sobota
17. srpna 2024
svátek slaví Petra

Cestovní ruch

Nový průvodce provede motorkáře po východních Čechách

KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ: Milovníci cestování v jedné stopě se mohou těšit na novou brožuru, kterou připravil Královéhradecký kraj a Centrála cestovního ruchu Královéhradeckého kraje.

Autor článku: 
Michal Friček

„Tato publikace provede motocyklisty zajímavými kouty našeho regionu a dodá tipy k návštěvám vybraných turistických zajímavostí, které se nachází na zvolené cestě. Při tvorbě tras jsme spolupracovali s profesionálními redaktory z motorkářského časopisu, kteří je osobně projeli a nafotili,“ říká o publikaci náměstkyně hejtmana Martina Berdychová odpovědná za oblast cestovního ruchu.

Průvodce na svých 54 stranách nabízí výběr z 10 mototuristických tras, které vedou nejatraktivnějšími místy východních Čech. Turisté zde najdou i tipy na různé zajímavosti podél své cesty. Trasy, jež jsou přehledně vyznačeny v mapě, lze pomocí QR kódů jednoduše zobrazit také v aplikaci Mapy.cz.

Motoprůvodce se zaměřuje na území východních Čech, tedy na oba východočeské kraje. Centrála cestovního ruchu Královéhradeckého kraje tímto projektem navázala na úspěšnou spolupráci s Destinační společností Východní Čechy. Společně s ní v minulosti vydala brožuru cyklistických výletů s názvem Cyklopecky Východní Čechy.

Tištěný motoprůvodce bude v květnu k dostání ve vybraných informačních centrech v Královéhradeckém kraji. Veškeré tipy a zajímavosti uvedené v motoprůvodci si lze prohlédnout také na novém webu www.moto-vychodnicechy.cz. Na webu bude rovněž uveden i seznam míst, kde si motoprůvodce vyzvednout.

Infocentrum připravuje prohlídky osvobozením 1945 i věže katedrály sv. Bartoloměje s podkrovím

PLZEŇ: Turistické informační centrum během letní sezóny pořádá pravidelné prohlídky historického centra. Vedle turistických tras kolem nejvýznamnějších památek ve městě chystá také tematické prohlídky, které představují město z jiného úhlu a překvapí i místní. V květnu se uskuteční trasa „Osvobození 1945“, naplánovaná při příležitosti květnových Slavností svobody. Červnovou novinkou bude prohlídka zrekonstruované katedrály sv. Bartoloměje, kde si návštěvníci prohlédnou i dosud nepřístupné půdní prostory.

Autor článku: 
Vomelová Petra

V historickém centru Plzně se i letos budou konat pravidelné tematické komentované prohlídky, které pořádá organizace Plzeň-TURISMUS prostřednictvím svého Turistického informačního centra. Na své si přijdou ti, co touží poznat město a jeho nejvýznamnější památky, i Plzeňané, kteří díky různorodým tématům prohlídek poznají město v úplně jiných souvislostech. První naplánovanou prohlídkou je Osvobození 1945 v květnu.

„Letos jsem se rozhodli připojit k oslavám osvobození speciální prohlídkou, která veřejnost seznámí se zajímavostmi spojenými s touto pro Plzeň velmi důležitou historickou událostí,“ prozradila Jaroslava Panušková, která má v organizaci Plzeň – TURISMUS přípravu prohlídek na starost. Během prohlídky se návštěvníci dozví nejen historická data, ale i zajímavosti a perličky, o kterých se v učebnicích nepíše. Třeba to, o jakou vzdálenost byla po náletu 17. dubna 1945 posunuta kopule budovy hlavního vlakového nádraží nebo kolik děr po střelách z kulometu Browning restaurátoři při rekonstrukci katedrály sv. Bartoloměje v 90. letech nalezli v místě hodin na věži. „Prohlídky se budou konat od čtvrtka 6. 5. do neděle 9. 5. Ve čtvrtek a v pátek začne prohlídka v 16.00, o víkendu vždy v 10.00 a v 15.00. Celý výklad se bude odehrávat ve venkovním prostoru a kapacita každé prohlídky je vzhledem k epidemiologické situaci omezena na 10 účastníků. Je tedy nutné si předem zakoupit vstupenku na www.plzenskavstupenka.cz,“ doplnila Panušková. Vstupenka opravňuje také k bezplatnému vstupu do muzea Patton Memorial Pilsen, a to až do 31. 12. 2021. Další termíny budou přidány podle zájmu. Pokud se z důvodu nařízení vlády prohlídky neuskuteční, vstupné bude vráceno v plné výši.

Letošní novinkou bude prohlídka katedrály sv. Bartoloměje, která se dočkala své největší a nejnáročnější rekonstrukce po sto letech a návštěvníkům nabídne i příjemnější zázemí. Od června budou několikrát týdně probíhat komentované prohlídky interiéru katedrály. Největším lákadlem ale bezpochyby bude prohlídka věže s podkrovím, kam se v minulosti návštěvníci nedostali a kde bude zároveň vybudována nová expozice. 

Dalšími prohlídkami, které budou v nabídce od červnu do září jsou dětmi oblíbené Báje a pověsti plzeňské a prohlídky Za tajemstvím výzdoby plzeňských domů a Židovská Plzeň. „Chybět nebude ani žádaná trasa Židovská Plzeň, která návštěvníky provede poutavými osudy různých osobností, slavných i těch méně známých, a zavede je kromě nádherné Staré synagogy také do Loosových interiérů. „Tahle prohlídka patří k našim nejúspěšnějším. V loňském roce byla pokaždé vyprodaná, proto jsme ji do nabídky zařadili i letos,“ uvedla Panušková.

Vstupenky na všechny prohlídky je možné zakoupit online prostřednictvím Plzeňské vstupenky či osobně v Turistickém informačním centru vedle radnice, až to situace dovolí. Termíny jsou plánované na celé léto, od května do září. Sraz účastníků je vždy před infocentrem vedle radnice. Více informací najdete na www.visitplzen.eu.

Blatná - město růží

BLATNÁ: Kulturní Plantáž Blatná probouzí jedinečnou identitu města růží a připomíná odkaz významné osobnosti šlechtitele a pěstitele růží Jana Böhma. Město provážou stezky růží, kvetoucí atlas, muzeum pod širým nebem. Koncept propojuje generace, profese, živou kulturu, cestovní ruch i kulturní dědictví a jeho záměrem je nechat znovu rozkvést město, které voní růžemi. Ideu podtrhuje také originální vizuální styl grafiků Jakub Vaněk Studio, který vzešel ze soutěže CZECHDESIGN a inicioval přejmenování Centra kultury a vzdělávání Blatná na Kulturní Plantáž Blatná.

Autor článku: 
Radek Řebřina

Již v roce 2012 jsme (tehdejší CKVB) uspořádali výstavu růží ve spolupráci s panem Miloslavem Šípem, která se těšila velkému ohlasu. Rok poté jsme realizovali výstavu věnovanou Janu Böhmovi. V rámci těchto aktivit se nám podařilo získat kontakty na potomky rodiny Jana Böhma, rozária, osobnosti z řad odborné i laické veřejnosti a získat jejich podporu pro tvorbu tohoto konceptu.
To, že jsou růže ve vztahu k Blatné opravdu silným tématem, potvrdily výsledky ankety pořádné městem Blatná v roce 2020. Průřezovým tématem v rámci odpovědí všech respondentů (ve všech věkových kategoriích) byla touha místních obyvatel po obnovení tradice pěstování růží.

