Co se děje

K vidění bude například Skříňka na vzpomínky od studia Picky Parents a Kláry Šumové, porcelánové vánoční ozdoby navržené Monikou Martykánovou či kovem zdobené kraslice Jaroslavy Příhodové. Michal Cimala vyřezal masky z lopat na chléb, Tereza Sluková a Milan Pekař přispěli Truhlou na vzácnosti, Klára Hegerová oživila kabelu zvanou cígr a Robert Vlasák vymodeloval Nobjekt. Výstava živých řemesel a lidového umění Tiše usilovat o krásu se koná popáté a navazuje na ideu projektu Krásná práce. Tedy představit české řemeslo a lidové umění v nových souvislostech.

„Výstava, která představí moderní podobu zvykoslovných předmětů a předmětů lidové religiozity je zcela ojedinělá a v Česku se koná úplně poprvé,” vysvětlila Klára Hegerová, zakladatelka úspěšného projektu Krásná práce. Lidová víra měla vždy velký společenský význam a byla jí připisována mimořádná důležitost. Předměty s ní spojené vybízí k tichému zastavení se uprostřed světa a navrací punc tradičním řemeslům a lidovému umění, které s citem a respektem k minulosti přenáší do současnosti.

S touto myšlenkou rezonuje téma zvykoslovných předmětů, které přibližuje výstava Tiše usilovat o krásu. Zvykoslovné předměty se vždy pojily s různými obřady, zvyky, pověrami, někdy i magickými praktikami. Na výstavě si lze některé raritní příklady prohlédnout. Třeba muší ráj, jak se říkalo slaměnému podstropnímu závěsu na ochranu rodiny, hrnce koutňáky, v nichž ženy po porodu dostávaly slepičí polévku na posilněnou, nebo rodeník designérky Jany Linhartové, což byla keramická pečící forma ve tvaru novorozeněte – přijetím pečiva ve tvaru dítěte potvrzoval muž své otcovství.

Většina zvykoslovných předmětů ale už dnes ztratila svůj původní význam, a snad kromě kraslic a některých forem tradičního pečiva se ani nevyskytují. Oslovení designéři se pokusili vzkřísit tento zajímavý výtvarný jev lidového umění a převést hodnoty, jako je vděčnost, pomíjivost či přání být milován, do všedních předmětů. Vzniklé objekty mohou kromě své praktické či dekorativní funkce vybídnout i k zamyšlení, a vrátit tak obřady a symboly do dnešní doby posedlé výkonem, prací a hromaděním věcí. Současná forma zvykoslovného předmětu totiž naplňuje potřebu individuálnějšího, pomalejšího a zodpovědného přístupu k životu.

Pro letošní přehlídku vzniklo ve spolupráci mistrů tradičních řemesel a designérů 40 speciálních děl. Studio Picky Parents společně s designérkou Klárou Šumovou vytvořily s přispěním řezbářských mistrů Štěpána Holoubka a Kláry Paclíkové bohatě zdobenou Skříňku na vzpomínky pro uložení prvních vypadlých zoubků či kreseb dětí. Módní studio Sisters Conspiracy navrhlo šaty pro rituál návratu sama k sobě. Jsou pro ženu, která se chce zastavit, zklidnit a chvíli jen být. Zdobí je dekor rytmu srdce, které se rozpadá na kusy a zase skládá.

Designérka Monika Martykánová chtěla vrátit hodnotu a výjimečnost vánočnímu rituálu zdobení stromečku. Vánoční ozdoby proto ručně ozdobila cukrářským sáčkem, ovšem jako polevu zvolila porcelán. Tereza Bušková a Mariana Novotná vytvořily monumentální plastiku z těsta The Mother of Prague, která odkazuje na tzv. Matičky, charakteristické zvykoslovné pečivo z Kravařska.

Výdumky neboli kraslice designérky Jaroslavy Příhodové zase působí svým minimalismem až futuristicky. Jsou zdobeny kovem a skrývají zcela nečekaný obsah, třeba lidské vlasy. Sochař, malíř a designér Michal Cimala se spojil s řezbářem Jaroslavem Frenclem a navrhl dřevěné masky vyřezané do starých lopat na vkládání chleba do pece. Inspiroval se přitom tradičními maskami zimního času, tajemné postavy provázející advent mají svůj původ ještě v předkřesťanských dobách.

Oltářem pro keramickou dílnu navazuje designérka Tereza Sluková na cechovní ochranné předměty, které měly zajistit zdar díla. Vedle Milana Pekaře je rovněž autorkou domácího relikviáře – keramické Truhly na vzácnosti. Grafická designérka Klára Hegerová navrhla ve spolupráci se špičkovým českým brašnářem Matějem Michalčákem novodobý Cígr. Tak se označovala plochá kabela zdobená milostnými symboly, v níž si v jižních Čechách odnášely dary nastávající nevěsty, ale i do nich dostávaly milodary svobodné matky. Vystavený cígr je novodobá varianta určená pro samoživitele. Intermediální sochař Robert Vlasák vymodeloval v 3D softwaru a následně odlil z šedé litiny artefakt nazvaný Nobjekt. Nobjekty byly původně navrženy pro psychologický výzkum, nemají připomínat nic, ale vzbuzovat pocit klidu a nerušenosti.

