluvit. Já, s těžkým srdcem samozřejmě, píšu do svých deníků i negativní emoce, okamžiky, situace, za které se následně omlouvám. Ale jsme jen lidé. I tohle může být opravdu neocenitelné pro naše děti. Já těm, které se tváří, jak mají vše dokonalé, vztah, děti, mateřskou, všechno, nevěřím. Naopak. Cítím to jen jako sebeklam, přesvědčování se o něčem. Mateřství není jen procházka růžovou zahradou. To si přiznejme. A je důležité mluvit o všem. Vždyť to dítě není hloupé, ono všechno vycítí. Klamaly bychom nejen sebe, ale především jeho. A to přeci žádná máma nechce. V dospělosti mnohdy řešíme sami se sebou spoustu věcí. V těch denících můžou být pro naše děti odpovědi nebo návody, proč něco je tak, jak je a jak se s tím dá naložit. Tím, jak sama docházím na terapie už několik let, mi právě deníková terapie přijde jako velmi nedocenitelná záležitost.

 

Vedla si také vaše maminka, když jste byla v období raného dětství, podobné záznamy? Případně − pokud ne, snažila jste se v dialogu s ní vyplnit tuto mezeru?

Nevedla. A bohužel není ani moc vzpomínek, což mě mrzí. Velmi by mě zajímaly její pocity v těhotenství, při porodu i po něm, jaké byly mé první okamžiky na světě a i ty roky potom. S postupem času už bývají vzpomínky, pokud tedy ještě nějaké jsou, více a více zkreslené.

 

Máte herectví v rodině? Nemůžeme nezmínit, že vaším bratrem je divadelní režisér a dramaturg Zdeněk Janáček a jeho manželkou herečka Aňa Geislerová. Váš partner je hudebník. Tušíte už herecké či umělecké vlohy i u svých synů?

Herectví v rodině nemáme, ale bydleli jsme v Karolince, naproti Valašskému národnímu divadlu, kde jsme v létě pomáhali s bráchou a za to v něm mohli zkoušet divadelní hry. Tak možná proto, že už od kolébky jsem se dívala na divadlo (úsměv). Máma a děda hráli něco málo ochotnicky, ale to je tak vše.

U Elliota zatím nic samozřejmě nepozoruji, ale Luis je velmi šikovný tanečně. Chodí do taneční školy Danceway a nepřestává mě překvapovat. Zaměřují se tam na hip hop, streetdance. Tady vidím velký talent. Jednou se mnou hrál ve filmu Jako letní sníh, syna Jana Amose Komenského. Tam mě fascinoval, jak byl bezprostřední. Dokonce sám nabízel panu režisérovi možnosti, jak situaci zahrát. Byl disciplinovaný, i když byla náročná nočka, tzn. natáčení v noci. Ale když pak dostal nějaké nabídky ze seriálů, tak ty už odmítl (úsměv).

 

Jak jste se vlastně dostala k herectví? Ovlivnil vaši další hereckou kariéru také festival amatérských divadel Jiráskův Hronov? Jakou svou divadelní nebo filmovou roli považujete za stěžejní? Co jste musela cestě za svým snem obětovat?

Moje cesta nebyla úplně jednoduchá. Pocházím z vesnice, ze které jsme se pak přestěhovali do malého města Vsetín. Jediné, co vím, je, že nikdy jsem neuvažovala o jiné cestě. Od školky jsem hrála divadlo, recitovala, chodila na dramatický kroužek, milovala jsem vůni divadla, kostýmů, fascinovalo mě to prostředí. A tak, i když mi nevyšla vysoká herecká škola, nevzdala jsem se. Odešla jsem do Zlína, kde jsem při soukromé herecké škole hostovala v divadelních hrách pod režijním vedením úžasných režisérů, jakým je třeba J. A. Pitínský, Petr Štindl aj., po třech letech jsem získala angažmá v Komorní scéně Aréna v Ostravě, kde jsem hrála krásné role, ale nejvíce ve mně asi zůstala Panočka ve stejnojmenné velmi úspěšné divadelní hře. Po dalších třech letech jsem odešla na volnou nohu do Prahy, kde jsem neznala nikoho. Ani jsem neměla nic dopředu domluveného, jen jsem věděla, že musím odejít. Celá herecká cesta je o štěstí, o kontaktech, o známostech. Někdy je to velmi těžké, ale stále bych neměnila.

