Co se děje

Headlinery festivalu jsou zpěvák, textař a tanečník Ben Cristovao, jehož písně poslouchá na Spotify již přes milion lidí, herec a muzikant Igor Orozovič, který právě vydal debutové sólové album Když muž svléká tmu, písničkář a Objev roku v anketě Český slavík Michal Horák, mladý herec a zpěvák Marsell Bendig, jenž vystoupí s finalistkou šesté řady Česko Slovenské SuperStar Lucií Bikárovou, a písničkářská legenda, herec a hudebník Jiří Schmitzer. Vedle headlinerů se mohou posluchači těšit i na dechový showband Brass Avenue, moderní romskou kapelu Le Čhavendar, experimentující smyčcové kvarteto BBQ, nadaného songwritera Rodana nebo rytmy Latinské Ameriky servírující soubor Cumbia Cooperativa.

„Naším heslem je ‚Umění patří do ulic!’. V tomto duchu již 9 let oživujeme veřejný prostor našeho hlavního města. Každoročně zapojujeme stovky amatérských i profesionálních umělců a společně pozvedáme úroveň pražské pouliční kultury. I letos jsme připravili nabitý program, který přesně v duchu buskingu nabízí každému možnost najít svého oblíbeného interpreta či žánr,” říká ředitel přehlídky Jan Gregar z pořádající organizace Nerudný fest. Největší pouliční festival v Praze zaplní ulice, parky, náměstí a další prostranství včetně těch nejfrekventovanějších míst jako jsou Můstek, Kampa, Jungmannovo náměstí, I. P. Pavlova, Anděl nebo kulturní centrum Stalin v Letenských sadech. Hrát se bude i na Václavském náměstí, před Palladiem na náměstí Republiky, na Vltavské nebo u Werichovy vily. Všude tam se bude pohybovat i červený Uličník, který je symbolem akce i svobodného uměleckého vystupování v ulicích Prahy.

Veškerý program festivalu Praha žije hudbou je zdarma, publikum na místě však může umělce odměnit dobrovolnými příspěvky „do klobouku“, jak je u buskingu zvykem. Podpořit živou kulturu v Praze mohou fanoušci pouličního umění také příspěvkem na organizaci festivalu, a to zakoupením symbolické vstupenky přes GoOut https://goout.net/cs/praha-zije-hudbou-2024/szinjvw/.

Festival Praha žije hudbou je každoročně otevřen všem buskerům a začínajícím hudebníkům, kteří se chtějí představit veřejnosti. Přihlásit k účasti se mohou na www.prahazijehudbou.cz/predvedse/. Festival vítá i dobrovolníky, kteří by chtěli pomoci s organizováním akce a načerpat zkušenosti s pořádáním netradičního festivalu. Více informací mají k dispozici na www.prahazijehudbou.cz/zapojse/.

Pořadatelem festivalu je kulturní nezisková organizace Nerudný fest, která stojí i za festivaly Mladí ladí jazz a Student Fest, Koncertem pro budoucnost a dalšími projekty. Festival Praha žije hudbou vznikl před devíti lety jako reakce na omezování umělecké produkce v ulicích hlavního města a klade si za cíl zlepšovat podmínky pro busking, tedy pouliční hudební, divadelní nebo artistická vystoupení, a to v přijatelných parametrech i pro rezidenty Prahy.

Web: www.prahazijehudbou.cz

Facebook: www.facebook.com/prahazijehudbou/

Instagram: www.instagram.com/prahazijehudbou/

YouTube: https://www.youtube.com/channel/UCXy6Xe6u5zK_OIsawl4D2Sg

Jedinečné třísvazkové dílo představuje dějiny vrcholné slovenské profesionální scény jinak, než bývá zvykem. Autoři místo klasického chronologického přístupu k dějinným událostem či sledování vývoje jednotlivých divadelních složek (dramaturgie, režie a další) zaměřují pozornost čtenáře na sto emblematických inscenací činohry, opery a baletu, a prostřednictvím jejich rekonstrukcí zpřítomňují umělecké výsledky souborů i jednotlivců.

Práce podobného charakteru – inscenační dějiny divadelní instituce – zatím na Slovensku neexistuje a na tomto průkopnickém výzkumném projektu se podílel pětatřicetičlenný autorský kolektiv odborníků různých generací.

Publikace obsahuje kontextové studie k činohře, opeře a baletu, které přibližují úsilí formování každého souboru přes jednotlivé složky, ale také obsáhlý materiál o okolnostech vzniku SND, o divadelních budovách či divadelních dílnách, které v době otevření patřily k nejmodernějším v Evropě.

Po prezentaci publikace bude následovat zpřístupnění nové výstavy ve Slovenském institutu v Praze s názvem Podívej, Prešporok!, která je věnovaná podobám historické Bratislavy, včetně Historické budovy SND.

mzv.sk/sipraha

Studenti středních škol z Loun a Prahy pořádají již 3. ročník připomínkového pochodu z Postoloprt přes zámek Stekník do Žatce jako vzpomínku za všechny zbytečně umučené a týrané oběti Postoloprtského masakru na přelomu května a června 1945. Sejdou se v 10 hodin u vstupu do zámeckého parku vedle kostela Nanebevzetí Panny Marie v Postoloprtech. Pochodu se může zúčastnit kdokoliv z veřejnosti. Pořadatelé vyzývají všechny účastníky pochodu, aby si s sebou tradičně přinesli kolíček na prádlo a kus kartonu, na který napíší jedno ze jmen obětí, pod kterým budou cestu absolvovat. Po krátké zastávce na místě bývalých kasáren a u Kříže v levonické bažantnici pochod vyrazí přes zámek Stekník do Žatce, kam by měl dorazit kolem 15. hodiny.

