Co se děje

Zahájení se koná v neděli 14. 7. 2024 od 18:00 na mikulovském náměstí, kde se představí letošní účastnice a účastníci. Jsou to Daniela & Linda Dostálkovy, Eja Devečková, Libuše Jarcovjáková, Michaela Vrbková, Jan Vytiska a student Jura Piršč. Nejen k poslechu zahraje horňácká folklórní formace Petra Mičky – Hrubá Hudba.

Tématem pro 31. ročník Mikulovského výtvarného sympozia “dílna“ je IDENTITA. Identita jedince, společnosti, místa, umění i identita samotného sympozia.

„Mikulovské výtvarné sympozium "dílna" v sobě nese vize setkávání, vzájemného působení a poznávání odlišností. Přináší mnohostranné obohacování. I díky tomu je dnes Mikulov renomovaným kulturním centrem regionu, městem otevřeným a kosmopolitním...“ Komentuje význam tradiční letní akce místostarostka Petra Korlaar.

Dalším důležitým prvkem, na který se v rámci projektu pořadatelé ve spolupráci s kurátorkou a teoretičkou 31. ročníku Lenore Jurkyovou zaměřují vedle tématu IDENTITA je DIALOG. „Formát sympozia je od počátku založen právě na vzájemné komunikaci, sdílení společného prostoru, myšlenek a zkušeností komunity hostujících umělců a umělkyň. Výsledkem této komunikace a společného sdílení v rámci tvůrčího pobytu v Mikulově jsou díla, která obsahově nebo formálně, odrážejí mj. okolnosti a místo jejich vzniku a tato jsou představena na navazující výstavě.“ Uvádí k letošní koncepci kurátorka ročníku Lenore Jurkyová.

31. ročník sympozia lze vnímat jako začátek nové dekády a jako příležitost akcentovat roli diváků a komunity obyvatel Mikulova, pro které se akce v průběhu třech dekád existence stala nedílnou součástí každého léta. Připravovaný ročník tradičně doplní již po léta zaběhnuté formátů doprovodných programů, kterými jsou: zahájení sympozia, víkend otevřených ateliérů, výtvarný workshop pro celou rodinu, možnost nahlédnout do ateliérů. koncerty, čtení, workshopy a/ nebo zakončení, vernisáž a výstava, která na sympozium bezprostředně navazuje.

Mikulovské výtvarné sympozium “dílna“ bylo založeno v roce 1994. Trvalým výstupem každoroční akce je umělecká sbírka, do které město prostřednictvím daru obdrželo za uplynulých 30 ročníků celkem 736 uměleckých děl. Sympozia se za dobu jeho trvání účastnila celá řada předních českých výtvarnic a výtvarníků.

Více informací a kompletní sbírka: www.artmikulov.cz.

 

 

Různorodost zastoupených médií, od skleněné plastiky přes fotografii, malbu, sochu až ke konceptuálnímu designu, odráží snahu překonávat konvence související s upřednostňováním tradiční malby před ostatními výtvarnými prostředky. Médiem, které má na letošní výstavě významné postavení, je sklo.

Sklářské umění je nádherným řemeslem s několikasetletou historií a jedním z oborů, které proslavily české země po celém světě. K celosvětově nejuznávanějším sklářským sochařům vůbec patří Martin Janecký, který své zkušenosti získával nejprve díky rodinné řemeslné tradici a následně především v USA, kde studoval na vyhlášené Pilchuck Glass School. Pracuje náročnou technikou, kterou ovládá jen několik lidí na světě, a to ručním tvarováním skla zevnitř žhavé baňky (tzv. inside bubble sculpting), při kterém se nepoužívají žádné formy. Začíná se od čisté, rovnoměrné koule, na kterou se v několika vrstvách nanáší sklářské barvy. Následně se bublina otevře a modeluje nástroji do požadovaného tvaru, což v případě nejčastějších Janeckého námětů v podobě hlav a rukou vyžaduje velmi důkladnou znalost lidské anatomie. V autorových sochách lze číst jeho zálibu ve starých kulturách, barokních a klasicistních sochařských portrétech i v díle mistra počátků moderního sochařství Augusta Rodina.

Sklo je také hlavní doménou autorky Anny Jožové, čerstvé absolventky Ateliéru skla Ronyho Plesla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, která je pro svůj specifický sofistikovaný rukopis považována za jednu z nejzajímavějších osobností mladé konceptuálně-designerské scény. Základní linií její tvorby jsou autorské vázy, do jejichž podoby promítá řadu palčivých problémů současnosti, spjatých především s tématy klimatické krize, vymírání živočišných druhů, dominance savců na planetě a kontrastu lidského a geologického vnímání času. Řada objektů pracuje s naivní představou nesmrtelnosti lidského druhu a pošetilostí počínání nicotného člověka vůči všemocné přírodě.

