Co se děje

Dlouhá desetiletí probíhalo zpracování nálezů, dokumentace a nákladné restaurování. A nyní nadešel čas k prezentaci nálezu. Chrudim a Luže se tak jistě ocitnou v návštěvnickém „hledáčku“ odborné i laické veřejnosti a stanou na léto zcela oprávněně institucemi významnými. Především v Chrudimi v tamním Regionálním muzeu budou k vidění předměty z lužské synagogy, které poprvé v historii opustí pečlivě hlídané depozitáře. Přímo v místě objevu v Luži se nálezy představí alespoň panelovou prezentací.

V případě Luže to ale nebude jediná výstava v synagoze. Na začátku dubna budou zpřístupněny další dvě! První z nich představí osudy místních židovských rodin – autorkou je Mgr. Alžběta Langová. Během 2. světové války byli tragicky perzekvováni nejen Židé ale také Romové. Třetí výstavou (k vidění bude do konce srpna) bude pak v místě instalovaná panelová prezentace zapůjčená z brněnského Romského muzea. Ta přiblíží smutný příběh genocidy Romů během válečných let.

Ve výstavních sálech Regionálního muzea v Chrudimi bude stejnojmenná výstava k vidění do konce června 2022. V prostorách synagogy v Luži zůstane roll-upová výstava ponechána dlouhodobě.

Další info na: http://www.muzeumcr.cz/cz/muzeum, https://www.luze.cz/, https://www.jewishmuseum.cz/)

V Kině Pilotů budou promítány projekční bloky tvořené filmy studentů FAMU. Celkem 62 filmů dramaturgové rozdělili do 9 bloků na základě společných témat. Návštěvníci tak budou moci zhlédnout bloky Gin & Tonic, Pejsek & Kočička, Home & Alone a další. Specialitou bude projekce Pivo s Bélou, která představí studentské filmy z podzimního mentoringového programu režiséra Bély Tarra. Návštěvníci by si neměli nechat ujít ani Famu versus La Fémis, projekci studentských filmů z prestižní francouzské školy La Fémis, jejichž autoři na festival osobně přijedou. Na festival přijede i mladá německá režisérka Leonie Krippendorff a uvede svůj film Smyčka. Dalšími hosty festivalu budou přední evropské producentky Klaudie Smieja-Rostworowská, která stojí za filmy jako Ada či Šarlatán, a Dyveke Graver, jejíž poslední produkovaný snímek Nejhorší člověk na světě je nominovaný na Oscara. V diskuzi představí různé přístupy k evropským koprodukcím.

V rámci bloku Cukr & Bič diváci zhlédnou i snímek Milý tati, oceněný dvěma Českými lvy.

V kulturním centru Vzlet proběhnou workshopy, scénické čtení, část výstavy i zakončovací ceremoniál. V sobotu ve zdejší kavárně proběhne scénické čtení fragmentů scénáře nedokončeného druhého dílu kultovních Sedmikrásek, který společně napsaly Věra Chytilová a Ester Krumbachová v roce 1990. Práce studentů a studentek Katedry scenáristiky a dramaturgie představí formou scénických čtení a performance projekt KinoKabaret, který se letos v rámci FAMUFESTu koná potřetí.

Svět HUB se v pátek a sobotu promění v centrum industry programu. Uskuteční se zde celkem osm diskuzí a přednášek nejen ze světa audiovize. Od Pitchingu magisterských projektů studentů produkce, přes přednášku Ne!musíš to vydržet týkající se vhodného chování (nejen) na akademické půdě, po debatu Výuka herního designu napříč školami. Otázku kvality českých post-produkčních studií a talentu zvukařů a zvukařek zodpoví přednáška Český zvuk v zahraničních filmech. V rámci diskuze Váš podcast v moři podcastů se návštěvníci dozví, jaké různé žánry v rámci podcastů vznikají a jak auditivní rovina ovlivňuje zážitek posluchačů. Přednáška Canon: Fotografovo workflow odhalí, co se skrývá pod pokličkou fotografování, a to od komunikace s klientem po odevzdání výstupu a fakturaci. V rámci panelové diskuse Hudební blok: Chceš skládat hudbu pro film? budou účastníkům přiblíženy specifické aspekty hudební tvorby pro studentský film. Praktický workshop Jak pečovat o své duševní zdraví? představí tipy, jak se vyrovnat s vysokou psychickou zátěží nejen ve filmovém průmyslu.

Mutanti Hledají Východisko na FAMUFESTu zahrají v pátek 1.4.