Žatecký okrašlovací kolektiv, z.s. pořádá návazně ve stejný den v pondělí 3. června v 17.30 hodin na náměstí Svobody v Žatci pietní shromáždění k uctění památky obětí poválečného násilí, kterému byli vystaveni spoluobčané německé národnosti. Společné setkání uctí a vzpomene vyhnané sousedy, kteří v Žatci, Postoloprtech a v jejich okolí po konci 2. světové války ztratili nejen své domovy, ale mnozí i své životy. Modlitbu za smíření mezi národy v českém i v německém jazyce povede duchovní správce Liběšické farnosti P. Mgr. Vilém M. Štěpán, O.Praem.

MOTTO: „Lidé přestávají vnímat historii a totálně blbnou.“

(Ondřej Kohout v rozhovoru pro Paměť národa)

Před 79 lety, 3. června 1945, bylo v Žatci vyhlášeno soustředění všech mužů německé národnosti ve věku od 13 do 65 let. Kdo se nedostavil, měl být zastřelen. Na náměstí se dostavilo 4 000 až 5 000 osob, které byly kontrolovány a tříděny příslušníky místních správních orgánů, příslušníky Revolučních gard, ale hlavně vojáky z Žatce a Postoloprt. Toto třídění bylo provázeno fyzickým a psychickým násilím. Poté byli muži ve skupinách odváděni do Postoloprt nebo do čtyř táborů v Žatci. Mezi zadrženými byli katoličtí kněží a premonstráti, a to i českého původu. Během této vojenské operace, při níž bylo město zcela obklíčeno, byl nasazen i pancéřový vlak Uhříněves a zabiti dva muži. Těla dalších tří byla nalezena po několika dnech. Několik mužů zemřelo během cesty do Postoloprt. Většina zastřelených byla pochována u jižní zdi městského hřbitova.

Postoloprty se v květnu a v červnu 1945 staly dějištěm genocidy na německy mluvícím obyvatelstvu. V Postoloprtských kasárnách byli muži ze Žatecka vystaveni krutému zacházení Ze strany vojáků čs. armády, které vyvrcholilo zavražděním nejméně 763 lidí. Toto číslo s největší pravděpodobností neudává konečný počet obětí, udává počet exhumovaných ostatků během vyšetřování masakru v roce 1947. Své muže následovaly do shromažďovacích táborů ženy a děti. Němečtí a čeští historici dnes evidují více než 1 600 obětí. Šlo tedy o největší poválečnou vraždu civilistů na jednom místě v Československu.

Žatecká pietní akce navazuje na pochod středoškolské mládeže po trase z Postoloport do Žatce. Tento pochod má symbolizovat návrat vyhnaných, zavražděných a zmizelých obyvatel zpět do obou měst.

„Společně se chceme postavit proti uplatňování kolektivní viny, lži, nenávisti a zášti proti těm, kteří mluví jiným jazykem nebo jinak vypadají. Společně se chceme postavit bílým místům v naší historii. Chceme nazývat věci a události pravými jmény,“ dodávají pořadatelé pochodu.

Na nejbližším zasedání Zastupitelstva města Žatce hodláme předložit petici za zřízení pamětní desky obětem vyhnání, kterou k dnešnímu dni podepsalo na 400 obyvatel a návštěvníků města Žatce. Rádi bychom, aby tato pamětní deska byla odhalena v příštím roce, k 80. výročí těchto událostí. Pravdou a přátelstvím ke smíření."

ŽOK – Žatecký okrašlovací kolektiv, z.s.  a Studentský pochod

Martin Kos  Petr Zemánek

Facebook Pochod Postoloprty Žatec - https://www.facebook.com/profile.php?id=61559771081380

Instagram Pochod Postoloprty Žatec - https://www.instagram.com/pochodpostoloprtyzatec/

_________________________________________________________________________________

Nejstarší hudební festival u nás, který se koná pod záštitou ministra kultury Martina Baxy a jehož obsah letos naplnil celý měsíc, vyvrcholí v sobotu 8. června od 13 hodin velkolepým zážitkem pro všechny smysly: 56členný Okamžitý Filmový Orchestr, hvězdy české operní scény, odhalení pomníku po 100 letech, dobové kostýmy i tance, projížďky kočárem taženým koňmi, tradičně nebudou chybět nejstarší pěvecké sbory, které ve své historii spolupracovaly s Bedřichem Smetanou – celý program tlumočený do znakového jazyka uměleckým uskupením Hands Dance. Slavnostní fanfáry, Prodaná nevěsta, operní árie, Paní Vltavská, jazzový Groovy Jamm, největší Smetanova slavnost v jeho milovaných Jabkenicích za posledních 40 let –  vše pod taktovkou mezinárodně uznávaného skladatele a hudebníka Varhana Orchestroviče Bauera. Hvězdné árie si na počest 200. výročí B. Smetany přijedou zazpívat významní operní zpěváci Vanda Šípová, Jana Ryklová, Daniela Radosa, Aleš Briscein, Richard Haan, Zdeněk Haas.

