Cestovní ruch

Zatímco na Ukrajině zuří válka, filmaři expedice Černobyl na kolečkách dokončují dokument z doby, kdy ještě tamní země žila v míru. Před půl rokem se vydali do Černobylské zóny natáčet pokračování úspěšného Camina na kolečkách (2017). V čele s vozíčkářem s roztroušenou sklerózou, Honzou Duškem, bylo hlavním smyslem snímku ukázat, že s handicapem život nekončí. Do černobylské zóny se vydal s prosbou o sebeuzdravení a poděkovat u památníku hasičů za jejich záchrannou akci. Expedice během 14 dní navštívila kromě Černobylu i Kyjev a Karpaty s pokusem vylézt na nejvyšší horu Ukrajiny, Hoverlu (2061 m.n.m.).

„Vybírat záběry dřívějšího krásného Kyjeva a přitom sledovat zpravodajství z těch samých míst, kde teď zuří válka, byla jedna z nejtěžších pracovních věcí vůbec.“ uvedla režisérka filmu Eva Toulová. „Během naší expedice jsme se seznámili se spoustou lidí a teď sleduji jejich příspěvky s voláním o pomoc. Točili jsme dokument na místě jedné z největších lidských katastrof země a za půl roku se na stejném místě děje další!“ doplnila režisérka.

I proto se tvůrci jednomyslně shodli o tom, kam část výtěžku z filmu poputuje. „Rozhodli jsme se, že chceme, aby náš dokument pomáhal. A tak 50 % z výtěžku ze vstupného poputuje na charitativní účely. Z toho polovina na podporu Domova svatého Josefa v Žirči, kde Honza aktuálně žije. A druhá polovina na humanitární pomoc na Ukrajině. O hrůzách války jsem slyšel jenom z vyprávění babičky a tety a nikdy by mě nenapadlo, že zvěrstva, která se dějí na Ukrajině budu muset sledovat každý den ve zprávách. Jsme v kontaktu s lidmi, kteří nás na Ukrajině podpořili, a doufáme, že se s nimi ještě někdy budeme moci setkat.“ uvedl organizátor výpravy a producent filmu Petr Hirsch.

Dokument, k němuž namluvil průvodní hlas Jan Šťastný, bude mít premiéru nejenom v den, ale i v přesný čas výbuchu 4. reaktoru Černobylské elektrárny. První premiéroví diváci jej tak mohou zhlédnout v 0:23 v pražském kině Bio Oko. Distribuce filmu do kin v Česku a na Slovensku se ujala společnost Pannonia Entertainment. Zároveň bude na premiéře filmu představena i kniha z výpravy, jejímž autorem je jeden z účastníků expedice Jiří Kalát.

 

TRAILER: https://youtu.be/JY7mreTmkVo

Uvítáme, pokud přijdou návštěvníci ve starém oblečení ve stylu první republiky. Můžete si vzít třeba i nějaká zavazadla nebo další rekvizity. Kolem 14:00 putují cestující porůznu po náměstí a vyptávají se kolemjdoucích: Odkud pojede ta tramvaj? Nevíte, kde je zastávka tramvaje? apod. Ve 14:15 přijede slavnostně tramvaj a odveze všechny tam, kam potřebují. Pokud by k tomu, kvůli mimořádným okolnostem nedošlo, spolu s dalšími zájemci se přesunou do Muzea Českého krasu, kde se nad šálkem čaje nebo kávy zúčastní tiskové konference s řidičkou tramvaje.

Kostýmovaní účastníci se mohou hlásit prostřednictvím skupiny na Facebooku.

Více o historii happeningu zde.

Pod tzv. nemateriální kulturu řadíme vedle folkloru zvyky, obřady, oblast tzv. lidové religiozity, kam spadají vědomosti a představy o člověku, přírodě a vesmíru, o nadpřirozených silách, magie, věštby, pranostiky; léčení a hygienu. V širším pojetí potom problematiku rozličných společenství, rodinných a příbuzenských vztahů, sociálních vazeb v určité komunitě nebo skupině.

 

Vodění jidáše je doprovázeno tímto popěvkem (případně jeho obměněnou variantou) a nám poslouží zároveň jako motto k následujícímu rozhovoru.

„Ó, Jidáši nevěrný, cos to učinil,
žes svého mistra Židům prozradil?

Budeš ty se trápiti, ve věčném pekle hořeti,
s Luciferem ďáblem tam přebývati.

My školáci chodíme a jidáše vodíme
a o dárky prosíme.“

 

Prastarý obyčej Vodění jidáše patřil dříve běžně k Velikonocům stejně jako koledování vajíček a pomlázka. Dnes jej zná ale málokdo. Jak se tedy odehrává a co symbolizuje? Proč se zvyk udržel pouze v několika obcích? V čem je tato tradice unikátní?