Přestože se jedná o filmový festival, tak si na své přijdou i hudební fanoušci. V Café V Lese během tří večerů zazní indie, synth-pop, elektronika, rap i techno. První večer zahrají demowave, Metastavy a Gondor Flames. Ve čtvrtek se na stage postaví představitelé elektronické underground hudby Expand Collapse & Aras, Oliver Torr, Evil Medvěd a Freddie Hudson. V pátek se klub rozezní hudbou dvojice Méta Monde, která v roce 2021 vyhrála soutěž Startér Radia Wave, Good Times Only a Mutanti Hledaj Východisko. Hudební program vyvrcholí v sobotu v Ankali a Planetě Za, kde zahrají Lotus Wash, Amphibian Records, Malachi Constant a další.

Bad Flash Bar bude fungovat jako hlavní meeting point, návštěvníci se v něm osvěží speciálním festivalovým pivem a nebo si vyrobí vlastní festivalový merch. V Bad Flashi a ve výlohách dalších kaváren a obchodů v okolí Krymské bude také probíhat výstava fotografií a uměleckých děl studentů FAMU..

Kompletní program najdete na www.famufest.cz. Akreditace jsou již nyní k dostání na platformě GoOut. Hlavním mediálním partnerem FAMUFESTu je Česká televize.

Festival vzniká za finanční podpory Státního fondu kinematografie, Hlavního města Prahy, Ministerstva kultury a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

O festivalu FAMUFEST, www.famufest.cz

FAMUFEST je studentský filmový festival, který má na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze dlouholetou tradici. Každoročně jej navštěvují tisíce diváků, kteří mají jedinečnou příležitost seznámit se s nastupující generací audiovizuálních umělců, kteří budou spoluvytvářet kulturní prostředí v ČR i mimo ni.

„Zveme každého z vás, kdo si chce svůj domov rozjasnit barevnou dekorací. U nás budete moci popustit uzdu své kreativitě i fantazii, a také se pobavit u pohádky. Tvořivé odpoledne zahájíme výrobou JARNÍHO VRKOČE. Přijďte a naaranžujete si zápich zelených větviček a proutků do hrníčku nebo květináče a ozdobíte jej stuhami, bílými vejdunky, barevnými skořápkami, květinami, motýli nebo ptáčky z různých materiálů. A pozor! Na výrobu vrkoče si nezapomeňte přinést svůj oblíbený hrneček,“ uvádí kurátorka akce Mgr. Simona Valachová.

„Odpoledne následně zpestří pohádka pro děti. Tak schválně jestli květinky a vůně proutků přilákají i hmyzí kamarády z POHÁDKY Z ROZKVETLÉ LOUKY v podání Divadla Jójo. Bzumy bzumy, kousy kousy, vrzy vrzy, sosy srk, zmizí rychle hmyzím letem dřív, než bys jen okem mrk! Kdo, kam a proč? Šnek Škytálek a hmyzí kamarádi frrrčí pod Medovou stráň na Velký jarní závod,“ s úsměvem dodává. 

Součástí vstupenky bude také vstup na jarní výstavu o Velikonocích.

„Velikonoce slaví lidé od nepaměti a stále je také proměňují. V dobách hojnosti a moderního života, v dobách dobrých i zlých zůstávají hlavními symboly vejce, kraslice, pomlázka, mláďata, tradiční jídla, ale i veselé barvy a lidská pospolitost. Výstava vás seznámí s některými tradicemi velikonočního týdne, který trvá od květné neděle do červeného pondělí. U jednotlivých dnů se seznámíte s jejich zvyky a historií a s lidovým pokrmem. Těšit se můžete na dobrodružné, pohybové i výtvarné aktivity s nimi spojené,“ doplňuje etnografka muzea Mgr. Stanislava Cafourková.

Akce se koná v sobotu 2. dubna 2022. Dílna bude otevřená od 13.00 do 15.00 hodin. Představení divadélka začíná v 15.00 hodin. Cena je 100, - Kč na osobu a děti do 3 let mají program zdarma.  Součástí této ceny je materiál na výtvarnou dílnu, divadelní představení a vstup na výstavu Svátky jara.

Těšíme se na Vás! 

Pobavte se nad neobvyklým dobrodružstvím plným slováckého humoru a rozverných příhod, které se staly ve slováckých dědinách, a to nejen místním lidem, ale i autorovi samotnému. Kniha se věnuje životu v nádherném českém regionu. Inspiruje se kultovními knihami Slovácko sa súdí a nesúdí a mapuje danou oblast a dnešní obyvatele.

„Cílem mých cest jsou lidé. Chodím od návštěvy k návštěvě, sbírám povzbuzující doušky humoru a kapky staré moudrosti ukryté v příbězích a snažím se o ně podělit s ostatními. Moje druhá kniha Slovácko sa nenudí popisuje putování po kouzelném vinařském kraji. Setkal jsem se s více než dvěma sty lidmi, vyslechl jsem stovky veselých historek, zapsal je v dnešní autentické podobě nářečí a vybral z nich ty nejlepší,“ popisuje autor Marek Šalanda, bývalý investigativní novinář, který se též věnoval krizovému managementu a marketingu. Dnes je znám především jako cestovatel a výjimečný pěší poutník.

