Jak vypadají aktuální přípravy vašich letošních projektů a jak vůbec hodnotíte současnou situaci pořadatelů kulturních akcí?
Honza Kvasnička: Rozjelo se to rychle, rozjelo se toho hodně, což je problém asi všech, kteří byli postiženi lockdownem, že předtím měli nastavené procesy, předem daný časový harmonogram rozvržený do celého roku a měli k dispozici stálý ověřený tým, se kterým spolupracovali. A to se teď sesypalo, někde víc, někde míň. Většina z nás dohání minulý půlrok tím, že akce různě popřesouvala do druhého půlroku nebo se mezitím rozjely ještě jiné projekty a jiné závazky. Někteří z nás si našli další práce a mají toho teď víc, než je příjemné. Na druhou stranu entuziasmus vyplývající z toho, že se konečně můžeme vrátit k tomu, co chceme dělat, přináší velmi pozitivní emoce.
Lenka Havelková: Souhlasím s tím, že teď je největší problém udržet stabilní tým. Mnoho lidí, se kterými spolupracujeme, je zapojených do jiných projektů i mimo obor divadla, třeba naši technici, a je někdy těžké se domluvit. Já sama jsem už zaměstnaná na plný úvazek jinde. Myslím si, že víc lidí se teď nemůže spoléhat čistě na kulturu, protože je možné, že na podzim se situace a podmínky pro realizaci kulturních činností zpřísní.
Honza: To svým způsobem souvisí i s tím, jak lidi teď přemýšlí, chtějí mít někde jinde rezervu, aby spláceli hypotéku a nedostali se do kritických situací. Spousta kulturních institucí se přiblížilo k existenční hranici, některé vyčerpaly své zdroje, někdo si musel půjčit či zastavil své projekty. Jakmile by přišel další lockdown, pak už není, kde brát. Nejistota lidí, kteří jsou na práci v kultuře navázaní, je poměrně pochopitelná. Taky si myslím, že svoji roli sehrál i stát, jenž sice kompenzoval pomocí covidových balíčků, kde bylo možností poměrně dost, ale myslím si, že nebyly správně udělané. Jednak byly nepřehledné, jednak byly různě selektivní. Například pro lidi, kteří mají různorodé typy příjmů z vícero aktivit. Stát je vrhnul tím směrem, že si mohli zažádat v jednom programu a ten kompenzoval jednu z aktivit a ty další ne, takže úbytek příjmů byl pak docela dramatický. Tím chci říct, že nejistota lidí v kultuře je logická.
Lenka: V prvním půlroce se toho bohužel nedalo mnoho realizovat, proto organizátoři některých festivalů posunuli termín na podzim. Druhá polovina roku bude více než kdy jindy kulturou nabitá. Což pro pořadatele není moc výhodné. Konkurence vzroste, ale počet lidí, kteří přijdou do divadla, se nezmění, možná jich bude dokonce míň, protože porostou obavy nebo strach z nákazy.
Bude se váš divadelní festival Kult na podzim krýt s nějakým dalším festivalem?
Honza: V tom trochu spoléháme na pud sebezáchovy jiných pořadatelů. V Ústí nad Labem patří Kult k největším akcím, a to je naše výhoda, že si každý dvakrát rozmyslí, jestli nasadí ve stejném termínu něco proti nám.
Lenka: Problém může přijít už mnohem dříve. Některá divadla hrají i přes prázdniny, diváci tak mají možnost jít na něco, co budeme mít v programu i my, během léta. Proto na to reagujeme tím, že předprodej letos začíná už v červenci, a ne až v září, jak jsme zvyklí. Rádi bychom, aby naši diváci věděli, na co se můžou těšit na KULTu, a v rámci jiných festivalů zajít na něco, co u nás nenajdou.
Honza: Lidi, co mají divadlo rádi, kromě toho, že v Ústí můžou jít na pár skvělých věcí od Činoheráku, si zvykli jezdit i do Prahy. Řada mých kamarádů se mě proto už ptala, co budeme mít na KULTu.
Lenka: V minulých letech jsme také víceméně znali chování našich diváků. Byly inscenace, které lidi chtěli vidět, a byly vyprodané dlouho dopředu. My jsme se pak snažili oslovit širší spektrum lidí i na ostatní program. Teď je obecně prodej vstupenek trochu vlažnější. Osobně si myslím, že lidé čekají do poslední chvíle a plánují na kratší dobu dopředu. Pořád všichni cítíme určitou nejistotu a možná panují obavy, co přinese podzim, což je pochopitelné. I když jak já říkám, my se neradi bojíme.