Pomíjivost života se také zrcadlí v totemických objektech Pavlíny Kvity, jež ve své recentní tvorbě využívá především materiálu betonu a acrystalu. Její umělecký projev je určitou kombinací osobní mytologie, zvířecího i lidského světa a nehybných architektonických tvarů. Pradávné se zde setkává s naprosto aktuálním. Dlouhodobě sledovaným motivem autorky je určitý archetyp vnitřního bojovníka, jehož cílem je život v harmonii, v rovnováze s okolím i s vlastní vnitřní povahou.

Na pomezí objektu a malby balancují díla současné umělkyně Moniky Žákové. Její ideová východiska jsou blízká myšlenkovému světu spekulativního realismu, v jehož centru stojí otázka, jak vypadá bytí a rozum z pohledu objektu. Postupně opustila malířské náčiní a osvojila si pracovní postupy, které jsou vlastní spíše sochařské či architektonické práci. Používá světlo, prostor, skladbu, pohyb a také různorodé materiály, jakými jsou například látky, kovy, papír či sádra, které jsou jak základní technologií, tak základním obsahem její práce.

Na výstavě je zastoupeno i médium fotografie, jež prezentuje Bára Prášilová, jedna z nejrespektovanějších současných vizuálních umělkyň ověnčená řadou mezinárodních ocenění, mezi nimiž například i Hasselblad Master nebo Clio Awards. V roce 2022 pokřtila svou první monografii oceněnou titulem Fotografická publikace roku, jejímž autorem je věhlasný newyorský kunsthistorik Thomas Beachdel, který její svérázné, surreálně laděné fotografie charakterizoval jako „obrazy úžasu“ pohybující se na hranici krásy a znepokojivé podivnosti.

Znepokojivé myšlenky odkazující nejen k celospolečenským traumatům, ale v mnoha případech především k osobnímu životu samotného umělce žijí podobně jako ve fotografiích Báry Prášilové i v obrazech někdejší výrazné osobnosti graffiti scény, Jakuba Matušky aka Maskera. Zatímco u Prášilové se schovávají za domnělou atmosféru klidu a vizuální dokonalosti, u Matušky se tyto náměty skrývají pod rouškou groteskní pitvornosti. Jeho tvorba je založena na svébytné technice kombinující spontaneitu propiskové kresby, digitální přípravu na obrazovce iPadu a svobodu samotné malby.

Graffiti a street artová minulost se podepsala i na podobě obrazů dalšího na výstavě zastoupeného autora, Michala Mráze, který ve svých dílech podrobuje drobnohledu společenské klima druhé poloviny 20. století i současnosti. Ze street artu si neodnesl pouze kriticko-analytické myšlení, ale také techniku gestické šablonovité malby. Vizuální strategii staví nejen na ní, ale také na estetice americké reklamy z období 50. až 60. let a specifickém remixu nalezených fotografií, symbolů a odkazů ke kanonickým dílům dějin umění.

Hlavní misí KODLContemporary a tedy i výročních Salonů je posouvat hranice a limity ve vnímání a prezentaci soudobého českého umění. Ten letošní bude kromě těch výtvarně-technologických překlenovat i hranice demografické, a to nejen zařazením mladých autorek a autorů, ale i diváctvem, na které se zaměřuje. Po skončení výstavy v Galerii KODL se totiž přesune na střední školy International School of Prague a Park Lane International School, kde bude pro studenty kromě samotné výstavy připraven bohatý doprovodný program zaměřený na současné umění.

www.kodlcontemporary.com

 

Check Accordion Trio

Netradiční spojení tří akordeonů přináší na Broumovsko klasický repertoár v novém kabátě. Kromě české hudby zazní argentinské tango i další méně tradiční literatura v úpravě pro akordeon. Stejně jako Letní hornové kurzy patří již zcela jistě k broumovskému letnímu hudebnímu dění, členové tria pořádají v Kutné hoře podobně zaměřenou akci, oblíbenou mezi hráči na akordeon – Mezinárodní hudební festival Kutnohorský týden akordeonu. Vytváří tak komunitu hudebních nadšenců stejně jako my na Broumovsku. Trio vystupuje doma i v zahraničí ve složení Markéta Laštovičková, Marie Čejnová a Michal Karban a posledním velkým úspěchem bylo turné v Brazílii na podzim 2023. Soubor zde odehrál na 30 koncertů a propagoval českou hudbu i kulturu.

 

Program koncertu:

Karl Jenkins: Palladio 
Léon Boëllmann: Gotická suita – I. Introdukce, IV. Toccata 
Edvard Gieg: Peer Gynt – I. Ranní nálada, IV. Ve sluji krále hor 
Antonín Dvořák: Slovanský tanec č. 8 g moll – Furiant 
Markéta Laštovičková: Koncertní kus pro tři akordeony 
Carlos Gardel: Por una cabeza 
Ástor Piazzolla: Oblivion 
Ástor Piazzolla: La Muerte del Ángel 
Vladimir Zubitski: Pocta Astoru Piazzollovi 
Markéta Laštovičková: Sambossa 
Ástor Piazzolla: Libertango 

 

Po koncertě budou moci posluchači absolvovat komentovanou prohlídku kostela Panny Marie Pomocné s místním varhaníkem Ladislavem Šikutem. Vstupné na prohlídku bude 100 Kč a poplatek bude možné uhradit v hotovosti přímo na místě.

