Instituce a kulturní zařízení

Přestože hlavní postava Cathy, kterou ve snímku ztvárnila Audrey Lamy, sní o své vlastní restauraci, zavděk zatím bere místem řadové kuchařky u různých, často podřadných, zato mediálně známých „les Chefs“. Poté, co se opět rozhodne z jedné takové luxusní restaurace odejít, nalézá inzerát na místo šéfkuchařky. Netuší ale, že jde o pozici vedoucí kuchyně v azylovém domě pro mladistvé migranty, kde se na kulturu stolování a haute cousine moc nehraje.

„Chtěl jsem natočit sociální komedii, což je žánr, který mám v oblibě už od svého prvního filmu Discount. Šlo mi o to zachytit realisticky problematiku mladých migrantů, aniž bych opomíjel Damoklův meč, který jim visí nad hlavou: pokud nenastoupí do svých 18 let do nějakého vzdělávacího zařízení, hrozí jim vyhoštění. Zároveň jsem ale chtěl, aby to byla komedie, aby ten příběh byl optimistický,“ vysvětluje režisér snímku Louis-Julien Petit, který s herečkou Audrey Lamy nespolupracoval poprvé. V minulosti se již objevila v jeho filmu Neviditelné (2018) zabývajícím se tématem ženského bezdomovectví.

„Natáčet s Louis-Julienem znamená, že prožíváte věci, které jsou obtížnější než obvykle. Točili jsme v náročných podmínkách, v mraze, za vichru, nejdřív se zranil François, potom já, měli jsme různé technické problémy, k tomu covid, neustále se stýkáte s neherci, kteří za sebou mají těžkou minulost. Na konci každého natáčecího dne jsem byla vždycky totálně vyčerpaná, ale zároveň taky šťastná, protože jsem zažívala něco hodně intenzivního,“ popisuje Audrey Lamy, která se na roli připravovala nejen po psychické stránce, ale i po té odborné. Několik měsíců také strávila v kuchyni dvou populárních pařížských restaurací, kde se učila připravovat makrely tak dlouho, až jí po nich byly cítit ruce.

Herečce se zároveň splnil sen zahrát si po boku Françoise Cluzeta, který exceloval především rolí Philippa ve snímku Nedotknutelní (2011), s níž získal hned několik mezinárodních ocenění. Ve filmu A do kuchyně! přitom ztvárnil postavu Lorenza Cardiho, který azylový dům vede.

„Moje role je sice důležitá ve vztahu ke Cathy Marie a k těm mladým, ale není moc velká. Ale já chci hrát právě v takových filmech: angažovaných, populárních a zábavných. Přesně pro tyhle zážitky hraju,“ dodává François Cluzet, který si hned na začátku natáčení zranil achilovku a na place se tak po propuštění z nemocnice pohyboval už jen s berlemi. „Byla to hloupá nehoda, protože mi nedošlo, že už nejsem nejmladší,“ vzpomínal na svůj první natáčecí den.

Síla filmu vychází mimo jiné i z obsazení mladých migrantů, které režisér hledal po pařížských azylových zařízeních. Ve většině případů šlo o nezletilé, které do ciziny poslali jejich rodiče s nadějí, že na děti čeká kdesi ve světě lepší budoucnost. „To, že se na ně někdo dívá, že je bere vážně, s nimi zamávalo: respektovali celý štáb, byli dochvilní, neuvěřitelně disciplinovaní, považovali za štěstí, že mohou být ve Francii. Byli dokonalým ztělesněním toho, co jsem chtěl tím filmem ukázat,“ uzavírá Louis-Julien Petit.

Film A do kuchyně! byl uveden v rámci Festivalu francouzského filmu. Poslední projekce 29. 11. v kině Světozor.

Premiéra filmu v kinech proběhne 15. prosince 2022. Do české distribuce jej uvádí společnost Bohemia Motion Pictures. Trailer najdete ke zhlédnutí ZDE.

Další podrobnosti a informace najdete na www.bohemiamp.cz a na facebookovém profilu https://www.facebook.com/bohemiamotionpictures/.

Aukce nabídne celkem 230 položek, jejich celková vyvolávací cena dosahuje 15 milionů korun. Předaukční výstava, při níž si lze vedle dražených děl prohlédnout i jednu z nejkrásnějších vil v Praze, se uskuteční od 28. listopadu do 7. prosince. 

Zátiší s černou kytarou (1932) Emila Filly pochází z významných pražských sbírek: dílo vystavené v roce svého vzniku v Mánesu vlastnil nejdřív Jaroslav Borovička, a koncem 20. století se dostala do sbírky sochařů Wagnerů. Vyvolávací cena 6,5 milionů korun má podle Tomáše Hejtmánka, majitele aukční síně, potenciál k růstu. „Zátiší s černou kytarou navazuje na Fillovo bílé období a je inspirováno Picassem, Fillovým celoživotním a největším vzorem. Filla tu použil i písky a pasty, takže zátiší je pastózní a působí svěžím a živým dojmem. Jde o jeden z nejhezčích autorových obrazů ze 30. let,“ říká Tomáš Hejtmánek.

