Co se děje

„Výstava letošní Ceny Jindřicha Chalupeckého má mnoho vrstev a prolínají se v ní různé časoprostory – skrze díla Judity Levitnerové se podíváme do 60. let minulého století na techniku textilní tvorby art protis a její současnou interpretaci, Oskar Helcel nás ze současné městské reality zavede do fiktivního příběhu, ve kterém ožívají elektrokoloběžky, a No Fun kolektiv nás nechává nahlédnout do strategie vytváření celého univerza, kde se digitální herní prostředí prolíná s reálným. K tomu divačky a diváci najdou za výstavními panely díla ze sbírek Moravské galerie, která představují volné asociace kurátorského kolektivu k projektům letošního laureátstva. Vše se prolíná se vším, ale každé dílo je také světem samo o sobě. Věřím, že otevíráme jedinečnou výstavu,” okomentovala ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého Karina Kottová a hlavní kurátor Moravské galerie Ondřej Chrobák dodává: „Mám radost, že se výstavní prezentace Ceny Jindřicha Chalupeckého stala opět infuzí současné umělecké senzitivity do rutiny muzea umění a nabízí našemu publiku příležitost seznámit se s jejími vynikajícími ukázkami.“

Judita Levitnerová se ve své tvorbě dlouhodobě zaměřuje na textilní umění, které pro ni není jen materiálem, ale i nositelem hlubších historických a společenských významů. Věnuje se experimentování s technikou „art protis“, která byla patentována na konci 60. let minulého století a je úzce spjata právě s brněnskou Vlněnou. Původně měla tato technika sloužit  pro masovou výrobu oděvů, nakonec se ale prosadila spíše jako umělecká textilie, jež v posledních letech zažívá renesanci v autorské módě návrhářů a oděvních designérů. Levitnerová oživuje tento zapomenutý postup tím, že kombinuje tradiční textilní metody s neobvyklými materiály, jako jsou například staré potahy z autosedaček. Ve svých dílech propojuje minulost a přítomnost nejen v materiální rovině, ale i na úrovni osobní a kolektivní paměti. Doprovodným programem instalace bude sympozium Černé ovce, které pořádá společně s umělkyní Kateřinou Žák Konvalinovou, a které právě techniku “art protis” představí. Sympozium bude součástí programu Jury meeting, který proběhne od 30. listopadu do 1. prosince.

Oskar Helcel se na výstavě prezentuje videoesejí rozdělenou do tří částí, v nichž hraje ústřední roli elektrická koloběžka, kterou někdo hodil do řeky. Rádoby ekologický prostředek tak vinou člověka způsobuje ekologickou katastrofu. Helcel sleduje koloběžku jako symbol greenwashingu, kdy se zdánlivě ekologické řešení ukazuje být pro přírodu mnohem škodlivější, než se zpočátku zdálo. Úvodní video kombinuje nalezené záběry z YouTube, které zachycují různé formy manipulace s koloběžkami. Hlavní částí díla je vertikální video doprovázené autorskou básní, ve které koloběžka na dně řeky získává vědomí a reflektuje svůj pád z ekologické ikony na nechtěný odpad. Příběh vrcholí bajkou o vzpouře strojů. Dílo otevírá pohled do aktuálního vztahu člověka a strojů – vytváříme je k obrazu svému, ale co se stane, když stroje začnou ovládat člověka?

No Fun kolektiv představuje v rámci výstavy CJCH 2024 vrstevnatý projekt, který staví na konceptu worldbuildingu (kreativní proces budování celého univerza) a divačkám a divákům umožní interakci jak v digitálním, tak materiálním prostředí. V jejich světě diváci mohou prozkoumat různá herní místa a zapojit se do alternativních příběhů. No Fun Kolektiv zdůrazňuje nejen hravost a imerzi, ale také kritiku sociálních a ekologických problémů pomocí tzv. kvíření – narušování binárních a heteronormativních struktur. Výsledkem je hravý, neustále proměnlivý svět, ve kterém mohou hráčky a hráči prozkoumávat queer, ekologické a kritické perspektivy ve vztahu k aktuálním společenským otázkám.