 

Ohlédnutí za koncertem Filharmonie Hradec Králové / 29. 6. 2024

Slavnostními tóny Sukovy Meditace na staročeský chorál Svatý Václave byl zahájen sobotní, letním horkem doprovázený koncert Filharmonie Hradec Králové v broumovském klášterním kostele sv. Vojtěcha. Více než třicet filharmoniků pod vedením polského dirigenta Jana Miłosze Zarzyckého předvedlo také skladbu Carmina lucemburgiana rezidenční skladatelky festivalu Sylvie Bodorové (která si ji přijela do Broumova osobně vyslechnout), a také díla Wolfganga Amadea Mozarta a závěrečnou Českou Suitu Antonína Dvořáka. Koncert svými úvodními slovy doprovodili umělecká ředitelka festivalu Tereza Kramplová, starosta města Broumov Arnold Vodochodský, děkan broumovské farnosti Martin Lanži, zakladatel Agentury pro rozvoj Broumovska Jan Školník a poslanec Parlamentu ČR a náměstek hejtmana KHK Pavel Bělobrádek.

 

19. ročník festivalu Za poklady Broumovska se koná pod záštitou ministra kultury Martina Baxy, kardinála Dominika Duky a hejtmana Královéhradeckého kraje Martina Červíčka. 

Festival se v roce 2024 koná za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Královéhradeckého kraje, Státního fondu kultury ČR a města Broumov. Generálním partnerem je společnost RSJ. Významnými partnery jsou Alukov, Hobra-Školník, Kasper, Wikov, Dobrovolný svazek obcí Broumovsko, Z-Trade a Svíčky.cz. Partnery festivalu jsou královéhradecká diecéze a místní farnosti, Benediktinské opatství sv. Václava v Broumově, Agentura pro rozvoj Broumovska, Region Broumovsko, velvyslanectví Polska, společnost Petrof a místní živnostníci a podnikatelé, kteří přebírají patronát nad koncerty ve svých obcích. Mediálními partnery 19. ročníku festivalu jsou Český rozhlas Hradec Králové, Classic Praha, KlasikaPlus.cz, Opera+, časopis Harmonie, Naše Broumovsko, PROPAMÁTKY, scéna.cz, Katolický týdeník a Místní kultura.

Festival Za poklady Broumovska je hudební festival s jedinečnou atmosférou. Každé léto otevírá brány unikátní skupiny broumov­ských kostelů, které rozeznívá podvečerními koncerty renomovaných umělců z České republiky i ze zahraničí. Genius loci broumovského regionu, benediktinská his­torie a architektura zasazená do nádherné krajiny, to vše ve spojení s klasickou hudbou vytváří jedinečnou atmosféru festivalu, který se prostřednictvím špičkové hudby dostává do srdcí hudbymilovných posluchačů. Festival udržuje dlouhodobé cíle v podobě podpory mladé nastupující generace umělců, upozorňování na kritický stav kostelů a popularizace klasické hudby ve všech jejích podobách široké veřejnosti. Vstupné na vybrané koncerty je dobrovolné a přispívá k péči na záchranu kostelů broumovské skupiny.

„Zahrada, která byla vždy pro slavného cestovatele místem klidu a inspirace, potřebuje citlivou obnovu, aby mohla opět zářit ve své původní kráse,“ uvedl předseda Nadačního fondu Zikmundova vila Čestmír Vančura a doplnil, že cílem je nejen obnovit původní krajinářský design, ale také integrovat udržitelné zahradnické praktiky a vytvořit prostor pro vzdělávání a kulturu pro budoucí generace.

Získat prostředky na náročnou renovaci rozsáhlé historické zahrady, která se rozkládá na ploše 8700 m², se nadační fond rozhodl prostřednictvím veřejné adopce. Od 2. července má tak možnost přispět k obnově zahrady prakticky kdokoli, a to formou hromadné adopce stromu Miroslava Zikmunda. „Každý, kdo si zakoupí lístek v hodnotě 1000, 3000 nebo 5000 Kč, se stane spolupatronem dubu sloupovitého, který bude v zahradě nově vysazený na podzim. Přispěvatel také obdrží certifikát o adopci a jeho jméno bude uvedeno na pamětní desce u stromu,“ vysvětlila ředitelka nadačního fondu Dagmar Výlupková.

Pro příznivce a podporovatele vily uspořádal nadační fond už v závěru měsíce května také speciální aukci. Nechyběl zde ani cestovatel a přítel Miroslava Zikmunda, Petr Horký a další významní hosté. Mezi dvanácti dražebními položkami se objevila například bříza bílá, kterou osobně sázel Miroslav Zikmund ještě v roce 2020 nebo třeba zahradnická košile Miroslava Zikmunda. Celkově se jednotlivé položky vydražily za 492 000 Kč. Úspěšní dražitelé si na památku odnesli ilustrace s tématem zahrady od umělkyně Evy Davidové. „Děkujeme všem, kteří se aukce zúčastnili nebo se teprve plánují zapojit do hromadné adopce a přispějí tak ke společnému úsilí o obnovu této významné zahrady,“ vyjádřil slova díků Čestmír Vančura.