K vidění budou také nápadité práce nejmladší designérské generace – studentů z Fakulty užitých umění a designu v Ústí nad Labem, z pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové a Ateliéru designu Fakulty architektury pražského Vysokého učení technického, Vyšší odborné školy oděvní a Střední umělecké školy textilních řemesel v Praze. Studenti vytvořili svatební šaty z ovčí vlny, truhličky na odkládání mobilních telefonů či takzvané Hospodáříčky – objekty  nazvané stejně jako bytosti, které se podle lidové tradice vyskytují poblíž lidského obydlí, aby přinesly prospěch. Designu celé expozice se ujaly Natalie Costantinová a Aneta Honzová a pro mobiliář použily české cihly.

Pro návštěvníky, kteří by se chtěli zapojit a naučit se něco nového, budou připraveny v průběhu výstavy workshopy. Zájemci si budou moci uplést slaměné ošatky s Renatou Němečkovou nebo vánoční ozdoby ze slámy s Markétou Bartákovou – oceněnou Ministerstvem kultury titulem Nositel tradice lidových řemesel. Byla by také škoda si nechat ujít workshop výroba vizovického pečiva s mistryní zvykoslovného pečiva Miluší Šímovou a Ivana Langrová zájemcům ukáže, jak na plstění figurek z ovčího rouna. Vernisáž výstavy 1. listopadu ozvláštní módní přehlídka a unikátní vystoupení souboru Bánovské Zpěvule, které přijedou na vernisáž 330 km, aby zazpívaly pásmo písní o lidové magii a zaříkávání. Kolekci nazvanou Tradice vytvořili studenti Vyšší odborné školy oděvního návrhářství v Praze.

Adresa: Galerie 1, Štěpánská 47, Praha 1

Otevírací doba: PO–⁠PÁ: 9:00–⁠18:00, SO–⁠NE (včetně svátků): 10:00–⁠18:00

Vstupné: 100 Kč, děti do 15 let a senioři nad 65 let zdarma

Výstava Tiše usilovat o krásu navazuje na ideu projektu Krásná práce. Představuje řemesla a lidové umění v nových souvislostech. Staré zapomenuté techniky vrací s hlubokým respektem do přítomnosti. Zakladatelka projektu Krásná práce Klára Hegerová usiluje o to, aby se české rukodělné výrobky staly vzorem pro nový životní styl. Obnovuje hodnoty návratu k přírodě, potřebu vlastního zakotvení, pocit hrdosti na naše tradice s důstojností, která jim náleží. Výstava Tiše usilovat o krásu předkládá alternativu k pojetí dnešních zvykoslovných předmětů a nabízí určitý nadhled ve vztahu k původní lidové tvorbě.

Klára Hegerová absolvovala obor Grafický design na Fakultě užitého umění a designu v Ústí nad Labem a získala Fulbrightovo stipendium, se kterým odjela studovat na School of Visual Arts v New Yorku. Po návratu vystudovala obor Dějiny a teorie designu na pražské UMPRUM. V současnosti se v rámci doktorandského studia věnuje historii československého korporátního designu.

Objevte kouzlo indického svátku světel na filmovém festivalu. „Z organizačních důvodů jsme museli termín trochu posunout a vychází zrovna na nejdůležitější indický svátek Diwali (2. listopadu). Proto jsme do programu zařadili také nesmrtelný hit Kabhi Kushi Kabhie Gham, který oslavy toho svátku ukazuje opravdu opulentně a zároveň si ho indické rodiny dodnes pouštějí právě v těchto svátečních dnech“, říká umělecký ředitel festivalu Radim Špaček.

Kromě této klasiky se můžete těšit na aktuální snímky vyprávějící zajímavé příběhy, na které budete ještě dlouho vzpomínat. Pestrou paletu žánrů budou představovat například životopisné drama Srikanth podle skutečného osudu o nevidomém chlapci, který se chce stát indickým prezidentem a zatím to dotáhl na bohatého podnikatele a vlivného filantropa. „Mým osobním tipem je drsný thriller Joram o útěku venkovského muže před politickými gangstery a zkorumpovanými policisty, po celou dobu se svým miminkem v náručí“, doplňuje Špaček. Laapataa Ladies je emocemi nabitý příběh dvou nevěst, omylem zaměněných ve vlaku. Crew je naopak akční komedie o trojici letušek, které se vydají na dráhu zločinu. A nakonec oceňované drama 12th Fail – opět podle skutečného osudu – popisuje strasti mladých studentů s přijímačkami na střední školu, kdy tento film tematizuje prorostlost státních institucí i soukromých podniků korupcí a nečestným jednáním (celý program na www.bollywood.cz).

Atmosféru Indie a zvlášť svátku Diwali bude po dobu konání festivalu zvýrazňovat výzdoba prostor kina od Sanu Babu a doplňovat jídlo z indické restaurace nebo nabídka tradičního nápoje „masala chai“. Tradicí se stala zejména taneční bollywoodská párty. Ta letošní bude pod taktovkou DJ Deepaka v klubu Chapeau Rouge 2. listopadu.

Festival má také facebookovou událost, kam se s blížícím se termínem přispívají zajímavosti a detaily k filmům: https://www.facebook.com/events/770789468423969.