Selma Selman: Skrze plameny

Zahraniční hostka Selma Selman vystavuje v České republice svou tvorbu poprvé. Její díla se vyznačují silným odkazem na kulturní a politické otázky Bosny a Hercegoviny, zejména na postavení žen a romské menšiny. Výstava s názvem Skrze plameny zahrnuje videozáznamy dvou performancí, v nichž se autorka zamýšlí nad hodnotou fyzické práce a stereotypy spojenými s její identitou. První performance, Mercedes Matrix (2020), zobrazuje dekonstrukci automobilu, zatímco druhá performance, Nemáte ani tušení (You Have No Idea), vyjadřuje frustraci nad předpoklady o ženách a jejich životních zkušenostech. Kromě zmíněných videí jsou součástí výstavy také vybraná umělecká díla ze série Obrazy na kovu. Malby akrylem na kusech kovového šrotu odrážejí Selmaniny každodenní zážitky a uměleckou praxi.

Propojení s historickými sbírkami

Letošní výstava přináší atypické propojení s historickými díly ze sbírek Moravské galerie. Kurátorstvo se spolu s architektkami Magdalenou Uhlířovou a Adélou Vavříkovou ze studia ruina.office rozhodli přibrat do hry výstavní panely, které obvykle blokují okna a přirozené světlo, a objevit tak novou vrstvu prostoru. Díky zrcadlům umístěným na různých místech galerie mají návštěvníci možnost za ně nahlédnout a odkyjí se jim tak díla ze sbírek Moravské galerie. Kurátorky Tereza Jindrová, Karina Kottová a kurátor Ondřej Chrobák je pečlivě vybrali na základě tematických asociací k projektům laureátů. Za panely mohou návštěvníci najít například díla Albrechta Dürera, Vladimíra Boudníka, Jana Štursy, Bohumila Kubišty a řady dalších.

Výstava Cena Jindřicha Chalupeckého 2024 se po třech letech vrací do Moravské galerie v Brně. Poprvé představí pouze tři laureátky a laureáty vybrané mezinárodní porotou dle nových pravidel, místo dřívějších pěti. Výstava nabídne unikátní průřez aktuálními uměleckými přístupy ke společenským, politickým a globálním tématům. Výstavu je možné navštívit v Pražákově paláci Moravské galerie v Brně až do 23. února 2025.

https://moravska-galerie.cz/

KONFERENCE O (NE)VYROVNÁNÍ

Rozpad bipolární soustavy v roce 1989/ 1990 významně ovlivnil nástup demokracie především v zemích bývalého východního bloku. Třebaže ve většině zemí tzv. předání moci neprobíhalo formou domácích ozbrojených konfliktů či občanských válek (s výjimkou Rumunska), bylo od začátku jasné, že důsledky totalitních režimů v jednotlivých státech a nově se rodící multilaterální systém přinesou globální proměnu celosvětového řádu.

„Od 17. listopadu 1989 uplyne letos už 35 let. Komunistický režim znamenal beznaděj, represi a život ve lži. Úspěšně jsme se ho zbavili a vydali se cestou svobody.
Vybudovali jsme sebevědomý demokratický stát, který vstoupil do NATO, Evropské unie a získal respekt ve světě. Máme být na co hrdí. Bohužel to ale neznamená, že svobodu a demokracii máme automaticky navždy. Musíme se o ně starat, musíme je bránit, musíme o ně stále usilovat. I proto je potřeba připomínat, jaká byla naše minulost a jakou cestu jsme za těch 35 let ušli. Cením si práce Ústavu pro studium totalitních režimů, který se těmto otázkám vytrvale věnuje,“ uvedl předseda vlády Petr Fiala, který nad konferencí převzal záštitu.

Konference s názvem (Ne)vyrovnání se s komunistickou minulostí v evropském kontextu se zaměří na aktuální otázky optikou historiků, politologů, právníků, odborníků z jednotlivých států. Srovnávat se tak budou situace v Polsku, Litvě, na Slovensku, v Maďarsku, ale i v Chorvatsku, Albánii, na Ukrajině či v Rusku.

„Odborníci se budou zabývat mnoha otázkami počínaje konfrontací minulosti a současnosti, procesy ovlivňování současného stavu demokracie předchozím totalitním režimem, kontinuitou a diskontinuitou práva po roce 1989 a jejími proměnami, rizikem sentimentu, dezinterpretace a fake-news, nebo symbolikou výtvarného umění ve veřejném prostoru,“ řekl Kamil Nedvědický, 1. náměstek ředitele ÚSTR a odborný garant konference. „Kvalita příspěvků, rozmanitost diskusí, ale především sdílení nových výsledků bádání představuje možnost čerpání poznatků také pro nejširší veřejnost,“ dodal Kamil Nedvědický. „Současně nevylučuji ani polemiky historiků a právníků, které k danému typu konferencí v rámci svobodného světa jednoznačně patří a jsou posluchači vyhledávány i vnímány,“ uvedl doslova.  