Průvody s maskovanou postavou zvanou jidáš se konají na Bílou sobotu dopoledne. Tvoří závěr obchůzek, kdy chlapci od Zeleného čtvrtku nahrazují zvuk umlklých zvonů klapáním a hrkáním. Průvod hrkačů a klapačů, v jehož čele se pohybuje maska jidáše, obchází vesnici a při každém zastavení před domy děti odříkají nebo odzpívají výše uvedený popěvek. Dospělí lidé vycházejí ven a předávají odměnu v podobě syrových vajíček, sladkostí a peněz. Po skončení obchůzky chlapci na předem daném místě odstrojí jidáše, část jeho kostýmu spálí a spravedlivě si rozdělí odměnu. Vzhledem k tomu, že se vodění jidáše koná na Bílou sobotu, chodí chlapci o Velikonočním pondělí na koledu s pomlázkou. Zvyk byl rozšířen i v jiných lokalitách naší vlasti, ale v této podobě se udržel právě jen v části Pardubického kraje. Zvláštností tradice je, že ji udržují děti (většinou chlapci) ve věku od 5 do 15 let. V dotčených lokalitách se zvyk koná téměř bez přerušení. Vodění jidáše náleží k jarním zvykům, kořeny sahají hluboko do minulosti. Patří k obyčejům, které se vážou k přelomovým okamžikům v roce a měly zřejmě společnost očistit od všeho špatného a zlého (obřadní pálení kostýmu masky) před začátkem jara – nového hospodářského roku.

 

Jak postava jidáše vypadala dříve a jak dnes? Z čeho se jeho odění vyrábělo a vyrábí? Jaký magický význam maska nesla? Podle fotografií se zdá, že unést takový „kostým“ musí být docela náročný fyzický výkon…

Kostým jidáše se zhotovuje z rostlinných materiálů. Obvykle ze žitné slámy, ale také sena, rákosu nebo koudele. Rostlinný materiál upomíná na víru našich předků v to, že sláma, seno nebo koudel jako součást kostýmů masek má zajistit dostatek úrody. Kostým je velmi nepohodlný, špatně se v něm pohybuje – zvláště, když k němu patří i vysoká čepice, která má zakrývat téměř celý obličej. Uvědomíme-li si, že v kostýmu je oblečený 15–16letý chlapec, který v něm obejde celou vesnici, jedná se určitě o sportovní výkon hodný obdivu.

 

Jak se vybírá nový jidáš? Jedná se o podobně prestižní událost pro vybraného chlapce a jeho rodinu, jako tomu je v případě Jízdy králů? Něco, na co bude on (i jeho rodina) po celý život vzpomínat? Jaké další role se obsazují v doprovodném průvodu?

Představovat masku jidáše je prestižní záležitostí, chlapec ji může absolvovat jen jednou za život. Vlastně se k této poctě „prokoleduje“. Musí totiž začínat v útlém věku tím, že bude chodit s ostatními klapat a hrkat od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty. Jak roste, může se stát pomocníkem představitele jidáše – tedy jeho párovníkem nebo pánem. Pokud ho v kolektivu chlapců vnímají jako autoritu, je jimi vybrán a může obléct kostým jidáše. Pro celou rodinu se jedná o radostnou událost. Jestliže chlapec v masce jidáše dokáže obejít celou vesnici, jsou na něho všichni pyšní. Představovat jidáše sice není pro jeho rodinu tak finančně náročné jako pro rodinu krále při Jízdě králů, ale prožívaná radost a úcta je naprosto srovnatelná.

 

Nositeli statku jsou většinou chlapci ve věku do 15 let. Je ještě jiný takový statek na národním seznamu, jehož jedinými nositeli by byly děti? Dochází i zde k posunu obyčeje a chlapce čím dál více doplňují dívky? Jak populární mezi dětmi zvyk je? Dokážu si představit, že se při obchůzce s řehtáním, kdy vydávají ohlušující rachot, pěkně vyřádí…

Na národním seznamu jsou od roku 2016 zapsané i Velikonoční obchůzky s Jidášem na Bučovicku, které jsou podobné obyčeji Vodění jidáše. V některých vesnicích, kvůli malému počtu chlapců v příslušném věku, doplňují hrkače a klapače i děvčata. Je to však vnímáno jako výjimka. Je nemyslitelné, aby dívka oblékla kostým jidáše. Mezi dětmi je tradice živá a je součástí jejich života. Vstávají dobrovolně v časných ranních hodinách, aby mohly jít klapat a hrkat. Pouze s oblékáním masky jidáše a zajištěním materiálu na její zhotovení pomáhají rodiče, obvykle tatínkové a dědečkové.

 

Jak probíhala příprava nominace Vodění jidáše na tzv. národní seznam? Co stálo u zrodu této myšlenky? Kdo ji inicioval?

Na začátku byly výzkumy kolegů z Regionálního muzea v Litomyšli a Východočeského muzea v Pardubicích, které mě upozornily na existenci tohoto obyčeje. Pak vlastní setkání s průvodem v obci Vraclav, kdy mě obyčej ohromil. Bylo to ještě v 80. letech 20. století a děti mi vyprávěly o tom, co pro ně vodění jidáše znamená. Jak celou dobu, kdy chodí hrkat a klapat, spí starší chlapci na „utajeném“ místě v šatně školy (s tichým souhlasem jejího vedení). Jak si vybírají představitele jidáše a jaký to má pro ně význam. Když jsem poznala obchůzky s maskou jidáše v dalších vesnicích a viděla jsem, že jsou obyvateli dotčených obcí vnímány jako sváteční součást jejich životů, dohodla jsem se s představiteli obcí a začala připravovat nominaci.

