V roce 2020 jste si na Bečově připomínali 35. výročí nalezení vzácného pokladu, relikviáře svatého Maura, za zvýšené pozornosti médií, ale bohužel v čase omezujících protipandemických opatření a náročných stavebních úprav. Byl provozně a organizačně těžší rok 2020 nebo ten letošní? Co vám z roku loňského nejvíce utkvělo v paměti?
Obě specifické sezóny byly náročné, ale každá ve své podstatě jinak. V loňském roce bylo asi nejobtížnější za pochodu sloučit rozsáhlé stavební akce ve dvou třetinách svěřeného památkového areálu, tj. několika zámeckých budov, hradu, zámeckých zahrad a hradního parku s návštěvnickým provozem dvou expozic na dolním zámku, a to vše za dodržení povinných omezeních a stále se měnících podmínek. Kdežto letos, když pominu nečekanou zimní havárii tarasní zdi pod zámeckým točitým schodištěm, kterou jsme museli bezprostředně řešit uzavřením celé ulice Pod zámkem a začít záchranné zajišťovací práce, byla situace o poznání přehlednější. Bylo jasné, že zahájení návštěvnické sezóny bude posunuto, a proto jsme našli náhradní práci všem našim stálým průvodcům, pokladním a administrativním pracovníkům. Paradoxně se tak dostalo na důležité, ale v běžném zátěžovém provozu stále odkládané aktivity od generálních úklidů všech prostor přes skartaci nepotřebných dokumentů, uspořádání archivů, strategického plánování až po různorodé práce v dosud nepřístupném hradním parku, na kterém je možnost nasazení zvýšeného počtu lidí opravdu znát. Provádění v pandemickém režimu jsme pak zvládali docela dobře, neboť jsme se iniciativně stali v přípravných fázích dobrovolným testovacím objektem pro vyhodnocování ochranných pomůcek průvodců.
Státní hrad a zámek Bečov je spravován Národním památkovým ústavem (NPÚ), který zaznamenal v loňské sezóně propad celkové návštěvnosti a tím pádem i pokles tržeb. U vás tomu tak nebylo. Čemu připisujete mimořádnou návštěvnost vašeho objektu během roku s covidem?
Vysvětlení mimořádně vysoké návštěvnosti vidíme zejména v systematické popularizaci hradu a zámku v Bečově nad Teplou, v malebném okolí historického městečka, znovuobnovené botanické zahradě, nabídce řady muzeí či originální naučné stezce vedoucí na Šibeniční vrch. Nezanedbatelná je však dlouhodobá práce s fenoménem relikviáře svatého Maura, unikátně dochovaným středověkým hradem a historickou sbírkou vín a koňaků patřící mezi nejstarší a nejdražší v Evropě. K úspěchům v oblíbenosti a v návštěvnosti též nemalou měrou přispívá i naše specializace na rodiny s dětmi, formální i neformální vzdělávání, rozšiřování netradičních služeb a návštěvnického zázemí v podobě dětských programů, herních prvků (např. cvičná archeologická lokalita, půjčovna kostýmů zdarma, možnost vyzkoušet si herní prvky z minulosti, dřevěné koně, hnací obruče apod.), prohlídkové trasy pro čtyřnohé mazlíčky a v neposlední řadě myslíme také na sportovce, pro které jsme společně s Horoklubem Chomutov vytvořili na skalním ostrohu pod hradní věží lezeckou stěnu. Už samozřejmostí je u nás informační centrum, free wifi, návštěvnická místnost pro nepřízeň počasí, nápojový automat, přebalovací pult, stínící historizující stan a mlhový osvěžovač vzduchu pro parné dny apod.
V loňském roce nám také hrálo do karet několik skutečností. Slavili jsme zmiňované výročí 35 let od nalezení relikviáře, v rámci něhož byla i po značně redukovaném programu alespoň slavnostně prezentována zlatá investiční mince ČNB s motivem relikviáře a hradu Bečov, vyhlášena celoroční výtvarná soutěž pro děti s virtuální galerií zaslaných a oceněných děl a též se nám za velké pozorností médií podařil díky podpoře ředitele Českého centra husarský kousek, a sice realizace pařížské předpremiéry mezinárodní výstavy „Devět století společné historie“, jež měla být původně zahájena v belgickém Florennes, v místě původního domova relikviáře sv. Maura. V neposlední řadě nám také pomohlo to, že zahraniční návštěvníci, kteří vloni chyběli na většině tuzemských památek, u nás i za běžné situace tvoří spíše nižší procento a dá se říci, že nám proto tolik v celkových součtech nescházeli. Tuzemští turisté byli naopak v Karlovarském kraji podpořeni destinační agenturou Živý kraj a tzv. Karlovy Vary Region Card, díky níž měli u nás vstup zdarma na zámecké interiéry.