UMĚNÍ A SYSTÉMY

Zajímaví hosté, atraktivní témata s přesahy do dalších oblastí veřejného a společenského života (umění nevyjímaje) a v neposlední řadě také možnost setkání s osobnostmi světového formátu – tak lze ve skutečnosti shrnout koncept vlastní konference. V jednotlivých panelech se vybraní experti budou zabývat otázkami typu:

Jak se tvořily principy fungování demokratických právních států v zemích s komunistickou minulostí?  Jak se s ní takové země vyrovnaly v kontextu (ne)potrestání pachatelů, odškodnění obětí, nápravy zločinů či řešení majetkových i morální otázek?

Jak (ne)snadno se v 21. století tvoří knihy či filmy o totalitě? 

Historik jako krutý kritik nebo empatický empirik?

Speciální pozornost bude také věnována Alternativní historii jako velmi populárnímu vědeckému způsobu popisu fakty podloženého možného vývoje a v té souvislosti knize Listopád Aleny Mornštajnové za účasti autorky.

PŘEDNÍ SVĚTOVÉ OSOBNOSTI

Konference „O (ne)vyrovnání“ je vedle atraktivních témat mimořádná i výčtem zahraničních osobností, v Lichtenštejnském paláci vystoupí Taras Kuzio, profesor na katedře politologie Národní univerzity v Kyjevě, Edward Lucas, renomovaný historik zabývající se energetikou, kybernetickou bezpečností, špionáží, informační válkou a ruskou zahraniční a bezpečnostní politikou, Mirosław Szumiło, profesor humanitních věd, polský historik se zaměřením na systém fungování komunistických elit v totalitních režimech, Çelo Hoxha, albánský historik jehož  kniha „Zločiny komunistů za války 1941-45“ (2014) se stala jednou z nejdiskutovanějších historických knih v postkomunistickém období v Albánii.

Příspěvky reflektující poznatky z daných oborů však přednesou také Igor Lukeš, profesor historie a mezinárodních vztahů na Boston University, Zdeněk Kühn, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy a soudce Ústavního soudu ČR, Jacques Rupnik, politolog a historik, Jiří Přibáň, profesor Cardiff University a soudce Ústavního soudu ČR, David Satter, bývalý moskevský zpravodaj a dlouholetý pozorovatel Ruska a bývalého Sovětského svazu.

HISTORIČKY, VĚDKYNĚ A UMĚLKYNĚ

Graffiti, murálové malby a jejich symboliku ve veřejném prostoru objasní Lena Ens, koordinátorka projektu „Památná místa pro oběti komunistických diktatur.“ O rozhodování Evropského soudu pro lidská práva ve vztahu k vyrovnání se sovětskou minulostí v Baltských státech bude hovořit Dovillé Sagatiené, proděkanka pro výzkum právnické fakulty Mykolas Romeris University. Režisérka Kristýna Vlachová se kriticky vyjádří o stavu vyrovnání se s komunistickou minulostí ve veřejnoprávním prostoru ČR. 

„Velká mezinárodní konference, kterou připravil Ústav pro studium totalitních režimů přináší možnost odborníkům diskutovat o tom, v jakém stavu se nacházela (nejen) česká společnost po roce 1989. Pokud máme zachovat svobodu a demokracii v Evropě, pak je ‚pravda o minulosti‘ zásadní. Badatelská práce historiků představuje naději na vypořádání se s otázkami, které jsou stále aktuální a zásadně ovlivňují naši současnost. Minulost je vždy před námi a na spravedlnost není nikdy pozdě,“ uzavírá Ladislav Kudrna, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů.