Diváci i vzdálení příznivci navíc mohou podpořit pokračující veřejnou sbírku na renovaci vzácného nástroje zdejšího raně gotického kostela Narození Panny Marie – varhan unikátních tím, že na ně hrával sám Bedřich Smetana, přestože v té době již neslyšel. Organizátoři festivalu, kteří je s velkou péčí rozezněli během Slavnostního zahájení, s pomocí odborníků zjistili, že nástroj lze ještě vrátit do života. Komu tedy není lhostejný osud varhan z období romantismu, může se podílet na sbírce portálu Donio pod názvem „Rozezvučme ztichlé varhany ve Smetanových Jabkenicích“.

"Smetanovy Jabkenice jsou významné svým geniem loci. Konají se u malé myslivny (dnes Památník Bedřicha Smetany) uprostřed obory, daleko od ruchu města, a proto je krásné se s diváky vrátit i v čase. Program je obohacen o rekonstrukci odhalování pomníku, který se shodou okolností konal na den přesně před 100 lety (8. 6. 1924) a program bude po celý den provázen dobovou prohlídkou, která nás zavede od první republiky zpět do Smetanových časů. A nejen to, také dobové tance – folklórní i salónní, projížďka kočárem. Na zahájení přijede sám Smetana se svou dcerou Žofií – a mám velikou radost, že se k nám chystají i opravdoví potomci Bedřicha Smetany. Na závěr dne se od operní hudby překulíme k volné tvorbě Varhana Orchestroviče Bauera, a to k Jazzovým variacím na Smetaně. Pro mladé nadšence jsme připravili stanové městečko, takže neváhejte a dorazte na kole, dopravou přes Mladou Boleslav, pěšky, autem, jakkoli – bude to zážitek pro všechny generace," zve Vendulka Burger Budilová, dramaturgyně festivalu.

Hudební slavnost, která se poprvé uskutečnila v roce 1888, pořádá obec ve spolupráci s Národním muzeem – Památníkem Bedřicha Smetany dobročinně s místními spolky a organizacemi jako jsou Jednotné Charvatce a Spolek Budil, který od roku 2015 pomáhá obnovovat tradice a budovat kulturní hodnoty v celém Středočeském kraji.

Kompletní program festivalu je zveřejněn na webu www.smetanovyjabkenice.cz, návštěvníci najdou informace také na Facebooku a Instagramu.

„Poslední tři řady soutěže jsme vybírali témata, která daný ročník charakterizují. Například loni všech deset večerů spojila noční obloha. Letos to bude radost – z tance, z pohybu a také třeba ze společného sledování StarDance. Nový ročník tedy bude veselý, hravý, pestrobarevný, předávající radost, a přitom stále zachováváme eleganci a noblesu. Tedy dva atributy, které jsou se StarDance od začátku spjaté,“ podotýká Lucie Kapounová, kreativní producentka ČT.

V ateliéru na Kavčích horách se v uplynulých dnech poprvé potkaly jednotlivé páry a po seznámení před kamerami společně nafotily snímky s balonky. Ty symbolizují radost, lehkost a pocit z povznášení se, tedy emoce spojené s tancem. „Který bude tím naším nejradostnějším?

Samozřejmě se uchyluji k těm, které jsem už někdy tančila, a to byl valčík a možná, že trošičku waltz. Jinak ani nevím, jak některé ty ostatní vypadají. Je možné, že jsem některý už i tančila, ale to mi úplně vymizelo z hlavy,“ prozrazuje Jana Paulová a její taneční partner Robin Ondráček ji doplňuje: „Doufám, že radostné budou s Janou úplně všechny naše choreografie.“ 

„Mezi tanci zatím nemám žádného favorita. Nikdy jsem netancovala, ve StarDance mě čeká premiéra,“ těší se Martina Ptáčková. Soutěží projde s Dominikem Vodičkou: „Doufám, že nejradostnější bude hned náš úvodní tanec. Snad nám nervozita nesváže nohy. Chtěl bych, aby nás tancování od začátku bavilo a do soutěže jsme vstoupili uvolnění a s přesvědčením, že máme natrénováno a že všechno dobře dopadne.“

„Úplně nejvíc se těším na freestyle, ale radostné snad budou s Martinem všechny tance,“ věří Marta Dancingerová. Tu bude latinskoamerické a standardní tance učit Martin Prágr: „S Martou bude velká sranda. Doufám, že ji nadchne třeba nějaká zábavná cha-cha nebo něco v sambě. Mám rád tyhle tance, do kterých se vždy snažím vnést zábavu. Možná ale naším nejradostnějším bude nakonec nějaký standardní tanec. Nechte se překvapit.“