Schraňujete druhou nejcennější zlatnickou památku v České republice po korunovačních klenotech, unikátní románskou ostatkovou schránku, mimořádné umělecké dílo. Řešili jste už nějaké pokusy o její poškození nebo zcizení? Relikviář se bude brzy stěhovat do nové muzejně-galerijní expozice, která se má otevřít na podzim. Jaké budou její výhody?
Relikviář svatého Maura je památkou nevyčíslitelné hodnoty a tomu přímo úměrně odpovídají všechna bezpečnostní opatření. V minulosti byla primárně řešena bezpečnostní doktrína v návaznosti na nebezpečí odcizení, v současnosti je pamatováno i na preventivní ochranu před vandalismem, fundamentalismem, činy vyšinutých jedinců včetně protipožárního zajištění. V areálu jsme v minulosti vybudovali unikátní protipožární systém, stálé připojení na pulty centrální ochrany Policie ČR a HZS KK. Probíhají zde pravidelná mezirezortní námětová a prověřovací cvičení, naši zaměstnanci postupují speciální kurzy na ochranu tzv. měkkých cílů, krizových situací a zdravovědy. Vedle sofistikované techniky, ostrahy se zbraní se také nezapomíná na tradiční opatření, jako jsou mříže, pevné zdi či na služebního psa s patřičným výcvikem. V nové muzejně-galerijní expozici, kam se od podzimu relikviář stěhuje do nové právě konstruované vitríny s nejodolnějším vyrobitelným neprůstřelným a nerozbitným sklem, přibude též bezpečnostní rám s obsluhou a další prvky. Už samotné přemístění této významné románské památky do srdce areálu tak bezpečnostní podmínky ještě zlepší. Nová expozice umožní návštěvníkům projít si rozšířenou trasu volně bez průvodce, čeká na ně spousta interaktivních prvků, audiovizí i nových informací.
Nebojíte se přicházet s novými, velkými projekty. Máte jako kastelán dostatečné pravomoce, jak ovlivnit rozvoj objektu? Bečov doznal od roku 2002, kdy jste se stal jeho kastelánem a zároveň se zde otevřela expozice relikviáře svatého Maura, zásadních změn. Co je vaším hnacím motorem, kde berete inspiraci a podporu? Na jaké uskutečněné projekty jste mimořádně hrdý? Zůstávají některé vize do budoucna zatím nesplněné?
Dvacet let je opravdu dlouhá doba, za kterou lze hodně věcí pochopit a zvládnout. Naskočil jsem do jedoucího vlaku, naštěstí jsem středním vzděláním strojvůdce (úsměv), a snažil se v té rychlosti nevykolejit. Jsem hrdý, že se mně i celému týmu za tu dobu podařilo alespoň částečně splatit tomuto památkovému areálu více než padesátiletý společenský dluh, kdy po druhé světové válce nebyl i přes naléhání řady odborníků hrad Bečov, patrně z geopolitických důvodů (oblast bývalých Sudet, zřízení nedalekého vojenského cvičišti Prameny, apod.) vybrán do souboru hradů a zámků určených pro zpřístupnění veřejnosti. Areál měl tak utilitární využití, bývala zde škola, družina, ubytovna pracovníků rudných dolů, stanice veřejné bezpečnosti, byty a garáže lesních zaměstnanců apod.
Zapomenutý a zapovězený areál, navíc využívaný více vlastníky, bez zájmu odborné i laické veřejnosti postupně chátral, původní velmi ceněný mobiliář byl rozprodáván, zničen, rozchvácen či rozvezen na jiné zámky či do tzv. sběren. Postupně se nám podařilo stabilizovat několik stavebních havárii, zkolaudovat starší i rozběhlé stavební akce, připravit koncepci využití a obnovy, pátrat po původním mobiliáři a vracet jej na Bečov, pozvolna zvyšovat návštěvnost a hledat vlastní image a konkurenceschopnost svěřeného objektu, popularizovat laické i odborné veřejnosti fenomén relikváře sv. Maura i hradozámeckého komplexu, aktivně se zapojit se do místní samosprávy a spolupracovat s místními neziskovými organizacemi, provádět vlastní badatelské průzkumy či zadávat zpracování restaurátorských záměrů, archivních rešerší, prostě vše, co bylo třeba a co do té doby fatálně chybělo.