Konference je členěna do 14 panelů a zazní zde také metodologické příspěvky v oblasti historie a práva. Moderace jednotlivých panelů se ujímají další významné osobnosti Monika Mac Donagh-Pajerová (vysokoškolská pedagožka a diplomatka, předsedkyně Rady ÚSTR), Martin Palouš (filozof, právník a člen Rady ÚSTR), Ladislav Kudrna, (ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů), Kamil Nedvědický (1. náměstek ředitele ÚSTR), Petr Hlaváček (ředitel Odboru výzkumu a vzdělávání), Andrea Seelich (koordinátorka mezinárodní spolupráce ÚSTR), Jan Kalous, Tomáš Malínek (historikové ÚSTR), Petr Blažek (ředitel Muzea paměti XX. století).

www.ustrcr.cz

Nevšední kombinaci zavedených jmen i absolventů, aktivistických umělců i mainstreamových jmen, a to hned ze tří států. To nabídne pětidenní výstavní pop-up 100ks OFFLINE. Ten už podruhé představí všechna díla, která na 100ks.cz během aktuálního roku vyšla.

„100ks OFFLINE je příležitost jednou za rok vystavit všechny naše edice na jednom místě a ukázat tak pestrost současného umění. Nejvíc se těším na to, že budeme mít v jedné místnosti dílo od legendy typu Tomáše Císařovského a vedle něj třeba polské street artisty. Nebo polskou enviromentální aktivistku společně se slovenskou obžalobou konzumní společnosti. A takových kontrastů a zábavných kombinací bude výstava plná,” láká zakladatel 100ks Jakub Svoboda.

Projekt 100ks vznikl v roce 2021 s cílem popularizovat a zpřístupňovat současné umění. Spolupracuje s předními kurátory, kteří umělce a díla vybírají. Od svého vzniku vydal víc než sto dvacet stokusových edic podepsaných a očíslovaných tisků od více než sta umělců ze tří zemí. Tisky jsou řádově dostupnější než originály a představují tak jedinečnou možnost, jak si pořídit domů skutečné umění. „Příští rok se rozroste jak počet děl a umělců, tak i počet zemí, ve kterých budeme působit,” odhaluje plány Jakub Svoboda.

Přijďte se inspirovat koncentrovanou rozmanitostí současného umění, jeho styly, náměty i zpracováním.

100ks OFFLINE
9.–13. prosince
Karpuchina Gallery
Rybná 22, Praha 1
Út–Pá: 13:00–18:00

Událost na FB: https://www.facebook.com/events/1593180334653646/
Vstup je zdarma.

O neformální zahájení konference se ve středu 6. listopadu v podvečer v Opatských sálech postarala během koncertu ArtCafé skladatelka a pianistka Beata Hlavenková s kytaristou Kryštofem Tomečkem. Na koncert navázalo dnešní ranní slavnostní zahájení v sále Dřevník broumovského kláštera, během něhož přivítal účastníky konference P. Vojtěch Marek Malina OSB z Benediktinského opatství sv. Václava v Broumově.

Pak již odstartoval hlavní program konference, který se letos bude pět dní věnovat tématu Smíření a naděje. Hosty 1. panelu byli plzeňský biskup Tomáš Holub, publicistka Josefína Formanová a soudce Ústavního soudu Jiří Přibáň, které moderátorka panelu Světlana Witowská přivítala první otázkou: Co je to smíření? „Smíření je pro mě v první řadě proces, není to stav. Musíme si ho odpracovat. V druhé řadě je to dar. Skutečnost, kdy tento dar nepřijde, pak je to beznaděj. Naděje je očekávání dobra v budoucnosti. Smíření je vždy spojeno s nějakou nadějí… A s vírou, že existuje nějaká spravedlnost,“ uvedl Tomáš Holub. „Smíření je přijetí sebe sama, svého postavení ve světě a přijetí světa se všemi jeho konflikty, které v něm jsou. Jsem schopen žít ve světě, kde není všechno podle mých představ. Patří to k etické výbavě člověka,“ sdělil mimo jiné Jiří Přibáň. „Beznaděj dodnes považujeme za něco neetického, něco, co je proti dobru. Naděje je současně zápas vnitřní i vnější o tento svět i o to, co může směřovat za tento svět. Proto křesťan má vždycky naději, ale i ateista může, díky bohu, žít s nadějí,“ zavtipkoval pak společně s Tomášem Holubem. Během panelu zazněla spousta dalších otázek, například zda je možné smíření bez odpuštění? „Přiznám se, že odpuštění je pro mě jeden z nejtěžších oříšků. Odpuštění je pro mě nějaký druh lásky, stejně jako smíření. V odpuštění se láska naplňuje. Takže ano, asi se jde smířit s něčím bez lásky. Je tedy možné, že odpuštění je nevyšší formou smíření,“ zamyslela se Josefína Formanová.