Kniha se trefuje do několika současných trendů – nízkorozpočtového cestování, pěšího poutnictví, objevování krás vlastní země a jejích regionů. Cestování po vlastních nohách a po vlastní zemi může být totiž velmi objevné a hlavně srdce naplňující. 

Mgr. Marek Šalanda
Muž, který si prošel mozaikou profesí. Od matematiky a fyziky přešel ke studiu geografie a historie. Odtud k počítačům, především k softwaru, a to jako redaktor počítačových časopisů. Poté vše spojil a věnoval se ekonomice a chvíli také investigativní žurnalistice. Pak se začal specializovat na management a rozjezd nových značek a projektů na trhu. Věnoval se i krizovému managementu. Nyní ve své vlastní firmě pomáhá zákazníkům s obchodem a marketingem. Celý život se věnuje publicistice, nyní píše povídky pro rozhlas, články věnované cestování a knihy. Již od svých čtrnácti let cestuje. Dlouhá léta to bylo na kole. Při každé cestě se kilometry počítaly na tisíce. Nejdelší měla deset tisíc kilometrů a trvala pět měsíců. Poslední roky začal chodit pěšky. Zdolává sice stovky kilometrů, ale říká, že to neměří. Důležitá jsou pro něj setkání s lidmi. Jejich vzpomínky a příběhy, se kterými jsou spjatí. Každá z jeho cest má nějaké historické, nebo geografické téma - hranice mezi Moravou a Čechy, česko-slovenská hranice, po stopách rodu Šalandů, Slovácko, objevování Lašska apod.

www.albatrosmedia.cz

Byl to právě Miroslav Zikmund, kterému byl celý projekt v únoru 2020 slavnostně představen. „Zahájení expedice bylo původně plánováno na termín 70. výročí zakončení cesty HZ. Pandemická situace u nás i ve světě však zapříčinila její roční odklad,“ vysvětluje cestovatel, spisovatel a dobrodruh Tomáš Vaňourek, tvář Expedice Z101.

Celá cesta je realizována expedičním speciálem zvaným George, který své jméno nese na počet Jiřího Hanzelky. Tento návrh na jeho pojmenování přišel ze strany Miroslava Zikmunda. Auto původně sloužilo jako dakarský presscar ve stáji Aleše Lopraise. O jeho zapojení do expedice se zasloužil Karel Loprais.

V roce 2021 expedice projela Tunisko, Egypt a skončila v Súdánu, kde ji zasáhl na konci října převrat, který zpomalil další postup do sousedních zemí. „Jedno pondělí jsme se probudili a nešel internet. Za pár desítek minut jsme uslyšeli vzdálenou střelbu a následně nám kolemjdoucí na ulici řekli, že nastal převrat a jde se demonstrovat. V tu chvíli jsme si připadali jako ve virtuální realitě,“ popisoval nastalou situaci Tomáš Vaňourek.

„Africká etapa bude zakončena v Kapském Městě, odkud bude následovat náš přesun do Jižní Ameriky a další etapa cesty, která je plánována na rok 2023. Ale je to zatím jen přání, nikdy nevíme, co nám cesta připraví a čím nás překvapí, “ upřesňuje Vaňourek.

Cílem expedice je legendární cestu HZ nejen zopakovat, ale také rozšířit. „Dává nám to možnost zachytit proměnu světa po 75 letech ve skutečně široké perspektivě a naplnit tak motto expedice  - Jak se mění svět a my s ním,“ dodává Vaňourek.

Expedice Z101 při své cestě vychází z historických materiálů HZ, ke kterým má přistup díky laskavé spolupráci s Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kde je archiv HZ uložen. „Právě muzeum a Klub HZ nám poskytují odbornou podporu, bez které by ochrana a rozšiřování odkazu a díla HZ nebyla možná,“ uzavírá Vaňourek.

Během cesty vzniká řada produkcí, které jsou k vidění v rámci celé České republiky. Od podzimu 2020 probíhají kontinuální výstavy ve venkovních prostorách Náprstkova muzea, expedice participovala na výstavě „Jiří Hanzelka 100 let. Pocta cestovateli“ realizované Muzeem jihovýchodní Moravy v roce 2021, dále realizovala výstavu srovnávacích fotografií ze severní Afriky ve spolupráci se Zlínským krajem v prosinci 2021.

Zajímavosti od členů Expedice Z101:

Víte, že….