Koncept Blatná – město růží

Koncept má za cíl oživit a vyzdvihnout unikátní dědictví Jana Böhma. „Identita města růţí propojuje generace a naším záměrem je, aby v naší paměti zůstala nejen hluboce zakořeněna, ale zároveň rostla a rozvíjela se nadále.“ říká ředitelka Kulturní Plantáže Blatná, paní Broňa Winklerová. „Spolupracujeme s historiky, zahradními a krajinnými architekty, floristy, pěstiteli růží, rozárii, odborníky z oblasti životního prostředí, cestovního ruchu, strategického plánování, ale samozřejmě také s obyvateli města, pamětníky a těmi, kteří zažili námahu i radost v záplavě květů a vůní na růžových plantážích.“

Podstatnou úlohu a zároveň výjimečné místo v rámci konceptu zaujímá spolupráce s potomky rodiny Jana Böhma. „Velice si této spolupráce vážíme. S prasynovcem Jana Böhma, zahradním architektem Ing. Čestmírem Böhmem, pracujeme na projektech a realizaci růžových stezek, muzea pod širým nebem a vnuk Jana Böhma, pan MUDr. Zdeněk Lukeš, nám poutavě přibližuje rodovou historii,“ uvádí Broňa Winklerová.

Koncept Blatná – město růží zahrnuje kulturní a vzdělávací projekty, vědeckovýzkumnou činnost či inovativní edukační programy a spolupráci se školami, ale podporuje také například aktivní zapojení obyvatel do péče o veřejný prostor. Jednou z hlavních linií konceptu je právě kultivace veřejného prostoru ve formě propojení města a jeho okolí růžovými stezkami.

Růžové stezky – kvetoucí atlas muzea pod širým nebem

„Cílem je navrátit růže do veřejného prostoru města, uspořádat je v logických strukturách a učinit tak tuto blatenskou pamětihodnost opět živou a přitažlivou pro občany města i turisty.“ vysvětluje Čestmír Böhm.
Jedná se o tři stezky. Pěší stezky Blatenských královen, Jana Böhma a cyklotrasu s názvem Po růžových plantážích. Studie stezek pracuje s tematickou výsadbou růží – okolí kostela ozdobí například růže Ave Maria, rybářství zaplaví svými květy Böhmova Azurová a na záhonech kolem Böhmovy vily rozkvetou Máňa Böhmová, Böhm junior, Choť pěstitele a další růže spojené s jeho rodinou.
Idea růžových stezek a mnoho dalších inspirativních námětů je podpořeno náhledem blatenské rodačky, koncertní pěvkyně Denisy Neubarthové: „Po 27 letech dobrovolného exilu ve Francii a Švýcarsku se dostanete do známé životní fáze " Všude dobře, doma nejlépe". Jenže já se narodila s neviditelným růžovým razítkem v rodném listě, s razítkem města růží. Byla jsem na to vždy také patřičně hrdá. Stezky jsou dokořeněny vzpomínkami z dětství, kdy Blatná, její rozkvetlé ulice a každé zákoutí vnímáte dětskýma očima, kdy byla jedno velké hřiště plné dobrodružství a kamarádů. Pak se Vám na mapě města a okolí rozsypou před očima jako korálky místa, která už jen navlečete na nit.“
„Ve městě tak v rámci těchto tras budeme moci v horizontu nejbližších let přivonět k růžím vyšlechtěným především Janem Böhmem, ale i jeho předchůdci a následovníky. Cyklotrasa nám zase poskytne vedle růžové tematiky i pohled do zdejší krajiny, protkané vodou a zelení a ozdobené architektonickými skvosty jako kostelem sv. Jana Křtitele v Paštikách či vodním zámkem Blatná.“ doplňuje Radek Řebřina, PR manažer Kulturní Plantáže Blatná.

Výstava růží

Zatímco na procházku po růžových stezkách si ještě budeme muset nějaký čas počkat, již v letošním roce je na první červencový víkend plánována výstava růží, která bude vždy určitým vrcholem celoročního „růžového“ programu. Prezentaci řezaných růží doplní také růžový trh s nabídkou růžových sazenic a produktů z růží či šípků. „Výstavu doprovodí tematický program v podobě tvůrčích dílen, divadelních představení pro děti, nebo večerního koncertu spojeného s dražbou květinových aranží. Těšit se můžete také na přednášky zahradního architekta Ing. Čestmíra Böhma a předního českého odborníka a znalce růží RNDr. Jiřího Žlebčíka,“ uvádí Broňa Winklerová. Královnou letošní výstavy bude symbolicky růže Probuzení. Jan Böhm ji vyšlechtil v roce 1935 jako mutaci americké odrůdy New Dawn a tato růže může ozdobit i váš domov, vstupenky na výstavu budou slosovatelné a pro deset návštěvníků výstavy je připravena právě růže Probuzení.
Letošní výstava růží proběhne v sobotu 3. července a malebné jihočeské město Blatná je připravené vás v úvodu léta přivítat s otevřenou náručí plnou rozkvetlých růží.

Jan Böhm a jeho odkaz

Město Blatná získalo přívlastek „město růží“ v období mezi dvěma světovými válkami. Poprvé se označení Blatná = město růží objevilo na jubilejním katalogu růží z roku 1928 a jeho původcem nebyl nikdo jiný nežli Jan Böhm. Postupem času povědomí sílilo, což dokazuje vzpomínka Jana Böhma z roku 1931: „Rok co rok přijde se k nám na růže podívati tisíce – ba desetitisíce lidí. Začíná se už pomalu vžívat název Blatná – město růží. Přicházejí lidé prostí i vysoce postavení a nejednou i žurnalisté, aby o mých růžích psali do svých listů.“
Böhmovy růžové plantáže patřily ve 30. letech 20. století k největším v Evropě a na ploše 32 ha rozkvétalo až milion růžových květů současně. Jejich vůně zaplavovala od jara do podzimu Blatnou i blízké okolí a lákala již zmíněné desetitisíce návštěvníků.
I po zestátnění růžařských podniků v roce 1950 povědomí o městě růží přetrvalo. Růžařství zaniklo s privatizací po roce 1989, od roku 1992 se o zachování růžařské tradice na Blatensku stará pan Miloslav Šíp v blízkých Skaličanech. Böhmovy růže můžeme dodnes najít v mnoha rozáriích světa a více než 100 let kvetou v zahradách nejen v Blatné a okolí, ale možná i v té vaší.

Centrum kultury a vzdělávání Blatná se změnou vizuální identity přihlásilo k městu růží. Přejmenovalo se na Plantáž

Vizuální identita v netradiční růžové barvě, stonek, jako most mezi „bahnitou“ krajinou a voňavým barevným květem růže, pro kulturní organizaci neobvyklý název, odkazující na historickou tradici pěstování růží založenou Janem Böhmem, ale hlavně jasný signál k oživení identity Blatné jako města růží. To jsou hlavní atributy nového vizuálního stylu, který na základě uzavřené soutěže pod taktovkou společnosti CZECHDESIGN vzešel z pera designérů z Jakub Vaněk Studio.
„Pro svou prezentaci Centrum kultury a vzdělávání Blatná (dále CKVB) používalo vizuální styl, který již neodpovídal potřebám a množství komunikačních výstupů organizace. Také původní logo již nevyhovuje současným požadavkům, a to zejména z důvodu nečitelnosti v menších formátech a hlavně v absenci jakéhokoliv návazného systému vizuální identity.“ uvedla ředitelka Broňa Winklerová.
Proto vznikla potřeba vytvořit ucelený vizuální systém, který by sjednotil a systematizoval vizuální komunikaci a prezentaci organizace i jejích dílčích subjektů. Měl by promlouvat současným komunikačním jazykem a akcentovat atributy, které jsou s městem stále silně spojené. Zároveň měl nést potenciál, stát se v budoucnu identitou samotného města.
„Od nové vizuální identity jsme očekávali, že bude především jasně identifikovatelná, jednoduchá, ale rovněž důvtipná a variabilní vzhledem ke všem dílčím složkám, které naše organizace zaštiťuje.“ přibližuje dále Broňa Winklerová.
V Blatné na kulturu sází dlouhodobě. Vědí, že rozvinutá kultura umí udržet ve městě i mladší generace a že dokáže zvyšovat pocit sounáležitosti s městem.