V odpoledních hodinách pokračovala konference 2. panelem, který na pódiu přivítal spisovatele Miloše Doležala, psychologa Dalibora Špoka a novinářku Ivanu Svobodovou. Ti se pak společně s moderátorkou Hanou Šimkovou zamýšleli nad cestami ke smíření a naději. Zazněla spousta otázek: Je pro nalezení naděje potřeba, aby člověk odžil bolest? Může být nenávist zdravá reakce? Lze se smířit s bezprávím, které stále probíhá?

„Ke smíření vždy ochotná nejsem, především pokud by to znamenalo popřít určité hodnoty. Čím jsem starší, tím víc si myslím, že by na nich měl člověk trvat. Ale z mé zkušenosti vyplývá, že s většinou lidí se dá domluvit. Pro smíření s ostatními je především důležité nepředpokládat u nich a priori zlý úmysl,“ uvedla Ivana Svobodová. „Je rozdíl mezi smířením se interpersonálním, tedy s druhým člověkem, a s nějakou událostí. Na interpersonální smíření musejí být dva a není to možné bez určité reflexe. Na vyrovnání se s nějakou událostí, nebo s naším životem, to pak předpokládá celý dlouhodobý proces smíření se. Máme na to celý život, abychom to zvládli… My jako psychoterapeuti zakládáme celou terapii na přijetí sebe samého. Přijetí je součástí procesu vedoucího ke smíření,“ dodal Dalibor Špok. A jak odpověděl Miloš Doležal na otázku, kde hledá kořeny naděje? „Na polní cestě, kterou chodili mí předci, kde jsem byl v dětství šťastný… A kde je vědomí, že i oni se potýkali s různými trápeními a že to dokázali snést a unést… Dále umění – třeba hudba, která se dotýká jakéhosi světa, jenž je přese všechno hlubinou, který má v sobě krásné momenty a motivy, které jsou třeba těžké, ale i přesto barevné… A jeden takový příběh s mouchou, která kdysi přiletěla kamarádovi na samotku do cely, rozradostnila ho a přinesla mu vědomí živého světa a také to, že není sám… Proto radím, nezabíjet mouchy,“ dodal s humorem.

Konference pokračuje až do 10. listopadu dalším programem: večerním byznys panelem, pátečním politickým panelem (který je možné sledovat online v iVysílání České televize), Komorní rozmluvou, workshopy se studenty, sobotním regionálním panelem, diskusním setkáním s prezidentem republiky Petrem Pavlem a nedělní procházkou ke Kříži smíření u Teplic nad Metují.

Vzdělávací a kulturní centrum Broumov pořádá Broumovské diskuse ve spolupráci s neziskovou organizací Agentura pro rozvoj Broumovska od roku 2014. Předchozí ročníky se zamýšlely nad tématy Demokratická diskuse, Mír, Evropská identita, Vize vzdělanosti, Hrdinství a odvaha, Důvěra a porozumění, Hodnoty a společnost, Solidarita a sounáležitost, Demokracie a dialog.

Statutárním partnerem konference je město Broumov. Trvalou záštitu udělil konferenci Královéhradecký kraj. Hlavními partnery jsou Nadace BLÍŽKSOBĚ, Jan Barta, Nadační fond Kladné nuly, Škoda Auto, Česká spořitelna, Hobra – Školník a Nadace OSF. Partnery konference jsou Wikov, Podnikatelský klub Broumovska, Z-TRADE a EDUMED. Generálním mediálním partnerem je Česká televize. Hlavními mediálními partnery jsou Deník N a Finmag, mediálními partnery jsou ČRo HK, Katolický týdeník a Naše.broumovsko.cz. Hlavními regionálními partnery jsou Agentura pro rozvoj Broumovska, Benediktinské opatství sv. Václava a Maiwaldova akademie. Regionálními partnery jsou Gymnázium Broumov, Strategická rada regionu Broumovsko, Broumov 2028+, region Broumovsko, Analog Store, Muzeum Broumovska, Městská knihovna v Broumově – Café Litera, Coca Cola HBC Česko a Slovensko a Pejskar.

V muzeu je aktuálně k vidění výstava Zlínský samizdat, která připomíná Zlín (Gottwaldov) jako významné centrum vzniku a výroby samizdatové literatury. Výstava je propojena kvízy pro děti, dospělé a zrakově postižené, kteří se na začátku výstavy se stávají disidentem  a procházejí labyrintem osmi oddělených prostorů. K výstavě se uskuteční ve čtvrtek 14. 11. v 17 hodin promítání dokumentu Dělníci samizdatu s následnou besedou s disidenty Stanislavem Devátým, Bedřichem Koutným a Pavlem Jungmannem. Ve čtvrtek 12. prosince se pak v kavárně 15. budovy uskuteční další doprovodný program, a sice setkání zakládajících členů zlínského Občanského fóra.