• je v Súdánu více pyramid než v Egyptě?
• se Modrý a Bílý Nil stékají v Chartúmu, a dále už pokračuje už  jen Nil?
• Byly súdánské pyramidy v Meroe inspirací pro tvůrce Hvězdné brány  - Star Gate?
• Mombasa byla hlavním městem Keni (Britské východní Afriky) až do roku 1907?
• v Egyptě vzniklo nové hlavní město New Cairo, kam se právě stěhují veškeré administrativní budovy v zemi?
• nejvyšší hora Egypta - Hora svaté Kateřiny, leží fakticky v Asii (na Sinaji)?
• egyptský chrám v Abu Symbol byl z důvodu stoupající hladiny Násirova jezera v 60. letech přestěhován o více než 200 metrů? 
• tuniská Sahara je tak atraktivní, že se stala místem, kam tvůrci Star Wars umístili legendární planetu Tatooine, domov Lukea Skywalkera?
• Seychely jsou nejmenší africkou zemí a jejich hlavní město Victoria je nejmenší africké hlavní město?
• seychelský národní park Vallée de Mai je nejmenším národním parkem na světě o rozloze pouhých 20ha?
• seychelská palma coco de mer má největší plody na světě?
• se na Mauriciu nachází nejstarší dostihové závodiště na jižní polokouli a druhé nejstarší na světě? Založeno bylo roku 1812.

Z cesty vznikají pravidelné každotýdenní reportáže pro Český rozhlas Zlín, televizní reportáže pro ZAK TV, dále vychází články v lifestylových a ekonomicko – politických časopisech jako Lidé a země, iKoktejl, Hrot atd., jsou pravidelně psány komentáře do deníků apod.

Linda Piknerová, která je politoložka a specialistka na Afriku, natočila také podcast pro Plzeňský kraj o převratu v Súdánu: https://podcastyplzenskehokraje.podbean.com/e/cestovatelka-linda-piknerova-%e2%80%9eprevrat-mi-probehl-pred-vlastnima-ocima/

Z africké etapy vzniknou ve spolupráci s nakladatelstvím Albatros dvě knihy, pro rok 2022 jsou připravovány další výstavy a produkce.

www.z101.cz

Soutěž Young Directors je určena pro režisérky a režiséry do 35 let, kteří si chtějí vyzkoušet práci pro zavedenou značku a vyprávěním smysluplného příběhu přispět k řešení existujícího problému. Motiv letošního ročníku přinesla do soutěže společnost T-Mobile, která zvolila téma digitalizace a jejího vlivu na každodenní život.

„Naším cílem je pomáhat lidem pohybovat se bezpečně ve světě internetu a technologií, odstraňovat možné bariéry pro jejich používání a celkově poukazovat na nutnost digitálního wellbeingu. Digitalizace a moderní technologie jsou tady proto, aby společnosti zjednodušovaly a zlepšovaly život, ale zároveň s sebou přináší celou řadu výzev a jen jejich správné využívání nám umožní posouvat se vpřed. To vše u nás vidíme pod pojmem digitální optimismus. Věříme, že pro mladé lidi, kteří digitální technologie využívají v podstatě od dětství a život bez nich si často neumí představit, to může být téma, které bude zábavné, ale i možná poučné,“ dodává Simona Dřízhalová, manažerka udržitelnosti T-Mobile.

Nápady zpracovávající téma digitalizace ohodnotí odborná porota složená z mentorů, zástupců Young Academy, APA, společnosti T-Mobile a nezávislého hosta. Finalisté získají každý 400 000 Kč až 600 000 Kč na natočení svého filmu, které proběhne během května a června. 

Jak zatím probíhá vaše rezidence? Jste v klášteře a na Broumovsku poprvé?

Obojí je pravda. Jsem úplně poprvé nejen v klášteře, ale i na Broumovsku. A musím říct, že je to fascinující oblast, která je pro mě velkým objevem, protože jsem nikdy dějiny tohoto místa příliš nestudoval. K tomu probíhání – ona ta rezidence neprobíhá, ale spíše pozvolna prochází, protože tady má člověk možnost se na chvilku zastavit a soustředit se. Nebýt v tom obvyklém shonu, kdy se často dělá několik věcí současně. Takže si v tomto ohromně inspirativním prostředí plném fantastických lidí naprosto užívám ten klid.

Na čem v klášteře pracujete?

Od počátku jsem chtěl využít možnost pobytu v klášteře k tomu, abych zde vymyslel základní strukturu hudby k připravovanému televiznímu filmu Já, Anežka o svaté Anežce české. Ten připravuje pro Českou televizi Dagmar Knöpfelová, německá režisérka, se kterou jsem již před lety pracoval na filmu o Boženě Němcové. Ona má ráda silné ženské osudy a Anežka do toho zapadá. Domnívám se, že si lze těžko představit příhodnější podmínky pro takovou kontemplaci, než jaké nabízí jednoměsíční pobyt v klášteře a zatím se to naprosto naplňuje. Krásně se zde mohu soustředit a experimentovat s různými hudebními variantami, propracovávat je a případně i zavrhovat. Je to luxus, který skladatel filmové hudby obvykle nemá.

