Co se děje

Výstava Klub Underground představí jednotlivé významné hudební skupiny, místa probíhajících akcí i styl příznivců tohoto žánru. Směr je orientován převážně na rockovou scénu s alternativními žánry, která je prezentována hlavně formou fotografií, projekcí, záznamů z koncertů, rozhovorů a medailonků osobností a kapel.

„Ve 2. polovině 20. století se proměnila světová populární hudba. Tato proměna se projevila i ve vývoji hudební scény v bývalém Československu,“ říká Stanislava Guryčová, jedna z kurátorů této výstavy z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně a dodává: „Vznikla spousta hudebních uskupení inspirujících se například kapelami Sex Pistols, The Clash nebo i Velvet Underground. Tyto vlivy jsou znát i v našem regionu, kde se utvářela místa a skupiny osob vyznávající tento hudební styl. Subkultury dnes nazývané jako punk a metalheads jsou specifické svým životním stylem, který v mnoha oblastech zasahuje do společenského života.“  

Doprovodným programem k vernisáži i výstavě je koncert, na kterém vystoupí kapely CHOROBOPOP a ZBOŘENÁ ŠOPA. Vstupné je 100 Kč a vstupenky je možné zakoupit již nyní na na recepci 14|15 BAŤOVA INSTITUTU nebo online na www.14-15.cz.

Více informací na www.muzeum-zlin.cz

Open House Basel zpřístupnil celkem 111 lokací a řadu doprovodných akcí o posledním dubnovém víkendu. Motto festivalu v městě na řece Rýn bylo "Architektur für alle" (Architektura pro všechny). Dramaturgie byla podobná brněnské – od historických budov (radnice, honosná vila a paláce), přes novější, ale již umělecky renomované (zejména v duchu brutalismu), až po nejnovější moderní stavby. Na své si přišli všichni – od milovníků historie, přes zájemce o architekturu až po fandy dřevostaveb či ekologie.

Výraznou válcovitou věžovitou budovu BIS naproti vlakovému nádraží SBB navrhl basilejský architekt Martin Burckhardt a od roku 1977 je sídlem švýcarské národní Banky pro mezinárodní platby (Bank für Internationalen Zahlungsausgleich). Komentovaná prohlídka přísně střeženého "mrakodrapu" pod přísným zrakem ochranky vedla do hlediště konferenčního sálu i do zasedací místnosti s pozoruhodnou projekcí z desítky projektorů uvnitř kulatého stolu. Budova od jejího vzniku procházela průběžnými renovacemi. Odpovídá tak novým potřebám, ale interiér ze 70. let byl z velké části zachován a je pečlivě udržován. Vrcholem exkurze bylo nejvyšší 18. patro s panoramatickým výhledem, kde mezi směrovkami na evropské vrcholné finanční instituce nechyběla šipka i na Českou národní banku.

Příměstskou čtvrtí Allschwil s centrem plným tradičních alpských hrázděných domů vedla procházka pod vedením architektů Daniela Burckhardta a Charlese Kröpfliho. Na účastníky čekala Mateřská škola Pestalozzi z roku 2015, budova základní školy, Schönenbuchstrasse 14, z roku 1966 a zajímavá moderní variace na tradiční alpské hrázděné domy, postavená v roce 2022. Po přezutí do „návleků“ domem provázeli přímo majitelé. Zajímavý byl kontrast moderní dřevěné novostavby s tradičním historickým hrázděným domem po levé straně a novodobou kopií po pravé.

Dva paláce na břehu Rýna, Modrý a Bílý, byly postaveny v letech 1763 až 1770 pro výrobce hedvábných stuh Lukase a Jakoba Sarasin. Koordinované, ale diferencované návrhy jsou z pera architekta Samuela Werenfelse. Další barvou – sytě červenou – upoutá Rathaus (radnice) Basel, kde už se dal stihnout jen závěr prohlídky, ale i samotné nádvoří sídla basilejské kantonální vlády a parlamentu stálo za zhlédnutí. Beznadějně vyblokované byly prohlídky 205 metrů vysokých mrakodrapů sídla farmaceutické společnosti Roche, které se při pohledu ze souše ztrácejí mezi okolní zástavbou, ale při pohledu od řeky Rýn působí opravdu pompézně.

Sobotní odpolední a podvečerní program The Breath of Space nabídl v areálu bývalé čokoládovny Nestlé sérii projekcí VELMI netradičních filmů. Prostředí brownfieldu někdejší továrny ponechali autoři konverze v kontrastu k ostatním lokalitám v takřka původním stavu, včetně strojů a materiálů. V prostorách se usídlily výstavy a art projekty nafouknutých textilních rour a oken pro Ukrajinu. Celý lehce punkový projekt vybídl vhodně doplněným prostorem k odpočinku s pohoštěním. Kapela tří starších muzikantů rozezněla místo velmi specifickou, částečně lidovou, ale i jazzovou hudbou a celou komunitou starších lidí, kteří tam trávili celé odpoledne.