 

Festival indického filmu

31. 10. – 2. 11. 2024

Praha, Kino Světozor, www.kinosvetozor.cz

www.bollywood.cz                   

Na výjimečném benefiční koncertě ve prospěch realizace stavby nového lůžkového hospice v Hradci Králové, zazní Mascagniniho Inntermezzo Sinfonico z opery Sedlák kavalír, dále Dvořákův Houslový koncert A moll, Smetanova Vltava z cyklu Má vlast a Suita z Tachajwanských lidových písní. „Naším cílem je neustále přinášet našim návštěvníkům a posluchačům originální a zajímavé koncerty s vynikajícími umělci. Jedním z nich je bezpochyby Tchajwanský národní symfonický orchestr. Díky úspěšnému vyjednání finančních podmínek se nám podařilo propojit tento mimořádný hudební zážitek s podporou důležitého projektu – výstavby Lůžkového hospice s odlehčovací službou v Hradci Králové, a to formou benefičního koncertu“, řekl k hudební benefici ředitel královéhradecké Filharmonie Vladimír Šrámek.

Přijďte podpořit projekt, který jednou může pomoci v kterékoliv rodině. „Stojíme na prahu té nejvýznamnější etapy projektu – samotné výstavby, do které se můžeme pustit díky získání dotace z Národního plánu obnovy, podpory kraje, města, biskupství a donátorů. Nyní zahajujeme kampaň na získání prostředků na dofinancování projektu. Děkujeme za příležitost benefice ve Filharmonii Hradec Králové, ale i nabídku jistě krásného koncertu pro návštěvníky. Děkujeme všem, kteří nás v této etapě podpoříte“, sdělila Anna Maclová, ředitelka Diecézní charity Hradec Králové.  Koncert se pořádá za finanční podpory Statutárního města Hradec Králové, Královéhradeckého kraje a Ministerstva kultury ČR.

Benefiční koncert pro výstavbu Lůžkového hospice se uskuteční v úterý 5. listopadu 2024 v 19.00 hodin v sále Filharmonie Hradec Králové na Eliščině nábřeží. Vstupné je dobrovolné, veškerý výtěžek poslouží k realizaci hradeckého hospice. Vstupenky získáte zdarma na www.hkpoint.cz a v Infocentrech Hradce Králové.

Výstavbu Lůžkového hospice s odlehčovací službou připravuje Oblastní charita Hradec Králové. Vzhledem ke svému poslání a již poskytované domácí hospicové péči na Královéhradecku tak Charita reaguje na potřebnost této služby vyjádřené mimo jiné i ve strategických materiálech Královéhradeckého kraje i Statutárního města Hradec Králové. Zařízení bude kromě lůžkové části hospice a odlehčovací služby zahrnovat také ambulanci paliativní péče, zázemí pro Domácí hospicovou péči, Poradnu hospicové péče a sklad zdravotnického vybavení. Jeho zprovozněním se zvýší dostupnost a kvalita poskytování odborné paliativní a hospicové péče nevyléčitelně nemocným. Vytvoří se vhodné podmínky pro jejich doprovázení i v posledním období života v domácím prostředí nebo ve specializovaném lůžkovém zařízení, nezapomínajíc ani na jejich blízké. Lůžková odlehčovací služba umožní rodinám dočasné převzetí kompletní péče o nemocného. Zařízení bude umístěno v obci Stěžery u Hradce Králové. Pozemek k výstavbě daroval Královéhradecký kraj. Předpokládané datum dokončení je v prosinci 2025.

Tchajwanský národní symfonický orchestr byl založen roku 1979 jako první tchajwanský profesionální orchestr nástrojů tradiční čínské hudby, jejíž hranice však svým novátorským přístupem dalece přesahuje. Každý rok potěší téměř sto tisíc milovníků hudby při více než stovce vystoupení různých formátů a forem. Od svého založení vydal orchestr více než sto nahrávek, které jsou pravidelně oceňovány v rámci Golden Melody Awards for Traditional Arts and Music. Vystoupení tchajwanského orchestru jsou velmi dobře přijímána na mezinárodní hudební scéně. V rámci svých mezinárodních aktivit hostoval orchestr ve více než dvaceti zemích Evropy, Asie i Ameriky. V listopadu 2018 vystupoval TCO jako první tchajwanský orchestr v newyorské Carnegie hall.

www.fhk.cz

 

Čechovovy hry jsou obecně pokládány za melancholické s lehkou dávkou humoru, přestože Čechov zdůrazňoval, že píše komedie. Autor v dopise A. Tichonovovi píše: „Říkal jste, že jste nad mými hrami plakal. Nejste jediný. K tomu jsem je však nenapsal. Stanislavskij z nich udělal sentimentální hry. Já jsem chtěl něco úplně jiného. Chtěl jsem jen jednoduše a upřímně říct: Podívejte se sem, dívejte se, jaký špatný a nudný život vedete! Nejdůležitější je, aby to lidé pochopili. Dokud to nepochopí, nepřestanu opakovat: Podívejte se, jak nudně a špatně žijete! Co je na tom k pláči?“

Racek bude na zlínském jevišti uveden vůbec poprvé. Umělecký šéf a režisér inscenace Patrik Lančarič k tomu říká: „Racek je komedie, která zobrazuje groteskní až absurdní obraz nenaplněného života, a dosahuje tak velmi silného účinku. Překvapilo mě, že za celou historii zlínského divadla nebylo toto klíčové dílo světové dramatiky inscenováno. Je načase to napravit.“ 

 

Šest variací na nenaplněné touhy

V odlehlém domě na venkově se řeší nesplněné sny, slepé touhy, promarněné ambice a neopětované city. Postavy v Rackovi milují, ale vždy tu špatnou osobu, která zase hoří láskou po někom jiném, stejně tak nedostupném. Racek je příběh o velkých ambicích a osobních selháních. O lásce i o neschopnosti si opravdu vzájemně naslouchat.