„Vůbec netuším, co mě čeká. Samozřejmě mám ponětí, že existují nějaké druhy tance, ale který mi opravdu udělá radost, to zatím nevím. Odhaduji, že pravděpodobně tedy ten, který buď bude nejméně problematický, nebo ten, který Adrianě nezkazím,“ odhaduje Filip Blažek, který na parket doprovodí Adrianu Maškovou: „Primárně radostnou emoci v sobě má třeba jive nebo cha-cha. Tak snad se nám ji tam podaří najít. Jinak ale věřím, že nám radost přinesou i tance, které mají tu hlavní emoci trochu jinou.“

„Náš nejradostnější tanec se vůbec neodvažuji tipovat, ale těším se na valčík,“ odtajňuje Lucie Vondráčková, pro kterou má její tanečník Lukáš Bartuněk hned několik dalších tipů: „Myslím si, že by to mohl být jive a cha-cha. Ale s Lucií bude všechno radostné! Kromě tedy paso doble, to není veselé nikdy.“

„Přiznám se, že jsem v tanci stále lehce neznalý a nevím, který pro mě bude nejradostnější. Ale blízký je mi swing, takže by radostný mohl být asi jive,“ uvažuje Ondřej Ruml. „Radostná pro nás bude možná cha-cha nebo quickstep, ale těžko říct hned takhle na začátku,“ přidává svůj odhad Andrea Třeštiková.

„Věřím, že velmi radostná pro nás bude cha-cha. Už jsem měl možnost ji jednou tančit. Je to veselý, skočný, energický tanec a dovolím si říct, že by nám společně s Kateřinou mohl jít,“ tipuje si Oskar Hes, jehož tanečnice Kateřina Bartuněk Hrstková zamířila v odhadech do jiných vod. „Bavili jsme se s Oskarem o tom, že bychom si spolu mohli střihnout hip hop. Ten mě fakt baví, taky jsem ho několik let tancovala. To bude legrace.“

„Těším se na všechny rychlé tance. A vlastně i na ty pomalé. Nejradostnějším bude ten, u kterého nebudu mít strach, jestli nedělám něco špatně. Byl bych rád, kdyby se mi tak povedl zatančit aspoň jeden,“ přeje si Patrik Hartl. „Šel mu waltz, když jsme si ho hned po seznámení zkoušeli. Myslím si ale, že je Patrik veselý nezmar, tak mu půjdou určitě i ty svižnější tance jako quickstep, možná i jive.  Ty se mu budou líbit,“ prorokuje Tereza Prucková.

„Myslím si, že nejradostněji budeme s Jakubem tančit něco rychlejšího, živějšího. Tipuju tedy jive,“ říká Chili Ta. A její tanečník Jakub Mazůch bez otálení připojuje svůj odhad: „S Chili? Cha-cha. A možná i samba, latinskoamerické tance.“  

„Moc se těším na waltz, ten tanec je vizuálně nádherný. Miluju ho. Líbí se mi i tango, a tak doufám, že se ho v soutěži dočkám,“ plánuje Jiří Ježek, který letošním podzimem protančí s Lenkou Norou Návorkovou. „Ještě nevím, co Jirku baví, takže je těžké mluvit za nás oba. Věřím, že bude mít radost i z tance, který bude dramatičtější a nebude třeba tak veselý, ale přinese i jiné emoce. Pak budeme mít radost z toho, že nám to jde a něco jsme se naučili.“

K hrám i sportu bude například sloužit dvanáctimetrová kladina od Mjölk architekti, kteří jsou autory i dřevěné pergoly, jež bude naopak sloužit odpočinku. Nami Ňami studio myslí na nejmenší a v rámci festivalu bude sloužit dětským hrám jejich instalace Nami play nabízející alternativní pohled na místa pro hru. Převážně z recyklovaného materiálu pro Landscape festival vytvořil další monumentální objekt Jan Zdvořák, Elhl & Koumar architekti jsou pak autory dočasného altánu na Jarově. K posezení kolemjdoucí vyzve obří křeslo od Zdeňka Ruffera, na civilizační odpad pak upozorní dvojice umělců Aleš Hnízdil a Aleš Kurz. Do festivalu se letos dále zapojí například Dagmar Šubrtová, Anna Beata Háblová, MOD architekti, Epos 257, studia Prague Idiots nebo zerozero. Své vize nabídnou i studenti AVU z ateliérů intermedia I a intermedia II. Festivalová trasa propojí Nákladové nádraží Žižkov a Malešický les. Landscape festival připravil kurátorský tým Anna Borovská, Lada Kolaříková a Dan Merta.

13. června festival odstartuje symbolicky na Nákladovém nádraží Žižkov zdarma přístupný open air koncert Vladimira 518 a DJ Mika Trafika a kapely WWW Neureobeat. Festival potrvá až do 30. září 2024 a jako vždy jsou všechny akce přístupné zdarma.

Tříměsíční mezinárodní projekt je připravován ve spolupráci s hlavním městem Praha, Městskou částí Praha 3 a IPR Praha. Koná se pod záštitou náměstka primátora hl. m. Prahy Petra Hlaváčka a místostarosty Prahy 3 Pavla Dobeše. Landscape festival pořádá Architectura, z.s. v čele s Danem Mertou. Více informací je k dispozici na www.landscape-festival.cz.