Pozoruhodná přestavba bývalého sila na skladování obilí a kakaových bobů z roku 1912 na hostel, s lakonickým jménem Silo Erlenmatt, zvala zájemce k nedělnímu dopolednímu programu. Překvapivé byly místy možná zbytečně nevyužité prostory například nad výsypníky, což ale možná byl jen nepochopený autorský záměr. Vedle jsme mohli aspoň zvenku obdivovat dřevo-zděnou budovu Erlenmatt Ost s 80centimetrovými zaizolovanými stěnami, jež údajně nevyžaduje žádné vytápění. Přízemní ekologické zahrádky byly možná paradoxně doplněny hranicemi naštípaných polen. Sálající plameny z krbových kamen zřejmě doplnily naturální atmosféru bydlení v tomto pozoruhodném bytovém domě.

Spojení architektury a sochařství reprezentovala při technické škole v ul. Vogelsangstrasse víceúčelová obří místnost Maurerhalle s nástěnnými reliéfy od Hanse Arpa. Milovníci výhledů si užili i vrchol vodárenské věže vedle přestavěného pivovaru Warteck, který přestal produkovat zlatavý nápoj už v roce 1990. Jednotlivá patra nyní komunitně využívaného prostoru, obloženého červenými cihlami, pospojovalo vnější schodiště designerů Fabiana Nichele a Stefany Eisele. Allgemeine Lesegesellschaft jako místo pro čtení a volný čas v srdci města byla založena již 26. října 1787. Jedno z mála přímých svědectví o osvícenství v tomto městě funguje dodnes.

Až do konce nedělního programu bylo možné prozkoumat například objekt sídla Úřadu pro životní prostředí a energetiku Der Neubau für das Amt für Umwelt und Energie v centru v ulici Spiegelgasse 15. Podle autorů „spojuje principy udržitelné výstavby s rozumnou úrovní technických inovací“. Nosnou konstrukci tvoří dřevěný skelet, stropy jsou dřevobetonové. Fasáda je kompletně a velmi vkusně pokryta fotovoltaickými panely z taveného skla.

Ačkoli organizátoři nabídli některé lokace v téměř dvousettisícové Basileji s anglickým výkladem, většina byla beznadějně obsazena (Basel je zjevně kosmopolitní město). Ale i na německých prohlídkách dokázala většina dobrovolníků-průvodců odpovídat i na dotazy v angličtině. Celkově byla obdivuhodná velká profesionalita průvodců. Jak co do výkladů, tak i vždy usměvavého a milého přístupu k příchozím. Pro děti byla připravena řada akcí, samostatně anoncovaných na webu.

Snad jediné, co by se dalo opravdu „šlapající“ akci vytknout, že některé opravdu zajímavé (a tudíž vmžiku vyrezervované) lokace by si zasloužily více prohlídek/časů možných návštěv.

Režie se ujal zkušený herec Ladislav Špiner, který je od roku 2007 kmenovým členem Východočeského divadla Pardubice. Na své domovské scéně ztvárnil desítky rozmanitých rolí, od Peera Gynta přes Amadea a Mefista až po Kabaretiéra v muzikálu Cabaret. Je držitelem Ceny Thálie 2010 pro činoherce do 33 let. S divadelníky z Exilu spolupracuje už podruhé. Poprvé to bylo v roce 2017 při nastudování inscenace Kuřačky a spasitelky, která se stala jedním z nejúspěšnějších exiláckých titulů vůbec.

Tentokrát pro spolupráci padla volba na hru Tanec na konci léta irského dramatika Briana Friela. Jeho texty se vyznačují lidskostí, komplexními postavami a smyslem pro dialog. Titul se také dočkal v roce 1998 filmového zpracování s Meryl Streep v hlavní roli.

Divák se ponoří do světa irského venkova a do života sester Mundyových. „Tato hra má v sobě radost, lásku, pokoru, řád, ale také obyčejné lidské pochybení, zklamání. Co se týká vztahů, jde velmi do hloubky. Moc se mi líbí fráze ze hry, kterou jsem si napsal do textu jako motto – atmosféra opravdovější než příběh,“ říká režisér Ladislav Špiner.

Příběh, zasazený do léta roku 1936, je vyprávěn skrze vzpomínky Michaela, který líčí poslední rodinné léto, kdy byl svět ještě v pořádku. Diváci budou svědky událostí, kdy rádio hrálo hity, slavily se svátky Lughnasy a nebylo těžké propadnout bláznivému omamnému tanci.

Ačkoliv má Divadlo Exil na svém repertoáru aktuálně osm inscenací a hraje dvakrát týdně, jedná se o soubor složený z amatérských herců. „Pochopitelně proces zkoušení je odlišný než s profesionálními herci. Je to mnohem delší, a to je možná důvod, proč mě baví v Exilu režírovat,“ vysvětluje Ladislav Špiner s tím, že ukazuje hercům způsoby, jak se více ponořit do své postavy a propojit se s daným tématem.