Obuvnické spony, jejich historii a vývoj prezentuje výstava Kudy chodí, tudy zdobí. Jedná se o výběr položek z rozsáhlé sbírky obuvnických a kalhotových spon, které získalo Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně darem od nadace John and Pamela Salter Charitable Trust z britského Norwiche v roce 2001. „Pro návštěvníky je připraven průřez tím nejzajímavějším, co sbírka nabízí, doprovodné texty pak probírají historii tohoto módního doplňku, který byl zejména v rokoku naprostou nezbytností v odívání vyšších vrstev,“ uvedla Silvie Lečíková z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

Zcela jinému oboru je  věnována výstava Tajemství zoologického depozitáře, která představuje pestrou škálu zoologických sbírkových předmětů z muzejního depozitáře. Ty  byly vybrány s důrazem na různé zvláštnosti a kuriozity. Tuto výstavu tematicky doplňují obrazy inspirované přírodou vytvořené pomocí techniky počítačové malby od zoologa Pavla Bezděčky ve výstavě Alter Ego PB.

Tyto výstavy doplní od 19. 11. panelová výstavka Radujme se, veselme se, narodil se Kristus Pán v expozici Františka Bartoše. Letos bude doplněna o ukázky dobových pohlednic s vánočními motivy a kolekci betlémů ze sbírek zlínského muzea.

Vánoční výstavka ožije v sobotu 30. 11. v čase 10.00-12.00 a 13.00-17.00 tradičním rodinným programem Předvánoční čas v muzeu s tvořivými dílnami pro děti, vánočním jarmáčkem, pečením tradičního pečiva, prezentací využití rostlin ve vánoční tradici či ochutnávkou čaje z devatera kvítí. Proběhne i ukázka adventního věštění budoucnosti za pomoci odlitků z vosku. Řemeslníci předvedou výrobu soukenných střevíců, figurek z kukuřičného šustí a vánočních ozdob z korálků, slaměných dekorací, betlémových figurek či předení. Ve 13.30 a v 15.00 oživí program Bartošův dětský soubor se svým vánočním pásmem.

Více informací k jednotlivým akcím  na www.muzeum-zlin.cz.

První festivalový večer v pátek 15. listopadu v Atriu Žižkov se ponese v duchu zkoumání těch nejnižších zvukových hladin. Představí se několik projektů: Norsko-francouzské kvarteto Dans les arbres, které spojuje výrazné zástupce jazzové a improvizační scény; švédská hudebnice Linnéa Talp zkoumající liminální povahu varhanních ploch a tělesnost dronové hudby; a těleso Re-Patched vzniklé na půdorysu spolupráce visegrádských zemí, které představí hudební pásmo k poctě tvorby skladatele Bogusława Schaeffera.

Hlavní hvězda letošního ročníku, norská hudebnice a spisovatelka Jenny Hval, vystoupí v sobotu 16. listopadu v prostoru ARCHA+ se svým aktuálním projektem I want to be a machine. Interdisciplinární meta-performance připomíná esej o vystoupení a podílí se na něm uskupení dalších hudebníků a hudebnic. Večer proběhne ve spolupráci s kolektivem Heartnoize.

Následující víkend hostí už tradičně smíchovská MeetFactory. V pátek 22. listopadu vystoupí dlouho očekávaná Puce Mary (účast na loňském ročníku musela na poslední chvíli zrušit). Jedna z nejvlivnějších postav hlukové hudby spjatá s dánským labelem Posh Isolation se postupně posouvala od drastických zkoumání spodních vrstev lidské temnoty až k současné poloze, kterou charakterizují expresivní kompozice s filmovým rozměrem, vykračující s nereálnými chorály a smyčci vstříc post-internetové avantgardě. Večer doplní mimo jiné hudební setkání dvou výrazných experimentátorů, francouzského klavíristy a elektroakustika Mathieua Chamagne a vietnamského perkusionisty Lê Quan Ninha. 