Jakub Vaněk Studio představilo koncept „Z blata do růže“

V designérské soutěži uspělo Jakub Vaněk Studio se sebevědomým konceptem vycházejícím z historické tradice pěstování růží v Blatné. Zadání soutěže umožňovalo volitelně pracovat také se zcela novým, kreativním názvem organizace a autoři tak přišli s jejím odvážným přejmenováním. Slovo plantáž splňuje požadovanou míru nadsázky a promyšlenosti a přenesení významu pěstování přesně vystihuje cíl organizace.
„Symbolem a leitmotivem celého vizuálního stylu je stonek, který je mostem mezi „bahnitou“ krajinou a voňavým barevným květem růže.“ Tak představují svůj koncept Barbora Micajová a Jakub Vaněk.
Vizuální styl se opírá o upravený frazém „Z blata do růže“. Symbolem je stonek, který spojuje obě charakteristiky. Je mostem mezi „bahnitou“ krajinou a květem růže, který představuje text. Blata zastupují minimalistické obrazce – průhledy krajinou, které jsou patrné na mapě blatenské krajiny.
Směr růží propsali autoři do nového názvu Centra kultury a vzdělávání Blatná, které se bude oficiálně prezentovat jako Kulturní Plantáž Blatná, přičemž logo bude zobrazovat pouze slovo Plantáž.
„Tak jako Jan Böhm pěstoval růže na svých blatenských plantážích, Plantáž pěstuje vášeň pro kulturu a vzdělávání v Blatné“ doplňují autoři.

Z Blatné se tak stalo jediné město, které může hrdě nosit růžovou

Charakteristické prvky konceptu poskytují neomezené množství vzorů, které lze jednoduše aplikovat do reálného života kulturního a vzdělávacího centra, ale i města Blatná. To vše ovoněno svěžími barvami. Z Blatné se tak stalo jediné město, které může hrdě nosit růžovou.
Jana Vinšová z organizace CZECHDESIGN, která soutěž odborně vedla, komentuje vítězný návrh následovně: „Jakub Vaněk Studio nejlépe vystihlo zadání a představilo silné a atraktivní zpracování vizuálního stylu, který má potenciál stát se přístupným pro širokou veřejnost napříč generacemi.“
„Návrh vystihl růžovou identitu města, kterou již postupně prolínáme do činnosti organizace a všech jejích dílčích složek, jejichž posláním je „pěstovat kulturu“. Symbolika stonku propojujícího zemi či blata s květem je analogií právě ke kultuře, která propojuje generace a zakořeněnou identitu nechává rozkvést.“ vyjadřuje spokojenost s výsledkem Broňa Winklerová.
„V komunikaci nového názvu vidíme silný potenciál, růže i růžové plantáže zůstávají stále v živé paměti místních obyvatel i návštěvníků města. Mnozí si v souvislosti s nimi vybaví nejrůznější zážitky. Záplavu barev a vůní ikonické květiny, zamotané nitě od draka uprostřed plantáží, těžkou práci, nebo například blatenskou adresu, nesoucí název Na Růžových plantážích. Ať už budou emoce a vzpomínky na růžové plantáže jakékoli, v pozitivním i negativním smyslu slova, jednoznačně nějaké budou. Náš původní název a vizuální styl něco takového nabídnout nemohl.“ dodává Radek Řebřina, PR manažer CKVB.

O soutěži

Jelikož v minulosti město Blatná uspořádalo soutěž o vizuální identitu města, která nepřinesla profesionální výsledky a byla nakonec zrušena, oslovilo CKVB k organizaci soutěže odbornou organizaci CZECHDESIGN.
Do soutěže byly na základě pečlivé rešerše vybrány následující subjekty: Jakub Vaněk Studio, studio Colmo a duo Lucie Marková a Tereza Pejřimovská. Zástupci CZECHDESIGN nastavili pravidla soutěže, organizovali workshop, definovali zadání pro designéry a vedli zasedání poroty. Porota designérské soutěže ohodnotila vizuální styl jako nápaditý, pozitivní a doslova květnatý. Ocenila rovněž originální uchopení tématu růží, které je pro Blatnou charakteristické. Rovněž práce s jazykem se ukázala jako velmi silnou stránkou celého konceptu, který se tak rozvíjí dál za hranice grafického designu. Příkladem budiž slogan „Pěstuji kulturu“ či představené aplikace v online prostředí, které trefně pracují s originálními doprovodnými texty.

CZECHDESIGN

CZECHDESIGN je profesionální zastřešující organizace, jež se stará o rozvoj designu v České republice. Dlouhodobě prosazuje uplatňování designu v praxi a férové nastavení podmínek v designérských soutěžích. Provozuje nejčtenější webový portál o českém designu www.czechdesign.cz, podporuje a propaguje české designéry, radí firmám a institucím, jak spolupracovat s designéry, a je předním pořadatelem designérských soutěží.

www.plantaz-blatna.cz

Jarní Malovaný kraj

ČR: Na titulní straně obálky nám staré časy a příchod jara připomíná fotografie hejna hus, které svého času hlasitě kejhaly v hradišťském skanzenu Rochus. Zadní stranu pak zdobí snímek kostela ve Zlechově.

Autor článku: 
TZ/jal

Součástí obsahu periodika je kupř. článek, proč se Lichtenštejnům nepodařilo koupit sousední mikulovské panství. O pár stránek dál se dozvíte, že v Tvrdonicích existoval v minulém století takový klášter – neklášter... Celá dvoustrana je vyhrazena historii Kopaničárských slavností ve Starém Hrozenkově. Jiný příspěvek informuje o hodnotném reliéfu Madony ve slavičínském zámku. Objasněna je i trochu záhadná smrt hraběte Lamberka v roce 1825 ve Veselí nad Moravou. Pomyslně zavítáte rovněž na slovanské hradiště Vysoká zahrada u Dolních Věstonic. Pamatujete si na dětskou hru Krvavý dědek? Také o ní je v časopise psáno. Nechybí ani připomínka jubilea kapelníka Moravanky Jana Slabáka či naopak nekrolog operní pěvkyně Libuše Domanínské. K Velikonocům patří mazanec – no a recept najdete na straně 21! A krom toho je tu více než dvacet dalších textů a mnoho fotografií!

Malovaný kraj je celobarevný, má 32 stran a koupit se dá v některých novinových stáncích a knihkupectvích nebo objednat přímo na adrese redakce Malovaného kraje, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, tel.: 602 575 463, 724 965 609, e-mail: malovanykraj@seznam.cz.

Více se o obsahu periodika a jeho zaměření dozvíte na webových stránkách www.malovanykraj.cz

Trocha vlastivědy a hory jídla – pátý Dětský gastrofestival klepe na dveře. Otevřou se?

BLUDOV: Trochu vlastivědy, hodně zábavy, a především hora regionálního jídla – takový bude pátý ročník Dětského gastrofestivalu v Bludově ve dnech 21. až 23. května 2021. Tentokrát s podtitulem Putování horami pod Pradědem. Pradědovo dětské muzeum i přes komplikovanou a nejistou situaci chystá pro děti třídenní festival chutí spojený s poznáváním zdejších hor i podhůří. Otázkou tedy zůstává, jak se opatření uvolní a zda se brána muzea otevře.

od 21.05.2021 do 23.05.2021
Autor článku: 
Barbora Haušková

Pořadatelé však nespí a připravují velkou kulinární akci, která má přesah i mimo region, a dokonce i mimo Českou republiku. „Návštěvnost akce každý rok roste a setkáváme se s turisty z různých koutů Čech i Moravy, ale také ze zahraničí, například z Polska, Slovenska, ale i Španělska a Německa,“ uvedla Markéta Ficnarová z Pradědova dětského muzea v Bludově

Třídenní maraton chutí je spojený s dílničkami pro malé kuchtíky. „Děti si tak samy budou moci uvařit, vyrobit či upéct řadu zajímavých pokrmů pod vedením zkušených lektorů z řad odborníků, jako jsou regionální producenti,“ láká do světa chutí Markéta Ficnarová s tím, že nově si například upečou vlastní müsli tyčinky s lyofilizovaným ovocem. 