Jak dále uvádí majitel aukční síně Arthouse Hejtmánek, trh s uměleckými díly je zatím stále v pohybu. Oproti minulým letům ale i tady dochází k některým posunům. „Investoři i sběratelé chtějí ochránit peníze před inflací, zároveň ale více přemýšlejí, co a za kolik si pořídí. Méně se teď na trh dostávají díla v nejdražších cenových kategoriích, která si jejich majitelé většinou snaží držet. A pokud jde něco na trh – třeba jako u nás Fillovo Zátiší s černou kytarou – kupci si je nenechávají ujít,“ vysvětluje Tomáš Hejtmánek.

 

Správná doba pro nákupy

Podle něj doba přeje nákupům děl kvalitních autorů, jejichž díla se pohybují v jednotkách milionů korun. „Dobré obchody lze například udělat v oblasti kreseb a grafik. Výhodně oproti minulým letům vychází teď i nákup starožitného nábytku a bytového zařízení,“ uvádí Hejtmánek.  A upozorňuje například na ojedinělý šestiramenný manýristický lustr z přelomu 16. a 17. století navazující na uměleckořemeslnou tradici nádherných gotických lustrů: vyvolávat se bude od 650 000 korun. Ukázkou mistrovského řemesla je také trezor z 18. století nabízený od 120 000 korun.

„Unikátním kouskem je pergamentová listina – povolení k výrobě Becherovky s pečetí a podpisem Marie Terezie z roku 1778. Tu nabídneme od 90 000 korun,“ říká Tomáš Hejtmánek a dodává: „Z raritních položek bych upozornil i na neobvykle dekorované kubistické servisy na čaj a kávu Pavla Janáka z roku 1911. První dražíme od 90 000 korun a druhý od 220 000 korun. Janákův servis jsme u nás letos na jaře prodali v novém autorském rekordu za 930 000 korun, včetně aukční přirážky.“

 

Od Špály až po Vojkůvku

Doba 19. století je zastoupena obrazy Josefa Navrátila, Augusta Bedřicha Piepenhagena, tři díla z rodiny Mánesů a početně zastoupený soubor Mařákových žáků. Patří sem raná díla Františka Kavána, Antonína Slavíčka (od 600 000 korun), i rozmarná Pařížanka (před rokem 1900) Aloise Kalvody, který se později proslavil jako krajinář (od 180 000 korun).

Z umělců 20. století zaujme například Kytice (1935) Václava Špály (od 800 000 korun) a Jiří Trnka s obrazem Baletní scéna (1945): poetický výjev z autorovy volné tvorby licitátor nabídne od 350 000 korun. Ukázkou rané tvorby Oty Janečka je Rybník (1952) vyvolávaný od 300 000 korun. 

Pozornost se upíná také ke dvěma dílům Milady Marešové, jež u Hejtmánků zaznamenala na loňské večerní aukci svůj autorský rekord ve výši 1 612 000 korun. Obraz Paní ve smutku (1931) začíná na 220 000 korunách, Václavské náměstí (1924) na 180 000 korunách.

Dílo s názvem Multiple III (1968) Huga Demartiniho nabídne aukce od 65 000 korun. Objekt Jablko z 60. let od Jiřího Koláře se nabízí od 140 000 korun, za stejnou vyvolávací cenu jako dílo Srovnaný svět (1976) Běly Kolářové.

Z děl s vyvolávací cenou do jednoho milionu korun zaujme určitě velkoformátové plátno V éteru (2014) naivistického malíře Libora Vojkůvky. Fantaskní výjev odráží autorovu vášeň pro hudbu i jeho badatelský a cestovatelský zájem o exotická zvířata. Zátiší s chameleonem (jehož Vojkůvka maloval celý jeden měsíc), plchem, hadem, hmyzem a dalšími tvory se bude dražit od 650 000 korun. Dodejme, že Vojkůvka považoval V éteru za jeden ze svých nejlepších obrazů. A také, že jeho dosavadní aukční rekord ve výši 1 860 000 korun padl letos na jaře právě u Hejtmánků.

 

Grafiky a kresby včetně vinné inspirace

Široký výběr nabízí aukce v oblasti kreseb a grafik. K draženým autorům patří například Alfons Mucha, František Kupka, Josef Váchal, Václav Zykmund, Toyen, Albín Brunovský či Václav Boštík.

„Bonbónkem bude licitace o rozverné kresby Josefa Lady, Jiřího Trnky a Václava Špály, které autoři věnovali staropražskému vinárníkovi Karlu Novákovi. Jeho podnik u Týnského chrámu navštěvovali ve 40. letech minulého století věhlasní malíři i básnící. Kromě zmíněných pánů sem chodil i Cyril Bouda, Alena Ladová, Karel Svolinský, Jaroslav Seifert a Vítězstav Nezval. Říkali si Troníčci a majiteli vinárny přispěli do almanachu rozmanitými díly inspirovanými vínem. Tři nejpovedenější teď v aukci nabídneme,“ říká Tomáš Hejtmánek.

Kvalitně zastoupenou kategorii plastik a soch reprezentují Jan Štursa (Hráč na niněru, 1917, od 95 000 korun), Bohumil Kafka (Po koupeli, 1918, od 250 000 korun) nebo Břetislav Benda (Odpočívající dívka, 1925, od 95 000 korun). Ze současníků aukce nabízí například dílo Patrika Hábla, Františka Bukeše, skláře Johana Pertla, umělkyň My Dvě či intermediálního umělce Kryštofa Brůhy, který představuje digitální tvorbu.