 

Čemu bylo třeba v nominačních podkladech věnovat nejvíce prostoru?

Myslím si, že popisu statku a představení nositelů. Dále pak vyřešení situace, kdy se právě skupina nositelů poměrně rychle mění, a navíc se jedná o nezletilé osoby.

 

Co existenci statku ohrožuje nejvíce a jaká záchranná opatření na eliminaci rizik zániku statku byla v souvislosti se zápisem přijata?

Největším ohrožením je úbytek dětí v některých vesnicích a případná ztráta jejich zájmu o tento obyčej. Záchovná opatření jsou zaměřena na osvětu a také práci s dětmi v lokalitách s tradicí daného obyčeje. V tomto směru spolupracujeme s kolegyní Bc. Soňou Krátkou z Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě na realizaci programů pro školy. Mají jednak zprostředkovat informaci o obyčeji ostatním dětem a upozornit na skutečnost, jak důležité je jeho udržení pro další generace. Rovněž jsme společně připravili na toto téma výstavu, která byla v loňském roce v našem muzeu a nyní je k vidění v muzeu v Luži, jež sídlí na hradě Košumberk. Právě v okolí Luže se nachází několik vesnic, v nichž se Vodění jidáše koná.

 

S vlastním zápisem na národní seznam je spojena nejen zasloužená prestiž, ale i možnost prostřednictvím nejrůznějších dotačních programů čerpat finanční prostředky na propagaci statku, jeho podporu a rozvoj. Jak těchto možností využívají nositelé statku?

Pomoc se zajištěním, která se týká především obstarání materiálu na kostým masky jidáše, většinou přináší příslušný obecní úřad nebo třeba sbor dobrovolných hasičů. Obvykle i tyto instituce žádají o dotace. Některé lokality využívají možnosti dotačních titulů poskytovaných Pardubickým krajem na propagaci obyčeje. Vydávají pohlednice, kalendáře nebo publikace. Myslím, že zatím žádná lokalita nevyužila možnosti dotačních titulů poskytovaných Ministerstvem kultury. Do podpory se zapojuje i naše muzeum. Již dvakrát jsme obstarali žitnou slámu na kostým jidáše v konkrétních vesnicích. Dokonce moji kolegové slámu spletli do dlouhého povřísla na historickém povříslovači.

 

Jak se za deset let od zápisu na tzv. národní seznam tradice Vodění jidáše proměnila? Pomohl jejímu rozvoji?

Je velmi potěšitelné, že se Vodění jidáše od zápisu nijak neproměnilo. Myslím, že si lidé v příslušných obcích této tradice ještě více váží. Dokonce jsme zaznamenali případ, kdy se obchůzka s jidášem v jedné lokalitě obnovila.

 

Na několika místech jsem se dočetla, že tradice je zapsána na seznam UNESCO, ale není tomu tak. Uvažovali jste o tomto návazném kroku? Je běžné, že lidé zápis na národní seznam a seznam UNESCO zaměňují?

Setkáváme se s tím, že si lidé oba seznamy pletou. A to i novináři. Často ani nevědí o existenci národního seznamu, o krajských seznamech ani nemluvím. Nejen naše Muzeum v přírodě Vysočina, které je regionálním pracovištěm pro tradiční lidovou kulturu v Pardubickém kraji, se snaží o osvětu v tomto směru. Děje se tak, samozřejmě, ze strany Ministerstva kultury, Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici a ostatních krajských regionálních pracovišť. Ale stále to není dost. Nevzdáváme se a pracujeme na různých způsobech prezentace. K tomu přispíváte i Vy svými články. Dále bych zmínila dokumenty, které natáčí paní Renata Šáchová pro Českou televizi, v nichž se systematicky věnuje jednotlivým jevům z národního seznamu i seznamů krajských.

O zápisu Vodění jidáše na světový seznam jsme zatím neuvažovali. Podle nové metodiky nominací by to nebylo vůbec jednoduché. Nominace by zřejmě musela zahrnovat širší území s výskytem takového obyčeje.

 

Budete letos vodit jidáše i na Veselém Kopci?

Ano. Letos k nám v rámci velikonočního programu na Veselém Kopci přijedou děti z vesnice Vinary, aby předvedly, jak se u nich vodí jidáš. Ale přijedou až o Velikonočním pondělí, protože na Bílou sobotu musí vodit jidáše doma, ve Vinarech.