Nekulinární, zato poznávací část akce provede formou zážitků a her návštěvníky horami pod Pradědem. Čeká na ně autorský divadelně zážitkový program Jeseníky divadelní. Malí i velcí ochutnají různé regionální pokrmy připravené z místních surovin a podle původních receptur.

Festival vyvrcholí divadelním představením Rozpustilý kabaret. Ten se bude konat v neděli 23. května od 16 hodin v prostorách Kulturního domu Bludov, nedaleko areálu muzea. Před samotným vystoupením však mohou i zde návštěvníci ochutnávat regionální jídla. Akci dlouhodobě podporuje Olomoucký kraj.

Podnikavky na mateřské: s Ladou Bartošovou

KUTNÁ HORA, ČÁSLAV: Lada Bartošová vystudovala divadelní historii, a když pracovala na své disertaci, hledala k ní podklady v kutnohorském archivu, který se nachází v budově bývalé továrny Lidka. Ano, řeč je o kdysi proslulé čokoládě Lidka, jež za první republiky sklízela úspěchy po celém světě. Historie místní čokoládovny ji před pěti lety nadchla natolik, že založila v Kutné Hoře muzeum čokolády a společně s manželem začali také s jejím prodejem a postupně i výrobou své vlastní. Covidový rok 2020 podnikatelsky ustáli, ale prkna, která znamenají svět, Ladu přece jen zlákala znovu… Od loňského léta se stala ředitelkou Dusíkova divadla Čáslav, s.r.o. O znovuobnovení značky Lidka a stálé expozici čokolády v unescovém městě, současných úspěších kutnohorských čokolád na mezinárodních soutěžích i o prvních měsících nové ředitelky v čele divadelní scény v době mimořádných opatřeních se dočtete na následujících řádcích.

Autor článku: 
Irena Koušková

Kdyby nebylo dětí a mateřských dovolených, tento podnikatelský příběh by možná nikdy nezačal… Souhlasíte, Lado?

Určitě ne, nebýt dětí, pořád bydlím v Praze, dělám svoji předchozí práci, po práci si chodím někam posedět s kamarády a mám těžkou pohodu… (smích)

 

Na jaké téma vlastně měla být vaše doktorandská práce? A jak to vypadá s vaší knihou, která při příležitosti 150. výročí založení čáslavského Dusíkova divadla (založeno 1869 – pozn. red.) měla mapovat historii divadelního života v Čáslavi. Už vyšla?

Disertaci jsem psala o hospodských divadelních sálech na přelomu v 19. a 20. století. S vydáním knihy o divadle čekáme, až bude dokončena celá rekonstrukce budovy, abychom měli zaznamenáno vše až do současnosti, včetně fotodokumentace... Textová část publikace je v podstatě hotová.

 

Jaké byly vaše podnikatelské začátky jako vystudované divadelní historičky? Měla jste nějaké zkušenosti s obchodem? Stačí jen nadšení pro věc bez vzdělání v oboru?

Už od patnácti let jsem pracovala v antikvariátě a ve starožitnostech a v podstatě jsem tam strávila dohromady asi patnáct let. Byla jsem zvyklá pracovat s lidmi, prodávat, mít odpovědnost a být mezi starými věcmi. Mám to ráda. Měla jsem už tenkrát spousty přátel, kteří podnikali, a myslela jsem si, že si celkem dovedu představit, co to obnáší, ale skutečnost tedy překonala veškerá očekávání… zákony, papíry, povinnosti, kontroly… začátky byly náročné. Když jste ale zatvrzelí, pracovití a urputní a máte kliku, tak to asi jde.

 

Do jaké míry vám při rozjezdu muzea a později čokoládovny pomohl kvetoucí turistický ruch Kutné Hory, unescového města, a vaše záliba v historii první republiky?

Turistický ruch nám rozhodně v začátcích pomohl, ale my už jsme se od počátku zaměřovali spíš na české turisty a zákazníky, což se nám v covidové době mnohonásobně vrátilo. Kutná Hora je nádherné město, podle mě nejhezčí minimálně v ČR, ale svou blízkostí Praze je pro zahraniční turisty spíš jednodenním výletem. My díky tomu, že jsme se dostali do několika velice sledovaných zahraničních blogů (resp. Foodblogů) a časopisů, jsme získali své specifické zahraniční turisty, kteří do Kutné Hory (mnohdy dokonce i do ČR) jeli hlavně za námi a pak teprve na památky. Takže příjem z turismu super, ale nejsme na něm závislí, spíš to byl vždy příjemný bonus, díky němuž jsme mohli více a rychle investovat třeba do výroby, aniž bychom se museli zaúvěrovat…

A první republika a láska k ní? To mám odjakživa a vůbec v České republice to téma rezonuje hodně – první republika, tradice, obnova řemesel. Mně první republika hlavně pomohla v tom, že jsem si vytvořila místo, kde mi je dobře, má své zvláštní kouzlo, jež dýchne na všechny příchozí… to mi určitě dosvědčí všichni, kteří už u nás v čokoládovně někdy byli.

 

Je stále co v souvislosti s historií čokoládovny objevovat?

Ano, velká spousta věcí je pořád skrytá. Neustále nacházíme nové informace a stopy, je to vlastně hrozně vzrušující. Miluju, když se ozve nějaký pamětník a vzpomíná, jak pracoval v čokoládovně, nebo jak tam chodil za maminkou a ujídal mandle. Většina dokumentů po r. 1948 bohužel zmizela v propadlišti dějin, takže historii skládáme jako takovou čokoládovou mozaiku.

 

Kdy jste začali s vlastní výrobou čokolády a jakou roli v tomto rozhodnutí povznést podnikání o kousek výš sehrál váš manžel?

Manželova role je celkem zásadní pro všechno, ale do rozhodování o tom, co a jak budeme dělat, do čeho investovat peníze a čas, nikdy nemluvil, má v moje rozhodnutí důvěru. Veškerý rozvoj podnikání a práce ale závisí na tom, že se na něj můžu stoprocentně spolehnout, nejen pracovně, ale i doma. Jinak by nešlo nic z toho, co teď činím, dělat pořádně. Čokoládu jsme začali vyrábět v r. 2018, takže jsme produkci obnovili přesně 100 let od založení původní továrny na čokoládu. Manžel v té době pracoval ještě v Automotiv, já měla děti a muzeum a k tomu výroba… Přes rok jsme to nějak plácali po nocích, pak manžel vyměnil auta za čokoládu a myslím, že je maximálně spokojený.

 

Jak máte rozdělené role?

Máme různé fáze, kdy si ty role střídáme, na jaře jsem byla doma s dětmi více já, na podzim a v zimě komplet Pavel. Nehrajeme si moc na role, každý dělá všechno, co je zrovna třeba. Ale musím přiznat, že od té doby, co jsem v divadle, už doma třeba ani nevařím. Na Nový rok jsem hned po půlnoci začala kuchtit čočkovou polévku a říkala si, že bych měla tohle trochu upgradovat a vařit častěji, ale prostě nezbývá čas….

 

Jak jste se jako muzeum a malý rodinný podnik vyrovnali s vládními opatřeními proti šíření covidu? Museli jste zavřít? Čerpali jste nějaké dotace nebo příspěvky?