Hra organicky zapadá do letošního dramaturgického plánu: tématem aktuální, již 79. sezony zlínského divadla je láska. Láska ve všech podobách a variacích. V Rackovi je to ta nejstarší, která umí zraňovat nejvíc – láska mezi mužem a ženou. Tady však navíc jednostranná, neopětovaná, a to hned v šesti případech.

 

Působivé hudební zpracování a kostýmy na hranici minulosti a současnosti

Autorem scény je Michal Syrový a kostýmy navrhla Michaela Semotánová. Tvorba tohoto scénografického tandemu není zlínskému divákovi cizí. Mohl se s ní setkat například při inscenacích  Dostojevského Muže pod postelí, Pintérově Špíně, Stoppardově EGBDF nebo v muzikálu Donaha!. Pohybové spolupráce se ujala choreografka, tanečnice a taneční pedagožka Hana Achilles. Kostýmy Semotánové vizuálně implikují nadčasovost Čechovova textu. Nejsou exaktně dobové, ale ani přímo moderní. Scénograf Syrový postavil na zlínské jeviště monumentální objekt Treplevova divadla, prostřednictvím kterého se realizuje dramaturgicko-režijní koncepce inscenace. 

Za hudbou k představení stojí skladatel a klavírista Vladislav Šarišský. Jedna z nejvýznamnějších osobností současné slovenské hudby. Hudbu k Rackovi komponoval na legendární Hammondovy varhany, jejichž typický zvuk proslavila například tvorba Mariána Vargy a jeho těleso Collegium Musicum nebo kapela The Doors. 

 

Anton Pavlovič Čechov | RACEK

režie — Patrik Lančarič 
úprava — Patrik Lančarič a Marta Bačíková podle překladu Ľubomíra Vajdičky
dramaturgie — Katarína Koišová
scéna — Michal Syrový
kostýmy — Michaela Semotánová
pohybová spolupráce — Hana Achilles
hudba — Vladislav Šarišský

premiéra 26. 10. 2024 | Velký sál

hrají — Marie Vojtěchová, Adam Kořán, Radoslav Šopík, Milana Gorská, Jan Leflík, Eva Daňková, Karolína Vlčková, j. h., Pavel Vacek, Zdeněk Lambor, Josef Koller

divadlozlin.cz

Antonín Rejcha (1770–1836), vynikající skladatel a hudební teoretik působící dlouhá léta ve Francii, dokončil svou Mši za zemřelé neboli Rekviem roku 1808. Podle slov dramaturga opery DJKT Vojtěcha Franka tato Rejchova monumentální skladba předběhla svou dobu romantickým výrazem, komplexností struktury i silou sdělení. „Ne nadarmo se o tomto Rejchově díle psalo, že tvoří spojovací článek mezi rekviem Mozartovým a Berliozovým,“ doplňuje Frank. Rejchova Mše za zemřelé byla objevena spolu s jeho dalšími rukopisy v Národní knihovně v Paříži teprve ve druhé polovině 20. století a od té doby se dočkala řady uvedení v Evropě i Americe.

„Neumím si představit příhodnější místo pro uvedení duchovní hudby, než je katedrála sv. Bartoloměje. Velmi si cením toho, že soubor opery Divadla J. K. Tyla zde uvede dílo českého skladatele Antonína Rejchy, a to právě v předvečer státního svátku a oslav Roku české hudby 2024,“ uvedla Eliška Bartáková, radní města Plzně pro oblast kultury a památkové péče.

Tradice podzimních koncertů v katedrále sv. Bartoloměje vznikla před čtyřmi lety, diváci tak v minulosti mohli slyšet dvakrát Mozartovo Rekviem, minulý rok pak Rekviem Gabriela Faurého. Poprvé soubor opery v katedrále vystoupil v červnu 2021 při příležitosti jejího znovuotevření.

Koncert se koná pod záštitou Mons. Tomáše Holuba, biskupa plzeňského.

Vstupenky mohou diváci zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka.

 

Ministerstvo kultury vypsalo v období let 2022–2023 dvě samostatné dotační výzvy na podporu víceletých výzkumných projektů. Do první výzvy se zapojilo všech 14 krajů ČR s projekty mapujícími aktéry kulturního a kreativního sektoru činné na území jejich regionu. Do druhé dotační výzvy se zapojilo 12 subjektů, oborových a profesních asociací a výzkumných pracovišť s projekty mapujícími sektor z perspektivy jednotlivých odvětví. V obou výzvách bylo rozděleno necelých 40 mil. Kč. Dílčí výstupy z mapování jsou zveřejňovány průběžně jednotlivými řešiteli, po ukončení podpořených výzkumných projektů v polovině roku 2025 bude Ministerstvo kultury s daty a dokumenty dále pracovat. Mohou se stát argumentační oporou pro zavedení nových forem podpory kulturních a kreativních odvětví, a to jak na úrovni státu, regionálních strategií, tak evropských dotačních programů.