Honza: Na propagaci jsme se snažili vždycky docela šetřit a sázeli jsme spíše na adresné oslovování diváků, přes mailing list z předchozích objednávek a podobně. A také jsme spoléhali na facebook, kde oslovíme cílovku, která nás sleduje. Proto jsme velkou promotion nedělali, protože jsme si říkali, že peníze ušetříme a dáme je do kvality programu. V momentě, kdy nám něco hořelo, a vstupenky se prodávaly míň, přitlačili jsme a začali jsme víc promovat. Tohle bude, jak říkala Lenka, letos záležitost, kterou nepůjde moc realizovat, protože letos se lidi rozhodují na základě jiných věcí.
Lenka: Vnímám to například na předprodeji Bermudského Δ. Prodej vstupenek není tak rychlý jako v loňském roce nebo u projektu Kredenc. Doufám, že se všechna místa nakonec zaplní, myslím, že jsou lidé jen opatrnější.
Bermudský Δ je váš aktuální projekt na prázdniny. Lenko, zmínila jsi, že jste ho uváděli už loni. Co jste od loňského roku do letoška změnili? Bude zajímavý i pro diváka, který už představení viděl?
Honza: Změnilo se nám trochu obsazení.
Lenka: A neplánovaně.
Honza: To souvisí s tím vším. Všichni potřebují mít jistotu a peníze, a kdo dřív přišel a obsadil herce, tak ten je dostal. My jsme pak horko těžko dali dohromady devět termínů, abychom představení odehráli. Chtěli jsme deset, ale to se nepovedlo. I devět termínů jsme udělali tak, že jsou tam alternace. Tři lidi, kteří s námi byli loni, jsme letos nezískali. Ani alternace jsme nebyli schopní naplánovat tak, aby pokryly všech devět termínů, o jednu roli se někdy dělí ještě dva další herci. Režisér Filip Nuckolls šije hercům role na míru, s novými lidmi přišly jiné schopnosti, jiné přednosti, proto Filip drobně upravil některé obrazy.
Řeší se i jiné lokace, tým je objíždí, a někde je ještě více variant. Filip má pro různé varianty vymyšlené různé obrazy. Zavrhl jeden obraz, který byl loni v Levíně v hospodě, přišlo mu, že v tom počtu lidí, kteří vystoupí z autobusu, nebyli diváci úplně vtaženi do děje. Někteří v Levíně ještě nikdy nebyli, tak jim spadla brada až ke kotníkům a kochali se. Do toho jsme měli dramatickou scénu plnou krve a k tomu měl být krvavý západ slunce. Někdy lidi koukali na výjevy přírody víc než na divadlo.
Jinak budou lokace stejné?
Honza: Budou, jen kvůli jedné objížďce pojede autobus trochu jinudy.
Celé představení končí v Encovanech, v budově zámku, který je kulturní památkou, ale je v současnosti spíše v zchátralém stavu… Jak vycházíte s majiteli?
Honza: Majitelkou je paní Zdenka Buláková a je ochotná, vychází nám vstříc. Jsme rádi, že památka, kterou moc lidí nezná, se otevírá veřejnosti.
Jak je představení dlouhé?
Honza: Skoro 2, 5 hodiny. Tím, že je v něm víc vlivů, podnětů, lidé občas vystoupí z autobusu, jsou na čerstvém vzduchu, uběhne představení rychle. Během celého večera se najede okolo 40 km.
Bermudský Δ se odehrává v Českém středohoří. Někteří lidé, kteří tuto krajinu neznají, možná vnímají okolí více než všechny prvky děje. Diváci pak projekt můžou brát jako zájezd obohacený o obrazy. Není to proti vašemu záměru?
Honza: Obrazy částečně vycházejí z historie míst, měly by historii reflektovat atmosférou. Takže na vědomé bázi to třeba nesecvakne, ale na té podvědomé ano. Snad to nebude znít, že celý náš koncept shazuju, ale já mám vlastně docela rád pojem zážitkové divadlo, i když vím, že je vnímaný lacině. Snažíme se, aby představení nebylo laciné a podbízivé. Důležité je, aby lidi odjeli s tím, že se jim něco dostalo pod kůži. Jestli si odnesou zážitek ze scenérie krajiny, děje nebo všechno dohromady, to už je na nich. Můj hlavní cíl je, aby si na to někdy vzpomněli.
Lenka: Je pravda, že se někteří diváci na místa, která s námi projeli, vracejí. Mají pak krajinu navždy spojenou s naším představením.
Honza: Myslím si, že i poučenější diváci, kteří na Bermudský Δ jedou, tak jim dojde, že neudržíš v takovémto prostředí kompaktní divadelní tvar, který tě vcucne v prvních vteřinách, vstoupíš do jiného světa, za hodinu vylezeš a jsi jiný. To tady úplně nefunguje, protože vjemy přicházejí různorodě. S tím se počítá.