Běžná údržba zahrady je realizována průběžně už od převzetí vily nadačním fondem v roce 2020. Nová výsadba a vlastní obnova bude zahájena na podzim roku 2024 na základě zpracované studie od renomované architektonické kanceláře Ateliér Krejčiříkovi. Celkový rozpočet je plánovaný ve výši 1 – 1,5 mil. Kč.

Historie zahrady vily Miroslava Zikmunda

• Počátky zahrady (1934-1935): Zahrada byla založena s aktivní účastí první obyvatelky domu, Marie Januštíkové, v letech 1934–1935. V té době zahrada kombinovala užitkové i okrasné prvky​​.
• Rozvoj zahrady (po roce 1942): Po zakoupení pozemku Elmarem Klosem byla zahrada v průběhu 11 let rozšířena o širokou škálu stromů a keřů, včetně 60 jehličnatých stromů, různých druhů ovocných stromů a keřů​​.
• Změny provedené Miroslavem Zikmundem: Miroslav Zikmund, po přestěhování do vily v roce 1953, provedl několik významných změn, včetně pořízení nového stromoví, předláždění chodníčků a vytvoření kaskádových teras. Jeho zásahy zahrnovaly i přidání okrasných prvků, jako byly tamaryšek, smuteční smrky, růžové keře a další, což zahradě dalo charakter lesoparku​​​​. Zároveň započal s podrobnou dokumentací zahrady, kterou dále vedl více jak 60 let a pečlivě ji zaznamenával do jednoho plánu.

 

O Nadačním fondu Zikmundova vila: Nadační fond Zikmundova vila se zaměřuje na ochranu a rozvoj odkazu Miroslava Zikmunda a jeho vily. Fond podporuje projekty zaměřené na obnovu a udržitelnost, vzdělávání a kulturu, které odrážejí bohatou historii a dědictví tohoto významného místa.

 

Další informace na www.zikmundovavila.cz v sekci aktuality.

Na výstavě se prezentují studenti a čerství absolventi oboru Design skla Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské ve Valašském Meziříčí. Design skla je nejstarším oborem sklářské školy, která letos slaví 80 let své existence a je jedinou sklářskou školou na Moravě. Od roku 2008 je členem sítě škol UNESCO. Vedoucím oboru je sklářský výtvarník Josef Divín, mistry odborného výcviku jsou sklářský výtvarník Ondřej Strnadel a mistr Michal Pavlík. „Oba prvně jmenovaní již také vystavovali svá díla ve zbrašovském podzemí a připravili i koncepci letošní výstavy,“ přibližuje vedoucí ZAJ Barbora Šimečková.

Během posledních dvou let zpracovávali studenti téma Voda–Zahrada–Mikroorganismy a inspirovali se také prostředím zdejších jeskyní. Námět pak převáděli do materiálu různými sklářskými technikami, nejpočetněji zastoupenou technologií je hutně modelované a foukané sklo.

Stěžejním dílem výstavy je kompozice čtyř hutně modelovaných skleněných explozí výstřiků vody, které jsou navlečeny na kovových tyčích. V hlavní výstavní prostoře, Mramorové síni, zaujmou čtyři výrazné vertikální skleněné sloupy – pomyslné stalagmity s hutními dekory nálepů či v zákoutí u chodníku skleněná beskydská louka plná pestrých květin. „Některé mikroorganismy vznikly kombinací hutního skla s drátěným pletivem a na všechno ze skalní terasy důstojně shlíží hlavy soch z Velikonočních ostrovů. Svá díla prezentuje celkem 12 studentů a je velmi potěšující, že všichni buď pokračují dále ve studiu na vysokých školách v prohlubování znalostí ve sklářských oborech nebo nacházejí uplatnění v některých erudovaných sklářských firmách,“ popisuje Šimečková.

Výstava Voda/Sklo/Voda obohatí prohlídku 375 metrů dlouhé návštěvní trasy Zbrašovských jeskyní až do konce října 2024.

Zbrašovské aragonitové jeskyní byly v místním kamenolomu objeveny na přelomu roku 1912/1913. Objev je spojen se jmény bratří Josefa a Čeňka Chromých, kteří do nich poprvé pronikli a následně se věnovali jejich průzkumu.  V roce 1914 byla nalezena pohodlnější přístupová cesta z údolí Bečvy a od roku 1926 jsou jeskyně elektricky osvětleny a zpřístupněny turistům. Celková délka známých chodeb je 1,4 kilometru. Unikátem jsou kuželovité raftové stalagmity nebo kulovité povlaky stěn připomínající koblihy. Vzácná modifikace uhličitanu vápenatého, minerál aragonit, vytváří na stěnách bílé jehlicovité krystaly. ZAJ jsou jedinými zpřístupněnými jeskyněmi hydrotermálního původu v Česku, na jejich vzniku se kromě srážkové vody podílela i teplá uhličitá kyselka. Ta se využívá ve zdejších lázních k léčení nemocí srdce a krevního oběhu. Nedaleko se nachází nejhlubší propast ČR a nejhlubší zatopená propast světa – Hranická propast.