Na jevišti se představí pětice hereček: Kateřina Fikejzová Prouzová, Naďa Kubínková, Simona Andrejsová, Vladimíra Goga a Karolína Davidová. Z herců se pak diváci mohou těšit na Václava Lojšku, Ondřeje Broulíka a Martina Žatečku. První repríza je naplánovaná na 15. května 2024. Vstupenky jsou k dispozici na webových stránkách divadla a v síti smsticket. 

Rodinné drama Tanec na konci léta bude už 107. nastudovanou inscenací Divadla Exil. To působí kontinuálně v Pardubicích od roku 2000. Ansámbl tvoří pětatřicet členů. Sál pro šedesát lidí sídlí pod prvorepublikovou Machoňovou pasáží.

Více o inscenaci: TANEC NA KONCI LÉTA

Výběr z programu:

Diváctvo se může těšit na prostorovou intervenci od pražského uměleckého kolektivu FRAG, která po celou dobu konání festivalu ozvláštní piazzettu Národního divadla. Instalace slouží jako site-specific scénografie pro řadu performancí, které se během festivalu odehrají v exteriéru. Objekty multihranů se rozlezou i do interiéru jen zřídka veřejně přístupných vnitřních prostor budovy Themos, kde bude pro návštěvníky a návštěvnice připraven další program.

Lotyšský umělec a výzkumník imerzivních médií Jānis Garančs v rámci své rezidence pro festival připravuje živou networkingovou performanci a přednášku o reprezentaci dat. Abstraktní virtuální krajiny, které mají diváka doslova pohltit, jsou generované z veřejně dostupných dat z internetových kryptoměnových burz. Umělec tak kriticky reflektuje gamblifikační a gamifikační tendence v globálních ekonomických procesech, které se zabývají stále více nehmotnými aktivy a jsou podle něj ztělesněním ducha doby a procesu transformace od společnosti tržní ekonomiky ke společnosti tržní hodnoty.

Absolvent Ateliéru intermédií na brněnské FAVU a držitel ceny Jindřicha Chalupeckého Andreas Gajdošík v rámci festivalu představí spekulativní herní simulátor Feed'Em. Projekt se zabývá odhalováním skrytých algoritmů sociálních sítí, které skrze zobrazení či naopak zamlčení příspěvků, sdílení, komentářů, cílené reklamy a lajků, určuje nejen ziskovost ale i obsah samotné sítě, a stává se tak neviditelným nespolehlivým vypravěčem životních příběhů a prezentátorem identit uživatelů a uživatelek, které zpětně vzájemně formují jejich názory a postoje.

Multižánrová umělecká platforma third // space zastoupená Lukášem Prokůpkem, Anetou Fodorovou a Michalem Kindernayem připraví multimediální performance pro exteriér piazzetty Národního divadla, v níž bude na nehmotném plátně mlhy konfrontován skutečný objekt s jeho tzv. „snovým alteregem.“

Na letošní Re-connect Art také zavítá společná objektová performance-instalace Tornado Watch od německé spisovatelky a performerky Kathariny Joy Book a maďarské vizuální umělkyně a performerky Eszter Koncz. Představení kombinuje předměty a materiály každodenní potřeby s tajemstvími vesmíru a komentuje paralely mezi divadlem a vědou. Svou hravostí a nevážností projekt vypovídá o nezbytnosti být zvědavým v době krize a zároveň klade otázky po zdrojích a hranicích individuální odpovědnosti.

Performativní formou představí svůj nový projekt Imaginární ekologie interdisciplinární kolektiv Artbiom. Ten se pokouší bez zbytečně paralyzující tíhy pesimismu vyrovnat se současnou ekologickou krizí a poskytnout produktivní náhledy na to, jak náš svět může fungovat jinak a lépe.

Dále se návštěvníci mohou těšit např. na performance kanadského performera a transdisciplinárního umělce Johna G. Boehme,  dlouhotrvající performance mladé performerky a vizuální umělkyně ze Srbska Mariji Ivy Gocić. multimediálního umělce a kurátora Lexy Peroutky, slovinské umělkyně (Artist of Self) Jatun Risba,  kolektivu založeného na půdě Katedry intermédií Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě společně vystupujících jako Marina Abramovič Po Sebe Neupratuje,  multimediální performance polského výtvarného umělce, matematika a skladatele Roberta B. Liseka a jeho kolegy žijícího v exilu v USA Miroslawa Chudyho, nebo společnou živou performance politicky angažované umělkyně, kurátorky, dokumentaristky, zakladatelky galerie Artivist Lab Tamary Moyzes a vizuálního umělce Izraelského původu Shlomi Yaffe.  Performativní přednášky v rámci festivalu připraví český sochař, pedagog a publicista zabývající se hlavně uměním ve veřejným prostoru Pavel Karous a performer a cestovatel Antonín Brinda.