Mimo jiné jsme se také rafinovaně naučili pracovat s aurou Maura, začalo nás bavit být první svého druhu (lezecká stěna, dětský web, fakultní objekt UK, modelové pracoviště HZS apod.) a šli si tvrdě za svým. Za hnací motor lze považovat samozřejmě vlastní přesvědčení o smysluplnosti a důležitosti toho, co děláte, neboť když si uvědomíte, že věnujete celý svůj produktivní život a energii do toho, abyste dostali svěřený objekt do kondice, ve které už před socialistickým experimentem byl, tak je vám někdy opravdu ouvej. Samozřejmě, že nám pomáhají též formální uznání naší práce od ceny EUROPA NOSTRA, nejvyššího památkářského ocenění, někdy přezdívaného památkový Oscar, až po udělení ceny Adolfa Heyduka za přístup k hendikepovaným návštěvníkům či příznivé komentáře na sociálních sítích nebo jen rozzářené dětské oči při edukačních a edutainmentových programech.
Z nesplněných vizí bych asi uvedl přání, aby se po té, co se o fenoménu relikviáře podařilo vydat samostatnou monografii, vytvořit písničku, vyrazit zlatou investiční minci, udělat interaktivní dětský web, natočit hraný dokument s přímými aktéry objevení relikviáře, vybudovat novou muzejně-galerijní expozici, nahrát rozhlasovou hru, vydat poštovní známku, též natočila „česká retrobondovka“ o pátrání a nalezení tohoto objevu století ideálně jako celovečerní film. Dále bych si moc přál, aby se povedlo za podpory českého velvyslanectví a rodiny původních majitelů právě rozběhnuté rekorkování několika ohrožených vín ze souboru historické sbírky, pro kterou budujeme ve spolupráci s kreativci zbrusu novou velmi originální expozici a depozitář v jednom.
Je zajímavé, že tak jak měl Bečov smůlu v poválečném vývoji, tak má v poslední době štěstí na lidi, osobnosti, příznivce a podporovatele záchrany a celkového zpřístupnění. Vždycky jsem plánoval zařadit Bečov do TOP desítky nejnavštěvovanějších státních památek, ale že se to podaří ještě před otevřením nové expozice a v době pandemických opatření, to jsem opravdu nečekal. Tak mám radost, že si mohu jednu z věcí na seznamu odškrtnout (smích).
Po druhé světové válce sloužil zámek mimo jiné také jako základní škola. Vy na tuto tradici navazujete a s vysokými školami velmi aktivně spolupracujete na různých projektech. Které už běží a co připravujete?
Státní hrad a zámek Bečov se již v minulosti stal jako první svého druhu fakultním objektem Karlovy univerzity, v loňském roce poté navázal oficiální spolupráci i s Filozofickou fakultou (moje alma mater) a Fakultou designu a umění Ladislava Sutnara Zapadočeské univerzity v Plzni. Naše spolupráce běží hlavně na bázi aktivní kooperace na různých badatelských pracích, bečovských zápočtových praktik, vzdělávacích pobytů, návštěv apod. V součinnosti s Fakultou designu a umění mimo jiné vzniká i nová expozice tzv. Tekutého pokladu, v rámci níž bude poprvé veřejnosti neotřelým způsobem prezentována kolekce historické sbírky vín a koňaků z konce 19. století, které byly ukryty spolu s relikviářem a které mají po ověření jejich kvality předními světovými someliéry mnohamilionovou hodnotu. Dochází zde tak k zajímavému spojení mezi naší konzervativní památkovou a kreativní uměleckou institucí.
Vedle vysokých škol též úspěšně spolupracujeme na různých projektech i se základními školami či středními školami cestovního ruchu nebo gymnázii. Například s gymnáziem Přírodní škola, o.p.s., byl v rámci pravidelných expozic vytvořen oblíbený haptický model relikváře s doprovodným programem pro nevidomé či věhlasný program Stíny minulosti připravený pro netradiční prezentaci hradu dětem.
Není u nás stále ještě obvyklé, aby měla památka svůj speciální kreslený web pro nejmenší návštěvníky. Jaké akce pro děti jsou u vás nejpopulárnější?