 

www.nmvp.cz

https://www.stradoun.cz/obec-1/tradice-vodeni-jidase/

https://www.obec-jaroslav.cz/nase-obec/historie/

http://www.obecvinary.cz/historie-obecni-symbolika-tradice/

 

V Plzni se dochoval unikátní soubor bytových realizací od světoznámého architekta Adolfa Loose, který představuje jeden z nejzajímavějších turistických cílů nejen pro milovníky architektury a designu. Návštěvníci se v tuto chvíli mohou vypravit na dva pravidelné prohlídkové okruhy, díky nimž navštíví byt Voglových, byt Krausových a Brummelův dům. „Od dubna se na tyto trasy mohou kromě pátku a soboty vydat i v neděli,“ uvedla Anna Gaierová, která má v příspěvkové organizaci Plzeň-TURISMUS projekt Adolf Loos Plzeň na starosti. „Vloni jsme nabídku rozšířili o příležitostnou prohlídkovou trasu po dosud nezrekonstruovaných interiérech, která zahrnuje byt rodiny Huga Semlera na Klatovské 19 a také apartmán Richarda Hirsche. Ten se nachází v novorenesančním domě Viléma a Marty Hirschových v Plachého 6 a širší veřejnosti se vloni otevřel poprvé. Termíny této trasy jsou už v tuto chvíli uvedeny na našem webu až do konce turistické sezóny,“ doplnila Gaierová. Prohlídky se konají zhruba jednou za měsíc.

Další možností, jak si užít výjimečnost Loosových plzeňských realizací a mít zase trochu jiný zážitek, jsou kulturní akce, které se v Loosových interiérech konají. Přednášková sezóna začíná ve čtvrtek 7. dubna povídáním plzeňského fotografa Petra Poláka, „dvorního fotografa“ Loosových plzeňských interiérů, který se specializuje na fotografování architektury a jeho snímky se objevují v prestižních architektonických magazínech a publikacích v Česku i zahraničí. Následovat bude přednáška Mileny Hasalové o módě a životním stylu, nazvané Evropa v módě – odívání starého kontinentu. Jarní přednáškový blok zakončí Karel Zoch, vedoucí Odboru památkové péče města Plzně, který pohovoří o Loosových principech navrhování a rozdílných přístupech restaurování jeho realizací. Další přednášky jsou naplánované na podzim.

Lákavá bude i Plzeňská muzejní noc, která i letos povede do jednoho z Loosových interiérů. Nevšední audiovizuální zážitek čeká návštěvníky bytu rodiny Huga Semlera. Speciální večerní komentované prohlídky umožní poznat unikátní architekturu v docela jiném světle. „Světelné efekty v režii ateliéru Multilab plzeňské Sutnarky citlivě vyzdvihnou jedinečné prvky interiéru a umocní jejich působivost, čímž zároveň vzdají hold Loosově výjimečné tvorbě. Adolf Loos při navrhování svých realizací rád pracoval se světlem. Jeho vhodná intenzita i odstín dokázaly v interiérech vykouzlit příjemnou atmosféru, použitá svítidla i jejich světelné efekty navíc tvořily originální designové prvky,“ prozradila Gaierová.

 

Kulturní jaro 2022

v Loosových interiérech

 

7. 4.  / 18:00

Petr Polák: fotografie a videotvorba v architektuře

přednáška fotografa Petra Poláka

byt Krausových, Bendova 10

Přednáška plzeňského fotografa Petra Poláka ze Studia Petrohrad, který se specializuje na fotografování architektury. Fotografii se věnuje 15 let, jeho snímky se objevují v prestižních architektonických magazínech a publikacích v Česku i zahraničí. Je spoluautorem knihy Praha brutálně krásná věnované mimořádným pražským stavbám z let 1969-88, autorem námětu a koncepce vznikajícího filmu o Loosových interiérech v Plzni a spolumajitelem kreativní platformy Studio Petrohrad. Spolupracuje s uskupením BoysPlayNice a magazínem Intro, pro který vytváří krátká videa o české architektuře. Díky přednášce nahlédneme do zákulisí přípravy celovečerního filmu Pohodlné století, v němž hraje hlavní roli pětice interiérů od Adolfa Loose, a dozvíme se něco o specifikách fotografie architektury. Odkaz na vstupenky. Vstupenky je možné zakoupit i v Turistickém informačním centru na náměstí Republiky 41 nebo na Palubě Hamburk i na místě před přednáškou.

 

5. 5.  / 18:00

Evropa v módě – odívání starého kontinentu

přednáška Mileny Hasalové

byt Krausových, Bendova 10

…kde je hranice mezi oděvem a módou? A má nějaké hranice sama móda? Co v dějinách odívání znamená „být Evropankou, být Evropanem“? Co jsme si během četných sezón vypůjčili z cizích šatníků – a co jsme do nich na oplátku uložili? Jak dobrodružná byla cesta od tógy k obleku? Zveme vás na historickou výpravu za evropskou módní identitou. Přednáška Mgr. Mileny Hasalové. Odkaz na vstupenky. Vstupenky je možné zakoupit i v Turistickém informačním centru na náměstí Republiky 41 nebo na Palubě Hamburk i na místě před přednáškou.