Platforma Artbiom sdružuje nastupující generaci umělců*kyň, výzkumníků*nic, kurátorů*ek a teoretiků*ček, které spojuje zájem o environmentální témata. „Platforma funguje od roku 2019 ve dvou podobách: Jednak jako webová databáze, která shromažďuje projevy současného výtvarného umění s důrazem na ekologii, jednak ve fyzické podobě, jako neustále se obměňují mnohovrstevnatý kolektiv, organizující výzkumné výstavy a akce,“ popisuje její zakladatelka, Petra Janda.

Výstavu Imaginární ekologie / Ekologické imaginace pojali členové platformy Tomáš Samek, Tereza Pinkasová a Tereza Vydrová spolu s hlavní kurátorkou Terezou Novákovou jako další z příkladů dialogu o ekologických tématech. “Jedná se o představení současného celospolečenského tématu predikování neodvratitelné ekologické katastrofy a frustrace z diskuse o měnícím se klimatu odlišným pohledem: Zapojením představivosti o tom, jak svět může fungovat lepším způsobem a na místo strachu se pokusit vytvořit vlastní utopii. Místo, ve kterém se jedinec bude cítit dobře”, říká Nováková. “Imaginace je svým potenciálem schopna jak poskytovat útočiště, tvořit praskliny ve zdích myslí i světů, tak i poskytovat prostor k uzdravování a novým druhům myšlení”, doplňuje Samek. Samotná příprava výstavy vznikala kolektivně, s respektem k potřebám ostatních a důrazem na péči a dialog. Klenutému prostoru dominuje práce Vulvonautka Petry Jandy, která se věnuje lidské i mimolidské tělesnosti a hovoří též o tématu nacházení vnitřního dítěte, mateřského lůna, rostlin i podvědomí. Na tento velkoformátový textilní objekt přímo reaguje nové audiovizuální díla od členů kolektivu Artbiomu s názvem Spóry utopie. Lákavě koncipované, cca 8minutové video vychází z filozofických tezí Timothy Mortona, vizuality Björk i z chápání pojmu imaginárna, eskapismu a morfování těl, rostlin, zvířat a buněk, které modifikuje a generuje prostřednictvím umělé inteligence. Výchozí teze péče, ohledu k jiným- než lidským entitám doplňují měkké plastiky a textilní práce Martina Pondělíčka, objevující se jako zvláštní komentář po celé první místnosti galerie a s humorem i romantičností přenášejí diváka ze světa daleké budoucnosti do minulosti tradiční techniky. Obrazy Evy Macekové vyjevují tajemné bájné zahrady s bytostmi a přírodou, počátkem i koncem, jež je otevřena možnosti budoucího, minulého i mimoběžného světa prostřednictvím efektu bohatosti textury a šerosvitu olejových barev. Její práce se objevuje i ve druhé místnosti, kde se nachází projekt Vessels, od uskupení Planety Kampus. „Vessels je jakási fermentační laboratoř ve fiktivním časoprostoru, kde žije a hraje svou píseň života kombucha. Projekt je návodem na spoluutváření světa kolem i v nás.“ komentuje jej jeden z autorů, Vojtěch Liebl.

Imaginace se v jihlavské galerii ale neomezuje jen na prostor Alternativy: V hlavním prostoru totiž probíhá výstava BYLO – NE – BYLO s podtitulem mýtus – vzpomínka – idol – pohádka – sen, která představuje imaginativní přístupy pěti autorek mladé generace. Malířky Radku Bodzewicz, Klaudii Hlavatou, Annu Ruth Moemi Yamamoto a sochařku Sabinu Knetlovou, přímo pro renesanční prostory jihlavské galerie propojil Radek Wohlmuth.

„Výstava bylo nebylo přímo odkazuje na otevírání vyprávění, tedy přechod do světa fantazie a ústně předávaných příběhů. Zkratka vyjadřuje paradox, transformaci skutečnosti a podobně jako první výstava pojednává o metaforách předkládaných příběhů a archetypech každodennosti. „, popisuje výstavu kurátor Radek Wohlmuth a dále pokračuje: “Pět vizuálních umělkyň mladé generace, každá svým osobitým způsobem skládá fragmenty příběhů na pomezí reality a fikce, které spíš napovídají než popisují, aby ve druhém plánu přiměly člověka přemýšlet a hledat hlubší smysl nejen v nich, ale i kolem sebe.”

Celek výstav uzavírá výstava francouzského*é zvukového*é, hudební*ho a výtvarného*é umělec*kyně Pablo (Rana) Diserens (1994), představující zvukové krajiny polárních zón tání ledovců včetně hlasových projevů organizmů, které v tomto prostředí žijí. „Zvuková koláž je sestavená z nahrávek pořízených na tajících ledovcích na Islandu a ve Finsku. Přibližuje jemné zvukové předivo zurčení, bublání, pískání a ptačí vokalizace, které jsou příznačné pro biotop, ohrožený oteplujícím se globálním klimatem polárních oblastí.“, popisuje výstavu její kurátor, Miloš Vojtěchovský.