Když mluvíte o divácích, máte přehled, odkud jsou?
Honza: Jsou to jednak naši kmenoví diváci, co chodí na všechny akce, o ně se můžeme vždycky opřít, podrží nás na začátku. Těch si myslíme, že byly loni dvě třetiny. Pak přijelo hodně lidí z Prahy. Také proto, že herci, kteří v projektu vystupují, mu dělají ve svých komunitách propagaci. Představení je jiné a herec, který v něm účinkuje, ho umí dobře prodat, protože tomu dá emoci, kterou sám cítí, takže naláká další lidi. Loni se diváci rekrutovali hlavně z těchto dvou skupin. Letos se vše mění, letos to bude „per huba“. Noví diváci se o Bermudském Δ dozvědí od těch, kteří ho viděli loni. Další návštěvníky pochytáme skrze propagační nebo reklamní kanály. Nebo půjdou ti, co to loni nestihli. Zatím máme málo odehraných repríz, aby se dalo kvantifikovat, jaká je spádová oblast nebo odkud se diváci sjíždějí. Lépe se to ilustruje na případu Kredence, což je představení, které jsme odehráli asi 36krát, to znamená, že diváků bylo podstatně víc. Tam víme, že diváků dorazilo hodně z Prahy, ale i z Hradce, z Plzně, z Ostravy, z Hamburku, z Drážďan, se kterými spolupracujeme v rámci jiných projektů. Kredenc fungovala jako projekt, jenž má potenciál stahovat sem lidi z celé republiky. To byla i jedna z našich argumentací na kraji, aby projekt podporoval − kraji děláme dobrou reklamu, protože sem jezdí lidi z celé republiky.
Tři roky jste měli Kredenc, která se odehrávala ve vlaku, teď děláte druhým rokem Bermudský Δ v autobusu. Budete hrát za dva roky představení třeba na lodi?
Honza: Loď přijede už teď, Loď Tajemství bude v Ústí nad Labem v půlce července, s ní spolupracujeme… My ani nevyhledáváme cíleně dopravní prostředky, nás spíš zajímají lokace Českého středohoří a dopravní prostředky nám umožňují se tam přemisťovat. Slýcháme fórky, že bude loď, pak letadlo a nakonec raketa, která poletí jednosměrně…
V tuhle chvíli máme schválený projekt z Norských fondů, který se jmenuje Robo Pop. Jedná se o projekt, který bude zpracovávat témata umělé inteligence, ztráty duchovna, budoucnosti. Zapojí objekty kostelů, které se nevyužívají pro svůj původní záměr, ale hledají svůj obsah. Ten se tam pokusíme dočasně dosadit touto inscenací. Režie se ujme Miřenka Čechová, dramaturgie Petr Boháč, měl by tam hrát Radim Vizváry, v jednání je Lenka Dusilová. Představení by mělo mít premiéru příští rok, pravděpodobně v květnu, termíny se ještě ladí.
Chtěli byste i v příštím roce pokračovat s Bermudským Δ?
Honza: Doufám, že to bude s každým rokem ještě zrát a dopilovávat nebo přijdou nové impulsy, které nás posunou ještě dál. Byl bych rád, kdyby se hrál třeba pět let nebo dokud potrvá zájem diváků. Kredenc se hrála tři roky, prodávala se sama, neměli jsme s tím problém, dali jsme to na facebook a za hodinu bylo vyprodáno. Zájem násobně převyšoval kapacitu, kterou jsme byli schopní nabídnout. Ta byla omezená finančními zdroji, na každé repríze jsme prodělali sto tisíc. Prostředky na dofinancování jsme sháněli odjinud. Proto jsem se snažil přesvědčit kraj, že má smysl, aby projekt podporoval.
Společnost AŽD Praha, která vlastní Švestkovou dráhu, a byla partnerem projektu, nám vyšla ve všem vstříc, lidi byli profíci, neměli jsme problém cokoli vyřešit. Třeba v neděli večer spadly troleje, běžně se opravují dalších 24 hodin, a oni to měli za hodinu a půl nahozené i s revizí. Je to společnost velkých frajerů. Povedlo se jim na Švestkovou dráhu vrátit běžný provoz, a tím pádem se už do grafikonu nevejdeme, protože jsme s Kredencí jednokolejnou dráhu na tři hodiny zacpali. Tříhodinové okno už tam teď zkrátka není. Kredenc musela tedy skončit dřív. Filip Nuckolls by se rád vrátil k něčemu, kde jsou motorové vlaky, nabízí se třeba obnova trati do Lovečkovic. To je ale zatím píseň budoucnosti.