Finální festivalový večer v sobotu 23. listopadu přinese vystoupení projektu Far East Network. Vznik platformy hudebníků z dálného východu (Ryu Hankil z Jižní Koreje, Yan Jun z Číny a Yun Chee Wai ze Singapuru) inicioval japonský legendární experimentátor Otomo Yoshihide; jejich společný zvuk stojí zejména na Yoshihideho protahování kytarových akordů do ploch a hutných zvucích digitální i analogové elektroniky. Večer doplní libanonsko-švýcarské duo Praed (Raed Yassin a Paed Conca) obohacené o slovenskou, v Dánsku působící saxofonistku Michaelu Turcerovou. Setkání iniciované speciálně pro festival Alternativa propojí Turcerové minimalistickou improvizaci a zálibu v otevřených formách s pestrou fúzí arabské populární hudby, současné elektroniky a free jazzu, která charakterizuje tvorbu Praed.  

Kromě uvedených se během hlavního festivalového víkendu představí Eryck Abecassis, francouzsko-alžírský umělec navazující na elektronickou avantgardu; geniální a všestranný saxofonista a experimentátor Georgy Bagdasarov; multimediální umělkyně z olomouckého kolektivu Hlubina Adéla Konečná, autorka synťákového projektu Orinoko; nebo slovenské power ambientové duo Tittingur se zbrusu novým live A/V setem BVRKA.  

Program v MeetFactory bude probíhat i v malém sále. V pátek večer bude prostor patřit free session účastnictva kurzu Hledáme svůj zvuk pro nejmladší zvukové tvůrce, který Alternativa už druhým rokem pořádá ve spolupráci s Noise Kitchen a Synth Library. V sobotu zde pak Mathieu Chamagne představí svou novou zvukovou instalaci s názvem Volumes. Experimentuje v ní s různými modely zvukových objektů a imerzivním zvukoprostorem díky speciálnímu zařízení, které sleduje pohyb hlavy a reprodukuje zvuk ve trojrozměrném prostoru. Návštěvníci s VR sluchátky se volně pohybují ve virtuální realitě, která je čistě zvuková, a kolektivně zkoumají vytvářené prostranství. Jejich interakce s virtuálními objekty a mezi sebou přitom probíhá v reálném místě.

Festival pořádá spolek Unijazz a koná se za podpory Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury ČR, hlavního města Praha, Městská část Praha 5, the Swiss Arts Council Pro Helvetia a Nadace Český hudební fond.

www.alternativa-festival.cz

Výstavní projekt Slovo od slova je nejen o slovech či větách a jejich vizuální podobě v naší společnosti. Jako u předešlých výstav si i v této chceme klást nejrůznější, třeba i kontroverzní otázky. Jak máme s češtinou zacházet? Je to něco posvátného a zakonzervovaného? Nebo funguje jazyk spíš jako živý organismus a nástroj komunikace mezi generacemi? Určuje nám někdo, jak by se mělo mluvit? Máme mít obavy z toho, jak rychle slova vznikají a zanikají? A nezaslouží si výuka českého jazyka výraznou obměnu?  

V rámci výstavy vzniknou instalace, které spojuje téma slova, vět, českého jazyka a jeho nejrůznějších podob vizualizace. Na výstavě se představí umělkyně a umělci, kteří se zaměřují na jazyk, jeho významy, na hru se slovy nebo písmem, přičemž k tomu využívají nejrůznější postupy. 

 Výstava vzniká ve spolupráci s Ústavem Českého národního korpusu při Filozofické fakultě UK a projektem Čeština 2.0. Součástí „edukační výstavy“ v Galerii Atrium jsou doprovodné aktivity nabízející možnost zapojit se do výstavy a stát se její aktivní součástí. 

Vystavující umělectvo

Jakub Kadeřábek (Cringe Prince)

Jan Nálevka

Tomáš Svoboda

Dušan Zahoranský

Jiří Kovanda

Tomáš Vaněk

Kundy Crew

unconductive trash 

Kurátor

Ondřej Horák (Fuczik)

„Za pět let bádání jsem zjistil mnoho zajímavých souvislostí a nejhodnotnějším nálezem byla informace, že první veřejný koncert Orchestru F.O.K, dnešního Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, se konal už 24. října 1934 v Radiopaláci. Donedávna se první koncert odhadoval na rok 1936,“ řekl Jiří Hannsmann. Křest knihy proběhl přesně o devadesát let později v rukou Ondřeje Havelky na pódiu Radiopaláce, kmotrem knihy se stal sólista Ivan Ženatý.