Všechny výstavy jsou poslední možností, jak zhlédnout historickou budovu před její rekonstrukcí, která započne v létě tohoto roku.

BYLO – NE – BYLO

mýtus – vzpomínka – idol – pohádka – sen

Radka Bodzewicz, Klaudie Hlavatá, Sabina Knetlová,

Anna Ruth, Moemi Yamamoto

kurátor: Radek Wohlmuth

termín výstavy: 23. 2. — 26. 5. 2024

místo konání: Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Komenského 10

Imaginární ekologie / Ekologické imaginace

12. 4. — 2. 6. 2024

galerie Alternativa

Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Komenského 10

Autoři:

Planeta Kampus (Vojtěch Liebl, Denisa Půbalová, Tomáš Potůček, Monika Škodová, Radka Krajíčková, Jonáš Jagerčík, Tobiáš Jagerčík)

Artbiom (Veronika Hanáková, Tereza Pinkasová, Tomáš Samek, Andrea Szostoková, Alexander Takáč, Tereza Vydrová)

Martin Pondělíček

Eva Maceková

Petra Janda

Kurátor: Artbiom (hlavní kurátorka Tereza Nováková)

Pablo Diserens: Ebbing Ice Lines of the Low Arctic

8. 3. — 26. 5. 2024

zvuková galerie IGLOO

Komenského 10

kurátor Miloš Vojtěchovský

www.artbiom.cz

https://ogv.cz/

Pro školu se jedná o mezioborový projekt, který je svou náročností i rozsahem mimořádný v krajském kontextu. ZUŠ Zlín - Malenovice chce tímto atraktivním způsobem přilákat širokou veřejnost ke kvalitnímu umění. „Autor muzikálu a náš skvělý kolega a pedagog, Miroslav Hromádka, přinesl na scénu původní rockový muzikál, který bravurně ladí s pojetím a estetikou současných velkých hudebně prokomponovaných děl. Dějovou linku tvoří příběh čtyř mladých lidí, kteří zažijí na letní brigádě zajímavé okamžiky,“ přiblížil dějovou linku projektu ředitel školy Ivan Dřínovský.

Projekt se může pochlubit zapojením talentovaných žáků pěveckého oddělení a literárně dramatického oboru, přičemž v představení vystoupí 25 zpěváků-herců. K tomu se přidá dokonce orchestr ze 13 žáků a pěti učitelů, což zajistí nezapomenutelný hudební zážitek. „Za vizuální stránkou představení stojí výtvarnice Jana Gabrhelíková, která ve spolupráci s mladými výtvarníky školy vytvořila působivou videoprojekci. Režii má na starosti divadelník Patrik Francl a choreografii připravuje Hana Madecká. Dirigentské taktovky se ujme Pavol Lieskovský,“ představuje Ivan Dřínovský tvůrčí tým.

Jedná se o třetí podobný počin, který má škola na svém kontě. Premiéra aktuálního muzikálu se odehraje v Kulturním centru Vizovice 17. 5. 2024, s následnými představeními v Sokolovně Malenovicích 24. 5. 2024, v divadle Hvozdná 14. 6. 2024 a v Besedě Otrokovice 18. 6. 2024. „Nenechte si ujít jedinečný kulturní zážitek, který spojuje talent, vášeň a kreativitu mladých umělců z našeho regionu,“ zve za celý organizační tým ředitel školy.

Bližší informace o představení a prodeji vstupenek: www.zusmalenovice.cz

Kaple, která v minulosti sloužila jako pohřební prostor, inspirovala autora k vytvoření místa k meditaci, odpočinku i hloubání. „Pro mnoho lidí klasické náboženské formulování není způsob, jakým by nahlíželi na svět. Přesto mnoho z nás říká, že má svou víru, věří, že je něco mezi nebem a zemí. Toto je dostatečně nosná myšlenka, aby se jí věnoval prostor. Naslouchání potřebě lidí, kteří uvažují jinak, stejně jako i pro tradičně věřící, nebo jen hledající chvíli ticha, vyústí ve vytvoření místa oddechu nebo zastavení,“ vysvětlil ideu využití prostoru kapličky v centru obce Jan Tomíček.

Kaplička bude slavnostně otevřena ve 14 hodin hudbou i verši, chybět nebude ani úvodní slovo, kterého se ujme autor nového interiéru, duchovní zdejší farnosti Páter Otto Sekanina i zástupce obce, místostarosta Pavel Ston.

O hodinu později a o kousek dále, v Galerii Adolfa Kašpara dostane prostor umění, které připomíná jednoho z nejvýznamnějších rodáků obce Bludov, ilustrátora, malíře a grafika Adolfa Kašpara. Tentokrát půjde o výběr ilustrací z románu Aloise Jiráska U nás. Výstava připomíná 90. výročí úmrtí Adolfa Kašpara.