Bermudský Δ se blíží, jaký máte letos tým?
Honza: Na tomhle projektu pracuje kolem 25 lidí, z toho činí 18 umělecké profese a 7 lidí dělá zázemí.
Lenka: Lidí pohybujících se kolem projektu je mnoho. Když bychom počítali i fotografy, umělce, kteří pro nás připravují videa, mixují hudbu a další, kteří nám třeba pomáhají s organizací ve Staňkovicích, tak by to mohlo být kolem 40 lidí, s nimiž spolupracujeme.
Honza: Máme totiž zázemí ve Staňkovicích, u Honzy Löbla, což je objekt, který kdysi býval zájezdním hostincem. Zázemí je hodně důležité.
Pro představu, je nás pětadvacet lidí, ráno se vstane a po snídani se hned vyráží na různá místa představení. Každé místo musí být připravené z několika úhlů pohledu. I scénograficky, v permanenci je i kosa, někde musíme vysekat například přerostlé kopřivy. Místo je nutno upravit, aby bylo dobře vidět. Pak jezdí čtyři doprovodná auta a ta by zase neměla být pozorovatelná z autobusu, aby to diváky nerušilo. Auta jezdí i jinými cestami a musí to mít timing, aby vše do sebe zapadalo. Navíc některé trasy, kde se vozidla pohybují, nejsou úplně cesty, takže se musí předem připravit, aby byly sjízdné.
Stalo se nám ale také, že se místa mění v čase, den ode dne. Loni na Víťově vyhlídce jsme měli vysoký porost, za kterým se herci před začátkem scény schovávali, pak jsme jeden večer přijeli, když už se hrálo, a všechno bylo vysekané. Museli jsme narychlo řešit, kam herce schováme. Naštěstí je tam terénní zlom, za nímž to šlo, ale herci museli být přikrčení. Takováto překvapení se stávají, někdy může sprchnout a auto nevyjede po cestě. Adrenalin je pak velmi silný. Jakmile jedno z aut nebo autobus klekne, celé se to sesype. I když loni jezdilo jedno záložní auto, tak to nejde pak narychlo vyřešit. Auta jsou na začátku vybavená rekvizitami i kostýmy, herci se v nich převlíkají. Kdyby se něco stalo, při půlminutových rezervách se nedá vše přestěhovat do jiného auta, to se celé zbourá. Sám sobě jsem si zakázal nad černými scénáři moc přemýšlet, říkal jsem si, že čím míň o tom budu dumat, tím víc musím věřit. Totéž platí i pro letošní rok.
Honza Kvasnička
Honza založil festival KULT, vybudoval a pět let provozoval klub Circus a podílel se na organizaci několika tisíc kulturních akcí převážně na Ústecku.
Lenka Havelková
Od roku 2016 má ve spolku na starosti produkci a PR. Je hlavní produkční festivalu KULT.
Bermudský Δ
Nejtajemnější místo leží v Sudetech! Říká se, že severočeská krajina je záhadná, nabitá energií, magická. Že zdejší temná historie neskončila, ale přetéká do současnosti. Ale co když je to pravda? Stojíme o to dozvědět se, co se skrývá pod vrcholy kopců, mezi skalami a v rozpadlých budovách? Zjistit, co se stane, když se síly země propojí se silami lidské mysli? Můžeme si pak být jistí, že se vrátíme tam, odkud jsme vyjeli? Karosou vyrazíme z Litoměřic až tam, kam se ještě nikdo nevydal. Další unikátní projekt divadla KULT je poctou severočeským Sudetům, tentokrát ale hrajeme na temnou strunu. Autobusem za hranice reality!
Spolek Kult
KULT, spolek jako zastřešující organizace nejen Festivalu KULT, vznikl v roce 2002, přesně pět let po prvním ročníku festivalu. Od začátku svého působení na ústecké scéně uspořádal více než 2700 akcí, které celkem navštívilo přes 300 000 diváků a představili se na nich umělci z více než 40 zemí světa.
Jeho největší akcí je zmíněný Festival KULT, který vždy během října oživuje kulturní život v Ústí nad Labem výběrem aktuálně nejzajímavějších představení tuzemských i zahraničních divadel a bohatým doprovodným programem.
Chystané akce:
Bermudský Δ 20.–25. července a 12.–14. srpna, Sudety, vyjíždí se z Litoměřic
Divadelní Pouť, Dolní Zálezly, 25. 9. 2021
Kult 24, divadelní festival, 13.–23. 10. 2021, více na https://www.festivalkult.cz/
www.kultprodukce.cz