„Pro zdárný průběh mapování jsou důležité metodické vedení a pravidelné koordinační schůzky s řešitelskými týmy. Nejbližší jednání se zástupci krajů je naplánováno na 22. října, na to by mělo 5. listopadu navázat jednání s řešiteli oborového mapování, “ říká ředitelka odboru umění, knihoven a kreativních odvětví Ministerstva kultury Zuzana Zahradníčková a dodává: „Přestože jsou zmiňované dotační výzvy součástí implementace Národního plánu obnovy, chápeme sběr dat o kreativním sektoru jako aktivitu, ve které chceme pokračovat i v budoucnu. Podobně bychom rádi pokračovali v užší spolupráci s řešiteli jednotlivých projektů a Českým statistickým úřadem.“

Projekty v rámci regionálního mapování realizují kromě krajských úřadů také některé kraji pověřené organizace jako jsou Kreativní Praha, Jihočeský vědeckotechnický park, Ostravská univerzita či Technologické inovační centrum Zlín. Projekty v rámci oborového mapování realizují profesní asociace či výzkumná pracoviště. Týká se devíti okruhů – Knihy a tisk, Hudba, Film a video, Televize a rozhlas, Herní vývojářství, Architektura, Reklama, Design a Eventový průmysl. Řešiteli jsou například Vysoká škola ekonomická, Masarykova univerzita, Technická univerzita Ostrava, Asociace komerčních televizí, Asociace komunikačních agentur nebo Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS).

Mapování je rozděleno na jednotnou kvantitativní část a na kvalitativní část, která může být doplněna oborovými specifiky jednotlivých výzkumných okruhů. Výstupem pak bude sada analytických materiálů o stavu a potřebách firem a asociací sdružujících podnikatele v KKO tak, aby stát získal přesnější představu o počtu, velikosti, přínosech i potřebách těchto průmyslových odvětví. Kvantitativní analýzy jednotlivých okruhů budou doplněny agregovanými ekonomickými údaji zpracovanými pro účel projektu Českým statistickým úřadem. Kvalitativní průzkum se pak zaměřuje na rozvojový a inovační potenciál firem nejen v rychle se rozvíjejících technologických oblastech, ale i očekávání ohledně kompetencí čerstvých absolventů škol. Důraz bude kladen také na odhad budoucích trendů a nových příležitostí i hrozeb v KKO.

„Jako členové Sekce kulturního a kreativního průmyslu při Hospodářské komoře ČR jsme usilovali o realizaci celorepublikového mapování několik let. Některé profesní asociace sice již provádí své vlastní oborové výzkumy, ale nyní máme výjimečnou příležitost poprvé zmapovat tento nesourodý a dynamicky se vyvíjející segment ekonomiky souhrnně a dle jednotných kritérií. Neméně důležitý je pro nás také osvětový rozměr, protože se bohužel stále setkáváme s tím, že pod zkratkou KKO si jen málokdo představí celou tu rozmanitou šíři podnikatelských subjektů,“ doplňuje Marie Fianová, předsedkyně Sekce kulturního a kreativního průmyslu Hospodářské komory ČR, v níž se sdružuje většina řešitelů národního mapování.

Podrobnosti k výzkumu jsou dostupné na internetových stránkách společné platformy řešitelů projektů: mapovani-KKO.cz, kde mohou respondenti z některých okruhů rovnou vyplnit dotazník.

 

Co je kulturní a kreativní sektor?

Kulturní a kreativní sektor (KKS) je ekosystém skládající se ze ziskových i neziskových, veřejných a soukromých subjektů zahrnující jak produkci, tak distribuci kulturních a kreativních statků. Jedná se o oblasti na pomezí umění a kultury i podnikání a technologií.

KKS definujeme jako oblasti, jejichž aktivity jsou založeny na kulturních hodnotách nebo uměleckých a jiných individuálních či kolektivních kreativních vyjádřeních. Může se jednat o aktivity zahrnující vývoj, tvorbu, produkci, šíření nebo uchování zboží a služeb, které představují kulturní, umělecká nebo jiná kreativní vyjádření. Stejně tak se jedná o související aktivity v oblasti vzdělávání nebo managementu. Vše zmíněné má potenciál vytvářet inovace a pracovní místa zejména na základě tvorby duševního vlastnictví. Jeho orientační výsek zahrnuje architekturu, archivnictví, knihovny a muzea, umělecká řemesla, audiovizuální oblast, kulturní dědictví, design, festivaly, hudbu, literaturu, živé umění, tisk a nakladatelství, rozhlasovou tvorbu a výtvarné umění.

Co jsou kulturní a kreativní odvětví (dříve také „kulturní a kreativní průmysl“)?

Kulturní a kreativní odvětví (KKO) definujeme jako ekonomické činnosti v rámci kulturního a kreativního sektoru, které využívají talentu a dovedností občanů a jsou založeny na kulturních hodnotách nebo uměleckých vyjádřeních. Do oblasti kulturních a kreativních odvětví spadají ty subjekty kulturního a kreativního sektoru, které nejsou primárně závislé na veřejných zdrojích, tj jsou více než z 50 % finančně soběstačné. Kulturní a kreativní odvětví slouží mj. k tvorbě bohatství zejména skrze využití duševního vlastnictví. Kreativita je klíčovým vstupem a nejedná se o její pouhé přeprodávání. Distribuční řetězce jsou nicméně podstatnou součástí rozvoje KKO a patří k přidruženým činnostem.

Zdroj: Strategie rozvoje a podpory kulturních a kreativních odvětví, Ministerstvo kultury, 2021

 

„Jste srdečně zváni na další ročník festivalu audiovizuální tvorby Cinema Open, kde vás čekají animační a filmařské workshopy, ruchová a dabingová dílna i oblíbený workshop Staň se reportérem. Budete si také moct zahrát hry Chuchel, Botanicula a Machinárium od Amanita design,“ zve na 15. ročník festivalu ředitelka CUA Martina Erbsová.