Pro informace o otevíracích dobách, přístupu i aktuálním dění v ZAJ je dobré průběžně sledovat web zbrasovske.caves.cz či facebook.com/zbrasovskejeskyne.

Za Festivalem Riversound stojí parta nadšenců z Plzně, kteří mladým talentům umožňují vystoupení před publikem i před odbornou porotou. Díky úspěšné mezinárodní spolupráci a podpoře Česko-německého fondu budoucnosti může festival každý rok vítěze soutěže vyslat za hranice republiky. Kapela, která se letos umístí na první příčce, získá jedinečnou příležitost vystoupit na berlínském festivalu Reverberation a k tomu také jeden den v renomovaném pražském nahrávacím studiu Golden Hive. Kapela na druhém místě bude moci zahrát na akci Tajný Desk v produkci plzeňského spolku Láskyplno a na Pilsen Busking Fest. Třetí umístěný bude pozván na akci Tajný Desk, kde získá živou nahrávku své kapely.

O přízeň odborné poroty i publika se letos utkají kapely Sun Apollo, China Soup, Cold Venus Revisited a Skotační Kulomet a dva sólové projekty Marley Wildthing a Mad Velvet. "Šest finalistů vybírala porota bodovým systémem z více než dvou desítek přihlášených. Na pódiu zazní post-punk, psychedelic rock, new wave, synth rock, prog rock nebo fusion," uvedl produkční Festivalu Riversound Tobiáš Mucha. Hosty budou Rosenthals a německá kapela Go Mahhh. A v režii německých DJs Flux Wildly a Heller than Hell se odehrají obě festivalové after party v music baru MōōVEMENT.

Součástí festivalu je letos rovněž pokračování Riversound Academy, která začínajícím muzikantům pomáhá po technické stránce. "Ve spolupráci s firmou Prolight a Avolites jsme 3. června uskutečnili workshop s konzolemi Avolites pro osvětlovací techniku," doplnil Tobiáš Mucha.

 

RIVERSOUND V. Poprvé pod hvězdami!

5. - 6. 7. 2024 - U Ježíška, vstup zdarma

Foto z minulého ročníku (Klára Mojová):

Riversound 2023

After movie: RS IV (2023) AFTER MOVIE

fb: www.facebook.com/riversound_festival_cz

ig: www.instagram.com/riversound_festival

yt: www.youtube.com/@riversoundfestivalplzen2262

 

Riversound 2024_ PROGRAM

 

Pátek 5. 7.

 

koncerty--louka U Ježíška

• 17:00: Mad Velvet
• 18:10: Sun Apollo
• 19:20: China Soup
• 20:30: Go Mahhh (DE)

afterparty-- MōōVEMENT

• 22:00 Heller than Hell, Flux Wildly

Sobota 6. 7.

 

koncerty--louka U Ježíška

• 17:00: Marley Wildthing
• 18:10: Cold Venus Revisited
• 19:20: Skotační kulomet
• 20:30: Rosenthals

afterparty-- MōōVEMENT

22:00 Heller than Hell, Flux Wildly

vstupné zdarma!

 

Za podporu Festival Riversound děkuje městu Plzeň, Česko-německému fondu budoucnosti, PilsenLive, Láskyplnu, Reverberation a Avolites. Na financování festivalu je možné přispět prostřednictví crowdfundingu na DONIO.

 

„Patnáctý jubilejní ročník byl pro nás zásadní. Rekordní návštěvnost a pozitivní ohlasy nám potvrdily, že jdeme dobrou cestou. Budeme proto v našem snažení pokračovat – opět se zaměříme na kameru v celé její šíři a nevynecháme ani okrajovou tvorbu, která neleží v centru pozornosti světových festivalů. Opět do programu zapojíme také kurátory z řad odborníků a doprovodíme festival výrazným nefilmovým programem, třeba už tradiční audiovizuální nocí,“ přibližuje ředitelka OKO Gabriela Knýblová.

Výraznější změny se však diváci dočkají v souvislosti s místy, kde se festival bude konat. S plánovaným uzavřením budovy bývalého hobbymarketu Bauhaus, která byla od roku 2017 ve správě městské galerie současného umění PLATO, přichází OKO nejen o místo, kam byli diváci zvyklí docházet za programem, ale také o technické a produkční zázemí. Organizátoři OKO proto hledají nové prostory, kde by se mohl 16. ročník festivalu odehrát.

„Bauhaus byl a je speciální a bude nám nejen prakticky, ale hlavně symbolicky chybět. Na druhou stranu se před námi otevírají nové možnosti a prostory, takže se diváci mohou těšit na to, kam všude je letos zavedeme. Ve spolupráci s PLATO budeme pokračovat v jejich hlavním sídle,“ říká Gabriela Knýblová.