 

27. 5.  / 18:00

Plzeňská muzejní noc: ADOLF LOOS V JINÉM SVĚTLE

komentované prohlídky, audiovizuální instalace

byt rodiny Huga Semlera, Klatovská 19

Během Plzeňské muzejní noci vás v bytě rodiny Huga Semlera od architekta Adolfa Loose čeká nevšední audiovizuální zážitek. Vydejte se na speciální večerní komentované prohlídky, během nichž poznáte jedinečnou architekturu v docela jiném světle. Světelné efekty v režii ateliéru Multilab plzeňské Sutnarky citlivě vyzdvihnou jedinečné prvky interiéru a umocní jejich působivost, čímž zároveň vzdají hold Loosově výjimečné tvorbě. Adolf Loos při navrhování svých realizací rád pracoval se světlem. Jeho vhodná intenzita i odstín dokázaly v interiérech vykouzlit příjemnou atmosféru, použitá svítidla i jejich světelné efekty navíc tvořily originální designové prvky.

Program v rámci Plzeňské muzejní noci vzešel ze spolupráce s ateliérem Multimédií Multilab na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara na ZČU v Plzni. Prohlídky se konají po 20 minutách (max. 20 osob) od 18 do 22 hodin. Vstupné je 50 Kč, prodej vstupenek bude probíhat na místě na místě.

 

2. 6.  / 18:00

Loosovy principy navrhování a rozdílné přístupy restaurování jeho realizací

přednáška Karla Zocha, vedoucího Odboru památkové péče města Plzně

byt Krausových, Bendova 10

Náplň přednášky bude upřesněna.

adolfloosplzen.cz

„V našem společném vystoupení s New Yorkem zmapujeme příběhy konkrétních rodin na obou stranách Atlantiku a dopady velké hospodářské krize. V Brně se zaměříme na příběh ředitele Živnostenské banky Augustina Tesaře, jehož potomci dodnes bydlí ve vile nesoucí Tesařovo jméno,“ přibližuje brněnskou část Open House festivalu jeho kreativní ředitelka Lucie Pešl Šilerová.

Jednopatrovou vilu se dvěma samostatnými bytovými jednotkami navrhl architekt Bohuslav Fuchs (1895 – 1972). Architektonicky navazuje na Fuchsovy rondokubistické stavby, netradičně pro funkcionalizmus tvoří fasádu půlkruh, preferovaný u organické architektury. Hospodářské a technické zázemí se nacházelo v suterénu. V roce 2011 vilu citlivě zrekonstruoval architektonický ateliér Tišnovka.

Moderátorkou společného brněnsko-newyorského bloku bude Rowan Wu z Open House New York. Baldizzi apartment, součást Tenement muzea imigrace představí Kathryn Lloyd, která plánuje přizvat i někdo z potomků těch, kteří žili přímo v domě, z něhož je dnes muzeum. Odkaz na youtube stream je k dispozici na webu festivalu www.openhouseworldwide.org. Zájemci budou moci během přenosu klást i dotazy.

Online festival pak slouží jako pomyslný předskokan Open House Brno „naživo“, který organizátoři naplánovali na víkend 28. a 29. května 2022. „Chystáme pro zájemce osvědčené lokace i zpřístupnění více než dvou desítek novinek, které postupně odkryjeme na webu www.openhousebrno.cz i facebooku a instagramu. Budeme rádi, když se přihlásí i noví zájemci, ochotní pomoci s letošní organizací, kterou každoročně zajišťují výhradně neplacení dobrovolníci,“ nabádá veřejnost Pešl Šilerová. Zájemci se mohou ozvat na e-mail dobrovolnici@openhousebrno.cz.

Open House Worldwide je síť padesáti měst celého světa, pořádajících festivaly architektury pro veřejnost, které každoročně navštěvují stovky tisíc lidí. Vznikla již v roce 2010.

První virtuální festival Open House Worldwide se konal v listopadu 2020 jako společná reakce na dopad covid-19 na festivaly Open House, které obvykle spoléhají na osobní účast zájemců. Sledovalo ho více než 40 tisíc diváků.

 

Pořadatelem akce je už tradičně společnost SUNDISK, která provozuje několik půjčoven lodí a koloběžek podél Jizery. Ve spolupráci s obcí Líšný bude i letos připravena pohádková cesta z Malé Skály do Líšného a již od 9 hodin budou u Žluté plovárny k dispozici aktivity pro rodiny s dětmi.
O hudební doprovodný program se postará jablonecké studio Kokos a ve 13 hodin se představí loutkové divadlo Rolnička s Jarní dračí pohádkou.

,,I letos navážeme na tradici zábavných rituálů při Odemykání Jizery. Opět uvidíte v akci skupinu otužilců, vodníky a jiné zajímavé postavy, kteří si ve 14 hodin při slavnostním odemčení Jizery předají klíč od řeky a společně s námi tak zahájí letošní vodáckou sezónu“, uvedl Martin Bauer starší ze společnosti SUNDISK.

Následovat bude, pro Maloskalsko již tradiční, závod Tamzpátky.
,,Vodáci poplují k Penzionu Křížky, kde vymění lodě za koloběžky a po cyklostezce Greenway Jizera se vrátí zpět k nám na plovárnu “, doplnil za SUNDISK Aleš Zemín. Do závodu se můžete přihlásit na www.sundiskfamily.cz nebo v den akce na místě.