Ideou letošního ročníku, který má podtitul Cesta z města je zahájení procesu „taktického urbanismu“ a „dočasného využití území“ místními obyvateli a komunitami. Fenomén dočasného využití hraje významnou roli jak při hledání budoucí podoby veřejných prostranství, tak i části areálu funkcionalistické památky Nákladové nádraží Žižkov. Proto do něj bude touto cestou zapojena kromě architektů, urbanistů, umělců a krajinářů i široká veřejnost. „Může tak vzniknout neformální městská laboratoř a experimenty prověřující úspěšnost různých způsobů využití, které propojí urbanismus, developerskou sféru, umění, aktivistické skupiny a nejširší veřejnost. Navíc nabízíme možnost navštívit a zažít ojedinělou pražskou divočinu netradiční formou,“ vysvětluje Dan Merta, zakladatel a ředitel Landscape festivalu. To ostatně potvrzuje například dočasná instalace dřevěného schodiště s názvem Žižkovská Highline od studia Archwerk u divadla Ponec, které díky Landscape festivalu svému účelu slouží od roku 2018 a nedávno prošla rekonstrukcí.

Festival naznačí zelenou linii, která se s revitalizací brownfieldu Nákladového nádraží Žižkov, stane cestou propojující ve stopě bývalé železniční trati oblast Krenovky (Florenc), vrchu sv. Kříže a sérii neurbanizovaných zalesněných ploch kolem Malešického lesa, táhnoucích se k přírodnímu parkům Smetanka a Klánovice–Čihadla s vazbami až do otevřené́ krajiny za hranicí metropole. Cesta nabídne jiný pohled na urbanismus a topografii Žižkova a části Malešic, setkání města a krajiny i hledání jejich rovnováhy. Dočasnými uměleckými a architektonickými intervencemi, ale také performancemi, divadlem, pohybovým uměním nebo jinými formami participativního umění zprostředkuje hlubší zážitek z přírody a iniciuje proces objevování městské krajiny a potenciálu veřejného prostoru.

Festivalový program nabídne i několik tematických výstav a doprovodných přednášek a diskusí, které se budou věnovat tématům jako jsou umění ve veřejném prostoru, taktický a zelený urbanismus. Některé z akcí se zaměří přímo na rozvoji městské části Prahy 3, na jejímž území se bude festival převážně odehrávat. „Praha 3 podporuje Landscape festival mimo jiné pro jeho schopnost otevírat diskuzi o budoucnosti veřejného prostoru. Festival neustrnul v minulosti, ani nesetrvává v prezentování současnosti, ale řeší i budoucí podobu jednotlivých lokalit. Dobře je to vidět například na proměnách Krenovky nebo Tachovského náměstí, o nichž Ladscape festival před lety otevíral diskuzi a dnes jsou již dokončené. Hodně se mluvilo také o vrchu Vítkov, kde už dnes probíhá první etapa rozsáhlé rekonstrukce,“ vysvětluje místostarosty Prahy 3 Pavel Dobeš a dodává: „u letošního ročníku vnímám jako zásadní téma rozvoj brownfieldu na bývalém Nákladovém nádraží Žižkov, především pak budoucnost historické budovy. Mým cílem je, aby se z této kulturní památky stalo kulturní a společenské srdce budoucí městské čtvrti. Budeme se bavit o tom, jak by toto centrum mohlo vypadat, budeme hledat inspiraci v zahraničí a řešit, proč má do této jedinečné industriální památky investovat hlavní město.“ Součástí festivalu bude mimo jiné výstava Nový Žižkov, na které veřejnosti představí architekta Eva Jiřičná svůj největší rezidenční projekt Centrum Nového Žižkova s unikátní rozvlněnou věží. Se svým návrhem zvítězila architektka Jiřičná ve velké mezinárodní architektonické soutěži v konkurenci 98 ateliérů z 30 zemí světa. Následně pět let probíhaly úpravy vítězného projektu podle požadavků řady různých institucí, aby bylo dosaženo shody na výškách a celkovém řešení zástavby.

Festival se konal na Žižkově poprvé v roce 2014, kdy inicioval záchranu ojedinělého funkcionalistického komplexu Nákladové nádraží Žižkov, který byl prohlášen kulturní památkou v roce 2013. V Praze se konal ještě v létech 2015, 2018, 2020 a 2022. V roce 2021 festival na měsíc upozornil na krásu Dolního Žižkova projektem Žižkovská spojka. Architektonické a urbanistické intervence je třeba vnímat v poloze akupunkturní participace, která umožňuje kreativní hledání budoucí proměny dnes často opomenutých lokalit. Tak jak došlo k proměně lokality Krenovka, kterou Landscape festival za podpory Prahy 3 transformuje a zabydluje ve spolupráci se dalšími organizacemi od roku 2018 – Krenovka, Sudop Real, Tanec Praha, Unijazz. Bohužel za naprostého nezájmu vlastníka okolních pozemků – Správy železnic.