Ten proběhne ve dnech 15. a 16. listopadu. První den je určen školám i široké veřejnosti a bude se odehrávat v Bio Central.
Dopoledne proběhne v kině vyhlášení studentské filmové přehlídky STUDOKO. Oceněny budou nejlepší studentské filmy v kategoriích Škola a očima studentů a Vytoč se z toho! Odpoledne už bude patřit krátkým filmům nejrůznějších žánrů z celé republiky.

„Do letošní soutěžní filmové přehlídky Cinema Open se přihlásilo rekordních 92 filmů, ze kterých teď porotci vybírají ty nejlepší, které se v pátek odpoledne promítnou na plátně kina,“ dodává Erbsová.

V sobotu proběhnou v rámci festivalu Cinema Open dva filmové workshopy v Centru uměleckých aktivit – Dramaturgie – nenahraditelná součást tvůrčího procesu s lektorkou Janou Strýčkovou a Fotografie a video ve studiu i exteriéru s technikou Sony s lektorem Radkem Habadou.

Podrobnosti - https://www.cuahk.cz/obory/film/cinema-open/

V letošním roce proběhl již 35. ročník fotografické soutěže Premiéra, ve které soutěžili autoři dosud nepublikovaných snímků. Soutěž vyhlašuje CUA ve spolupráci s Volným sdružením východočeských fotografů a fotografie hodnotí odborná porota. Letos se zúčastnilo 55 účastníků, kteří porotě předložili celkem 431 fotografií na volné téma.
Nyní budou fotografie vybrané odbornou porotou po dva měsíce vystaveny v Galerii na Hradě v Hradci Králové. Slavnostní zahájení proběhne ve čtvrtek 14. listopadu v 17 hodin za hudebního doprovodu kapely Gankino Quintet.
Vyhlášení cen a rozborový seminář se členy poroty proběhne 23. listopadu v 10 hodin v sále Albrechta z Valdštejna Krajského úřadu Královéhradeckého kraje. Seminář bude doplněn prezentací tvorby předsedy poroty Petra Zatloukala.
Další z fotografií budou od 1. 11. vystaveny v Galerii Suterén Turistického a informačního centra v Hradci Králové.
 

Více o soutěži: https://www.cuahk.cz/obory/fotografie/premiera/

Prestižní výstava Salon východočeské fotografie je výběrovou přehlídkou aktuální tvorby fotografů z východních Čech i odjinud. Letos vás pozve do reprezentativních prostor Muzea východních Čech.  Výstava se koná jen jednou za tři roky. I proto je vyhledávanou příležitostí, kde se prezentují jen ti nejlepší z přihlášených. Svoje fotografie tu představí 41 autorů, a navíc šest hostů, jimiž budou Radek Kalhous, Martina Kopecká Jurčeková, Ctibor Košťál, Zdeněk Vojáček, Luděk Vojtěchovský a Roman Vondrouš.
„Porotkyně Štěpánka Bieleszová, kurátorka sbírky fotografie Muzea umění Olomouc, a Kamila Bendorffová, fotografka, cestovatelka, organizátorka fotofestivalu v Blatné, které přihlášené fotografie hodnotily, ocenily širokou škálu stylů, témat a technologických procesů, z nichž každý divákovi nabízí něco jedinečného. Porota letošního 7. ročníku Salonu východočeské fotografie chápe jako mimořádnou příležitost povzbudit a objevit regionální tvůrce, kteří, ačkoli nepůsobí v centru dění, jsou schopni velmi originálně vidět svět v novém světle,“ doplňuje k Salonu garantka oboru Foto a výtvarno CUA Zuzana Capoušková.
Slavnostní zahájení 7. ročníku výstavy proběhne dne 23. listopadu. Součástí programu bude také přednáška Kamily Bendorffové s promítáním fotografií.
Výstava potrvá do 19. ledna 2025.

https://www.cuahk.cz/obory/fotografie/salon-vychodoceske-fotografie/

 

Dlouhá léta byly Brabcovy fotografie širší veřejnosti neznámé, objevovaly se sporadicky a více méně neoficiálně. Podle kurátora výstavy Otto M. Urbana neměl však autor fotografií původně ambici své práce vystavovat nebo publikovat, protože se pohyboval zejména v prostředí nezávislé, undergroundové kultury. „Spolupracoval zejména s vydavatelstvím Jazzové sekce a stal se jedním z mála, kdo soustavně mapoval umění 70. a 80. let. Fotil řadu umělců, počínaje Kolíbalem přes Nepraše, Boštíka, Malicha a mnoho dalších.“

Výrazná změna ale nastala po roce 1989. Mnoho vydavatelů i samotných umělců nalezlo v Brabcově archivu záběry, které se následně rozhodli publikovat. Jeho portréty se tak objevily v desítkách monografií, katalogů, sborníků a dalších publikacích.

Nelze se divit, že Brabcovo dílo má dnes několik set tisíc položek, a každý, kdo navštěvuje vernisáže a kulturní akce, tak zřejmě zaznamenal Jaroslava Brabce, jak na těchto kulturních akcích fotografuje. V posledních 15 letech začal mapovat i zahraniční umělce a řada fotografií vznikla přímo v DOXu. „Uvědomili jsme si, že Brabcův archiv je opravdu velmi cenný, protože obsahuje unikátní svědectví nejen o tvářích umělců, ale i tom, jak vypadaly jejich ateliéry. Skrze jeho fotografie lze proniknout hlouběji do práce výtvarníků.  A vždy když jsem viděl nové fotografie, tak mě logicky napadlo, že by z těch fotografií mohla vzniknout velká výstava,“ doplňuje kurátor Otto M. Urban.