O vizuální styl 16. ročníku se – stejně jako loni – postral grafický designér a student pražské UMPRUM Matěj Sumec. Černobílý vizuál pracuje s celosvětově známými zkratkami O.K. a K.O.

Předprodej tzv. early bird akreditací na 16. Ostrava Kamera Oko za zvýhodněnou cenu 750 Kč bude spuštěn 1. června a potrvá do 30. srpna nebo do vyprodání. Od 1. září do 17. listopadu pak bude v prodeji celofestivalová (900 Kč), víkendová (600 Kč) a studentská akreditace (500 Kč).

https://ostravakameraoko.com/

„Věřím, že nadcházející ročník festivalu bude pro stávající i nové posluchače velmi zajímavý. Nový dramaturg festivalu, přední český violoncellista Petr Nouzovský, dbal při výběru umělců na vysokou úroveň. Jsem ráda, že se festival po sedmi letech vrací do nově opraveného kostela sv. Jiljí a Panny Marie Královny. Moc mě těší, že naše pozvání přijal soubor, který u nás koncertuje jen velmi výjimečně - Janoska Ensemble. Uskupení čtyř bratrů a jejich švagra podává klasickou hudbu osobitým způsobem, navíc každý z hráčů má nemalé osobní úspěchy -  první houslista Vídeňských filharmoniků či 1. cena z Mezinárodní soutěže Franze Liszta.” říká ředitelka festivalu Irma Mrázková.

Festival zahájí 9. července v zámecké konírně komorní soubor Barocco sempre giovane s hostujícím korejským violistou Kyungsik Shinem, oceněného 2. místem na Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro 2023. Zazní dílo Antonia Vivaldiho, Maxe Brucha, Antonína Dvořáka či F. A. Hoffmeistera.

Po roce se vrací do Třeboně houslista Daniel Matejča spolu s klavíristou Janem Schulmeisterem, vítězové mnoha národních i mezinárodních soutěží. Loňský koncert vzbudil nadšené ohlasy publika a mnoho žádostí o znovuuvedení dvojice. Program 10. července v Divadle J. K. Tyla uvede Sergeje Rachmaninova, Arvo Pärta i Bélu Bartóka.

Violoncellista Jiří Bárta, houslista Milan Paľa a violista Jiří Kabát vystoupí 11. července v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jiljí s Goldbergovskými variacemi Johanna Sebastiana Bacha.

Již potřetí v řadě se uskuteční noční jazzové odbočení, a to v Tunel music baru. Po vyprodaných koncertech Chantal Poullain a Jiřího Stivína se představí kytarista Libor Šmoldas se zpěvačkou Zeurítií.

Janoska Ensemble si nepochybně podmaní návštěvníky 12. července. Bratři Janoskovi pocházejí z Bratislavy, dnes působí ve Vídni. Všichni ovládají několik nástrojů, z nichž si každý posléze vyvolil svůj hlavní. Členy souboru spojují nejen rodinné vazby, ale také společná hudební vize. Jejich virtuozita a improvizační umění jim dovolují široké repertoárové rozpětí od děl klasického repertoáru po vlastní skladby a aranžmá, překračující žánrové hranice. Soubor vystupuje v renomovaných koncertních sálech včetně newyorské Carnegie Hall, Musikvereinu a Konzerthausu ve Vídni či v Opeře v Sydney.

Tradiční pocty Emě Destinnové se letos zhostí sopranistka Jana Sibera a tenorista Aleš Briscein v doprovodu Komorní filharmonie Pardubice pod vedením Zbyňka Müllera.

Na letní festival naváže série zimních koncertů probíhajících v Divadle J. K . Tyla od října 2024 do března 2025. Vstupenky a kompletní program festivalu naleznete na trebonskanocturna.cz

 

YouTube:

https://www.youtube.com/watch?v=v7Z-Ej6IGdo

https://www.youtube.com/watch?v=YXTHuZ41JOQ

https://www.youtube.com/watch?v=prKIZCDNL4c

https://youtu.be/L3bpulLjykY?si=-FvwEYU_LqcypZ2y

 

trebonskanocturna.cz

facebook.com/trebonskanocturna

instagram.com/trebonskanocturna

 

9. 7. 2024, Konírna, zámek Třeboň

SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ FESTIVALU

Barocco sempre giovane

Kyungsik Shin (Jižní Korea) – viola (2. místo MHS Pražské jaro roku 2023)

Program: A. Vivaldi, G. P. Telemann, O. Respighi, M. Bruch, A. Dvořák, F. A. Hoffmeister

 

10. 7. 2024, Divadlo J. K. Tyla

Daniel Matejča – housle

Jan Schulmeister – klavír

Program: Sergej Rachmaninov – Moments musicaux op.16 (výběr), Fritz Kreisler – Recitativo and Scherzo op.6 pro housle sólo, Arvo Pärt – Fratres pro housle a klavír, Josef Suk – Čtyři kusy pro housle a klavír, Béla Bartók – Šest rumunských tanců