 

www.arthousehejtmanek.cz

 

GreenBus: spolek, který pomáhá potřebným na Úštěcku. Úštěk, Ústecký kraj, 2 900 obyvatel

Na anketní otázky odpovídá Ondřej Pelnář

 

Představte se… Kdy a za jakých okolností váš spolek vznikl? Jaké byly motivace a důvody k jeho založení? Proč Greenbus?

Seznámili jsme se jako cestující v zelených autobusech Dopravní společnosti Ústeckého kraje. Od toho také ten GreenBus. Prostě jsme pravidelně jezdili, kecali a nakonec z toho bylo kamarádství a spolek.

 

Jste zapsaný spolek nebo jen neformální sdružení, máte právní subjektivitu?

Jsme úplně oficiální zapsaný spolek se svým IČ a zápisem v registru spolků. Na začátku jsme byli jen taková parta přátel, ale chtěli jsme tomu dát nějakou oficiální podobu a také jsme potřebovali získat peníze na činnost.

 

Kolik členů spolek sdružuje? Jaké jsou věkové, profesní a genderové charakteristiky členů?

Spolek propojuje sousedy napříč okolím Úštěka. Ke členům patří pouze dospělí lidé. Jsme tu přesně napůl muži a ženy, máme i partnery a páry. Věkově se to pohybuje od 20 do 50 let, takže opravdu veliké rozpětí. Člen sdružení musí mít chuť s námi dělat trochu aktivně to, co ve spolku chceme. Vedle našich členů máme mnoho mladých i starších přátel, kteří se s námi občas někde objeví na konkrétní akci.

 

Nakolik aktivní činnost se spolkem vyvíjíte? Jakých cílů chcete jeho prostřednictvím dosáhnout? Máte ambici stát se hybateli širšího společenského dění?

Spolek jsme založili, abychom společně organizovali nějaké aktivity pro místní komunitu. Prostě okořenili život na Úštěcku. Postupně se z toho vyklubaly brigády na místním hřbitově a jiná obnova a úprava veřejných prostor. Párkrát do roka zveme sousedy ze širokého okolí na Rochojádu, což je taková olympiáda ve vesničce Rochově.
Vedle toho všeho pořád usilujeme o něco jako nízkoprahový klub v Úštěku, „Streetklub GreenBus“, pro takové ty poflakující se mládežníky.

 

Na jaký výstup své dosavadní činnosti jste opravdu pyšní? Co se ne/povedlo? Na čem pracujete nyní?

Hlavně brigád-ničíme. Místo abychom -ničilli, tak budujeme. Asi nejvíc jsme pyšní na dohodu se Židovskou obcí a jejich společností Matana a. s. o tom, že naše parta mladých lidí bude nepravidelně upravovat židovský hřbitov v Úštěku a Radouni. Dohoda funguje již druhý rok.

 

Do jaké míry jsou náplní vaší činnosti také sociální práce?

Sociální práce je nedílnou součástí našich aktivit. Díky takovému streetworku v autobusech místní dopravy se na nás nabalují stále noví a noví potencionální účastníci dalších činností. Těší nás, že máme pořád kolem sebe partu fajn lidí, které neopouští nadšení stále něco dělat a podnikat.

 

S jakými organizacemi spolupracujete? Kdo vás podporuje? Z čeho hradíte výdaje?

Rádi jsme v součinnosti s jinými organizacemi, např. se Zubrnickou museální železnicí, z. s., s nímž sem tam společně uděláme brigádku. Také jsme pomohli založit další spolek „Toulavý kůň − stáj Mukařov“, kde se starají o týrané a zanedbané koně. Takže máme opravdu široké spektrum působnosti. Podpory se těšíme hlavně od vedení města a tento rok jsme získali i grant od společnosti Mondi Štětí v rámci jejich výzvy „Žít mě baví“ pro místní spolky a sdružení.

 

Ústecký kraj, pod nějž Úštěk spadá, patří podle informací z médií k regionům s nejvyšším počtem drogově závislých teenagerů. Navíc je tu nejvyšší podíl lidí nad 15 let, kteří dosáhli pouze základního vzdělání – tvoří zde 20 % populace. Co se dá podle vás proti tomuto demotivačnímu prostředí dělat?

Z našeho pohledu se dá dělat to, co právě plánujeme − otevřít streetklub a věnovat se tam těm, kteří to potřebují. Oni si nás už najdou, nebo už našli. Jediné, o co se můžeme pokusit a považuji to za dost podstatné, je zkusit odklonit jejich volný čas směrem ke smysluplnosti. Proto toužíme otevřít takovou zónu bezpečí bez kouření, alkoholu a drog. Je to jen kousek do mozaiky, ale bez něj ji nesložíme, zůstane neúplná.

 

Máte nějaký pozitivní příklad, kdy se vám podařilo „tonoucímu“ mladému člověku nabídnout šanci ke změně a on ji opravdu využil?

Právě tohle je naše přání, aby vysněný streetklub přesně takto zafungoval. Ale neděláme si vůbec idylické představy, že to klapne. Zatím se nám podařilo mírně pošťouchnout jednoho dospělého alkoholika, bývalého vojáka, fajn chlápka z jedné vesničky na Úštěcku, směrem ven ze začarovaného kruhu alkoholismu. Právě alkohol je asi největší bolístka místních. Chlápek teď chodí do práce a po výkyvech nahoru a dolů, kdy se ocitl i na hranici smrti, dnes celkem funguje. Ale trvalo to dva roky...