A ohledně Jiráskova Hronova, na něj mám moc krásné vzpomínky. Jezdila jsem tam s partou kamarádů, se kterými jsme hrála v dramatickém kroužku na gymplu ve Vsetíně. Účastnila jsem se jen seminářů, nikdy jsem tam nehrála, ale vůbec mi to nevadilo, naopak jsem si vše velmi užívala. Bavilo mě to. Mělo své kouzlo spát v tělocvičně s ostatními, chodit na semináře, představení a následné večírky neměly také chybu. Vznikla i spousta přátelství. Jako zásadní beru seznámení s režisérem Petrem Léblem, za nímž jsme poté jezdili s bratrem, který se také účastnil Jiráskova Hronova a byl u něj v semináři, každý měsíc na víkend do Divadla Na zábradlí. Zde jsme spali na půdě a chodili na všechna jeho představení i několikrát za sebou, a také na představení J. A. Pitínského, se kterým jsme se díky Petrovi seznámili. Dodnes mám schované všechny programy a hluboko v srdci nesmazatelné vzpomínky. Bylo to nádherné období, které na mě mělo obrovský vliv, a také vzácný čas s Petrem Léblem a povídání si s J. A. Pitínským.

 

Když bylo vašemu prvnímu synovi tři roky, šla jste poutnickou Svatojakubskou cestu, což je dnes velmi populární a řadu lidí k tomu vede potřeba celkové duševní očisty. Byla jste na ní sama? Šlo o reakci na náročné období intenzivně prožívaného mateřství? Z této výpravy vznikla dokonce publikace Svět je láska – deník intuitivního cestovatele, kterou jste napsala společně s Lucií Biedermann Doležalovou, lektorkou automatického psaní a kresby, která navazuje kontakt s anděly. Co to znamená být intuitivním cestovatelem? Máte blízko ke spiritualitě, bylinkám, duchovnu, ezoterice díky mateřství, nebo jste to tak měla už odjakživa?

Svatojakubskou cestu jsem měla dlouho vysněnou, ale stále jsem ji odkládala, až jsem potkala Lucii a ta mě tzv. vykopla. Šla jsem s ní, i když jsme vlastně byly víceméně samy. A i zde jsem psala deník, cestovatelský, na základě kterého jsem připravila knihu Z mámy poutníkem, ale bohužel mi kvůli pandemii nakonec nevyšla, nakladatelství muselo pozastavit novinky. Ale stále věřím, že vyjde.

Ano, potřebovala jsem se vymanit z mateřství, kterému jsem se zcela poddala a ztratila se. Putování mi pomohlo se paradoxně zastavit a nalézt zpět svou cestu, a navrátit si tak svou sebehodnotu, sebelásku. Ale největší zlom mi přinesla až cesta do Tibetu. A co znamená Intuitivní cestování? Že nic nemáte naplánováno, jen určité body. Jinak se necháte vést intuicí, která vám přinese neskutečná poznání a nezapomenutelné zážitky.

Já mám velmi blízko už od dětství k nadpřirozeným věcem. Kdybych poslouchala svou intuici od samého počátku, myslím, že jsem zdaleka někde jinde, než jsem teď, vše se nyní učím znovu. Ale společnost vám moc nedovoluje se projevit, zvlášť když jste dítě, to mají všichni pocit, že vás musí vést. A děje se to stále. Děti se nenechávají v klidu růst a projevovat se. Je to stále musíš, měl bys, nemůžeš. Někdy mě drtí i ten systém školství.