Ano, jako muzeum jsme měli zavřeno na jaře více než dva měsíce, teď jsme zavřeni zase. Na jaře jsme také čerpali slavnou „pětadvacítku“, která víc než podporou je spíš dobrým marketingovým produktem vlády, jinak jsme žádali jen ošetřovné na děti. Na podzim a zimu nic. Nějak tomuhle státu přestávám věřit a nemám důvěru v to, že někdo časem nepřijde a neřekne: „Žádala jsi z nějakého důvodu neoprávněně – vrať to“, raději všechno zvládnu z vlastních rezerv. Co nám pomohlo provoz udržet? Podpora našich zákazníků, kteří byli neskuteční – nejen tím, že nakupovali pravidelně na eshopu, ale častými vzkazy, milými úsměvy v ulicích…

 

Zažila jste i chvíle, kdy jste si říkala, že podnikat přestanete?

Přepadl mě obří splín loni na jaře, když nám den ze dne zavřeli muzeum a já najednou propadla takovému pocitu beznaděje, že všechny ty uplynulé roky, které jsem firmě věnovala, přijdou vniveč… vážně jsem přemýšlela, že to zabalím dřív, než budeme mít finanční problémy. Stala se ale zvláštní věc, začali nám psát a volat naši zákazníci, přát nám, ať se udržíme, ve velkém nakupovat čokoládu… téměř u každé objednávky byl nějaký velice osobní vzkaz s jasným poselstvím: Jsme s vámi, držte se. Za to všem ještě jednou patří ohromné díky, protože to ve mně cosi zlomilo… vnitřně jsme se rozhodla, že to prostě dáme, i kdyby cokoliv. Od té doby, co jsem se rozhodla, to vnitřně fakt dáváme. Půlka úspěchu je vždycky v naší vlastní hlavě.

 

Vyplynulo nakonec z těchto omezení pro vás také něco dobrého?

Pro nás velké pozitivum celého covidu bylo, že jsme měli čas dotáhnout věci, na které v běžném provozu nezbývala rezerva. Třeba jsme od jara ladili eshop, v čemž budeme i nadále pokračovat. No a taky nám to umožnilo užít si víc společných chvil doma s dětmi, udělat zkoušky na International Institut of Chocolate Tasting a přečíst pár knížek, jinak jsme zrovna moc nezaháleli. No a na podzim a v zimě mi ani nepřišlo, že bych měla práce míň. I když muzeum bylo zavřené, výroba jela neustále, do toho práce v divadle… je to celkem veletoč.

 

Patříte k regionálním výrobcům, kteří nabízejí čokoládu z kakaových bobů z určité pěstitelské oblasti – tzv. bean-to-bar. Počtem bean-to-bar výrobců se Česká republika pomalu stává velmocí a navazuje tak na svou prvorepublikovou tradici. Narážíte na tvrdé podnikatelské prostředí v tomto oboru?

Vůbec ne, naopak. S většinou výrobců se přátelíme, máme víc než nadstandardní vztahy. My jsme dokonce jediný specializovaný obchod s českou čokoládou v republice – neprodáváme jen naši vlastní, ale obvykle u nás najdete dalších šest českých výrobců. Nevím, jestli je to tím, že všichni výrobci čokolády jedí hodně čokolády, a jsou proto v pohodě, ale mezi námi opravdu žádné konkurenční třenice nejsou, naopak si pomáháme. Je to výborná komunita.

 

Řešíte tedy, jak se alespoň odlišit od ostatních chocolatiérů?

My se spíš snažíme sledovat trendy a novinky ve světě a inspirovat se tam… naopak děláme vše proto, abychom našimi výrobky nelezli do zelí jiným českým manufakturám.

 

Co říkáte jedné z posledních novinek, čokoládě z růžových bobů?

Nemám moc ráda dětské mýdlo (úsměv). Ruby chocolate je spíš zajímavá pro pralinkáře než pro nás řemeslné výrobce.

 

Vnímáte jako výhodu, že nejste vlastně start-up?

Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela, naší největší výhodou je, že kolem sebe máme silnou komunitu, která nás podporuje – až už návštěvníky, zákazníky a vůbec milovníky čokolády nebo čokoládové výrobce.

 

Kdy jste začali s výrobou Lidky a připravujete ji podle původní receptury?

Její historie je opravdu nadmíru zajímavá, stejně jako samotný osud ochranné známky… O výrobu čokolády jsme se pokoušeli už někdy ke konci r. 2016, jen doma, doslova na koleni, první „ofiko“ Lidky šly do prodeje v říjnu 2018. Byla to limitovaná série 100% čokolády, jmenovala se 100% sto let, bylo jí 100 číslovaných kusů a do prodeje šly na 100. výročí založení republiky. Vyprodané byly obratem. Původní receptury bohužel nemáme, je sice hezká představa otevřít knihu, píchnout na str. 32 a dělat čokoládu…, ale takhle to u nás nebylo. Dnešní receptury jsou kombinací našich pokusů, nalezených dokumentů a vzpomínek pamětníků. Značka Lidka má počátky v r. 1918, v Kutné Hoře se vyráběla do r. 1958, pak ještě v jiných čokoládovnách, např. v Dianě Děčín. Po revoluci ochrannou známku získalo Nestlé, pak nějaká zámořská firma a posledních pár let jsem jejím majitelem já.

 

V čem spočíval úspěch firmy Koukol a Michera, původních majitelů čokoládovny? Dá se na podnikatelskou filozofii továrníka Koukola navázat v dnešní době a ve vašich podmínkách? V čem vás inspiruje?

Koukol a Michera dokázali velice rychle z malého byznysu udělat velký, měli kontakty na české politické scéně i v zahraničí. Uměli inovovat a sledovali nejnovější trendy, nebáli se a šli si za svým. Navíc se dokázali vždy přizpůsobit okolnostem a poradit si – např. za války postavili budovy na zpracování brambor, kde navíc zaměstnávali spoustu Kutnohoráků, kteří by jinak byli třeba odvlečeni gestapem…

No a pan továrník Koukol, to byla neskutečná osobnost i po lidské stránce… Většinu peněz, které vydělal čokoládou, investoval zpět do výroby a dával na dobročinné účely… jeho peníze pomáhaly např. při výstavbě modlitebny Církve bratrské v Kutné Hoře, chudým studujícím, ale také třeba při budovaní československého opevnění na hranicích… o svém přístupu k penězům, firmě a zaměstnancům píše p. Koukol i v knize – jmenuje se Zlatá pravidla a povinně by si ji měli přečíst všichni podnikatelé (úsměv). Ve zkratce: dělej svoji práci rád, poctivě, jen z kvalitních surovin a važ si lidí, kteří pro Tebe a s Tebou pracují. Myslím, že to je skvělý univerzální návod na to, jak být slušný a úspěšný.

 

Ve 20. letech získala čokoládovna dvakrát zlatou medaili na celosvětových soutěžích ve Philadelphii a Paříži. Vy také přivážíte ze zahraničí krásné výsledky… Co to bylo v poslední době jaké ocenění je pro vás tím nej?

Loni jsme nasbírali celkem sedm medailí na dvou soutěžích, a to Academy of Chocolate v Londýně a International Chocolate Awards. Nejlépe jsme zatím získali stříbrnou, ale nevadí… Pokud chceme zopakovat historii původní čokoládovny, máme ještě čas trénovat. Koukol s Micherou první zlatou vyhráli po osmi letech… takže ještě jsou rezervy… Pro mě osobně byla a je nejdůležitější medaile první, kterou jsme obdrželi už v r. 2019 v Londýně. Tenkrát jsme čokoládu vyráběli slabého půl roku a já jsem ten typ člověka, který o sobě neustále pochybuje, a musím přiznat, že až s tou první medailí jsem tak nějak vnitřně uvěřila, že to opravdu děláme dobře a čokoláda je dobrá… takže pro mě ta první, jednoznačně, i když je to „jen“ bronz…

 

Za pět let jste toho stihli opravdu hodně… Co vás přimělo přibrat si ještě divadlo? Máte divadelní krev v rodině?