Postupem času se Brabcovi podařilo vytvořit vlastní neopakovatelný výraz, jasnou rozpoznatelnost stylu. Nejlépe je postupný vývoj vidět v rozsáhlých sériích, když některé umělce portrétoval mnohokrát, často v průběhu několika desetiletí. Tyto fotografie nemají jen dokumentární význam (pohledy do ateliérů), ale pro samotného portrétovaného se stávají vzpomínkami, jakýmsi osobním archivem.

Vzpomínky jsou silným a důležitým pojítkem i pro samotného autora Jaroslava Brabce: „Kurátor Otto M. Urban se mi často směje, že mám ke každé fotce nějakou historku.  Ano, mám, protože ty fotografie jsou takové moje deníky. Když se začnu ve fotografiích hrabat, tak si hned vybavím dané situace. Je to můj obrazový zápisník plný příběhů.“

Mezi portrétovanými jsou dnes již klasici české výtvarné scény, například Václav Boštík, Jan Zrzavý, Pavel Brázda, Adriena Šimotová, Alena Kučerová, Karel Malich, Zdeněk Sýkora, Milan Grygar i Stanislav Kolíbal. Zastoupeni jsou ale i nejvýznamnější současní čeští tvůrci Krištof Kintera či Josef Koudelka, Vojtěch Kovařík, Jakub Nepraš, Jakub Špaňhel, Jiří G. Dokoupil a mnoho dalších. Nechybí ani hvězdy světového uměleckého světa jako Aj Wej-wej, Gerhard Richter, Yoko Ono, Mat Collishaw, Jake a Dinos Chapmanovi a další.

Brabec si své modely vybírá zcela subjektivně, musí být osloven samotnou tvorbou, silou jejího výrazu. Teprve pak se ptá po osobnosti autora, která se ale stává pro následující fotografii zcela určující.

Navázání osobního kontaktu s fotografovaným je pro Brabce zcela zásadní, plně však respektuje soukromí. Nehledá senzaci, ale svébytně chápanou opravdovost, autenticitu. Vznikají neopakovatelné záblesky okamžiku, zvýrazňující jednotlivá gesta, pohledy či výrazy portrétovaných. „Fotím černobíle, protože umělci se vyjadřují vesměs barevně a já nemám pocit, že bych jim chtěl nějakým způsobem na tvorbě cizopasit. Kinofilm je navíc něco, co mi vyhovuje. Protože když vytvářím fotografie, ve kterých iniciuji náhodu, tak právě kinofilm dokáže ty rozmazanosti, neostrosti a jakousi dynamiku přenést nejlépe.“

 

Kurátor výstavy: Otto M. Urban

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

↑ Magdalena Jetelová, 2005. Foto J. Brabec ©DOX

 

Výstava nabídne 102 velkoformátových fotografií ve třech patrech věže DOXu. Protože Brabcovo dílo je velmi rozsáhlé, rozhodl se kurátor výstavy Otto M. Urban zaměřit v instalaci na fotografie, které nepředstavují tvůrce či tvůrkyně v jasně definovaném ateliéru. „Přednost jsme dali fotografiím, kde je zobrazena především lidská bytost. Bez ohledu na to, že by divák poznal profesi. Řada profesních portrétů je k vidění v knize Jaroslava Brabce, která vychází spolu s výstavou. Na výstavu jsme však vybrali fotografie abstraktnější, pro které je důležitý výraz očí, pohyb, gesto nebo třeba mimika. Celé jedno patro je věnováno umělcům a umělkyním, kteří jsou přímo spojeni s DOXem a řada těch fotografií přímo i v DOXu vznikla. V posledním patře věže je nakonec vytvořena instalace, kde fotografie na návštěvníky mírně shlíží.“

 

Fotografické dílo Jaroslava Brabce není zdaleka uzavřeno. Touha tvořit nemizí. Brabec stále udržuje kontakty i s nejmladšími umělci a umělkyněmi, pravidelně navštěvuje klauzurní výstavy. Právě nadšení a zaujatost jsou pro něj hnacími motory pro další záběry, pro nové tváře jeho země umění.

 

„Je to ve mně jako v koze. Nepotřebuji k tomu říct nic víc. Když prostě vstoupíte do ateliéru, tak víte, že jste na správném místě. Za ty roky možná dělám při focení větší blbosti, jsem víc uvolněný, ale také už lépe vím, jak se iniciuje náhoda… A nejdůležitější je, že mě to baví čím dál tím víc,“ uzavírá autor výstavy, kameraman, režisér a fotograf Jaroslav Brabec.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

↑ Jaroslav Brabec. Foto Martin Čech ©DOX

 

Jaroslav Brabec

Prof. Mgr. Jaroslav Brabec (* 14. června 1954, Praha) je český filmový kameraman, režisér, fotograf, scenárista a vysokoškolský pedagog. Za svou tvorbu byl oceněn pěti cenami Český lev a řadou cen v zahraničí. Ve své tvorbě se zaměřuje nejen na film, ale také na fotografii, kterou vnímá jako prostor absolutní volnosti a svobody tvorby, oproti striktním pravidlům filmového štábu. Jeho fotografie jsou výsledkem osobního vztahu k portrétovaným umělcům, kde se snaží zachytit skutečně autentické okamžiky jejich života. Přestože fotografie pro něj představuje především osobní hobby, jeho práce získaly uznání, zejména díky výstavám a publikacím, kde mnohdy reviduje své původní výběry a nachází v nich nové významy.