Poslední dva roky vodáci natáčeli pouze videa, díky kterým v době lockdownů zprostředkovali tento symbolický akt alespoň v online podobě. Letos se všichni těší na společné setkání. Parkovat lze na centrálním parkovišti přímo na Malé Skále.

S přátelským pozdravem,

Martin Bauer a Martin Bauer mladší

SUNDISK a SUNDISK family
www.sundisk.cz | www.sundiskfamily.cz

Je to už několik dní, co jsme se pohřebním obřadem v kostele sv. Markéty v Kašperských Horách důstojně rozloučili s panem učitelem Kintzlem, přesto se nám stále a naléhavě vracejí vzpomínky na tuto jedinečnou osobnost našeho kraje. Ani já nedokážu ty vzpomínky od sebe odehnat. Před více než šesti desítkami let jsem přecházel na druhý stupeň kašperskohorské základky. Mezi žáky se tenkrát jako lavina šířila zpráva plná zvědavého očekávání, že na školu nastupuje nový skvělý učitel tělesné výchovy a zeměpisu – Emil Kintzl. Očekávání opravdu nebyla lichá a škola brzy ožila nebývalým sportovním děním. Pan učitel dokázal pro pohyb nadchnout snad každého, nakonec i mne, přestože sport pro mne nikdy nebyl tím hlavním koníčkem. Snažil jsem se ze všech sil, abych doskočil co nejvýše a nejdále, běhal jsem, abych nebyl za „pomalíka“. Ještě teď slyším to Emilovo: „Láďo, přidej, přidej…!“

V tělocvičně a na školním hřišti to v oněch časných šedesátých letech opravdu neustále žilo, stopky cvakaly, závodilo se, stupně vítězů byly každou chvíli obsazené, rozdávaly se krásně graficky vyvedené diplomy, kdekdo chodil nadšeně do Tatranu…Zakrátko se v Kašperkách vylíhla řada mladých sportovních talentů, které školu i město reprezentovaly i daleko za jejich hranicemi. Vznikla také tradice oblíbených cyklistických závodů krajem Karla Klostermanna. I já jsem zatoužil po jízdě na kole a závodění, a tak mi tatínek u sousedů sehnal jedno starší, zvláštně vyhlížející „vojenské“ kolo. Účast na závodech s tímto podivným, těžkým, černým, historickým velocipédem mi však mé okolí včas rozmluvilo… Doslova senzací pro místo a okolní Šumavu byla v té době výstavba lyžařských vleků na Liščím vrchu – jedinečný počin, za kterým stál opět náš pan učitel Emil Kintzl se svými přáteli. Ani tenkrát já nesportovec jsem ani chvíli neváhal a s půdy jsem snesl staré oprýskané lyže  s neobvykle vytaženými špičkami (opět prý něco po výzbroji německých vojáků ještě z války), nechal jsem si na ně rychle přišroubovat nové vázání a pak hurá na novou sjezdovku, na Lišák!

Emila s jeho komediálním talentem samozřejmě okamžitě a s velkým nadšením uvítali divadelní ochotníci, ale i v jiných směrech se pan učitel zapojoval do místního kulturního života. Například nezapomenutelné bylo jeho vtipné moderování dětských maškarních karnevalů nebo každoroční vystupování v roli „kašperskohorského svatého Mikuláše“.

Emil dobře věděl o mé zálibě v historii a starožitnostech, a tak mne, tehdy žáka sedmé třídy, vyzval, abych ze školní půdy před chystanou stavební rekonstrukcí zachránil před zničením alespoň některé ze zde uložených odlitků historických soch, pocházejících z kreslířského kabinetu bývalé německé reálky. Odlitky soch antických bohyň i triforiových byst Karla IV. a Anny Pomořanské u mne přežily dlouhá léta, a teprve po čase připutovaly slavně k nám do sbírek Muzea Šumavy.

Emila jsme vždy obdivovali pro jeho nezměrnou vitalitu a akčnost, pro jeho velikou lásku k přírodě, krajině a historii Šumavy. Pamatujeme si ho jako skvělého sportovce, turistu, cyklistu a lyžaře, tvůrce a značkaře turistických cest, znalce Šumavy a jejích příběhů, neúnavného popularizátora našeho kraje, sběratele historických fotografií... Strhující byly jeho přednášky o Šumavě a historii lyžování, širokou veřejnost zaujal jeho seriál videopořadů a bohatě obrazově vybavené knihy s názvem Zmizelá Šumava, které vytvářel s redaktorem Janem Fischerem …

Emil zůstával nezdolným optimistou i poté, když jej potkaly těžké rány osudu, zvláště ztráta milovaného syna, nebo když mu politická zvůle po roce 1968 na dlouhá léta vzala možnost působení v jeho životním poslání učitele.

S Emilem jsem se znal a přátelil přes šest desítek let – a to už něco znamená! Vzpomínám na chvíle, kdy mně osobně dodával odvahu v mých nelehkých chvílích: Říkal mi, že při cestě i tím nejtemnějším údolím života se nemám ničeho bát, mám jít s hlavou vztyčenou. 