A jak takový proces tvorby filmové hudby probíhá?

Nejdříve ze všeho se vždy snažím najít co nejpřiléhavější styl hudby, protože každý film vyžaduje svůj vlastní. Říká-li mi někdo, že skladatel má mít svůj jazyk, namítám, že v zásadě by jeho jazyk měl vycházet vždy z daného filmu, neměl by každému filmu vnucovat svůj vlastní. Shodou okolností právě dnes vzpomínáme stého výročí narození Zdeňka Lišky, geniálního skladatele filmové hudby, a ten by – myslím – toto podepsal. Je až neuvěřitelné, že jeden a tentýž skladatel je autorem hudby třeba k filmům Hermíny Týrlové a na druhé straně k Obchodu na korze, kde použil elektronicky modifikované housle a cimbál v jakési pseudo-folklórní hudbě. Čili nejprve se snažím najít styl. Ve chvíli, kdy se na něm shodneme s režisérkou, je už vše jednodušší, protože vím, v jakých hranicích mohu uvažovat, aby jí to konvenovalo. Protože ze všech tvůrců má právě režisér nejkomplexnější představu o tom, jak má výsledný film vypadat.

A jak to tedy vypadá s výběrem stylu pro film Já, Anežka?

S Dagmar už máme styl vyjasněný. Dohodli jsme se, že by to mohla být hudba, vycházející z elektronických nástrojů a samplů. V žádném případě taková ta historizující hudba, při které se hraje na historické nástroje, nebo se zpívají dobové písně. To by nám přišlo jako levná a zastaralá cesta. Shodli jsme se tedy na názoru, že půjde více méně o hudbu elektronickou a já využívám svůj čas zde v Broumově k tomu, abych se do tohoto pro mě značně nového stylu propracoval co nejhlouběji.

V čem je pro vás tento žánr nový?

Jsem zvyklý psát pro velký orchestr nebo pro komorní obsazení. Mou partituru potom natočí hudebníci ve studiu a poté se hudba nasazuje. Tady využívám klášterního prostředí k tomu, abych se seznámil s elektronickou hudbou jako takovou, učím se orientovat v tom nekonečném moři zvuků (a neutopit se v něm). Elektronická hudba bývá často dosti unifikovaná, což je dáno tím, že mnozí skladatelé používají jen několik málo základních prefabrikovaných zvuků přesně tak, jak byly vyrobeny a neumí či nechtějí s nimi více pracovat. Jejich skladby jsou si potom velice podobné. Já bych si tento specifický svět chtěl osvojit natolik, aby i v něm bylo cítit mé vlastní skladatelské uvažování. Aby to nebyl výhradně jen zvukový podkres bez potřeby melodie nebo nějaké zajímavé harmonie. Chtěl bych se naučit kombinovat výhody klasické i elektronické hudby.

Máte i nějaké společné aktivity s druhou rezidentkou, norskou hudebnicí Therese Aune?

Naší každodenní společnou aktivitou je snídaně, při které se domlouváme, co a jak budeme dělat. Denně si hodně povídáme a také zde připravujeme společný koncert. Therese přijela do Broumova napsat skladby pro své nastávající album a my se zde domlouváme na tom, že bych v některých jejích skladbách účinkoval ať už na keyboard, anebo hlavně na violu. Tento týden se začínáme scházet, abychom si ozřejmili, v jak velkém počtu Theresiných skladeb bych měl účinkovat a jakým způsobem.

Jak probíhá vaše spolupráce s broumovským gymnáziem?

Mým velkým přáním ohledně mého zdejšího pobytu bylo nejenom brát, ale i dávat. Proto jsem se zapojil do výuky hudební výchovy na zdejším proslulém gymnáziu. Byl jsem tam zatím dvakrát – nejprve jsme si povídali o filmové hudbě jako takové, o její historii a částečně o mé vlastní tvorbě. Pak jsem studentům ukazoval možnosti práce s filmovou hudbou. Využil jsem k tomu herecké zkoušky k filmu Já, Anežka, natočené na jednu kameru v Anežském klášteře. Studentům jsem se snažil ukázat, jak se mění vyznění scény v závislosti na hudbě. Použil jsem k tomu částečně i již existující skladby z mých dřívějších filmů, například temnou hudbu z televizní minisérie Případ pro exorcistu; nebo dvě kontrastní skladby z filmu Obsluhoval jsem anglického krále – jednu radostnější hudbu a druhou kontemplativní. Bylo zajímavé vtáhnout studenty do diskuse – vyjadřovali se v ní k tomu, co jim na té které verzi vyhovuje, či naopak nesedí.