Jiří Hannsmann působí nyní jako basista v Pražském filharmonickém sboru. V době, kdy pracoval jako vedoucí orchestrální kanceláře FOK, bylo mimo jiné jeho úkolem provádět žáky základních a středních škol v rámci oblíbeného edukačního pořadu Orchestr bez fraku po zákulisí a zázemí orchestru a při tom jim podat výklad o jeho historii. Právě tak začalo jeho hledání ztracených pramenů. Všiml si, že výroční almanachy orchestru si v některých datech protiřečí a že v nich chybí zmínky o úplných začátcích. Nebylo snadné se přesných informací dopátrat, neboť na konci druhé světové války vyhořely oba – pečlivě vedené – archivy tělesa, jeden v bytě hobojisty Josefa Shejbala při náletu 14. února 1945, a druhý v Nobileho křídle Staroměstské radnice, kde vypukl požár při Pražském povstání. Navíc zakladatel orchestru Rudolf Pekárek přišel o veškeré své písemné materiály po deportaci do židovského ghetta v Lodži v roce 1941.

Vědělo se, že těleso vzniklo v roce 1934, ale nebyly známy přesnější data ani okolnosti. Po odchodu z FOK se Jiří Hannsmann naplno ponořil do mnoha jiných archivů, aby historii objasnil. Pátral například v německojazyčném dobovém tisku či v deníkových zápiscích dirigenta Václava Smetáčka, které zapůjčila jeho dcera Václava Smetáčková. Podařilo se mu upřesnit založení orchestru na rozmezí 19. 6. – 14. 7. 1934. Se senzačním nálezem anonce a recenze prvního veřejného koncertu přišel právě včas, když probíhalo plánování jubilejní 90. sezóny FOK. Tak vznikla myšlenka Narozeninového koncertu jako částečné repliky prvního veřejného koncertu v Radiopaláci a především myšlenka vyjít se všemi objevy na světlo světa v knižní podobě.

Výstava konfrontuje dvě instalace umístěné ve sklepení rabínského domu a v synagoze. První z nich je monumentální panel (236 x 747 cm) vytvořený autorem výstavy Jaroslavem Andělem a složený z 18 obrazů interpretujících historické dokumenty holocaustu. Na tomto pozadí vynikají vybrané životní příběhy chlapců v lodi synagogy, jimž stejně jako Kalinovu hrdinství i hrdinství jeho spolupracovníků patří pozornost a obdiv. Většina zachráněných chlapců přežila Osvětim i transporty a pochody smrti. Po válce jim odborníci předpovídali těžké poškození duševního zdraví. Expertní posudky se však nenaplnily. Velká většina dětí dokázala založit rodinu a žít plnohodnotný život. Někteří z nich vynikli ve svých oborech, dokonce zde najdeme nositele Nobelovy ceny (Elie Wiesel a Imre Kertész).

Výstava je rozšířenou verzí výstav Antonín Kalina a děti Buchenwaldu, které se uskutečnily v tomto roce v synagogách v Třebíči a v Kolíně. Na jejich přípravách se podíleli studenti Gymnázia Třebíč a Gymnázia Jana Keplera v Praze. Úkolem studentů bylo provádět výzkum týkající se osudů zachráněných dětí, například zjišťovat životopisné informace. Na výstavě v Žatci spolupracují studenti Gymnázia Kadaň, kteří pro zahájení výstavy 10. listopadu připravili čtení ze vzpomínek Eli Wiesela a žatecké rodačky Evy Roubíčkové. Otevření výstavy se koná 86 let od vypálení synagogy během Křišťálové noci, tj. pogromu proti Židům, který tehdy proběhl po celém Německu, Rakousku a Sudetech. Výstava potrvá do 26. ledna 2025.

Záměrem výstavy je udržovat kolektivní paměť a kultivovat historické vědomí, zejména však prezentovat příběhy hrdinství, empatie a morální integrity. Projekt vznikl z přesvědčení, že v době šířící se nesnášenlivosti a rostoucího násilí ve světě je důležité více než kdy jindy bránit lidská práva a hodnoty a inspirovat se pozitivními příklady. Proto je výstava také aktem, který vyzývá návštěvníka, aby si položil otázku „Jak bych se zachoval v podobné situaci já?“

Autor výstavy: Jaroslav Anděl
Pořadatel: Muzeum a kulturní prostor synagoga Žatec

www.synagoga-zatec.cz