„V letošním roce si také připomínáme přesně 100 let od vydání prvního dílu Jiráskova obsáhlého čtyřdílného historického románu U nás, a to je příležitost představit další z ilustračních souborů, které malíře proslavily. Celý konvolut originálů, obsahující více než 400 kreseb, je uložen ve sbírce Vlastivědného muzea v Šumperku, přesněji Památníku Adolfa Kašpara v Lošticích,“ uvedla kurátorka výstavy Pavlína Janíčková s tím, že návštěvníci budou moci obdivovat vybrané akvarely, které jsou ukázkou Kašparova neobyčejného a ojedinělého ilustračního umění a citu pro pochopení myšlenkového poslání literární předlohy. „Práce na obrazovém doprovodu k románové kronice U nás Kašpara těšila a vzniklo tak dílo, které v sobě spojuje dokumentární a umělecké kvality v dokonale harmonickém celku,“ dodala kurátorka.

Slavnostní událost bude doplněná o hudební doprovod. Účast na vernisáži přislíbili také vnuci Adolfa Kašpara, bratři Horníkovi i se svými potomky. Ojedinělé setkání začíná v 15 hodin. Po slavnostním zahájení výstavy, která je výjimečná už jen tím, že je zpřístupněná nepřetržitě dvacet čtyři hodin denně, jsou všichni hosté i návštěvníci zváni k „jednomu stolu“, tedy na občerstvení do prostor Kavárny a oranžerii.

Náplň kroměřížské akademie je kromě kvalitativní linky ojedinělá v intenzivním propojení teorie s praxí, možností studovat zároveň sólově i hru v orchestru a ucházet se o účast na hlavních festivalových koncertech. Zajímavými obory jsou také hudební managment či korepetice. „Hlásit se mohou hudebníci a zpěváci do jednotlivých sólových oborů, komorní smyčcová tělesa, studenti a manažeři z oblasti hudebního managementu se svými projekty i zájemci o praktické vedení prestižního hudebního projektu z oblasti produkce,“ uvedl umělecký ředitel akademie Tomáš Netopil.

V letošním roce se mohou na ojedinělou zkušenost těšit například frekventanti pěvecké akademie, kde se o jejich výuku budou dělit mimořádní umělci, Kateřina Kněžíková a Adam Plachetka. Hudební obory budou vyučovat Ivo Kahánek (klavír), Fedor Rudin a Dalibor Karvay (housle), Michaela Fukačová s asistencí Philippe Muriseta (violoncello), Barbara Maria Willi (cembalo) a Pavel Nikl (viola a komorní hra). Lektorem hudebního managementu bude David Mareček, klavírní spolupráce Zdeněk Klauda a vedení orchestru Tomáš Netopil.

Na vybrané studenty čeká devět dnů, kdy načerpají nové znalosti a zkušenosti, setkají se při výuce a na pódiu se světovými hvězdami a seznámí se s bohatou hudební historií i krásou města Kroměříže. „Mimořádně talentovaní účastníci mohou získat nominaci na účinkování s filharmonickým tělesem nebo na jedno z udělovaných ocenění doprovázené finanční částkou,“ doplnila výkonná ředitelka akademie Jana Kubáčová. „Můžeme se chlubit i tím, že řada absolventů následně slaví úspěchy na pódiích doma i v zahraničí a získávají řadu dalších ocenění, snažíme se jim v dalším angažování pomoci i my,“ dodala Jana Kubáčová.

Přihlášky ke studiu je možné podávat až do 11. června na webu akademie: https://www.academykromeriz.com/prihlaska-akademie/, kde jsou uvedeny i všechny požadavky a dispozice.

Více informací také na www.academykromeriz.com

Český varhanní festival se odehrává ve městech i na kůrech malých vesnických kostelíků na desítkách míst po celém Česku. Již 18. května se rozezní varhany v kostele sv. Ignáce na pražském Karlově náměstí, kde se v rámci maďarské Noci varhan představí vynikající varhaník László Adrián Nagy.

„Další koncert se uskuteční například i v Polné na Vysočině. Jde o největší dochované barokní varhany v Čechách domácího původu a jeden z nejvýznamnějších evropských nástrojů 18. století. Kolem roku 1708 je zhotovil brněnský mistr Jan David Sieber. Varhany mají 31 rejstříků: šestnáct na prvním manuálu, osm v pozitivu a sedm v pedálu,“ popisuje Adam Viktora, zakladatel a umělecký ředitel festivalu, který je sám renomovaným varhaníkem.

„Poprvé se letos bude konat koncert v rámci Českého varhanního festivalu také v Kladrubech, kde jsou nesmírně cenné barokní varhany, jejichž výtvarná podoba vznikla podle návrhu proslulého architekta Jana Blažeje Santiniho. Koncerty se uskuteční také na dalších místech s výjimečnými historickými varhanami jako jsou například Batelov, Děčín, Dolní Hbity, Březno, Kašperské Hory, Mikulášovice, Planá, Sedlec-Prčice a mnoho dalších,“ přibližuje Adam Viktora.