Také jsem s nimi začal nacvičovat živou hudbu, protože jsem přesvědčen o tom, že hudební výchova by neměla být jen povídáním o hudbě, ale taky jejím provozováním. Pro naše společné muzicírování jsem se rozhodl upravit nějakou skladbu a vzhledem k aktuální situaci jsem zvolil ukrajinskou hymnu. Tu jsem zaranžoval pro nástroje, o kterých vím, že je studenti (včetně jejich učitelky Evy Kroupové) ovládají a v další hodině už jsme tuto úpravu nacvičovali. Zároveň jsem studenty poprosil, aby vytvořili své vlastní verze, které s nimi budu zkoušet a propracovávat. V závěru rezidence je chci pozvat do nahrávacího studia v klášteře a jejich verze ukrajinské hymny v něm natočit. Myslím, že natáčení pro ně bude neocenitelnou zkušeností a pokud se nám to povede, odnese si každý nahrávku jako vzpomínku na naše setkávání.

Hudební rezidence jsou součástí projektu “Hortus Musicalis Broumov – rezidence, kulturní výměna, komunita”, který byl podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Fondů EHP 2014–2021, z programu KULTURA. 

Jana Bačová Kroftová

Akad. sochařka, scénografka, ilustrátorka a autorka divadelních projektů.

Rodačka z Hradce Králové v letošním roce slaví významné životní jubileum. Vystudovala figurální sochařství v ateliéru prof. Jana Hendrycha. Diplomovala v roce 1998 velkou pískovcovou plastikou Interakce. Z její sochařské tvorby připomeňme např. kamennou plastiku Naslouchání, která vznikla na Mezinárodním sochařském symposiu v Hořicích, Památník k 100. výročí založení ČSR v Praze Kbelích, reliéfy na zvon Václav v kostele sv. Havla v Praze,  či kamennou plastiku Interakce v Hradci Králové. Vystavuje doma i v zahraničí, její díla byla zastoupena na  mezinárodní sochařské výstavě Sculpture by the Sea v Sydney a Cottesloe. Věnuje se i divadelní scénografii a autorským projektům. Podílela se na vzniku 35 divadelních inscenací pro nejrůznější česká a zahraniční divadla. Je spoluautorkou a ilustrátorkou knih. Ve volné tvorbě se věnuje kresbě a malbě.

Titulní role se ujme spoluzakladatelka divadla Pavla Forest, jako Ježíš vystoupí Jan Tláskal. Jedním z vrcholů večera pak bude vystoupení operní legendy Evy Urbanové, která ztvární božský hlas, a jako její protipól se představí Jan Toužimský jako ďábel. Dále se diváci mohou těšit na Jiřího Zonygu, Viktora Dyka, Danielu Langrovou, Ravena nebo v neposlední řadě na tanečnici Janu Ricci, která v roli Salomé předvede tanec s živým hadem.

„Premiéru Marii Madonny věnujeme našemu zesnulému kamarádovi Martinu Nejedlému, který předsedal Společnosti Richarda Wagnera Praha a naše divadlo přirovnával k Bayreuthu. Líbilo se mu, jak při představeních kombinujeme různé umělecké disciplíny. Oceňoval také multifunkčnost RockOpery Praha. Provozujeme tu totiž také nahrávací studio, galerii nebo školu zpěvu,“ říká výkonná ředitelka, zpěvačka a libretistka Pavla Forest.

Ta zároveň připomíná, že divadlo posledními představeními otevřeně podpořilo válkou sužovanou Ukrajinu. „Je až děsivé, jak moc patrná je paralela s válečnými dramaty, které adaptujeme, a současným politickým děním na východě,“ dodala Forest.

RockOpera Praha v té souvislosti také připravuje koncert, jehož výtěžek by měl Ukrajinu podpořit ještě více. Představí se na něm hvězdy divadla se svými sólovými projekty. Plánuje se na duben. Přesné datum zatím není známé.

Předprodej vstupenek a více informací na www.rockopera.cz

„Cesty do ciziny jsou dnes něčím zcela samozřejmým. V době Dvořáka a Sládka to ale bylo něco neobvyklého a svým způsobem také dobrodružného. Výstava nově srovnává jejich cesty do Spojených států amerických. Dělí je jen asi 25 let. Důvody a okolnosti pobytu obou umělců za oceánem však byly odlišné,“ objasňuje ředitel Památníku Vojtěch Poláček. A dodává, že zážitky ze zahraničních pobytů bývají podobné i dnes: „Nadšení, údiv, nepochopení, stesk po domovu - s podobnými stavy mysli se musí vypořádat i dnešní světoběžník.“

Památník vystaví mimo jiné Dvořákův dopis, který zaslal z amerického Spillville správci svého domu na Vysoké. „Rádi bychom se blíže věnovali i dopadům Sládkovy cesty na jeho pozdější život. Znalost anglofonní kultury využil později jako učitel angličtiny a také jako autor jedněch z prvních česko-anglických učebnic vůbec. I ty jsou součástí výstavy,“ doplňuje Poláček. A připomíná, že zapůjčením předmětů a odbornou pomocí se na výstavě podílí Památník národního písemnictví, Národní muzeum (České muzeum hudby, Náprstkovo muzeum), Muzeum Josefa Václava Sládka ve Zbirohu, Národní technické muzeum, Oblastní muzeum v Děčíně a také potomci Antonína Dvořáka.