VÝSTAVY

The Tokyo Toilets
fotografická výstava představující unikátní soubor veřejných toalet v tokijské čtvrti Shibuya

Nami play
projekty inspirativních dětských hřišť/design herní intervence

Evropská cena za městský veřejný prostor
bienální cena za nejkvalitnější projekty v EU, organizovaná CCCB od roku 2000

Terény a území
semestrální projekty ateliéru Tsikoliya/Janků – Archip Praha

Zelený generel a urbanistické studie rozvoje Prahy 3

aktuální a připravované projekty týkající se daných území

Industriální topografie / Kulturní klastry / Česko – Evropa

výběr 40 proměn industriální architektury na úspěšná kulturní centra

Nový Žižkov
prezentace projektu nové rezidenční čtvrti dle vítězného soutěžního návrhu ateliéru AI Design Evy Jiřičné

Landscate 02
inspirativní skateboardové parky v ČR a Evropě

VYSTAVUJÍCÍ UMĚLCI & ARCHITEKTI/výběr

• Dagmar Šubrtová

• Ehl Koumar architekti

• MÓD architekti

• Aleš Hnízdil

• Epos 257

• Ivan Kafka

• AVU – intermedia I, intermedia II

• Radek Kolařík

• Jan Tyrpekl

• Jan Zdvořák

• Anna Beata Háblová

• Mjölk

• Benedikt Tolar

• Miloš Šejn

• U/U Studio

• Prague Idiots

• zerozero

SPOLUPRACUJÍCÍ INSTITUCE

IPR Praha, AVU, Krenovka, Tanec Praha, Unijazz, CCCB Barcelona, Archip, Aerofilms, Sudop Real

FINANČNÍ PODPORA

Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury, Hlavní město Praha, Městská část Praha 3, Nadace české architektury, Sekyra Group, Penta Real Estate, Finep, Central Group, Pražská správa nemovitostí, Metrostav Development, Geosan, Kloboucká lesní, Stora Enso, Nema, Zahradnictví Kurz, Pražské služby, Egoé, Kolektory, Vivus, Pivovar Zíchovec, PSN, Toi Toi

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

Radio1, Artmap

O tom, jak potkal svoji ženu. Jak vzpomíná na svou babičku a dědečka z východoslovenského městečka. Nebo jaké tiskařské stroje měl jako dlouholetý odborník v odvětví polygrafie pod palcem. Několik zařazených ukázek životopisné knihy věrně demonstrovalo pestrou škálu nálad dýchající na publikum. Místy až technicistní popis profesní stránky života ukázkově kontrastoval se vzletnými obraty použitými zejména ve spojení se svými nejbližšími, v nichž oblíbený básník z Petřin nezapřel své poetické založení. Střídání atmosféry je typické i pro celou knihu. Autentické zachycení vrtkavosti osudu tak přináší hřejivost i mráz, nefalšovanou radost i skličující úzkost, povzdechy nad děním minulým i doslova dětské těšení se na chvíle budoucí.

Také zajímavých témat se sešlo v životopisné knize s názvem ´Já vím, anebo život básnického solitéra´ vícero. Právě motivy nezávislosti, svobodomyslnosti, politického nezaprodání se stojí za vyzdvihnutí nejen v kontextu doby, v níž stále všemožní převlékači kabátů ne a ne vyjít z módy. Přítomen je ovšem také praktický rozměr, kdy se čtenáři dozvědí, v čem konkrétně a v jakých situacích se do života promítají klaustrofobie a agorafobie. Zejména však autobiografie básnického solitéra Jiřího Brůny ukazuje, že i přes komplikovanost povah lidských bytostí a různost jejich úmyslů, stejně tak jako tíži okolností, které ani při nejlepší vůli nedokážeme zvrátit, si lze uchovat optimistický pohled na svět kolem nás a lidi v něm. S čím vším se musel známý básník ve svém životě vyrovnat? Jaké zážitky ho pojí s významnými postavami literární scény, například Otou Pavlem či Ladislavem Fuksem? Jakým způsobem ho nejen oni ovlivnili v jeho vlastní pozdější tvorbě? Co dělá básníkovi největší radost a z čeho čerpá tak potřebnou životní energii, když jsou mu některé dobíjecí radovánky jako třeba pobyt u moře či na horách vzhledem k omezením plynoucím z daných fobií reálně zapovězeny?

Nejen to se dozvíte ze zbrusu nové knihy Jiřího Brůny, jejíž „začátek nás zavádí do padesátých let minulého století, do atmosféry poválečné Prahy, do rodiny uznávaného českého spisovatele Otakara Brůny. Sledujeme Jiříkovo dětství a dospívání, plné radostí ale i nepříjemných úzkostí, jež se později stanou básníkovým celoživotním handicapem… avšak díky svým veršům přeci jen dokáže promlouvat k mnoha lidem a být s nimi ve zvláštním magickém poutu“, jak praví autor úvodního slova k ní, spisovatel a kamarád Jiřího Brůny vystupující v umělecké branži pod pseudonymem Saša Gr., v jehož nakladatelství kniha vyšla. Přítomní účastníci si ji za zvýhodněnou cenu mohli zakoupit na samotné akci a nutno říci, že její zásoby z krabice rychle mizely.