Ano, věřím na energie, sílu myšlení, v mocné kouzlo přírody. Díky tomu, že ač v Praze, přeci jen bydlíme jakoby na vesnici, v přírodě, našla jsem vztah k bylinkám, ze kterých celé jaro, léto i podzim něco vyrábím, kuchtím, léčím se z nich. Poznávám je. Já miluju přírodu, věřím v její sílu, věřím, že je mocná a umí uzdravit vše, jen jí to dovolit svým postojem a myšlením, což je v našem civilizovaném světě velmi těžké.

 

Jak těžké je ve vaší branži skloubit mateřství a kariéru? Vnímáte více nebo méně hereckých příležitostí?

Myslím, že mi je těch pracovních příležitostí naděleno právě tak, abych to mohla skloubit s mateřstvím, abych od dětí neodcházela často, abych mohla být nyní co nejvíce s nimi, protože mě teď opravdu potřebují, žádnou chůvu. Ale je pro mě důležité si také odskočit zahrát, nabít se, tvořit, být mezi svými kolegy a neztratit nit. Miluji svou profesi a chyběla by mi. Ale bez muže, který je nápomocen a o naše syny se v době mé nepřítomnosti postará a podporuje mě, dává mi svůj prostor, svou lásku a porozumění, bych to nezvládla.

 

Objevujete se také na módních přehlídkách, kde vynášíte modely začínajících značek. Máte nějaké další ambice, které byste chtěla v oděvním nebo jiném oboru realizovat?

Ambice v oděvním oboru nemám. Navíc je toho teď tolik, že by mě to ani netěšilo. Neobjevuje se kolem mě nic, co by mě momentálně překvapovalo, fascinovalo, až táhlo k vlastní tvorbě. Jediné, co bych ráda dokončila a co by mě i bavilo, je merch (pozn. red.: oblečení a věci každodenní potřeby, které fanoušci kupují, aby dali najevo náklonnost určité značce nebo umělci) k mému interaktivnímu deníku. Tak snad mi bude přát štěstí a budu jej moci nabídnout všem maminkám a jejich dětem.

 

https://cs-cz.facebook.com/kristynajanackovaofficial

Festival delikátních chutí – jaro 2022

PRAHA: Jarní vydání gastronomického festivalu na Novoměstské radnici bude festivalem svátečním, neboť se bude konat v neděli v první jarní den. Lákavé vůně z nejrůznějších koutů světa i pestrá škála chutí budou skvělým důvodem se u nás potkat, vykročit do jarních dnů nebo navštívit vyhlídkovou věž, která bude po zimě znovu otevřena http://www.nrpraha.cz/vez/. Ať už si vyberete spíše tradiční jídla nebo cizokrajné pochoutky, věříme, že nebudete litovat. Festival je pro všechny, kdo chtějí v milé atmosféře strávit neděli s přáteli, rodinou, nebo jen tak na procházce historickou Prahou a užít si lahodné jídlo.

20.03.2022
Autor článku: 
Petra Baďurová/ika

Vstup zdarma

Kdy: neděle 20. 3. 2022 od 10:00 do 18:00 hod

Kde: Novoměstská radnice, Karlovo náměstí 1/23, 120 00 Praha 2

 

Přidejte se k události na Facebooku.

 

Na které prodejce se můžete těšit? To se dozvíte na: http://www.nrpraha.cz/program/1141/festival-delikatnich-chuti-jaro-2022/

 

Místní kultura je mediálním partnerem akce.

 

V pokladně věže si při té příležitosti můžete zároveň prohlédnout výstavu Stopy židovské přítomnosti v Praze 2. Židovská obec na pražských Vinohradech patřila k největším v Československu a je spojena s mnoha významnými a zajímavými osobnostmi. Prohlédnete-li si výstavu v pokladně věže a zadíváte-li se na panorama Vinohrad z ochozu, můžete si kromě dvou věží kostela sv. Ludmily představit i dvě věže synagogy v Sázavské ulici.