Kostely a varhany v docházkové vzdálenosti

V České republice je asi 10 tisíc varhan, což je v přepočtu na obyvatele nejvíc na světě. „A to je i velký závazek. O varhany je totiž nutno pečovat a musí se na ně hrát. Jakmile jsou vyřazeny z provozu, rychle chátrají,“ líčí Viktora.

„Síť kostelů byla na našem území koncem 18. století fascinujícím způsobem silně zahuštěná. Podle tehdejšího nařízení nesměl mít žádný obyvatel království do kostela dále než jednu hodinu pěší chůze. Proto přibližně do čtyř až pěti kilometrů od každého lidského sídla máme nějaký kostel či kapli. A kostel bez varhan bychom v 18. století hledali jen těžko. V posledních desetiletích ale mnohde ustává liturgický provoz a s ním utichají i varhany. Mnohdy jde o velice cenné nástroje. Festival představuje, kromě jiného, i alternativní příležitost druhého života pro takové varhany,“ vypráví.

Programy koncertů v rámci Českého varhanního festivalu odpovídají i různým stylovým možnostem jednotlivých nástrojů. Ty pocházejí z období od 17. do první poloviny 20. století. „Jednoduše řečeno, pro barokní varhany je ideální barokní hudba, romantickému nástroji nejlépe vyhovuje romantický repertoár. Součástí festivalových koncertů sestavených z dobových skladeb jsou často i improvizace, které k varhanám neodmyslitelně patří,“ vysvětluje Viktora.

Klenotům lze vdechnout život

Hlavním posláním festivalu je podle jeho uměleckého ředitele Adama Viktory propagovat historické české varhany. „Mnohdy to jsou unikátní nástroje, na které se běžně nehraje. Přitom máme v těch nekonečných zvukových možnostech českých historických varhan velký poklad,“ říká. „Náš festival se koná proto, aby na tyto opomíjené klenoty upozornil a vdechl jim nový život. Díky němu ožívají i nástroje, které jsou známé třeba jen z odborné literatury. Mnozí lidé tak vůbec poprvé zjistí, jaký unikát ve své obci mají. Historické varhany jsou nejsložitějším hudebním nástrojem – neexistují dvoje zcela identické, vždycky jsou originálem a mají i zcela specifický zvuk,“ vysvětluje.

Sám Viktora je špičkovým varhaníkem. Kromě něj letos na festivalu vystoupí i další významní interpreti jako například Pavel Černý, Vladimír Roubal, Jaroslav Tůma a přidají se i hosté ze zahraničí: vedle zmíněného László Adriána Nagyho třeba německý varhaník a skladatel Martin Sturm. „Vždy jde o vynikající profesionální varhaníky, kteří pro jednotlivé nástroje připravují speciální koncertní programy,“ zdůrazňuje Adam Viktora.

Varhanní koncerty po celé republice

Český varhanní festival zavítá tento rok do většiny krajů České republiky. Koncerty se odehrají na těchto místech: Batelov, Bystré, Děčín, Deštná, Bezno, Bělá nad Radbuzou, Bohušovice nad Ohří, Bor, Česká Kamenice, Dobroměřice, Dolní Hbity, Horšovský Týn, Hranice, Horní Vltavice, Chlumec, Halže, Březno, Lštění, Kašperské Hory, Kerhartice, Kladruby, Klášterec nad Ohří, Krouna, Kynšperk nad Ohří, Lelekovice, Mikulášovice, Mileč, Mýto, Nalžovské Hory, Těchonice, Nová Ves, Nový Bor, Olešnice, Opařany, Osov, Paštiky, Písek, Planá, Plasy, Polná, Praha, Předklášteří, Přepychy, Ratměřice, Litohlavy Vršíček, Sedlec-Prčice, Smolnice, Solany, Spálené Poříčí, Staré Sedliště, Svojkov, Šluknov, Štědrá, Stříbřec, Tatobity, Trpín, Troubsko, Třebušín, Týnec, Úterý, Velké Opatovice, Vitice, Vlachovo Březí.

„I kdybychom měli festivalových lokalit dvakrát nebo i třikrát tolik, stále v každém roce stihneme představit jenom velice malou část všech úžasných českých historických varhan,“ uzavírá ředitel festivalu, znalec i nadšený propagátor historických varhan Adam Viktora.

Český varhanní festival i letos podpořilo Ministerstvo kultury České republiky, Ústecký a Plzeňský kraj.

www.ceskevarhany.cz

Český varhanní festival

ČVF založil roce 2007 varhaník a dirigent Adam Viktora. Za dobu své existence festival uspořádal již přes tisíc varhanních koncertů a exkurzí u významných varhan. Zúčastnily se jich desetitisíce nadšených posluchačů a obdivovatelů historických varhan po celém Česku.

Adam Viktora

Varhaník a dirigent Adam Viktora vystupuje na hudebních festivalech po celé Evropě, přednáší a koncertuje na mezinárodních varhanních kongresech, působí jako poradce v odborných komisích při restaurování významných historických varhan a nahrává pro evropské rozhlasové a televizní stanice.