Sluší se také dodat, že podvečerem věnovanému novému počinu jmenovaného protagonisty s příslovečnou lehkostí provázela Petra Čiháková, literární influencerka a spoluautorka dvou předchozích básnických sbírek, jež Jiřímu Brůnovi vyšly. O hudební doprovod se taktéž postarala osvědčená značka, jmenovitě multifunkční umělec Bohumír Bob Hochman, jenž si přizval na pomoc mladého talentovaného muzikanta Jana Komárka. Dorazilo i několik speciálních hostů, mezi nimi například malířka Mirka Mádrová, jejíž díla jsou vysoce ceněna pro svou originalitu, svéráznost a specifické pojetí komična, nebo bývalá vrcholová sportovkyně a dnes paní učitelka na prvním stupni Martina Čepelková, která se ochotně ujala čtení jednoho z úryvků prezentované knihy. Zástupci prakticky všech generací byli i mezi diváky, kteří na akci dorazili. Ostatně, v pamětech básnického solitéra si nepochybně přijdou na své dříve i později narození!

„Loď nám připomíná, že nikdy nevíme, kdy budeme dole a kdy nahoře. I proto se škola SVÍTÁNÍ stala bezpečným přístavem pro všechny, kteří mají ve svém životě velká či malá znevýhodnění,“ říká ředitelka školy SVÍTÁNÍ Miluše Horská a dodává: „Zároveň jsem nadšená z toho, že kvalitní umění může být spojené se získáváním peněz pro smysluplné projekty.“ Odkazuje tím na skutečnost, že Loďku lze jakýmkoli příspěvkem rozhoupat.

Po vložení příspěvku se Loďka začne pohybovat nečekanými způsoby – s nepřirozenou rychlostí a v různých úhlech. Pohyby jsou navrženy tak, aby narušily běžné vnímání přirozenosti a přinutily dárce k zamyšlení nad světem kolem nás. Loďka se po chvíli zastaví a aby se opět rozhýbala, potřebuje finanční podporu od kolemjdoucích, což pro dárce vytváří jedinečný zážitek. Navíc je socha doplněna o lidský prst – ukazováček, který dává každému dárci pocit, že svým příspěvkem doslova pohnul světem.

„Každým příspěvkem, kterým naši Loďku rozhoupete, nám pomáháte nezapomínat, že pro někoho se zkrátka život houpe jinak,“ říká Miluše Horská.

Pardubická společnost JHV, která navrhla tento neobvyklý koncept dobročinného projektu, je zároveň jeho investorem a výrobcem. Ke spolupráci přizvali Davida Černého, se kterým je pojí dlouhodobá spolupráce na vývoji a výrobě jeho významných pohyblivých děl, jako jsou například Motýli, kteří nedávno přistáli na pražském Máji. Umělec David Černý je autorem konceptu sochy, Milan Guštar zase zvukových efektů. Oba pracovali bez nároku na honorář a společnými silami přivedli na svět jednoduché, ale přesto chytré řešení, které dokonale odráží motto společnosti JHV: „V jednoduchosti je síla“. Zároveň projekt podpořil majitel Automatických mlýnů Lukáš Smetana, který zdarma umožnil umístění sochy před areálem.

„Vývoj a výroba trvaly přes rok intenzivní práce. Výsledkem je technologicky pokročilý unikát, který má za cíl nejen podpořit hendikepované děti, ale také sloužit dalším dobročinným projektům,“ uvedl Jan Hvížďala, spolumajitel společnosti JHV. Výsledkem je nejen esteticky působivé umělecké dílo, ale i funkční nástroj, který přináší radost a podporu tam, kde je nejvíce potřeba.

Podstavec sochy je masivní kvádr z cortenové oceli vysoký přes 3 metry, celková výška díla dosahuje 6,6 metrů. Povrch Loďky je pokryt novinovými články o škole Svítání, s povrchovou úpravou odolnou vůči celoročním venkovním podmínkám. Umělecké dílo zaujalo své nezaměnitelné místo v soukromém prostoru areálu Automatických mlýnů, konkrétně ve veřejném prostoru vstupního parku tak, aby bylo všem na očích. Každý den má kolemjdoucím připomenout, že v životě, stejně jako na moři, se někdy nedějí věci tak, jak si mnohdy naplánují a že nikdy předem neví, co jim život přinese.

„Od samotného začátku je mým cílem, aby mlýny ožily, byl v nich celodenní provoz, a proměnily se tak v pulzující městskou čtvrť, kam může zavítat kdokoli a kdykoli. Umístění sochy nám pomáhá tuto myšlenku ještě více podpořit a navíc, a to je ještě důležitější, společně s návštěvníky areálu pomůžeme dobré věci,“ komentuje své rozhodnutí umístit sochu před Automatické mlýny jejich majitel a architekt Lukáš Smetana a dodává: „Podobně jako škola Svítání, která poskytuje svým studentům bezpečný přístav, i Automatické mlýny jsou místem, kde každý jedinec může být sám sebou. Tím, že se areál nachází na pravém břehu řeky Chrudimky, může být pomyslně vnímán jako přístav, kde je každý vítán.“

Loďka, která se jeví jako obyčejná houpačka pro děti, je umělecké dílo, které symbolizuje životní cestu plnou překážek a naděje, a zároveň předvádí dopad, který mohou mít technologie a inženýrství na společenskou odpovědnost ve světě.

