Lubomír Typlt v Galerii Slováckého muzea
UHERSKÉ HRADIŠTĚ: Lubomír Typlt (* 1975) absolvoval vedle českých vysokých uměleckých škol VŠUP v Praze a FaVU v Brně také Kunstakademii Düsseldorf, kde studoval u významných profesorů Markuse Lüpertze či Gerharda Merze. Studia dokončil jako mistrovský žák A. R. Pencka. Pro Typltovu tvorbu je příznačná specifická kontrastní a nebývale variovaná barevnost. Na svých plátnech rozvíjí osobitý mýtus o lidském jedinci, a to s gestickou malířskou živostí a spontánností. Lubomír Typlt od roku 1998 samostatně vystavuje v Čechách i v zahraničí.
Násilí či hrozba násilí, které se Typltovou tvorbou táhne jako červená nit, je obvykle vpleteno do příběhů. Zdá se, jako by umělec občas znázorňoval rébusy, které máme vyřešit. Tento smysl pro tajemno je často navozen Typltovým opakováním. Rozhodnutí vyzkoušet a zopakovat stejnou postavu nás znovu a znovu nutí ptát se proč, přičemž nás zároveň navádí do oblasti science fiction, klonování a eugeniky.
V některých svých obrazech Typlt využívá dynamiku dokonalých protějšků pro dynamický a strašidelný účinek. V hlavě nám tak nutně naskakují myšlenky o klonování či představy o dvojnících, které nás vytrhávají z našeho „normálního“ snění, a vyvstávají otázky, co se nachází za tím psychedelickým pohledem, který nám autor předkládá.
Typlt se již na počátku své umělecké dráhy odmítl vydat jednoduchou cestou. Namísto toho se rozhodl vydat dvěma souběžnými cestami, a přesto zásadně odlišnými. Na jedné straně ho zajímaly geometrické stroje, které objevoval ve svých obrazech, kresbách a plastikách (v rané fázi), na druhé pak tvořil figurativní malby.
Dějiny umění zpravidla pojednávají o školách a hnutích, zahrnují ale i osobnosti, které se drží stranou od svých souputníků a odmítají se přizpůsobit – jak akademickým očekáváním a pravidlům, tak společenským zvykům a sociálním konvencím. Bez těchto výrazných osobností a jejich odmítání ohnout hřbet a podvolit se systémům či zvyklostem by umění bylo mnohem méně barvité, pozoruhodné a zajímavé. Ať už jde o nekonformní, vizionářské, či jen čistě zarputilé umělce, jejich neobyčejné vize z nich v rámci dějin umění činí klíčové osobnosti. Lubomír Typlt takovým umělcem je.
Mohlo by vás také zajímat...
ČR: Poslanecká sněmovna schválila v prvním čtení tzv. velkou mediální novelu – novelu zákona o České televizi, Českém rozhlase a televizních a rozhlasových poplatcích.
ČR: Návštěvnost kulturních zařízení vzrostla podle předběžných údajů Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS) v roce 2023 o více než deset procent oproti roku 2022 ve všech sledovaných oblastech kultury. Stále však zaostává za hodnotami roku 2019. Nejvíce se hodnotám roku 2019 blíží oblast památek, kde se návštěvnost pohybovala okolo 92 % předcovidových hodnot a meziročně vzrostla z 12,1 na 13,7 mil. návštěvníků.
ČR, ZAHRANIČÍ: Spolek Moje česká škola vyhlašuje letní soutěž v tvůrčím psaní pro vícejazyčné děti: „Urob si sám aneb Jak se žilo kutilům”. V soutěži mají děti za úkol připravit rozhovor s prarodiči, příbuznými nebo sousedy právě na téma kutilství, které je významným českým národním a kulturním fenoménem. Příspěvek může mít formu textu, komiksu, videa či animace. Zapojit se mohou jednotlivci i žákovské kolektivy. Všichni výherci získají knižní ceny. Konečný termín pro přijímání soutěžních příspěvků je 1. října 2024. Realizace soutěže je podpořena v rámci dotační výzvy MZV ČR: “Projekty zaměřené na spolupráci s krajanskými komunitami v zahraničí pro rok 2024”.
ŘEHLOVICE: Kulturní centrum Řehlovice je významným místem setkávání umělců a komunity z Česka i Německa. Zaměřuje se na propojení umění a kultury prostřednictvím různých projektů, včetně divadelních produkcí, výtvarného sympozia Proudění – Strömungen a dalších kulturních akcí. Důležitým prvkem je také podpora česko-německého dialogu, který reflektuje geografické i historické souvislosti místa. S úctou k historii a snahou o zachování autentické architektury se Kulturní centrum Řehlovice, nedaleko Ústí nad Labem, stalo nejen místem inspirace, ale i tvůrčího rozvoje pro širokou veřejnost. Lenka Holíková, zakladatelka a ředitelka centra, mě provedla všemi jeho objekty v letošním nejdelším dni roku, 20. června. Po prohlídce jsme v centru vedly rozhovor nejen o tom, jak Lenka s neúnavnou energií a podporou svých spolupracovníků a dobrovolníků již 25 let proměňuje téměř zchátralý statek v oázu kreativity a kulturního dění.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818