Ano, přidala jsem si divadlo a je to dost náročné. Dokonce než jsem si v práci (jedné i druhé) vytvořila nějaký společný pracovní systém, stávalo se mi, že jsem na nějaké věci zapomínala (a to se mně fakt nikdy dřív nestávalo). Teď už jsem se srovnala a jde to, i když obtížně. Mám ale to štěstí, že jak v čokoládovně, tak v divadle jsem obklopena fajn kolegy, kteří rádi pracují a nad tím, co dělají, přemýšlejí – což dnes není rozhodně standard – a já jsem za to moc vděčná, bez nich bych to určitě nezvládla. Divadelní krev? Tak trošku, moje maminka je produkční, ale popravdě, kdybych dostala nabídku na práci v kterémkoliv jiném divadle, určitě bych ji nikdy nepřijala. Dusíkovo divadlo, nejkrásnější a nejstarší divadlo v Čechách, je moje srdeční záležitost, vyrostla jsem tu a mám to zde moc ráda. A nabídku na práci v něm jsem dostala od člověka, kterého jsem si vždycky moc vážila. I tak rozhodování nebylo lehké, nicméně volba padla a teď už můžu s odstupem času říct, že toho nelituju, naopak.

 

Budete mít čas na provoz muzea a čokoládovny? 

Čas mít budu, já jsem velký nespavec a veliký dříč, nevadí mi pracovat šestnáct i víc hodin denně. Navíc jsem se v posledních měsících velmi zdokonalila v tom, co jsem nikdy neuměla – v delegování práce (hlavně té, která mě nenaplňuje a nebaví). Došlo mi, že spoustu věcí můžou dělat jiní a že jim pořád nemusím koukat přes rameno a kontrolovat je. Naučila jsem se mít ve svém okolí lidi, na které se můžu stoprocentně spolehnout a můžu jim důvěřovat, že svou práci odvedou stejně, ne-li líp než já sama. V tomhle to cítím podobně jako pan továrník za první republiky. Máš-li výborné zaměstnance, oceň je a chovej se k nim tak. Myslím, že s čistým svědomím můžu o všech v divadle i v čokoládovně říct, že jsou pro mě spíš rodina nebo přátelé než zaměstnanci, ale samozřejmě že to tak nebylo vždy… i mně chvilku trvalo, než jsem se naučila si vybírat správné lidi a rozpoznat ty, se kterými dělat nechci. Chybami se člověk učí… a já už jsem z minulých let poučena a na ty správné lidi mám prostě čich.

 

Loňský rok výrazně ovlivnil covid-19 i v divadle, výpadek příjmů ze vstupného kvůli zrušenému programu je jistě výrazný. Nedojde na příští rok ke zkrácení rozpočtu?

Dusíkovo divadlo je vůbec ještě ve velmi specifické situaci, nyní slaví 152. divadelní sezónu a téměř vůbec se u nás nehrálo. Osobně už přestávám věřit, že otevřeme dřív než v květnu a na konci června má začít poslední etapa rekonstrukce divadelní budovy, takže to vypadá na extrémně krátkou sezónu… Jako naplavenina do Čáslavi, která místní poměry vůbec neznala, jsem velice mile překvapena politickou kulturou ve městě. Schválený rozpočet, myslím, je odpovídající a jsme schopni s ním vyjít. I když jestli dojde na vracení všech lístků z tohoto pololetí, čeká nás znatelná rána pro naše finance. Ale i na to jsme připraveni. Pro mě je důležité, že podpora z města je roky konstantní. Víme co od radnice čekat, a když nás překvapí, tak jen pozitivně, což není rozhodně standard a já jsem za to moc ráda.

 

Co jste ve vedení divadla už dokázala? Jaká je vaše vize do budoucna?

Na to se taky občas v téhle šílené době ptám (úsměv). Vize jsem měla a velké, ale okolnosti tomu vůbec nepřejí. V době mého působení se v divadle hrálo živě jen jednou, podařilo se nám ale spustit on-line živé streamy nedělních pohádek pro děti, např. bylo možné sledovat z Dusíkova divadla Maxipsa Fíka. Máme připravenou celou sezónu, jestli z ní ale něco odehrajeme, netušíme. Spolu se spolkem Formanova Čáslav chystáme na začátek září třídenní akci čáslavské Dvorky, která se odehrává na různých místech ve městě i v okolí a je založena na setkávání přátel a sousedů, plná workshopů, divadla, hudby, čtení…

Jinak jsem vlastně klasický úředník – upravila jsem určité smlouvy, aby byly pro divadlo výhodnější a ušetřily se nějaké peníze, využila jsem zavřené kino a všechno, co šlo, jsme tam opravili, vymalovali, vypulírovali. Papíruju a občas se snažím do toho vymyslet něco smysluplného, co by udělalo radost mně i místním – např. jsem vymyslela výtvarnou soutěž pro děti „Zaplňte s námi divadlo“, při které se nám i v době pandemie a zavřených divadel podařilo přivést do hlediště diváky (i když ne živé, ale jen papírové), a Čáslavákům můžu slíbit nové letní kino. Na to se těším moc.

Dále, co bych si přála, je naučit chodit děti a vůbec mladé diváky do divadla jako domů, aby si ho vzali za své a rádi se tam vraceli i v dospělosti, s tím mám smělé plány. Také bych chtěla naše nejstarší české divadlo technologií (jak vybavením sálu, tak novým webem a pokladním systémem a komunikací na sociálních sítích) vzít do 21. století…

 

Jak se vám daří práci kloubit s mateřskými povinnostmi? Nemělo na vás někdy okolí narážky, že jako pracující matka se svým dětem málo věnujete? Mají vaše děti ještě stále rády čokoládu?

Upřímně, jak kdy. Asi nejsem taková ta matka, co se o děti strachuje a všude je vodí… Myslím, že děti vedeme dost k samostatnosti. Už v první třídě chodily samy nakupovat, vědí kolik je 20 dkg, umí si spočítat peníze, koupit bezlepkovou šunku a anglicky vysvětlit cestu k chrámu sv. Barbory. Starší syn (3. třída) vyzvedává tu mladší a společně spolu chodí na kroužky (když zrovna nejsou zakázané). Jsou skvělí, oba moc chytří, pracovití, znají hodnotu práce i peněz, myslím, že se v životě neztratí. Ráda říkám na přilepšenou historku z auta asi dva roky starou, kdy ta mladší říká: „Mami, až budeš stará, tak Ti budu pomáhat v čokoládovně.“ a ten starší dodal: „A až umřeš, tak já tam budu šéfovat.“. Myslím, že když budou chtít, máme komu firmu za pár let předat. Vyrostou z nich správní dospěláci, jen doufám, že to ještě chvíli potrvá. Někdy mám pocit, že to letí moc rychle, nestíhám si to užít. A to, že máme děti ulice, jsem už taky slyšela, ne že ne. Ale naše děti ulice čtou pod peřinou Foglara, lezou po stromech, hrají na klavír a kytaru, milují středověk a umějí celého Hrdého Budžese nazpaměť (úsměv). Jsou samostatní, žádní mamánci. A čokoládu? Jasně, jedí, pořád a každý má svou oblíbenou. Jako rodiče jsme opravdu hodně zaměstnaní, ale ten čas, který společně s dětmi trávíme, pak stojí za to, umíme si ho pořádně užít.

 

Co je u vás k vidění, ochutnání a zakoupení nyní? Co pořádáte? Na co byste naše čtenáře pozvala, až to bude možné? Ať už do čokoládovny, nebo do divadla…

V čokoládovně je k vidění a hlavně tedy k snězení spousty skvělé čokolády (jak jinak), mimo to pořádáme různé degustace (čokoládové, párování rumů a čokolády) a prvorepublikové procházky městem s panem továrníkem. Všechno jsou to moc příjemné komorní záležitosti. V divadle, pokud to klapne, bych všechny chtěla pozvat na výstavu Jana Pištěka ve foyer a hlavně na představení a za kulturou obecně, aby se lidi nebáli si svůj život užít. Já osobně se po tom osobnostním covidovém blázinci těším nejvíc na čáslavské Dvorky. Loňský ročník byl úžasný a se skvělou atmosférou. Jedna z akcí, kterou musíte zažít, hrozně nabíjející pozitivní energií. Myslím, že jako většina lidí, už prostě potřebuju žít, bavit se a potkávat se s těmi, které mám ráda. Kéž by to bylo už brzy!