„Interaktivní Loďku pro školu Svítání poprvé představíme veřejnosti 1. června 2024 v Automatických mlýnech v rámci dětského víkendu. Pro návštěvníky spolu s týmem připravujeme dílničky pro děti, rodinná dětská představení, akce na piazzettě s hasiči, zábavný dětský program na terase galerie GAMPA a další aktivity. Program startuje v sobotu i v neděli už v 10:00, představení sochy je naplánované na sobotu ve 14:30 v platanovém háji před Automatickými mlýny. Přijďte spolu s námi podpořit dobrou věc,“ uzavírá Lukáš Smetana.

Automatické mlýny

Automatické mlýny, navržené Josefem Gočárem pro bratry Winternitze v Pardubicích a zapsané na seznam Národních kulturních památek České republiky, prošly od roku 2020 do 2023 rozsáhlou transformací na moderní kulturně-společenskou městskou čtvrť. Iniciátorem změny je majitel veřejných prostor areálu a budovy sila architekt Lukáš Smetana. Ten zahájil obnovu tohoto unikátního místa ve spolupráci s městem Pardubice a Pardubickým krajem. Díky intenzivní rekonstrukci se areál v září 2023 slavnostně otevřel veřejnosti, přičemž se veřejnosti poprvé otevřelo i Gočárovo obilné silo. Zatímco v přízemí objektu je pobočka turistického informačního centra, v horním patře vznikl multifunkční sál s terasou. V bývalé hlavní mlýnské budově působí krajská Gočárova galerie, v severní části městské vzdělávací centrum Sféra a městská galerie GAMPA.

JHV

Pardubická rodinná firma se od svého založení v roce 1999 vypracovala mezi špičkové evropské dodavatele průmyslové automatizace. JHV Group propojuje konstrukci, vývoj a výrobu montážních linek, ale také poradenství pro komplexní výrobní projekty a špičková softwarová řešení pro průmyslové firmy. Společnost patří do zebřičku největších rodinných firmem Česka časopisu Forbes. V roce 2017 získala oceněni EY Technologický podnikatel roku a titul Czech Best Managed Company 2022 od Deloitte.

Základní škola a Praktická škola SVÍTÁNÍ, o. p. s.

Škola Svítání začínala před více než 30 lety jako záchrana pro děti i rodiče v době, kdy nebyla společnost dětem s hendikepem příliš nakloněna. Dnes je bezpečným přístavem pro více jak 200 dětí, které zde mají nejen klidné zázemí, ale i dostatek inspirace a příležitostí rozvíjet se do maximální míry svého potenciálu. Z jedné třídy se škola rozšířila do 4 budov, kde vedle výuky probíhají také terapeutické dílny, denní stacionář a všechny potřebné terapie.   

Pološílený samotář. Geniální podivín. Vizionář diktatur 20. století. To je stereotypní vžitý obraz Franze Kafky, nikoliv reálného člověka. „S předním odborníkem na Kafkův život a dílo, německým badatelem Reinerem Stachem, vyvracíme zažité mýty a spolu s dalšími literárními historiky a odborníky z České republiky a Francie odkrýváme reálný Kafkův obraz,“ uvádí režisér Pavel Šimák.

Dokumentární portrét slavného spisovatele vznikl v brněnském studiu České televize. Přichází s nikdy nepublikovanými fakty a archiváliemi o jeho životě a s novou interpretací vztahu díla a autora. Mapuje také poslední dny Kafkova života. „Netvrdíme, že dokumentem objevujeme pravého Kafku. Naší ambicí je říct, že to, jak si Kafku představujeme, je jen mýtus, a ukázat i to, co se do mýtu nehodí,“ zdůrazňuje kreativní producent Dušan Mulíček.

Film mimo jiné ukazuje Kafkův smysl pro humor nebo to, že byl právníkem s velkou důvěrou firmy, ve které pracoval. Důležitým tématem filmu je vliv Kafkovy tvorby na vznik kafkovského mýtu. Snímek hledá skrze spisovatelův poslední a nedokončený román Zámek odpovědi na otázku, jak přetavoval realitu ve fikci svých románů. Při psaní Zámku totiž Kafka udělal nečekanou věc. Poté, co napsal celý úvod, najednou změnil způsob vyprávění. Už nepoužíval já K. ale on K. Proč to udělal? Obával se snad toho, co se nakonec stalo? Toho, že celý svět zaměnil literární postavu K. za něj samého?

 „Ve filmu se poprvé objeví autentické vzpomínky Franze Kafky, kresby, popkulturní a filmové adaptace a jedinečné rozhovory s dobovými pamětníky,“ doplňuje dramaturg Martin Polák. Nechybí svědectví o znovuobjevení Franze Kafky na Liblické konferenci věnované německé literatuře. Právě ta je považována za jeden z počátečních impulsů pražského jara v roce 1968. To vše je podpořenou hudbou současné kapely Kafka Band pod vedením Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99.

Bezmála hodinový snímek vznikl v mezinárodní koprodukci s televizní stanicí ARTE G.E.I.E. Příběhem diváky provází hlas herce Viktora Preisse.

Scénář a režie: Pavel Šimák / dramaturg: Martin Polák / odborný poradce: Reiner Stach / kamera: Petr Vejslík / střih: Jiří Kubík / výkonný producent: Pavel Plešák / kreativní producent: Dušan Mulíček