Prohlídka ZDARMA v pokladně věže /  vstup z Vodičkovy ulice

Otevřeno:

út - ne 10 – 18 hod, pondělí zavírací den

mezi 12. - 13. hod 30 minut polední pauza

V zimním období je věž uzavřena. 

Během EHD - Dnů evropského dědictví je otevřeno i v pondělí až do 20 hod.

Putovní výstava představuje málo známou a opomíjenou kapitolu z historie Vinohrad a na Novoměstskou radnici se vrátila po sedmi letech. 

Zajímavé poznatky o málo známých skutečnostech spojených s historií vinohradské židovské komunity získáte z informačních panelů.

Výstavu iniciovala a ve spolupráci s Židovským muzeem v Praze uspořádala Městská část Praha 2 v roce 2014 v Mázhauzu NR.

Autorem projektu, je dokumentarista Martin Šmok.

http://www.nrpraha.cz

Příběh lásky na zámku Loučeň

LOUČEŇ: Příběhem o netradičním manželství knížete Alexandra a kněžny Marie Thurn – Taxis, který trval téměř 60 let, budou návštěvníky na zámku Loučeň provázet až do konce února.

Autor článku: 
ČTK

Po návštěvnicky rekordně úspěšném Příběhu vánočního stromečku přichází zámek Loučeň s další tradiční sérií tematických prohlídek, věnovaných romantickému příběhu Alexandra a Marie Thurn – Taxis, tedy knížete a kněžny. Pokud byste čekali obyčejný příběh aristokratického manželství, byli byste na omylu.

„Po Příběhu vánočního stromečku, který na zámku tradičně vyprávíme od listopadu do ledna, jsme přemýšleli, jaké speciální prohlídky pro naše návštěvníky připravit dále. Vzhledem k tomu, že 14. února celý svět slaví svátek zamilovaných, říkali jsme si, kdy jindy odvyprávět láskyplný příběh naší knížecí dvojice, když ne právě v únoru? Příběh Alexandra a Marie jsme našim návštěvníkům poprvé představili již v roce 2020 a díky velkému úspěchu jsme ho zařadili do stálého programu,“ uvádí Ing. Kateřina Šrámková, ředitelka zámku Loučeň.

Příběh této knížecí dvojice, který započal roku 1875 v Benátkách, byl od první chvíle netradiční. Nejednalo se totiž o předem smluvený aristokratický sňatek, ale o skutečnou a čistou lásku. Alexandr s Marií společně procestovali celý svět, přivedli na svět 3 syny a dočkali se 11 vnoučat. A právě postava jednoho z potomků, syna Ericha, provede návštěvníky krásným životním příběhem nejen svých rodičů Alexandra a Marie, ale představí i další zajímavosti a symboly lásky v různých podobách.

Jak již mají loučeňští ve zvyku, prohlídky budou opět zážitkem všemi smysly. Návštěvníci si budou moci užít během prohlídky klavírní vystoupení, uslyší zamilované verše a zámek bude provoněn příjemnými vůněmi.

„Prohlídku zámku v rámci Příběhu lásky doporučuji zakončit večeří při svíčkách v zámeckém hotelu Maxmilian nebo se ubytovat v jednom z našich kouzelných zámeckých apartmánů, které jsou jako stvořené pro romantické pobyty,“ uvádí Vratislav Zákoutský, kastelán zámku Loučeň.

Zámek Loučeň je otevřen denně, ve všední dny od 12:00 do 16:00, o víkendech od 11:00 do 16:00. Vstupné na prohlídku Příběhu je 180 Kč/osoba, v případě zájmu o vstup pouze do parku s labyrinty je jednotné vstupné 90Kč/osoba. Pro velký zájem o prohlídky je návštěvníkům doporučeno zakoupit vstupenky předem online na webu zámku Loučeň.