S našimi teenagery jsme nějak v kontaktu osobně i přes instáč a moc nemoralizujeme. Chceme jejich důvěru a tak musíme jasně říct, že s tímhle jako nesouhlasíme, ale bereme tě takovýho, jakej seš. 

Až bude zázemí, klub, prostor..., máme šanci těm mladým lidem nabídnout více u fotbálku nebo pinčesu nebo prostě u kávy a čaje. 

 

Jaké možnosti mají podle vás mladí lidé v Úštěku pro smysluplné trávení volného času, především pokud jde o kulturní vyžití? A jaká je poptávka?

V Úštěku − upřímně − toho moc není. Město je velmi friendly k rodinám a dětem, ale pro takové ty grázlíky a lumpíky skoro nic. Oddíl Bobři, skaut, komunitní centrum Ba-vlnka, Dům dětí a mládeže, fotbal, ano, to tu všechno máme. Super. Ale pro, jak my říkáme, neorganizované partičky „problémáčků“ tady nic nenajdete. A poptávka? Určitě. Zkusili jsme to virtuálně na instáči a máme tam @streetklub_ustek a docela slušný followers.

 

Jaký je vztah spolku k obecnímu zastupitelstvu? Máte jejich podporu? V čem byla spolupráce s minulým, oceněným vedením radnice tak mimořádná? Slyší nové vedení města na váš podnět vybudovat ve městě skatepark? Jste ve shodě s širší veřejností? Všichni streeťáci, skejťáci, scooťáci a bajkeři asi nadšeně souhlasí, ale jsou i jiné možnosti, jak může vypadat hřiště pro teenagery, třeba workoutové, lanové nebo parkourové…

Po volbách se nám změnilo vedení města, ale spolupráce jede dál. Minulé zastupitelstvo rozjelo spoustu zajímavých projektů všemi směry, to současné trochu přibrzdilo. Co je ale společné a co trvá dál, je snaha napříč radou, zastupitelstvem, opozicí i komunitními organizacemi, dělat město Úštěk ještě přátelštější rodinám, dětem, mládeži a všem generacím. My z toho uždibujeme svůj dílek v podobě streetklubu, jehož součástí může být brzy i skatepark nebo cokoliv, co zase kousek posune volný čas na jiný level. Snažíme se všechno postupně propagovat v místním Úštětském zpravodaji a postupně lidem servírovat naše plány. Co tak sledujeme, zatím vyloženě negativní reakce nejsou.

 

Pod místní kulturu patří také péče o památkové dědictví v místě bydliště, ve vašem případě v bývalých Sudetech. Píšete, že vizitkou národa jsou čisté záchody a krásné hřbitovy. Čistíte a okrašlujete? Setkáváte se při brigádách na hřbitovech nad opuštěnými hroby místních Němců se stále palčivým tématem usmíření a odpuštění?

Právě smíření a odpuštění je hlavní hybnou silou naší dobrovolné aktivity na hřbitovech. Zrovna jsme třeba objevili zaniklý hřbitov v Habřině pod smetištěm. Skvělá příležitost trochu narovnat dějiny. Ale úplně prvním impulsem byl tragický příběh malého Pepíčka, který se svou rodinou v 70. letech zahynul na přejezdu v Zimoři. Jeho rozvalený hrob nás inspiroval k brigádám. Tedy nezaměřujeme se jen na sudetské hroby, i když jejich smutná historie může být právě při této práci pravdivě vyložena. Asi úplně nechceme být „okrašlovací“ spolek, ale to naše krášlení prostě patří do života místních sdružení.

 

Převzali jste do své správy stránky http://ochotnik.cz, kterým chcete dát nový život. O co jde a jakou máte vizi?

Jedná se o starý projekt pro amatérské divadelní soubory. Jde o stránky s katalogem divadelních her a hříček, kam každý může tu svoji uložit, nabídnout druhým a sám si pak jakoukoliv také stáhnout a se svým souborem nacvičit. Mimo to provozujeme naše stránky greenbus.cz a instáč @streetklub_ustek. Máme výbornou spolupráci s firmou E-parťák, která nám s weby a jejich správou moc pomáhá.

 

greenbus.cz

V čem spočívá kouzlo tohoto drobného barokního dílka? Kouzlo, které nutí herce pravidelně ji pro radost hrát? Ačkoli vznikla v době barokní a mohlo by se zdát, že tedy obsah bude vážný, není tomu tak. Sejdou se tři pastýři Corydon, Pindarus a Titirus. Jednomu pošel velmi cenný pes – hlídač stáda a ostatní mu začnou nabízet svého, začnou ho chlácholit. Najednou však anděl z nebe zvěstuje, že se daleko odsud narodí Ježíšek a pastýři tedy rychle poberou co mohou a vydají se poklonit dítěti. Co se ale nestane. Stejný úmysl samozřejmě pojali i tři králové – Kašpar, Melichar a Baltazar. A tak dojde ke sporu – čí že je nový král? Pastýři soudí, že chudých lidí – vždyť se narodil v chlívku. Králové jsou naopak přesvědčeni, že to je pán s velikou mocí, jež opustil svůj palác v nebi. A tak náleží králům. Ostrý spor už už začíná být pranicí. Když v tom zasáhne opět anděl a vysvětlí rozhodnou řečí, že Spasitel patří všem.

Kdo měl možnost vidět tuto hru, dá mi jistě za pravdu. Je mimořádně veselá a vtipná. Kde ale vznikla, když ne v Rakovníce?

Když jeden z pastýřů chválí svého psa, zmiňuje, že hlídá celé okolí – i vísky Pěšice, Srbce, Popovec a Mentour. Všechna místa dodnes najdeme na mapě. Všechna leží nedaleko města Luže, jemuž vévodí zřícenina hradu Košumberk a stejnou měrou i monumentální barokní Chrám Panny Marie Pomocné. Je zřejmé, že hra vznikla buď přímo v těchto končinách, nebo představoval místní kraj přinejmenším významnou inspiraci.

Součástí barokního chrámu v Luži byla i jezuitská kolej. A poměrně krátkou dobu tu pobýval ve funkci kazatele a katechety Johann Libertin. Právě jemu bývá připisováno autorství hry vzniklé patrně kolem roku 1684. Libertin totiž rád psal. Hra byla tedy pravděpodobně určena přímo pro studenty místní koleje k secvičení a následnému sehrání lužským obyvatelům.

Otisk vánoční hry zapracoval do svého nesmrtelného románu Tovaryšstvo Ježíšovo mistr dramatu spisovatel Jiří Šotola. I děj Tovaryšstva se odehrává v okolí Luže a hradu Košumberk. Jiří Šotola vzdal knihou hold kraji, jež měl tak rád. Kraji, v němž je i pohřben.

Letošní předvánoční čas, o sobotách 10. a 17. prosince vždy od 16. hodin proběhne přímo na hradě Košumberk čtení vybraných pasáží z románu tovaryšstvo Ježíšovo. A samozřejmě i čtení o Rakovnické hře vánoční.

Není bez zajímavosti, že originál hry se později ztratil. Ale každý rok na Vánoce se znovu a znovu před zraky diváků odehrává veselý příběh o třech králích, pastýřích a děťátku. Příběh, který už několik století k našicm vánočním dnům patří.

 

„Vzpomínám, jak mi vždycky maminka říkala: Já jsem koupila prádelník a než jsem se vrátila, otec ho zaplnil knihami. Tak je to zřejmě dědičné postižení,” říká Tomáš Halík o svém vztahu ke sbírání knih v aktuálním dílu nového pořadu webu art.cz. Vedle monsignora mohou diváci nahlédnout do knihoven osobností jako výtvarnice Lucie Lomová, literární historik Martin C. Putna nebo typograf Martin T. Pecina. „Naše nová série o knihovnách je další z řady web only videí, která vytváříme pro ctart.cz,“ popisuje šéfredaktor webu Jiří Koukal a doplňuje: „Všichni tu v redakci máme rádi knihy a moc dobře víme, že taková osobní knihovna toho o člověku dokáže říct víc, než se na první pohled zdá. Kdykoliv jsem u někoho doma, vždycky mu knihovnu prolustruju, abych si ho trochu zařadil. Lidi bez knihoven jsou podezřelí. S o to větší radostí jsme s kolegy navštěvovali byty osobností, o jejichž knihovnách by si mnozí milovníci literatury mohli nechat jenom zdát.“ V chystaných dílech se můžou diváci těšit na papírové skvosty soudkyně Evropského soudu pro lidská práva Kateřiny Šimáčkové nebo filosofky Alice Koubové.

Odkaz na jeden z dílů: https://art.ceskatelevize.cz/inside/tomas-halik-u-me-doma-bydli-predevsim-knihy-4qJJ7

„O ztracené vodě“ je bezmála hodinová operka z pera trumpetistky a skladatelky Štěpánky Balcarové, která se rozhodla zhudebnit libreto s lehkým, vtipným, ale trochu kousavým až satirickým příběhem. Hudba je zkomponována převážně jazzově, neboť sama skladatelka se pohybuje výhradně v tomto žánru. Operka je ale od začátku míněná pro dětské interprety, a tak se na jazzových rytmech, feelingu a harmonii klenou jednodušší, dobře zapamatovatelné melodie. "Chtěla jsem napsat hudbu, kterou si děti zamilují. Hudbu, která je sice určená pro ty nejmenší, ale není hloupá ani prvoplánová a neztratí nic na své umělecké kvalitě. Hudbu, která nenásilně spojuje dětský svět se světem soudobé moderní hudby. Troufám si říct, že se mi to povedlo!" uvádí Štěpánka Balcarová. Malí zpěváci a zpěvačky se tak přirozenou formou setkají s jiným žánrem než s hudbou vážnou nebo populární, která se v současné době vyučuje na většině hudebních škol.

Do představení bude zapojen především dětský sbor ZUŠ Broumov, po jehož boku vystoupí i tři profesionální jazzoví zpěváci – Andrea Šulcová v roli Žabky, Martin Růža v roli Jelena a Barbora Mochowá jako Sova. Zpěváky doprovodí desetičlenný orchestr sestavený z místních hudebníků a rytmická sekce, která představí přední české jazzmany – klavíristu Vítka Křišťana, kontrabasistu Jaromíra Honzáka a bubeníka Kamila Slezáka. Vznik a výrobu dekorací, kostýmu a masek zajistí tým Divadla bratří Formanů v čele s Jitkou Barnetovou. Děti rozpohybuje Dora Sulženko Hoštová. Velkým přínosem pro děti bude spolupráce s režisérem Matějem Formanem, který se ujme režie i celkového vizuálního obrazu operky. “Malý drahokam hudby, příslib zkušených a neopotřebovaných hudebníků, opora a podpora osvícených podporovatelů a důvěra tvůrců v setkání s dětmi a jejich světem, která kolem vyprávění „O ztracené vodě“ s velkou pravděpodobností zažijeme. Na divadelní scéně jako v krajině nám blízké hledáme životadárné prameny. Radost z divadla, muzicírování a společná tvorba jsou stejně osvěžující a opojné jako chladná voda z tůně ukryté v kapradí uprostřed lesa. A to hledáme,” těší se na představení Matěj Forman.

Premiéra proběhne ve středu 14. června 2023 v multifunkčním sále Dřevník v areálu broumovského kláštera. Následující den proběhnou dvě reprízy. V jednání je také uvedení v Praze na Lodi Tajemství v rámci festivalu ARENA 2023.

 

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Evropské unie. Více informací o projektu naleznete na https://bit.ly/oztracenevode.

 

Česká televize dnes oslovila vedení televizí Nova i Prima s nabídkou na společný postup při vysílání závěrečných prezidentských debat. Oběma televizím nabízí společné vysílání, společnou dramaturgii i zastoupení moderátorů všech tří televizních společností.

ČT má v tuto chvíli potvrzenou účast ve vlastní Superdebatě dne 12.1. a 26. 1. od favorizovaných kandidátek a kandidátů s výjimkou Andreje Babiše, který účast ještě nepotvrdil. Společný postup velkých vysílatelů však vnímá jako funkční řešení především pro diváky, ke kterým se budou v období před volbami dostávat informace roztříštěně z desítek různých debat a platforem.

Společná Národní prezidentská debata se pro diváky může v tomto kontextu stát kvalitním informačním základem před rozhodnutím o tom, komu následující den dají svůj hlas. Stejně tak je společné řešení vstřícné i vůči kandidátkám a kandidátům, kteří budou před volbami vedeni k plnění řady povinností a mohli by se takto  intenzivně soustředit na vrcholnou televizní debatu.

Již v minulosti realizovala ČT spolu s komerčními televizemi vysílání projevů nejvyšších ústavních činitelů, prezidenta republiky nebo předsedy Vlády ČR. V případě Národní prezidentské debaty Česká televize nabízí možnost, že výrobu pořadu zajistí. Rovněž by pro ni poskytla připravené reprezentativní prostory Národního muzea.

Společné televizní vysílání debat před významnými volbami je osvědčeným formátem, který funguje například v Německu nebo USA.

Předvolební zpravodajství České televize patří dlouhodobě k nejsledovanějším a nejdůvěryhodnějším v ČR. Prezidentský duel, který ČT vysílala před druhým kolem volby v lednu roku 2018, sledovalo 2,7 milionu diváků, tedy více než pětapadesát procent všech lidí, kteří měli v danou dobu zapnutou televizi. Debata se před čtyřmi lety stala nejsledovanějším pořadem roku na celém televizním trhu.

 

Vernisáž: 2. prosince 2022 od 18:00

Výstava potrvá do 5. února 2023

 

Galerie 4, Františkánské náměstí 1, Cheb

E/ galerie4@galerie4.cz | W/ www.galerie4.cz

Otevírací doba: Út–Ne 10.00–17.00 nebo dle dohody

 

Historie i současnost géčtyřky:

Galerie 4 byla otevřena 4.12.1985. Vedle výstav již probíhaly workshopy Barevné léto (čtrnáctidenní tábor pro děti s fotografií, malbou a divadlem) a Tvůrčí dílna fotografie (krutě upřímné hodnocení fotografií autorů Západočeského kraje). V roce 1987 začínají jednání o výstavách se západními ambasádami a galerie se dostává do hledáčku StB.

O rok později je realizována francouzská výstava Konstrukce a fikce, po níž následují první výslechy na StB, ale již jsou nasmlouvány výstavy na příští rok z Francie, Británie, USA a Japonska. Výslechy pokračují i se zaměřením na výstavy z Ruska a Ukrajiny. Ve spolupráci s Chebským muzeem vzniká Dílna dokumentární fotografie zaměřená na okres Cheb a „pevnou hráz socialismu a míru“. Pravdivý obraz tehdejšího Ašska vzbudil velkou pozornost občanů a rozzuřil státní bezpečnost a komunisty. Zákazy, nařízení, cenzura a úvahy o zavření galerie zastihly galerii v listopadu 1989. Zajišťovali jsme fotografie z Prahy později i tisk materiálů v tiskárně OKS. Do roku 1990 jsme vystavovali převážně dokumentární a subjektivní fotografii, která přinášela pravdivý obraz skutečnosti. Dramaturgie galerie se začala měnit ve prospěch výtvarné fotografie. Strhující devadesátky pak přinesly explozi výstav, dělali jsme 12 – 15 výstav ročně v naší galerii, ale i výstavy mimo ni a v zahraničí. Workshopy Diagonála Evropou (Edinburg, Cheb, Mnichov, Palermo) trval 4 roky a dal vzniknout workshopu portrétu a aktu KontAKTfoto, který probíhal 22 let. Spolupráce na projektech v příhraničí (Arzberg, Weiden, Selb, Hof, Kulmbach) přinesla mnoho zkušeností a přátelství. Galerie 4 byla oceněna titulem Stavitel mostů mezi Českem a Německem. Začala také spolupráce s bretaňskou uměleckou asociací La Veduta, která trvá již více než 25 let. Hlavní důraz ve výstavní činnosti byl kladen na šíři výrazových prostředků fotografie, na studentské práce, profesionální fotografii a začínáme propojovat fotografii s ostatními uměleckými žánry. Zpočátku to jsou malířské výstavy (kostel sv. Bartoloměje) později malířská a sochařská sympozia ve Františkových lázních a Chebu. Při zpětném pohledu mi připadá až neuvěřitelné, že tolik práce se udělalo ve dvou lidech. Přišla na svět Nová média, ale i zahraniční workshopy ve Španělsku, Maďarsku, Německu, Rusku, Anglii, Itálii a Francii, po kterých následovaly výstavy v naší galerii i v místě konání dílny. Vzniká občanské sdružení Ateliér Galerie 4, které se pak po řadu let více či méně podílelo na některých akcích galerie.

Velká změna přišla v roce 2003, kdy se zřizovatelem galerie se stal Karlovarský kraj. Později se podařilo zvýšit rozpočet, počet zaměstnanců, technické vybavení, ale také se zvýšila nezbytná i zbytná administrativa. Galerie 4 uspořádala první ročník festivalu uměleckých projektů s mezinárodní účastí Chebské dvorky, jako česko-německý projekt. Tehdy jsme netušili, že následujících 20 let open air festival přivede do historického centra fotografy, výtvarníky, divadelníky a hudebníky z celé republiky i zahraničí.

V roce 2009 byla připravena žádost na ROP Severozápad o dotaci na rekonstrukci barokního špýcharu na Art Centrum Galerie 4, která byla v témže roce zamítnuta. Zakrátko byl ROP Severozápad uzavřen a jeho představitelé též (soud se táhne dodnes). Po znovuotevření ROPu a nové žádosti, se v roce 2014 začalo s rekonstrukcí z dotace EU. Vzhledem k nesouladu pravidel použití dotace a reálných potřeb stavby byla dotace vrácena a celou stavbu financoval Karlovarský kraj. V roce 2015, 4.12., přesně po 30 letech byla zahájena nová etapa Galerie 4. Rozšířila se nabídka výstav, workshopů, animačních programů a společenských akcí. Do dobře se rozvíjející činnosti negativně zasáhla pandemie Covidu, ale i v této době galerie uspořádala mezinárodní projekt Vzkaz pro tento den, streamovaný koncert kapely Zrní, představení divadla Buchty a loutky v rámci programu ON/OFF ART, v omezené míře i Chebské dvorky. Jen tato výstava musela počkat.

Benefice odstartuje první adventní neděli 27. listopadu koncertem na podporu Denního centra Žirafa v Karlových Varech, poskytující komplexní odbornou pomoc klientům s poruchou autistického spektra v kombinaci se zdravotním a mentálním postižením. Nad prvním sbírkovým večerem, který se bude konat v Břevnovském klášteře, převzal patronát moderátor zpravodajské Čtyřiadvacítky Daniel Takáč. „Pomáhat je přirozené. Myslím, že naprostá většina lidi na otázku: ‘Pomůžeš mi?’ neodpoví, že ne. A navíc, pokud jde o děti, kterým osud naházel klacky pod nohy hned od začátku života, je síla, která říká “Pomoz!” ještě silnější. Takže pokud i díky České televizi můžu aspoň trochu pomoct – třeba právě Dennímu centru Žirafa v Karlových Varech – tak to udělám rád,“ říká moderátor kontinuálního vysílání a Interview ČT24.

Druhá adventní neděle bude patřit dětskému hospici Dům pro Julii v Brně, který pomáhá dětem se závažným nebo nevyléčitelným onemocněním, na jehož podporu se odehraje koncert 4. prosince v pražské Loretě. „Za pomoc ve svém životě vděčím především svým rodičům. Právě jejich příklad a výchova mají na svědomí, že mému srdci nikdy nebude lhostejný osud lidí, kteří čelí nepřízni a životním nesnázím,“ uvádí patron Domu pro Julii a sportovní moderátor Stanislav Bartůšek.

Podporu a záštitu moderátorky Barbory Kroužkové získalo Centrum pro rodinu a sociální péči v Hodoníně, které ve svém Stacionáři Vlaštovka pomáhá dětem s kombinovaným postižením a autismem. „Buduje se stacionář pro hrdiny. Ano, mohu potvrdit, že jsou to všechno hrdinové. Strávila jsem s nimi v Hodoníně krásný čas a zažila obrovský příval lásky a naplnění. Děkuji za všechno, co jsem s nimi prožila a pocítila. Obrovský dík patří všem tetám a terapeutkám, které děti s různými tělesnými a mentálními handicapy opečovávají, jak nejlépe umí a také rodičům,“ uvádí patronka a moderátorka Interview ČT24 a kontinuálního vysílání. Diváci budou moci přispívat třetí adventní neděli, tedy 11. prosince, a to během koncertu, který se uskuteční v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.

Během posledního z charitativních koncertů budou diváci přispívat na Parent Project sdružující rodiny dětí se vzácným nervosvalovým onemocněním, kterým organizace pomáhá zajistit komplexní péči a podmínky pro kvalitnější život. Patronát převzala redaktorka Událostí České televize Lea Surovcová: „Ve své novinářské práci i v soukromí se zajímám o lidi, kteří mají nějaký druh znevýhodnění nebo bojují statečně s vážnou diagnózou. V tomto případě je pro mě velmi cenné, že organizaci Parent Project založili sami rodiče, aby na dosud neznámou problematiku upozornili. Zároveň se snaží vzájemně pomáhat a inspirovat se. Svalová dystrofie je zatím nevyléčitelná. Přesto jde pacientům život zkvalitnit, aby si život dobře užili navzdory svojí diagnóze. I proto je mimořádně důležitá podpora dárců.“

Letošním ročníkem Adventních koncertů České televize bude provázet Ester Janečková společně s Petrem Hradilem. „Tradiční moderátorskou dvojici ve složení Ester Janečkové a Jana Potměšila vídali diváci v předvánočním čase už od roku 2013. Zdravotní komplikace bohužel letošní účast Jana Potměšila neumožňují,“ vysvětluje změnu dramaturgyně benefice Michaela Fialová.

„Je mi velmi líto, že Honza letos nemůže moderovat. Vždy jsem se moc těšila na čas s ním. Děkuji Petrovi, že jej letos zastoupí a věřím, že Honza bude brzy v pořádku a příští rok se na něj budeme moct zase těšit,“ říká moderátorka Ester Janečková. Její nový kolega Petr Hradil dodává: „Fakt, že letos budu společně s Ester uvádět Adventní koncerty pro mě znamená velký závazek. Honzu Potměšila beru jako svůj vzor, který je i přes své mimořádné herecké nadání vždy skromný. Budu se upřímně snažit, aby si přenos diváci naplno užili. Honzovi přeji hodně zdraví a síly.“

 

Diváci dosud darovali více než čtvrt miliardy

Diváci mohou svůj příspěvek neziskovým organizacím zasílat od poloviny listopadu hned několika způsoby. Prvním z nich je dárcovská DMS ve tvaru DMS ADVENT 30, DMS ADVENT 60 nebo DMS ADVENT 90 na číslo 87 777. Vůbec poprvé bude také možné zaslat dar ve výši 190 Kč, prostřednictvím tvaru DMS 190. Další možností je převod na transparentní účet Adventních koncertů ČT (692 692 692 /0800) nebo prostřednictvím QR platby. Darovat online je možné na portálu www.darujspravne.cz a v průběhu jednotlivých koncertů také prostřednictvím call centra, kde bude po dobu přenosu přítomný patron charitativní organizace.

Adventní koncerty České televize jsou jednou z nejstarších charitativních sbírek v České republice. O pomoc se každoročně hlásí desítky neziskových organizací. Částka vybraná v průběhu benefičních podvečerů bude rozdělena rovným dílem mezi čtyři vybrané organizace. Za dosavadních jednatřicet ročníků se podařilo mezi 128 neziskových subjektů rozdělit více než čtvrt miliardy korun. V minulém roce byl také pokořen dosavadní rekord. V průběhu čtyř adventních neděl diváci přispěli částkou převyšující osmnáct milionů korun.

 

Koncerty vysílá ČT1 vždy od 17:30 v termínech:

27.11.2022      Břevnovský klášter, Denní centrum Žirafa, Karlovy Vary

4.12.2022        Loreta, Dům pro Julii, Brno

11.12.2022      Vyšehrad, Centrum pro rodinu a sociální péči, Hodonín

18.12.2022      Strahovský klášter, Parent Project, Droužkovice

Klášter augustiniánů v Pivoni

Nově prohlášenými národními kulturními památkami jsou:

• Klášter augustiniánů v Pivoni (Plzeňský kraj)
• Zámek Jezeří s arboretem (Ústecký kraj)
• Klášter augustiniánů v Roudnici nad Labem (Ústecký kraj)
• Hrad Veveří (Jihomoravský kraj)
• Klášter augustiniánů s chrámem Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně (Jihomoravský kraj)
• Zámek Moravský Krumlov (Jihomoravský kraj)
• Zámek Rosice (Jihomoravský kraj)
• Zámek Plumlov (Olomoucký kraj)

„Každá z dnes nově prohlášených národních kulturních památek je výjimečná svojí hodnotou, ať již mimořádnou architektonickou, uměleckohistorickou, urbanistickou či krajinotvornou. Je dobře, že pokračujeme v zavedené praxi, která nám umožňuje rozšířit či obohatit spektrum našeho kulturního dědictví, ale i naše poznání o minulosti jako takové. Dnešní soubor národních kulturních památek je dalším významným dílem do mozaiky našeho historického vědění i souvislostí,“ řekl ministr kultury Martin Baxa. 

Klášter augustiniánů v Roudnici nad Labem

Prohlašování nejvýznamnějších kulturních památek, dokumentujících nejrůznější oblasti lidské činnosti nebo vztah k významným osobnostem nebo historickým událostem, za národní kulturní památky, je zákonem stanovený postup pro povýšení těchto památek do vyšší hodnotové kategorie. 

Klášter augustiniánů s chrámem Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně

Změna hodnotové kategorie památky nenese žádné nové nároky na státní rozpočet, všechny navrhované kulturní památky jsou v dobrém technickém stavu, popřípadě se na jejich obnově lze podílet prostřednictvím existujících tzv. památkových programu Ministerstva kultury.