Inspirace kouzelným místem 

Výstava zároveň ukáže vztah obou významných osobností k domovu na Vysoké. „Dvořák právě na toto místo během svého pobytu v Americe často myslel. Novorenesanční zámeček, rozsáhlý park, Rusalčino jezírko, vila Rusalka i nádherná okolní krajina. To všechno jsou místa inspirace hudebního skladatele po dobu více než dvaceti let jeho tvůrčího života,“ vypráví Vojtěch Poláček. „Spolu s Josefem Václavem Sládkem jsou bezesporu nejslavnějšími osobnostmi, které tu kdy pobývaly. Sládek byl také vášnivý a výborný fotograf. Díky němu se zachovalo několik unikátních historických snímků, zachycujících budovu zámečku ve Vysoké i její návštěvníky a obyvatele. Včetně hraběte Kounice, jeho ženy Josefiny či Antonína Dvořáka a jeho rodiny,“ dodává. V areálu parku Sládek fotografoval také svou ženu Marii a dceru Helenu.

Vážený umělec, mladý dobrodruh

Dvořák přišel do Ameriky jako mezinárodně respektovaný umělec na pozvání newyorské konzervatoře s příslibem na české poměry velmi vysokého platu. Pozornost mu věnovala i americká média. „Bylo mu už přes padesát a odcestoval v doprovodu manželky, dvou dětí a čechoamerického průvodce Josefa Kovaříka. Naproti tomu Sládek do Států v roce 1868 tak trochu utíkal z politických, ale možná i osobních důvodů. A jako nepříliš zkušený mladík tu vedl pestrý, dobrodružný život. Vyzkoušel řadu profesí a procestoval velkou část země. Psal pro různé krajanské noviny, sbíral rostliny pro Muzeum království českého - dnes Národní muzeum - a vyzkoušel si i dělnické profese. V obou cestách však najdeme i mnoho společných motivů. Oba muži se třeba setkali s Indiány, jejichž kultura je fascinovala,“ uvádí Poláček. Sládek podle něj zasvětil Dvořáka do této problematiky skrze svůj překlad Písně o Hiawathovi, rozsáhlé básnické skladby Henryho Wadswortha Longfellowa, která čerpá z indiánských legend. Dvořák později vážně uvažoval, že by na tento námět zkomponoval operu.

Hudba a zvuk v parku

"Výstava však nebude jedinou novinkou sezóny. „Pracujeme také na projektu rozšířené reality nazvaným Vysoká – říše zvuků. Pomocí mobilní aplikace budou moci návštěvníci objevovat nejrůznější místa v okolí památníku spojená s působením Antonína Dvořáka. Orientujeme se především na zvuk – tedy hudbu a mluvené slovo. Věříme, že v průběhu léta budeme moci vše spustit. Pro naše návštěvníky chystáme také mnoho koncertů či divadelních představení nejen uvnitř budovy, ale v rámci Středočeského kulturního léta i v parku. Náš nový web také nabízí virtuální prohlídku či rozsáhlý dvořákovský kvíz,“ vypočítává Poláček.  A zve k výletu do novorenesančního zámečku obklopeného rozsáhlým parkem a dechberoucí krajinou. „Spolu s pozváním hraběte Kounice to ostatně byla právě příroda, která sem Antonína Dvořáka přilákala,“ uvádí.

Památník se bude dále zabývat i osobností Josefa Václava Sládka. V červenci plánuje koncert, na kterém zazní zhudebněná Sládkova poezie. Jeho básnické dílo inspirovalo mimo jiné hudební skladatele Josefa Bohuslava Foerstera nebo Vítězslava Nováka.