V poslední době se Emil s velkým zápalem věnoval obnově křížů a křížků v krajině. Tento projekt budil sympatie a podporu, ale také odpor několika anonymních vandalů. Spolu s Emilem jsme se snažili vnímat kříž jako znamení našeho šumavského domova, znak křesťanské civilizace, symbol lásky až do krajnosti. Pod jedním křížem jsem kdysi přečetl nápis zlatými písmeny, který mi utkvěl v mysli: „Milujte se navzájem, jako já jsem miloval vás…“ (Jan 13,34)

 

Pozn. autora:

Název tohoto příspěvku jsem si vypůjčil z kdysi slavného britského filmu šedesátých let ze školního prostředí.

Zcela na závěr se svěřím se záměrem Emilových přátel postavit Emilovi na památku zvláštní „Emilovu lavičku“ u „jeho“ kříže na Šibeničním vrchu u Kašperských Hor. Je to nyní právě rok, co byl tento kříž na Velký pátek slavnostně požehnán a předán veřejnosti.

    

Oslovíme milovníky přírodních-ekologických zahrad i rekreační zahrádkáře. Navíc se budou konat různé odborné přednášky, nabídneme komentované prohlídky zámku a nebude chybět ani živá hudba. Občerstvení zajistí stánky se specialitami ze zdejšího regionu.

Na oba termíny bude přichystaná spousta akcí pro malé i velké návštěvníky:

Na Velikonoce se v Bavorsku tradičně schovávají velikonoční vajíčka a děti budou mít příležitost je hledat. V zámeckém areálu se jich bude ukrývat celkem 5.000. Dospělým nabídneme například velikonoční brunch anebo návštěvu naší zcela nové zámecké kavárny. Dětem udělají určitě radost zvířátka v mini-zoo, projížďky na ponících anebo výtvarné dílničky.

 

Termíny v přehledu:

08. – 10. dubna 2022 (pátek až neděle)

Zahradnické dny s jarním trhem

 

16. – 18. dubna 2022 (sobota až pondělí)

Zahradnické dny s jarním a velikonočním trhem

 

Otevírací doby:  vždy od 10 - 18 hodin

Vstupné:

7€ za osobu

6€ za osobu  pro autobusové skupiny

Děti do 16 let mají vstup zdarma

 

Parkovací plochy jsou k dispozici.

Z každé vstupenky věnujeme 1€ nadaci Heinze Sielmanna na ochranu přírody.

Obec Guteneck leží nedaleko města Nabburgu, přímo u dálnice A93, která vede od českých hranic. www.schloss-guteneck.de

Pobavte se nad neobvyklým dobrodružstvím plným slováckého humoru a rozverných příhod, které se staly ve slováckých dědinách, a to nejen místním lidem, ale i autorovi samotnému. Kniha se věnuje životu v nádherném českém regionu. Inspiruje se kultovními knihami Slovácko sa súdí a nesúdí a mapuje danou oblast a dnešní obyvatele.

„Cílem mých cest jsou lidé. Chodím od návštěvy k návštěvě, sbírám povzbuzující doušky humoru a kapky staré moudrosti ukryté v příbězích a snažím se o ně podělit s ostatními. Moje druhá kniha Slovácko sa nenudí popisuje putování po kouzelném vinařském kraji. Setkal jsem se s více než dvěma sty lidmi, vyslechl jsem stovky veselých historek, zapsal je v dnešní autentické podobě nářečí a vybral z nich ty nejlepší,“ popisuje autor Marek Šalanda, bývalý investigativní novinář, který se též věnoval krizovému managementu a marketingu. Dnes je znám především jako cestovatel a výjimečný pěší poutník.

Kniha se trefuje do několika současných trendů – nízkorozpočtového cestování, pěšího poutnictví, objevování krás vlastní země a jejích regionů. Cestování po vlastních nohách a po vlastní zemi může být totiž velmi objevné a hlavně srdce naplňující. 

 

Mgr. Marek Šalanda
Muž, který si prošel mozaikou profesí. Od matematiky a fyziky přešel ke studiu geografie a historie. Odtud k počítačům, především k softwaru, a to jako redaktor počítačových časopisů. Poté vše spojil a věnoval se ekonomice a chvíli také investigativní žurnalistice. Pak se začal specializovat na management a rozjezd nových značek a projektů na trhu. Věnoval se i krizovému managementu. Nyní ve své vlastní firmě pomáhá zákazníkům s obchodem a marketingem. Celý život se věnuje publicistice, nyní píše povídky pro rozhlas, články věnované cestování a knihy. Již od svých čtrnácti let cestuje. Dlouhá léta to bylo na kole. Při každé cestě se kilometry počítaly na tisíce. Nejdelší měla deset tisíc kilometrů a trvala pět měsíců. Poslední roky začal chodit pěšky. Zdolává sice stovky kilometrů, ale říká, že to neměří. Důležitá jsou pro něj setkání s lidmi. Jejich vzpomínky a příběhy, se kterými jsou spjatí. Každá z jeho cest má nějaké historické, nebo geografické téma - hranice mezi Moravou a Čechy, česko-slovenská hranice, po stopách rodu Šalandů, Slovácko, objevování Lašska apod.

www.albatrosmedia.cz

Byl to právě Miroslav Zikmund, kterému byl celý projekt v únoru 2020 slavnostně představen. „Zahájení expedice bylo původně plánováno na termín 70. výročí zakončení cesty HZ. Pandemická situace u nás i ve světě však zapříčinila její roční odklad,“ vysvětluje cestovatel, spisovatel a dobrodruh Tomáš Vaňourek, tvář Expedice Z101.