 

www.chocomuseum.cz

www.lidkachocolate.cz

www.divadlocaslav.cz

www.formanovacaslav.cz

 

 

Frenštátští se chystají na jedinečnou úklidovou akci

FRENŠTÁT POD RADHOŠTĚM: Tak jako každý rok se i letos na jaře koná celorepubliková akce „Ukliďme Česko“. Ve světle současných omezení doznala tato tradiční událost určitých změn a místo klasických hromadných akcí se v letošním roce ponese v duchu individuálních úklidů. Zaměření na naše nejbližší okolí nejlépe ztělesňuje ústřední heslo letošního ročníku „Ukliďme Česko – ukliďme si za humny!“. Frenštátští toto heslo vzali za své a již 27. března 2021 své město uklidí na unikátní akci „Frenštátská výzva“ pořádané místním Okrašlovacím spolkem Kyčera.

27.03.2021
Autor článku: 
Zuzana Kalinová

Podtitulem akce je „Ukliďme Frenštát každý zvlášť, ale přesto společně“. Předseda spolku Adam Muras okomentoval motivaci organizátorů takto: „Omezení, která s kratšími či delšími přerušeními trvají již rok, se sice na životním prostředí podepsala především kladně, pozorujeme však mnohem vyšší množství vyprodukovaného odpadu. Nemalá část z něj pak nekončí v kontejnerech, ale ve veřejném prostoru – v parcích, na sídlištích nebo v korytech řek. S ostatními členy spolku jsme se tedy rozhodli, že v rámci tradiční akce Ukliďme Česko zorganizujeme 27. března 2021 celodenní Frenštátskou výzvu, během které bychom rádi společně s dalšími Frenštátčany zbavili naše město odpadků, které po zimě odkryl tající sníh.“

Nynější nepředvídatelnou situaci organizátoři pojali jako výzvu a chtějí vytvořit novou příležitost pro každého, kterému není lhostejný veřejný pořádek na našich ulicích. „Každoroční společné úklidy mají nezaměnitelné kouzlo, kde větší počet lidí důkladně vyčistí jedno místo. Nicméně často zapomínáme na pořádek v blízkosti našeho obydlí. Pojďme to skutečně pojmout jako výzvu, vzít pytel a uklidit alespoň okolí našeho rodinného domku nebo paneláku. Nejde o závod kdo nasbírá více odpadu, jde především o to žít ve městě, za které se nemusíme díky povalujícím se odpadkům stydět. Pojďte do toho!“ komentuje plány spoluorganizátor a člen spolku Jakub Šenkeřík.

Aby úklid účastníkům co nejvíce zjednodušili, připravili členové spolku šest takzvaných „Pytlomatů“. „Jedná se o speciální stanoviště umístěné po celém městě, na kterých zájemci naleznou v den akce pytle pro úklid, informační leták, mapku vhodných míst pro úklid či také místo pro odložení sesbíraného odpadu. Ty budou následně odklizeny díky spolupráci s Technickými službami Města Frenštát pod Radhoštěm. Pytlomaty tak budou sloužit jako takové úklidové „informační centrum“, je ale jen na účastnících, jestli akci využijí k úklidu pod Horečkami, na Marku, u řek nebo kolem svého domku či sídliště,“ zmínil Adam Muras.

Účastníci Frenštátské výzvy se díky spolupráci s Městským kulturním střediskem mohou se svými „úlovky“ zapojit do fotosoutěže o ceny věnované Městem Frenštát pod Radhoštěm a všichni autoři fotografií obdrží drobný dárek v podobě tematické samolepky věnované akci Ukliďme Česko. „Jsme rádi za každou aktivitu, která pomůže zlepšit život v našem městě. Proto jsme neváhali a rozhodli se podpořit Frenštátskou výzvu jak poskytnutím cen, tak účastí mých kolegů z kulturního střediska,“ okomentoval zapojení kulturního střediska jeho ředitel Marian Žárský. Spolupracovat na úklidu pak bude také celá řada dalších místních organizací a spolků – Astra, Centrum volného času, Základní umělecká škola, Technické služby města a další.

Podrobnější informace o akci a detaily k fotosoutěži naleznou zájemci na webových stránkách spolku (https://oskycera.cz) a Facebooku (https://www.facebook.com/oskycera). Mapa frenštátských „Pytlomatů“ je pak k dispozici na stránkách https://www.mapotic.com/uklidme-cesko-frenstatska-vyzva.


O spolku
Okrašlovací spolek Kyčera vznikl v roce 2020 z iniciativy skupinky přátel, kteří se po návratu z cest a studií rozhodli pomáhat se zvelebováním krajiny pod Beskydami. Svou činnost zahájil během podzimu organizací několika úklidových akcí na Frenštátsku. Pro rok 2021 pak členové spolku připravují celou řadu veřejných akcí – jedná se jak o úklidy, tak výsadby stromů či údržbu a vylepšení discgolfového hřiště na Rekovicích. V rámci osvětové činnosti se zlepšováním třídění odpadu vznikla z iniciativy spolku také interaktivní mapa „Sběrná místa ve Frenštátě“, kde zájemci najdou umístění všech lokalit zdejších kontejnerů na tříděný odpad.


 

Vorařství na Vltavě míří mezi živé tradice UNESCO

PRAHA: Ministr kultury Lubomír Zaorálek dne 17. března 2021 podepsal dokumentaci pro nominaci Vorařství na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. Nadnárodní nominaci společně předkládají Česká republika, Lotyšsko, Německo, Polsko, Rakousko a Španělsko, a její zpracování koordinovala polská strana. V České republice  se na její přípravě podílely vorařské spolky na řece Vltavě, Národní ústav pro lidovou kulturu, Ministerstvo kultury a další partneři. Nominace bude předložena Sekretariátu UNESCO do 31. 3. 2021, tím se zahájí hodnotící proces, jehož výsledek bychom měli znát na sklonku roku 2022.

Autor článku: 
Petra Hrušová

Nominace vorařství představuje tradiční znalosti a dovednosti spojené se stavbou vorů a jejich plavením po řekách. I když voroplavba jako komerční doprava v souvislosti se stavbou přehrad zanikla, tradice spojené s ní jsou stále živé a předávané mladším generacím. Jde nejenom o řemeslné postupy při stavbě voru, ale i o znalosti spojené s jeho navigací po řece, a v neposlední řadě i o specifickou kulturu s touto tradicí spojenou, osobité zvyky a vorařskou slovesnost otisknutou do plaveckých písní a plaveckého slangu.

„Dlouholetá historie vltavanských spolků a jejich činnost dává záruku, že vorařské tradice na řece Vltavě budou nadále udržovány v povědomí občanů a předávány dalším generacím. Společná nominace šesti evropských států vorařství je pak zárukou další spolupráce při podpoře tohoto sdíleného kulturního dědictví,“ uvedl při podpisu ministr Lubomír Zaorálek.

První zmínky o voroplavbě na Vltavě jsou datovány do 11. století. Ačkoliv dnes již komerční voroplavba zanikla, tradice spojená s vorařským řemeslem a zejména s výrobou vodních plavidel, je stále udržována. Podíl na tom mají vltavanské spolky v Praze, Davli, Štěchovicích a Purkarci, které na tradice vorařů navazují.