Více informací včetně podrobného programu a rezervace vstupenek na www.zamekloucen.cz

Zámek Loučeň je jednou z nejnavštěvovanějších památek ve Středočeském kraji. Zámek, postavený na počátku 18. století a vlastněný rody Valdštejnů, Fürstenberků a Thurn-Taxisů, je provozovaný společností Loučeň a.s. a od 7. 7. 2007 je přístupný veřejnosti. Lákadlem pro návštěvníky je kromě prohlídek s kostýmovanými průvodci rozlehlý romantický anglický park s Labyrintáriem, unikátní kolekcí 12 labyrintů a bludišť, postavené dle návrhu britského projektanta Adriana Fishera. Celý zámecký areál je památkově chráněný.

http://www.zamekloucen.cz/

Poličské muzeum včera a dnes - 140. výročí založení slavíme interaktivní výstavou

POLIČKA: Městské muzeum si připomíná 140. výročí svého trvání a to výstavou s názvem Muzeum včera a dnes, na které se dozvíte, jak se pečuje o sbírkové předměty, jaký je život sbírek skrytých v depozitářích i prezentovaných na výstavách. Výstava je svým hravým pojetím vhodná i pro dětského návštěvníka.

od 01.02.2022 do 03.04.2022
Autor článku: 
Eva Zaoralová

„Naši předkové z Musejního spolku Palacký v 80. letech 19. století pořádali první výstavy v tehdejší chlapecké škole. Díky zastupitelům města Poličky se tato budova v Tylově ulici 112 stala v roce 1934 městským muzeem natrvalo,“ uvádí kurátorka výstavy a etnografka Mgr. Stanislava Cafourková.

Už výstava Vánoce z depozitáře ve své muzejní části seznámila návštěvníky s historií muzea a podobou starších stálých expozic. Tato obměněná verze se více zaměří na to, jak jednoduše přiblížit rozmanitou muzejní práci veřejnosti i dětem různého stáří.

Návštěvníci se dozví o složení sbírkového fondu, jak se pečuje o sbírkové předměty, jaký je život sbírek skrytých v depozitářích i prezentovaných na výstavách. Pokud nechcete být jen pasívním divákem, budete moci některé činnosti kurátorů vyzkoušet. A na výstavě se můžete zamyslet nad posláním, smyslem a podobou muzea v minulosti, současnosti i budoucnosti,“ dodává.  

 

  • A jak to celé začalo?

6. listopadu 1881 byl ustanoven Musejní spolek Palacký v Poličce, a to za účelem „sbírati starožitnosti“. Proto začal od dárců přijímat staré předměty. Brzy vyvstala potřeba prostoru k jejich uchování a vystavení. Muzeum vystřídalo pronájem v 5 budovách ve městě, až v roce 1934 natrvalo zakotvilo a bylo pro veřejnost otevřeno v budově bývalé chlapecké školy v Tylově ulici. Spolu se školou budovu opustilo i místní divadlo. Za to zde byla umístěna i městská knihovna (do r. 1980). V 60. a 70. letech se podařilo otevřít dvě velmi moderní expozice (Sklářství a Památník B. Martinů) Avšak havarijní stav budov od roku 1976 znamenal částečné uzavření muzea, úplné roku 1982. K obnovení muzejních expozic došlo po částečné rekonstrukci v roce 1984. Ale teprve ve 21. století za pomoci evropských financí byly budovy 112 a 113 celkové zrekonstruovány a v dubnu 2009 se muzeum slavnostně otevřelo jako Centrum Bohuslava Martinů.

 

  • Součástí muzea je i Centrum Bohuslava Martinů, co si pod tím návštěvník může představit?

Směrem k veřejnosti se muzeum prezentuje pod hlavičku světoznámého skladatele, který se v Poličce narodil. V našich sbírkových fondech je ve srovnání s jinými institucemi největší množství hmotných památek, rukopisů, originálů skladeb nebo korespondence B. Martinů.

 

  • Kolik objektů v dnešní době poličské muzeum spravuje?