Spuštění dětského webu pro nejmenší návštěvníky památek patří též k aktivitám, které lze v našem oboru považovat za průkopnické, i když princip jsme okoukali jinde. V tomto případě jeho realizace byla o to jednodušší, neboť jsme mohli vyjít z dlouhodobé spolupráce s Mgr. Evou Chupíkovou a jejím projektem První průvodce památkami (s pastelkami) pro děti.
Mezi nejoblíbenější akce pro děti u nás patří dětské prohlídky, které jsou alternativou prohlídek pro dospělé. Holkám a klukům se zde věnuje zkušený lektor, prochází se jinak nepřístupnými prostorami, např. tesanou skalní chodbou či sala terrenou, kde neplatí pravidlo zákazu dotýkat se vystavených předmětů, ale naopak mají příkaz vyzkoušet repliky stolního náčiní, rytířské zbroje nebo šatů komtes a služebnictva, či zahrát si dobové hry. Dále je dětem v exteriéru k dispozici řada herních prvků, jako například archeologiště, hnací obruče, dřevění koně atd. Velmi oblíbená jsou i divadelní představení pořádaná pro nejmenší nebo špacírmapa po zámeckých zahradách či šifra jména hradu Bečov na naučné stezce kolem hradu. Maskotem projektu „Myslíme na děti“ jsou naše mluvící ovce (obvykle se pasou v hradním parku a už umí vyslovit první slabiku jména našeho hradu, druhou část slova je teprve učíme) (úsměv). Tyto ovečky lze též objevovat ukryté v podobě plstěných hraček i na běžné s dospěláky spojené trase. Účastníci na ní zodpovídají otázky a posléze jsou za zásluhy glejtem povýšeni do šlechtického stavu s vlastním erbem.
Atraktivní pro děti i dospělé je i možnost vidět na vlastní oči náš nedávno objevený a na Bečov se za zvláštních okolností navrátivší další poklad, a to Diadém Eleonory Beaufort-Spontin, který se vyznačuje nejen svou hodnotou (jde o 14karátovou čelenku ze zlata potaženou silnou vrstvou stříbra a osazenou 540 kusy výbrusů diamantů a briliant), nýbrž také neobyčejným dramatickým příběhem. Objevených pokladů, mezi které řadíme i mimořádně dochovaný autentický středověký hrad, je tolik, že jsme dokonce museli vytvořit na našem webu samostatnou záložku (smích).
Je otevřená Bečovská botanická zahrada? Původní rozsáhlý krajinářský park byl ve své době nazýván druhými Průhonicemi, nyní prochází náročnou obnovou, jak vypadá dnes?
Bečovská botanická zahrada se vzhledem k originálnímu přístupu jejích zachránců a provozovatelů může pochlubit tím, že je otevřena celoročně pro držitele permanentních vstupenek, pro běžné návštěvníky pak od dubna do začátku listopadu. Jedná se o jedinou takto velkou botanickou zahradu, která není zřízena městem, krajem, univerzitou či výzkumným ústavem. Díky osobnímu nasazení jejího ředitele Jirky Šindeláře, jeho celé rodiny a mnoha lidí a spolupracujících institucí toto mimořádné krajinářské dílo nejen že nezaniklo, ale dále doslova rok od roku vzkvétá. Kromě toho, že botanická zahrada s alpinem byla původně součástí beaufortského vévodského panství, pojí zahradu se zámkem a hradem osobní přátelství a též společný projekt unikátní nabídky lezeckých aktivit, kdy v zahradě vznikla první česká bioferrata, na kterou pak navázalo vybudování lezecké stěny pod hradní věží Donjonem.
V celém areálu probíhají už několik měsíců intenzivní rekonstrukční práce, přesto jste zůstali částečně otevření. Kdy vám končí letošní návštěvnická sezona a na co můžete čtenáře ještě pozvat?
I v letošní sezóně jsme i přes finalizaci probíhající stavební a památkové obnovy horní části areálu zůstali otevření, i když v omezeném režimu nabídky dvou základních tras v dolním zámku a zpřístupnění pouze prvního nádvoří, avšak s nově vysazenou broderiovou výzdobou a velkými palmami, které jsme získali darem od zámku Troja. Tyto mantinely nám pro letošek bohužel neumožnují s výjimkou několika divadelních představení pro děti na prvním nádvoří realizovat obvyklé ani nové kulturní akce (několik programů se zámeckou tematikou se však alespoň za účasti našeho lektora a haptického modelu relikviáře odehrálo mimo vlastní areál, např. v Botanické zahradě). Otevřeno v tomto režimu budeme mít minimálně do konce října.