 

11. 7. 2024, kostel sv. Jiljí

Jiří Bárta – violoncello

Milan Paľa – housle

Jiří Kabát – viola

Program: J. S. Bach – Goldbergovské variace BWV 988 v úpravě pro smyčcové trio od Dmitrije Sitkovetského

 

11. 7. 2024, Tunel music bar

Libor Šmoldas – kytara

Zeurítia – zpěv

 

12. 7. 2024, nádvoří Městského úřadu Třeboň

Janoska Ensemble

Ondrej Janoska – housle, Roman Janoska – housle, František Janoska – klavír, Julius Darvas – kontrabas

speciální host – Arpád Janoska – zpěv

Program: J. Brahms, B. Bartók, Á. Piazzolla, J. S. Bach, F. Janoska ad.

 

13. 7. 2024, nádvoří Městského úřadu Třeboň

POCTA EMĚ DESTINNOVÉ

Jana Sibera – soprán

Aleš Briscein – tenor

Komorní filharmonie Pardubice

Zbyněk Müller – dirigent

Program: W.A.Mozart – Don Giovanni, Symfonie g-moll K.550, G. Rossini – Italka v Alžíru, předehra, G. Donizetti – Nápoj lásky, G. Puccini – La Bohéme

 

 

Restaurování kaple sv. Petra a Pavla v Bílém Kameni

Volně stojící kaple sv. Petra a Pavla z 18. století je symbolem i dominantou malé obce Bílý Kámen na Jihlavsku. Po dlouhé roky byla udržována víceméně neodborně a bez komplexního přístupu a v posledních letech se nacházela v havarijním stavu. Obnovena byla s citem pro umělecko-historické hodnoty objektu s maximálním využitím dobových materiálů a technologií.

Návesní kaple z konce 18. století je vystavěna na čtvercovém půdorysu, vrcholem stanové střechy je malá čtyřboká zvonice. Ve výchozím stavu před komplexní obnovou byl objekt silně zavlhčený, venkovní fasáda byla cementová a ochuzená o původní architektonickou hodnotu, střešní krytina byla plechová a interiér byl ve větší míře přebílený. Neprodyšná cementová fasáda udržovala vlhkost ve zdivu, což způsobilo jeho silnou degradaci a statické narušení – během oprav se zřítila část korunní římsy. Staticky byla silně narušená i klenba kaple, což mělo negativní vliv i na omítkové vrstvy s původní výmalbou. V prvních fázích obnovy byla zajištěna narušená klenba a obnovena střešní krytina včetně zvoničky v původním krytí, nevzhledný plech byl nahrazen šindeli. Dále proběhlo odvlhčení objektu a podle historických fotografií byly obnoveny původní zdobné prvky fasády. V poslední etapě v roce 2023 byla na základě stratigrafických průzkumů celoplošně odhalena původní bohatá výmalba interiéru, zafixovaná, plně retušovaná a rekonstruovaná do původní podoby z doby svého vzniku. Restaurování provedl akademický malíř Jan Knor, který při práci vedl studenty restaurátorské školy.

„Obec Bílý Kámen projevila nejenom ochotu a nadšení pro samotnou obnovu památky, zasadila se o pokračování obnovy jako celku, včetně hodnotných detailů“, konstatuje ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči Libor Karásek.

Původním cílem prací bylo technické zajištění kritického stavu památky. Díky vstřícnosti a nadšení všech zúčastněných stran však práce pokračovaly i vizuálním zvelebením a obnovou původní podoby kaple z doby svého vzniku. Historická památka se tak může prezentovat ve své kráse a podobě, nadále sloužit svému účelu a být symbolem a dominantou malé obce.

Nominuje NPÚ, ÚOP v Telči.

Na cenu NPÚ v kategorii Restaurování je navržena obec Bílý Kámen, zastoupená starostou Bc. Radimem Kriegsmannem.

 

Obnova a zpřístupnění zámku Červená Řečice veřejnosti

Areál renesančního zámku pevnostního typu s mimořádně pozoruhodným a téměř kompletně dochovaným opevněním nemá v rámci raně novověké architektury na našem území žádné analogie. V druhé polovině 20. století se však postupně vlivem řady okolností dostal do havarijního stavu. Až v roce 2008 s příchodem nového vlastníka mohla být nastoupena cesta k jeho záchraně.

Hodnota zámeckého areálu spočívá v dochované hmotné podstatě památky. Zámek s převažujícím renesančním a barokním členěním je významným dokladem proměny staršího středověkého sídla na rezidenci zámeckého typu, k níž došlo v 16. století. Typická je výzdoba figurálním sgrafitem, završení budov vysokými renesančními štíty či lemování oken a dveří profilovaným kamenným ostěním. Zámek v Červené Řečici se tak řadí mezi naše nejvýznamnější stavby z tohoto období.