Kromě hlavní budovy se stálými expozicemi a výstavními sály muzeum prezentuje sbírky výtvarného uměn v budově barokní radnice, návštěvníky vodíme k prohlídce rodné světničky B. Martinů na věži kostela sv. Jakuba a prohlídce hradebního ochozu.

 

  • Jaká je velikost muzejních sbírek?

Muzejní sbírka je rozdělena do 3 podsbírek: historická, výtvarné umění a Bohuslav Martinů. Celá obsahuje asi 20 000 inventárních čísel.

 

  • Jaké profese jsou na výstavě představeny a jaké lze vyzkoušet?

Na výstavě si návštěvníci mohou vyzkoušet práci kurátora, který pracuje v depozitáři, stará se o sbírky a dokumentuje je, např. tím, že je vyfotografuje. A především je připraven „výstavní sál“, kde si lidé jako výstaváři mohou zkusit nainstalovat vlastní výstavu z připravených předmětů. Jejich pojetím se pak mohou kochat i ostatní návštěvníci.

 

V ceně vstupenky na výstavu je i návštěva současných stálých expozic. Výstava potrvá do 3. dubna 2022. Více na www.cbmpolicka.cz

Sochař VOJTĚCH EDUARD ŠAFF aneb Mezinárodní den průvodců v Poličce

POLIČKA: V rámci oslav Mezinárodního dne průvodců cestovního ruchu poličské muzeum uspořádá speciální prohlídkový okruh po stopách slavného poličského rodáka, sochaře a pedagoga Vojtěcha Eduarda Šaffa a to nejen  pro průvodce.

26.03.2022
14:00
Autor článku: 
Zavoralová / jal

Mezinárodní den průvodců se koná každý rok v několika zemích a připomíná výročí vzniku světové federace turistických průvodců. V letošním roce se muzeum také zapojilo a nejen průvodci mají možnost zúčastnit se speciálního prohlídkového okruhu po stopách slavného poličského rodáka, sochaře a pedagoga Vojtěcha Eduarda Šaffa. Ten během svého života sochař vytvořil okolo 370 děl, ale dochovaly se pouze dvě třetiny (většina ze sádry). Mezi nejznámější patří Alegorie "Země" a "Vzduch" na budově Národního muzea (1888), Léda s labutí (1890), Dívčí válka pro Západočeské muzeum v Plzni  (1897–1901), která je obecně považována za vrchol jeho tvorby (dvoudílný reliéf vznikl ve vídeňském ateliéru umělce na základě zakázky tehdejšího ministerstva kultury); k poličským realizacím náleží reliéf mistra Jana Husa vytvořený pro pomník v Liboháji (1921) a pamětní deska purkmistra Josefa Smoly v Poličce (1885).

Prohlídka se bude konat v sobotu 26. března 2022 ve 14.00 hodin. Zahájení proběhne v přednáškovém sále muzea, kde budou představeny ukázky tvorby umělce z depozitářů. Roku 1889 se J. V. Šaff stal králem ostrostřelby v Poličce, proto bude součástí i ukázka střeleckých terčů, koruny i žezla. Střelbu na terč si zájemci mohou vyzkoušet.  Poté bude následovat procházka Šaffovou ulicí k rodnému domu čp. 107, která bude zakončena v městské galerii v radnici prohlídkou expozice věnované slavnému poličskému rodákovi,“ uvádí historik muzea PhDr. David Junek. „Akce bude pro průvodce i veřejnost zcela zdarma,“ dodává.