Jednotlivé vltavanské spolky byly zakládány na přelomu 19. a 20. století a působí v této oblasti nepřetržitě. Mohou se tak pyšnit více než stoletou tradicí. V současné době mají velký vliv na udržení znalostí a dovedností řemesel, spojených s vorařstvím.  Předávají tak díky ukázkám stavby vorů i tradiční technologie výroby. Důležitá je rovněž mezinárodní spolupráce například s voraři v Rakousku i v ostatních spolupředkládajících zemích. Všechny vltavanské spolky jsou navíc členy Mezinárodní vorařské asociace (MVA), což dokládá historické využití voroplavby i v dalších evropských zemích.

Tradice tohoto řemesla nezahrnují jen techniky výroby a plavby, ale rovněž projevy slovesného a obřadního folkloru. Spolky se snaží například o sběr plaveckého slangu nebo písní, které jsou zpívány na spolkových slavnostech a společenských akcích.

Rozšířená realita přibližuje návštěvníkům sudetskou krajinu i historii. Aplikace Živé hory vás zatím provede sedmi vycházkovými okruhy

KRUŠNOHORSKO: Po třech letech vývoje je tu mobilní aplikace Živé hory, která je výsledkem česko-německé spolupráce. Jak název napovídá, aplikace pomocí rozšířené reality nebo 360° videosféry pomáhá uživatelům oživit dávno zaniklá místa v sudetské krajině prostřednictvím několika desítek interaktivních vizualizací. Autoři projektu aplikaci pilotně spustili pro sedm obcí v Krušnohoří a plánují rozšiřování do dalších míst v Česku. Ve vizualizacích si celkem zahrálo 120 českých herců a komparsistů a 20 německých herců a dabérů.

Autor článku: 
Lucie Nemešová

Autoři aplikace Živé hory přišli s unikátním nápadem, jak oživit minulost dávno zapomenutých míst a zvýšit tak zájem o historii a krajinu zábavnou formou. Na území sedmi obcí Krušných hor díky tomu vzniklo sedm vycházkových okruhů, které nabízí až 40 vizualizací z dějin Krušnohorska. Nejedná se přitom pouze o klasická videa, nýbrž i 360° videosféru či technologickou novinku v podání rozšířené reality, kdy můžete přes displej vašeho zařízení vidět skutečné prostředí doplněné o věrohodné 3D modely či reálné postavy.

Návštěvník může v reálném světě spatřit již neexistující historické budovy či celé areály nebo se stát svědkem rozhovoru z minulých století. Touto rozšířenou realitou se lze procházet, rozhlížet se v ní obdobně jako u 360° videosféry, či se dokonce s vytvořenými objekty vyfotit,“ vysvětluje jeden z autorů projektu kulturolog, spisovatel a filmař Petr Mikšíček. Inovace a unikátnost aplikace podle něj mj. spočívá v propojení technologie a herectví. Jen na současné pilotní verzi sedmi okruhů se podílelo přes stovku komparsistů a herců z místních divadelních spolků.

Projekt Živé hory tak pomáhá zapomenuté artefakty ve volné přírodě i na území obcí odhalit a ukázat v jejich historických souvislostech pomocí poutavých vizualizací. Tyto vizualizace spolu s prvními naučnými stezkami napříč Krušnohořím jsou podle tvůrců začátkem dlouhodobého projektu. Autoři mají v plánu jeho postupné rozšiřování na další pohraniční horské oblasti. Šetrný turismus, zapojení lokálních spolků a samospráv, zájem o historii i nové technologie, to všechno má přispívat k rozvoji zúčastněných regionů a jejich prosperitě.

Vizualizace používané v Živých horách mají také velký potenciál ve vzdělávání, jak zmiňuje například senátor za Karlovarský kraj a starosta města Boží Dar Jan Horník: „My na Božím Daru plánujeme využít vizualizace a trasy k vytvoření pracovních listů pro školy z okolí, aby mohly sloužit k výuce.“ V oblasti Božího Daru se zaměřili více na 20. století, neboť město hraničí přímo se Saskem a události minulého století jsou stále viditelné. „Tyto vizualizace jsou pro školy v našem regionu skvělým způsobem, jak začít s výukou vlastivědy a můžou být i začátkem mnoha poznávacích výletů i mimo okruhy Živých hor,“ dodává Horník.

Aplikaci Živé hory je možné nainstalovat na vlastní mobilní telefony (Android i Apple) či si v infocentrech zapojených obcí a měst zapůjčit tablet s již nainstalovaným softwarem. Vizualizace s výletními okruhy jsou na území těchto obcí: Ostrov, Jáchymov, Abertamy, Boží Dar, Loučná pod Klínovcem, Annaberg-Buchholz a Breitenbrunn. Aplikace představuje skvělého pomocníka pro covidovou turistiku. Lidé mohou vyrazit do přírody a zároveň se leccos dozvědět - výlet a přednáška v jednom. Více na www.zivehory.cz

Camino na kolečkách se vydává dobýt Černobyl

ČR, ZAHRANIČÍ: Projekt Camino na kolečkách, ve kterém se vydal Honza Dušek s roztroušenou sklerózou 640 km Španělskem na invalidním vozíku, vzbuzoval už od samého počátku nečekaný ohlas. Není proto divu, že po celovečerním dokumentu, několika desítkách besed, výstavách a vydané knize naplánovali členové týmu novou výpravu.

Autor článku: 
Eva Toulová

Camino se opět rozhodlo oprášit své kolečka, tentokrát s cílem dobýt Černobyl. Honza Dušek spolu se svým týmem se plánuje vydat na jedno z nejrozporuplnějších míst světa, aby udělal sondu do svého nitra k nemoci, kterou už bere jako svoji družku. Rozárka, jak jí říká neboli roztroušená skleróza, je chronické autoimunitní onemocnění, při kterém lidský imunitní systém napadá centrální nervovou soustavu. Honza, který je díky této nemoci upoután na invalidní vozík, se ale svým konáním rozhodl ukázat ostatním, že ani na vozíku život nekončí a člověk dokáže všechno, stačí jen chtít. Spolu se svým týmem urazil v roce 2017 640 km Španělskem. Rád by dokázal i tentokrát, že lidská touha dokáže překonat jakoukoli překážku.

„Když mě Honza mě oslovil s prosbou vydat se do Černobylu, chvíli jsem váhal, protože výprava Černobylem bude daleko náročnější než španělské Santiago, do kterého jsem sám doputoval a uměl jsem se v prostředí orientovat. Ovšem Honzův optimismus a heslo že nic není nemožné mi dodalo odvahu a rozhodl jsem se jít do toho s ním,“ uvedl producent a poutník Petr Hirsch, který projekt Camino na kolečkách v roce 2017 organizoval.

Stejně jako u Camina na kolečkách, i z Černobylské výpravy vznikne dokumentární snímek. Ten bude opět natáčet osvědčená dvojice – režisérka Eva Toulová a kameraman a střihač Tomáš Lénárd. Film s názvem Černobyl na kolečkách, který vznikne, bude nejen dokumentem Honzovy cesty, ale i snímkem o roztroušené skleróze a životních omezení, která sebou nemoc přináší. „Černobyl je pro mě jako pro filmaře atraktivní místo budící velký respekt, který se určitě v dokumentu promítne. Primárně ale dokument zaměříme na Honzu, který věří, že v Černobylu najde něco, co mu může pomoci v boji s jeho nemocí,“ uvedla režisérka Eva Toulová.

Když půjde vše podle plánu, odstartuje výprava Černobyl na kolečkách svou pouť v létě letošního roku. Expedici zaštiťuje svým patronátem jaderná fyzička Dana Drábová.
Pro zajištění prostředků na pokrytí nákladů na expedici a vznik nového dokumentu byla 9. března 2021 spuštěna sbírková kampaň Hithit pod názvem Černobyl na kolečkách. Tvůrci se snaží získat 300 000 Kč a nabízejí přispěvatelům atraktivní odměny.

Hithit kampaň: https://www.hithit.com/cs/project/9334/cernobyl-na-koleckach

http://www.caminonakoleckach.cz/

https://www.facebook.com/caminonakoleckach

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Cestovní ruch