V roce 1948 přešel zámek do rukou státu a až do roku 1990 byl ve správě MNV využíván účelově a chátral. Jeho záchranu komplikoval nezájem vlastníka, zatížení majetku vysokými dluhy a situaci ztěžovala také skutečnost, že pozemky pod zámkem byly předmětem dlouho neřešených církevních restitucí. V havarijním stavu a zadlužený vysokými úvěry jej v roce 2008 získal současný vlastník, který dokázal vyřešit velmi obtížnou ekonomickou i právní situaci zámku tak, že bylo možné jej začít postupně obnovovat a žádat o dotační prostředky z národních dotačních titulů i díky spolufinancování z EU. Pro své mimořádné hodnoty se zámek stal v roce 2014 národní kulturní památkou.

V naprosto zdevastovaném areálu byly bezodkladně zahájeny záchranné práce na odstranění havarijního stavu. V roce 2016 přistoupil majitel, díky získání větších finančních prostředků z evropských fondů, k rozsáhlé obnově exteriérů i interiérů obytného křídla zámku, byla restaurována sgrafitová výzdoba vnějších fasád budov na 1. nádvoří a obnoven i vstupní most.

„Zámek byl v roce 2023 poprvé ve své historii otevřen veřejnosti a jeho obnovená část je prezentována jako letní sídlo vysokých církevních hodnostářů. Nabízí jednu prohlídkovou trasu přibližující návštěvníkům pohled nejenom do soukromí vysokých církevních hodnostářů, ale seznamuje je i s dobovým prostředím církve. Vrcholem prohlídky je interiérový videomapping, kdy je pomocí nejnovějších audiovizuálních technologií vyprávěn příběh stavebního vývoje této výjimečné památky“, sdělil ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči Libor Karásek.

Vlastníci ve svém úsilí nepolevují a se začátkem nové sezóny byla otevřena další expozice v hospodářském zázemí zámku, věnovaná historii morových ran v Čechách a na Moravě.

Nominuje NPÚ, ÚOP v Telči.

Na cenu NPÚ v kategorii Prezentace a popularizace jsou navrženy družstvo Zámek Šebestián, zastoupené Ing. Danielem Davidem, Jiřím Moškořem a Ing. Vladimírem Moškořem, dále tým zapsaného ústavu Památky Plus, z. ú., a tým Lightside, s. r. o.

­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­Cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro s podtitulem Společenské ocenění příkladů dobré praxe vyhlašuje a uděluje NPÚ od roku 2014. Jejím cílem je ukázat, co se v oblasti památkové péče podařilo, a ocenit ty, kteří se o to přičinili.

Do 30. září 2024 bude mít široká veřejnost možnost zvolit si svého favorita v online hlasování Památky děkují. Ceny Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro budou slavnostně vyhlášeny a předány 15. listopadu na Nové scéně Národního divadla v Praze.

https://www.npu.cz/pamatky-dekuji

„Ochotnické spolky najdeme ve vesnicích, malých a větších městech i v krajském městě samém, v našem kraji jich působí na šedesát. S tímto počtem divadelních souborů se v rámci republiky řadíme na první místo. Ochotnické hraní tu představuje dvousetletou živou tradici, která dále pokračuje a rozvíjí se. Divadelníci významně pomáhají utvářet kulturní a společenský život místních komunit, jsou jejich aktivní součástí, čerpají z regionálních tradic, inspirují se jimi a se svými inscenacemi hostují ve svém okolí a účastní se různých divadelních přehlídek,“ zdůvodnila zápis na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Královéhradeckého kraje náměstkyně hejtmana Martina Berdychová 

Amatérské neboli ochotnické hraní divadla je dobrovolnou a pouze volnočasovou kulturní aktivitou. V Královéhradeckém kraji divadelníci působí v různých divadelních oborech, jakými jsou dětské a studentské divadlo, činoherní divadlo dospělých, divadlo dospělých pro dětského diváka i v prosazujícím se alternativním divadle.

Statek je předáván z generace na generaci, jednak přenosem v rodinách, účastí v multigeneračních souborech či divadelní tradici místa. Z tohoto důvodu často dochází k znovuobnovování už zaniklé ochotnické činnosti, soubory si samy organizují přípravu představení, jak po stránce dramaturgické, tak inscenační, interpretační a scénografické. Na různých akcích si předávají zkušenosti i za účasti divadelních profesionálů. 

V repertoáru mají hry české i světové, adaptace literárních děl i hry vlastní a tím i reagující na místní život a události. S ohledem na zájem diváků v inscenacích většinou převažují komedie. Ochotnické spolky najdeme v Královéhradeckém kraji ve vesnicích, malých a větších městech i v krajském městě Hradci Králové.

Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Královéhradeckého kraje vznikl v roce 2011. Jeho vedením bylo pověřeno Muzeum východních Čech v Hradci Králové. Hlavním cílem je ochrana, zachování, identifikace, rozvoj a podpora nemateriálního kulturního dědictví na území Královéhradeckého kraje.

Na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Královéhradeckého kraje patří:

 

• Východočeské loutkářství

• Tradice krajkářství na Vamberecku

• Betlémářství
• České vodáctví
• Výroba forem na modrotisk
• Ochotnické divadlo