Více na www.cbmpolicka.cz

V Pointě vyšla kniha plná příběhů o Šumavě, která přibližuje dědictví našich předků

ČR: V online nakladatelství Pointa vyšla kniha plná příběhů o Šumavě s názvem Bejvávalo na Šumavě – smutno i veselo. Krátké příběhy, které potěší nejen milovníky a příznivce Šumavy od 12 let, vypovídají o reálném životě lidí na území Šumavy. O všem, co jim osud přichystal, co museli strpět, co obětovali, ale třeba i jaké humorné příhody se jim kdy udály. Autorkou knihy je šumavská rodačka Lucie Oudová, která po úspěšném vydání své první knihy Dary Pošumaví (2020), jež byla určena především rodinám s dětmi, nyní přibližuje čtenářům Šumavu z jiného úhlu pohledu, a tím je dědictví našich předků. Kniha přináší krátké veselé a smutné příhody, které jsou čerpány z dobových novin, od sběratelů folklóru nebo přímo od samotných Šumaváků. Knižní novinku Bejvávalo na Šumavě – smutno i veselo, prvotinu Lucie Oudové Dary Pošumaví i spoustu dalších titulů je možné objednat na e-shopu Pointy a ve všech tradičních knihkupectvích nebo na e-shopech.

Autor článku: 
Ondřej Hampl/ika

Bejvávalo na Šumavě – smutno i veselo 

Autorka: Lucie Oudová

Ilustrátorka: Veronika Víchová

 

Žánr: soubor krátkých příběhů 

Počet stran: 104

Rozměry: 148 x 210 mm

Vazba: vázaná

ISBN: 978-80-7650-645-9

Datum vydání: 27. 1. 2022

Vhodné pro: milovníky Šumavy

Cena: 279 kč

Pointa.cz | Bejvávalo na Šumavě

 

Anotace

Jak se dostat k srdcím lidí? Nechte si vyprávět jejich příběhy. Žili na Šumavě a Šumavou. Jejich duše i ruce byly drsné. Zkuste jim porozumět. Občas se budete smát a jindy plakat, neboť příroda a lidé jsou jedno. Každá generace má své „bejvávalo“ a my se v této knize vydáváme i o století zpět. Čtěte tyto stránky, jako byste zaťukali na omšelé dveře staré chalupy a bylo vám otevřeno. Zasedněte k domácímu stolu a vyslechněte si neobyčejné příběhy obyčejných Šumaváků.

Lucie Oudová

Narodila se na Šumavě a žije Šumavou. Má tuto krajinu hluboko ve svém srdci, proto není divu, že o ní stále píše. V současné době pracuje na pozici sociálního pracovníka, je neustále v kontaktu s lidmi. Volný čas pak tráví se svými dětmi na Šumavě – toulá se s nimi po lesích a zapadlých koutech této krajiny a sbírá vyprávění o neobyčejných lidech. Ty pak sepisuje do příběhů, aby mohla tyto výjimečné odkazy pamětníků předávat dalším generacím. V roce 2020 vyšla její první kniha s názvem Dary Pošumaví, ta byla určena především rodinám s dětmi. Nyní by chtěla přiblížit čtenářům Šumavu z jiného úhlu pohledu, a tím je dědictví našich předků.

Proč knihu napsala

„Často od svých prarodičů slýcháváme jejich vyprávění z dětství a mládí. Málokdo z nás si ale tyto jejich vzpomínky zapisuje. Tím, jak sami stárneme a prarodiče nám odcházejí, zapomínáme i my, jak to tenkrát ta naše babička vyprávěla. Psaním se vždy uchovával odkaz dávných dob pro budoucí generace. Právě z těchto zdrojů je pak možné soudit, co daná doba přinesla, jací lidé zde žili, jaké problémy řešili, co je těšilo, čím hřešili…

Tento pohled do minulosti nám pomáhá pochopit přítomnost a odhadovat budoucnost. A to je právě ten důvod, proč jsem sepsala tuto knihu. Nesmíme zapomínat!“

 

O Pointě:

Pointa funguje jako online nakladatelská služba, která autorům pomáhá sestavit knižní tým a zafinancovat vydání knihy s pomocí crowdfundingu. Následně je provede celým procesem, zajistí tisk a distribuci, pomůže také s propagací.          

●      pointa.cz            

●      facebook.com/Pointa.cz            

●      instagram.com/pointa.cz           

●      blog.pointa.cz

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Cestovní ruch