Velký zájem věnuje historickým varhanám a aktivitám usilujících o jejich záchranu a propagaci. Je zakladatelem a uměleckým ředitelem Českého varhanního festivalu. Vyučuje varhanní hru na Konzervatoři v Plzni a historicky poučenou interpretaci na Akademii múzických umění v Praze.

Je uměleckým vedoucím souborů Ensemble Inégal a Pražští Barokní Sólisté, s nimiž natočil více než 20 mnohokrát oceněných CD a uskutečnil bezpočet koncertních vystoupení na významných evropských festivalech jako např. Pražské jaro, Oude Muziek Utrecht, Musica Antiqua Brugge, Lufthansa Festival London, Bachtage Leipzig, Tage alter Musik Regensburg, Stockholm Early Music Festival a další.

Adam Viktora se stal také výrazným představitelem procesu znovuobjevování díla českého barokního génia, Jana Dismase Zelenky. Založil a organizuje Zelenka Festival Praha – Drážďany a pořádá muzikologické kolokvium Zelenka Conference Prague. Se souborem Ensemble Inégal získal již čtyřikrát prestižní francouzské ocenění Diapason d´Or.

„Pro dokreslení genia loci kostela svatých Šimona a Judy a kouzelné atmosféry večera jsme vybrali barokní hudbu. Klenby tentokrát rozezní Sinfonia z Kantáty J. S. Bacha Ich hatte viel Bekümmernis (Měl jsem velký smutek) pro hoboj, housle a basso continuo a několik ukázek pro trubku, hoboj, housle, fagot a varhany z Ódy ke dni svaté Cecílie a Ódy k narozeninám královny Anny od G. F. Händela,“ přibližuje program hobojista Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Jurij Likin, který vzal na svá bedra hudební přípravu večera. Posluchači se dočkají i hudebního překvapení. „Důležitá část programu bude věnována práci s akustikou kostela, souznění srdcí, improvizaci a interakci hudebníků a publika,“ dodává.

„Být v tichu a naslouchat tomu, co právě život přináší, je něco přirozeného, obyčejného a zároveň v čase neustálých vnějších změn i těžkého. Oživit radost, kterou jsme měli jako děti, najít svěžest, rovnováhu a lehkost je však něco, co nás hudební principy učí a my toho můžeme využít. To je i princip muzikofiletiky, která nám pro každodenní život přináší jednoduché nástroje, které nám ukazují, jak odložit stres, prohloubit kontakt se sebou i druhými nebo se lépe soustředit. V lodi kostela tak bude prostor nejen na naslouchání nebo spojení s tóny, ale s hudebníky to vnímáme i jako příležitost se svým způsobem připojit a poklonit pozoruhodné historii a duchovní tradici místa,“ říká průvodce a spoluautor večera Ondřej Tichý.

Ondřej Tichý vystudoval sbormistrovství chrámové hudby a specializaci v pedagogice na Univerzitě Karlově, zabývá se mezioborovými uměleckými projekty a muzikofiletikou, jejíž principy stojí mezi hudbou a terapií. Je autorem konceptu ‚Hudbou k sobě‘ propojující principy hudby, pedagogiky, mezilidské komunikace a duševní rovnováhy a realizace programů probíhá na mnoha frontách a ve spolupráci s řadou institucí. V kostele sv. Šimona a Judy kromě meditativních večerů vede edukační setkání pro děti z českých a ukrajinských tříd pražských základních škol pořádaných ve spolupráci Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, České filharmonie a Dětského fondu OSN UNICEF.

„Rychle se měnící svět zvyšuje nejen nároky na nás samotné, ale přináší také nezbytnost, na kterou zapomínáme. Péči o duši. Na květen 2024 tedy opět zařazujeme večer určený všem, kteří hledají prostor, kde se mohou zastavit, ztišit, obnovit síly i duševní rovnováhu nebo se spolu s hudebníky podílet na rozeznění duchovního prostoru kostela sv. Šimona a Judy. K myšlence večera se kromě hudebníků FOK připojí i hudebníci spřátelení...“

POD ZNĚJÍCÍMI KLENBAMI – NOKTURNO

13. května 2024 od 20:30, kostel sv. Šimona a Judy

JOHANN SEBASTIAN BACH

Sinfonia z Kantáty Ich hatte viel Bekümmernis BWV 21

GEORG FRIEDRICH HÄNDEL

Pochod z Ódy ke dni svaté Cecílie HWV 76

Sinfonia a Largo z Ódy k narozeninám královny Anny HWV 74

Ondřej TICHÝ | průvodce a spoluautor večera

Jurij LIKIN | hoboj

Lubomír KOVAŘÍK | trubka

Petr SEDLÁK | fagot

Josefína MATYÁŠOVÁ | housle

Jiřina DVOŘÁKOVÁ-MAREŠOVÁ |varhany

Vstupenky

https://www.fok.cz/cs/pod-znejicimi-klenbami-1