Celá cesta je realizována expedičním speciálem zvaným George, který své jméno nese na počet Jiřího Hanzelky. Tento návrh na jeho pojmenování přišel ze strany Miroslava Zikmunda. Auto původně sloužilo jako dakarský presscar ve stáji Aleše Lopraise. O jeho zapojení do expedice se zasloužil Karel Loprais.

V roce 2021 expedice projela Tunisko, Egypt a skončila v Súdánu, kde ji zasáhl na konci října převrat, který zpomalil další postup do sousedních zemí. „Jedno pondělí jsme se probudili a nešel internet. Za pár desítek minut jsme uslyšeli vzdálenou střelbu a následně nám kolemjdoucí na ulici řekli, že nastal převrat a jde se demonstrovat. V tu chvíli jsme si připadali jako ve virtuální realitě,“ popisoval nastalou situaci Tomáš Vaňourek.

„Africká etapa bude zakončena v Kapském Městě, odkud bude následovat náš přesun do Jižní Ameriky a další etapa cesty, která je plánována na rok 2023. Ale je to zatím jen přání, nikdy nevíme, co nám cesta připraví a čím nás překvapí, “ upřesňuje Vaňourek.

Cílem expedice je legendární cestu HZ nejen zopakovat, ale také rozšířit. „Dává nám to možnost zachytit proměnu světa po 75 letech ve skutečně široké perspektivě a naplnit tak motto expedice  - Jak se mění svět a my s ním,“ dodává Vaňourek.

Expedice Z101 při své cestě vychází z historických materiálů HZ, ke kterým má přistup díky laskavé spolupráci s Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kde je archiv HZ uložen. „Právě muzeum a Klub HZ nám poskytují odbornou podporu, bez které by ochrana a rozšiřování odkazu a díla HZ nebyla možná,“ uzavírá Vaňourek.

Během cesty vzniká řada produkcí, které jsou k vidění v rámci celé České republiky. Od podzimu 2020 probíhají kontinuální výstavy ve venkovních prostorách Náprstkova muzea, expedice participovala na výstavě „Jiří Hanzelka 100 let. Pocta cestovateli“ realizované Muzeem jihovýchodní Moravy v roce 2021, dále realizovala výstavu srovnávacích fotografií ze severní Afriky ve spolupráci se Zlínským krajem v prosinci 2021.

 

Zajímavosti od členů Expedice Z101:

Víte, že….

• je v Súdánu více pyramid než v Egyptě?
• se Modrý a Bílý Nil stékají v Chartúmu, a dále už pokračuje už  jen Nil?
• Byly súdánské pyramidy v Meroe inspirací pro tvůrce Hvězdné brány  - Star Gate?
• Mombasa byla hlavním městem Keni (Britské východní Afriky) až do roku 1907?
• v Egyptě vzniklo nové hlavní město New Cairo, kam se právě stěhují veškeré administrativní budovy v zemi?
• nejvyšší hora Egypta - Hora svaté Kateřiny, leží fakticky v Asii (na Sinaji)?
• egyptský chrám v Abu Symbol byl z důvodu stoupající hladiny Násirova jezera v 60. letech přestěhován o více než 200 metrů? 
• tuniská Sahara je tak atraktivní, že se stala místem, kam tvůrci Star Wars umístili legendární planetu Tatooine, domov Lukea Skywalkera?
• Seychely jsou nejmenší africkou zemí a jejich hlavní město Victoria je nejmenší africké hlavní město?
• seychelský národní park Vallée de Mai je nejmenším národním parkem na světě o rozloze pouhých 20ha?
• seychelská palma coco de mer má největší plody na světě?
• se na Mauriciu nachází nejstarší dostihové závodiště na jižní polokouli a druhé nejstarší na světě? Založeno bylo roku 1812.

Z cesty vznikají pravidelné každotýdenní reportáže pro Český rozhlas Zlín, televizní reportáže pro ZAK TV, dále vychází články v lifestylových a ekonomicko – politických časopisech jako Lidé a země, iKoktejl, Hrot atd., jsou pravidelně psány komentáře do deníků apod.

Linda Piknerová, která je politoložka a specialistka na Afriku, natočila také podcast pro Plzeňský kraj o převratu v Súdánu: https://podcastyplzenskehokraje.podbean.com/e/cestovatelka-linda-piknerova-%e2%80%9eprevrat-mi-probehl-pred-vlastnima-ocima/

Z africké etapy vzniknou ve spolupráci s nakladatelstvím Albatros dvě knihy, pro rok 2022 jsou připravovány další výstavy a produkce.

www.z101.cz