 

 

 

 

 

 

 

Publikace Deus Artis

Kniha shrnuje téměř padesátiletou fotografickou činnost kameramana a režiséra Jaroslava Brabce věnovanou výrazným osobnostem umění. V počátcích se jeho zájem soustředil především na české umělce, postupně se rozšířil o osobnosti umění světového. Návštěvy v ateliérech umělců se postupně stávaly návštěvami u přátel. Mezi portrétovanými jsou dnes již klasici české výtvarné scény jako Jan Zrzavý, Jiří Kolář, Zdeněk Sýkora, Magdalena Jetelová, Adriena Šimotová, Karel Malich či Kamil Lhoták. Zastoupeni jsou ale i nejvýznamnější současní čeští tvůrci: Eva Koťátková, Krištof Kintera, Antonín Kratochvíl, Jaroslav Róna, František Skála nebo Josef Koudelka a mnoho dalších. Nechybí ani hvězdy světového uměleckého světa, například Aj Wej-wej, Georg Baselitz, Yoko Ono, Gerhard Richter. V knize najdeme také fotografie ze setkání s hudebními skladateli, například s Philipem Glassem a Krzysztofem Pendereckim, nebo se spisovateli   Pavlem Kohoutem, Arnoštem Lustigem, Lenkou Reinerovou a mnoha dalšími. Přesto portréty uveřejněné v této knize tvoří jen zhruba polovinu těch, které Brabcův archiv obsahuje. Fotografie jednotlivých umělců jsou doplněny krátkými osobními texty Jaroslava Brabce. Vypovídají mnoho nejen o portrétovaných, ale i o autorovi samotném.

 

 

Kurátor výstavy: Otto M. Urban

 

Deus Artis

24. 10. 2024 – 9. 2. 2025

Centrum současného umění DOX

Poupětova 1, Praha 7

Tiskovou zprávu a fotografie lze po registraci stáhnout v sekci Press.

Autor fotografií: Jan Slavík, ©DOX

Tvorba Stefana Milkova je námětově zasazena do světa bájných a mytických postav a výjevů, objevují se i témata křesťanská. Respekt k starobylým symbolům, jejichž univerzální platnost Milkov nepopírá, často kontrastuje s jemnou ironií a humorem. V pozdější Milkovově tvorbě je patrný zájem o technologickou eleganci odkazující k věku strojů, vyjádřený téměř aerodynamickým tvaroslovím a dosahující až k čistě abstraktnímu výrazu.

Výstava představuje výběr z děl Stefana Milkova, která vznikla v období 1989–2024. Předkládá výběr, který umožnuje vhled do jeho tvorby a jejích různých a často překvapivých poloh. Výstavu provází velkoformátové abstraktní malby, jimž se autor začal intenzivně věnovat v období posledních deseti let a které představují zcela svébytnou linii jeho umělecké tvorby. Různé formy, různé materiály. Minipříběhy i mytologické výjevy. Andělské šustění křídel, rozbitý sluneční vůz na poušti, rekové na horizontu a nástup moderní civilizace. To je krajina Stefana Milkova. Sochy a obrazy, které vyžadují soustředění a zamyšlení. Není to lehké čtení, ale jistě stojí za to.

Kurátor: Leoš Válka

Večer tříkrálový je jednou z nejslavnějších komedií Williama Shakespeara, je plná převleků, záměn, komických situací a milostných nedorozumění. Hlavní hrdinkou je Viola, která se po ztroskotání lodi převlékne za muže a zamotá se do spletitých vztahů mezi Vévodou Orsinem, lady Olivií a dalšími postavami. Režisér Štěpán Pácl hru Večer tříkrálový oblékl do moderního hávu a na jevišti kromě veršů a emocí tryskají také hektolitry vody.

„Od Shakespeara nás dělí čtyři sta let, musíme si domýšlet, čím chtěl své diváky pobavit, a pak vynalézt dnešní prostředky, abychom se dnes bavili minimálně stejně dobře jako diváci Shakespearovy premiéry,“ řekl ke své verzi Večera tříkrálového Pácl. „Je pro nás velkou radostí, že se podařilo uskutečnit výměnu mezi našimi divadly. Toto hostování přináší divákům jedinečnou příležitost srovnat různé inscenační přístupy stejných tvůrců a zároveň se seznámit s energií a stylem jiného souboru,“ uvedla šéfka činohry Apolena Veldová.

„Hostování souboru činohry ND v Brně na plzeňském jevišti velmi vítám. Věřím, že diváci ocení atraktivní možnost vidět komedii Večer tříkrálový v nastudování jiného divadelního souboru. A našemu plzeňskému souboru přeji s inscenací Radúz a Mahulena vřelé brněnské přijetí,“ doplnila ke společné výměnné akci divadel Eliška Bartáková, radní města Plzně pro oblast kultury a památkové péče.

Inscenace byla v roce 2022 pozvána na prestižní shakespearovský festival (Festiwal Szekspirowski) v polském Gdaňsku, kde si vysloužila mimořádnou oblibu u mezinárodního festivalového publika.

Vstupenky mohou diváci zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka.