ÚŠTĚK: Česká rada dětí a mládeže (ČRDM) uděluje od roku 2002 Cenu Přístav za podporu mimoškolní práce s dětmi a mládeží zástupcům veřejné správy a samosprávy a podnikatelům působícím na místní či regionální úrovni. Už dvacet let upozorňuje nejen na oceněné osobnosti, ale také na organizace a spolky, které nominaci předkládaly. Na Úštěcku tak například na spolek GreenBus, z. s., který na Cenu Přístav navrhl starostu města. Jak se daří v Úštěku na Ústecku, jež se dlouhodobě potýká se sociálními problémy, komunitním a spolkovým aktivitám pro teenagery? Co jim nabízí GreenBus? A jak to souvisí s místní kulturou?
Představte se… Kdy a za jakých okolností váš spolek vznikl? Jaké byly motivace a důvody k jeho založení? Proč Greenbus?
Seznámili jsme se jako cestující v zelených autobusech Dopravní společnosti Ústeckého kraje. Od toho také ten GreenBus. Prostě jsme pravidelně jezdili, kecali a nakonec z toho bylo kamarádství a spolek.
Jste zapsaný spolek nebo jen neformální sdružení, máte právní subjektivitu?
Jsme úplně oficiální zapsaný spolek se svým IČ a zápisem v registru spolků. Na začátku jsme byli jen taková parta přátel, ale chtěli jsme tomu dát nějakou oficiální podobu a také jsme potřebovali získat peníze na činnost.
Kolik členů spolek sdružuje? Jaké jsou věkové, profesní a genderové charakteristiky členů?
Spolek propojuje sousedy napříč okolím Úštěka. Ke členům patří pouze dospělí lidé. Jsme tu přesně napůl muži a ženy, máme i partnery a páry. Věkově se to pohybuje od 20 do 50 let, takže opravdu veliké rozpětí. Člen sdružení musí mít chuť s námi dělat trochu aktivně to, co ve spolku chceme. Vedle našich členů máme mnoho mladých i starších přátel, kteří se s námi občas někde objeví na konkrétní akci.
Nakolik aktivní činnost se spolkem vyvíjíte? Jakých cílů chcete jeho prostřednictvím dosáhnout? Máte ambici stát se hybateli širšího společenského dění?
Spolek jsme založili, abychom společně organizovali nějaké aktivity pro místní komunitu. Prostě okořenili život na Úštěcku. Postupně se z toho vyklubaly brigády na místním hřbitově a jiná obnova a úprava veřejných prostor. Párkrát do roka zveme sousedy ze širokého okolí na Rochojádu, což je taková olympiáda ve vesničce Rochově.
Vedle toho všeho pořád usilujeme o něco jako nízkoprahový klub v Úštěku, „Streetklub GreenBus“, pro takové ty poflakující se mládežníky.
Na jaký výstup své dosavadní činnosti jste opravdu pyšní? Co se ne/povedlo? Na čem pracujete nyní?
Hlavně brigád-ničíme. Místo abychom -ničilli, tak budujeme. Asi nejvíc jsme pyšní na dohodu se Židovskou obcí a jejich společností Matana a. s. o tom, že naše parta mladých lidí bude nepravidelně upravovat židovský hřbitov v Úštěku a Radouni. Dohoda funguje již druhý rok.
Do jaké míry jsou náplní vaší činnosti také sociální práce?
Sociální práce je nedílnou součástí našich aktivit. Díky takovému streetworku v autobusech místní dopravy se na nás nabalují stále noví a noví potencionální účastníci dalších činností. Těší nás, že máme pořád kolem sebe partu fajn lidí, které neopouští nadšení stále něco dělat a podnikat.
S jakými organizacemi spolupracujete? Kdo vás podporuje? Z čeho hradíte výdaje?
Rádi jsme v součinnosti s jinými organizacemi, např. se Zubrnickou museální železnicí, z. s., s nímž sem tam společně uděláme brigádku. Také jsme pomohli založit další spolek „Toulavý kůň − stáj Mukařov“, kde se starají o týrané a zanedbané koně. Takže máme opravdu široké spektrum působnosti. Podpory se těšíme hlavně od vedení města a tento rok jsme získali i grant od společnosti Mondi Štětí v rámci jejich výzvy „Žít mě baví“ pro místní spolky a sdružení.
Ústecký kraj, pod nějž Úštěk spadá, patří podle informací z médií k regionům s nejvyšším počtem drogově závislých teenagerů. Navíc je tu nejvyšší podíl lidí nad 15 let, kteří dosáhli pouze základního vzdělání – tvoří zde 20 % populace. Co se dá podle vás proti tomuto demotivačnímu prostředí dělat?
Z našeho pohledu se dá dělat to, co právě plánujeme − otevřít streetklub a věnovat se tam těm, kteří to potřebují. Oni si nás už najdou, nebo už našli. Jediné, o co se můžeme pokusit a považuji to za dost podstatné, je zkusit odklonit jejich volný čas směrem ke smysluplnosti. Proto toužíme otevřít takovou zónu bezpečí bez kouření, alkoholu a drog. Je to jen kousek do mozaiky, ale bez něj ji nesložíme, zůstane neúplná.
Máte nějaký pozitivní příklad, kdy se vám podařilo „tonoucímu“ mladému člověku nabídnout šanci ke změně a on ji opravdu využil?
Právě tohle je naše přání, aby vysněný streetklub přesně takto zafungoval. Ale neděláme si vůbec idylické představy, že to klapne. Zatím se nám podařilo mírně pošťouchnout jednoho dospělého alkoholika, bývalého vojáka, fajn chlápka z jedné vesničky na Úštěcku, směrem ven ze začarovaného kruhu alkoholismu. Právě alkohol je asi největší bolístka místních. Chlápek teď chodí do práce a po výkyvech nahoru a dolů, kdy se ocitl i na hranici smrti, dnes celkem funguje. Ale trvalo to dva roky...
S našimi teenagery jsme nějak v kontaktu osobně i přes instáč a moc nemoralizujeme. Chceme jejich důvěru a tak musíme jasně říct, že s tímhle jako nesouhlasíme, ale bereme tě takovýho, jakej seš.
Až bude zázemí, klub, prostor..., máme šanci těm mladým lidem nabídnout více u fotbálku nebo pinčesu nebo prostě u kávy a čaje.
Jaké možnosti mají podle vás mladí lidé v Úštěku pro smysluplné trávení volného času, především pokud jde o kulturní vyžití? A jaká je poptávka?
V Úštěku − upřímně − toho moc není. Město je velmi friendly k rodinám a dětem, ale pro takové ty grázlíky a lumpíky skoro nic. Oddíl Bobři, skaut, komunitní centrum Ba-vlnka, Dům dětí a mládeže, fotbal, ano, to tu všechno máme. Super. Ale pro, jak my říkáme, neorganizované partičky „problémáčků“ tady nic nenajdete. A poptávka? Určitě. Zkusili jsme to virtuálně na instáči a máme tam @streetklub_ustek a docela slušný followers.
Jaký je vztah spolku k obecnímu zastupitelstvu? Máte jejich podporu? V čem byla spolupráce s minulým, oceněným vedením radnice tak mimořádná? Slyší nové vedení města na váš podnět vybudovat ve městě skatepark? Jste ve shodě s širší veřejností? Všichni streeťáci, skejťáci, scooťáci a bajkeři asi nadšeně souhlasí, ale jsou i jiné možnosti, jak může vypadat hřiště pro teenagery, třeba workoutové, lanové nebo parkourové…
Po volbách se nám změnilo vedení města, ale spolupráce jede dál. Minulé zastupitelstvo rozjelo spoustu zajímavých projektů všemi směry, to současné trochu přibrzdilo. Co je ale společné a co trvá dál, je snaha napříč radou, zastupitelstvem, opozicí i komunitními organizacemi, dělat město Úštěk ještě přátelštější rodinám, dětem, mládeži a všem generacím. My z toho uždibujeme svůj dílek v podobě streetklubu, jehož součástí může být brzy i skatepark nebo cokoliv, co zase kousek posune volný čas na jiný level. Snažíme se všechno postupně propagovat v místním Úštětském zpravodaji a postupně lidem servírovat naše plány. Co tak sledujeme, zatím vyloženě negativní reakce nejsou.
Pod místní kulturu patří také péče o památkové dědictví v místě bydliště, ve vašem případě v bývalých Sudetech. Píšete, že vizitkou národa jsou čisté záchody a krásné hřbitovy. Čistíte a okrašlujete? Setkáváte se při brigádách na hřbitovech nad opuštěnými hroby místních Němců se stále palčivým tématem usmíření a odpuštění?
Právě smíření a odpuštění je hlavní hybnou silou naší dobrovolné aktivity na hřbitovech. Zrovna jsme třeba objevili zaniklý hřbitov v Habřině pod smetištěm. Skvělá příležitost trochu narovnat dějiny. Ale úplně prvním impulsem byl tragický příběh malého Pepíčka, který se svou rodinou v 70. letech zahynul na přejezdu v Zimoři. Jeho rozvalený hrob nás inspiroval k brigádám. Tedy nezaměřujeme se jen na sudetské hroby, i když jejich smutná historie může být právě při této práci pravdivě vyložena. Asi úplně nechceme být „okrašlovací“ spolek, ale to naše krášlení prostě patří do života místních sdružení.
Převzali jste do své správy stránky http://ochotnik.cz, kterým chcete dát nový život. O co jde a jakou máte vizi?
Jedná se o starý projekt pro amatérské divadelní soubory. Jde o stránky s katalogem divadelních her a hříček, kam každý může tu svoji uložit, nabídnout druhým a sám si pak jakoukoliv také stáhnout a se svým souborem nacvičit. Mimo to provozujeme naše stránky greenbus.cz a instáč @streetklub_ustek. Máme výbornou spolupráci s firmou E-parťák, která nám s weby a jejich správou moc pomáhá.
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.