Výstava v Památníku Antonína Dvořáka, příspěvkové organizaci Středočeského kraje, je součástí série expozic o vztahu významných umělců a politiků ze středních Čech k Americe. Expozici o slavných osobnostech, působících mimo jiné právě v tomto regionu a o jejich vztahu ke Spojeným státům plánuje v dubnu 2022 i Památník Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše. Během roku představí svou výstavu také partnerské Muzeum T. G. Masaryka v Lánech. Název trojdílného výstavního cyklu je Ze srdce Evropy do "amerického snu".

www.antonindvorak.cz

Víte že…

Antonín Dvořákovi v městečku Spillville v Ohiu, kde trávil léto 1893, věnovali dokonce muzejní expozici? Nachází se přímo v domě, kde tenkrát skladatelova rodina bydlela. A nadace Dvořák American Heritage Association (DAHA), která vznikla v roce 1991, se pokusila zachránit newyorský dům, v němž mezi léty 1892-95 Dvořákovi bydleli. Nebyla ale úspěšná. Díky ní však byla roku 1997 v nedalekém parku odhalena alespoň Dvořákova bronzová socha. Významně na ni přispěla Newyorská filharmonie.

v chicagské čtvrti Pilsen (Plzeň), známé početnou českou komunitou, je Dvořákův park?  Nabízí mnoho možností sportovního a kulturního vyžití.

Josef Václav Sládek byl blízkým přítelem a gymnaziálním spolužákem hraběte Kounice a právě přes něj se později na Vysoké spřátelil i s Kounicovým švagrem Antonínem Dvořákem? Delší dobu tu pobýval v letech 1897-1898.  Bydlel v někdejší myslivně hned u hlavní brány do parku. Dnes se tomuto domku říká Sládkovna.

společná byla pro cesty obou umělců také setkání s českými krajanskými komunitami?  Během svého pobytu oba navštívili některé stejné osoby. Mezi nimi byl třeba farář, pedagog a překladatel František Boleslav Zdrůbek, někdejšího Sládkův spolužák z pražského akademického gymnázia. Na stejném gymnáziu se Sládkem a Zdrůbkem studoval i hrabě Robert Václav Kounic, stavebník a někdejší majitel dnešního památníku.

Sládek údajně triumfoval nad Dvořákem, protože mohl popravdě prohlásit, že viděl – na rozdíl od skladatele - skutečné divoké Indiány? Dvořák, který do Americky cestoval později, je zažil spíše jen jako neautentickou atrakci pro turisty.

Kdo byl kdo:

Josef Václav Sládek (1845– 1912) Básník, novinář, překladatel a vlastenec. Patří mezi zakladatele české poezie pro děti. Každý student zná nazpaměť ještě ze školy jeho báseň: „Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les…“

Vystudoval gymnázium a v Praze pak jazyky a přírodní vědy. Toto studium v roce 1868 přerušil a odcestoval do Ameriky. Zajímal se o osudy Indiánů a Afroameričanů, s nimiž pracoval, ale také o život Čechoameričanů. Pobyt v USA ho ovlivnil na celý život. Když se vrátil do Čech, psal, učil angličtinu a přednášel. Orientoval se především na anglo-americkou literaturu.

Protože byl nadšeným amatérským fotografem, v USA fotografoval například prosté venkovské motivy a momentky. V 90. letech byl členem redakční rady Fotografického věstníku.  Řadu jeho snímků uchovává muzeum Josefa Václava Sládka ve Zbirohu či Památník národního písemnictví v Praze.

Poslední etapu svého života věnoval gigantickému úkolu: přeložil dvaatřicet Shakespearových her.

Antonín Dvořák (1841-1904) je světově nejhranějším českým skladatelem vůbec. Ve Vysoké u Příbramě, malé obci ležící v malebné zalesněné krajině nedaleko Brd, našel na více než dvacet let svůj druhý domov. Dvořák nebyl zdaleka jediným umělcem, který na toto výjimečné místo jezdil.  V areálu památníku delší dobu pobýval také básník Josef Václav Sládek, na návštěvy sem přijížděli například skladatelé Suk a Fibich či literáti Zeyer, Jirásek a Stroupežnický.

Dvořák na Vysoké započal, dokončil nebo zcela vytvořil přinejmenším 30 velkých kompozic, z nichž mnohé patří k vůbec nejvýznamnějším. Patří sem skladatelova Symfonie číslo 8 a především opera Rusalka. S ní je zdejší příroda již navždy spjata. V lese za zámečkem se skutečně nachází jezírko, kam údajně chodil Dvořák na procházky a kde čerpal inspiraci pro hudbu své nejslavnější opery. Po Dvořákově smrti bylo jezírko nazváno Rusalčiným. A skladatelův letní dům dostal jméno Vila Rusalka.

V roce 1892 odcestoval Dvořák na pozvání zakladatelky americké národní konzervatoře v New Yorku Jeanette Thuberové do USA.  Nejprve sice váhal, ale pak nabídku přijal. Jeho pobyt v Americe v letech 1892-1895 mu přinesl další pocty a definitivně i světovou proslulost.  Po Čechách se mu ale stýskalo a po třech letech se proto vrátil domů. Složil pak čtyři slavné symfonické básně a kromě Rusalky i další slavnou operu Čert a Káča.