Poté by se měl právě kvůli dokončování nové muzejně-galerijní expozice a přesunu samotného relikviáře svatého Maura areál na čas uzavřít a na 24. 11. 2021 je pak plánována za účasti tuzemských i zahraniční čelních představitelů kulturního i politického života slavnostní vernisáž nové expozice a odložené výstavy „Devět století společné historie“. Předdomluvený je též už i bohatý doprovodný program plný překvapení, jedinečných happeningů a asambláží pod taktovkou věhlasného surrealistického umělce Luba Kristka. Návštěvníci i příznivci Bečova pak relikviář v nové expozici, multimediální sál, opravené nádvoří, stylizovanou frankofonní kavárnu, vyhlídkovou věž a řadu dalšího budou moci obdivovat první tři adventní víkendy. Po vychytání všech neduhů a provozních zkušeností z pilotního provozu otevřeme příští rok spolu s Karlštejnskou sezónou.
Co vás přivedlo na Bečov? Co by nemělo kastelánovi v dnešní době chybět? Jste v kontaktu s kolegy kastelány? Kdybyste si mohl vybrat, jaký objekt chcete spravovat, zůstal byste na Bečově?
Bečov je mou srdeční záležitostí, středověký hrad a jeho zašlá, doposud ne plně objevená sláva a nepochopený význam mě doslova uhranul. Je to tu ale často jako s olivami, buď je milujete, nebo nenávidíte, nic mezi tím. V devadesátých letech jsem s partou báječných lidí z řad trempů, ochránců přírody a hnutí Brontosaurus, dnes bychom řekli dobrovolníků, začali jezdit pomáhat na západočeské hrady, zámky, kláštery a jejich zpustlé zahrady a parky. To prostředí jsem si doslova zamiloval – práce s lidmi, bez lidí, hlavou i rukama, všudypřítomná historie a dobrodružství, vše mělo dokonalou atmosféru, a tak jsem si šel v rámci náhradní vojenské služby vyzkoušet, zda bych byl schopen žít a pracovat na památkovém objektu. Pak už byl jen krůček k doplnění potřebného vysokoškolského vzdělání, účast ve výběrových řízeních, a když se naskytl Bečov, kde jsem před tím působil jako terénní archeolog, bylo osudově rozhodnuto.
Posléze jsem ještě vedle povinností správce areálu vykovával souběžně funkce ředitelů památkových ústavů v Plzni a v Lokti, pod které spadaly všechny státní památky bývalého Západočeského kraje, stal jsem se i soudním znalcem pro obory archeologie a architektonických památek, ale vždy mně nejvíce záleželo na Bečově a jeho předsevzaté příkladné obnově, tak jak jsem nakonec pojmenoval náš Europou Nostrou oceněný a Ministerstvem kultury dotovaný Projekt konzervace a prezentace.
Pro nově nastoupivší kastelány aktuálně vzniká v autorském kolektivu shodou okolností mnou iniciovaná metodika – rukověť správce památkového objektu. Tam snad vše potřebné popíšeme a vysvětlíme. Zdá se ale, že napsat praktický manuál na pilotování malého, středního i nákladního letadla (myšleno od zřícenin přes střední až po velké kolosy hradozámeckých areálů) není nic jednoduchého, ale o to více potřebné. Ukazuje se totiž, že s měnící se dobou, podmínkami práce i s ohledem na zahraniční zkušenosti již nebude samozřejmostí, že kastelán či kastelánka postupně a za pochodu poznává a objevuje svěřený areál a své autentické zkušenosti pak často po desetiletí aplikuje do praxe. Jde nám o to vytvořit jakousi rukověť zahrádkáře tak, aby se vědělo, kdy se co sází, sklízí, chrání před škůdci apod.
To nejpodstatnější je však mít svěřený areál rád, cítit pokoru a sloužit mu dle nejlepšího vědomí a svědomí plus ctít starobylou zásadu předešlých šlechtických majitelů a jejich správců, tedy že danou památku mám za povinnost předat svému nástupci v lepší kondici, než jsem ji převzal! S kastelánskou obcí jsme i přes velkou roztříštěnost v poměrně intenzivním kontaktu a vesměs v přátelských vztazích. Díky endemičnosti našeho povolání bych to přirovnal k fenoménu vodníků. Neboť díky řadě okolností jsou pravověrní kasteláni téměř na vyhynutí a o to více musíme držet pospolu a pomáhat si.
https://www.zamek-becov.cz
www.facebook.com/BecovOziveny
